13 C 34/2017- 1076

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Řízení o vypořádání nákladů spojených se zhotovením voliér o rozměrech 6 × 4 m ve výši 10 000 Kč se zastavuje.

II. Řízené o vypořádání společného jmění manželů v části závazku ve výši 20 000 Kč z půjčky od [jméno] [příjmení] ze dne 14. 6. 2013 a závazku ve výši 20 000 Kč z půjčky od [jméno] [příjmení] ze dne 6. 5. 2012 se zastavuje.

III. Návrh žalovaného, aby v rámci vypořádání společného jmění manželů byla vypořádána klisna [jméno], se zamítá.

IV. Návrh žalovaného, aby v rámci vypořádání společného jmění manželů byla vypořádána kuchyňská linka, se zamítá.

V. Návrh žalovaného, aby v rámci vypořádání společného jmění manželů byl vypořádán podnik žalobkyně, se zamítá.

VI. Návrh žalovaného, aby v rámci vypořádání společného jmění manželů byl vypořádán vnos ve výši 350 000 Kč do rekonstrukce valníku, se zamítá.

VII. Návrh žalovaného, aby v rámci vypořádání společného jmění manželů byl vypořádán vnos ve výši 30 000 Kč na rekonstrukci přístřešku na stroje, vnos ve výši 10 000 Kč na zbudování přístřešku pro cirkulační pilu, vnos ve výši 80 000 Kč do zbudování plotu a vnos ve výši 20 000 Kč do zbudování přístřešku pro auto, se zamítá.

VIII. Ze zaniklého SJM se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje a) závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] s [jméno] [příjmení], který ke dni právní moci rozsudku o rozvodu činil 200 000 Kč b) závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze dne [datum] u [právnická osoba], který ke dni právní moci rozsudku o rozvodu činil 314 564,70 Kč, c) myčka nádobí [příjmení] d) vestavná trouba značky [příjmení] e) digestoř

IX. Žalobkyně je povinna vyplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 130 511,06 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

XI. České republice se právo na náhradu nákladů řízení vůči žádnému z účastníků nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 16. 2. 2017 se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město z 6. 2. 2014, když tento nabyl právní moci 18. 2. 2014. K mimosoudnímu vyřešení nedošlo. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání závazky, které manželé získali za trvání manželství. Jednalo se o zůstatek hypotečního úvěru u [právnická osoba], ke dni zániku manželství činil tento závazek 314 564,70 Kč, po rozvodu manželství splácí úvěr žalobkyně, tento byl použit na rekonstrukci a údržbu domu žalobkyně, kde rodina bydlela. Dále pak předmětem vypořádání učinila půjčku ve výši 200 000 Kč získanou od [jméno] [příjmení] ze dne 1. 7. 2019, použitou opět na stavební úpravy a údržbu domu, z té nebylo za trvání manželství uhrazeno ničeho. Dále půjčku 100 000 Kč získanou na základě ústní smlouvy od manželů [příjmení], Z té bylo uhrazeno za trvání manželství 60 000 Kč, po rozvodu uhradila žalobkyně 40 000 Kč. Další půjčka 20 000 Kč byla získána 14. 6. 2013 od [jméno] [příjmení] na nákup zemědělského stroje, uhradila ji žalobkyně po rozvodu manželství. Další půjčka 20 000 Kč byla opět získána od [jméno] [příjmení] na základě smlouvy ze dne 6. 5. 2012, která je poskytnut pro nákup terénního kočáru, půjčku žalobkyně uhradila po rozvodu manželství. Označila společné závazky částkou 594 564,70 Kč. Žádala, aby veškeré závazky byly přikázány žalobkyni s tím, že žalovaný vyplatí polovinu na vypořádacím podílu tedy částku 297 282 Kč.

2. Dne 17. 2. 2017 podal žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění také manžel. Soud tedy posoudil toto podání jako ve vyjádření k žalobě a uplatnění dalších věcí, které se měly stát masou vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalovaný uplatnil k vypořádání movité věci, které byly nabyté za trvání manželství, a to konkrétně traktor [anonymizováno] [registrační značka], jezdecké sedlo za pořizovací cenu 12 000 Kč, 2 kusy chomoutu a 2 kusy uzd za pořizovací cenu 30 000 Kč, obracečku sena za pořizovací cenu 10 000 Kč, bubnovou rotačku za pořizovací cenu 20 000 Kč, klisnu [jméno] za pořizovací cenu 18 000 Kč, klisnu [jméno] za pořizovací cenu 20 000 Kč a valacha [příjmení] za pořizovací cenu 30 000 Kč. Dále pak maratonní kočár za pořizovací cenu 20 000 Kč, křovinořez [anonymizováno] za pořizovací cenu 14 000 Kč, kuchyni [anonymizováno] včetně spotřebičů (uvedena myčka nádobí [příjmení], trouba [příjmení], sklokeramická deska) za pořizovací cenu 70 000 Kč. Ze závazků označil práva a povinnosti ze smlouvy o Hypotečním úvěru (shodně jako žalobkyně). Dále pak žalovaný uvedl, že za trvání manželství ze společného jmění manželů vynaložili na výhradní majetek žalobkyně celou řadu položek. Konkrétně se jednalo o rekonstrukci přístřešku pro stroje s nákladem 30 000 Kč, zbudování přístřešku pro pilu nákladem 10 000 Kč, rekonstrukci stájí za 20 000 Kč, zbudování plotu o délce asi 160 m za 80 000 Kč, zbudování přístřešků na auto za 20 000 Kč, zbudování voliéry za 10 000 Kč a dále pak na rekonstrukci a nástavbu objektu [adresa], kdy podle vyjádření žalovaného bylo vynaloženo celkem 2 410 000 Kč (označil rekonstrukci přízemí objektu, zbudování střechy krovu se žlaby, svody, hádky a oplechování, rekonstrukci podlah, včetně zatopil zateplení, novou elektroinstalaci, nové topení, odpady a sanitu). Dále pak uvedl, že za trvání manželství byl rekonstruován nákladní valník žalobkyně za 350 000 Kč.

3. Zde soud konstatuje, že další položky ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství uplatněny nebyly. Pokud některé položky byly uplatněny později (byť v souvislosti s výzvou soudu k doplnění tvrzení), soud konstatuje, že k nim nelze přihlížet, neboť nastala fikce vypořádání dle § 741 občanského zákoníku, proto ohledně pozdě uplatněných položek soud žalobu zamítl. Zde konkrétně soud uvádí, že se jedná o návrh na vypořádání podniku žalobkyně (výrok V. rozsudku), jak navrhoval žalovaný při ústním jednání 3. 9. 2018. S ohledem na to, že manželství zaniklo 18. 2. 2014 (právní moc rozsudku o rozvodu manželství), jakékoliv položky uplatněné po v 19. 2. 2017, které by byly součástí SJM, byly vypořádány fikcí podle § 741 občanského zákoníku.

4. Žalovaný učinil předmětem vypořádání také náklad spojený s výstavbou voliéry o rozměrech 6m × 4m, s tím, že se jedná o vnos ze SJM do výlučného majetku žalobkyně. S tím žalobkyně nesouhlasila s odůvodněním, že tato nebyla součástí společného jmění manželů. Žalovaný následně od vypořádání této položky ustoupil (podání žalovaného ze dne 3. 10. 2018), s čímž žalobkyně souhlasila. Soud tedy v této části řízení zastavil s odkazem na § 96 odst. 1, 2 občanského zákoníku (výrok I) rozsudku).

5. Soud pro rozhodnutí ve věci vycházel z právního rámce občanského zákoníku účinného ke dni zániku manželství, tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (včetně přechodných ustanovení § [číslo], § [číslo]).

6. Podle § 709 odst. 1 občanského zákoníku součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

7. Podle § 710 občanského zákoníku součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

8. Podle § 736 občanského zákoníku je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Podle § 740 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění.

9. Podle § 742 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé, jinak, nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména, jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění manželů zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na níž byl náklad vynaložen.

10. Ve vztahu k vzniklým závazkům (když všechny manželé či jeden z nich převzali před 1. 1. 2014), je třeba aplikovat ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., kdy podle §145 odst. 2 tohoto předpisu obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba platný souhlas obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

11. Dále soud bude vycházet z opakovaně prezentovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR, podle něhož v žádném případě není řízení o vypořádání zaniklého SJM vyúčtovacím sporem, v němž by měly být dohledávány jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením. Je pak také třeba uvažovat tak, že pokud bylo manželství v dané době funkční, s pravděpodobností hraničící s jistotou docházelo k vynakládání majetku po vzájemné shodě účastníků.

12. V odůvodnění rozsudku se soud bude věnovat uplatněným položkám jednotlivě, včetně označení důkazů, které k tomuto provedeny byly, včetně závěrů, jaké z těchto provedených důkazů soud učinil.

