13 C 400/2020- 1277

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Ireny Sekavové v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [jméno], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka], a dále částek [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 6. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1160, ve spojení s usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 12. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1186 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že se žaloba co do částky [částka] zamítá; jinak se v tomto výroku a v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Účastníci jsou povinni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Praha – západ, a to žalobkyně ve výši [částka] a žalovaný ve výši [částka].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,65 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítá.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1160, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále bylo rozhodnuto výrokem II., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a dále částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba byla zamítnuta v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a to z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a že žalovaný je povinen zaplatit České republice plnou náhradu nákladů řízení v částce a ve lhůtě, které budou stanoveny v samostatném usnesení na účet Okresního soudu Praha – západ (výrok V.). Konečně pak soud prvního stupně rozhodl výrokem VI., že žalobce je povinen zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši [částka] na účet Okresního soudu Praha - západ do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 12. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1186, bylo rozhodnuto, že výše nákladů řízení, které je podle výroku V. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 6. 2021, č. j. 13 C 400/2020-1160, žalovaný povinen nahradit České republice na účet soudu prvního stupně, se stanovuje částkou [částka] s lhůtou k plnění do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] a dále za období od [datum] do [datum] s tvrzením, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Hostivice, obec Hostivice (dále jen„ předmětný pozemek parc. [číslo]“), a dále pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Hostivice (dále jen„ ostatní předmětné pozemky v k. ú. [obec]“; spolu s předmětným pozemkem parc. [číslo] pak i„ předmětné pozemky v k. ú. [obec]“). Žalovaný má na těchto pozemcích bez právního důvodu uložený svůj materiál, a to hlínu a další materiál (dále jen„ deponie“), kterou lze považovat za nepovolenou skládku a kterou žalovaný zřídil v letech 1998 - 2003. Žalobkyni tak měl vzniknout nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za užívání ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec] (tedy nikoliv i pozemku parc. [číslo]) v celkovém rozsahu [výměra], který odpovídá rozsahu pokrytí těchto pozemků deponií, a to v období od [datum] do [datum], a dále v částce [částka] s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za užívání předmětných pozemků v k. ú. [obec] (tedy i předmětného pozemku parc. [číslo]), v celkovém rozsahu [výměra], který odpovídá rozsahu pokrytí těchto pozemků deponií, a to v období od [datum] do [datum]. Dále byl předmětem řízení nárok žalobkyně na náhradu škody s tvrzením, že žalobkyně vynaložila účelně náklady v celkové výši [částka] na zpracování geometrického zaměření nepovolené skládky, na zpracování geologického průzkumu a na zpracování studie odvozu zeminy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vlastníkem deponie je (a rovněž byl v posuzovaném období) žalovaný, a na základě znaleckého posudku [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyhověl žalobě v případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení co do částek [částka] a [částka] s příslušenstvím, uvedeným ve výroku II. napadeného rozsudku, a co do zbytku žalobu ohledně tohoto nároku zamítl. Nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] vyhověl plně s tím, že shledal splnění veškerých předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu. Věc pak právně posoudil jednak dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Pokud jde o podrobnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, odkazuje odvolací soud na zjištěný skutkový stav věci a právní kvalifikaci, uvedené níže.

