13 C 425/2018- 765

Rubrum

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobkyň: a) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], narozena [datum] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [název žalované], [IČO], se sídlem [adresa žalované] zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa] 2) [celé jméno žalované], narozena [datum], bytem [adresa žalované] zastoupena Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] 3) [celé jméno žalovaného], narozen [datum], bytem [adresa] zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa] 4) [celé jméno žalované], narozena [datum], bytem [adresa], [obec a číslo] - [část obce] zastoupena JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] 7) [celé jméno žalované], narozena [datum], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [obec] zastoupena obecnou zmocněnkyní [jméno] [příjmení], bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [obec] 9) [celé jméno žalovaného], narozen [datum], bytem [adresa žalovaného a žalované] zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa] 10) [celé jméno žalované], narozen [datum], bytem [adresa žalovaného a žalované] zastoupena JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa] 11) [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované] zastoupena JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhají, aby soud určil, že žalobkyně 1) a žalobkyně 2), každá v rozsahu ideální jedné poloviny, jsou spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc.č. st. 995, vše v k.ú. [obec] u [anonymizováno], [územní celek], se zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupce žalovaného 1) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupkyně žalované 2) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému 3) náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupce žalovaného 3) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované 4) náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupkyně žalované 4) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované 7) náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovaným 9) a 10) náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupce žalovaných 9) a 10) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované 11) náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupkyně žalované 11) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalobkyně jsou povinny zaplatit České republice plnou náhradu nákladů řízení v částce a ve lhůtě, které budou stanoveny v samostatném usnesení, a to na účet Okresního soudu Praha - západ.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhaly, aby soud určil, že žalobkyně 1) a žalobkyně 2), každá v rozsahu ideální jsou spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc.č. st. 995, vše v k.ú. [obec] u [anonymizováno], [územní celek] (dále souhrnně i jen:„ předmětné pozemky“ a jednotlivě:„ předmětný pozemek parc.č. …“). Svou žalobu odůvodnily následovně. Na základě rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 26.5.2015, č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28.7.2016, č.j. [číslo jednací], vydaných v restitučním řízení žalobkyň (dále i jen:„ restituční rozsudky“), bylo rozhodnuto, že žalobkyně jsou každá v rozsahu ideální spoluvlastníky (mimo jiné) předmětných pozemků. Oba restituční rozsudky nabyly právní moci dne [datum], čímž se tedy žalobkyně staly podílovými spoluvlastníky všech předmětných pozemků, přičemž tyto pozemky nabyly originárním způsobem na základě rozhodnutí soudu. Vklad vlastnického práva žalobkyň k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí na základě restitučních rozsudků však nebyl proveden, jelikož katastrální úřad dospěl k závěru, že restituční rozsudky nejsou závazné pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru nemovitosti dosud zapsáno, tedy pro žalované. Důvodem, proč je přitom nyní vlastnictví k předmětným pozemkům zapsáno v katastru nemovitostí ve prospěch žalovaných je skutečnost, že povinná osoba Lesy České republiky, s.p., která byla účastníkem restitučního řízení, uzavřela v rozporu s ust. § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále i jen:„ zákon o půdě“) převodní smlouvy s žalovanými, případně jejich právními předchůdci. Tyto smlouvy jsou však pro rozpor s tímto kogentním ustanovením zákona absolutně neplatné. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] uvedl, že v případě, že katastrální úřad z výše uvedeného důvodu nezapíše na základě restitučních rozhodnutí vlastnické právo restituentů do katastru nemovitostí, mohou se restituenti, v tomto případě tedy žalobkyně, domáhat určení svého vlastnického práva určovací žalobou proti žalovaným - katastrálním vlastníkům, což tedy žalobkyně touto žalobou činí, přičemž z právě uvedeného je i zřejmé, že je dán naléhavý právní zájem žalobkyň na požadovaném určení. Je třeba zdůraznit, jak již bylo dříve judikováno v rozhodovací praxi Ústavního soudu CŘ, že restituční nároky je třeba považovat za nároky primární a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů. Předmětné řízení by tedy mělo být v podstatě již jen nějakým procesním prostředkem, kterým se žalobkyně ve výsledku nezbytně musí domoci zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. Otázka případného nabytí vlastnického práva žalovanými na základě vydržení již z těchto důvodů musí být bezpředmětná. Bezpředmětná musí být i z toho samotného důvodu, že vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyly žalobkyně na základě konstitutivního rozhodnutí soudu, které má nutně jako každý způsob nabytí vlastnictví za následek absolutní zánik vlastnictví předchozího vlastníka. V replice k vyjádření žalovaných žalobkyně uvedly, že i když jsou názoru, že nabytí vlastnického práva na základě restitučních rozsudků je nabytím natolik privilegovaným, že má přednost před jakýmkoliv jiným nabytím, což je odůvodněno povahou restitučního nároku odstraňujícího křivdy z minulosti, je třeba uvést, že žalovaní vlastnické právo k předmětným pozemkům nemohli vydržet ani z toho důvodu, že museli mít minimálně pochybnosti, zda vlastníky předmětných nemovitostí skutečně jsou, jelikož v lokalitě [anonymizováno], kde se nacházejí předmětné pozemky, existovalo obecné povědomí o předmětném restitučním nároku žalobkyň, který zasahoval velkou část této lokality, přičemž pro prolomení dobré víry stačí právě pochybnost. Žalovaní také nepostupovali s náležitou opatrností, jelikož jim nic nebránilo, aby se obrátili na žalobkyni s dotazem, zda jsou jednotlivé předmětné pozemky předmětem restitučního řízení či nikoliv.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že ji neuznávají, přičemž svá vyjádření odůvodnili následovně (soud pro přehlednost a stručnost na tomto místě vyjádření všech jednotlivých žalovaných shrnuje, jelikož ta byla ve své argumentaci obdobná, soud rovněž pro přehlednost označuje žalované jejich původními čísly i přesto, že se v průběhu řízení někteří účastníci, kteří původně vystupovali na straně žalované, účastníky řízení býti přestali). Všichni žalovaní nabyli své vlastnické právo ke svým jednotlivým předmětným pozemkům vydržením (k tvrzením žalované 7) viz i dále). Jednotliví žalovaní i jejich právní předchůdci byli totiž vždy při nabývání předmětných pozemků, i po celou dobu co je drželi, v dobré víře, že jsou skutečnými vlastníky těchto pozemků. Žalovaní přitom nepochybují, že otázku případného vydržení předmětných pozemků je třeba v předmětném řízení řešit. Nelze totiž souhlasit s názorem žalobkyň, že by skutečnost, že žalobkyně měly nabýt předmětné pozemky na základě předmětných restitučních rozsudků, činila nabytí natolik privilegovaným, že by byla otázka vydržení bezpředmětná. Předmětné restituční rozsudky totiž nejsou a nemohou být závazné pro žalované, jelikož ti nebyli ani účastníky řízení, ve kterém byly vydány. Ač lze tedy souhlasit s tím, že restitučními rozsudky bylo pravomocně rozhodnuto o restitučních nárocích žalobkyň, je třeba říci, že tím bylo pravomocně rozhodnuto zjednodušeně řečeno o nároku vůči státu a nyní je třeba tento nárok poměřit s právy žalovaných. Ostatně právě v tomto smyslu se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který žalobkyně poněkud dezinterpretují, když vyslovil, že právě v řízení předmětném se následně tedy musejí žalobkyně jako restituentky o své právo utkat s katastrálními vlastníky, tedy se žalovanými. Je přitom naprosto absurdní, aby v předmětném řízení žalovaní nemohli ničeho namítat. Jednotliví žalovaní pak rovněž podrobně uvedli, jak nabyli jednotlivé pozemky oni a jejich právní předchůdci (viz odst. 5 až 20 rozsudku). K argumentaci žalobkyň pak dále žalovaní uvedli, že není pravdou, že by v předmětné lokalitě [anonymizováno] bylo nějaké obecné povědomí o restitučním řízení týkající se žalobkyň a zcela jistě vůbec ne o tom, jaký je rozsah tohoto řízení a které pozemky jsou tímto řízením dotčeny a ohledně kterých je žalobkyněmi zažádáno o jejich vydání, když je třeba uvést, že takovéto povědomí neměly po značnou dobu ani žalobkyně, přičemž přímo o pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], ze kterého byly všechny předmětné pozemky vyděleny, nezažádaly dříve než v roce 2007. Z tohoto důvodu ani nedává smysl argumentace žalobkyň, že se na ně snad měli žalovaní obrátit s nějakým dotazem. Byly to naopak žalobkyně, které zcela nepochybně mohly žalované, kteří byli uvedeni v katastru nemovitostí jako vlastníci předmětných pozemků, upozornit na to, že jsou předmětné pozemky dotčeny jejich restitučním nárokem. Je třeba rovněž uvést, že původní převodce Lesy České republiky, s.p. svou dobrou víru posílil žádostí o lustraci pozemků, které zamýšlel převést na třetí osoby, ohledně případných restitučních nároků, přičemž příslušným pozemkovým úřadem byla v letech 1996 a 1999 vydána dvě negativní lustrační osvědčení. [jméno] žalovaní se pak o předmětném nároku žalobkyň dozvěděli až v souvislosti s katastrálním řízením v roce 2017, jehož výsledkem právě bylo, že katastrální úřad nezapsal vlastnické právo žalobkyň do katastru nemovitostí. Na tomto místě je třeba uvést, že ač žalovaná 7) na rozdíl od ostatních žalovaných výslovně neuvedla, že svůj předmětný pozemek vydržela, uvedla, že souhlasí s argumentací všech ostatních žalovaných a že svůj předmětný pozemek nabyla, či její právní předchůdci, v dobré víře a že na její straně, či na straně jejích právních předchůdců, nebylo žádné povědomí o jakémkoliv probíhajícím řízení a že svůj předmětný pozemek řádně užívala po celou dobu, a soud se proto i ohledně jejího předmětného pozemku parc. [číslo] v tomto smyslu jejím vydržením nejprve (k tomu viz i dále právní posouzení věci) zabýval. Nad rámec výše uvedeného pak žalovaná 4) ještě uvedla, že se před koupí pozemku dotazovala u Okresního úřadu pro [část Prahy], zda k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], ze kterého byly vyděleny předmětné pozemky, není uplatněn restituční nárok. Pozemkovým úřadem jí pak bylo na tento dotaz dne [datum] sděleno, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] není dotčen restitucí. Žalovaní 3), 9) a 10) pak nad rámec výše uvedeného ještě uvedli, že se domnívají, že i když bylo v restitučním řízení ve výsledku předmětnými restitučními rozsudky akceptováno, že žalobkyně uplatnily svůj restituční nárok pouze obecným způsobem, když nejprve označily pouze některé pozemky a dále uvedly, že žádají o navrácení veškerého bývalého majetku rodiny [příjmení] a že tedy původní pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] nebyl v jejich žádosti původně vůbec specifikován, přičemž o jeho vydání zažádaly až hluboko po roce 2000 a ne dříve než v roce 2004, tato pozdní specifikace musí mít za následek tu skutečnost, že uplynutím lhůty k uplatnění nároku ([datum]), tedy od [datum] již na předmětné pozemky zákaz převodu zakotvený v ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě nedopadal a pozdější převodní smlouvy proto nemohou být z tohoto důvodu absolutně neplatné. Podle názoru žalovaných 3), 9) a 10) je totiž třeba právě rozlišit uplatnění tohoto blokačního paragrafu od samotného rozhodnutí o restitučním nároku žalobkyň. Jinak řečeno, ačkoliv bylo následně orgány státní moci akceptováno, že je možné takto se zpožděním restituční nárok specifikovat, na neexistenci této blokace to již nemůže mít vliv. I ohledně argumentace vydržením je pak třeba znovu zdůraznit skutečnost, že minimálně až do roku 2004 samy žalobkyně o vydání původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] nežádaly.

3. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne [datum] byl Okresním soudem Praha - západ vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací] a že dne 28.7.2016 byl Krajským soudem v Praze vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], tedy předmětné restituční rozsudky. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] soud zjistil, že tímto rozsudkem vydaným v řízení, jehož účastníky byly žalobkyně a Lesy České republiky, s.p. a nikoliv tedy žalovaní, tento soud určil, že žalobkyně, každá v rozsahu ideální jedné poloviny, jsou spoluvlastníky předmětných pozemků, jelikož dospěl k závěru, že jejich restituční nárok je co do předmětných pozemků oprávněný a včas uplatněný.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha - západ, vydal dne [datum] rozhodnutí, kterým zamítl návrh žalobkyň na vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům, a dále že toto rozhodnutí bylo všem žalovaným doručeno. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj soud zjistil, že tento úřad takto rozhodl, jelikož dospěl k závěru, že předmětné restituční rozsudky nejsou závazné pro katastrální vlastníky (tedy pro žalované, respektive jejich právní předchůdce).

5. Ze smlouvy o převodu práva hospodaření ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] uzavřeli Vodohospodářský rozvoj a výstavba s.p. jako převádějící a Lesy České republiky, s.p. jako přejímající dohodu, ve které předávající prohlásil, že je subjektem práva hospodaření mimo jiné k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], přičemž tento pozemek není zatížen věcným břemenem ani na něm nevázne jiné právo a ve které se strany dohodly, že převádějící převádí na přejímajícího právo hospodaření k tomuto pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec] u [anonymizováno].

6. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] byla mezi Lesy České republiky, s.p. a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] uzavřena dohoda označená jako kupní smlouva, ve které Lesy České republiky s.p. prohlásily, že mají právo hospodaření k pozemku parc. [číslo] o výměře 8 350 m2, že z tohoto pozemku byly odděleny následující pozemky, které jsou předmětem této dohody, a to pozemek parc. [číslo] o výměře 4 156 m2, předmětný pozemek parc. [číslo] (o výměře 547 m2), pozemek parc. [číslo] o výměře 1400 m2 a předmětný pozemek parc. [číslo] (o výměře 134 m2). Dále se strany této dohody v ní dohodly, že Lesy České republiky, s.p., touto dohodou převádějí do společného jmění manželů [příjmení] právě uvedené oddělené pozemky, tedy pozemek parc. [číslo] předmětný pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] předmětný pozemek parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] u [anonymizováno], a to za kupní cenu [částka], kterou se kupující manželé [příjmení] zavazují prodávajícímu uhradit.

7. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] uzavřeli manželé [příjmení] a žalovaný 1) dohodu označenou jako směnná smlouva, ve které se mimo jiné dohodli, že manželé [příjmení] směňují pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] za jiný pozemek a že žalovaný 1) s touto směnou souhlasí a přijímá pozemek [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] do svého vlastnictví.

8. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] uzavřeli žalovaný 1) jako prodávající a [právnická osoba] service družstvo jako kupující dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které se dohodli, že prodávající prodává pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] kupujícímu za kupní cenu ve výši [částka].

9. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] service družstvo jako prodávající a žalovaný 1) jako kupující dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které se dohodli, že prodávající prodává kupujícímu předmětný pozemek parc. č. st. [anonymizováno] a předmětný pozemek parc. [číslo] které vznikly rozdělením pozemku parc. [číslo] za kupní cenu ve výši [částka].

10. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] byla manželi [příjmení] a žalovanými 9) a 10) uzavřená dohoda označená jako kupní smlouva, ve které se manželé [příjmení] jako prodávající dohodli se žalovanými 9) a 10) jako kupujícími, že prodávající prodávají pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] kupujícím za kupní cenu [částka].

11. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalovaná 2) se žalovanými 9) a 10) dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které se žalovaní 9) a 10) jako prodávající dohodli se žalovanou 2) jako kupující, že prodávající prodávají kupující ideální část pozemku parc. [číslo] o výměře 4 156 m2 o velikosti [číslo] za dohodnutou kupní cenu [částka].

12. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] byla žalovaným 9) a 10) a žalovanou 2) uzavřena dohoda označená jako dohoda o zrušení a vzájemném vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku reálným rozdělením, ve které se strany dohodly, že pozemek parc. [číslo] o výměře 4 156 m2 se dělí na předmětný pozemek parc. [číslo] na předmětný pozemek parc. [číslo] s tím, že žalovaní 9) a 10) se stávají vlastníky předmětného pozemku parc. [číslo] žalovaná 2) vlastnicí předmětného pozemku parc. [číslo].

13. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] uzavřely Lesy České republiky, s.p. jako prodávající a manželé [příjmení] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které Lesy České republiky, s.p. prohlásily, že mají právo hospodaření k pozemku parc. [číslo] o výměře 8 350 m2 v k.ú. [obec] u [anonymizováno], přičemž z tohoto pozemku byly dle geometrického plánu odděleny předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] přičemž strany této dohody se dále dohodly, že tyto pozemky Lesy České republiky převádějí do společného jmění manželů [příjmení], kteří se za to zavazují zaplatit kupní cenu ve výši [částka].

14. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. [číslo jednací] ze dne 17.5.2011 soud zjistil, že tento soud tohoto dne rozhodl, že předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nabývá paní [jméno] [příjmení] jako jediná dědička po zesnulém [jméno] [celé jméno žalovaného].

15. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] byla uzavřena mezi paní [jméno] [příjmení] jako dárcem a žalovaným 3) jako obdarovaným dohoda označená jako darovací smlouva, ve které se její strany dohodly, že dárce daruje obdarovanému předmětné pozemky parc. [číslo] že tedy převádí na obdarovaného vlastnické právo k těmto pozemkům.

16. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] uzavřely Lesy České republiky, s.p. a žalovaná 4) dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které Lesy České republiky, s.p. prohlásily, že mají právo hospodaření k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], ze kterého se dle geometrického plánu oddělují předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] přičemž se strany dohodly, že Lesy České republiky, s.p. převádějí tyto pozemky do vlastnictví žalované 4), a to za kupní cenu ve výši [částka].

17. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] byla manželi [příjmení] a právní předchůdkyní žalované 7), [jméno] [příjmení] uzavřena dohoda označená jako kupní smlouva, ve které se manželé [příjmení] jako prodávající dohodli s [jméno] [příjmení], jakožto kupující, že prodávající převádějí na kupující předmětný pozemek parc. [číslo] kupující se za to zavazuje uhradit kupní cenu.

18. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] byla uzavřena mezi paní [jméno] [příjmení] jako dárcem a mimo jiné žalovanou 7) jako obdarovaným dohoda označená jako darovací smlouva, ve které se její strany dohodly, že dárce daruje obdarovanému ideální část předmětného pozemku parc. [číslo] o velikosti 1/2.

19. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že následně bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum] rozhodnuto, že žalovaná 7) nabývá do svého výlučného vlastnictví celý předmětný pozemek parc. [číslo].

20. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] service družstvo a žalovaný 11) dohodu ve které se [příjmení] service družstvo jakožto prodávající a žalovaný 11) jako kupující dohodli, že prodávající prodává předmětný pozemek parc. [číslo] (jenž vznikl rozdělením původního pozemku parc. [číslo] o výměře 1 400 m2 na předmětný pozemek parc. [číslo] na předmětné pozemky [číslo] a parc. č. st. [anonymizováno] (viz dohoda ze dne [datum] v odst. 9 rozsudku), a to za kupní cenu ve výši [částka].

21. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem rovněž zjištěno, že v době všech výše uvedených převodů (přechodů) pozemků byl prodávající, resp. dárce, resp. převodce, resp. zůstavitel, vždy zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník daného pozemku.

22. Ze shodných tvrzení účastníků soud rovněž zjistil, že nárok na vydání předmětných pozemků, respektive částí původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap, z kterých se následně staly předmětné pozemky, nebyl konkretizován do roku 2005 včetně (přičemž zde lze dodat, že žalobkyně tvrdily, že tak stalo nejdříve v roce 2006).

23. Z podání žalobkyň ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v tomto dopisu doručenému dne [datum] Pozemkovému úřadu pro [část Prahy] žalobkyně a jejich právní předchůdce mimo jiné sdělují, že jediným pozemkem, který vznikl na původním pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], který lze bez problémů vydat, je pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví Lesů České republiky. U všech ostatních pozemků, které vznikly z tohoto původního pozemku (přičemž žalobkyně výslovně zmiňují i předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]) se totiž jejich vydání jeví jako neúčelné, protože jsou zčásti ve vlastnictví fyzických osob, nebo jsou to pozemky velmi malé a začleněné do větších k rekreaci užívaných celků. Za tyto ostatní pozemky, jejichž vydání se nežádá, respektive není účelné, nebo je nemožné, žádají pak žalobkyně a jejich právní předchůdce vydání náhradních pozemků (podle ust. § 14 odst. 1 zákona o půdě). Z této listiny tedy i soud zjistil, že minimálně do [datum] žalobkyně ještě nepožadovaly vydání předmětných pozemků (respektive částí původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], z které byly předmětné pozemky následně vyděleny), nýbrž za ně požadovaly vydání náhradních pozemků (podle ust. § 14 odst. 1 zákona o půdě).

24. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že výzva žalobkyň ze dne [datum] k vydání pozemků neobsahovala žádost o vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], jehož rozdělením následně vznikly předmětné pozemky.

25. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem rovněž zjištěno, že žalobkyně nepodaly předmětnou žádost na vydání předmětných pozemků, resp. pozemku, z něhož byly tyto předmětné pozemky vyděleny, povinné osobě.

26. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem rovněž zjištěno, že samotné žalobkyně nevyrozuměly žádného ze žalovaných o restitučním nároku k předmětným pozemkům.

27. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem rovněž zjištěno, že ani žádný ze žalovaných neučinil dotaz ohledně jednotlivých předmětných pozemků a jejich dotčení restitučním nárokem přímo na žalobkyně.

28. Z vyjádření Lesů České republiky ze dne [datum] soud zjistil, že před tím, než Lesy České republiky, s.p. uzavřely výše v odst. 6, 13 a 16 uvedené dohody o prodeji pozemků, obdržely od Okresního úřadu [okres] - pozemkového úřadu negativní lustrační osvědčení o uplatnění nároku podle zákona o půdě.

29. Z sdělení Okresního úřadu [okres] - pozemkového úřadu ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v tento den vydal tento úřad k dotazu pana [příjmení] [příjmení] sdělení, že podle jejich evidence a podle dostupných údajů nebyl k datu [datum] na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] uplatněn restituční nárok.

30. Ze sdělení Pozemkového úřadu pro Prahu západ ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v tento den vydal tento úřad k dotazu žalované 4) sdělení, že podle jejich evidence a podle dostupných údajů nebyl k datu [datum] na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] uplatněn restituční nárok.

31. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pan [příjmení], se kterým se svědek seznámil na honech, a další obyvatelé [obec] měli zájem o nějaké pozemky v dané lokalitě a pan [příjmení] svědka požádal, jestli by se mu na danou záležitost podíval, jelikož jemu samotnému se odkup pozemků nezdařil. Následně bylo svědkovi na jeho zájem o koupi sděleno, že by pozemky mohly být prodány, ale jenom jako celek. Ve výsledku Lesy ČR odpověděly, že pozemky svědkovi prodají za cenu [částka] Tyto peníze sehnal svědek od nájemců pozemků. Svědek se i zajímal o to, jestli na pozemcích neváznou nějaké nároky nebo restituce. Katastrálním úřadem pro [část Prahy] a i samotnými Lesy ČR mu bylo sděleno, že nikoliv. Lesy ČR následně tedy pozemky převedly na svědka a na jeho manželku. Následně se pozemky rozparcelovaly a jednotliví nájemci si to za příslušnou cenu koupili. Svědek si chtěl původně jeden z těch rozdělovaných pozemků nechat, ale následně se změnila jeho rodinná situace, a proto svědek daný vyměněný pozemek prodal. Zde je třeba dodat, že soud zhodnotil výslech svědka [příjmení] jako velmi hodnověrný a přesvědčivý, svědek vypovídal naprosto spontánně a i přiměřeně vzhledem ke stáří událostí, přičemž jeho výpověď i odpovídala ostatním zjištěním učiněným v projednávané věci (zejména odst. 6 až 17 rozsudku).

32. Z dopisu ředitele Pozemkového úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že v tomto dopise ředitel Pozemkového úřadu vysvětluje, že v některých případech nemusí sdělení tohoto úřadu o uplatnění či neuplatnění restitučního nároku odpovídat skutečnosti, a proto v nich také uvádějí, že jde o stav podle dostupných údajů.

33. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem rovněž zjištěno, že v katastru nemovitostí až do [datum] nebylo zapsáno ničeho, co by zpochybňovalo vlastnické právo osob zapsaných v katastru nemovitostí jako vlastníci, tedy že zde nebylo do tohoto data zapsáno ničeho o vlastnickém právu žalobkyň či o jakémkoliv probíhajícím restitučním řízení týkajícím se předmětných pozemků.

34. Z rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 31.12.2012 soud zjistil, že v tomto rozhodnutí (které bylo následně zrušeno) tento úřad rozhodl, že žalobkyně a jejich právní předchůdce jsou vlastníky předmětných pozemků, a dále, že toto rozhodnutí bylo doručováno mimo jiné i Lesům České republiky, s.p. (avšak nikoliv například i žalovaným).