13. Půjčka ve výši 200 000 Kč, která měla být poskytnuta [jméno] [příjmení] (bratranec žalobkyně) 1. 7. 2009 na stavební úpravy v domě. Tvrzení žalobkyně o poskytnutí smlouvy o půjčce na částku 200 000 Kč od [jméno] [příjmení] bylo ověřeno smlouvou ze dne 1. 7. 2009, splatnost půjčky byla původně dohodnuta na tři roky s tím, že následně byla prodloužena do 31. 12. 2020. Na listině chybí podpis žalovaného. Uvádí se, že půjčka je poskytována pro stavbu. Dopisem ze dne 26. 10. 2020 sdělil [jméno] [příjmení] soudu, že tato půjčka zaplacena nebyla. Žalovaný uvedl, že o této půjčce nevěděl. [jméno] [příjmení] jako slyšený svědek potvrdil, že půjčku poskytl na rekonstrukci domu, u předání peněz žalovaný nebyl, ale podle sdělení žalobkyně o půjčce věděl. Stejně se vyjádřila i jeho manželka, která doplnila, že podle jejích informací byly finanční prostředky použity na rekonstrukci podkroví, kde se dělaly pokoje pro děti účastníků, dále pak na spodní patro, kde se dělala kuchyně s obývákem. Matka žalovaného, která byla vyslechnuta 19. 11. 2018, potvrdila, že její syn s manželkou si půjčili peníze na rekonstrukci od [jméno] [příjmení] a od manželů [příjmení]. Soud tedy uzavřel, že tento závazek (byť s ohledem na zjištěné majetkové poměry účastníků za trvání manželství přesahuje obvyklou správu majetku náležejícího do SJM) spadá do společného jmění manželů, oba manželé s půjčkou souhlasili (neboť svědecká výpověď matky žalovaného přesvědčila o tom, že tvrzení žalovaného o nevědomosti o půjčce jsou pouze účelová).

14. Půjčka 100 000 Kč, která byla získána od manželů [příjmení], byla mezi účastníky nesporná. Žalovaný uvedl, že s touto půjčkou souhlasil. Ostatně shodně se vyjádřila i jeho matka, pokud se vyjadřovala k půjčce od [anonymizováno] a od bratrance žalobkyně. Ke dni zániku manželství činil zůstatek půjčky 40 000 Kč (mezi účastníky nesporné), stejně jako to, že tuto částku uhradila žalobkyně, i tato částka byla do doby rozhodnutí soudu uhrazena. Částku 100 000 Kč je tedy třeba považovat za finanční hodnotu, na níž se v rámci vypořádání měli oba manželé podílet shodných dílem, žalobkyni tedy vzniklo na uhrazení toho, co nad rámec svého podílu uhradila, tedy 50 000 Kč 15. Hypoteční úvěr u [právnická osoba] byl položkou, která byla mezi účastníky nesporná, účastníci se shodli na tom, že ze strany [právnická osoba] bylo na základě smlouvy dne 29. 10. 2009 poskytnuto 400 000 Kč, tato částka byla použita do rekonstrukce domu žalobkyně. Bylo zjištěno, že ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil nesplacený zůstatek 314 564 Kč, k 3. 11. 2020 nebylo zaplaceno 132 412,04 Kč, ke dni rozhodnutí soudu činil nesplacený zůstatek hypotečního úvěru 40 046,20 Kč, když naposledy žalobkyně uhradila splátku 25. 9. 2023, nesporné bylo také to, že veškerá platby po o rozvodu manželství činila žalobkyně. Soud tedy neviděl důvod k tomu, aby uvedený závazek nepřikázal právě žalobkyni, na jejíž majetek byla částka vynaložená a která také sama splácí.

16. Půjčka 20 000 Kč od [jméno] [příjmení] (manželka bratrance žalobkyně). Z písemné smlouvy bylo ověřeno, že smlouva byla uzavřená dne 14. 6. 2013 mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní pro částku 20 000 Kč, měla být vrácena do 31. 12. 2015. Je uvedeno, že půjčka je poskytována na pořízení zemědělského stroje – nahrnovačky, podpis žalovaného absentuje. Dále je doplněno, že půjčka byla splacena dne 10. 10. 2015. Žalovaný potvrdil, že věděl o nákupu stroje, nevěděl ale, z jakých zdrojů byl hrazen. A půjčka 20 000 Kč od [jméno] [příjmení]. Byla předložena smlouva o půjčce uzavřená dne 6. 5. 2012 mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní pro částku 20 000 Kč na zakoupení soutěžního vozu za koně, opět bez podpisu žalovaného s tím, že bylo zaplaceno v hotovosti dne 12. 11. 2014. Žalovaný uvedl, že o této půjčce se dozvěděl až ze žaloby. K oběma těmto uplatněným nároků soud uzavřel, že se jedná o závazky, který se nestaly součástí společného jmění manželů. V řízení bylo bezezbytku prokázáno, že žalobkyně po svém otci v roce 2006 zdědila podnik spočívající v provozování povoznictví a přidružené zemědělské výroby. Pokud byl tedy pořízen zemědělský stroj, zcela nepochybně, že se jednalo o finanční částku, která byla použita ve prospěch podniku, který se součástí společného jmění manželů nestal, tato půjčka tedy není způsobilá k vypořádání, neboť se nejednalo o závazek náležející do společného jmění manželů. Nicméně soud o těchto dvou položkách v konečném důsledku rozhodovat věcně nemusel, neboť žalobkyně na jejich vypořádání následně netrvala (byť se tak stalo až v závěrečném návrhu), soud toto posoudil jako zpětvzetí a v uvedené části řízení zastavil (výrok II)

17. Mezi věcmi, které žalovaný učinil předmětem vypořádání, byla také klisna [jméno] (dle průkazu klisna [příjmení]), která měla být pořízena za částku 20 000 Kč. Žalobkyně k ní uvedla, že se jednalo o dar pro syny, pak upřesnila, že vlastně klisnu kupovala její matka. Pak tvrdila, že klisna měla sloužit i pro výuku dětí. Synové účastníků uvedli, že nějaké peníze poskytla [jméno] [příjmení] (ta ve své svědecké výpovědi dne 19. 11. 2018 potvrdila, že žalobkyni půjčila 10 tis. Kč před vánoci, bylo jí řečeno, že klisna bude dárek pro děti), zbytek peněz pak babička. Klisnu dostali na Vánoce (neví, ve kterém roce), aby ji užívali. Soud považuje za zjištěné, že uvedená klisna byla pořízena pro jednoho ze synů účastníků, když velmi logické bylo její pořízení vysvětleno jako vánoční dárek pro jednoho ze synů z toho důvodu, že první syn již svého koně měl, chtěli tedy poskytnout tuto možnost i druhému z nich. Soud toto vysvětlení považuje za zcela logické, konstatuje tedy, že klisna [jméno] se nikdy součástí společného jmění manželů nestala, proto v této části návrh na vypořádání zamítl (výrok III).

18. Předmětem vypořádání žalovaný učinil také kuchyňskou linku včetně spotřebičů (myčka, trouba, digestoř a sklokeramická deska). Žalobkyně namítla, že kuchyňskou linku platila celou její matka, byla dodána spolu se spotřebiči. To žalovaný sporoval, setrval na tom, že elektrospotřebiče byly pořizovány v roce 2009 u firmy Elektro-Oulík, ze společných peněž, jednalo se myčku, elektrickou troubu, sklokeramickou desku a digestoř s vývodem ven. Myčku i troubu lze odejmout. Slyšení svědkové uvedli následující: [jméno] [příjmení] ml. uvedl dne 15. 10. 2018, že kuchyni kupovala babička (matka žalobkyně) asi za 40 000 Kč. [jméno] [příjmení] ml. uvedl dne 7. 1. 2019, že spotřebiče se do linky kupovaly krátce po její instalaci, byl to nějaký set (trouba, sporák, digestoř, myčka), myslí, že to kupovali rodiče, neví kde a za kolik. Svědkyně [příjmení] (sestra žalobkyně) uvedla, že jí matka řekla, že zaplatila kuchyni. Svědek [příjmení] (19. 11. 2018) uvedl, že o provedení linky ho požádala žalobkyně, on v té době pracoval pro [právnická osoba]. [příjmení] byla vmontována do nemovitosti, peníze za ni platila matka žalobkyně. Nepotvrdil, ani nevyvrátil, že by do nemovitosti spolu s kuchyňskou linkou osazovali i spotřebiče, nicméně s ohledem na to, že řešili závadu na digestoři, je pravděpodobně, že dodávka byla včetně elektrospotřebičů. Soud z provedených důkazů uzavřel, že samotnou kuchyňskou linku koupila matka žalobkyně (prokázáno výpověďmi svědků), nebylo tady na místě ji vypořádat jako součást SJM (navíc vmontována do rodinného domu) ani případně jako vnos (výrok IV. rozsudku). Soud ale uvěřil žalovanému, že spotřebiče byly kupovány až následně (i s ohledem na cenu kuchyňské linky doloženou účetním dokladem, cena kuchyňské linky byla doložena fakturou za pořízení kuchyně ze dne 12. 11. 2009 na částku 35 688 Kč), která v žádném případě ani v roce 2009 či 2010 nemohla obsahovat nové 4 elektrospotřebiče. Cena kuchyňské linky byla doložena fakturou za pořízení kuchyně ze dne 12. 11. 2009 na částku 35 688 Kč. Ovšem při jednání soudu dne 12. 10. 2023 se účastnící shodli na tom, že a) sklokeramická deska již neexistuje, b) myčku, troubu i digestoř žalobkyně užívá a c) cena ke dni vypořádání činí 16 000 Kč. Soud tedy existující spotřebiče přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a částku 8 000 Kč přidal na vypořádací podíl žalovaného (výrok VIII rozsudku).