3. Proti výrokům I., II., IV. a V. tohoto rozsudku ve spojení s uvedeným samostatným usnesením, podal včasné odvolání žalovaný. Uvedl, že soud prvního stupně se v napadeném rozhodnutí řídil především skutkovými zjištěními a právními závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací]. Potud není napadený rozsudek pro žalovaného překvapivý. Není však správný úsudek soudu prvního stupně, ani uvedeného odvolacího soudu, že žalovaný je vlastníkem materiálu, nacházejícího se na dotčených pozemcích a že žalovaný je původcem umístění tohoto materiálu na tyto pozemky s tím, že se na úkor žalobkyně tímto umístěním materiálu bezdůvodně obohacuje. Soud prvního stupně postupoval v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2019, č. j. [spisová značka], [číslo] – 921, pokud hodnotil jako platný převod materiálu ze [právnická osoba] co., s.r.o. na žalovaného, uskutečněný na základě kupní smlouvy ze dne [datum], ačkoliv předmětem převodu podle výslovného znění této smlouvy měl být také veškerý stavební materiál uložený na pozemku [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec], když je přitom evidentní (s ohledem na závěr Krajského soudu v Praze o tom, že deponie materiálu tvoří jedinou věc), že již v době řečeného převodu se tato deponie materiálu nenacházela jen na pozemku PK 365, nýbrž také na okolních pozemcích. Pokud tedy Krajský soud v Praze ve svém shora citovaném rozsudku uzavřel, že kupní smlouva o převodu stavebního materiálu na pozemku [parcelní číslo] o kubatuře [anonymizována dvě slova] m3 ze žalovaného na [právnická osoba] a kupní smlouva o převodu tohoto materiálu ze [právnická osoba], s.r.o. na [právnická osoba] s.r.o., jsou smlouvami neplatnými, není žádný důvod, aby naproti tomu a v rozporu s takovým závěrem platila kupní smlouva ze dne [datum] o převodu uvedeného materiálu ze [právnická osoba] co., s.r.o. na žalovaného. I podle této smlouvy měla být převedena jen část (nikoliv celá deponie), a to veškerý stavební materiál uložený na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Z tohoto důvodu tedy žalovaný nemůže být ve sporu pasivně legitimován, jelikož nikdy platně nenabyl vlastnické právo k materiálu umístěnému na pozemcích žalobkyně v k. ú. [obec]. Žalovaný rovněž namítá nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně, pokud jde o absolutní neplatnost ujednání ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. I kdyby byl žalovaný vlastníkem materiálu, který na něj byl převeden [právnická osoba] co., s.r.o. kupní smlouvou z [datum], v době vzniku výše zmíněných ujednání nebyli žalovaný a [právnická osoba] co., s.r.o. omezeni žádným zákazem, který by jim bránil taková ujednání učinit, tedy obnovit vlastnictví předmětného materiálu na straně [právnická osoba] co., s.r.o. Vůlí žalovaného totiž při uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] bylo nabýt od [právnická osoba] co., s.r.o. pouze veškerý stavební materiál, nacházející se na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] a žádný jiný. Jednání žalovaného se [právnická osoba] co., s.r.o. směřovalo pouze k vytvoření stavu právní jistoty pro případ, že by nebyla orgány veřejné moci přijata skutečnost, výslovně plynoucí z obsahu uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum], podle níž [právnická osoba] co., s.r.o. měla v úmyslu převést a také převedla na žalovaného jen veškerý stavební materiál na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] a žalovaný měl v úmyslu nabýt a přijal do svého vlastnictví pouze tento materiál. Žalovaný proto žádnou z uzavřených výše uvedených dohod nepovažuje za neplatnou v rozporu s dobrými mravy a naopak považuje za stav právní jistoty, že za nastalé okolnosti, představující závěr o vlastnictví materiálu, vyjádřený v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], byla zrušena kupní smlouva, uzavřená dne [datum], když tuto smlouvu sám jmenovaný soud neprohlásil za neplatnou, jak to učinil v případě kupní smlouvy o převodu materiálu ze žalovaného na [právnická osoba], s.r.o. a ze [právnická osoba], s.r.o. na [právnická osoba] s.r.o. Žalovaný vytýká napadenému rozhodnutí rovněž nesprávné právní posouzení, pokud jde o tvrzené vydržení vlastnického práva k veškerému stavebnímu materiálu, umístěnému na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] [právnická osoba] co., s.r.o. Právě na základě dohody ze dne [datum] se jmenovaná společnost znovu ujala vlastnictví tohoto materiálu a od té doby nejméně do [datum] nebylo nikdy a nikým zpochybněno vlastnictví této společnosti k tomuto materiálu na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Držba materiálu uvedenou společností byla nejméně po dobu uvedenou shora řádná, poctivá a pravá, a protože trvala nepřerušeně 3 roky, došlo na straně této společnosti k vydržení vlastnického práva. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze pak není překážkou pro vlastnictví stavebního materiálu na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec] bez ohledu na to, zda kupní smlouva ze dne [datum], kterou byl tento materiál převeden na žalovaného, je platná či nikoliv. Žalovaný vytýká napadenému rozhodnutí rovněž nesprávné právní posouzení ohledně určení povahy materiálu, tj. zda se jedná o odpad nebo stavební materiál. Z průběhu řízení nevyplynulo, že materiál na pozemky žalobkyně umístil žalovaný. Naopak jej tam umístila neznámá osoba a následně jej opustila. V okamžiku svého opuštění se tento materiál stal odpadem a nemohl se stát stavebním materiálem pouhým přihrnutím k deponii, protože především chyběla vůle vlastníka deponie (stavebního materiálu), aby se tento materiál součástí již existující deponie stal. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že žalovaný je osobou způsobilou k nakládání s odpady, ani nebyla prokázána žádná skutečnost vypovídající o vůli žalovaného tento odpad učinit součástí stavebního materiálu specifikovaného v kupní smlouvě ze dne [datum], je jisto, že materiál na předmětných pozemcích žalobkyně v k. ú. [obec] je odpadem a žalovaný jej nemohl nikdy nabýt do svého vlastnictví. I kdyby pak byl žalovaný ve věci pasivně legitimován, nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že částka [částka] představuje škodu vzniklou tím, že žalobkyně musela v důsledku neoprávněného zásahu žalovaného do jejího vlastnického práva v podobě umístění deponie materiálu ve vlastnictví žalovaného na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně zaplatit společnosti [právnická osoba] částku [částka], dále téže společnosti částku [částka], a [právnická osoba] spol. s r.o. částku [částka], jak je tvrzeno v žalobě. Žalobkyní vynaložené náklady na geologický průzkum ve výši [částka] nejsou náklady nutně a účelně vynaloženými. Geologický průzkum provedený společností [právnická osoba] nebyl totiž proveden na pozemcích žalobkyně, jak nesprávně vyvodil soud prvního stupně, nýbrž na pozemku parc. [číslo] který v době tohoto průzkumu vlastnil žalovaný, a obsah tohoto průzkumu je přitom v přímém rozporu s výsledky laboratorních zkoušek zachycenými v protokolech firmy [jméno] [příjmení] – geotechnický servis z května 2004 a z června 2006. Z obou výše uvedených geologických průzkumů nelze určit, jaký druh materiálu je skutečně umístěn na pozemcích žalobkyně. Žalovaný také zpochybňuje výši částky, kterou měla žalobkyně za tento geologický průzkum uhradit, když náklady žalovaného za totožné dva geologické průzkumy byly v celkové výši [částka]. Rovněž žalobkyní vynaložené náklady na studii na odvoz zeminy ze skládky v k. ú. [obec] ve výši [částka] nelze považovat za náklady nutně a účelně vynaložené. Žalobkyně prvotně vedla a stále vede proti žalovanému před soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] spor o vyklizení svých pozemků. Už jen z toho je zřejmé, že náklady na odvoz zeminy z pozemku žalobkyně ponese strana, která bude v tomto sporu neúspěšná. Proto žalobkyně neměla a nemá v souvislosti s vyklizením pozemku žádný důvod určovat k tíži žalovaného výši takových nákladů. Otázka náhrady nákladů vynaložených na různé studie ohledně materiálu na pozemcích žalobkyně proto nemůže být předmětem sporu, nemá žádnou přímou příčinnou souvislost s povinností vyklidit pozemky. Konečně pak žalovaný namítal, že ani výrok ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky není správný. Poukázal na to, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky [částka], přisouzeno pak bylo toliko [částka]. Na žalované peněžité pohledávky je nutno pohlížet jako na celek. Není správné je za účelem odůvodnění deklarovaného výsledného plného procesního úspěchu žalobkyně selektovat na nárok na náhradu škody, který byl žalobkyni v plné výši přisouzen a na nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který v podstatné výši žalobkyni přisouzen nebyl. Přitom právě požadavek žalobkyně na zaplacení částky tohoto bezdůvodného obohacení, co do výše zcela nepřiměřené skutečné výši obvyklého nájemného, měl být soudem prvního stupně posouzen jako exces žalobkyně, její lehkomyslnost či zlý úmysl. Pokud jde o žalobní požadavek na zaplacení tzv. obvyklého nájemného, žalobkyně se prakticky od počátku řízení před soudem prvního stupně až do téměř jeho závěru ani nenamáhala, ačkoliv měla a mohla, prokázat svůj požadavek návrhem důkazu znaleckým posudkem, případně návrhem důkazu o jakémkoliv nájemním vztahu existujícím v místě za srovnatelných podmínek. Žalobkyni nic nebránilo od počátku řízení navrhnout ke svému požadavku na vydání bezdůvodného obohacení důkaz znaleckým posudkem, případně srovnatelným nájemním vztahem, namísto nesmyslných výpočtů, které učinila obsahem žaloby. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá a žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Své odvolání pak doplnil ještě podáním ze dne [datum], kdy odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], konkrétně pak na bod 11. jeho odůvodnění, z něhož dle žalovaného vyplývá nedostatek pasivní legitimace žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Uvedené usnesení žalovaný také přiložil.

4. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že otázka převodu vlastnického práva byla již soudy důkladně přezkoumána a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], bylo stanoveno, že deponie vznikla postupnou navážkou materiálu [právnická osoba] co., s.r.o. na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Nebylo zjištěno, že by v roce 1999 (v době šetření referátu životního prostředí) zasahovala na okolní pozemky. Poprvé byl materiál smluvně převáděn dne [datum]. V té době se již deponie (dle stavu k [datum]) nacházela nejen na pozemku parc. [číslo] PK 365, ale také na okolních pozemcích, a kubatura deponie byla přes 290 000 m3. Pokud STAZ co., s.r.o. převedla na žalovaného veškerý materiál uložený na PK 365, došlo k převodu celé deponie jako jediné věci, která byla označena (identifikována) tím, z čeho se skládá a kde je uložena. Žalovaný se na základě této smlouvy stal vlastníkem celé deponie. Další kupní smlouvou, týkající se deponie (z žalovaného na [právnická osoba] a z [právnická osoba] na [právnická osoba]), došlo k převodu 123 979 m3 materiálu na pozemku parc. [číslo]. V době převodu ([datum], [datum] a [datum]) však měla deponie kubaturu přes 300 000 m3, materiál o objemu 123 979 m3 se nacházel v části deponie nad pozemkem parc. [číslo]. Z textu smluv a z odkazu na výpočet kubatur v příloze je zřejmé, že smluvní strany měly v úmyslu převést jen část deponie, a to materiál nacházející se na pozemku parc. [číslo] (navršena nad tímto pozemkem). Tato část deponie však nebyla fyzicky oddělena, předmětem převodu tak byla neoddělená část věci jako nesamostatný předmět práv, věcně právní účinky smluv o převodu materiálu z žalovaného na [právnická osoba] a ze [právnická osoba], s.r.o. na [právnická osoba] nenastaly, a tyto osoby se vlastníky ani části deponie nestaly. [příjmení] deponie tak zůstává žalovaný, když jeho vlastnické právo nezaniklo ani tvrzeným opuštěním. V napadeném rozsudku na toto rozhodnutí soud prvního stupně navazuje a velmi jasně argumentuje, proč je žalovaný pasivně legitimován. Žalobkyně odkázala v tomto směru na bod 65. a dále na body 71., 72. a 73. odůvodnění napadeného rozsudku. Žalobkyně s touto argumentací, která byla již několikanásobně potvrzena soudy všech instancí, včetně Nejvyššího soudu, souhlasí a poukazuje na to, že se jedná pouze o obstrukční jednání ze strany žalovaného za účelem zbavení se svých povinností, případně za tím účelem, aby zdržel vymahatelnost těchto povinností. Dle žalobkyně tak již bylo v průběhu řízení nezpochybnitelně postaveno najisto, že žalovaný je pasivně legitimován. K otázce pasivní legitimace se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR, který usnesením č. j. [číslo jednací] potvrdil závěry soudu prvního stupně o pasivní legitimaci žalovaného obsažené v rozsudku ze dne 19. 3. 2013, č. j. [číslo jednací]. Žalovaný se nemůže zbavit své povinnosti pozemky vyklidit a povinnosti vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni tím, že bude vykládat více než 20 let staré právní jednání, a to navíc v rozporu s již mnohonásobně opakovanými závěry soudů všech instancí. Žalobkyně zásadně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že [právnická osoba] co., s.r.o. vydržela vlastnická práva ke stavebnímu materiálu na pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Případnou držbu nelze považovat za řádnou ani poctivou. Odkázala na ust. § 992 odst. 1 o. z. s tím, že se naprosto shoduje se závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti ujednání ze dne [datum], [datum] a [datum]. Tato ujednání jsou zcela jistě zastřeným právním jednáním, kterým se žalovaný snaží vyhnout splnění povinnosti vyklizení pozemku. Poctivostí držby se zde má zcela jistě rozumět subjektivní dobrá víra, tedy nevědomost držitele o nedostatku vlastního práva. Právní omyl je pak omluvitelný, pokud se držitel nemusel omylu vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti případu po každém požadovat. Žalovaný je po celou dobu sporu mezi účastníky zastoupen advokátem. Zcela jistě tak ví, že se držby neujal z přesvědčivého důvodu. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Má za to, že ve světle této judikatury lze důvodně zpochybnit dobrou víru [právnická osoba] co., s.r.o., a to z toho důvodu, že samotný žalovaný, který je jediným jednatelem této společnosti, musel mít o své dobré víře pro skutečnosti jemu sdělené v průběhu řízení důvodné pochybnosti. Zpochybnění vlastnického práva [právnická osoba] co., s.r.o. vyplývá z celého obsahu tohoto řízení. Pokud jde o to, zda se jedná o řádnou držbu, odkázala žalobkyně na ustanovení § 991 o. z. Řádná držba je taková, která se opírá o právní důvod způsobilý k nabytí vlastnického práva. Požadavek řádné držby nebyl rovněž u [právnická osoba] co., s.r.o. splněn, neboť shora uvedená ujednání mezi touto společností a žalovaným, jsou absolutně neplatná. Pokud jde o povahu materiálu a aplikaci zákona o odpadech, souhlasí žalobkyně se závěry soudu prvního stupně, obsaženými v odstavci 81. odůvodnění napadeného rozsudku. Je irelevantní, jaká je veřejnoprávní povaha materiálu v deponii, pokud jde o určení soukromoprávních práv a povinností. Odkázala na § 1 odst. 1 o. z. I kdyby šlo o odpad, s nímž žalovaný nemůže nakládat, je stále jeho povinností jej odklidit, např. prostřednictvím osoby k tomu způsobilé. Deponie byla uložena na pozemku žalobkyně a žalovaný se v souvislosti s tím na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalobkyně nemohla tyto pozemky volně užívat a pronajmout je např. jiné osobě. Zároveň byla nucena vynaložit v rozsudku specifikované částky na vypracování studií a dalších podkladů k tomu, aby se mohla domáhat svých práv, její majetek se tímto v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného (s porušením povinnosti ze strany žalovaného) o tuto částku zmenšil a vznikla tak skutečná škoda ve výši [částka]. Pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, žalobkyně byla plně úspěšná v té části sporu, kterou mohla před podáním žaloby jasně vyčíslit, tedy v části náhrady škody ve výši [částka]. Ve zbytku žalobního nároku bylo určení výše požadovaného plnění závislé na velmi složitém odborném posouzení, které bezesporu vyžadovalo odborné znalosti a vyhotovení znaleckého posudku. Je zde tedy přiléhavé užít ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, jelikož výše plnění byla odvislá od znaleckého posudku a nebylo ze strany žalobkyně možné ji předem určit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve spojení se samostatným usnesením, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání je částečně důvodné.

6. Výroky III. a VI. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny a nabyly tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Na tomto místě je dále třeba konstatovat, že projednávaná věc (sp. zn. 13 C 400/2020 soudu prvního stupně) byla vyloučena z původního řízení soudu prvního stupně sp. zn. 9 C 135/2006. V nevyloučené části původního řízení se přitom žalobkyně domáhala, aby žalovaný vyklidil předmětný pozemek parc. [číslo] dále i ostatní předmětné pozemky v k.ú. [obec]. Co do ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec] bylo již pravomocně rozhodnuto rozhodnutími vydanými před vyloučením věci, a to konkrétně částečným rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 3. 2013, č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 6. 2013, č. j. [číslo jednací], a opravného usnesení ze dne 11. 7. 2013, č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], a to tak, že soud uložil žalovanému povinnost vyklidit ostatní předmětné pozemky v k. ú. [obec]. Co do předmětného pozemku parc. [číslo] pak bylo již po vyloučení věci rozhodnuto (v době rozhodování soudu prvního stupně v projednávané věci dosud nepravomocně) tak, že i zde byla žalovanému uložena povinnost tento pozemek vyklidit.

