13 C 336/2013-119

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], správce konkurzní podstaty úpadce [jméno] [příjmení] ; sídlem [adresa žalobce] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] ; bytem [adresa žalované] o určení – zániku věcného břemene takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalované nesvědčí právo věcného břemene zřízeného ve prospěch [celé jméno žalované], narozené dne [datum], a odpovídající právu bezplatného bydlení a užívání domu [adresa] na stavební parcele [číslo] pozemku stavební parcela [číslo] pozemku parcelní [číslo] v obci [okres], části [územní celek] a [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] zřízené na základě Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 20. 10. 2004 s právními účinky vkladu práva ke dni 20. 10. 2004.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1 Žalobce, na základě rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové vedeným pod č. j. [číslo jednací], kterým byl dne [datum] prohlášen konkurz na majetek [jméno] [příjmení], manžela žalované (dále jen„ úpadce“), byl ustanoven správcem konkurzní podstaty úpadce. Svou žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal určení, že žalované nesvědčí právo věcného břemene zřízeného ve prospěch žalované, které odpovídá právu bezplatného bydlení a užívání domu [adresa] na stavební parcele [číslo] pozemku stavební parcela [číslo] pozemku parcelní [číslo] v obci [okres], části [územní celek] a [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ nemovitosti“). V žalobě uvedl, žalovaná se stala vlastníkem předmětných nemovitostí na základě smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů [příjmení] [číslo] a [spisová značka] ze dne 12. 11. 2003, kterou byly předmětné nemovitosti vyloučeny ze společného jmění manželů a přešly do výlučného vlastnictví žalované. Žalovaná předmětné nemovitosti následně převedla nejprve na třetí osobu ([právnická osoba], [IČO]) a od ní je pak koupila zpět, přičemž při těchto převodech byly nemovitosti zatíženy jednak věcným břemenem ve prospěch žalované a jednak zástavním právem. Věcné břemeno bylo k sporným nemovitostem zřízeno na základě Kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 19. 10. 2004, s právními účinky vkladu práva ke dni 20. 10. 2004, jejímž předmětem byl převod předmětných nemovitostí z výlučného vlastnictví žalované na třetí osobu a současně bezplatné zřízení věcného břemene bydlení a užívání těchto nemovitostí ve prospěch žalované, která stala osobou oprávněnou z uvedeného věcného břemene. Dále na základě kupní smlouvy ze dne 10. 2. 2006 s právními účinky vkladu práva k témuž dni se žalovaná stala znovu vlastníkem shora uvedených nemovitostí, čímž se žalovaná stala vlastníkem a zároveň i oprávněnou z věcného břemene. Dle žalobce tím došlo v souladu s ustanovením § 584 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ke splynutí práva odpovídajícího věcnému břemeni a závazku vlastníka toto právo strpět, čímž došlo ke splynutí osoby oprávněného a povinného z věcného břemene, v důsledku čehož věcného břemeno dle žalobce zaniklo. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové vedeným pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 30. 6. 2010, bylo rozhodnuto o tom, že výše uvedená smlouva o zúžení rozsahu společného jmění manželů je neúčinná a předmětné nemovitosti tak náleží do konkurzní podstaty úpadce. Žalobce dále uvedl, že na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací] bylo stanoveno, že žalované nesvědčilo vlastnické právo k předmětným nemovitostem, jelikož Vrchní soud v Praze určil, že právní úkony, na jejichž základě byla zapsána v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník, jsou neplatné. Vzhledem k neplatnosti právních úkonů se žalovaná nestala výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a nebyla ani aktivně legitimována ke zřízení věcného břemena k těmto nemovitostem. Vzhledem k výše uvedenému, žalobce navrhl určení, že žalované nesvědčí právo věcného břemene, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 2 Žalovaná se žalobou nesouhlasila, když uvedla, že věcné břemeno bylo zřízeno řádně na základě kupní smlouvy na předmětné nemovitosti, mezi ní a společností [právnická osoba], k tomu dále uvedla, že zřízení věcného břemene bylo oceněno znaleckým posudkem a mělo vliv na snížení kupní ceny v kupní smlouvě. Žalovaná následně odkoupila předmětné nemovitosti nazpět i s věcným břemenem, které bylo zřízeno pro ochranu toho, že i v případě dalšího prodeje nemovitostí by žalovaná a i její dcera mohly nadále bydlet a užívat předmětné nemovitosti, a další vlastník by toto musel strpět. Z těchto důvodů, žalovaná zcela neuznala nárok uplatňovaný v žalobě. 