13 C 400/2020 - 1160

Rubrum

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], zastoupen advokátkou JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o zaplacení částky [částka], částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá roční výši repo sazby stanovené [anonymizováno] národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a dále částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá roční výši repo sazby stanovené [anonymizováno] národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a to z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupkyně žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice plnou náhradu nákladů řízení v částce a ve lhůtě, k teré budou stanoveny v samostatném usnesení, a to na účet Okresního soudu Praha - západ.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to na účet Okresního soudu Praha - západ do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení jednak částky [částka] s příslušenstvím, a dále částky [částka] s příslušenstvím, a dále částky [částka]. Svou žalobu pak žalobce odůvodnil následovně. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Hostivice, obec Hostivice (dále i jen:„ předmětný pozemek parc. [číslo]“), a dále i pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Hostivice (dále i jen:„ ostatní předmětné pozemky v k.ú. [obec]“, spolu s předmětným pozemkem parc. [číslo] pak i:„ předmětné pozemky v k.ú. [obec]“). Žalovaný má na těchto pozemcích bez právního důvodu uložený svůj materiál, a to hlínu a další materiál (dále jen„ deponie“), kterou lze považovat za nepovolenou skládku, kterou žalovaný zřídil v letech 1998 - 2003. Od původních vlastníků předmětných pozemků v k.ú. [obec] neměl žalovaný k umístění žádný souhlas a odmítá i tyto pozemky vyklidit. Původcem deponie je přitom právě žalovaný, který byl současně i jednatelem [právnická osoba] co., s.r.o. a [právnická osoba] Žalovaný přitom uváděl, že ukládání materiálů realizuje údajně pouze na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] (dále i jen:„ pozemek parc. [číslo]“), což však nebylo pravdou. Činnost této společnosti, spočívající v nepovoleném ukládání zeminy byla zastavena až v roce 2003, kdy se podařilo Městskému úřadu Hostivice sjednat mimo jiné se žalovaným pod finanční sankcí dohodu o tom, že v navážení odpadu na deponii nebude pokračovat. Deponie přitom vznikla kromě na pozemku parc. [číslo] i na předmětných pozemcích v k.ú. [obec], které s pozemkem parc. [číslo] sousedí, a to vinou i žalovaného, jelikož žalovaný nenechal pozemek parc. [číslo] který byl tehdy v jeho vlastnictví, před navážením materiálu vytyčit, ani jej nezajistil oplocením. Žalobce dále uvedl, že žalovaný kupní smlouvou ze dne [datum] prodal pozemek parc. [číslo] [právnická osoba], která jej následně dne [datum] prodala [právnická osoba] s.r.o. Kupní smlouvou ze dne [datum] pak žalovaný prodal [právnická osoba] s.r.o. i zbývající pozemky, které tvořily původně s pozemkem parc. [číslo] jeden pozemek, vedený dříve pod parc. č. PK 365. Ve vztahu k vlastnictví deponie je pak z těchto uvedených kupních smluv zřejmé, že ke dni [datum] byl žalovaný vlastníkem odpadu o objemu 100 000 m3. Zavážení pozemků ve vlastnictví žalovaného a sousedních pozemků však probíhalo i po tomto datu, jak například vyplývá z místního šetření vedeného Okresním úřadem [okres] referátem životního prostředí ze dne [datum] [právnická osoba] přitom nebyla vlastníkem žádné části odpadu tvořícího deponii, návoz odpadu pouze zprostředkovala. [příjmení] odpadu tvořícího deponii byla do [datum] [právnická osoba] co., s.r.o., poté jej prodala žalovanému, který byl tedy od [datum] vlastníkem [anonymizována dvě slova] m3 odpadu tvořícího deponii, přičemž navážení poté pokračovalo. Až po podání žaloby žalovaný započal tvrdit, že je vlastníkem pouze odpadu v rozsahu [anonymizována dvě slova] m3 a že další část odpadu v rozsahu [anonymizována dvě slova] m3 do prostoru bývalého pozemku PK 365 navezl žalobce, což však není pravdou. Žalobce uvedl, že po dni [datum] evidentně docházelo ke splynutí (smísení) odpadu ve vlastnictví žalovaného a odpadu naváženého po tomto datu. Per analogiam k němu došlo podle ust. § 135b zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč.zák.“) zpracováním věci smísením a vytvořením jedné věci. Ke smísení přitom docházelo s vědomím žalovaného. V důsledku této skutečnosti tedy vzniklo žalovanému vlastnické právo k odpadu tvořícímu deponii jako celku smíseného v souladu s ust. § 135b obč.zák., neboť podíl žalovaného na nové věci vzniklé smísením byl vzhledem k výchozímu stavu vždy větší.

2. Jelikož měl tedy žalovaný na předmětných pozemcích v k.ú. [obec] umístěnu svoji věc (deponii) bez právního důvodů, vznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to v částce [částka] s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za užívání ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] (tedy nikoliv i pozemku parc. [číslo]), v celkovém rozsahu [výměra], který odpovídá rozsahu pokrytí těchto pozemků deponií, a to v období od [datum] do [datum], a dále v částce [částka] s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za užívání předmětných pozemků v k.ú. [obec] (tedy i předmětného pozemku parc. [číslo]), v celkovém rozsahu [výměra], který odpovídá rozsahu pokrytí těchto pozemků deponií, a to v období od [datum] do [datum]. Žalobci pak dále vznikl i nárok na zaplacení částky [částka] představující škodu vzniklou tím, že žalobce musel v důsledku neoprávněného zásahu žalovaného do vlastnického práva žalobce v podobě umístěné deponie ve vlastnictví žalovaného na pozemcích ve vlastnictví žalobce, vynaložit takovouto částku na zpracování geometrického zaměření nepovolené skládky, na zpracování geologického průzkumu a na zpracování studie odvozu zeminy. Pokud by přitom žalovaný do vlastnického práva žalobce nezasáhl, nemusel by žalobce tyto náklady vůbec vynakládat, a proto se jedná o škodu způsobenou žalovaným. Takto konkrétně byl žalobce nucen zaplatit částku [částka] [právnická osoba] s.r.o. za vypracování environmentálního a inženýrsko-geologického průzkumu deponie, dále částku [částka] stejné společnosti za účelem vyhotovení studie na odvoz zeminy z deponie vypracované podle výše uvedeného průzkumu, přičemž tyto náklady byly vynaloženy právě za účelem zjištění rozsahu deponie a možnosti jejího odstranění, což je náklad související s právem žalobce na vyklizení předmětných pozemků v k.ú. [obec], jelikož aby bylo možné pozemky vyklidit, je nutné znát obsah materiálu, který se na nich nachází. Konečně pak byl žalobce nucen zaplatit částku [částka] [právnická osoba] spol. s r.o. za polohopisné a výškopisné zaměření deponie včetně výpočtu kubatury na jednotlivé parcely, přičemž tento náklad byl vynaložen právě za účelem zjištění objemu a obsahu zásahu deponie na jednotlivé pozemky, aby bylo možné kvantifikovat bezdůvodné obohacení žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil následovně. Žalovaný uzavřel jako kupující se [právnická osoba] co., s.r.o. dne [datum] kupní smlouvu na koupi pozemku PK [anonymizováno] o výměře [výměra]. Téhož dne uzavřel s touto společností kupní smlouvu, na základě které se stal žalovaný vlastníkem stavebního materiálu (suroviny) uskladněného na pozemku tehdy vedeném jako pozemek PK 365 a tedy je od té doby vlastníkem materiálu uloženého na pozemku parc. [číslo] který byl součástí pozemku PK 365. Žalovaný je tedy vlastníkem materiálu na pozemku parc. [číslo] od [datum]. Materiál byl přitom navážen pouze na tento pozemek žalovaného parc. [číslo] nikam jinam. Převážná většina materiálu byla na tento pozemek dovezena a uskladněna [právnická osoba] co., s.r.o. Stalo se tak s vědomím a souhlasem Města Hostivice, stavebního úřadu a v souladu s právními předpisy. Na pozemku parc. [číslo] kam žalovaný a [právnická osoba] co., s.r.o. dováželi zeminu (stavební materiál), bylo přitom ke dni [datum] uskladněno 123 979 m3. [příjmení] na předmětné pozemky v k.ú. [obec] tedy nedovezl žalovaný ani [právnická osoba] co., nýbrž jiné subjekty včetně žalobce. Stejně tak nebyl žalovaný nikdy vlastníkem jakéhokoliv materiálu na jiných pozemcích, než na pozemku parc. [číslo]. I kdyby jím byl, tak toto svoje vlastnictví již opustil. Následně žalovaný v průběhu řízení doplnil jednak, že deponie je ve svém komplexu odpadem ve smyslu zákona č. 125/1997 Sb., jakož i jej rušícího zákona č. 185/2001 Sb., který byl jeho původními vlastníky opuštěn, a proto přešla podle právě uvedených zákonů povinnost tento odpad zneškodnit na žalobce, jako na vlastníka předmětných pozemků v k.ú. [obec]. Dále žalovaný v průběhu řízení doplnil, že ještě před vydáním částečného rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 19.3.2013, č.j. [číslo jednací], konkrétně dne 6.2.2012, uzavřel žalovaný s ohledem na probíhající řízení se [právnická osoba] co., s.r.o. dodatek [číslo] ke kupní smlouvě ze dne [datum] o převodu vlastnictví materiálu umístěného na pozemku PK [anonymizováno] v k.ú. [obec]. Tímto dodatkem potvrdili, že jejich jedinou a svobodnou vůlí podle této kupní smlouvy byla pouze koupě materiálu umístěného na pozemku parc. [číslo] který byl součástí pozemku PK 365 v k.ú. [obec], nikoli pak materiálu umístěného na jiném pozemku, a dále si ujednali pro případ, že bude v budoucnu vydáno jakékoli rozhodnutí, které by ve svém obsahu změnilo společnou shora řečenou vůli smluvních stran týkající se vymezení předmětu koupě, že dnem nabytí právní moci takového rozhodnutí od kupní smlouvy ze dne [datum] odstupují a ruší tak tuto kupní smlouvu od samého počátku. Dne [datum], po vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017, č.j. [číslo jednací], pak uzavřeli [právnická osoba] co., s.r.o. a žalovaný dohodu o odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum], kterou ujednali, že dnem uzavření této dohody odstupují od uvedené uzavřené kupní smlouvy a ruší ji od samého počátku. V důsledku tohoto zániku kupní smlouvy ze dne [datum] odstoupením se obnovilo vlastnické právo [právnická osoba] co., s.r.o. od počátku, a proto není ve sporu dána pasivní legitimace žalovaného. Žalovaný se nikdy být vlastníkem materiálu tvořícího deponii necítil a i kdyby jím byl, toto své vlastnické právo nijak nevykonával, a proto nemohlo na jeho straně vzniknout žádné bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení pak nemohlo na straně žalovaného vzniknout i z toho důvodu, že ani deponií nezasažené části předmětných pozemků v k.ú [obec] nebyly v daném místě a čase užívány. Žalovaný dále uvedl, že i kdyby teoreticky vše výše uvedené nebylo pravdou, nechal si sám zpracovat znalecké posudky, podle kterých je obvyklé nájemné za užívání částí předmětných pozemků v k.ú [obec], na kterých se nalézá deponie, a tudíž i bezdůvodné obohacení žalovaného, za zažalovaná období mnohem nižší, než jaké požaduje žalobce. Žalovaný je názoru, že by se při stanovení výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků v k.ú. [obec] mělo vycházet ze skutečnosti, že jde o zemědělské pozemky a nemělo by se přihlížet ke způsobu jejich využití. I kdyby se však k němu přihlíželo, obvyklé nájemné bylo v daném období i tak mnohem nižší. Žalobce pak ani žalovaného nikdy před podáním žaloby nevyzval k vydání bezdůvodného obohacení, a žalovaný proto není v prodlení s jeho úhradou. K požadované náhradě škody pak žalovaný dále uvedl, že žalobcem uváděné náklady nemusely být vůbec v souvislosti s předmětným řízením a v souvislosti s vyklizením předmětných pozemků v k.ú. [obec] vynaloženy. Žalobce žalovaného před podáním žaloby pak ani nevyzval k zaplacení zažalované náhrady škody.