19. Pokud žalovaný uplatnil movité věci ( (traktor Zetor, hnědé jezdecké sedlo, 2 chomouty, 2 uzdečky, bubnovou rotačku, obracečku na seno, klisnu [jméno] (podle průkazu koně je správné označení [anonymizováno]), valacha [anonymizováno], maratónní kočár, křovinořez)), resp. žádal jejich vypořádání, k těmto byla provedena celá řada důkazů. Jednalo o doklad o úhynu koně (ve vztahu ke koni [příjmení]) a jeho likvidaci z 2. 6. 2021, výpis ze spolkového rejstříku pro z.s. Jezdecká stáj [příjmení], která vznikla dne 11. 2. 2011 a výpis z registru ekonomických subjektů pro podnikající fyzickou osobu [jméno] [příjmení] (zemědělský podnikatel) s datem vzniku 3. 7. 2006 včetně živnostenského listu pro pozemní dopravu vyjma železniční a silniční motorové dopravy. Bylo ověřeno také vlastnictví koně [příjmení] (valach [anonymizováno] z matky [příjmení] [datum narození] - průkaz koně), původ klisny [anonymizováno] (v žalobním návrhu uváděna [jméno]), kterou podle průkazu koně nabyla žalobkyně dne 27. 9. 2006 (dle sdělení žalobkyně klisna uhynula 24. 12. 2018). Dále pak průkaz klisny [příjmení] (v žalobě uváděno [jméno]), kdy vlastnické právo přešlo dne 1. 4. 2016. Bylo ověřeno, a to výpisem z [stát. instituce] – odbor registru vozidel a řidičů, že žalobkyně je vedena jako vlastník a provozovatel kolového traktoru [anonymizováno], [registrační značka], a to od 30. 4. 2008. Tento traktor byl podle daňového dokladu vystaveného [jméno] [příjmení] v roce 2018 rekonstruován částkou 50 450 Kč.

20. Co se týká podniku žalované, byla předložena evidence majetku, kdy k 3. 7. 2006 se zde objevovalo mj. několik jezdeckých sedel, jezdecká madla, kočárové postroje, kočár [jméno], dva pluhy, klisna Brigitt a křovinořez Stihl s tím, že kromě křovinořezu Stihl a klisny Brigitt byly všechny věci získány z dědictví. V roce 2007 jsou pak do evidence zařazeni kůň [příjmení], dva chomouty, dvě ohlávky, rotační a bubnová sekačka a dva polštáře pod chomout s tím, že se jedná o dar od matky (s výjimkou rotační a bubnové sekačky). V roce 2008 byl do evidence majetku zaveden traktor Zetor, podbřišník, podocasník, jezdecká vesta a jezdecká helma, dále pak obracečka, která byla dne 18. 6. 2011 vyřazena. V roce 2012 je do majetku zanesen závodní kočár Maraton za částku 20 000 Kč, v roce 2013 pak nahrnovačka.

21. Soud nechal zpracovat několik znaleckých posudků. Jak [anonymizováno]. [příjmení] [jméno], tak [anonymizováno]. [obec] [anonymizováno] závěry svých znaleckých posudků obhajovali před soudem dne 9. 9. 2019, s tím, že se vyjadřovali k obvyklé ceně jednotlivých movitých věcí ke dni zániku manželství (případným přepočtem dle koeficientu opotřebení a životnosti jednotlivých věcí). Pokud soud zadával znalecké posudky [anonymizováno]. [obec] [anonymizováno], měl za úkol stanovit cenu zemědělského stroje, žací stroj, rotační výrobní [číslo] kdy ze znaleckého posudku stanovil obvyklou cenu 13 100 Kč, soud poznamenává, že tato rotační sekačka byla v roce 2007 evidována jako majetek podniku žalobkyně. Co se týká křovinořezu, zde [anonymizováno]. [obec] [anonymizováno] stanovil jeho hodnotu částkou 150 Kč, a to k 18. 2. 2014, uvedl, že v roce 2014 stroj již byl za hranicí životnosti, stanovil cenu šrotu 150 Kč. Znalec stanovil dále cenu motorového vozidla [anonymizováno] [číslo] [registrační značka] (dle evidence majetku od roku 2008 v majetku podniku) částkou 83 900 Kč, což považoval za obvyklou cenu vozidla. Pokud se tento znalec vyjadřoval k ceně obraceče píce (do evidence majetku vložen v roce 2008 s poznámkou, že v roce 2011 byl stroj sešrotován), konstatoval, že stroj prohlédl, podle údajů je v provozu 24 let a obvyklá prodejní cena ke dni rozvodu manželství činila 10 900 Kč. Dále pak byly zpracovány znalecké posudky na koně a příslušenství k nim, posudek zpracoval ing. [jméno], a to k datu 18. 2. 2014. Nicméně soud konstatuje, že ve výsledku tyto znaleckého posudky nebyly využity, neboť soud má za to, že se u označených movitých věcí jednalo o movité věci, které nebyly součástí společného jmění manželů, ale součástí podniku žalobkyně, který ona převzala po otci a následně doplňovala (výjimkou je klisna [jméno], která dle provedeného dokazování je dle soudu ve vlastnictví syna účatníků). Protože žalovaný žádal o vypořádání podniku jako takového až po uplynutí tříleté lhůty od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, soud k tomuto návrhu na vypořádání nemohl přihlédnout a požadavek na vypořádání podniku jako pozdě uplatněný zamítl (výrok [příjmení]). Soud konstatuje, že nelze vypořádat jednotlivé movité věci, které jsou součástí podniku. V tomto případě je nesporné, že uvedené movité věci používala žalobkyně výhradně pro své podnikání (tedy pokud vůbec existovaly, když koupě dvou chomoutů, dvou uzdiček, stejně jako koupě sedla je sporována, ohledně obracečky pak bylo tvrzeno, že nebyla kupována, ale byla poskytnuta za služby, které žalobkyně v rámci svého podnikání poskytovala), není tedy možné tyto vypořádat. Soud v tomto kontextu uvádí, že i s ohledem na rozporná tvrzení ohledně existence či neexistence těchto věcí se jimi již dále nezabýval právě s odůvodněním, že movité věci, které jsou součástí podniku, nelze vypořádat jednotlivě a vypořádání podniku bylo navrženo až po uplynutí tříleté lhůty od právní moci rozsudku o rozvodu manželství (3. 9. 2018). K podniku samotnému žalobkyně sdělila (dne 26. 10. 2010), že v podstatě pokračovala v podnikání po svém otci. Ten zemřel v roce 2006 a ona po něm zdědila mj. koně, hospodářské budovy sloužící povoznictví, ustájení i zemědělské činnosti, dále pak zemědělské stroje, které otec užíval, stejně tak jako vybavení pro koně (jednotlivé věci uvedeny v dokladech označených jako evidence podniku – viz výše). Ona chtěla v podnikání pokračovat, proto zažádala o příslušná oprávnění. Podnikání bylo zahájeno k 3. 7. 2006. Zde soud uzavřel, že podnik, v němž žalobkyně podnikala, nepovažuje za součást společného jmění manželů, a to z toho důvodu, že jak uvedla žalobkyně, začala podnikat pouze s věcmi, které po svém otci nabyla z dědického řízení. I když oprávnění k podnikání nabyla až 3. 7. 2006, jedná se o formální úkon, kdy však z provedených důkazů vyplynulo, že veškerý počáteční majetek vzniklého podniku byl výlučným vlastnictvím žalobkyně z dědického řízení (viz evidence majetku, usnesení v dědickém řízení). Vznikem podniku došlo pouze k transformaci věcí ve výlučném vlastnictví žalobkyně na podnik, ten tedy zcela logicky zůstal také ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Pokud do něj bylo investováno ze společného jmění, případně do něj byly zařazovány movité věci získané z prostředků ze společného jmění manželů, přirůstali k podniku a jednalo se o vnos ze SJM do výlučného vlastnictví žalobkyně, nemohly být vypořádány jednotlivé věci sloužící k podnikání (výlučný majetek manželky). Návrh na vypořádání podniku žalované byl tedy zamítnut, žalovaným označené movité věci v rámci jím podané žaloby vypořádány tedy nebyly.