3 Z náhledu do katastru nemovitostí (stav ke dni 22. 7. 2013) soud zjistil, že žalovaná byla vlastníkem domu [adresa] na stavební parcele [číslo] pozemku stavební parcela [číslo] pozemku parcelní [číslo] v obci [okres], části [územní celek] a [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]. Dále soud zjistil, že k předmětným pozemkům náleželo věcné břemeno užívání k osobě žalované a zástavní právo. 4 Z kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 19. 10. 2004 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou na straně prodávající a společností [právnická osoba] na straně kupující, kdy žalovaná uvedla, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí na základě smlouvy o zúžení SJM ze dne 12. 11. 2003. Dále soud zjistil, že kupní cena byla stanovena na částku ve výši 1 800 000 Kč a dále bylo k předmětným nemovitostem zřízeno věcné břemeno bydlení a užívání, kdy oprávněnou z věcného břemene se stala žalovaná. 5 Z kupní smlouvy ze dne 10. 2. 2006 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou na straně kupující a společností [právnická osoba] na straně prodávající, kdy kupní cena byla stanovena na částku ve výši 3 500 000 Kč a dále bylo kupní smlouvou převedeno i věcné břemeno bydlení a užívání, kdy oprávněnou z věcného břemena byla žalovaná. 6 Z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací] ze dne 19. 12. 2008 soud zjistil, že tehdejší žalobce ([jméno] [anonymizováno], [datum narození]) se domáhal určení, že smlouva o zúžení rozsahu společného jmění manželů uzavřená mezi úpadcem a žalovanou je vůči němu neúčinná. Soud dále zjistil, že smlouvou o zúžení rozsahu společného jmění manželů, byly vyloučeny a následně přešly do výlučného majetku žalované tyto nemovitosti: budova [adresa] - rod. dům na st. parcele [číslo] st. parcela [číslo] – zastavěná plocha, parcela [číslo] zahrada, zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], obec a okres [okres], u [stát. instituce] Okresní soud ve výši zmíněném rozsudku vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaná dne 12. 11. 2003 uzavřela s úpadcem smlouvu o zúžení společného jmění manželů, kterou došlo za trvání manželství ke zúžení společného jmění manželů tak, že si manželé rozdělili mezi sebe nemovitosti, movité věci a závazky dosud tvořící společné jmění manželů a současně se do budoucna dohodli, že jakýkoliv majetek, až na věci, které budou tvořit obvyklé vybavení jejich společné domácnosti, nebudou tvořit jejich společné jmění manželů, ale budou výlučným majetkem či závazkem toho z manželů, který bude účastníkem právního vztahu zakládajícího nabytí takového majetku nebo vznik takového závazku. Závazek vůči tehdejšímu žalobci obsahem zápisu nebyl. Okresní soud věc posoudil podle ustanovení § 42a občanského zákoníku na základě, kterého konstatoval, že tehdejší žalobce se nemohl uspokojit z jiného majetku úpadce jako dlužníka, protože na jeho majetek byl prohlášen konkurz, dále konstatoval, že žalované jako osobě blízké se nepodařilo prokázat její tvrzení o tom, že nevěděla o dluhu úpadce vůči žalobci. Z těchto důvodů soud určil, že smlouva o zúžení rozsahu společného jmění manželů uzavřená mezi úpadcem a žalovanou byla vůči tehdejšímu žalobci neúčinná. 7 Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 6. 2010 soud zjistil, že žalovaná podala proti rozhodnutí č. j. [číslo jednací] ze dne 19. 12. 2008 v řádné lhůtě odvolání. Krajský soud v Hradci Králové výše uvedený rozsudek okresního soudu potvrdil s odůvodněním, žalobce prokázal všechny skutečnosti potřebné pro závěr o tom, že smlouva o zúžení společného jmění manželů byla způsobilou zkrátit pohledávky úpadce a byla proto splněna podmínka pro vyslovení její neúčinnosti stanovená v § 42a odst. 2 občanského zákoníku a dále, že žalovaná jako osoba blízká dlužníkovi neprokázala, že by úmysl úpadce zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nemohla i při náležité pečlivosti poznat (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 749/2005). 