4. V reakci na argumentaci žalovaného výše uvedeným dodatkem [číslo] žalobce uvedl, že tento dodatek je podepsán jednak žalovaným a jednak žalovaným jako jednatelem [právnická osoba] co, s.r.o., kterým v té době byl. Jde proto o případ tzv.„ dvojdomé“ smlouvy, přičemž podle tehdy účinného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch.zák.“), je k platnosti a účinnosti takového dodatku potřebné, aby podpis jednatele byl úředně ověřen, což se však v daném případě nestalo. To samé pak platí ohledně samotné dohody o odstoupení. Proto jsou tyto dohody neplatné. Neplatné jsou rovněž i proto, že není možné, aby jakékoliv subjekty dvojstranným ujednáním změnily pravomocná a vykonatelná rozhodnutí soudů, jelikož to odporuje závaznosti a vykonatelnosti rozhodnutí. Na tuto svou argumentaci pak žalobce odkázal i při reakci na doplnění tvrzení žalovaného uvedené v následujícím odstavci. Žalobce rovněž uvedl, že je názoru, že by se při stanovení výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků mělo přihlédnout k reálnému způsobu jejich využití a rovněž k nákladům za odvoz deponie.

5. V reakci na výše uvedenou argumentaci žalobce žalovaný uvedl, že v reakci na toto zpochybnění platnosti odstoupení žalovaného a [právnická osoba] co., s.r.o. od kupní smlouvy a v zájmu právní jistoty nabytí vlastnického práva v důsledku odstoupení od kupní smlouvy byl sepsán dne [datum] za účasti [právnická osoba] co., s.r.o. a žalovaného notářský zápis, osvědčující prohlášení obou účastníků o zrušení kupní smlouvy ze dne [datum] od jejího počátku a potvrzující, že vlastnické právo k předmětu koupě podle této kupní smlouvy svědčí [právnická osoba] co., s.r.o. Dále žalovaný i uvedl, že při případné neplatnosti dohody o odstoupení od kupní smlouvy lze uvést, že [právnická osoba] co., s.r.o. vlastnické právo k materiálu vydržela dnem [datum], uplynutím tříleté zákonné lhůty, jelikož se na základě dohody o odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum] ujala držby zmíněného stavebního materiálu, a to jak ze své vůle, tak z vůle žalovaného, a proto také měla a má za to, že jí vlastnické právo k tomuto materiálu na základě dohody o odstoupení od kupní smlouvy náleží.

6. Na tomto místě je třeba pro přehlednost uvést, že řízení o výše uvedených předmětných nárocích bylo původně, před vyloučením k samostatnému projednání, vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], které již bylo ve zbývající nevyloučené zčásti pravomocně a zčásti nepravomocně skončeno. V nevyloučené části původního řízení se přitom žalobce i domáhal, aby žalovaný vyklidil předmětný pozemek parc. [číslo] dále i ostatní předmětné pozemky v k.ú. [obec]. Co do ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] již bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutími vydanými před vyloučením věci, a to konkrétně částečným rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 19.3.2013, č.j. [číslo jednací] (ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10.6.2013, č.j. [číslo jednací] a opravného usnesení ze dne 11.7.2013, č.j. [číslo jednací]), který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017, č.j. [číslo jednací], a to tak, že soud uložil žalovanému [celé jméno žalovaného] povinnost vyklidit ostatní předmětné pozemky v k.ú. [obec]. Co do předmětného pozemku parc. [číslo] pak bylo již po vyloučení věci rozhodnuto, a to dosud nepravomocně tak, že i zde soud uložil žalovanému [celé jméno žalovaného] povinnost tento pozemek vyklidit.

7. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník všech předmětných pozemků v k.ú. [obec] a že tak byl i zapsán, či respektive jeho právní předchůdce, i v období od [datum] do [datum] (v tomto období s výjimkou předmětného pozemku parc. [číslo]) a od [datum] do [datum].

8. Z kupní smlouvy datované dnem [datum], uzavřené dne [datum], bylo zjištěno, že ji uzavřely prodávající [jméno] [příjmení] a kupující STAZ co., s.r.o., že předmětem koupě byl pozemek PK [anonymizováno] v k.ú. [obec] o výměře [výměra]. Právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum].

9. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že ji uzavřeli prodávající [anonymizováno] co., s.r.o., a kupující [celé jméno žalovaného], tedy žalovaný, že předmětem koupě byl pozemek parc. č. PK [anonymizováno] v k.ú. [obec] o výměře [výměra]. Právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum].

10. Z výpisu z katastru nemovitostí z [datum] soud zjistil, že žalovaný byl k tomuto datu zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník pozemku PK 365 v katastrálním území Hostivice o výměře [výměra], jeho nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne [datum], jejíž právní účinky vkladu nastaly ke stejnému dni.

11. Z kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím [celé jméno žalovaného] a kupujícím [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětem koupě je pozemek parc. [číslo] právní účinky vkladu práva podle smlouvy nastaly dne [datum].

12. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] bylo soudem zjištěno, že ode dne zápisu této společnosti, tedy ode dne [datum] do [datum], je jejím jediným jednatelem i společníkem žalovaný.

13. Z kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím [právnická osoba] a kupujícím [právnická osoba] s.r.o. dne [datum] bylo soudem zjištěno, že předmětem prodeje byl pozemek parc. [číslo] že vklad práva podle smlouvy byl proveden s právními účinky ke dni [datum].

14. Ze smlouvy o dočasné deponii uzavřené mezi [jméno] [příjmení] [anonymizováno] co., s.r.o. ze dne [datum] bylo zjištěno, že paní [příjmení] jako vlastník pozemku parc. [číslo] (dle staré evidence PK [anonymizováno]) souhlasí s umístěním dočasné deponie nekontaminované zeminy na uvedeném pozemku v kubatuře určené [právnická osoba] co., s.r.o., a to za úplatu [částka] za 1 m3 zeminy.

15. Z kupní smlouvy uzavřené [datum] mezi prodávajícím [anonymizováno] co., s.r.o. a kupujícím [celé jméno žalovaného], tedy žalovaným, bylo soudem zjištěno, že [právnická osoba] co., s.r.o. převedla na žalovaného dne [datum] samostatnou smlouvou stavební materiál (surovinu) uskladněný na pozemku parc. č. PK [anonymizováno] v k.ú. [obec], přičemž předmět převodu byl označen jako:„ veškerý stavební materiál uložený na pozemku parc. [číslo]“.

16. Ze smlouvy o nájmu pozemku bylo soudem zjištěno, že žalovaný [celé jméno žalovaného] dne [datum] uzavřel jako vlastník pozemku PK [anonymizováno] v k.ú. [obec], včetně pozemku parc. [číslo] (manipulační plocha), který byl součástí pozemku PK [anonymizováno] v k.ú. [obec], se [právnická osoba] nájemní smlouvu o nájmu obou pozemků pro účely využití dle katastru nemovitostí, tedy jako manipulační plochu.

17. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba], s.r.o. kupní smlouvu o převodu stavebního materiálu„ uskladněného na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]“ s tím, že celková kubatura materiálu činí [anonymizována dvě slova] m3, součástí smlouvy byl výpočet objemu skladu stavebního materiálu na pozemku parc. [číslo] vypracovaný Ing. [příjmení] z [datum].

18. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba], s.r.o. uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] s.r.o. kupní smlouvu o převodu 123 979 m3 stavebního materiálu na pozemku parc. [číslo] kopie situace pro výpočet objemu skladu stavebního materiálu měla tvořit přílohu smlouvy.

19. Z katastrální mapy soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] spolu sousedí, že jsou řazeny pod sebou v orientaci sever - jih, dále, že vpravo (východním směrem) od těchto pozemků je pozemek parc. [číslo] mezi nimi je ještě pozemek parc. [číslo] který je cestou. Ještě více vpravo (východněji) se nalézá předmětný pozemek parc. [číslo].

20. Z katastrální mapy a ortofotomapy bylo soudem zjištěno, že deponie se nalézá nejen na pozemku parc. [číslo] ale i na pozemcích okolních, tedy i na předmětných pozemcích v k.ú. [obec] a zejména tedy i na předmětném pozemku parc. [číslo] dále bylo z katastrální mapy a ortomapy soudem zjištěno, že deponie tvoří jeden souvislý útvar (souvislý celek).

21. Z protokolu o ústním jednání ze dne [datum] (datovaného [datum]) referátu životního prostředí Okresního úřadu [okres] bylo soudem zjištěno, že tento referát při místním šetření dne [datum] zjistil, že materiál (zemina) k dalšímu užití je ukládán pouze na pozemku parc. [číslo].

22. Z protokolu o místním šetření referátu životního prostředí Okresního úřadu [okres] ze dne [datum] soud zjistil, že obhlídkou deponie (v blízkosti areálu [ulice] [obec] [část obce]) po obvodě navezeného materiálu bylo možné pozorovat, že provozem navážení a ukládání výkopové zeminy jsou dotčeny sousední zemědělsky obdělávané pozemky, že provoz na deponii byl intenzivní a že provozem navážení dochází k záboru další zemědělské půdy.

23. Z technických zpráv o zaměření skladu zeminy vyhotovených Ing. [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že celá deponie sestávající ze zeminy umístěné na pozemcích parc. [číslo] PK [anonymizováno] v katastrálním území Hostivice (a okolních pozemcích) činila k [datum] [anonymizována dvě slova] m3, k [datum] [anonymizována dvě slova] m3, k [datum] [anonymizována dvě slova] m3 a k [datum] [anonymizována dvě slova] m3.