35. Z informace o průběhu řízení bylo soudem zjištěno, že účastníky řízení před katastrálním úřadem vedeným pod sp.zn. Z [číslo], které se týkalo zápisu rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 31.12.2012, byli i žalovaní 1), 2), 3), 4), 7), 9) a 10) a rovněž i [právnická osoba] service družstvo, tedy právní předchůdce žalovaného 11), a dále že jako okamžik zaplombování předmětných pozemků je uvedeno datum [datum], a dále že z této listiny není patrné, zda a kdy měli být účastníkům řízení doručovány v tomto řízení nějaké písemnosti.

36. Z výpisu z KN - LV [číslo] ze dnů [datum] resp. [datum] soud zjistil, že k datu [datum] (u předmětných pozemků parc. č. St. 995 a parc. [číslo] respektive k datu [datum] (u předmětných pozemků parc. [číslo]) byla u všech předmětných pozemků zapsána poznámka, že práva k nemovitostem pozemku jsou dotčena změnou, a to číslo Z [číslo] (což je tedy číslo řízení, které se týkalo zápisu rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 31.12.2012, viz odst. 35 rozsudku).

37. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že manželé [příjmení] nikdy nebyli členy družstva - žalovaného 1) a že jimi nikdy nebyli ani žalovaní 9) a 10), a ani žalovaná 2). Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem rovněž zjištěno, že žalovaná 4) byla členkou družstva - žalovaného 1), avšak v současnosti již jí není a že jí byla i právní předchůdkyně žalované 7), když se jí stala v roce 1990. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále zjištěno, že právní předchůdci žalovaného 3), jeho rodiče, manželé [celé jméno žalovaného], byli členy družstva - žalovaného 1) od roku 1979.

38. Ze zpravodaje družstva z roku 2007 soud zjistil, že [jméno] [příjmení], tedy právní předchůdkyně žalované 7) byla k roku 2007 členkou družstva - žalovaného 1), přičemž neplatila příspěvky.

39. Z mapového obrázku lokality Ždáň soud zjistil, že předmětná lokalita Ždáň je tvořena poloostrovem vybíhajícím do vodní nádrže [obec], který je skoro zcela pokryt chatami či stavbami.

40. Z listiny označené jako„ katastrální mapa dotčeného území“ soud zjistil polohu předmětných pozemků, a to takovou, že se všechny předmětné pozemky nacházejí v blízkosti severního břehu poloostrova a jsou ve vzájemné blízkosti, když spolu víceméně postupně sousedí.

41. Z listiny„ mapa území dotčeného restitučním nárokem“ soud zjistil, že pozemky, které původně tvořily majetek manželů [příjmení], pokrývají značnou část poloostrova, zejména při jeho březích, avšak nikoliv zdaleka poloostrov celý, a dále že původní pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl částečně zatopen a částečně se nacházel na současném severním břehu poloostrova, přičemž v nestejné šíři zasahoval do jeho současného vnitrozemí.

42. Z geometrického plánu [číslo] 2000 bylo soudem potvrzeno, že manželé [příjmení] kupovali pozemky, které vznikly oddělením od původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap o výměře 8 350 m2.

43. Z rozhodnutí Okresního úřadu [okres] o rozdělení pozemku p. [číslo] soud zjistil, že původní pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap o výměře [výměra] v minulosti pronajaly Lesy [obec] Republiky s.p. panu [jméno] [příjmení].

44. Z výpisu z KN č. [list vlastnictví] ke dni [datum] soud zjistil, že k tomuto datu nebyla v katastru nemovitostí u předmětného pozemku parc. [číslo] zapsána žádná poznámka spornosti 45. Z [list vlastnictví] ke dni [datum] soud zjistil, že k tomuto datu byla v katastru nemovitostí u předmětného pozemku parc. [číslo] zapsána poznámka spornosti, která se však netýkala předmětného restitučního řízení, jelikož se týkala sporu mezi paní [jméno] [příjmení] na straně jedné a [příjmení] service družstvem a žalovaným 11) na straně druhé.

46. Z [list vlastnictví] ke dni [datum] soud zjistil, že i k tomuto datu byla v katastru nemovitostí u předmětného pozemku prac. [číslo] zapsána ona poznámka spornosti, která se netýkala předmětného restitučního řízení.

47. Z [list vlastnictví] ke dni [datum] soudem zjištěno, že k tomuto datu již nebyla v katastru nemovitostí u předmětného pozemku parc. [číslo] zapsána ona poznámka spornosti, která se netýkala předmětného restitučního řízení.

48. Z [list vlastnictví] ke dni [datum] soud zjistil, že k tomuto datu bylo v katastru nemovitostí uvedeno, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap o výměře 0 m2 (!) je ve vlastnictví Vodohospodářského rozvoje v [obec].

49. Z výpisu z KN ze dne [datum] soud zjistil, že k tomuto datu bylo v katastru nemovitostí u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] o výměře 8 350 m2 uvedeno, že je ve vlastnictví České republiky, a že právo hospodaření s ním náleží Lesům České republiky s.p.

50. Z výpisu z KN č. [list vlastnictví] ke dni [datum] bylo soudem zjištěno, k tomuto datu byla v katastru nemovitostí u předmětného pozemku parc. [číslo] zapsáno vlastnické právo žalované 2) a nebyla zde zapsána žádná poznámka spornosti ani jakýkoliv záznam, že by práva k pozemku byla dotčena nějakou změnou.

51. Z pozvánky na rok 2001 soud zjistil, že na členské schůzi osady Ždáň konané v roce 2001 se probírala i problematika restitucí.

52. Z pozvánky na rok 2009 soud zjistil, že na členské schůzi osady Ždáň konané v roce 2009 se probíral i stav restitucí a soudních sporů na Ždáni.

53. Z pozvánky na rok 2010 soud zjistil, že na členské schůzi osady Ždáň konané v roce 2010 se probíral i stav restitucí a soudních sporů na Ždáni.

54. Ze zpravodaje družstva pro rekreační bydlení z roku 2010 soud zjistil, že ve zprávě, která je součástí tohoto zpravodaje, externí právník družstva informuje o průběhu pokračujícího soudního restitučního sporu na pozemky v osadě [anonymizováno], přičemž však ve zprávě není jakkoliv uvedeno o jaké konkrétní pozemky se jedná.

55. Z vyhlášky Okresního úřadu [okres] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v tento den měl tento úřad vydat vyhlášku, že se zahajuje správní řízení ve věci vydání zemědělského majetku podle zákona o půdě na osoby oprávněné, a to na žalobkyně a jejich právního předchůdce, a to ohledně nemovitostí v k.ú. [obec], které měly být identifikovány v příloze. Zde je třeba uvést, že soud ve výsledku z této listiny nemohl dospět k závěru, že by se snad tato vyhláška měla týkat i pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], jehož rozdělením následně vznikly předmětné pozemky, jelikož v řízení nebylo prokázáno (přes poučení strany žalující ze strany soudu o břemenu důkazním i o následcích jeho neunesení), že by vůbec nějaká příloha k této vyhlášce existovala, přičemž následně i samy žalobkyně tvrdily, že žádná příloha k této vyhlášce vůbec neexistovala. Dále soud z této listiny zjistil, že tato vyhláška byla zasílána i žalovanému 1).

56. Z informace o řízení KÚ pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha západ [číslo jednací] bylo soudem zjištěno, že žalovaní byli účastníky i řízení vedeného u katastrálního úřadu pod V [číslo], přičemž zde došlo k „ zaplombování“ k [datum].

57. Z kupní smlouvy uzavřené mezi družstvem a žalovanou 4) ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že žalovaný 1) jako prodávající a žalovaná 4) jako kupující uzavřely dne [datum] dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které se dohodli, že prodávající prodává kupující pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno].

58. Ze sdělení Okresního úřadu [okres] - pozemkového úřadu ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v tento den vydal tento úřad sdělení, že podle jejich evidence a podle dostupných údajů nebyl na pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] uplatněn restituční nárok.

59. Z rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 19.7.2010, sp.zn. 9 C 39/2007, soud zjistil, že tohoto dne vydal tento soud rozhodnutí ve věci určení vlastnictví ohledně pozemků (jiných než předmětných) v k.ú. [obec] u [anonymizováno], přičemž šlo o přezkum rozhodnutí správního orgánu, na základě kterého byly mimo jiné žalobkyním částečně vydány a částečně nevydány některé takovéto pozemky, což soud zjistil i z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum].

60. Z předběžného opatření Okresního úřadu [okres] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v tento den vydal tento úřad předběžné opatření, kterým žalovanému 1) zakázal nakládat s pozemky v k.ú. [obec] u [anonymizováno] specifikovanými v tomto rozhodnutí, které však nejsou pozemky předmětnými.