8 Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná v předmětném sporu na straně žalobkyně se domáhala proti žalobci v předmětném sporu na straně žalovaného, vyloučení pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] zapsaných pro kat. území [část obce], [územní celek] u [stát. instituce], katastrální pracoviště Hradec Králové, ze soupisu konkursní podstaty (Soupisu), s odůvodněním, že předmětné nemovitosti nabyla do svého vlastnického práva na základě kupní smlouvy, čímž jí svědčilo právo vylučující zápis Nemovitostí do Soupisu. Krajský soud svým výrokem I. rozhodl o zamítnutí žaloby o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Soud zjistil, že krajský soud se ve svém odůvodnění uvedl, že kupní smlouva ze dne 10. 2. 2006 nebyla uzavřena v souladu s ustanovením 196a Obch. zák., na základě výpovědi žalovaná ve sporu o neúčinnosti smlouvy o zúžení SJM, v němž při svém výslechu uvedla, že kupní smlouvu ze dne 19. 10. 2004 a kupní smlouvu ze dne 10. 2. 2006 uzavřela s cílem uspokojit pohledávku Zástavního věřitele a získat finanční prostředky. Na základě provedeného dokazování prostřednictvím znaleckého posudku krajský soud stanovil, že fakticky byla v kupní smlouvě ze dne 19. 10. 2004 sjednána částka o 1,5 mil. Kč nižší, než byla znalcem určena cena obvyklá, kdy dále krajský soud konstatoval, že cílem smlouvy o zúžení SJM bylo vyvedení nemovitostí z úpadcova vlastnictví. Z těchto důvodů Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o zamítnutí žaloby. 9 Z rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná podala proti rozhodnutí č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 10. 2019 v řádné lhůtě odvolání. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že na základě časové osy jednotlivých právních úkonů úpadce a žalované: -) 1. 8. 2003 nabyla věcně právní účinky smlouva o zřízení zástavního práva uzavřená mezi úpadcem a Zástavním věřitelem, na základě které byly zastaveny předmětné nemovitosti (dále jen Nemovitosti) ve prospěch Zástavního věřitele k zajištění jeho pohledávky ve výši 1,5 mil. Kč z poskytnuté půjčky, -) 12. 9. 2003 Nemovitosti na základě smlouvy o rozšíření SJM, jež nabyla věcně právních účinků ve shodný den, přešly z úpadcova vlastnictví do SJM, -) 12. 11. 2003 Nemovitosti na základě smlouvy o zúžení SJM, jež nabyla ve shodný den věcně právních účinků, přešly do výlučného vlastnictví žalované. -) úpadek úpadce byl zjištěn [datum], z čehož vyplývá, že poté, co úpadce uzavřel smlouvu o půjčce se Zástavním věřitelem a zastavil k zajištění jeho pohledávky z půjčky Nemovitosti, žalovaná činila vše, aby se stala vlastnicí Nemovitostí, neboť zjevně nechtěla pozbýt možnost bydlení v Nemovitostech pro případ, že by bylo realizováno zástavní právo na nich váznoucí. Úpadce měl dále závazek i vůči [jméno] [příjmení] na základě judikované pohledávky ve výši 1 mil. Kč. Tohoto cíle bylo dosaženo prostřednictvím krátce po sobě navazujících dohod, jež ve svém celku představují zastřené darování. Vzhledem k výše uvedenému soud konstatoval, že v důsledku neplatnosti smlouvy o rozšíření SJM a smlouvy o zúžení SJM nedošlo ke změně úpadcova vlastnického práva k Nemovitostem, čímž žalované naopak nesvědčí právo, jež by vylučovalo sepis Nemovitostí do Soupisu, resp. věcná legitimace k podání žaloby. Vrchní soud uvedl, že žalované nesvědčila věcná legitimace k podání vylučovací žaloby z důvodu neplatnosti výše uvedených smluv o SJM, pro rozpor s dobrými mravy a že Vlastníkem Nemovitostí zůstal úpadce. Z těchto důvodů Vrchní soud potvrdil výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. K posouzení jednotlivých právních úkonů v jejich časové posloupnosti z hlediska rozporu s dobrými mravy: Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných osob a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Citované ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 486/2002). Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 3 Cdo 69/96 dovodil, že dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. V důsledku neplatnosti Dohody A a Dohody B (k vysvětlení: jedná se o notářský zápis o rozšíření SJM a notářský zýápis o zúžení SJM) z uvedeného důvodu nedošlo ke změně úpadcova vlastnického práva k Nemovitostem, a proto žalobkyni naopak nesvědčí právo, jež by vylučovalo sepis Nemovitostí do Soupisu, resp. věcná legitimace k podání žaloby. Žalobkyni by však nesvědčila věcná legitimace k podání žaloby ani proto, že Dohoda B byla uzavřena neplatně z dalších níže uvedených důvodů, resp. neúčinně (při závěru o platnosti Dohody B). K platnosti Dohody B: Podle § 143a odst. 1 obč. zák. manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah SJM. Takto mohou změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich SJM (odst. 1). - Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 7. 1998 právní úprava účinná od 1. 8. 1998 umožňovala rozšířit nebo zúžit rozsah zákonem stanoveného SJM o věci, jež tvoří součást SJM, resp. již byly ve výlučném vlastnictví některého z manželů a nikoliv jen věcí, jež budou nabyty v budoucnu. Smlouva o rozšíření nebo zúžení SJM, pokud se týkala nemovitostí, musela být sepsána ve formě notářského zápisu a ke změně formy vlastnictví k takovým nemovitostem došlo vkladem práva do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni podání návrhu na povolení vkladu. Argumentace žalovaného výše uvedeným ústavním nálezem se dotýká právní úpravy účinné do 31. 7. 1998 - Již z povahy věci plyne, že smlouva o zúžení SJM nepřepokládá, že by jejím předmětem byl veškerý majetek spadající do SJM, resp. že by po jejím uzavření v SJM nic nezbylo. Podle § 149 SJM zaniká zánikem manželství (odst. 1). Zanikne-li SJM manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich SJM jsou stejné (odst. 2).) Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu. Neplatnost právního úkonu nastává v případě, kdy se ocitne v rozporu s obč. zák. nebo odporuje jinému právnímu předpisu. Takovým ujednáním je dohoda o vypořádání SJM ještě před jeho zánikem, ledaže by k zániku manželství mělo dojít podle § 24a zák. č. 94/1963 Sb., zákona o rodině. Z uvedené právní úpravy plyne závěr, že lze k vypořádání SJM přistoupit jen tam, kde zaniklo některým ze zákonem upravených způsobů, tj. rozvodem, smrtí jednoho manželů nebo prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů. Dohoda B fakticky představuje vypořádání SJM žalobkyně a úpadce, čehož žalobkyně zjevně jejím prostřednictvím chtěla dosáhnout, přestože SJM nezaniklo zákonným způsobem, neboť nesouhlasila s podnikatelskými aktivitami úpadce. Byla uzavřena bez toho, aby SJM zaniklo některým ze zákonných způsobů (konkurs na majetek úpadce byl prohlášen až v roce 2007) a odvolací soud tak dospěl k závěru, že Dohoda B je neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu se zákonem ve smyslu § 39 obč. zák. Na tomto závěru nemůže změnit nic čl. 4 notářského zápisu obsahujícího Dohodu B, v němž je z režimu SJM vyloučen i veškerý v budoucnu nabytý majetek (věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty) žalobkyně a úpadce v situaci, kdy se v něm již žádný majetek nenachází, neboť byl (byť neplatně) vypořádán, jak uvedla žalobkyně. Odvolací soud si je vědom, že byla určena neúčinnost Dohody výrokem soudu, což přepokládá, že jí soud posoudil předběžně jako platnou, avšak zdůrazňuje, že podle § 135 občanského soudního řádu (o. s. ř.) je vázán jen rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; nikoliv tedy výrokem soudu o neúčinnosti Dohody B, resp. posouzením této předběžné otázky.) V důsledku neplatnosti Dohody nemohla žalobkyně nabýt Nemovitosti na jejím základě do svého výlučného vlastnictví a disponovat s nimi, jak se stalo Smlouvami B a C. 10 Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] – výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno] (ve spisu na čísle listu 24 – 26) bylo zjištěno, že žalovaná byla jednatelkou této společnosti, a to od 22. 11. 2005, tedy v době uzavření kupní smlouvy ze dne 10. 2. 2006. 11 Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno: a) Z notářského zápisu (ve spisu na čísle listu 325) soud zjistil, že prodávající [jméno] a [jméno] [příjmení] prodali [jméno] [příjmení] – nezletilému, v zastoupení jeho zákonné zástupkyně dle bodu prvého a druhého předmětné nemovitosti. Smlouva za nezletilého byla schválena rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 15. 