8. Na základě dokazování, provedeného před soudem prvního stupně, bylo prokázáno, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník všech předmětných pozemků v k. ú. [obec] a byla tak zapsána, či respektive její právní předchůdce, i v období od [datum] do [datum] (v tomto období s výjimkou předmětného pozemku parc. [číslo]) a od [datum] do [datum]. Pozemek parc. č. PK 365 o výměře [výměra] v katastrálním území Hostivice byl k [datum] převeden [jméno] [příjmení] na [právnická osoba] co., s.r.o. K [datum] byl pak převeden [právnická osoba] co, s.r.o. na žalovaného. Dne [datum] žalovaný uzavřel jako vlastník pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec], včetně pozemku parc. [číslo] (manipulační plocha), který byl součástí pozemku PK 365 v k. ú. [obec], se [právnická osoba], s.r.o. nájemní smlouvu o nájmu obou pozemků pro účely využití dle katastru nemovitostí, tedy jako manipulační plochu. S účinností k [datum] pak žalovaný pozemek parc. [číslo] převedl na [právnická osoba], s.r.o. K [datum] pak převedla [právnická osoba], s.r.o. pozemek parc. [číslo] na [právnická osoba] Dne [datum] se [jméno] [příjmení] jako ještě tehdejší výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] dohodla se [právnická osoba] co., s.r.o. na umístění nekontaminované zeminy na pozemku parc. [číslo] (dle staré evidence PK [anonymizováno]) za úplatu [částka] za 1 m3 zeminy. Společnost [anonymizováno] co., s.r.o. následně převedla na žalovaného dne [datum] samostatnou smlouvou stavební materiál (surovinu) uskladněný na pozemku parc. č. PK 365 v k. ú. [obec], předmět převodu byl označen jako:„ veškerý stavební materiál uložený na pozemku parc. [číslo]“. Žalovaný následně uzavřel dne [datum] se [právnická osoba], s.r.o. kupní smlouvu o převodu stavebního materiálu„ uskladněného na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]“ s tím, že celková kubatura materiálu činí 123 979 m3, součástí smlouvy byl výpočet objemu skladu stavebního materiálu na parc. [číslo] vypracovaný Ing. [příjmení] dne [datum]. Společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] s.r.o. kupní smlouvu o převodu 123 979 m3 stavebního materiálu na pozemku parc. [číslo]. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] spolu sousedí tak, že jsou řazeny pod sebou v orientaci sever – jih. Východním směrem od těchto pozemků je pozemek parc. [číslo] mezi nimi je ještě pozemek parc. [číslo] který je cestou. Ještě více východněji se nalézá předmětný pozemek parc. [číslo]. Referát životního prostředí Okresního úřadu [okres] při místním šetření dne [datum] zjistil, že materiál (zemina) k dalšímu užití je ukládán pouze na pozemku parc. [číslo]. Při místním šetření ze dne [datum] referát životního prostředí Okresního úřadu [okres] obhlídkou deponie po obvodě navezeného materiálu zjistil, že provozem navážení a ukládání výkopové zeminy jsou dotčeny sousední zemědělsky obdělávané pozemky, že provoz na deponii byl intenzivní a že provozem navážení dochází k záboru další zemědělské půdy. Celá deponie, sestávající ze zeminy umístěné na pozemcích parc. [číslo] PK 365 v katastrálním území Hostivice (a okolních pozemcích), činila ke dni [datum] výměru [anonymizována dvě slova] m3, k [datum] výměru [anonymizována dvě slova] m3, k [datum] výměru [anonymizována dvě slova] m3 a k [datum] výměru [anonymizována dvě slova] m3. Z celkové kubatury deponie [anonymizována dvě slova] m3 v roce 2003, bylo [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích [právnická osoba] s.r.o. (parc. [číslo] v k.ú. [obec]) a 61 530 m3 na pozemcích žalobkyně, přičemž z toho 29 259 m3 na předmětném pozemku parc. [číslo]. V roce 2006 byla kubatura deponie 326 437 m3, z toho [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích [právnická osoba] s.r.o. a [anonymizována dvě slova] m3 na pozemcích žalobkyně, přičemž z toho [anonymizována dvě slova] m3 na předmětném pozemku parc. [číslo]. Již od [datum] deponie zasahovala i mimo pozemky parc. [číslo] PK 365, tvořila jeden celek, přičemž na pozemku parc. [číslo] byla deponie vždy nejvyšší. Již k [datum] pak deponie zasahovala celkem do [výměra] ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec] a do [výměra] předmětných pozemků v k. ú. [obec] (jelikož zasahovala i do [výměra] předmětného pozemku parc. [číslo]). I v současnosti se deponie nalézá nejen na pozemku parc. [číslo] ale i na pozemcích okolních, tedy i na předmětných pozemcích v k. ú. [obec] a zejména tedy i na předmětném pozemku parc. [číslo] přičemž i tvoří jeden souvislý útvar (souvislý celek). Ze všeho uvedeného je zřejmé, že historický původ deponie je na pozemku parc. [číslo]. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co, s.r.o., jednající prostřednictvím svého jednatele [celé jméno žalovaného], tedy žalovaného, a žalovaný dohodu označenou jako dodatek [číslo] ke kupní smlouvě ze dne [datum] na prodej stavebního materiálu, ve které jednak obě strany dohody prohlásily, že jejich jedinou a svobodnou vůlí bylo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] prodat žalovanému pouze stavební materiál umístěný na pozemku parc. [číslo] (který byl tehdy součástí pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec]), a nikoliv i jakýkoliv jiný materiál umístěný v době koupě na sousedních pozemcích, a ve které si dále ujednaly pro případ, že bude v budoucnosti vydáno a následně nabude právní moci či vykonatelnosti jakékoli rozhodnutí, které by ve svém obsahu změnilo společnou vůli [právnická osoba] co., s.r.o. na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převést na žalovaného pouze stavební materiál umístěný na pozemku parc. [číslo] že dnem nabytí právní moci či vykonatelnosti takovéhoto rozhodnutí od kupní smlouvy ze dne [datum] odstupují a ruší tak tuto kupní smlouvu od samého počátku. Podpisy na této dohodě nejsou úředně ověřeny. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co., s.r.o., zastoupená svým jednatelem [celé jméno žalovaného] (tedy žalovaným), a žalovaný dohodu, ve které se dohodli, že na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], a s ohledem na dodatek [číslo] uzavřený dne [datum], ke dni [datum] odstupují a ruší kupní smlouvu ze dne [datum] od samého počátku, tj. od doby jejího podpisu. Podpisy na této dohodě nejsou úředně ověřeny. Obě uvedené listiny podepsal dvakrát žalovaný, a to jak za sebe, tak za [právnická osoba] co., s.r.o. Žalovaný je od roku 1995 do současnosti jednatelem [právnická osoba] co., s.r.o. Žalovaný byl i společníkem [právnická osoba] co., s.r.o., a to od roku 1995 do [datum]. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] co., s.r.o., zastoupená svým jednatelem [celé jméno žalovaného] (tedy žalovaným), a žalovaný formou notářského zápisu dohodu, ve které prohlásili, že se kupní smlouva ze dne [datum] o prodeji stavebního materiálu ruší s účinky od jejího počátku, a ve které dále prohlásili, že je mezi nimi nesporné a nepochybné, že vlastnické právo k předmětu koupě podle této smlouvy svědčí [právnická osoba] co., s.r.o. Dne [datum] uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a [právnická osoba] – 5 spol. s r.o. dohodu, že tato společnost vypracuje pro právního předchůdce žalobkyně mimo jiné polohopisné a výškopisné zaměření deponie, výpočet a zákres vlastnických hranic a výpočet kubatury na jednotlivé parcely. Tato zpráva byla skutečně vypracována, právní předchůdce za ni zaplatil [právnická osoba] – 5 spol. s r.o. částku [částka]. Společnost [právnická osoba] následně provedla environmentální a inženýrsko-geologický průzkum deponie, vypracovala zprávu o něm a předala ji právnímu předchůdci žalobkyně, přičemž tato zpráva mimo jiné vycházela při zjištění rozsahu částí pozemků zasažených deponií ze zprávy [právnická osoba] spol. s r.o. Zpráva [právnická osoba] pak zkoumala i složení deponie a podrobně vypočítávala náklady na její odvoz a likvidaci, a to s podrobným rozdělením na jednotlivé zasažené pozemky. Společnost [právnická osoba] provedla i zaměření deponie. Právní předchůdce za tuto zprávu zaplatil společnosti [právnická osoba] částku [částka] [právnická osoba] pak vypracovala a právnímu předchůdci žalobkyně předala i studii na odvoz zeminy z deponie, vypracovanou právě na základě zprávy environmentálního a inženýrsko-geologického průzkumu deponie. Právní předchůdce žalobkyně za tuto studii zaplatil společnosti [právnická osoba] částku [částka]. Všechny uvedené platby proběhly v období od [datum] do [datum]. Právní předchůdce žalobkyně vyzval v dopise ze dne [datum] [právnická osoba], s.r.o., prostřednictvím jejího jednatele - žalovaného, k vyklizení některých předmětných pozemků v k. ú. [obec], a dále jí sdělil, že informaci o výši bezdůvodného obohacení, které tato společnost získala, jí doručí následně. Návrh na změnu žaloby, ve kterém bylo navrženo rozšíření žaloby i o vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], byl doručen žalovanému dne [datum]. Návrh na změnu žaloby ze dne [datum], ve kterém bylo navrženo rozšíření žaloby i o vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], pak byl doručen žalovanému dne [datum]. Výše obvyklého nájemného za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] činí částku [částka]. Výše obvyklého nájemného za užívání částí předmětných pozemků v k. ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] pak činí částku [částka] Tyto částky odpovídají částkám, které by bylo třeba v daném místě a čase vynaložit k zajištění si možnosti užívání výše uvedených částí předmětných pozemků v k. ú. [obec] formou nájmu.