22. Vnosem ze SJM do výlučného vlastnictví jednoho z manželů, který (ve vztahu k podniku žalobkyně) byl v zákonné lhůtě uplatněn, byla částka 350 000 Kč, o niž žalovaný uvedl, že byla použita na rekonstrukci povozu. Žalobkyně namítla, že povoz je jejím výlučným vlastnictvím (s tím soud souhlasí), rekonstrukci hradil [právnická osoba] To potvrdil i syn účastníků [jméno] [příjmení] a sestra žalobkyně [jméno] [příjmení]. Dokumentováno to bylo i prohlášení [právnická osoba] o tom, že pivovarský povoz byl kompletně zrekonstruován v roce 2009, ovšem na náklady [příjmení] [jméno]. Rekonstrukci hradil [právnická osoba] v celkové výši 500 000 Kč, a to na základě smlouvy o spolupráci, která byla k důkazu též provedena. K této položce tedy soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že na majetek žalobkyně byly ze SJM vynaloženy tvrzené prostředky ve výši 350 000 Kč, tento nárok byl tedy zamítnut (výrok V).

23. Žalovaný také uplatnil v zákonné lhůtě vnos ze SJM do výlučného vlastnictví žalobkyně, pokud se jednalo zbudování plotu (80 000 Kč) zbudování přístřešku na auto a vlek (20 000 Kč). Soud ovšem ani v této části nemohl návrhu vyhovět, neboť ani jednu ze staveb neposoudil jako výlučné vlastnictví žalobkyně, ale jako nově vzniklé věci, které byly pořízeny za trvání manželství. Jak je shora uvedeno, za výlučné vlastnictví žalobkyně bylo lze považovat toliko vedlejší stavby, které nabyla z dědictví po otci. Nově vzniklé stavby se tedy staly součástí SJM. Protože v tříleté lhůtě nebylo uplatněno jejich vypořádání (ale pouze tvrzené náklady na zbudování), ani v této části nemohl být žalovaný úspěšný (výrok [příjmení]), ovšem s malou poznámkou v tom smyslu, že nastala zákonná fikce vypořádání daných věcí dle občanského zákoníku.

24. Jak vnos byla také uplatněna částka 20 000 Kč na rekonstrukci stájí, 30 000 Kč na rekonstrukci přístřešku pro stroje a 10 000 Kč na zbudování přístřešku pro cirkulační pilu. Tyto stavby jsou považovány soudem za výlučné vlastnictví žalobkyně dle usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 11. 2006 sp. zn. 29 D 700/2006, žalobkyně nabyla do svého dědictví rodinný dům [adresa] na stavební parcele č. parc. 4/1, a to s dalšími plochami a se všemi součástmi a příslušenstvím - stodola, stáje, bývalá prádelna, chlívek, přístřešek, dřevěná kolna, studna a trvalé porosty). K rekonstrukci stájí žalobkyně uvedla, že použitý materiál pocházel též z věcí, které zůstaly po jejím otci. To potvrdila i [jméno] [příjmení], pokud uvedla, že fošny a železo bylo po otci. Synové účastníků ([jméno] a [jméno]) uvedli, že vzniklo nové stání pro koně, práce probíhaly asi v roce 2008, na pracích se podílel i otec a strýc [jméno]. Při místním šetření dne 20. 7. 2021 bylo provedeno měření objektu, byly zjišťovány rozměry jednotlivých konstrukcí pro účely ocenění. K přístřešku pro stroje žalobkyně připustila jen přeložení střechy. To potvrdil ve své výpovědi i syn [jméno], který uvedl, že byla přeložena střecha, osazeny nové nosné trámy, položeny nové tašky. [příjmení] [jméno] se vyjádřil obdobně s doplněním, že neví, kdo to platil. K materiálu vypovídala též sestra žalobkyně se závěrem, že dřevo bylo použito ze zásob po otci. Práce na přístřešku ve výlučném vlastnictví žalobkyně má soud tedy za prokázané (též [jméno] [příjmení] potvrdil, že prováděl na střeše výměnu trámů a střechy samotné). Svědek [příjmení] uvedl (15. 10. 2018), že prováděl na střeše práce, rozebíral i původní krytinu, opravoval krov, prováděl klempířské práce. Dostal za to asi 30 000 Kč, které mu hradila žalobkyně a její otec. Na tomto tvrzení setrval. Při místním šetření dne 20. 7. 2021 bylo pouze provedeno přeměření a kontrola použití trámů tvrzených žalovaným. V tomto případě z provedených důkazů nelze mít tvrzení žalovaného o tom, že jím uplatněná částka 30 000 Kč byla na výlučné vlastnictví žalobkyně skutečně vynaložena, když žalovaný vynaložené náklady neprokázal a z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že platbu provedla žalobkyně a její otec, ohledně použitého materiálu též bylo ze svědeckých výpovědí ověřeno, že byl použit materiál, který byl k dispozici z dřívější doby (výrok [příjmení]). Ohledně přístřešku pro cirkulační pilu žalobkyně namítla, že něco takového budováno nebylo, došlo jen k výměně střechy, což potvrdila i sestra žalobkyně [jméno] [příjmení] s tím, že přístřešek už tam měl otec, měnila se jen krytina. Žádný jiný svědek se k této položce vyjádřit neuměl (např. [jméno] [příjmení] mladší). I ohledně této stavby tedy soud konstatuje, že je považována za výlučné vlastnictví žalobkyně. Nicméně z provedených důkazů nelze mít tvrzení žalovaného o tom, že jím uplatněná částka 10 000 Kč byla na výlučné vlastnictví žalobkyně skutečně vynaložena, když žalovaný vynaložené náklady neprokázal (výrok [příjmení]) Zásadní část sporu se týkala rekonstrukce nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Účastnici se v podstatě neshodli ani na tom, v jakém rozsahu vlastně rekonstrukce proběhla, kolik peněz vlastně bylo do rekonstrukce nemovitosti investováno, a pokud investováno bylo, zda se jednalo o prostředky z výlučného vlastnictví žalobkyně či ze SJM. V této části soud poznamenává, že v průběhu řízení (po skončení zákonné lhůty k uplatnění položek pro vypořádání) začal žalobce operovat ještě prostředky, které označil za své výlučné (zisk z prodeje pozemku v [anonymizováno], dar od matky přes 100 000 Kč, peníze od bratra). Ovšem protože tyto položky byly jako vnosy k vypořádání označeny pozdě, ani k nim soud nemohl přihlížet tak, aby je jako vnosy vypořádal. Soud, jak bude dále vysvětleno, ale s těmito položkami pracoval pro doplnění finančních toků určených na rekonstrukci domu, kdy tedy evidentně finance pocházely z části z výlučných prostředků žalobkyně, minimálně v částce 200 000 z výlučných prostředků žalovaného, u nichž ovšem nevznikl nárok na vypořádání jako vnosu, a ve zbytku ze SJM.

25. Rodinný dům na adrese [adresa], ve kterém rodina žila, byl v době manželství ve výlučném vlastnictví žalobkyně, který tato získala v dědickém řízení po zemřelém otci. Žalobkyně připustila, že rodinný dům byl rekonstruován, větší část finančních prostředků pak byla ale poskytnuta z jejich výlučných prostředků, a to konkrétně z částky, která jí byla vyplacena v rámci dědického řízení po otci, dále pak z náhrady za vyvlastněné pozemky. Oproti tomu žalovaný tvrdil, že rekonstrukce byla provedena v daleko větším rozsahu než je žalobkyně ochotna připustit, uvedl, že za 1 200 000 Kč byla provedena rekonstrukce přízemí, za 600 000 Kč pak rekonstrukce střechy a krovu, za 100 000 Kč rekonstrukce oken, 60 000 Kč bylo vloženo do rekonstrukce dvou schodišť, 50 000 Kč pak do rekonstrukce podlahy včetně zateplení, 100 000 Kč do nové elektroinstalace a 300 000 Kč do provedení nového topení, odpadů a sanity. (I v tomto výčtu žalovaný pokračoval po uplynutí tříleté lhůty, pokud 7. 2. 2019 doplnil, že bylo investováno 52 200 Kč za práce spojené s napojením na vodovodní a kanalizační řad). Žalovaný tedy tvrdil, že do rekonstrukce domu byla vložena částka 2 410 000 Kč. Toto však žalobkyně popírá, neboť podle jejích dokumentů bylo do rekonstrukce objektu vloženo 1 595 928,50 Kč, přičemž částka zahrnuje i investice, které nebyly předmětem žaloby. Uvedla, že za bourací a zednické práce včetně schodiště a podlah, bylo uhrazeno celkem 977 518 Kč, za střechu včetně krovu 383 480 Kč, za okna 52 885 Kč, za elektroinstalaci 23 251,50 Kč a za odpady 158 524 Kč (dále uvedeny k položkám konkrétní důkazy).