24. Z technické zprávy z ledna 2013 pak soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] zaměřoval kubaturu zeminy na jednotlivých pozemcích, přičemž uvedl, že v roce 2003 byla kubatura deponie [anonymizována dvě slova] m3, z toho [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích [právnická osoba] s.r.o. (parc. [číslo] v k.ú. [obec]) a [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích žalobce, přičemž z toho [anonymizována dvě slova] m3 na předmětném pozemku parc. [číslo] v roce 2006 byla kubatura deponie [anonymizována dvě slova] m3, z toho [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích [právnická osoba] s.r.o. a [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích žalobce, přičemž z toho [anonymizována dvě slova] m3 na předmětném pozemku parc. [číslo].

25. Ze souřadnicových nákresů skládky zeminy a snímků v technických zprávách bylo dále zjištěno, že již od [datum] deponie zasahovala i mimo pozemky parc. [číslo] PK 365, že tvořila jeden celek a že na pozemku parc. [číslo] byla deponie vždy nejvyšší.

26. Z fotomapy ze dne [datum] pak soud rovněž zjistil a potvrdil, že k tomuto dni již deponie zasahovala i mimo pozemek parc. [číslo] že tvořila jeden celek a že na pozemku parc. [číslo] byla deponie nejvyšší.

27. Z technické zprávy GEO-5 spol. s r.o. soud zjistil, že k [datum] byla zaměřena kubatura deponie 356 638 m3, deponie zasahovala celkem do [výměra] pozemků, včetně pozemků žalobce, a dále, že zasahovala celkem do [výměra] ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec], a to tak, že zasahovala do [výměra] pozemku parc. [číslo] (dříve [příjmení] [číslo]) do [výměra] pozemku parc. [číslo] (dříve [příjmení] [číslo]), do [výměra] pozemku parc. [číslo] (dříve [příjmení] [anonymizováno]), do [výměra] pozemku parc. [číslo] (dříve [příjmení] [číslo]) a do [výměra] pozemku parc. [číslo] (dříve [příjmení] [anonymizováno]), vše v k.ú. [obec], a dále, že zasahovala celkem do [výměra] předmětných pozemků v k.ú. [obec], jelikož nad rámec již uvedených zásahů zasahovala i do [výměra] předmětného pozemku parc. [číslo] (dříve [příjmení] [anonymizováno]). Dále soud z této zprávy zjistil i samotnou skutečnost, že tato zpráva byla vypracována.

28. Z čestného prohlášení Ing. [příjmení] soud zjistil, že v roce 2006 (květen, červen) bylo na pozemku parc. [číslo] m3 materiálu.

29. Z dodatku [číslo] ke kupní smlouvě ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co., s.r.o. jednající prostřednictvím svého jednatele [celé jméno žalovaného], tedy žalovaného (na listině je uvedeno, že je tímto jednatelem zastoupena) a žalovaný dohodu, ve které jednak obě strany dohody prohlásily, že jejich jedinou a svobodnou vůlí bylo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] prodat žalovanému pouze stavební materiál umístěný na pozemku parc. [číslo] (který byl tehdy součástí pozemku PK 365 v k.ú. [obec]), a nikoliv i jakýkoliv jiný materiál umístěný v době koupě na sousedních pozemcích a ve které si dále ujednaly pro případ, že bude v budoucnosti vydáno a následně nabude právní moci či vykonatelnosti jakékoli rozhodnutí, které by ve svém obsahu změnilo společnou vůli [právnická osoba] co., s.r.o. na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převést na žalovaného pouze stavební materiál umístěný na pozemku parc. [číslo] že dnem nabytí právní moci či vykonatelnosti takovéhoto rozhodnutí od kupní smlouvy ze dne [datum] odstupují a ruší tak tuto kupní smlouvu od samého počátku a vrátí si navzájem poskytnutá plnění uvedená v této smlouvě. Dále soud z této listiny zjistil, že podpisy na ní uvedené nejsou úředně ověřeny.

30. Z dohody o odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co., s.r.o. zastoupená svým jednatelem [celé jméno žalovaného] (tedy žalovaným) a žalovaný dohodu, ve které se dohodli, že na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017 č.j. [číslo jednací] a s ohledem na dodatek [číslo] uvedený v předchozím odstavci ke dni [datum] odstupují a ruší kupní smlouvu ze dne [datum] od samého počátku, tj. od doby jejího podpisu a vrátí si navzájem poskytnutá plnění uvedená v této smlouvě. Dále soud z této listiny zjistil, že podpisy na ní uvedené nejsou úředně ověřeny.

31. Z úplného výpisu z OR soud zjistil, že žalovaný je od roku 1995 do současnosti jednatelem [právnická osoba] co., s.r.o. a že jím byl i ke dni [datum] a ke dni [datum], tedy ke dnům podpisů listin uvedených v předchozích dvou odst. 29 a 30 rozsudku.

32. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že listiny uvedené v odst. 29 a 30 rozsudku podepsal dvakrát žalovaný, a to tedy jak za sebe, tak za [právnická osoba] co., s.r.o.

33. Z úplného výpisu z OR bylo soudem dále zjištěno, že žalovaný byl společníkem [právnická osoba] co., s.r.o. od roku 1995 do [datum].

34. Z notářského zápisu soud zjistil, že dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co., s.r.o. zastoupená svým jednatelem [celé jméno žalovaného] (tedy žalovaným) a žalovaný dohodu, ve které prohlásili, že kupní smlouvu ze dne [datum] uvedenou v odst. 15 rozsudku ruší s účinky od jejího počátku, a dále prohlásili, že je mezi nimi nesporné a nepochybné, že vlastnické právo k předmětu koupě podle této smlouvy svědčí [právnická osoba] co., s.r.o.

35. Z účastnického výslechu žalovaného soud ve výsledku neučinil žádná skutková zjištění. Je totiž třeba zdůraznit, že šlo o výpověď účastníka řízení, která má vždy v civilním sporném řízení jen velmi omezenou důkazní hodnotu. [příjmení] z ní soud vůbec mohl učinit skutková zjištění, je vždy třeba, aby důsledně odpovídala ostatním (ideálně listinným) důkazům. Taktomu však právě v daném případě nebylo. Žalovaný v souladu s tvrzením strany žalované setrvale uváděl, že s jeho povolením bylo naváženo jen na pozemek parc. [číslo] že výsledná deponie vznikla spojením vícero menších deponií, které se zde nalézaly v minulosti, což však bylo v rozporu s provedenými listinnými důkazy (viz odst. 19 až 28 rozsudku, zejména viz odst. 20, 22, 25 a 26 rozsudku).

36. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že byl zaměstnán u [právnická osoba] jako stavbyvedoucí nebo vedoucí. [příjmení] z výkopových prací naváželi do [anonymizováno]. Vozily firmy, které pro [anonymizováno] co., s.r.o. pracovaly. Společnost byla subdodavatelem [anonymizováno] silnic a železnic, které prováděly stavbu obchvatu. Závozy svědek kontroloval 3 - 4 x denně, kontroloval, zda na deponii naváží jen lidi od nich, na jejich deponii mohli jenom lidé od nich. Stávalo se, že tam chtěli jet zavážet jiné subjekty, které k nim nepatřily, ty posílali pryč a u nich tedy nic nezavážely. Oni to potom objížděli okolo a někam si to tam sypali. Říkali, že jsou od letiště, to říkal i starosta. Z výpovědi tohoto svědka soud, kromě potvrzení zjištění, že materiál na pozemek parc. [číslo] navážela [právnická osoba] co, s.r.o., ve výsledku žádná jiná skutková zjištění neučinil. Jednak je třeba uvést, že šlo o výpověď tehdejšího zaměstnance [právnická osoba] co, s.r.o., ve které byl v danou dobu žalovaný jediným společníkem i jednatelem (kterým je doposud). Zejména však byla výpověď tohoto svědka v některých svých částech natolik neurčitá, že z ní nebylo možné, kromě výše uvedeného zjištění, žádná jiná dostatečně určitá zjištění ani učinit, jak je zřejmé z výše uvedeného, zejména z neurčitého:„ oni to potom objížděli okolo a někam si to tam sypali“, z čehož není naprosto zřejmé, kam měly třetí subjekty podle tvrzení svědka nějaký materiál navážet.

37. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] pak soud zjistil, že svědek dělá pro žalovaného zakázky, na deponii dělal před rokem 2000, vytyčoval hranice pozemku parc. [číslo]. Poté někdy počítal kubaturu celé hromady, někdy dělal průmět do katastrální mapy a někdy počítal jen kubaturu části hromady v průmětu nad pozemkem parc. [číslo]. Při vytyčování dávali dřevěné kolíky na lomové body vlastnické hranice, naposledy asi v letech 2006 až 2007.

38. Z objednávky u [právnická osoba] – 5 spol. s r.o. bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřeli právní předchůdce žalobce a tato společnost dohodu, že [právnická osoba] – 5 spol. s r.o. vypracuje pro právního předchůdce žalobce mimo jiné polohopisné a výškopisné zaměření deponie, výpočet a zákres vlastnických hranic a výpočet kubatury na jednotlivé parcely.

39. Z faktury žalobci od dodavatele [příjmení] – 5 spol. s r.o. soud zjistil, že dne [datum] vyúčtovala tato společnost fakturou vedenou pod [číslo] právnímu předchůdci žalobce za vypracování své zprávy (viz odst. 27 rozsudku), která spočívala mimo jiné v polohopisném a výškopisném zaměření deponie, ve výpočtu a zákresu vlastnických hranic a ve výpočtu kubatury na jednotlivé parcely, částku [částka].

40. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že tato společnost provedla environmentální a inženýrsko-geologický průzkum deponie a vypracovala zprávu o něm, že tato zpráva mimo jiné vycházela při zjištění rozsahu částí pozemků zasažených deponií ze zprávy [anonymizováno] spol. s r.o. (viz odst. 27 rozsudku), že zkoumala i složení deponie, a že podrobně vypočítávala náklady na její odvoz a likvidaci, a to s podrobným rozdělením na jednotlivé zasažené pozemky.

41. Ze zaměření oblasti (zakázka [číslo]) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] provedla i zaměření deponie.

42. Z předávacího protokolu soud zjistil, že dne [datum] předala společnost [právnická osoba] právnímu předchůdci žalobce svou závěrečnou zprávu environmentálního a inženýrsko-geologického průzkumu deponie.

43. Z faktury společnosti [právnická osoba] bylo soudem zjištěno, že dne [datum] vyúčtovala tato společnost fakturou vedenou pod [číslo] právnímu předchůdci žalobce za vypracování environmentálního a inženýrsko-geologického průzkumu (viz odst. 40 rozsudku) částku [částka].

44. Z předávacího protokolu [právnická osoba] bylo soudem zjištěno, že dne [datum] předala společnost [právnická osoba] právnímu předchůdci žalobce studii na odvoz zeminy z deponie vypracované na základě zprávy environmentálního a inženýrsko-geologického průzkumu deponie.

45. Z další faktury [právnická osoba], soud zjistil, že tato společnost vyúčtovala fakturou vedenou pod [číslo] právnímu předchůdci žalobce za studii odvozu zeminy částku [částka].

46. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zaslal v období od [datum] do [datum] částku [částka] [právnická osoba] – 5 spol. s r.o. a částky [částka] a [částka] společnosti [právnická osoba], přičemž variabilní symboly těchto úhrad odpovídají číslům faktur uvedených v odst. 39, 43 a 45 rozsudku.

47. Z dopisu označeného jako„ výzva k vyklizení pozemku“ bylo soudem zjištěno, že v tomto dopisu ze dne [datum] právní předchůdce žalobce vyzývá [právnická osoba], s.r.o., prostřednictvím jejího jednatele - žalovaného, k vyklizení některých předmětných pozemků v k.ú. [obec], a dále jí sděluje, že výši bezdůvodného obohacení, které tato společnost získala, jí doručí následně. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že doručování tohoto dopisu proběhlo tak, že dopis byl Českou poštou doručován na adresu [adresa], adresát si jej však nevyzvedl a Česká pošta po zákonné lhůtě, ve které byl poštou pro příjemce uložen, vrátila dopis zpět odesílateli jako nedoručený s poznámkou, že adresát se odstěhoval.

48. Z doručenky adresované tehdejšímu zástupci žalovaného týkající se mimo jiné žaloby soud zjistil, že žaloba v předmětné věci byla žalovanému doručena dne [datum], jelikož však v té době ještě nebyl předmětem řízení nárok na vydání bezdůvodného obohacení ani za období od [datum] do [datum], a ani za období od [datum] do [datum], nezjistil soud ve výsledku z této skutečnosti nic relevantního pro rozhodnutí věci.

49. Z další doručenky soud zjistil, že návrh na změnu žaloby, ve kterém bylo navrženo rozšíření žaloby i o vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], byl doručen žalovanému dne [datum].

50. Ze strany druhé protokolu ze dne [datum] soud zjistil, že návrh na změnu žaloby ze dne [datum], ve kterém bylo navrženo rozšíření žaloby i o vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], byl doručen žalovanému dne [datum].

51. Ze znaleckého posudku [číslo] bylo soudem zjištěno, že tento posudek byl vypracován za účelem stanovení obvyklého nájemného za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] za období od [datum] do [datum], a dále obvyklého nájemného za užívání částí předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra], a to v období od [datum] do [datum], dále, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vyšel při vypracování tohoto posudku ze skutečnosti, že jsou tyto pozemky v katastru vedeny jako orná půda (kromě pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]), přičemž při stanovení obvyklého nájemného vyšel z porovnání průměrných hodnot realizovaného nájemného zemědělských pozemků v příslušném období a oblasti (a to i u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], který je v katastru nemovitostí veden jako ostatní plocha). Soud ve výsledku neučinil z tohoto posudku žádné zjištění rozhodné pro rozhodnutí věci, a to právě z důvodu, že znalec při svých závěrech vycházel z porovnávání nájemného zemědělských pozemků, přičemž soud s ohledem na okolnosti projednávané věci uzavřel, že je na místě zohlednit v daném případě skutečný způsob využití částí předmětných pozemků v k.ú. [obec], tedy tu skutečnost, že se na nich nachází deponie a že tedy nebyly využívány jako pozemky zemědělské (více viz zejména právní posouzení věci v odst. 87 až 91 rozsudku, zejména odst. 89 rozsudku).

52. Ze znaleckého posudku [číslo] bylo soudem zjištěno, že tento posudek byl vypracován (mimo jiné) za účelem stanovení hodnoty náhrady za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] za období od [datum] do [datum], a dále hodnoty náhrady za užívání částí předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra], a to v období od [datum] do [datum], dále že znalecký ústav [právnická osoba] při stanovení hodnoty náhrady vycházel pouze z ceny pozemků stanovené podle zákona o oceňování majetku, a to jelikož shledal, že nejsou dostupné informace ani o transakcích s nájmy stejných nebo obdobných pozemků pro daný účel nájmu, ani o transakcích s úplatnými převody stejných nebo podobných pozemků. Soud ve výsledku neučinil z tohoto posudku žádné zjištění rozhodné pro rozhodnutí věci, a to právě z důvodu, že znalecký ústav při svých závěrech ani nevycházel z nájemného za obdobné pozemky v daném místě a čase, ani nevycházel z nájemného odvozeného od kupní ceny, za kterou by se v daném místě a čase obdobné pozemky prodávaly (a tedy vůbec nezjistil výši obvyklého nájemného, více viz zejména právní posouzení věci v odst. 87 až 91 rozsudku, zejména odst. 90 rozsudku).

53. Ze znaleckého posudku [číslo] 2021 Ing. [jméno] [příjmení] stvrzeného a doplněného výslechem tohoto znalce soud zjistil, že tento posudek byl vypracován za účelem stanovení obvyklého nájemného za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum], a dále obvyklého nájemného za užívání částí předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra], a to v období od [datum] do [datum], dále, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] obvyklé nájemné zjišťoval porovnáním s pronájmy jiných obdobných pozemků, a to ostatních ploch a manipulačních ploch využitelných ke skladování. Vycházel však z pronájmů pozemků nabízených v únoru a březnu 2021, jelikož již nejsou k dispozici údaje o nájmu tohoto typu pozemků pro období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Pro stanovení rozdílu cenových úrovní pak využil údajů Ministerstva zemědělství o cenách nájemného a pachtovného v ČR v období od roku 1997 až 2016, přičemž pak provedl extrapolaci těchto hodnot až do roku 2021. Z těchto údajů vyšel jednak z toho důvodu, že jsou takovéto údaje k dispozici, jednak že jde o hodnověrné oficiální podklady, a dále i proto, že pronájmy zemědělských pozemků jsou blízké pronájmům ostatních ploch a manipulačních ploch využitelných ke skladování, a to jednak nízkým výnosem a jednak i tím, že se u obou předpokládá a je i typická déletrvající doba pronájmu. Dále soud zjistil, že znalec při výběru konkrétních pozemků použitých k porovnání vycházel z pozemků vedených jako ostatní a manipulační plocha obdobných jako předmětné pozemky v k.ú. [obec], přičemž využil takových parametrů, jako je napojení na inženýrské sítě, umístění daného pozemku (v daném případě, že nejsou umístěny blízko středu obce), příjezd k pozemkům, zpevnění pozemku, oplocení pozemku, přičemž důležité pak i bylo, aby šlo o srovnatelné pozemky z hlediska způsobu využití, přičemž tedy znalec použil pozemky, které byly využívány pro skladování materiálů, zboží, zeminy nebo pro skladování aut či stavebních materiálů. Vzhledem k malému množství takovýchto porovnatelných pozemků pak znalec vycházel z pronájmů takovýchto porovnatelných pozemků v celé České republice. Dále soud zjistil, že podle odborného závěru znalce by vliv na cenu nájemného neměla mít skutečnost, jak je možné rychle pozemek či pozemky vyklidit. Při hodnocení tohoto posudku je třeba uvést, že znalec při svých závěrech, na rozdíl od posudku uvedeného v odst. 51 rozsudku, vycházel ze skutečného způsobu využití částí předmětných pozemků v k.ú. [obec], přičemž, jak je již uvedeno výše, soud s ohledem na okolnosti projednávané věci uzavřel, že v daném případě je na místě skutečný způsob využití zohlednit. Na rozdíl od posudku uvedeného v odst. 52 rozsudku, pak znalec vycházel z nájemného za obdobné pozemky, přičemž sice v důsledku neexistence údajů nevycházel z dat pro dané období, nicméně hodnověrným způsobem vysvětlil, jak z aktuálních dat data pro relevantní období odvodil, tedy jinak řečeno, jak upravil hodnoty srovnávaného nájemného, aby odpovídaly změnám cenové hladiny, tedy změnám nájemného v čase. Hodnověrně rovněž vysvětlil, proč použil pro porovnání pronájmy z celé České republiky, když k tomu lze již na tomto místě poznamenat, že z hlediska zjištění obvyklého nájemného je samozřejmě ideální použít pronájmy pozemků v území co nejužším, avšak i použití geograficky většího území je třeba preferovat před pouhým zjišťováním ceny podle cenových předpisů, tedy před úplnou rezignací na zjištění částek, které by nějaká osoba musela v daném místě a čase vynaložit, aby si formou nájmu zajistila možnost užívání daných pozemků (k tomu více viz právní posouzení věci v odst. 87 až 90 rozsudku). I nad rámec výše uvedeného pak soud shledal znalecký posudek i výslech znalce hodnověrným a přesvědčivým, když se znalec při svém výslechu i naprosto přesvědčivě vypořádal se všemi položenými dotazy. K námitce jeho podjatosti vznesené žalobcem, která již byla zamítnuta při jednání, lze pak ještě dodat, že nesouhlas s odbornými závěry znalce, a ani skutečnost, že znalec již vypracoval pro žalovaného jiný znalecký posudek, podjatost znalce nezakládá. Ze všech právě uvedených důvodů proto soud ve výsledku z posudku [číslo] 2021 Ing. [jméno] [příjmení] stvrzeného a doplněného výslechem tohoto znalce zjistil, že výše obvyklého nájemného (k termínu opět viz právní posouzení v odst. 87 až 91 rozsudku) za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] činí částku [částka] a že výše obvyklého nájemného za užívání částí předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] činí částku [částka]. Soud tedy zjistil, že takovéto částky odpovídají částkám, které by nějaká osoba musela v daném místě a čase vynaložit, aby si formou nájmu zajistila možnost užívání výše uvedených částí předmětných pozemků v k.ú. [obec].

54. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem, který by ocenil službu uložení materiálu a jeho odvoz, jelikož nešlo o důkaz potřebný pro rozhodnutí věci (více viz odst. 91 rozsudku).

55. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic rozhodujícího pro rozhodnutí té části původní věci, která zůstala předmětem tohoto řízení, jelikož se tedy buď týkaly části původního předmětu řízení, ohledně níž již bylo pravomocně rozhodnuto, či z nich učiněná zjištění nebyla pro právní posouzení věci a rozhodnutí soudu rozhodující. I z důvodu stručnosti a přehlednosti tak lze ohledně těchto zjištění, a to skutečně pouze pro úplnost, odkázat na předchozí pravomocná rozhodnutí v projednávané věci, tedy na rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 19.3.2013 č.j. [číslo jednací] a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017, č.j. [číslo jednací] (viz odst. 6 rozsudku).

56. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místně uvádí v bodech nejdůležitějších pro následné právní posouzení věci a pro rozhodnutí soudu, přičemž ve zbytku odkazuje na shora podrobně uvedená skutková zjištění:

57. Žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník všech předmětných pozemků v k.ú. [obec] a byl tak zapsán, či respektive jeho právní předchůdce, i v období od [datum] do [datum] (v tomto období s výjimkou předmětného pozemku parc. [číslo]) a od [datum] do [datum].