1. 1987, který nabyl právní moci dne 24. 1. 1987. b) Ze smlouvy o rozšíření rozsahu SJM (ve spisu na čísle listu 317) sepsané notářským zápisem sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka] ze dne 12.9.2003 sepsaným notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že sepsána smlouva o rozšíření rozsahu SJM, kdy účastníci smlouvy – tedy žalovaná a její manžel [jméno] [příjmení], kteří uzavřeli manželství dne 25. 7. 1998, se dohodli na rozšíření SJM tak, že jako předmět společného jmění manželů si sjednávají nemovitosti, které jsou ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení], a to budovu [adresa] na st. [parcelní číslo], st. [parcelní číslo] a pozemkovou parcelu [číslo] – zahrada, vše v k. ú. [část obce] s příslušenstvím a součástmi, které nabyl [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 16. 12. 1986, která byla registrována Státním notářstvím v [obec] dne 27. 2. 1987 pod [anonymizováno] [číslo]. Předmětem smlouvy o rozšíření SJM byla pouze předmětná nemovitost. Právní účinky vkladu práva vznikly ke dni 12. 9. 2003. c) Notářským zápisem sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] ze dne 12. 11. 2003 (ve spisu na čísle listu 9 – 15) sepsaným notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla sepsána smlouva o zúžení rozsahu SJM, kdy v bodě druhém je uvedeno, že zákonem stanovený rozsah SJM účastníci smlouvy zužují a z majetku a závazků, které tvoří již jejich SJM vylučují budovu [adresa] na st. [parcelní číslo], st. [parcelní číslo] a pozemkovou parcelu [číslo] – zahrada, vše v k. ú. [část obce] s příslušenstvím a součástmi, tedy nemovitosti, které se předmětem společného jmění staly na základě smlouvy o rozšíření rozsahu SJM ze dne 12. 9. 2003. Tato nemovitost se stala výlučně vlastnictvím žalované. Dohodou pak [jméno] [příjmení] nabyl podnik – obchodní majetek a závazky pod obchodním jménem fyzické osoby [jméno] [příjmení] – [jméno] a zůstal mu závazek vůči [jméno] [příjmení] z titulu nedoplatku půjčky z 30. července 2003 ve výši 1 500 000 Kč, kromě toho mu zůstaly další závazky. Jeho manželce se dostalo kromě předmětné nemovitosti i veškeré bytové zařízení a bytové doplňky příkladmo ve smlouvě vyjmenované, dále do výlučného vlastnictví žalobkyně dostala automobil, dále bylo dohodnuto vlastnictví peněžních příjmů – ty nabyl ten z manželů, který byl účasten na takovém jednání, které založilo nabytí vlastnictví. Vklad práva byl proveden [stát. instituce] ke dni 12. 11. 2003, vklad práva byl povolen rozhodnutím [číslo] – [anonymizováno], o čemž svědčí razítko katastrálního úřadu. d) Ze zprávy [anonymizováno] (ve spisu na čísle listu 309) ze dne 31. 1. 2017 bylo zjištěno, že tato banka potvrdila odeslání 1 500 000 Kč na účet [jméno] [příjmení], 1 000 000 Kč na účet [právnická osoba] e) Ze smlouvy zástavní na nemovitost se zřízením věcného břemene (ve spisu na čísle listu 410 – 411) ze dne 30. 7. 2003 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] jako zástavcem a [jméno] [příjmení] jako věřitelem. Bylo v ní konstatováno, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem budovu [adresa] na st. [parcelní číslo], st. [parcelní číslo] a pozemkovou parcelu [číslo] – zahrada, vše v k. ú. [část obce] s příslušenstvím a součástmi. Zástavní věřitel uzavřel se zástavcem 30. 7. 2003 smlouvu o půjčce peněz, kdy půjčil zástavci 1 500 000 Kč. K zajištění této pohledávky zastavil [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti. f) Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byla stanovena obvyklá cena předmětných nemovitostí ve výši 3 520 000 Kč. 12 V řízení tedy bylo prokázáno, že nemovitost byla nejdříve ve výlučném vlastnictví tehdy ještě nezletilého [jméno] [příjmení]. Po uzavření manželství se žalovanou (dne 25. 7. 1998) došlo mezi manžely dle notářského zápisu ze dne 12. 9. 2003 k rozšíření společného jmění manželů, kdy předmětná nemovitost se stala nemovitostí ve společném jmění manželů. Následně dne 12. 11. 2003 došlo notářským zápisem ke zúžení rozsahu společného jmění manželů, když předmětem notářského zápisu byla celá předmětná nemovitost, která připadla do vlastnictví žalované. Tuto nemovitost následně žalovaná prodala [právnická osoba] [anonymizováno], kde v té době byl jednatelem této [právnická osoba] [příjmení], a to na základě kupní smlouvy sepsané dne 19. 