26. K rozsahu rekonstrukce bylo ze spisu [anonymizována tři slova] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka] ověřeno, že stavební povolení pro stavební úpravy objektu [adresa], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v [obec] bylo vydáno dne 30. 6. 2009, kolaudační souhlas do roku 2018 nebyl vydán. Mělo se jednat o rekonstrukci zastřešení, zřízení podkrovní obytné vestavby, výměnu stropní konstrukce mezi prvním nadzemním podlažím a podkrovím, dále měla být realizována kanalizační přípojka objektu na veřejnou kanalizaci. V rámci stavebního řízení byla zpracována souhrnná technická zpráva [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], ve které byl popsán stav domu před prováděním rekonstrukcí s tím, že důvodem pro rekonstrukci bylo rozhodnutí stavebníka o provedení podkrovní bytové vestavby a realizaci stavebních úprav přízemí tak, aby zajišťovaly standard současného bydlení. Limity stavby byly dány půdorysným tvarem domu, stávajícími okenními a dveřními otvory a samozřejmě také limity odboru památkové péče. Co se týká přízemí, mělo dojít ke změně ve vstupní části domu, kde měla být zrušena stávající koupelna, dále pak navrženo dvouramenné schodiště do nově řešeného obytného podkroví. Mělo být zřízeno nové WC. V prostoru původní kuchyně měla být zřízena koupelna s vanou, umyvadlem a pračkou, rozšířeno ještě do prostoru pod ramenem schodiště, kde měl být vybudován sprchový kout a osazen bojler. V nově upravené místnosti měla být v zadní části kuchyně, dále pak spíž a nová kuchyně měla být rozšířena i přesazením dělící příčky mezi obývacím pokojem. Ke změně dispozice nemělo dojít ani v ložnici ani v místnosti stávajícího dětského pokoje. V podkroví měly být zřízeny ložnice dětí a dětská herna s eventuálním dalším využitím, doplněno o samostatnou místnost koupelny se sprchovým koutem a umyvadlem.

27. K otázce rekonstrukce domu kromě účastníků vypovídala také celá řada svědků. Syn účastníků [jméno] [příjmení] ve své výpovědi z 15. 10. 2018 k rekonstrukci domu uvedl, že vše proběhlo cca před sedmi lety (rok 2011). Pokud on si vzpomíná, stálo to něco přes 1 000 000 Kč. Původní stavení bylo odbouráno až na obvodové stěny, byly vyzděny nové pilíře, nové stropy, oni získali s bratrem každý vlastní pokoj v podkroví. V přízemí byly v části položeny nové podlahy, byla udělána nová koupelna, záchod, schody nahoru. Obývací pokoj se propojil s kuchyní, tam byly udělány nové omítky a instalace, na střechu byla položena nová krytina včetně nového krovu. Co se týká oken, popsal, že v horní části stavení se dělala nová okna všude. Stejně jako se dělala v celém domě nová elektroinstalace a topení. K finančním prostředkům uvedl, že pokud on si vzpomíná, část peněz investovala matka z dědictví po dědečkovi, část peněz si půjčila od banky, to mohlo být asi 400 000 Kč, zbytek pak od známých, od strýce a od jiných příbuzných. Sestra žalobkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu dne 5. 11. 2008 potvrdila, že rekonstrukce domu byla prováděna, podle jejích informací byla financována zčásti z peněz z dědictví (uvedla, že každá se sestrou dostaly cca 750 000 Kč až 800 000 Kč). Zbývající část pak byla financována z hypotéky a dalších půjček, protože ty peníze po otci by nestačily. Neví, kolik bylo vloženo ze společných peněz účastníků, neví, kdo kolik vydělával. Co se týká půjček, ví, že půjčka byla poskytnuta od bratrance [jméno] [příjmení] a také od manželů [příjmení]. Vychází z toho, že ty půjčky byly společné, protože oba manželé věděli, že peníze půjdou na rekonstrukci. Konkrétně u půjčky od manželů [příjmení] slyšela, že u toho byl i pan [příjmení], s půjčkou souhlasil. Oba také při rozhovoru uváděli, že by si mohli půjčit od manželů [příjmení]. Tato svědkyně se vyjádřila také ke kuchyni s tím, že kuchyni podle její informace zaplatila matka, to od ní slyšela. Bratr žalovaného [jméno] [příjmení] k rekonstrukci domu uvedl, že se jednalo o kompletní přestavbu, kde on sám pomáhal. Bratr (žalovaný) dostal peníze od rodičů asi 100 000 Kč a od dalšího bratra 100 000 Kč, pak si manželé brali nějaké půjčky. Matka žalovaného potvrdila, že také věděla o prováděných rekonstrukcích domu žalobkyně, ona s manželem poskytli synovi 100 000 Kč a další peníze, možná asi 150 000 Kč, ale to neví přesně. Neví, co se z těchto peněz financovalo. Matka žalovaného potvrdila, že účastníci si půjčili peníze také od pana [příjmení] a od [anonymizováno], ona však peníze nepůjčovala oběma manželům, ale darovala je pouze synovi. Žalovaný ve své výpovědi dne 5. 12. 2018 doplnil, jaký materiál nakupoval s tím, že část byla z peněz společných, část byla z jeho peněz, kdy např. uvedl, že nákup trámů a tašek financoval ze svých peněz, ze svého výdělku a z části také z prodeje jeho výlučného pozemku v [anonymizováno]. Zde soud konstatuje, že ani k tomuto tvrzení nemohlo být přihlédnuto, protože tento vnos v žádném případě nebyl uplatněn v tříleté lhůtě od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, nelze anihovořit o tom, že pokud byly vybrány„ z osobního účtu žalovaného“, jednalo se o jeho výlučné prostředky. Pokud pak opětovně žalovaný zmiňoval částku 100 000 Kč, kterou měl získat z výtěžku pozemků ve svém výlučném vlastnictví, ani k této částce soud nepřihlížel, neboť nebyla uplatněna ve stanovené tříleté lhůtě. Zde se soud ztotožňuje s opakovanou námitkou žalobkyně, že žalovaný byl soudem poučován i po uplynutí této lhůtě, aby dotvrdil, jaké veškeré vnosy ze společného jmění do výlučného vlastnictví u žalobkyně uplatňuje, zde je třeba skutečně trvat na tříleté lhůtě k uplatnění nároku, a to např. s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2722/2019 v němž se jednoznačně uvádí, že pravidlo tří let formulované judikaturou, brání tomu, aby se po uplynutí této lhůty účastníci domáhali vypořádání věcí, hodnot, či závazků, které do té doby nebyly předmětem řízení, ohledně nich nebyly tvrzeny ani žádné skutečnosti a prováděno ani žádné dokazování. Nemůže docházet k procesnímu postupu, kdy by se po uplynutí tří let objevila zcela nová tvrzení a nové důkazy, když k věcem nově uváděným do té doby nebylo prováděno dokazování, nestaly se předmětem řízení a nebyla ve vztahu k nim uplatněna ani žádná tvrzení či skutečnosti. Ve vztahu k nim totiž nastaly účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání. Po uplynutí tříleté lhůty mohou být doplňována tvrzení či relevantní skutečnosti pouze ohledně těch položek, které byly v řádném zákonné lhůtě uplatněny.