9. Se shora zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování.

10. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně změnila (rozšířila) žalobu podáním ze dne [datum] tak, že žádala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení rovněž za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Uvedená změna žaloby byla odvolacímu soudu doručena dne [datum], právnímu zástupci žalovaného pak dne [datum]. K vydání bezdůvodného obohacení za toto období a v této výši vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou – dopisem ze dne [datum], který byl jeho právnímu zástupci doručen dne [datum], jak zjistil odvolací soud z uvedené výzvy a poštovní dodejky.

11. Na toto rozšíření – změnu žaloby reagoval žalovaný při jednání odvolacího soudu dne [datum] vznesením námitky promlčení, a to až do data [datum]. Dále uvedl, že zastává stejnou procesní obranu jako v případě doposud žalovaného bezdůvodného obohacení.

12. Odvolací soud připustil tuto změnu žaloby usnesením, vyhlášeným při jednání dne [datum], a to s odkazem na ust. § 95 ve spojení s § 216 odst. 2 o. s. ř. V daném případě se nejedná o nárok zcela nový, jehož uplatnění je v odvolacím řízení s ohledem na systém neúplné apelace vyloučeno. Jde stále o nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za užívání stejných nemovitostí (pozemků), avšak pouze za další období. Právě pro tyto případy lze i v odvolacím řízení použít § 95 o. s. ř. o změně návrhu, neboť uvedený nárok má skutkovou souvislost s dříve uplatněným nárokem a výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu (srovnej např. rozsudek NS ČR ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 5199/2009).

13. Odvolací soud zopakoval dokazování ve smyslu ust. § 213 odst. 2 o. s. ř.

14. Takto zjistil ze znaleckého posudku [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 1091 spisu), že byl vypracován za účelem stanovení obvyklého nájemného za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum], a dále obvyklého nájemného za užívání částí předmětných pozemků v k. ú. [obec] v celkové výměře [výměra], a to v období od [datum] do [datum], dále, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] obvyklé nájemné zjišťoval porovnáním s pronájmy jiných obdobných pozemků, a to ostatních ploch a manipulačních ploch využitelných ke skladování. Vycházel však z pronájmů pozemků nabízených v únoru a březnu 2021, jelikož již nejsou k dispozici údaje o nájmu tohoto typu pozemků pro období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Pro stanovení rozdílu cenových úrovní pak využil údajů Ministerstva zemědělství o cenách nájemného a pachtovného v České republice v období od roku 1997 až 2016, přičemž poté provedl extrapolaci těchto hodnot až do roku 2021. Z těchto údajů vyšel jednak z toho důvodu, že jsou takovéto údaje k dispozici, jednak proto, že jde o hodnověrné oficiální podklady, a dále i proto, že pronájmy zemědělských pozemků jsou blízké pronájmům ostatních ploch a manipulačních ploch využitelných ke skladování, a to jednak nízkým výnosem a jednak i tím, že se u obou předpokládá déletrvající doba pronájmu. Znalec při výběru konkrétních pozemků použitých k porovnání vycházel z pozemků vedených jako ostatní a manipulační plocha obdobných jako předmětné pozemky v k. ú. [obec], přičemž využil takových parametrů, jako je napojení na inženýrské sítě, umístění daného pozemku (v daném případě, že nejsou umístěny blízko středu obce), příjezd k pozemkům, zpevnění pozemku, oplocení pozemku, přičemž důležité bylo i to, aby šlo o srovnatelné pozemky z hlediska způsobu využití, přičemž znalec použil pozemky, které byly využívány pro skladování materiálů, zboží, zeminy nebo pro skladování aut či stavebních materiálů. Vzhledem k malému množství takovýchto porovnatelných pozemků pak znalec vycházel z pronájmů takovýchto porovnatelných pozemků v celé České republice. Dle znalce by vliv na cenu nájemného neměla mít skutečnost, jak je možné rychle pozemek či pozemky vyklidit. Znalec tak uzavřel, že výše obvyklého nájemného za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] činí částku [částka], a že výše obvyklého nájemného za užívání částí předmětných pozemků v k. ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum] činí částku [částka] Tyto částky odpovídají částkám, které by bylo třeba vynaložit v daném místě a čase proto, aby byla formou nájmu zajištěna možnost užívání výše uvedených částí předmětných pozemků v k. ú. [obec]. Pokud pak jde o nově zažalované období v rámci odvolacího řízení, vzhledem k částečnému promlčení nároku žalobkyně (viz závěry níže) šlo fakticky o období [datum] až [datum]. Z uvedeného znaleckého posudku vyplývá, že obvyklé nájemné činilo u posuzovaných pozemků v roce 2019 částku [anonymizováno] Kč/m2/rok, v roce 2020 částku [anonymizováno] Kč/m2 /rok a v roce 2021 částku [anonymizováno] Kč/m2 /rok.

15. Podle § 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

16. Podle § 135b odst. 1 obč. zák. zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud.

17. Podle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

18. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

19. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

20. Soud prvního stupně řešil primárně otázku vlastnického práva k deponii, zasahující mj. i na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalobkyně. Podrobným a správným způsobem se s touto otázkou vypořádává v odstavcích 65. až 84. odůvodnění svého rozsudku, na jejichž obsah odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku plně odkazuje. Odvolací soud rekapituluje, že deponie je samostatnou movitou věcí, která není součástí ani příslušenstvím pozemku (viz rovněž usnesení NS ČR, vydané v projednávané věci dne 9. 12. 2019, č. j. 22 Cdo 5602/2017, [číslo]). Poprvé byla smluvně převáděna kupní smlouvou ze dne [datum], a to ze [právnická osoba] co., s.r.o. na žalovaného, v té době se již deponie nacházela na pozemku parc. [číslo] PK 365 a rovněž okolních pozemcích, a její kubatura přesahovala 290 000 m3. Došlo k převodu celé deponie. Jestliže pak docházelo k návozu dalšího materiálu v letech 2001 až 2006 postupně až do objemu 326 437 m3, došlo ve smyslu ust. § 135b odst. 1 obč. zák. ke smísení navezených částí s původní deponií a vlastníkem takto zpracované věci zůstával vzhledem k množství, které mohlo být postupně naváženo, stále žalovaný.

21. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně rovněž v závěru, že na vlastnictví deponie žalovaného nic nezměnily ani dvě další kupní smlouvy, a to mezi žalovaným a [právnická osoba], s.r.o. ze dne [datum] a dále mezi [právnická osoba], s.r.o. a [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum]. Z obsahu těchto smluv totiž plyne, že smluvní strany měly v úmyslu převést jen část deponie, a to materiál nacházející se na pozemku [číslo] (navršený nad tímto pozemkem). Tato část deponie však nebyla nikdy fyzicky oddělena, předmětem převodu tak byla neoddělená součást věci, věcně právní účinky těchto smluv tak nenastaly a uvedené právnické osoby se vlastníky ani části deponie nestaly (viz rovněž usnesení NS ČR ze dne 9. 12. 2019, č.j. [spisová značka], [číslo]). Lze se také ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že vlastnické právo žalovaného k deponii nezaniklo ani tvrzeným opuštěním. Opuštění věci jako právní jednání nesmí odporovat zákonu, ani jej obcházet, či být v rozporu s dobrými mravy. K tvrzenému opuštění deponie mělo dle žalovaného dojít v době, kdy jeho věc značného rozsahu zasahovala na cizí pozemky a vlastník těchto pozemků se domáhal jejich vyklizení u soudu již od roku 2006 (přičemž ohledně povinnosti žalovaného vyklidit ostatní předmětné pozemky v k. ú. [obec] bylo již pravomocně rozhodnuto). Lze tak souhlasit se soudem prvního stupně, že k opuštění věci došlo v době, kdy tato věc (deponie) nepřípustně zasahovala do vlastnického práva jiných osob. Evidentně tak směřovalo zejména k tomu, aby se žalovaný vyhnul nejen své povinnosti zdržet se rušení (zásahu do okolních pozemků), ale také vynaložení nákladů spojených s ukončením rušení. Jednalo se tak o právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatné, ať už dle § 39 obč. zák. či dle § 580 odst. 1 a § 588 ve spojení s § 6 odst. 2 věta druhá o. z. Ze stejných důvodů pak vlastnické právo žalovaného nezaniklo na základě dohod ze dne [datum] (neplatnost této dohody dána rovněž dle § 132 odst. 3 obchodního zákoníku pro nedostatek formy), [datum] a [datum] mezi STAZ co., s.r.o. (jednající prostřednictvím svého jednatele - žalovaného) a žalovaným. V případě všech těchto dohod jde rovněž o právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům a která jsou v rozporu s veřejným pořádkem. Je totiž zcela evidentní, že žalovaný se jejich prostřednictvím pokusil odvrátit neúspěch v projednávané věci, zbavit se povinnosti předmětné pozemky vyklidit a případně nést i další následky svého vlastnictví deponie (náhrada škody, bezdůvodné obohacení apod.). Takováto právní jednání jsou proto absolutně neplatná, ať už podle ust. § 39 obč. zák. či podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. V tomto směru je rovněž správný odkaz soudu prvního stupně na čl. 11 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., Listiny základních práv a svobod, dle nějž vlastnictví zavazuje.

22. Za naprosto lichý pak odvolací soud považuje argument žalovaného, že vlastnické právo k deponii vydržela [právnická osoba] co., s.r.o. dnem [datum], uplynutím tříleté zákonné lhůty od sepisu dohody ze dne [datum]. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že jednatel této společnosti, tedy žalovaný, musel mít minimálně od právní moci (a tedy i doručení písemného vyhotovení žalovanému) rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], tedy ode dne [datum] (pravděpodobně však již dříve, od doručení písemného vyhotovení částečného rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 3. 2013, č. j. [číslo jednací]) důvodné pochybnosti o tom, zda je skutečně uvedená společnost vlastníkem deponie, když v rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo konstatováno, že vlastníkem deponie je žalovaný. Tyto pochybnosti pak musely být utvrzeny následným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. [spisová značka], [číslo]. Z tohoto důvodu nemohla být [právnická osoba] co, s.r.o. od tohoto data poctivým držitelem (§ 992 odst. 1 o. z.) a nemohla vlastnické právo k deponii vydržet (§ 1089 odst. 1 o. z.).

23. Za správné je pak třeba považovat i závěry soudu prvního stupně ohledně zákona 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (odst. 81. až 83. odůvodnění jeho rozsudku), jímž žalovaný argumentoval. Soud prvního stupně správně rozlišuje mezi oblastí veřejného a soukromého práva. Je přitom nadbytečné zjišťovat, zda se v případě deponie jedná či nejedná o odpad ve smyslu citovaného zákona.

24. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že žalovaný je vlastníkem uvedené deponie od roku 2001 až do současnosti a byl jím i v období, za které žalobkyně požaduje vydání bezdůvodného obohacení, tedy v období od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum]. V rámci tohoto svého závěru rovněž správně odkázal na další rozhodnutí, vydaná v původní věci (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], a usnesení NS ČR ze dne 9. 12. 2019, č. j. [spisová značka], [číslo]), kdy soudy dospěly k obdobnému závěru (viz § 13 o. z.).

25. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

26. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavcích 85. až 94. odůvodnění jeho rozsudku a odkazuje na ně.

27. Připomíná, že žalobkyně učinila předmětem řízení před soudem prvního stupně období od [datum] do [datum] (prokázána deponie v kubatuře [výměra] ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec]) a období od [datum] do [datum] (prokázána deponie v kubatuře [výměra] na předmětných pozemků v k. ú. [obec]). Deponie ve vlastnictví žalovaného byla v daném období a v dané kubatuře umístěna nad pozemky ve vlastnictví žalobkyně, resp. jejich částmi. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že bezdůvodné obohacení odpovídá v projednávané věci částkám, které by byl žalovaný nucen v daném místě a čase vynaložit, aby si formou nájmu zajistil možnost užívání částí ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec], tedy částkám odpovídajícím tzv. obvyklému nájemnému, jelikož o tyto částky se jeho majetek nezmenšil oproti situaci, kdy by si musel části předmětných pozemků v k. ú. [obec] pronajmout, aby na nich mohl mít umístěnu svou věc. Lze se ztotožnit i se závěrem soudu prvního stupně, že ocenění užívání částí předmětných pozemků v k. ú. [obec] žalovaným jako užívání orné půdy by bylo v rozporu se základní zásadou civilního práva, podle níž nikdo nesmí mít prospěch z toho, že porušuje právo, a že je proto namístě ocenit užívání částkou odpovídající způsobu, kterým žalovaný pozemek skutečně užívá, tedy v daném případě, že je užívá jako místo, kde má umístěnu svou věc – deponii. Soud prvního stupně rovněž řádně a podrobně objasnil, proč vycházel ze závěrů znaleckého posudku, který tento způsob ocenění použil, tj. ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] [číslo] 2021, včetně výslechu tohoto znalce (a nikoliv z dalších posudků, provedených k důkazu), to vše včetně odkazu na aktuální judikaturu NS ČR. Také odvolací soud považuje daný znalecký posudek za přesvědčivý a jeho závěry za logické. Souhlasí pak s tím, že v projednávané věci byla výše tohoto obvyklého nájemného zjistitelná, byť za použití širšího území z hlediska srovnatelných pozemků a s převedením aktuálně zjištěných cen na ceny obvyklé v daném čase. Ostatně žalobkyně se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolala a žalovaný s výši bezdůvodného obohacení, stanovenou tímto znaleckým posudkem zásadně souhlasil (sám nakonec daný posudek zadal a soudu předložil). Správný je tak závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce [částka], která představuje obvyklé nájemné za užívání částí ostatních předmětných pozemků v k. ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum], a dále v částce [částka], představující obvyklé nájemné za užívání částí předmětných pozemků v k. ú. [obec] v celkové výměře [výměra] v období od [datum] do [datum]. Správně rovněž přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., jejichž běh pak odvodil od dat doručení změn žaloby, ve které bylo nově požadováno i bezdůvodné obohacení, žalovanému ([datum] a [datum]). Ode dne následujícího je pak žalovaný se svým plněním v prodlení.

28. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

29. Podle § 420 odst. 1,3 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odst. 1). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odst. 3).

30. Žalobkyně učinila předmětem řízení rovněž nárok na náhradu škody v celkové výši [částka]. Konkrétně se jednalo o částku [částka], zaplacenou [právnická osoba] s.r.o. za vypracování environmentálního a inženýrsko-geologického průzkumu deponie, dále částku [částka], zaplacenou stejné společnosti za účelem vyhotovení studie na odvoz zeminy z deponie, vypracované podle výše uvedeného průzkumu, a o částku [částka], kterou žalobkyně zaplatila [právnická osoba] spol. s r.o. za polohopisné a výškopisné zaměření deponie včetně výpočtu kubatury na jednotlivé parcely. Žalobkyně v řízení tvrdila, že zadala v zájmu jednoznačného určení charakteru návozu a specifikace svých následných úkonů provedení geologického průzkumu, který by mohla mj. využít při řízení o tom, zda uložený materiál je či není odpadem. Tím jí vznikly náklady (viz geologický průzkum [právnická osoba], uskutečněný za účelem určení struktury skládky). Dále uváděla, že není technicky možné, aby byly vyklizeny pouze pozemky v jejím vlastnictví, aniž by současně nebyly opětovně zatěžovány sesuvy nepovolené skládky ze sousedních pozemků. Firma [právnická osoba] pro žalobkyni v rámci příprav územního plánu a územního rozhodnutí na výstavbu nové letištní runwaye 06R 24L zpracovala v roce 2005 enviromentální a inženýrskogeologický průzkum skládky, zjistila její rozpěry, úhly, stav, kubaturu ([výměra]). Při jednání dne [datum] byla žalobkyně poučena soudem prvního stupně dle § 118a o. s. ř. s tím, aby prokázala zaplacení částek, které požaduje jako náhradu škody, a dále aby konkrétně uvedla, proč bylo třeba částky [částka], [částka] a [částka] vynaložit, tedy proč přesně bylo třeba nechat zpracovat geometrické zaměření nepovolené skládky, geologický průzkum a studii odvozu zeminy (příčinná souvislost mezi škodnou událostí a vznikem škody), a aby označila důkazy k prokázání takových tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud tak neučiní. Po tomto poučení žalobkyně doplnila tvrzení a uvedla, že v souvislosti s neoprávněným zásahem do vlastnického práva žalobkyně k pozemkům, který byl zapříčiněn výlučně protiprávním jednáním žalovaného, byla nucena ke zjištění rozsahu, obsahu a objemu tohoto neoprávněného zásahu vynaložit shora specifikované náklady. Pokud by žalovaný do tohoto práva žalobkyně nezasáhl, nemusela by žalobkyně tyto náklady vynakládat. Jedná se tak o škodu vzniklou pouze v souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně shora uvedené částky uhradila; tyto náklady jí tak skutečně vznikly. Odvolací soud však nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom, že veškeré tyto náklady byly vynaloženy v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Příčinná souvislost je dle jeho názoru prokázána pouze v případě nároku na zaplacení částky [částka], uhrazené [právnická osoba] spol. s r.o. ohledně polohopisného a výškopisného zaměření skládky na pozemku [parcelní číslo] a okolí; souřadnicové připojení na [anonymizováno] a výškové připojení na Bpv; výpočtu a zákresu vlastnických hranic dle KN a PK a výpočtu kubatury na jednotlivé parcely, když tento náklad byl prokazatelně vynaložen za účelem zjištění objemu a obsahu zásahu nepovoleného návozu zeminy na pozemcích žalobkyně tak, aby bylo možné kvantifikovat bezdůvodné obohacení. Uvedenou částku tedy lze přiznat, když jsou splněny veškeré předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, tj. 1) protiprávní jednání žalovaného (návoz materiálu na cizí pozemek), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi 1) a 2) s tím, že nedbalostní zavinění se presumuje. Tento závěr však neplatí v případě dalších dvou výdajů žalobkyně, která zaplatila společnosti [právnická osoba] částku [částka] za vypracování environmentálního a inženýrsko-geologického průzkumu skládky zeminy v k. ú. [obec], a dále stejné společnosti částku [částka] za vyhotovení studie na odvoz zeminy ze skládky dle zprávy environmentálního a inženýrského průzkumu. Odvolací soud nesouhlasí s argumentem žalobkyně, že tyto průzkumy a studie musely být vyhotoveny proto, aby byl zjištěn obsah materiálu, který byl na pozemky navezen, resp. aby bylo možné pozemky žalobkyně řádně vyklidit. Zdůrazňuje, že povinnost případného vyklizení pozemků žalobkyně by při vyhovění žalobě vázala žalovaného, jehož povinností by zároveň bylo vyklidit pozemky žalobkyně (jejich části) za dodržení všech právních předpisů, které se k tomu vztahují. Je logické, že žalobkyně potřebovala zjistit objem deponie na svých pozemcích, aby mohla řádně zažalovat vydání bezdůvodného obohacení včetně jeho výše. Nebylo však už její povinností zjišťovat, jaké jsou přesné vlastnosti materiálu, nacházejícího se v deponii na jejích pozemcích, a kolik bude stát vyklizení těchto pozemků (jejich částí). Pokud tak učinila, byla to její volba, nelze však dovodit jakoukoliv příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vynaložením těchto nákladů. Žalobu je tedy zapotřebí co do částky [částka] zamítnout, když žalobkyně byla k otázce příčinné souvislosti soudem prvního stupně navíc řádně poučena dle § 118a o. s. ř.

32. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

33. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

34. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

35. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

36. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

37. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

38. Podle § 638 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 1). Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 2).

39. Jak již bylo shora uvedeno, žalobkyně v rámci odvolacího řízení rozšířila svou žalobu o nárok na vydání bezdůvodného obohacení rovněž za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Tato změna žaloby byla odvolacímu soudu doručena dne [datum], právnímu zástupci žalovaného pak dne [datum]. Bylo prokázáno, že k vydání bezdůvodného obohacení za toto období a v této výši vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou – dopisem ze dne [datum], který byl jeho právnímu zástupci doručen dne [datum]. Žalovaný vznesl námitku promlčení části tohoto nároku žalobkyně, konkrétně pak za období od [datum] do [datum], kterou odvolací soud považuje zásadně za důvodnou. Žalobkyně ve smyslu ust. § 619 a § 621 o. z. věděla o tom, že na straně žalovaného vzniká bezdůvodné obohacení, a tuto vědomost měla již v průběhu jeho vzniku, když již předtím žalovala žalovaného o vydání bezdůvodného obohacení ze stejných důvodů, avšak za předchozí období (viz změny žaloby, doručené soudu prvního stupně v srpnu 2007 a lednu 2013). Nic jí tedy nebránilo, aby toto další bezdůvodné obohacení uplatnila vůči žalovanému u soudu v tříleté promlčecí lhůtě dle § 629 o. z., což však (z větší části) neučinila. Jestliže žalovaný námitku promlčení této části nároku žalobkyně vznesl, odvolací soud k ní musel dle § 610 odst. 1 o. z. přihlédnout. Určoval tedy pouze výši bezdůvodného obohacení za období [datum] až [datum] Odvolací soud přitom uzavírá, že i v tomto období byly splněny předpoklady pro vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, neboť deponie se na ostatních předmětných pozemcích v k. ú. [obec] stále nachází a tyto pozemky (resp. jejich části) nebyly doposud vyklizeny.