58. Pozemek parc. č. PK [anonymizováno] o výměře [výměra] v katastrálním území Hostivice byl k [datum] převeden [jméno] [příjmení] na [právnická osoba] co., s.r.o. K [datum] byl pak převeden [právnická osoba] co, s.r.o. na žalovaného. Dne [datum] žalovaný uzavřel jako vlastník pozemku PK [anonymizováno] v k.ú. [obec], včetně pozemku parc. [číslo] (manipulační plocha), který byl součástí pozemku PK 365 v k.ú. [obec], se [právnická osoba]. nájemní smlouvu o nájmu obou pozemků pro účely využití dle katastru nemovitostí, tedy jako manipulační plochu. S účinností k [datum] pak žalovaný pozemek parc. [číslo] převedl na [právnická osoba], s.r.o. K [datum] pak převedla [právnická osoba], s.r.o. pozemek parc. [číslo] na [právnická osoba]

59. Dne [datum] se [jméno] [příjmení] jako ještě tehdejší výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] dohodla se [právnická osoba] co., s.r.o. na umístění nekontaminované zeminy na pozemku parc. [číslo] (dle staré evidence PK 365) za úplatu [částka] za 1 m3 zeminy. Společnost [anonymizováno] co., s.r.o. následně převedla na žalovaného dne [datum] samostatnou smlouvou stavební materiál (surovinu) uskladněný na pozemku parc. č. PK 365 v k.ú. [obec], předmět převodu byl označen jako:„ veškerý stavební materiál uložený na pozemku parc. [číslo]“. Žalovaný následně uzavřel dne [datum] se [právnická osoba], s.r.o. kupní smlouvu o převodu stavebního materiálu„ uskladněného na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]“ s tím, že celková kubatura materiálu činí [anonymizována dvě slova] m3, součástí smlouvy byl výpočet objemu skladu stavebního materiálu na parc. [číslo] vypracovaný Ing. [příjmení] z [datum]. Společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] s.r.o. kupní smlouvu o převodu 123 979 m3 stavebního materiálu na pozemku parc. [číslo].

60. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] spolu sousedí tak, že jsou řazeny pod sebou v orientaci sever – jih. Východním směrem od těchto pozemků je pozemek parc. [číslo] mezi nimi je ještě pozemek parc. [číslo] který je cestou. Ještě více východněji se nalézá předmětný pozemek parc. [číslo]. Referát životního prostředí Okresního úřadu [okres] při místním šetření dne [datum] zjistil, že materiál (zemina) k dalšímu užití je ukládán pouze na pozemku parc. [číslo]. Při místním šetření ze dne [datum] referát životního prostředí Okresního úřadu [okres] obhlídkou deponie po obvodě navezeného materiálu zjistil, že provozem navážení a ukládání výkopové zeminy jsou dotčeny sousední zemědělsky obdělávané pozemky, že provoz na deponii byl intenzivní a že provozem navážení dochází k záboru další zemědělské půdy. Celá deponie sestávající ze zeminy umístěné na pozemcích parc. [číslo] PK 365 v katastrálním území Hostivice (a okolních pozemcích) činila ke dni [datum] [anonymizována dvě slova] m3, k [datum] [anonymizována dvě slova] m3, k [datum] [anonymizována dvě slova] m3 a k [datum] 305 092 m3. Z celkové kubatury deponie [anonymizována dvě slova] m3 v roce 2003, bylo z toho [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích [právnická osoba] s.r.o. (parc. [číslo] v k.ú. [obec]) a [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích žalobce, přičemž z toho [anonymizována dvě slova] m3 na předmětném pozemku parc. [číslo]. V roce 2006 byla kubatura deponie [anonymizována dvě slova] m3, z toho [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích [právnická osoba] s.r.o. a [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích žalobce, přičemž z toho [anonymizována dvě slova] m3 na předmětném pozemku parc. [číslo]. Již od [datum] deponie zasahovala i mimo pozemky parc. [číslo] PK [anonymizováno], tvořila jeden celek, přičemž na pozemku parc. [číslo] byla deponie vždy nejvyšší. Již k [datum] pak deponie zasahovala celkem do [výměra] ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] a do [výměra] předmětných pozemků v k.ú. [obec] (jelikož zasahovala i do [výměra] předmětného pozemku parc. [číslo]). I v současnosti se deponie nalézá nejen na pozemku parc. [číslo] ale i na pozemcích okolních, tedy i na předmětných pozemcích v k.ú. [obec] a zejména tedy i na předmětném pozemku parc. [číslo] přičemž i v současnosti tvoří jeden souvislý útvar (souvislý celek). Ze všeho právě uvedeného je zřejmé, že historický původ deponie je na pozemku parc. [číslo].

61. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co, s.r.o. jednající prostřednictvím svého jednatele [celé jméno žalovaného], tedy žalovaného a žalovaný dohodu označenou jako dodatek [číslo] ke kupní smlouvě ze dne [datum] na prodej stavebního materiálu, ve které jednak obě strany dohody prohlásily, že jejich jedinou a svobodnou vůlí bylo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] prodat žalovanému pouze stavební materiál umístěný na pozemku parc. [číslo] (který byl tehdy součástí pozemku PK [anonymizováno] v k.ú. [obec]), a nikoliv i jakýkoliv jiný materiál umístěný v době koupě na sousedních pozemcích a ve které si dále ujednaly pro případ, že bude v budoucnosti vydáno a následně nabude právní moci či vykonatelnosti jakékoli rozhodnutí, které by ve svém obsahu změnilo společnou vůli [právnická osoba] co., s.r.o. na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převést na žalovaného pouze stavební materiál umístěný na pozemku parc. [číslo] že dnem nabytí právní moci či vykonatelnosti takovéhoto rozhodnutí od kupní smlouvy ze dne [datum] odstupují a ruší tak tuto kupní smlouvu od samého počátku. Podpisy na této dohodě nejsou úředně ověřeny. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co., s.r.o. zastoupená svým jednatelem [celé jméno žalovaného] (tedy žalovaným) a žalovaný dohodu, ve které se dohodli, že na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017 č.j. [číslo jednací] a s ohledem na dodatek [číslo] uzavřený dne [datum], ke dni [datum] odstupují a ruší kupní smlouvu ze dne [datum] od samého počátku, tj. od doby jejího podpisu. Podpisy na této dohodě nejsou úředně ověřeny. Obě právě uvedené listiny podepsal dvakrát žalovaný, a to tedy jak za sebe, tak za [právnická osoba] co., s.r.o. Žalovaný je od roku 1995 do současnosti jednatelem [právnická osoba] co., s.r.o. Žalovaný byl pak i společníkem [právnická osoba] co., s.r.o., a to od roku 1995 do [datum]. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co., s.r.o. zastoupená svým jednatelem [celé jméno žalovaného] (tedy žalovaným) a žalovaný formou notářského zápisu dohodu, ve které prohlásili, že kupní smlouvu ze dne [datum] o prodeji stavebního materiálu ruší s účinky od jejího počátku, a ve které dále prohlásili, že je mezi nimi nesporné a nepochybné, že vlastnické právo k předmětu koupě podle této smlouvy svědčí [právnická osoba] co., s.r.o.

62. Dne [datum] uzavřeli právní předchůdce žalobce a [právnická osoba] – 5 spol. s r.o. dohodu, že tato společnost vypracuje pro právního předchůdce žalobce mimo jiné polohopisné a výškopisné zaměření deponie, výpočet a zákres vlastnických hranic a výpočet kubatury na jednotlivé parcely. Tato zpráva byla skutečně vypracována, právní předchůdce za ni zaplatil [právnická osoba] – 5 spol. s r.o. částku [částka]. Společnost [právnická osoba] následně provedla environmentální a inženýrsko-geologický průzkum deponie a vypracovala zprávu o něm a předala ji právnímu předchůdci žalobce, přičemž tato zpráva mimo jiné vycházela při zjištění rozsahu částí pozemků zasažených deponií ze zprávy [právnická osoba] spol. s r.o. Zpráva [právnická osoba] pak zkoumala i složení deponie a podrobně vypočítávala náklady na její odvoz a likvidaci, a to s podrobným rozdělením na jednotlivé zasažené pozemky. Společnost [právnická osoba] pak provedla i zaměření deponie. Právní předchůdce za tuto zprávu zaplatil společnosti [právnická osoba] částku [částka] [právnická osoba] pak vypracovala a právními předchůdci žalobce předala i studii na odvoz zeminy z deponie vypracované právě na základě zprávy environmentálního a inženýrsko-geologického průzkumu deponie. Právní předchůdce za tuto studii zaplatil společnosti [právnická osoba] částku [částka]. Všechny uvedené platby proběhly v období od [datum] do [datum].

63. Právní předchůdce žalobce vyzval v dopisu ze dne [datum] [právnická osoba], s.r.o., prostřednictvím jejího jednatele - žalovaného, k vyklizení některých předmětných pozemků v k.ú. [obec], a dále jí sdělil, že výši bezdůvodného obohacení, které tato společnost získala, jí doručí následně. Návrh na změnu žaloby, ve kterém bylo navrženo rozšíření žaloby i o vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], byl doručen žalovanému dne [datum]. Návrh na změnu žaloby ze dne [datum], ve kterém bylo navrženo rozšíření žaloby i o vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], pak byl doručen žalovanému dne [datum].

64. Výše obvyklého nájemného (k tomuto termínu viz právní posouzení v odst. 87 až 90 rozsudku) za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] činí částku [částka]. Výše obvyklého nájemného za užívání částí předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] pak činí částku [částka]. Takovéto částky tedy odpovídají částkám, které by bylo třeba v daném místě a čase vynaložit k zajištění si formou nájmu možnosti užívání výše uvedených částí předmětných pozemků v k.ú. [obec] (k tomu více viz odst. 51 až 53 rozsudku).

65. Ze shora uvedeného je zřejmé, že i pro posouzení zažalovaných nároků na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody bylo zásadní nejprve posoudit otázku vlastnického práva k deponii. Zde je přitom třeba opětovně zdůraznit, že co do ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] již bylo pravomocně rozhodnuto (dokonce rozhodnutími vydanými v projednávané věci vedené tehdy ještě souhrnně pod sp.zn. [spisová značka]), a to konkrétně částečným rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 19.3.2013 č.j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017, č.j. [číslo jednací], tak, že soud uložil žalovanému [celé jméno žalovaného] povinnost vyklidit ostatní předmětné pozemky v k.ú. [obec], jelikož tyto soudy dospěly k závěru (ve zkratce řečeno), že k datu vyhlášení těchto rozhodnutí byl žalovaný vlastníkem deponie, a měl tedy na ostatních předmětných pozemcích v k.ú. [obec] umístěnou bez právního důvodu svoji věc. Soud je přitom těmito závěry v souladu s ust. § 159a odst. 1, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), již vázán, jelikož byla vydána v řízení, jehož účastníky byli rovněž i žalobce a žalovaný.