28. Vyslechnuty byly též osoby, které se na rekonstrukci samotné podílely. Rekonstrukci domu a její provedení potvrdil svědek [jméno] [příjmení] (č. l. 77 a násl.), který uvedl, že rekonstrukci prováděl před delší dobou, cca 9 let. Mohlo to být celkem za 800 000 Kč až 900 000 Kč, projednával to se žalobkyní. Začali někdy v červnu, skončili v listopadu. Prováděli bourací práce, dále pak vyzdění, omítky a dlažby. Placení probíhalo na základě vystavených faktur, když dvě platby byly zaplaceny z účtu, poslední fakturu zaplatila paní [příjmení] v hotovosti. Stejně tak jako zbytek po skončení prací. Potvrdil, že vyúčtování na 1 048 988 Kč představovalo základní práce, vícepráce už účtovány tímto způsobem nebyly, nicméně byly projednány s paní [příjmení]. Bylo to jen o objemu prací. K důkazu bylo provedeno konečné vyúčtování, kdy konečná cena byla stanovena 977 518 Kč (konečná faktura na doplatek částky 72 178 Kč vystavená dne 16. 11. 2009 s tím, že předchozí platby byly účtovány formou zálohových faktur, které byly též předloženy). K další části rekonstrukce, konkrétně ke krovu a střeše, se vyjádřil svědek [jméno] [příjmení], který potvrdil, že vybudovali nový krov, položili střešní krytinu, samozřejmě provedli také klempířské práce. Instalovali střešní okna. Uvedl, že částka, která byla sdělena na rukou psaném přehledu prací, odpovídá, peníze dostal v hotovosti, už si není jistý, kdo mu finanční prostředky dával, stejně tak neví, z jakých zdrojů tyto finance pocházely, ví, že nějaké peníze mu dávala i babička. Podle dokladů předložených žalobkyní bylo za tyto práce uhrazeno 383 480 Kč. [příjmení] plastových oken potvrdil slyšený svědek [příjmení] s tím, že zálohu hradil žalovaný v hotovosti, zbytek byl uhrazen převodem z účtu. [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že plastová okna byla hrazena ve dvou splátkách, a to konkrétně částkou 30 000 Kč a dále pak částkou 22 885 Kč (faktura [číslo] z [datum] a faktura [číslo] ze [datum]) s tím, že k této zakázce byla předložena i smlouva o dílo a původní nabídka ze dne [datum]. K ústřednímu topení a opravě rozvodů vody se vyjádřil svědek [příjmení], který potvrdil, že práce provedl včetně bouracích prací, demontáže starých radiátorů a rozvodů topení, provedl pak i nové rozvody včetně radiátorů. Následně se podílel také na instalaci vodovodu do koupelny, na nové přípojce kanalizace a podobně. Ví, že bylo domluveno, že bude zaplaceno cca 130 000 Kč za přízemí a 80 000 Kč za patro. Platba za instalaci topení byla dokládána fakturou [číslo] [rok] [jméno] [příjmení] z 8. 10. 2009 znějící na částku 133 848 Kč. [příjmení] sanity od téhož dodavatele je dokumentována fakturou [číslo] [rok] ze dne 25. 11. 2009 na částku 24 676 Kč. K otázce instalací se vyjádřil svědek [jméno] [příjmení] s tím, že na základě objednávky žalobkyně demontoval starou elektroinstalaci, pak dělal kompletní instalaci elektřiny do celého domu, hlavně pak ve spodním patře, nicméně po dokončení podkroví i tam. Podrobnosti sjednával se žalobkyní. Neví, z jakých zdrojů dostal zaplaceno, žalobkyně mu dávala 15 000 Kč v hotovosti v listopadu 2009 a pak ještě 5 000 Kč také v hotovosti. Žalobkyně dále předložila vyúčtování nákladů na elektroinstalaci, za kterou bylo hrazeno celkem 19 300 Kč.

29. Soud v rámci řízení provedl opakované místní šetření v nemovitosti žalobkyně, kde měly být prováděny rekonstrukce domu samotného a dále pak také vybudování vedlejších staveb, kde žalovaný uplatňuje vnosy, soud k tomuto místnímu šetření se dále nevyjadřuje, neboť mělo být pouze podkladem pro zpracování znaleckých posudků. Z těchto znaleckých posudků ([právnická osoba]) včetně dodatku však byla ověřena pouze tržní cena nemovitostí v různých časových obdobích, což pro výsledné rozhodnutí ve věci nemělo žádný význam.

30. Znalecký posudek ve věci zpracoval také [právnická osoba] znalecký ústav na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-město z 5. 4. 2019 č. j. 13 C 34/2017-185. V rámci tohoto znaleckého posudku bylo uloženo znalci, aby se vyjádřil k obvyklé tržní ceně nemovitostí, před rekonstrukcí, po rekonstrukci a v několika časových rovinách, dále pak, aby se vyjádřil k ceně materiálu, který byl ze strany žalovaného tvrzen jako ten, který byl použit pro rekonstrukci domu či jednotlivých vedlejších staveb. V této části odůvodnění soud bohužel musí konstatovat, že zadání znaleckého posudku jako takové, nepovažuje za adekvátní pro rozhodnutí ve věci, pokud se zabývá tržní hodnotou nemovitosti žalobkyně, ačkoliv tato není předmětem vypořádání, ani předmětem vypořádání býti nemůže, neboť se jedná o výlučné vlastnictví žalobkyně. Z tohoto znaleckého posudku (odpověď na otázku [číslo] soudu pod bodem 106) se lze snad zabývat pouze zjištěním znalce o tom, jak vysoká investice do výlučného vlastnictví žalobkyně plynula, kdy tato sama uvádí částku cca 1,9 mil. Kč, žalovaný však uvádí cca 2,4 mi. Kč, což je částka, ke které se znalec přiklonil s ohledem na vyhodnocení cen materiálu, a také prací, které byly do nemovitosti vloženy. Znalec pak také konstatoval, že hodnota materiálu, který byl použit na rekonstrukce uvedených staveb v areálu, tedy včetně domu, činila 838 620 Kč.

31. Ve věci byl zadán další znalecký posudek, který zpracoval ing. [jméno] [příjmení] pro účely vypořádání SJM s tím, že tento znalec měl stanovit cenu jednotlivých částí stavebního materiálu, které byly do nemovitosti osazeny při rekonstrukci v letech 2009 až 2012. Znalec v rámci svého znaleckého posudku konstatoval, že vůbec není schopen stanovit obvyklou cenu požadovaných položek v letech 2009 až 2012 dle § 2 odst. 1 zákona [číslo] to z toho důvodu, že nelze v místě a čase porovnat se shodnými případně obdobnými položkami. Je tedy nucen určit cenu kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku, případně pouze cenu stavebního materiálu. Ze závěrů znaleckého posudku (čl. 775) je seznatelné, že znalec se vyjádřil ke všem nákladům, které byly spojeny se stavebním materiálem podle vypracovaného položkového rozpočtu, kdy podle cen materiálu by se jednalo o částku 1 395 762 Kč včetně DPH. Pokud však bylo třeba hovořit o materiálu, který byl osazen v průběhu rekonstrukce objektu, tedy mezi lety 2009 až 2012, jednalo se o částku maximálně 1 150 062 Kč, kdy je následně proveden soupis pro jednotlivá období, ale zároveň i soupis pro jednotlivé uplatněné položky. Zde soud konstatuje, že ze závěrů znalce [příjmení] lze jednoznačně vycházet pro konstatování, jaké finanční částky byly, ať už do společného jmění manželů či do výlučného vlastnictví žalobkyně použity, když nelze nechat bez povšimnutí, že uvedená částka koresponduje spíše s tvrzeními a důkazy předloženými žalobkyní.

32. Co se pak týká posledního znaleckého posudku, který byl zpracován [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] s.r.o. dne 12. 12. 2022, i zde soud konstatuje, že v podstatě závěry tohoto znaleckého posudku byly pro konečné rozhodnutí ve věci téměř nepoužitelné, neboť opět bylo zadáno ocenění rodinného domu a ocenění pozemků a vedlejších staveb k různým časovým úsekům. Soud proto uzavírá, že ze závěrů tohoto znaleckého posudku skutečně nevycházel, neboť má za to, že znalecký úkon nebyl vymezen tak, aby mohl být nějakým způsobem přenesen do rozhodnutí ve věci.

33. K částkám, které byly vynaloženy z výlučných prostředků žalobkyně, pak bylo upřesněno a prokázáno, že částku 798 968 Kč získala žalobkyně jako vypořádání dědictví po zemřelém otci (doloženo dědickým spisem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 29 D 700/2006). Dále byla do rekonstrukce investována částka 288 150 Kč, kterou ona obdržela jako vyvlastňovací náhradu za podíl na pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Doubravka. Zbylá část byla hrazena z půjček ve výši 700 000 Kč včetně hypotečního úvěru (tyto činí předmětem vypořádání), uznává, že lze uvažovat o vnosu žalovaného ve výši 100 000 Kč, když se jedná o částku, kterou tento získal od svého bratra.

34. K otázce finančních prostředků za vyvlastnění, bylo předloženo rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odbor stavebně správní z 14. 6. 2011 č. j. MMP-044373/11, podle kterého byla vyvlastněna část pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Doubravka s tím, že podílovými spoluvlastníky této parcely jsou [jméno] [příjmení] (žalobkyně) a [jméno] [příjmení] (sestra žalobkyně). Podle výroku II. tohoto rozhodnutí byla určena náhrada za vyvlastnění celkem 576 300 Kč s tím, že žalobkyni bude uhrazeno 288 150 Kč. Soud nepochybuje o tom, že tato částka byla do rekonstrukce vložena, nebylo zjištěno, že by účastníci měli nějaké významné úspory, z nichž by rekonstrukce mohla být reálně financována.

35. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu popsal fungování rodiny, jakým způsobem byla rodina financována, kdy potvrdil, že pracoval do ledna 2008 u firmy [právnická osoba] (cca tři až čtyři roky). Po narození dcery nějakou dobu jezdil s povozem, protože žalobkyně byla v domácnosti. Pak se vrátila zase k [právnická osoba], kde vydělával asi 13 000 Kč až 14 000 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně provozovala povoznictví, vyučovala děti na koních, mohla mít příjem asi 25 000 Kč měsíčně.