61. Z vyjádření Povodí Vltavy ze dne [datum] soud zjistil, že v tomto vyjádření není zmínka o pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec].

62. Z výzvy doručené 11.1.1995 ze spisu sp.zn. 18 C 47/2017 bylo soudem zjištěno, že v této listině není zmínka o pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec].

63. Z dopisu ze dne 24.1.1995 ze spisu sp.zn. 18 C 47/2017 soud zjistil, že v této listině není zmínka o pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec].

64. Z dopisu ze dne 31.1.1995 ze spisu sp.zn. 18 C 47/2017 bylo soudem zjištěno, že v této listině není zmínka o pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec].

65. Z dopisu Dr. [anonymizováno] ze dne 22.5.2007 ze spisu sp.zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že v této listině není zmínka o pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec].

66. Z dopisu ze dne 15.6.2007 ze spisu sp.zn. 18 C 47/2017 soud zjistil, že v této listině není zmínka o pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec].

67. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem rovněž zjištěno, že u všech předmětných pozemků bylo na základě návrhu žalobkyň podaného u katastrálního úřadu dne [datum] zapsána poznámka spornosti. Ze shodných tvrzení účastníků a i z informace o řízení katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha západ č.j. Z-7996/2018 bylo soudem zjištěno, že u všech předmětných pozemků byla tato poznámka spornosti zapsána dne [datum].

68. Z dopisu ze dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky soud zjistil, že se v tomto dopise tato advokátka táže žalobkyň, zda je ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno] uplatňován žalobkyněmi restituční nárok či nikoliv.

69. Z podání paní [jméno] [příjmení] nebylo soudem zjištěno nic relevantního pro rozhodnutí věci, jelikož šlo i podle tvrzení samotných žalobkyň o jinou a opožděnou restituční žádost o vydání pozemků, a nikoliv tedy o konkretizaci původní včasné předmětné žádosti, na jejímž základě následně došlo k vydání předmětných restitučních rozsudků, přičemž žalobkyně touto žádostí pouze chtěly ilustrovat, že věděly, že mohou mít také nárok na vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], což však není skutečnost rozhodující pro rozhodnutí věci, a proto se ani nebylo třeba zabývat tím, zda jde o pravou listinu (což bylo sporováno) či nikoliv.

70. Soud zamítl návrh žalobkyň na provedení dokazování výpisy z LV [číslo] kterými mělo být prokazováno, že někteří žalovaní se již ve výsledku stali vlastníky jiných než předmětných pozemků z původního majetku manželů [příjmení] (tedy původních vlastníků i předmětných pozemků), jelikož tyto skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokazovány, nejsou vůbec relevantní pro rozhodnutí věci.

71. Soud zamítl návrhy na provedení dokazování důkazy týkajícími se konkrétního užívání předmětných pozemků (viz protokol z [datum]) jelikož jejich provedení nebylo potřebné pro to, aby soud mohl ve věci rozhodnout (viz i právní posouzení věci v odst. 87 a násl. rozsudku). Ze stejného důvodu a dále kvůli zásadě subsidiarity účastnických výslechů pak soud zamítl i návrh na výslech členky představenstva žalovaného 1), paní [jméno] [příjmení].

72. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místně uvádí v bodech nejdůležitějších pro následné právní posouzení věci a pro rozhodnutí soudu, přičemž ve zbytku odkazuje na shora podrobně uvedená skutková zjištění:

73. Dne [datum] byl v řízení, jehož účastníky byly žalobkyně a Lesy České republiky, s.p. a nikoliv tedy žalovaní, vyhlášen Okresním soudem Praha - západ v rozsudek č.j. [číslo jednací], dne 28.7.2016 pak byl Krajským soudem v Praze vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací] (tedy předmětné restituční rozsudky), kterým tento soud určil, že žalobkyně, každá v rozsahu ideální jedné poloviny, jsou spoluvlastníky předmětných pozemků, jelikož dospěl k závěru, že jejich restituční nárok je co do předmětných pozemků oprávněný a včas uplatněný. Dne [datum] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha - západ zamítl návrh žalobkyň na vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům, jelikož dospěl k závěru, že předmětné restituční rozsudky nejsou závazné pro katastrální vlastníky (tedy pro žalované, respektive jejich právní předchůdce). Toto rozhodnutí bylo žalovaným doručeno.

74. Dne [datum] byla mezi Lesy České republiky, s.p. a manželi [příjmení] uzavřena dohoda označená jako kupní smlouva, ve které Lesy České republiky s.p. prohlásily, že mají právo hospodaření k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], že z tohoto pozemku byly odděleny následující pozemky, které jsou předmětem této dohody, a to pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra], předmětný pozemek parc. [číslo] (o výměře [výměra]), pozemek parc. [číslo] o výměře 1400 m2 a předmětný pozemek parc. [číslo] (o výměře [výměra]). Dále se strany této dohody v ní dohodly, že Lesy České republiky, s.p. touto dohodou převádějí do společného jmění manželů [příjmení] právě uvedené oddělené pozemky, a to za kupní cenu [částka], kterou se kupující manželé [příjmení] zavazují prodávajícímu uhradit.

75. Dne [datum] pak uzavřeli manželé [příjmení] a žalovaný 1) dohodu označenou jako směnná smlouva, ve které se mimo jiné dohodli, že manželé [příjmení] směňují pozemek parc. [číslo] o výměře 1 400 m2 za jiný pozemek a že žalovaný 1) s touto směnou souhlasí a přijímá pozemek [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec] u Slap do svého vlastnictví. Dne [datum] uzavřeli žalovaný 1) jako prodávající a [právnická osoba] service družstvo dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které se dohodli, že prodávající prodává pozemek parc. [číslo] o výměře 1 400 m2 v k.ú. [obec] u Slap kupujícímu za kupní cenu ve výši [částka]. Dne [datum] pak uzavřeli [právnická osoba] service družstvo jako prodávající a žalovaný 1) jako kupující dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které se dohodli, že prodávající prodává kupujícímu předmětný pozemek parc. č. st. 995 a předmětný pozemek parc. [číslo] které vznikly rozdělením pozemku parc. [číslo] za kupní cenu ve výši [částka].

76. Dne [datum] pak byla manželi [příjmení] a žalovanými 9) a 10) uzavřená dohoda označená jako kupní smlouva, ve které se manželé [příjmení] jako prodávající dohodli se žalovanými 9) a 10) jako kupujícími, že prodávající prodávají pozemek parc. [číslo] o výměře 4 156 m2 kupujícím za kupní cenu [částka]. Dne [datum] pak uzavřela žalovaná 2) se žalovanými 9) a 10) dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které se žalovaní 9) a 10) jako prodávající dohodli se žalovanou 2) jako kupující, že prodávající prodávají kupující ideální část pozemku parc. [číslo] o výměře 4 156 m2 o velikosti [číslo] za dohodnutou kupní cenu [částka]. Dne [datum] byla žalovaným 9) a 10) a žalovanou 2) uzavřena dohoda označená jako dohoda o zrušení a vzájemném vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku reálným rozdělením, ve které se strany dohodly, že pozemek parc. [číslo] o výměře 4 156 m2 se dělí na předmětný pozemek parc. [číslo] na předmětný pozemek parc. [číslo] s tím, že žalovaní 9) a 10) se stávají vlastníky předmětného pozemku parc. [číslo] žalovaná 2) vlastnicí předmětného pozemku parc. [číslo].

77. Dne [datum] uzavřely Lesy České republiky, s.p. jako prodávající a manželé [příjmení] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které Lesy České republiky, s.p. prohlásily, že mají právo hospodaření k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [obec] u [anonymizováno], přičemž z tohoto pozemku byly dle geometrického plánu odděleny předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] přičemž strany této dohody se dále dohodly, že tyto pozemky Lesy České republiky převádějí do společného jmění manželů [příjmení], kteří se za to zavazují zaplatit kupní cenu ve výši [částka]. Dne 17.5.2011 Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením č.j. [číslo jednací] ze rozhodl, že předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nabývá paní [jméno] [příjmení] jako jediná dědička po zesnulém [jméno] [celé jméno žalovaného]. Dne [datum] pak byla uzavřena mezi paní [jméno] [příjmení] jako dárcem a žalovaným 3) jako obdarovaným dohoda označená jako darovací smlouva, ve které se její strany dohodly, že dárce daruje obdarovanému předmětné pozemky parc. [číslo] že tedy převádí na obdarovaného vlastnické právo k těmto pozemkům.