66. Vzhledem k tomu, že co do předmětného pozemku parc. [číslo] bylo však dosud rozhodnuto pouze nepravomocně (a to již po vyloučení věci) a rovněž i vzhledem k novým tvrzením ohledně skutečností, které měly nastat až po vyhlášení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (viz odst. 61 rozsudku), se však bylo třeba vlastnictvím deponie zabývat i při rozhodování ohledně nároků na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody.

67. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

68. Podle ust. § 135b odst. 1 obč.zák. (který je třeba v souladu s citovaným ust. § 3028 odst. 2 o.z. aplikovat při posouzení otázky vzniku a charakteru deponie, jelikož ta vznikla před účinností o.z., srov. i v projednávané věci vydané usnesení Nejvyšší soudu ze dne 30.11.2016, č.j. [číslo jednací]), zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud. Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.

69. Deponie je přitom samostatnou movitou věcí, která není součástí ani příslušenstvím pozemku. Skutečnost, že ani žalovaný deponii za součást pozemku nepovažoval, pak vyplývá rovněž z uzavírání samostatných smluv o převodu deponie a samostatných smluv o převodu pozemků (viz odst. 58 a 59 rozsudku). Jak přitom již podrobně rozebral Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 9.12.2019, č.j. [spisová značka], [číslo jednací], vydaném v projednávané věci, na které v tomto zdejší soud v podrobnostech odkazuje, jelikož deponii tvoří stavební materiál, zejména zemina, přičemž jednotlivé kusy horniny i zrnka písku nejsou samozřejmě individualizovány, představuje deponie jednu samostatnou homogenní věc. Nejde totiž o věc, která je vnitřně strukturována a je tvořena relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými.

70. Deponie vznikla postupnou navážkou materiálu [právnická osoba] co, s.r.o. (viz i odst. 59 rozsudku) na pozemek parc. [číslo] jak i vyplývá ze skutečnosti, že v roce 1999 (v době šetření referátu životního prostředí, viz odst. 60 rozsudku) deponie nezasahovala na okolní pozemky.

71. Poprvé byl materiál smluvně převáděn dne [datum] (viz odst. 59 rozsudku), v té době se již deponie (dle stavu k [datum]) nacházela nejen na pozemku parc. [číslo] PK [anonymizováno], ale také na okolních pozemcích a kubatura deponie byla přes [anonymizována dvě slova] m3 (viz odst. 60 rozsudku).

72. Pokud tedy [právnická osoba] co, s.r.o. převedla na žalovaného veškerý materiál uložený na pozemku PK [anonymizováno], jak vyplývá z kupní smlouvy ze dne [datum] (viz odst. 59 rozsudku), došlo k převodu celé deponie jako jediné věci, která byla označena (identifikována) tím, z čeho se skládá a kde je uložena. Žalovaný se na základě této smlouvy tedy stal vlastníkem celé deponie.

73. Žalovaný nabyl deponii o kubatuře 291 642 m3. Pokud bylo na deponii od nabytí vlastnictví žalovaným dále naváženo (v letech 2001 až 2006 postupně až do objemu 326 437 m3, vše viz zejména odst. 60 rozsudku), docházelo v souladu s výše citovaným ust. § 135b odst. 1 obč.zák. ke smísení navezených částí s původní deponií a vlastníkem takto zpracované věci zůstával vzhledem k množství, které mohlo být postupně naváženo, žalovaný (vše opět viz i v projednávané věci vydaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017, č.j. [číslo jednací])

74. Na vlastnictví deponie žalovaného pak nic nezměnily dvě další kupní smlouvy, a to mezi žalovaným a [právnická osoba], s.r.o. a mezi [právnická osoba], s.r.o. a [právnická osoba] s.r.o. (viz odst. 59 rozsudku), které byly uzavřeny na převod [anonymizována dvě slova] m3 materiálu na pozemku [číslo]. V době převodu ([datum] a [datum]) měla totiž deponie kubaturu přes 300 000 m3 a materiál o objemu 123 979 m3 se nacházel v části deponie nad pozemkem [číslo]. Z textu smluv a z odkazu na výpočet kubatur v příloze je zřejmé, že smluvní strany měly v úmyslu převést jen část deponie, a to materiál nacházející se na pozemku [číslo] (navršena nad tímto pozemkem). Tato část deponie však nebyla nikdy fyzicky oddělena (viz odst. 60 rozsudku), předmětem převodu tak byla neoddělená součást věci a věcněprávní účinky smluv o převodu materiálu ze žalovaného na [právnická osoba], s.r.o. a z této společnosti na [právnická osoba] s.r.o. tak nenastaly a tyto osoby se vlastníky ani části deponie nestaly. Jak již vysvětlil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 9.12.2019, č.j. [spisová značka], [číslo jednací], je totiž vždy nutné odlišit obligační právo na oddělení a následný převod části věci založené smlouvou a věcné (vlastnické) právo k takové části, které může na nabyvatele přejít až jejím faktickým oddělením, k čemuž však v projednávané věci nikdy nedošlo. Ostatně uvedenými dvěma smlouvami mělo být převedeno vlastnické právo k části deponie nacházející se nikoliv na předmětných pozemcích v k.ú. [obec], ale na pozemku parc. [číslo] jehož se předmětné zažalované nároky netýkají.

75. Vlastnické právo žalovaného k deponii pak nezaniklo ani tvrzeným opuštěním. Opuštění věci je právní jednání, a proto nesmí odporovat zákonu, ani jej obcházet, či být v rozporu s dobrými mravy. Opuštění deponie měl činit žalovaný za situace, kdy jeho věc značného rozsahu zasahuje na cizí pozemky a vlastník těchto pozemků se domáhá jejich vyklizení u soudu již od roku 2006 (přičemž ohledně povinnosti žalovaného vyklidit ostatní předmětné pozemky v k.ú. [obec] bylo již pravomocně rozhodnuto). Opuštění věci v době, kdy tato věc nepřípustně zasahuje do vlastnického práva jiných osob, směřuje zcela evidentně zejména k tomu, aby se vlastník opuštěné věci vyhnul nejen své povinnosti zdržet se rušení (zásahu do okolních pozemků), ale také vynaložení nákladů spojených s ukončením rušení. Takovýto způsob zbavení se odpovědnosti vlastníka se pak z mezí dobrých mravů jednoznačně vymyká a je jednoznačně jednáním, které se zjevně dobrým mravům příčí. Takovéto jednání je proto neplatné, a to absolutně, a to nehledě na to, zda k němu došlo za účinnosti obč.zák. (srov. ust. § 39 obč.zák) či až za účinnosti o.z. (srov. ust. § 580 odst. 1 a 588 o.z.). Tento závěr pak odpovídá i zásadě vyjádřené v o.z. již explicitně v ust. § 6 odst. 2 věty druhé o.z., že nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (vše opět i viz v projednávané věci vydaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017, č.j. [číslo jednací]).

76. Je třeba zdůraznit, že všechny právě uvedené závěry odpovídají závěrům přijatým ve výše uvedených rozhodnutích vydaných v projednávané věci (ještě před vyloučením předmětné věci k samostatnému projednání), což je naplněním zásady stanovené v ust. § 13 o.z., že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.

77. Z obdobných důvodů, jako uvedených výše v odst. 75 rozsudku o tvrzeném opuštění, pak vlastnické právo žalovaného nezaniklo na základě dohod uvedených v odst. 61 rozsudku, tedy dohod ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] mezi [právnická osoba] co, s.r.o. (jednající prostřednictvím svého jednatele - žalovaného) a žalovaným. V případě všech těchto dohod jde rovněž o právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a které jsou rovněž v rozporu s veřejným pořádkem. Ze samotné jejich formulace (viz odst. 61 rozsudku) v kombinaci se skutečností, že byly uzavřené a podepsané za obě strany žalovaným, jednou jako fyzickou osobou a jednou jako jednatelem [právnická osoba] co, s.r.o. je totiž zcela evidentní, že se pomocí nich žalovaný pokouší obejít neúspěch (v případě dohody ze dne [datum] případný, či v případě dalších dohod již i částečně skutečně nastalý) v předmětném soudním sporu a zbavit se povinnosti všechny předmětné pozemky v k.ú. [obec] vyklidit a případně nést i další následky svého vlastnictví deponie (například ty, které jsou předmětem projednávané věci). Takováto jednání jsou proto neplatná, a to absolutně (ostatně žalobce jejich neplatnost i namítl), a to v případě dohody uzavřené za účinnosti obč.zák. podle ust. § 39 obč.zák a v případě těch uzavřených za účinnosti o.z. podle ust. § 580 odst. 1 a 588 o.z. Lze i uvést, že soud by ze stejných důvodů jako neplatnou hodnotil v dané situaci i dohodu, kterou by žalovaný„ standardněji“ deponii [právnická osoba] co, s.r.o. prodal či daroval. Právě uvedený závěr, ale i závěr uvedený v odst. 75 rozsudku pak i zcela odpovídá zásadě, že vlastnictví rovněž i zavazuje (srov. čl. 11 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., Listiny základních práv a svobod).

78. Dohoda ze dne [datum] je pak, jak namítl žalobce, neplatná i pro rozpor se zákonem z důvodu, že ani nebyla sepsána formou notářského zápisu, ani nebyly podpisy na ní uvedené úředně ověřeny, což je v rozporu s ust. § 132 odst. 3 obch.zák., které stanoví, že smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem této společnosti, pokud tento společník jedná rovněž jménem společnosti, musejí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací.

79. Ostatně je třeba uvést, že i přestože odstoupením od smlouvy dochází k jejímu zrušení s účinky ex tunc, nemůže mít a nemá takovéto odstoupení vliv na již vzniklé nároky třetích stran. Odstoupením od smlouvy se totiž smlouva od počátku ruší, avšak pouze s účinky mezi jejími účastníky (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], [ústavní nález]). V poměrech projednávané věci by tedy odstoupení, i kdyby nebylo všeho výše uvedeného, nemělo na zažalované nároky žádný vliv.

80. Soud se pak ani neztotožnil s argumentací žalovaného, že vlastnické právo k deponii [právnická osoba] co, s.r.o. vydržela dnem [datum] uplynutím tříleté zákonné lhůty od sepisu dohody ze dne [datum]. Jednatel [právnická osoba] co, s.r.o., tedy žalovaný, musel mít totiž nepochybně minimálně od právní moci (a tedy i doručení písemného vyhotovení žalovanému) rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.6.2017, č.j. [číslo jednací], tedy ode dne [datum] (spíše však již dříve, od doručení písemného vyhotovení částečného rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 19.3.2013 č.j. [číslo jednací]) důvodné pochybnosti o tom, zda je skutečně [právnická osoba] co, s.r.o. vlastníkem deponie, jelikož bylo v tomto rozhodnutí Krajského soudu v Praze konstatováno, že vlastníkem deponie je žalovaný. Tyto pochybnosti pak musely být samozřejmě i utvrzeny následným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2019, č.j. 22 Cdo 5602/2017, 22 Cdo 5603/2017 - 921. Z tohoto důvodu nemohla mít [právnická osoba] co, s.r.o. od výše uvedeného data z přesvědčivého důvodu za to, že jí vlastnické právo k deponii náleží, a proto nemohla být poctivým držitelem (srov. ust. § 992 odst. 1 o.z.), a proto ani nemohla vlastnické právo k deponii vydržet (srov. ust. § 1089 odst. 1 o.z.)