36. K otázce hospodaření rodiny a případných příjmů žalovaného byly provedeny zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení, podle které byl žalovaný od roku 2010 zaměstnán, kdy je evidováno pouze období od 1. 5. 2012 do 15. 5. 2012 a období od 22. 5. 2013 do 14. 7. 2014 bez zaměstnání. Pokud byl žalovaný zaměstnán v roce 2010, průměrná mzda činila cca 14 500 Kč, v roce 2011 cca 15 300 Kč a v roce 2012 cca 14 300 Kč. Lze uzavřít, že rodina fungovala z běžných měsíčních příjmů, která následně vynakládala na běžné fungování rodiny. Pokud byla prováděna zásadní investice, muselo se z pohledu soudu jednat o jiné prostředky (tedy dary, půjčky, úvěr, dědictví, peníze za vyvlastnění, za prodej).

37. Pokud soud prováděl k důkazu výpisy z bankovních účtů žalobkyně i žalovaného, případně jiných rodinných příslušníků v roce 2009 a následujících, soud konstatuje, že z těchto nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti kromě toho, že žalovaný neměl žádné výrazné úspory, když jediným příjmem, který přicházel na jeho účet, byla výplata. Z výpisu z účtu [právnická osoba] bylo zjištěno, že matka žalobkyně převedla práva a povinnosti ke svému sporožirovému účtu č. [bankovní účet] dne 30. 4. 2007 na žalobkyni s tím, že zůstatek na tomto účtu činil 527 924,16 Kč, jednalo se tedy o prokázání toho, že matka žalobkyně jí darovala finanční prostředky minimálně v této výši. Dále pak žalobkyně prokázala, že 22. 6. 2009 z uvedeného účtu uhradila částku 163 500 Kč panu [příjmení], 27. 7. 2009 pak témuž částku 191 840 Kč. Účet byl následně zrušen dne 12. 8. 2009 s tím, že finanční prostředky byly převedeny na jiný bankovní účet. Jednalo se o účet podnikatelský, který měla žalobkyně vedený u [právnická osoba] pod číslem [bankovní účet], kde je evidentní, že 13. 8. 2009 na tento účet byly převedeny prostředky ze zrušeného účtu a z téhož účtu bylo 14. 8. 2009 uhrazeno panu [příjmení] 200 000 Kč. Výpisem z téhož účtu z 1. 9. 2009 bylo prokázáno, že žalobkyně z účtu uhradila panu [příjmení] 100 000 Kč, na tento účet jí bratr poukázal 15. 9. 2009 částku 100 000 Kč (půjčka), z účtu bylo hrazeno 8. 10. 2009 dalších 100 000 Kč panu [příjmení]. Dále bylo ověřeno, že pravidelné platby byly zasílány, co se týká příjmových položek v podstatě pouze [příjmení] [jméno], částky kolem 40 000 Kč, jinak byly prováděny pravidelné úhrady pro běžnou spotřebu domácnosti a výběry z účtu prostřednictvím bankomatu. Na tentýž účet 19. 5. 2011 byla zaznamenána úhrada částkou 288 150 Kč s tím, že se jedná o platbu Správy železniční a dopravní cesty, když k tomu žalobkyně uvedla, že se jedná o náhradu za vyvlastněné pozemky, když o vyvlastnění i o náhradě bylo rozhodnuto dne 14. 3. 2011 Magistrátem města Plzně.

38. K prokázání tvrzeného vnosu žalovaného do SJM provedl soud k důkazu také kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] jako kupujícími dne 28. 2. 2005 s tím, že byl prodán pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] za částku 100 000 Kč. Zde soud poznamenává, že žalovaný však svůj vnos ve výši 100 000 Kč, neuplatnil v tříleté lhůtě od právní moci rozsudku o rozvodu manželství (viz. návrh doručený soudu 17. 2. 2017).

39. K prokázání skutečnosti, že před podáním žaloby strany mimosoudně jednaly, byly předloženy záznamy z jednání a korespondence, kdy již v prosinci 2013 probíhalo jednání v advokátní kanceláři [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy žalovaný předložil svoji představu o vypořádání, resp. vyčíslení nároků, které uplatňuje. Na to bylo reagováno prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně již [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako právního zástupce žalovaného dne 29. 10. 2014 s tím, že žalobkyně s nároky, které žalovaný uvádí, naprosto nesouhlasí, investice do výlučného majetku žalobkyně jsou v podstatě nižší, než žalovaný uvádí a náklady na údržbu v žádném případě nelze hodnotit jako investici ze SJM. Ani v dalším přípise nesouhlasila žalobkyně s tím, že by měly být do výlučné nemovitosti investovány ze SJM prostředky minimálně 2 258 000 Kč jak uváděl žalovaný, v žádném případě tyto položky nejsou prokazovány. Tyto důkazy pouze dokreslily vztahy mezi účastníky po zániku manželství, vliv na rozhodnutí soudu neměly, a to ani na otázku nákladů řízení, která byla uzavřena v duchu posledního rozhodnutí Ústavního soudu ČR (viz níže).

40. Ze shora uvedeného dokazování bylo možné uzavřít, že mimo položek, na jejichž vypořádání strany netrvaly (výrok I a II), některé z položek byly uplatněny po uplynutí lhůty tří let po právní moci rozsudku o rozvodu manželství, bylo tedy na místě návrh na jejich vypořádání zamítnout (výrok V). U dalších položek pak soud dospěl k závěru, se nebyl vnos do konkrétní věci prokázán (výrok [příjmení]), či že tyto se nikdy nestaly součástí SJM, i zde byl tedy nárok na vypořádání zamítnut (výrok III, IV, VII)

41. V daném případě soud jen velmi obtížně mohl posoudit, jaké konkrétní investice byly vynaloženy naprosto přesně, protože žalobkyně disponovala fakturami či nabídkami či vyúčtováními jednotlivých osob, které prováděly práce na předmětné rekonstrukci nemovitosti, nebyly ovšem k dispozici doklady svědčící o provedení nákladů či prací na ostatních stavbách, a byť byla prováděna celá řada důkazů v podobě listin a zejména svědeckých výpovědí, soud nenabyl u ostatních staveb jiného dojmu než toho, že v době, kdy práce prováděny byly, fungovala rodina naprosto standardním způsobem, byly prováděny nutné opravy či údržba, a to z materiálu, který byl historicky k dispozici, či v minimální míře dokoupen bez jakýchkoliv úvah o tom, do jakého majetku je dáván, z jakých prostředků a co se s nimi stane v případě rozvodu. A naprosto samozřejmě se na pracích podíleli i rodinní příslušníci včetně širší rodiny. A ani zde v době realizace nebylo řešeno, že by snad měl vznikat (případně vznikat v budoucnu) nějaký nárok na placení odměny, vypořádání a podobně. Proto ohledně tvrzených vnosů (ať už finančních, materiálových či v podobě práce té které části rodiny) soud konstatuje, že se žalovanému tyto nepodařilo bez pochybností prokázat, případně soud dospěl k závěru, že byly vytvořeny další věci náležející do SJM, které ale předmětem vypořádání nebyly učiněny (výrok VII).

42. Pro úplnost (před závěrečným vyhodnocením výše vypořádacího podílu) soud musí potvrdit, že žalovaný žádal, aby vnos ze SJM do výlučného vlastnictví žalobkyně byl s odkazem na ustanovení § 742 odst. 2 občanského zákoníku valorizován, když toto ustanovení v původní právní úpravě účinné do 1. 1. 2014 zcela absentovalo. K otázce valorizace vnosů, které byly vynaloženy za trvání manželství na výlučný majetek některého z manželů, se vyjádřil 27. 9. 2022 Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1172/2022. Vyložil důvody, pro které neshledává jako správné aplikovat pro vypořádání zaniklého SJM pravidlo uvedené v § 742 odst. 2 občanského zákoníku ohledně valorizace vnosů bez dalšího. Vysvětlil, že pokud by měly být vnosy valorizovány tak, jak zní doslovný text zákona, mělo by tak se stát na základě dohody manželů, která však byla měla být uzavřena v době, kdy byly vnosy prováděny. Nejvyšší soud České republiky v tomto rozhodnutí velmi podrobně popsal, z jakých důvodů se přiklonil v podstatě k původní právní úpravě, kdy vnosy valorizovány nebyly (a to i s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 89/2012 Sb., kde se o žádné změně, natož o tak zásadní změně, v této části nehovoří) a uvádí pouze tolik, že má být nahrazeno to, co bylo na majetek ve společném jmění, případně na výlučný majetek, vynaloženo. Cílem vypořádání vnosů není odčerpat to, oč se majetek, na který byl vynaložen vnos, obohatil, ale pouze nahradit to, co na takový majetek bylo vynaloženo. Proto soud konstatuje, že nepřistoupil k valorizaci vnosu tak, jak požadoval žalovaný a ostatně i tak jak bylo po určitou dobu vedeno dokazování Okresním soudem Plzeň-město a zadávány i znalecké posudky tak, aby byla hodnocena, resp. oceňována nemovitost žalobkyně v jejím výlučném vlastnictví, co do obecné ceny před provedením rekonstrukce a po jejím provedení. Navíc zde lze přisvědčit i žalobkyni, pokud poukázala na to, že v době, kdy vnosy byly realizovány, o žádné valorizaci právní úprava nehovořilo, nebylo tedy možné ani při veškeré myslitelné předvídavosti předpokládat, že v případě rozvodu (se kterým v té době také jistě nikdo nekalkuloval) by měla být do SJM vracena částka několikanásobně vyšší.