78. Dne [datum] uzavřely Lesy České republiky, s.p. a žalovaná 4) dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které Lesy České republiky, s.p. prohlásily, že mají právo hospodaření k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], ze kterého se dle geometrického plánu oddělují předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] přičemž se strany dohodly, že Lesy České republiky, s.p. převádějí tyto pozemky do vlastnictví žalované 4), a to za kupní cenu ve výši [částka].

79. Dne [datum] byla manželi [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] uzavřena dohoda označená jako kupní smlouva ve které se manželé [příjmení] jako prodávající dohodli s paní [jméno] [příjmení], jakožto kupující, že prodávající převádějí na kupující předmětný pozemek parc. [číslo] kupující se za to zavazuje uhradit kupní cenu. Dne [datum] pak byla uzavřena mezi paní [jméno] [příjmení] jako dárcem a mimo jiné žalovanou 7) jako obdarovaným dohoda označená jako darovací smlouva, ve které se její strany mimo jiné dohodly, že dárce daruje obdarovanému ideální část předmětného pozemku parc. [číslo] o velikosti 1/2. Následně bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum] rozhodnuto, že žalovaná 7) nabývá do svého výlučného vlastnictví celý předmětný pozemek parc. [číslo].

80. Dne [datum] uzavřeli [právnická osoba] service družstvo a žalovaný 11) dohodu ve které se [příjmení] service družstvo jakožto prodávající a žalovaný 11) jako kupující dohodli, že prodávající prodává předmětný pozemek parc. [číslo] (jenž vznikl rozdělením původního pozemku parc. [číslo] o výměře 1 400 m2 na předmětný pozemek parc. [číslo] na předmětné pozemky [číslo] a parc. č. st. 995), a to za kupní cenu ve výši [částka].

81. V době všech výše uvedených převodů (přechodů) pozemků byl prodávající, resp. dárce, resp. převodce, resp. zůstavitel, vždy zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník daného pozemku.

82. Výzva žalobkyň ze dne [datum] k vydání pozemků neobsahovala žádost o vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap, jehož rozdělením následně vznikly předmětné pozemky. Nárok na vydání předmětných pozemků, respektive částí původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap, z kterých se následně staly předmětné pozemky, nebyl konkretizován do roku 2005 včetně. V dopisu ze dne [datum] doručenému dne [datum] Pozemkovému úřadu pro [část Prahy] žalobkyně a jejich právní předchůdce mimo jiné sdělují, že jediným pozemkem, který vznikl na původním pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap, který lze bez problémů vydat, je pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví Lesů České republiky. U všech ostatních pozemků, které vznikly z tohoto původního pozemku (přičemž žalobkyně výslovně zmiňují i předmětné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]) se totiž jejich vydání jeví jako neúčelné, protože jsou zčásti ve vlastnictví fyzických osob, nebo jsou to pozemky velmi malé a začleněné do větších k rekreaci užívaných celků. Za tyto ostatní pozemky, jejichž vydání se nežádá, respektive není účelné, nebo je nemožné, žádají pak žalobkyně a jejich právní předchůdce vydání náhradních pozemků (podle ust. § 14 odst. 1 zákona o půdě). Minimálně do [datum] žalobkyně tedy ještě nepožadovaly vydání předmětných pozemků (respektive částí původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap, z které byly předmětné pozemky následně vyděleny), nýbrž za ně požadovaly vydání náhradních pozemků (podle ust. § 14 odst. 1 zákona o půdě).

83. Žalobkyně nepodaly předmětnou žádost na vydání předmětných pozemků, resp. pozemku, z něhož byly tyto předmětné pozemky vyděleny, povinné osobě. Žalobkyně ani nevyrozuměly žádného ze žalovaných o restitučním nároku k předmětným pozemkům. Ani žádný ze žalovaných neučinil dotaz ohledně jednotlivých předmětných pozemků a jejich dotčení restitučním nárokem přímo na žalobkyně. Před tím, než Lesy České republiky, s.p. uzavřely výše v odst. 74, 77 a 78 uvedené dohody o prodeji pozemků, obdržely od Okresního úřadu [okres] - Pozemkového úřadu negativní lustrační osvědčení o uplatnění nároku podle zákona o půdě. Rovněž JUDr. [příjmení] se před uzavřením dohody ze dne [datum] zajímal o to, jestli na pozemcích, které byly předmětem této dohody (viz odst. 74 rozsudku) neváznou nějaké nároky nebo restituce. Katastrálním úřadem pro [část Prahy] a i samotnými Lesy ČR mu bylo sděleno, že nikoliv. Dne [datum] vydal Okresní úřad [okres] - Pozemkový úřad k dotazu pana [příjmení] [příjmení] sdělení, že podle jejich evidence a podle dostupných údajů nebyl k datu [datum] na (původní) pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap uplatněn restituční nárok. Dne [datum] pak vydal tento úřad k dotazu žalované 4) totožné sdělení.

84. V katastru nemovitostí až do [datum] nebylo zapsáno ničeho, co by zpochybňovalo vlastnické právo osob zapsaných v katastru nemovitostí jako vlastníci, tedy zde nebylo do tohoto data zapsáno ničeho o vlastnickém právu žalobkyň či o jakémkoliv probíhajícím restitučním řízení týkajícím se předmětných pozemků. V rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 31.12.2012 (které bylo následně zrušeno) tento úřad rozhodl, že žalobkyně a jejich právní předchůdce jsou vlastníky předmětných pozemků, přičemž toto rozhodnutí bylo doručováno mimo jiné i Lesům České republiky, s.p., avšak nikoliv žalovaným. Dne [datum] byla u všech předmětných pozemků zapsána poznámka, že práva k nemovitostem pozemku jsou dotčena změnou, a to číslo Z [číslo] (což je tedy číslo řízení, které se týkalo zápisu rozhodnutí Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 31.12.2012). U všech předmětných pozemků byla na základě návrhu žalobkyň zapsána dne [datum] poznámka spornosti.

85. Předmětná lokalita Ždáň je tvořena poloostrovem vybíhajícím do vodní nádrže [obec], který je skoro zcela pokryt chatami či stavbami. Všechny předmětné pozemky se nacházejí v blízkosti severního břehu poloostrova a jsou ve vzájemné blízkosti, když spolu víceméně postupně sousedí. Pozemky, které původně tvořily majetek manželů [příjmení] (tedy předků žalobkyň), pokrývají značnou část poloostrova, zejména při jeho březích, avšak nikoliv zdaleka poloostrov celý, přičemž původní pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl částečně zatopen a částečně se nacházel na současném severním břehu poloostrova, přičemž v nestejné šíři zasahoval do jeho současného vnitrozemí.

86. Manželé [příjmení] nikdy nebyli členy družstva - žalovaného 1) a nikdy jimi nebyli ani žalovaní 2), 9) a 10) Žalovaná 4) byla v minulosti členkou družstva - žalovaného 1), byla jí i právní předchůdkyně žalované 7), když se jí stala v roce 1990. Rovněž právní předchůdci žalovaného 3), jeho rodiče, manželé [celé jméno žalovaného], byli členy družstva - žalovaného 1), a to od roku 1979. Na členské schůzi osady Ždáň konané v roce 2001 se probírala i problematika restitucí. Na členských schůzích osady Ždáň konaných v roce 2009 a 2010 se probíral i stav restitucí a soudních sporů na Ždáni. Ve zprávě, která je součástí zpravodaje družstva pro rekreační bydlení z roku 2010, externí právník družstva informuje o průběhu pokračujícího soudního restitučního sporu na pozemky v osadě Ždáň, přičemž však ve zprávě není jakkoliv uvedeno o jaké konkrétní pozemky se jedná. Dne [datum] vydal Okresní úřad [okres] předběžné opatření, kterým žalovanému 1) zakázal nakládat s pozemky v k.ú. [obec] u Slap specifikovanými v tomto rozhodnutí, které však nejsou pozemky předmětnými. Dne [datum] vyhlásil Okresní soud Praha - západ rozsudek sp.zn. 9 C 39/2007 ve věci určení vlastnictví ohledně pozemků (jiných než předmětných) v k.ú. [obec] u Slap, přičemž šlo o přezkum rozhodnutí správního orgánu, na základě kterého byly mimo jiné žalobkyním částečně vydány a částečně nevydány některé takovéto pozemky.