81. K argumentaci žalovaného zákony o odpadech je třeba uvést, že jde v případě těchto zákonů o předpisy veřejného práva. Zde je třeba zdůraznit, že podle ust. § 1 odst. 2 o.z. je uplatňování soukromého práva (například co se týče ochrany vlastnického práva) nezávislé na uplatňování práva veřejného. Nelze tedy přisvědčit argumentaci žalovaného, že pokud by byla deponie i odpadem ve smyslu zákonů o odpadech, že by se snad vlastník pozemků, tedy žalobce nemohl domáhat po prokázaném vlastníkovi deponie odstranění této věci ze svého pozemku. Povinnosti (a práva) ukládané zákony o odpadech se uplatní vedle a nezávisle na povinnostech podle předpisů práva občanského. Jinými slovy řečeno, je možné, aby na jednu a tu samou věc bylo správními orgány pohlíženo právě jako na odpad, a aby z toho tyto orgány následně podle příslušných veřejnoprávních předpisů vyvodily důsledky, například i vůči vlastníkovi pozemků (například teoreticky podle citovaného § 3 odst. 7 zákona č 125/ 1997, pokud by se správnímu orgánu nepodařilo zjistit umístitele, mohl by se teoreticky domáhat zajištění zneškodnění odpadu po vlastníkovi pozemků, tedy po žalobci), a zároveň aby soud v občanském soudním řízení uložil povinnost danou věc odstranit prokázanému vlastníku této věci.

82. Pro úplnost soud uvádí, že z výše uvedeného je také zřejmé, že samotná otázka pokládaná žalovaným, zda se jedná v případě deponie o odpad nebo o zeminu je otázkou špatně položenou. Odpad ve smyslu žalovaným citovaných předpisů je totiž kategorií dle předpisů veřejného práva, a tedy nikoliv kategorií věcí podle občanskoprávních předpisů či kategorií skutkovou v tom smyslu, o jaký konkrétní předmět fakticky jde, či z čeho se daná věc skládá. Jedna a ta samá věc tedy může být například zeminou, a zároveň i odpadem podle příslušných veřejnoprávních přepisů.

83. Z těchto důvodů tedy nebyla argumentace žalovaného zákony o odpadech vůbec rozhodná, a soud se proto nezabýval tím, zda předmětná deponie ve smyslu těchto předpisů je či není odpadem.

84. Z výše podrobně rozvedených důvodů je proto od roku 2001 až do současné doby vlastníkem deponie žalovaný, a byl jím proto i v období, za které požaduje žalobce vydání bezdůvodného obohacení, tedy v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], a byl jím proto rovněž i v době vypracování zpráv a studií [právnická osoba] – 5 spol. s r.o. a [právnická osoba] a i v době, kdy za tyto zprávy a studie právní předchůdce žalobce zaplatil (vše viz odst. 62 rozsudku).

85. Ze závěru uvedeného v předchozím odstavci a z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný měl na částech pozemků ve vlastnictví žalobce (respektive jeho právního předchůdce), tedy konkrétně v období od [datum] do [datum] na [výměra] ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec], a v období od [datum] do [datum] na [výměra] předmětných pozemků v k.ú. [obec] (viz odst. 60 rozsudku), umístěnu svou movitou věc, a již pouze proto tedy tyto části pozemků užíval, a to bez právního důvodu.

86. Jelikož tedy žalovaný užíval části pozemků žalobce (respektive jeho právního předchůdce) bez právního důvodu, má žalobce právo na vydání bezdůvodného obohacení za toto užívání, a to v souladu s ust. § 451 odst. 1 a 2 obč.zák. (který je zde je třeba v souladu s výše citovanými ust. § 3028 odst. 1 a 3 o.z. aplikovat), které stanoví, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1) a že bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

87. V projednávané věci pak toto bezdůvodné obohacení odpovídá částkám, které by žalovaný byl nucen v daném místě a čase vynaložit, aby si formou nájmu zajistil možnost užívání částí (ostatních) předmětných pozemků v k.ú. [obec] (tedy částkám odpovídajícím tzv. obvyklému nájemnému), jelikož o tyto částky se jeho majetek nezmenšil, oproti situaci, kdy by si musel části předmětných pozemků v k.ú. [obec] pronajmout, aby na nich mohl mít umístěnu svou věc (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2001, sp.zn. [spisová značka], ve kterém mimo jiné tento soud vyslovil, že:„ bezdůvodným obohacením je i užívání cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc; prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat“, a dále i že:„ … uživatel pozemku není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou“ a konečně i že:„ Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu, kterým se zpravidla právo užívání věci vzhledem k jeho rozsahu a způsobu zakládá; nejčastěji jde o nájemní smlouvu, kdy se výše náhrady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy.“).

88. K argumentaci žalovaného, že bezdůvodné obohacení nemohlo na straně žalovaného vzniknout z toho důvodu, že ani deponií nezasažené části předmětných pozemků v k.ú [obec] nebyly v daném místě a čase užívány, je třeba na tomto místě uvést, že tato argumentace by byla relevantní, kdyby byla předmětem řízení náhrada škody v podobě ušlého zisku (v tomto případě by totiž bylo samozřejmě zásadní, zda by žalobce věc bez existence deponie pronajal třetí osobě), což však není případ projednávané věci, kdy jde (v této části) o žalobu na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného vzniklého užíváním cizí věci (pozemků) bez právního důvodu, přičemž v tomto případě je naprosto irelevantní, jak by vlastník v případě neexistence deponie na svých pozemcích s těmito pozemky naložil.

89. Jak je tedy uvedeno výše, žalobce má nárok vůči žalovanému za zažalovaná období na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za části pozemků zasažené deponií. Zde je třeba uvést, jak je již naznačeno výše, že soud s ohledem na okolnosti projednávané věci, a to konkrétně s ohledem na skutečnost, že je existencí deponie ve vlastnictví žalovaného na částech předmětných pozemků v k.ú. [obec] vytvořen dlouhodobý protiprávní stav, v jehož důsledku je žalobce připraven jak o možnost předmětné části pozemků užívat způsobem, k němuž jsou podle záznamů v katastru nemovitostí určeny, tak o možnost rozhodovat o změně způsobu jejich užívání, dospěl k závěru, že by ocenění užívání částí předmětných pozemků v k.ú. [obec] žalovaným jako užívání orné půdy bylo v rozporu se základní zásadou civilního práva, podle níž nikdo nesmí mít prospěch z toho, že porušuje právo, a že je proto na místě ocenit užívání částkou odpovídající způsobu, kterým žalovaný pozemek skutečně užívá, tedy v daném případě, že je užívá jako místo, kde má umístěnu svou věc - deponii (srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.12.2012, sp.zn. [spisová značka], ale i již výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2001, sp.zn. 25 Cdo 845/99, které rovněž hovoří o možnosti přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se obohatil, věc skutečně užíval). Z právě uvedeného je i zřejmé, proč soud při svých zjištěních vyšel ze závěrů vyslovených znaleckým posudkem, který způsob užívání zohlednil, oproti těm vyslovených v posudku, který tak neučinil (viz odst. 51, 53 a 64 rozsudku) a rovněž i že ani nebylo třeba vyslýchat znalce k onomu posudku, který tak nečinil, jelikož ten odpovídal na odbornou otázku, které nebyla přiléhavá okolnostem projednávané věci.

90. K argumentaci žalobce, že bylo na místě vyjít ze závěrů znaleckého posudku, který vůbec nezkoumal cenu (nájemného) obvyklou, je třeba uvést, že je pravdou, že Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 14.9.2012, sp. zn. 28 Cdo 223/2012 připustil jako výjimku z pravidla možnost nevyjít z ceny obvyklé (tedy v daném případě z obvyklého nájemného), a to v situaci, kdy není (zjednodušeně řečeno) zjistitelná. Je však třeba zdůraznit, že jde v tomto případě skutečně o naprosto výjimku z pravidla ustáleného v judikatuře Nejvyššího ohledně nutnosti zjišťovat cenu obvyklou (srov. jak již výše citovaná rozhodnutí, tak i žalobcem samým citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.8.2020, sp.zn. 28 Cdo 1905/2020 a ze dne 15.6.2010, sp.zn. 28 Cdo 1568/2010 či i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11.11.2009, sp.zn. [spisová značka] a ze dne 28.11.2007, sp.zn. [spisová značka]). Jako takovou je proto na místě ji třeba aplikovat skutečně pouze tam, kde není cena obvyklá (tedy v projednávané věci obvyklé nájemné), vůbec zjistitelná. Pokud tedy obvyklá cena nájemného zjistitelná v daném případě byla, ač s použitím širšího území pro nalezení srovnatelných pozemků a i s převedením aktuálně zjištěných cen na ceny obvyklé v daném čase (tedy se zohledněním změny cen v čase) jde podle názoru soudu o řešení, které je třeba jednoznačně preferovat (více viz i odst. 52 a zejména odst. 53 rozsudku). Z tohoto důvodu tedy soud ze závěrů znaleckého posudku [číslo] nevyšel (přičemž opět ani nevyslýchal zpracovatele tohoto posudku, jelikož ten tedy opět neodpovídal na relevantní odbornou otázku), nýbrž vyšel z posudku shora uvedeného, který obvyklé nájemné v souladu s citovanou judikaturou zjišťoval a podle svého odborného závěru i zjistil (více viz opět i hodnocení tohoto posudku a výslechu znalce v odst. 53 rozsudku).

91. Zde je ještě třeba podotknout, že se soud zcela jistě nemohl ztotožnit s argumentací žalobce, že v obvyklém nájemném bylo třeba zohlednit (či spíše snad k němu připočíst) náklady na odvoz zeminy, tedy na odvoz deponie, jelikož takovéto nároky nemůžou být a nejsou součástí zažalovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání částí předmětných pozemků v k.ú. [obec]. Žalobce se může domáhat (a také se toho domáhal a domáhá, viz odst. 6 rozsudku) po žalovaném vyklizení předmětných pozemků v k.ú. [obec], či případně, pokud je například vyklidí sám, i náhrady škody, která mu tím vznikne. Tyto nároky však předmětem věci nejsou a rozhodně je nelze se zažalovaným nárokem na vydání bezdůvodného obohacení zaměňovat. Naprosto stejně tak s ním ani nelze zaměňovat nárok na zaplacení služby spočívající v uložení materiálu, jak žalobce rovněž činí. Těmto závěrům pak odpovídá i zamítnutí důkazního návrhu žalobce soudem uvedené v odst. 54 rozsudku.

92. Ze všech shora uvedených důvodů tedy vyplývá, že žalobce má vůči žalovanému nárok na zaplacení částky [částka] odpovídající obvyklému nájemnému za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum], a dále částky [částka] odpovídající obvyklému nájemnému za užívání částí předmětných pozemků v k.ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum].

93. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení předmětného bezdůvodného obohacení za výše uvedená období až dne [datum] v případě období od [datum] do [datum], respektive dne [datum] v případě období od [datum] do [datum], kdy byly žalovanému doručeny návrhy na změny žaloby, ve kterých bylo navrženo rozšíření žaloby i o vydání bezdůvodného obohacení za tato období (viz odst. 63 rozsudku). Dopis [právnická osoba], s.r.o., totiž nelze posoudit jako výzvu k vydání zažalovaného bezdůvodného obohacení adresovanou žalovanému, jelikož je tento dopis jednak adresován jinému subjektu, a zejména v něm ani vůbec není specifikována výše bezdůvodného obohacení, ani období za které je požadováno (přičemž dopis časově i předchází zažalovaným obdobím). Žalobce přitom ani netvrdil, že by zaslal nějakou jinou výzvu k plnění. Nároky na zaplacení výše uvedených částek se tak staly splatnými až výše uvedenými okamžiky (srov. i žalobcem přiléhavě citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2009, sp.zn. [spisová značka]) a dnem následujícím je proto žalovaný v prodlení s jejich plněním.

94. Soud proto žalobě v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, ve výroku II. vyhověl co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výše úroků z prodlení byla stanovena podle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. vždy ve znění účinném k jednotlivým datům, kdy došlo k prodlení), přičemž ve zbytku žalobu v části, ve které se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, výrokem III. zamítl. Lhůtu k plnění pak soud stanovil vzhledem k výši finančních částek v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, 15 denní, aby měl žalovaný větší časový prostor částky zaplatit.

95. Soud pak žalobu shledal jako zcela důvodnou v části, ve které se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka].

96. Podle ust. § 420 odst. 1 obč.zák. (který je zde třeba aplikovat v souladu se speciálním přechodným ust. § 3079 odst. 1 o.z.) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

97. Ze shora uvedených závěrů, že je žalovaný od roku 2001 až do současné doby vlastníkem deponie, která se i v době vypracování zpráv a studií [právnická osoba] - 5 spol. s r.o. a [právnická osoba] a i v době, kdy za tyto zprávy a studie právní předchůdce žalobce zaplatil (viz odst. 62 rozsudku), nacházela i na částech předmětných pozemků v k.ú. [obec] ve vlastnictví žalobce, či jeho právního předchůdce (viz odst. 60 rozsudku) vyplývá, že žalovaný porušil svou právní povinnost stanovenou v dané době účinným ust. § 123 obč.zák., které stanoví, že vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, a to tedy právě tím, že měl svou věc (deponii) bez právního důvodu umístěnou na částech pozemků ve vlastnictví žalobce, čímž mu bránil tyto jeho pozemky (respektive jejich části) užívat.

98. V řízení pak byl prokázán i vznik tvrzené škody, jelikož bylo prokázáno, že žalobce zaplatil za účelem vypracování zpráv a studií [právnická osoba] - 5 spol. s r.o. a [právnická osoba] celkem částku [částka] (viz odst. 62 rozsudku), přičemž šlo o tzv. skutečnou škodu (srov. ust. § 442 obč.zák.), jelikož šlo o částku, o kterou se majetek žalobce reálně zmenšil.

99. Je přitom rovněž nepochybná i příčinná souvislost mezi shora uvedeným porušením právní povinnosti žalovaného a vznikem výše uvedené škody. Žalobce by totiž, nebýt žalovaného výše uvedeného porušení právní povinnosti, tedy nebýt toho, že měl žalovaný na pozemcích žalobce umístěnu svou deponii, zcela jistě dané náklady vůbec nevynaložil (a ani fakticky vynaložit nemohl). Zde je přitom třeba uvést (a to i k samotnému vzniku škody a její výši), že v případě předmětných nákladů na vypracování výše uvedených zpráv a studií se zcela jistě nejedná o neúčelné náklady, nýbrž se naopak jedná o náklady vynaložené naprosto logicky, účelně a odůvodněně, jelikož šlo o zprávy a studie, které (zjednodušeně řečeno, podrobněji viz odst. 62 rozsudku) zjišťovaly rozsah deponie (zejména tedy včetně jejího rozsahu nacházejícího se na pozemcích žalobce), její objem a složení, a dále, kolik by teoreticky stálo její odklizení, přičemž soud je jednoznačného názoru, že žalobce jako vlastník zasažených pozemků měl naprosto racionální zájem a potřebu zjistit, v jaké míře mu cizí věc (tedy deponie) neoprávněně zasahuje do jeho pozemků, tedy do jeho vlastnického práva, jaké jsou přesně vlastnosti věci nacházející se bez právního důvodu na jeho pozemcích a rovněž i zjistit, kolik bude případně stát vyklizení jeho pozemků, tedy jakou finanční částku je třeba vynaložit, aby mohl nerušeně své pozemky užívat.

100. Soud pak v daném případě shledal i zavinění žalovaného, a to minimálně ve formě nedbalosti, spíše však ve formě úmyslu nepřímého, jelikož se soudu jeví, že žalovaný musel být minimálně srozuměn s tím, že je deponie fakticky umístěna i na částech pozemků ve vlastnictví žalobce, a že tím tedy i může být působena žalobci, jako vlastníkovi pozemků, škoda. I kdyby tomu tak však nebylo, je zřejmé, že jde tedy minimálně o zavinění ve formě nedbalosti (minimálně nevědomé), jelikož je zde třeba, nad rámec všeho výše uvedeného ohledně vlastnictví deponie, poukázat i na právní zásadu, že neznalost práva neomlouvá, a i proto nelze zcela jistě dojít k závěru o neexistenci zavinění ve formě nedbalosti pouze proto, že se podle svého tvrzení žalovaný vlastníkem deponie být necítil a že se tedy přes skutečný stav domníval, že vlastníkem není. Zde lze přitom pro úplnost poznamenat, že ust. § 420 odst. 3 obč.zák. obsahuje presumpci zavinění, a proto, ten, kdo se chce odpovědnosti zprostit, musí vždy sám prokázat, že škodu nezavinil, přičemž lze ještě dodat, že presumováno je přitom zavinění pouze v nejlehčím stupni, tedy v nevědomé nedbalosti (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol., Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009 [číslo] s., komentář k § 420 odst. 3 obč.zák.). Toto, jak je třeba zopakovat, však soud skutečně uvádí pouze pro úplnost, jelikož na základě všech výše uvedených zjištění došel k závěru, že zde zcela jistě zavinění minimálně tedy ve formě nevědomé nedbalosti dáno bylo.

101. Jelikož tedy soud, jak je zřejmé z výše uvedeného, dospěl k závěru, že byly splněny všechny výše uvedené předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (tedy porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost a i zavinění), žalobě v této části zcela vyhověl a uložil žalovanému výrokem I. povinnost částku [částka] žalobci zaplatit. Lhůtu k plnění pak soud stanovil vzhledem ke značné výši této částky v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, 15 denní, aby měl žalovaný větší časový prostor ji zaplatit.

102. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný co do zažalovaného nároku na náhradu škody v částce [částka]. Co do zažalovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení byl sice z větší části neúspěšný, avšak soud dospěl k závěru, že jde o typický případ, kdy jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí o samotné výši bezdůvodného obohacení (a nikoliv tedy o základu tohoto nároku) záviselo na znaleckém posudku. Zde je na místě uvést, že soud v předmětné věci i zvažoval, zda žalobce nepožadoval naprosto zjevně nepřiměřenou částku, a to právě s ohledem na skutečnost, že byl ve výsledku úspěšný v relativně malé části zažalované částky, nicméně dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že šlo v případě výše plnění, tedy výše bezdůvodného obohacení, o natolik složitou odbornou otázku (jak je zřejmé z výše uvedeného odůvodnění věci samé), že výši zažalované částky nelze hodnotit jako exces ze strany žalobce, či snad jako zneužití práva (ve smyslu, že by se snad žalobce domáhal plnění v takové výši, že by musel sám vědět, že na ni nemá nárok).

103. Náklady žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (připadajícího na část původního předmětu řízení, která předmětem věci zůstala) a ze soudního poplatku ve výši [částka], který musí žalobce doplatit na základě výroku VI. tohoto rozsudku (viz odst. 105 rozsudku), a dále z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 6, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 2 574 435,30 ([částka] + zažalovaných [částka] a [částka], k tomu srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol., Občanský soudní řád, soudcovský komentář, kniha II., [obec]: [příjmení] [jméno] [příjmení], 2014, 601 s., str. 406, přičemž zde lze dále odkázat na výše uvedený závěr soudu o neexistenci excesu, přičemž pro tento závěr se jeví spravedlivým v projednávané věci vycházet z plnění zažalovaného) ve výši [částka] za každý z 6 úkonů právní služby vykonané advokátem, a to za účast na jednání dne [datum], vyjádření žalobce ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum] přesahujícím dvě hodiny (tj. jde o dva úkony právní služby), respektive z tarifní hodnoty ve výši [částka] ([částka] + zažalovaných [částka]) ve výši [částka] za 2 úkony, a to za převzetí a přípravu zastoupení a účast na jednání dne [datum], přičemž zde je tarifní hodnota nižší, jelikož při započetí těchto úkonů nebylo ještě rozhodnuto o připuštění změny žaloby, kterou žalobce žalobu rozšířil i o částku [částka] (viz ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna tedy činí celkem částku [částka]. Dále pak žalobci náleží paušální náhrada výdajů stanovená ust. § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové částce [částka] za výše uvedených celkem 8 úkonů právní služby, a dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, vyjma soudního poplatku v částce [částka] Celkem tedy náklady žalobce činí částku [částka], a proto soud uložil žalovanému výrokem IV. nahradit žalobci náklady v této výši. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek časového prostoru ji uhradit, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).

104. O náhradě nákladů, které vynaložil stát, rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř., ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř., tak, že výrokem V. stanovil žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady v plné výši, a to ze stejných důvodů jako jsou uvedeny v odst. 102 rozsudku, na které zde soud pro stručnost odkazuje. V souladu s ust. § 155 odst. 1 o.s.ř. bude pak jejich výše stanovena v samostatném usnesení, a to z toho důvodu, že v době vyhlášení rozsudku nebyla zřejmá celková výše znalečného.

105. Výrokem VI. pak soud v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. a) a d) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen:„ zákon o soudních poplatcích“) ve spojení s ust. § 6 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích uložil žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož žalobce dosud zaplatil za část původního předmětu řízení, která zůstala předmětem věci, na soudním poplatku částku [částka], přičemž celkově měl zaplatit částku [částka]. K výši takto vypočteného poplatku je pak ještě třeba poukázat na skutečnost, že přechodná ustanovení zákona č. 218/2011 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, stanoví, že za řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se vybírají poplatky podle dosavadních právních předpisů, i když se stanou splatnými po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a proto tedy soud postupoval podle zákona o soudních poplatcích ve znění před touto novelizací.

Poučení