40. Odvolací soud vyšel přitom stejně jako soud prvního stupně ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] [číslo] ze dne [datum], který zopakoval k důkazu (viz shora). Závěry tohoto znaleckého posudku jsou použitelné i pro stanovení bezdůvodného obohacení za období [datum] až [datum]. Jak již bylo řečeno, znalec vycházel z nabídkových cen pro rok 2021, které pak lze prostřednictvím koeficientů přepočíst na obvyklé nájemné v tom kterém kalendářním roce. Odvolací soud tak uzavírá, že za období [datum] až [datum] (186 dnů) vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši [částka] ([výměra] x [anonymizováno] Kč/m2/rok = [částka]; z toho pouze 186 dnů), za rok 2020 pak ve výši [částka] ([výměra] x [anonymizováno] Kč/m2/rok), a za rok 2021 ve výši [částka] ([výměra] x [anonymizováno] Kč/m2/rok). Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] po zaokrouhlení, kterou jí také odvolací soud přiznal, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od požadovaného data [datum] do zaplacení, když bylo prokázáno, že žalovanému byla doručena výzva k zaplacení přiznaného bezdůvodného obohacení již [datum]. Co do zbytku, tedy co do částky [částka] s požadovaným příslušenstvím, pak žalobu zamítl.

41. Ze všech shora uvedených důvodů změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se žaloba co do částky [částka] (část požadované náhrady škody) zamítá. Jinak jej v tomto výroku a v napadeném výroku II. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil (viz výrok I. tohoto rozsudku).

42. Dále rozhodl rovněž o částce [částka] s příslušenstvím, a to úrokem z prodlení ve výši 11,65 % ročně od [datum] do zaplacení, kterou žalobkyně učinila předmětem změny žaloby ze dne [datum] (bezdůvodné obohacení za další období). Výrokem IV. tohoto rozsudku vyhověl žalobě co do částky [částka] s požadovaným příslušenstvím z této částky, žalobu pak zamítl co do částky [částka] s požadovaným příslušenstvím, a to výrokem V. tohoto rozsudku (viz závěry shora).

43. Vzhledem k tomu, že došlo k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

44. Ve vztahu mezi účastníky řízení postupoval přitom dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení před soudem prvního stupně byla jednak pevně stanovená částka žalobkyní požadované škody ve výši [částka] a dále pak částka bezdůvodného obohacení v celkové výši [částka]. Je sice pravdou, že výše plnění tohoto bezdůvodného obohacení závisela na znaleckém posudku, odvolací soud však odkazuje na to, že žalobkyni byla na tento nárok přiznána soudem prvního stupně (a odvolacím soudem toto rozhodnutí potvrzeno) pouze částka [částka] (zhruba 7 % k celku tohoto nároku na vydání bezdůvodného obohacení). I ve smyslu usnesení NS ČR ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, lze tak uzavřít, že se v případě žalobního nároku na vydání bezdůvodného obohacení jednalo ze strany žalobkyně o excesivní požadavek. Bez významu není ani skutečnost, že to byl naopak žalovaný, kdo nechal zpracovat znalecký posudek k otázce výše obvyklého nájemného za užívání částí předmětných pozemků ve vlastnictví žalobkyně, z nichž soudy obou stupňů v řízení vycházely. Stejně mohla postupovat i žalobkyně a stanovit výši požadovaného bezdůvodného obohacení reálným způsobem. Žalobkyně tak měla úspěch co do přiznané částky [částka], tj. 7 %, žalovaný pak co do zamítnuté částky [částka], tj. 93 %. Žalovaný má tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 86 % ([číslo]).

45. Náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně tvoří náklady právního zastoupení, a to odměna za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty [částka] (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), při hodnotě [částka] za úkon dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT, tj. [částka], 6 úkonů právní služby z tarifní hodnoty [částka] (vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] – přesahující 2 hodiny; zde 2 úkony právní služby, vyjádření ze dne [datum] a [datum], vše dle § 11 odst. 1 AT), při hodnotě [částka] za úkon dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT, tj. [částka], 8 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT, tj. [částka], cestovné v celkové výši [částka], náhrada za promeškaný čas za celkem 12 započatých půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 3 AT, tj. [částka], a 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka], celkem tedy [částka] 86 % tvoří částku [částka] po zaokrouhlení (viz výrok II. tohoto rozsudku).

46. České republice vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady řízení ve výši [částka] (znalečné vyplacené z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně). Odvolací soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., že žalobkyně je povinna zaplatit náhradu těchto nákladů řízení v rozsahu 93 %, tj. v částce [částka], a žalovaný v rozsahu 7 %, tj. v částce [částka].

47. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, i zde rozhodoval odvolací soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť šlo jednak o pevně stanovené částky nároku na náhradu škody, a v případě požadovaného bezdůvodného obohacení bylo vycházeno z již známého znaleckého posudku. K částečnému zamítnutí žaloby pak došlo pro nedůvodnost části nároku na náhradu škody, a u nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak pro promlčení převážné části nároku po vznesení námitky promlčení žalovaným. Předmětem řízení byla celkem částka [částka] s příslušenstvím ([částka] a částka [částka] dle změny žaloby). Žalobkyně měla úspěch co do částky [částka], tj. 31 %, žalovaný pak co do zamítnuté částky [částka], tj. 69 %. Žalovaný má tedy vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 38 % ([číslo]). Náklady řízení žalovaného pak tvoří náklady právního zastoupení, tedy odměna za celkem 2 úkony právní služby (sepis odvolání, sepis doplnění odvolání) při hodnotě [částka] za úkon dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT (tarifní hodnota [částka]), tj. [částka], dále odměna za celkem 1,5 úkonu právní služby (účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne [datum] – zde úkonu dle § 11 odst. 2 písm. f) AT) při hodnotě [částka] za úkon dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT (tarifní hodnota [částka] po změně žaloby), tj. [částka], 4 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 AT, tj. [částka], cestovné v celkové výši [částka], náhrada za promeškaný čas za 8 započatých půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 3 AT, tj. [částka], 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka], a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], celkem tedy [částka] 38 % tvoří částku [částka] po zaokrouhlení (viz výrok VI. tohoto rozsudku).

48. Při určení výše cestovného vycházel odvolací soud z údajů uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a dále z vyhlášky č. 358/2019 Sb. (jednání v roce 2020), [číslo] 2020 Sb. (jednání v roce 2021) a [číslo] 2021 Sb. (jednání v roce 2022). Lhůta k plnění přiznaných částek i nákladů řízení před soudy obou stupňů byla stanovena na patnáct dnů vzhledem k celkové výši těchto závazků (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platební místo těchto nákladů k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).