43. Proto soud zohlednil v rámci vypořádání společného jmění manželů pouze finanční prostředky, které byly do nemovitosti jako do výlučného vlastnictví žalobkyně vloženy ze společného jmění manželů. Případně zvážil, jaké výlučné prostředky byly vloženy ze strany žalobkyně i ze strany žalovaného na společné jmění manželů vynaloženy. V kontextu toho také uvádí, že o vnosu nelze hovořit, pokud vymezoval žalovaný i hodnotu své práce, kterou se na rekonstrukci či výstavbě vedlejších staveb u nemovitosti podílel. Co se týká kvality tvrzení jednotlivých stran i toho, co soud vzal za prokázané v otázce vnosů, i zde lze odkázat na podrobné odůvodnění v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 1172/2022, které se mj. zabývá i otázkou kvality tvrzení důkazů a otázky důkazního břemene, kdy tento senát Nejvyššího soudu České republiky setrvává na svém již dlouhodobě udržovaném stanovisku, že řízení o vypořádání SJM nelze činit tak, aby byly konkrétně a naprosto podrobně účtovány jednotlivé vynaložené položky či dílčí investice, nejedná se o vyúčtovací spor, jedná se v podstatě o spravedlivé uspořádání a situaci, která v době, kdy manželé nebyli v neshodě, vycházela z uzavřeného koncensu, teprve po vyhrocení vztahů se ukazuje být jako nereálné, aby se účastníci shodli na něčem, co před tím mezi nimi pravděpodobně bylo celkem vyjasněno.

44. Soud tedy z provedených důkazů uzavřel, že do nemovitosti žalobkyně byly investovány prostředky její výlučné prostředky, dále pak výlučné prostředky získané manželem, které ovšem jako vnos neuplatnil ve tříleté lhůtě a prostředky ze SJM. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že pokud byla provedena rekonstrukce v rozsahu tvrzeném žalovaným (zde ovšem s výhradou, že tvrzení žalovaného o jednotlivých položkách nebyla prokázána), mohla stát cca 1 150 000 (Ing. [jméno] [příjmení]), případně cca 840 000 Kč ([právnická osoba]). Soud uzavírá (i s ohledem na opakovaně uváděnou faktickou nemožnost po více než 10 letech hodnotit cenu každé dlaždice), že se přiklonil k závěru, že nemovitost byla rekonstruována maximálně za 1 500 000 Kč (což odpovídá i údajům doloženým žalobkyní – předložená fakturace a proplacené doklady – str. 9 rozsudku). Ze společného jmění manželů byla rekonstrukce saturována z hypotečního úvěru 400 000 Kč, z půjčky od [jméno] [příjmení] 200 000 Kč a půjčky od manželů [příjmení] 100 000 Kč, dále pak z částky 100 000 Kč, která byla poskytnuta z rodiny žalovaného pravděpodobně žalovanému, ale tato částka nebyla ve tříleté lhůtě uplatněna jako vnos, proto byla zařazena jako součást SJM. [příjmení] 800 000 Kč tedy byla tím, co soud posoudil jako částku odlišnou od prostředků ze SJM, která byla položkově jednoznačně prokázána. Ke dni zániku manželství byl vykázán zůstatek hypotečního úvěru 314 564 Kč, ke dni rozhodnutí soudu činil zůstatek úvěru 40 046,20 Kč, žalovaná tedy na společný dluh zaplatila po skončení manželství 274 517,80 Kč (jedna polovina činí 137 258,90 Kč), dále zaplatila zbytek půjčky manželům [příjmení] 40 000 Kč (jedna polovina činí 20 000 Kč). Mezi pasiva SJM pak byl zařazen nedoplatek půjčky [jméno] [příjmení] ve výši 200 000 Kč a zůstatek hypotečního úvěru 40 046,20 Kč. S ohledem na faktické použití finančních prostředků jak z hypotečního úvěru, tak z uvedené půjčky přikázal povinnost tyto závazky doplatit právě žalobkyni, která to ostatně i ve svém návrhu a po celou dobu řízení požadovala. Dále pak veden shodnou úvahou a tím, kdo movité věci učiněné předmětem vypořádání užívá (existující kuchyňské elektrospotřebiče), tyto přikázal též do výlučného vlastnictví žalobkyně a to za cenu vzešlou ze shody účastníků 16 000 Kč. Po přepočtení nároků každého z účastníků na vyplacení pohledávky SJM oproti výlučnému vlastnictví žalobkyně (každý z účastníků 400 000 Kč) a po započtení závazků, které ze zaniklého SJM žalobkyně přebrala, případně již uhradila, dospěl soud k závěru, že žalovanému náleží nárok na vypořádací podíl ve výši 130 511,06 Kč splatný do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

45. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k rozhodnutí Ústavního soudu ČR pod sp. zn. Pl. ÚS 59/2023. V tomto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (které je použitelné i pro potřeby vypořádání zaniklého SJM) ústavní soud konstatoval, že není-li v těchto řízeních žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch. Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle [číslo] odst. 1 LZPS, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníkovi, ledaže by proto byly dány zvláštní důvody. V daném případě lze konstatovat, že oba účastníci se jako strany sporného řízení chovali zcela v duchu snahy získat z vypořádání zaniklého společného jmění manželů dle jejich názoru spravedlivý podíl (byť stanoviska k jeho konkrétní výši byla výrazně odlišná). Lze uzavřít, že jak žalobkyně, tak žalovaný nebyli v některé části svých požadavků úspěšní (viz výroky o zamítnutí částí nároku), proto soud neshledal mimořádné důvody, pro které by přikročil k rozhodnutí o nákladech řízení odlišně od shora uvedeného obecného stanoviska vyjádřeného právě v plenárním nálezu.

46. Co se týká nákladů vynaložených na toto řízení, byly vyplaceny následující položky. Znalci [příjmení] [příjmení] bylo přiznáno znalečné ve výši 7 033 Kč usnesením ze dne 27. 6. 2019, č.j. 13 C 34/2017 – 235 (proplaceno 30. 7. 2019) a znalečné ve výši 805,50 Kč usnesením ze dne 25. 9. 2019 č.j. 13 C 34/2017 – 265 (proplaceno 23. 10. 2019). Znaleckému ústavu [právnická osoba] bylo usnesením ze dne 4. 11. 2020 č.j. 13 C 34/2017 – 385 přiznáno znalečné 28 014,90 Kč (proplaceno dne 10. 12. 2020), usnesením ze dne 5. 1. 2022 č.j. 13 C 34/2017 – 606 znalečné ve výši 4 628,25 Kč. Znalci [anonymizováno]. [příjmení] bylo usnesením ze dne 19. 8. 2022 č.j. 13 C 34/2017 – 681 (M14) přiznáno znalečné 176 483,70 Kč (proplaceno 21. 9. 2022). Znaleckému ústavu [právnická osoba] bylo usnesením ze dne 6. 1. 2023 č.j. 13 C 34/2017 – 973 přiznáno znalečné 149 592,64 Kč (proplaceno 2. 2. 2023), dále pak usnesením ze dne 25. 4. 2023, č.j. 13 C 34/2017 – 1037 znalečné za účast u jednání soudu ve výši 12 937,34 Kč Svědečné ve výši 103,80 za jednu hodinu – celkem 207,60 Kč bylo přiznáno svědkovi [příjmení] usnesením ze dne 25. 4. 2023, č.j. 13 C 34/2017 – 1036 (proplaceno 23. 5. 2023). Celkem bylo vyplaceno 379 702,93 Kč. Zálohu hradil pouze žalovaný. Soud je si vědom, že podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Zde soud však přistoupil k rozhodnutí v podobě, kdy žádnému z účastníků náklady státu hradit neuložil. Bohužel nemohl nechat bez povšimnutí, že pokud byly zadávány znalecké posudky a vyslýcháni znalci (a náklady řízení vznikly pouze z těchto důvodů), v konečném rozhodnutí ve věci se uvedené posudky žádným způsobem nezobrazily, samotné zadání znaleckých posudků je dle názoru rozhodující soudkyně takové, že výsledek nemohl být podkladem pro rozhodnutí o vypořádání zaniklého SJM, kde nebylo na místě řešit obvyklou cenu nemovitostí ať už k jakémukoliv datu, jsou-li vypořádávány pouze vnosy, ani cenu movitých věcí, pokud již v počátku řízení soudce upozorňoval, že tyto pravděpodobně nebude možné vypořádat, jsou-li součástí podniku. Z pohledu rozhodující soudkyně není na místě ukládat účastníkům k náhradě náklady, jejichž vznik fakticky nezavinili. Proto s odkazem na § 150 o.s.ř. naprosto výjimečně soud účastníkům povinnost hradit náklady řízení státu neuložil.