87. Soud se nejprve při právním posouzení věci, v souladu s ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), zabýval tím, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem žalobkyň na požadovaném určení, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak je, jelikož žalobkyně tvrdí, že jsou spoluvlastnicemi předmětných pozemků, přičemž v katastru nemovitostí jsou jako vlastníci jednotlivých předmětných pozemků zapsáni žalovaní, a pokud by tomu tak skutečně, jak tvrdí žalobkyně, bylo, byl by zde nesoulad mezi faktickým a zapsaným stavem, na jehož odstranění zcela jistě naléhavý právní zájem dán je.

88. Soud se dále zabýval tím, zda je ve věci vázán předmětnými restitučními rozsudky. Podle ust. § 159a odst. 1 o.s.ř. platí, že nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle ust. § 159a odst. 3 o.s.ř. pak platí, že v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (tedy případně i pro zdejší soud).

89. Z právě uvedeného je zřejmé, že jelikož účastníky řízení, ve kterém byly restituční rozsudky vydány, nebyli žalovaní (viz odst. 73 rozsudku), nemohou být pro ně, a tudíž ani pro soud při projednávaní předmětné věci, výroky těchto rozsudků, kterými bylo vysloveno, že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi předmětných pozemku, závazné, a soud se tudíž musel otázkou vlastnictví předmětných pozemků zabývat.

90. Soud však neměl důvodu odchýlit se od závěrů restitučních rozsudků, pokud jde o závěr, že restituční nárok žalobkyň je co do předmětných pozemků oprávněný a včas uplatněný (přičemž zde lze poukázat na skutečnost, že zde jde v podstatě o vztah mezi státem a žalobkyněmi jako restituentkami), a proto tento jejich závěr přijal za vlastní, přičemž pro jeho odůvodnění odkazuje pro stručnost právě na restituční rozsudky, které byly v projednávané věci i provedeny k důkazu.

91. Pro rozhodnutí projednávané věci bylo tedy rozhodující, jak tento oprávněný restituční nárok obstojí vedle zapsaného a žalovanými tvrzeného vlastnického práva žalovaných. Je přitom třeba uvést, že soud nemůže souhlasit s argumentací žalobkyň, že by v předmětném řízení již žalovaní nemohli fakticky ničeho v důsledku primárnosti restitučního nároku žalobkyň namítat (tedy například, že by nemohli namítat, že předmětné pozemky vydrželi). Takovýto závěr by totiž naprosto„ vyprázdnil“ postavení žalovaných jako účastníků řízení, což by bylo ve zcela zjevném rozporu s principy právního státu. Nelze totiž na jednu stranu dojít k závěru, že nějaká osoba (v tomto případě žalovaní) musí být účastníkem řízení, aby pro ni mohl být výsledek řízení závazný a na druhou stranu jí fakticky zabránit v daném řízení jakkoliv svá tvrzená práva bránit. Ostatně i Ústavní soud ČR v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 10/2016, citovaným jak žalobkyněmi, tak žalovanými dospěl k závěru právě pro případ situace, která v projednávané věci nastala, že„ restituenti“, tedy v projednávané věci žalobkyně, mají v daném případě podáním žaloby na určení vlastnictví usilovat o výmaz vlastnického práva dosud zapsaných osob, tedy žalovaných, přičemž Ústavní soud zdůraznil, že:„ toto řešení dovoluje zabránit výmazu práv těchto osob, aniž by se mohly proti tomu bránit, neboť jako účastníci řízení o žalobě na určení vlastnictví budou jeho výsledkem vázány“, z čehož je zřejmé, že i tento soud očekával, že se v takovémto řízení zapsané osoby, tedy žalovaní, budou moci relevantně bránit.

92. Uvedený závěr zdejšího soudu pak odpovídá i závěru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.9.2006, sp. zn. [spisová značka], ve kterém tento soud vyslovil, že:„ Rozhodnutí správního orgánu o vydání pozemků osobě údajně oprávněné k restituci nemůže mít vliv na existenci vlastnického práva toho, kdo nebyl účastníkem správního (restitučního) řízení (viz [spisová značka]). Pokud v době před rozhodnutím pozemkového úřadu o vydání nemovitosti nabyla k těmto nemovitostem vlastnické právo fyzická osoba, nelze tuto nemovitost vydat v restituci s výjimkou postupu podle § 8 odst. 1 zákona o půdě. Pokud k vydání nemovitosti někým jiným než jejím vlastníkem přesto dojde, nemá tato skutečnost vliv na vlastnické právo dosavadního vlastníka. Přesto, že zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), neměl ustanovení, podle kterého výrok pravomocného rozhodnutí o soukromém majetkovém právu je závazný pro účastníky, je zřejmé, že pokud jde o subjektivní meze správního rozhodnutí, uplatňuje se i ve správním řízení zásada, že rozhodnutí se nemůže dotknout práv někoho, kdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno (srov. § 159a odst. 1 o.s.ř.). Proto rozhodnutí o vydání nemovitostí nemůže mít na existenci vlastnického práva fyzické osoby vliv. Je nerozhodné, jakým způsobem fyzická osoba vlastnictví nabyla; mohla jej nabýt i vydržením.“. Uvedené pak zcela jistě platí i v situaci, kdy bylo o vydání pozemků rozhodnuto v řízení před soudem, ve kterém je zmiňovaná závaznost výslovně upravena právě již zmíněným a citovaným ust. § 159a o.s.ř. Daný závěr soudu pak odpovídá i závěrům vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2019, sp.zn. [spisová značka], ve kterém tento soud vyslovil, že:„ Závěr o vydržení předmětných pozemků (souladný s rozhodovací praxí dovolacího soudu, jak již bylo výše rozvedeno) nepopírá pak tu rozhodovací praxi (dle dovolatele reprezentovanou rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), podle níž blokační ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. vylučuje privatizaci dotčeného majetku, neboť blokační ustanovení sice působí neplatnost převodu blokovaného majetku, což však nebrání tomu, aby později (při splnění zákonem stanovených předpokladů) došlo k nabytí vlastnického práva vydržením (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. [spisová značka]); vydržení je totiž originárním způsobem nabytí vlastnického práva na základě dlouhodobé kvalifikované držby, které působí proti všem…“, přičemž zde lze uvést, že i přestože toto usnesení se týká poněkud odlišné situace a odlišných právních ustanovení, jeho základní logika a závěry z ní vyplývající jsou zcela nepochybně aplikovatelné i v projednávané věci.

93. Soud proto s ohledem na vše výše uvedené shrnuje a uzavírá, že v projednávané věci se bylo třeba zabývat tím, jak oprávněný restituční nárok žalobkyň obstojí vedle zapsaného a žalovanými tvrzeného vlastnického práva žalovaných a zda tedy již před vyhlášením předmětných restitučních rozsudků se nestal vlastníkem předmětných pozemků ve shora uvedeném smyslu někdo jiný, pročež by předmětné pozemky ve výsledku nemohly být žalobkyním vydány a ty se tak nemohly stát jejich vlastníky, srov. i ust. § 5, 14 odst. 1 zákona o půdě a zejména ust. § 14a zákona o půdě, které stanoví, že věc nelze vydat, byla-li po [datum] nabyta do vlastnictví jiné osoby než státu nebo byl-li schválen ohledně této věci privatizační projekt nebo vydáno rozhodnutí o její privatizaci. Oprávněná osoba podle § 13 odst. 5 má nárok na náhradu, která se poskytne podle § 18a odst. 2.

94. Nejprve se soud i s ohledem na argumentaci žalovaných 3), 9) a 10) zabýval otázkou, zda je vůbec v projednávané věci možné na původní dohody uzavřené v roce 2000 za Českou republiky Lesy České republiky, s.p. (viz odst. 74, 77 a 78 rozsudku) aplikovat ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě, a to s ohledem na skutečnost, že nárok na vydání předmětných pozemků (respektive částí původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u Slap, z kterých se následně staly předmětné pozemky), nebyl v době jejich uzavření ještě vůbec konkretizován (více viz odst. 82 rozsudku). Toto ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě přitom stanoví, že povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí oprávněné porušením těchto povinností, zůstává ustanovením § 28 nedotčeno.

95. Po zvážení věci dospěl soud k závěru, že citované ust. na výše uvedené dohody z roku 2000 aplikovatelné je. Pokud totiž správní orgány a následně i soudy akceptovaly, že restituční žádost je možné uplatnit, jako tomu bylo v projednávané věci, zpočátku takto neurčitě a konkretizovat ji až následně a že i v případě takovéto následné konkretizace (k níž došlo po mnoha letech, více viz odst. 82 rozsudku) je zachována včasnost žádosti, není důvodu, aby citované ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě aplikováno nebylo, jelikož to je podle názoru zdejšího soudu s posouzením včasnosti žádosti nerozlučně spjato.