10. 2004 s právními účinky ke dni 20. 10. 2004 s tím, že bylo zřízeno věcné břemeno bydlení a užívání žalované. Nemovitost prodala žalovaná za částku 1 800 000 Kč. Následně kupní smlouvou ze dne 10. 2. 2006 koupila žalovaná předmětnou nemovitost od [právnická osoba] [anonymizováno], kde byla v té době společníkem a jednatelkou společnosti s účinky vkladu ke dni 10. 2. 2006, takže smlouvu podepisovala jak za svou osobu, tak i za společnost. Kupní cena byla dohodnuta na částku 3 500 000 Kč a zaplacena prostřednictvím hypotečního úvěru [anonymizována dvě slova] tak, že kupní cena ve výši 1 500 000 Kč byla zaplacena na účet věřitele [jméno] [příjmení] a kupní cena ve výši 1 000 000 Kč byla zaplacena na účet [právnická osoba] [anonymizováno] (viz zpráva [právnická osoba] shora). 13 Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 14 V dané věci bylo třeba zkoumat, zda žaloba na určení, že žalované nesvědčí právo věcného břemene zřízeného ve prospěch [celé jméno žalované], narozené dne [datum], a odpovídající právu bezplatného bydlení a užívání domu [adresa] na stavební parcele [číslo] pozemku stavební parcela [číslo] pozemku parcelní [číslo] v obci [okres], části [územní celek] a [katastrální uzemí], zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] zřízené na základě Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 20. 10. 2004 s právními účinky vkladu práva ke dni 20. 10. 2004, může vést k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce. 15 Ve smyslu § 80 o.s.ř. lze žalobu uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní závěr. Určovací žaloba podle tohoto ustanovení má preventivní charakter a lze ji uplatnit tam, kde lze její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právních vztazích a k odpovídající nápravě nelze účinně dospět jinak (žalobou na plnění), nebo když úplněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící pevný a určitý právní rámec, jež je zárukou odvrácení budoucích sporů. 16 Tato žaloba na určení specifikovaná ve výroku jako jediná může vést k odstranění tvrzené nejistoty, když podkladem pro změnu v údajích u vlastnického práva k nemovitosti může být zásadně soudní výrok o určení právního vztahu (zákon č. 256/2013 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem), a proto je na takovou žalobou uplatňovaném určení dán naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř. 17 V dané věci soud tedy zkoumal, zda bylo platně zřízeno věcné břemeno ve prospěch žalované na základě smlouvy zřízení věcného břemene sepsané dne 19. 10. 2004 s právními účinky vkladu práva ke dni 20. 10. 2004. 18 Na základě zjištěného skutkového stavu bylo prokázáno, že žalovaná nemohla nabýt nemovitosti na základě Smlouvy o zúžení rozsahu SJM sepsané notářským zápisem sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] ze dne 12. 9. 2003 sepsaným notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku), kdy tato dohoda fakticky představuje vypořádání SJM žalované a jejího manžela, přestože SJM nezaniklo zákonným způsobem, a proto je tato dohoda neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu se zákonem. Zde soud odkazuje na podrobné zdůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 13 Cmo 1/2020-456 ze dne 17. 3. 2021, se kterým se ztotožňuje. Žalovaná není a nikdy nebyla výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, kdy veškeré právní úkony, na základě nichž byla žalovaná zapsána v katastru nemovitostí jako výlučná vlastnice předmětných nemovitostí, jsou neplatné, a proto nemohlo být platně založeno ani právo věcného břemene ve prospěch žalované. 19 Žalobce tedy má na podané žalobě naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř., a proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. 20 O nákladech řízení soud rozhodl, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl plně úspěšný žalobce, který by měl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že se žalobce na jednání konaném dne 25. 8. 2021 písemně vzdal náhrady nákladů řízení, rozhodl soud, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.