96. Přes tento právě uvedený závěr se však soud s ohledem na konkrétní okolnosti případu, které vyšly v průběhu řízení najevo, zabýval otázkou, zda se, i přes naplnění důvodu neplatnosti podle ust. § 5 odst. 3 zákona o půdě, nestaly již na základě výše uvedených dohod z roku 2000 strany vystupující v nich jako kupující, tedy manželé [příjmení], manželé [celé jméno žalovaného] a žalovaná 4) vlastníky předmětných pozemků (respektive pozemků, z nichž byly následně předmětné pozemky vyděleny). Zde je třeba uvést, že soud v průběhu řízení, po té, co vyšly najevo skutečnosti, které odůvodňovaly, aby se zabýval (mimo tvrzeného vydržení) i právě nastolenou otázkou, účastníkům v souladu se zásadou předvídatelnosti předestřel, že se touto otázkou zabývat bude. Ústavní soud ČR totiž již v nálezu ze dne [datum], [ústavní nález] vyslovil závěr, že„ i podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí. Tato dobrá víra nabyvatele totiž musí obecně požívat totožné ústavní ochrany jako vlastnické právo původního vlastníka, neboť vychází z fundamentálních principů právní jistoty a ochrany nabytých práv a souvisí též s nezbytnou důvěrou jednotlivců v akty veřejné moci. Dochází tak v takových případech ke kolizi dvou základních práv, a to práva dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě a vlastnického práva původního vlastníka dle čl. 11 Listiny. Nelze-li v konkrétním případě zachovat maximum z obou základních práv, je třeba tuto kolizi řešit v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, přičemž je nezbytné zvažovat jak obecné souvislosti tohoto typu kolize základních práv (případy dobrověrného nabytí nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka), tak individuální okolnosti konkrétního rozhodovaného případu.“. V duchu tohoto nálezu se proto zdejší soud zabýval otázkou, zda se i přesto, že Česká republika nebyla oprávněna předmětné pozemky (či jejich zjednodušeně řečeno„ předchůdce“) převést a předmětná jednání jsou proto stižena takovýmto důvodem neplatnosti, stejně nestaly jako dobrověrní nabyvatelé manželé [příjmení], manželé [celé jméno žalovaného] a žalovaná 4) vlastníky takto převáděných pozemků, přičemž po zvážení shora rozvedeného skutkového závěru dospěl k závěru, že ano.

97. Ze shora uvedeného skutkového stavu (viz zejména odst. 81, 82 a 83 rozsudku) je totiž zřejmé, že v době uzavření výše uvedených dohod ze dne [datum] byla Česká republika v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemků, který byl předmětem těchto dohod (tedy předmětných pozemků, či jejich„ předchůdců“). Lesy České republiky jako osoba hospodařící s těmito převáděnými pozemky a i manželé [příjmení] a žalovaná 4) pak před uzavřením těchto dohod obdržely od státních úřadů sdělení, že ohledně předmětných pozemků nebyl uplatněn restituční nárok. Co je však nejdůležitější, nárok žalobkyň na vydání těchto pozemků nebyl k tomuto datu ještě vůbec konkretizován a nebyl v tomto smyslu tudíž ani uplatněn tak, aby o něm mohl kdokoliv mít povědomí (a nebude takto konkretizován ještě do roku 2005 včetně) a co víc, ještě v říjnu 2004, tedy více než 4 roky po uzavření těchto dohod i samy žalobkyně nepožadovaly vydání těchto pozemků, nýbrž za ně požadovaly podle ust. § 14 odst. 1 zákona o půdě vydání pozemků náhradních (vše viz právě odst. 81 a 82 rozsudku).

98. Ze všech těchto skutečností je zřejmé, že v době uzavření dohod ze dne [datum] nikdo (ani jejich strany, ani státní orgány) nemohl vůbec vědět, že předmětné pozemky (respektive jejich„ předchůdce“, pozemek parc. [číslo] o výměře 8 350 m2 v k.ú. [obec] u [anonymizováno]) nelze převádět. Je zde proto naprosto bez jakýchkoliv pochyb zřejmé, že nabyvatelé, tedy manželé [příjmení], manželé [celé jméno žalovaného] a žalovaná 4) byli v době uzavření těchto dohod dobrověrnými nabyvateli (v dobré víře, že pozemky lze převést byl ostatně v dané době i převodce, tedy Lesy České republiky s.p. jednající za Českou republiku, což však není rozhodující). V projednávané věci totiž ani objektivně nemohli dobrověrnými nabyvateli nebýt, jelikož v dané době ani objektivně nebylo o předmětné pozemky (respektive o jejich„ předchůdce“) zažádáno a nikdo, ani samotné žalobkyně, v dané době tedy nemohl vědět, že žalobkyně budou ve výsledku následně žádat i o vydání pozemků předmětných. Naprosto pak s ohledem na výše uvedené nemůže obstát argumentace žalobkyň, že se nabyvatelé měli obrátit na žalobkyně s dotazem, zda žádají o vydání i předmětných pozemků (respektive jejich„ předchůdce“), jelikož v dané době ještě samy žalobkyně nevěděly, že budou následně o jejich vydání žádat.

99. Soud se pak ani neztotožnil s argumentací žalobkyň ohledně„ obecného povědomí v dané lokalitě o probíhajících restitučních řízeních“ (viz odst. 1 rozsudku). Je sice pravdou, že lze přisvědčit tomu (viz zejména odst. 85 a 86 rozsudku, ale i ostatní shora uvedená zjištění), že v předmětné lokalitě byla povědomost o tom, že určitých pozemků nacházejících se v této lokalitě se týkají restituční nároky žalobkyň či jejich právních předchůdců, nicméně se naprosto nelze ztotožnit s argumentací žalobkyň, že v důsledku toho by každý nabyvatel každého pozemku v této lokalitě snad neměl být nabyvatelem dobrověrným. Jednak je totiž třeba uvést, že zdaleka ne celá lokalita [anonymizováno] byla součástí původního majetku manželů [příjmení] (viz odst. 85 rozsudku), jednak nemohli nabyvatelé vůbec přesně rozsah tohoto původního majetku manželů [příjmení] znát, když jej neznaly po dlouhou dobu ani samy žalobkyně, tedy sami restituenti a jednak daní restituenti ani nemuseli žádat o vydání celého původního majetku manželů [příjmení], jelikož mohli docela dobře chtít vydání pozemků náhradních, jak tomu ostatně, což je zde třeba znovu zdůraznit, v projednávané věci minimálně až do konce roku 2005 bylo. Opačný názor by ostatně ve výsledku vedl k až absurdnímu závěru, že by se v celé předmětné lokalitě [anonymizováno] nesměly snad až po dobu desítek let převádět žádné nemovité věci, a i proto je jej třeba odmítnout. Obdobné pak lze uvést k argumentaci žalobkyň vydaným předběžným opatřením (viz odst. 86 rozsudku), jelikož to se opět netýkalo ani předmětných pozemků ani částí původního pozemku parc. [číslo] v k.ú [anonymizováno] u [anonymizováno], které se následně staly pozemky předmětnými, a ani z tohoto opatření nemohl tedy jakkoliv dojít žalovaný 1) k závěru, že se shora uvedené blokační ustanovení týká i pozemků předmětných (respektive jejich„ předchůdce“) a že tedy žalobkyně mají zažádáno i o jejich vydání (což ostatně, jak soud opět opakuje, v dané době ani neměly).

100. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud, jak zde uzavírá a opakuje, dospěl k závěru, že se manželé [příjmení], manželé [celé jméno žalovaného] a žalovaná 4) jako dobrověrní nabyvatelé již v roce 2000 staly vlastníky předmětných pozemků (respektive pozemků, z nichž se následně předmětné pozemky staly), a již proto soudu nezbylo než žalobu zamítnout, jelikož tedy v souladu se vším výše uvedeným (srov. výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR a i ust. § 14a zákona o půdě) následně nemohli být předmětné pozemky vydány žalobkyním (a ti tedy nejsou jejich spoluvlastnicemi), jelikož již byly ve vlastnictví jiných fyzických osob, a to konkrétně žalované 4), či právních nástupců manželů [příjmení] a manželů [příjmení], na které jejich vlastnictví následně přešlo výše uvedenými převody a přechody od již skutečných vlastníků.

101. Na tomto místě lze pak ještě zdůraznit, že výše uvedený závěr soudu v poměrech projednávané věci odpovídá i závěrům Ústavního soudu ČR vyslovených v již citovaném nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a i v nálezu ze dne [datum] sp.zn. [ústavní nález], ve kterých Ústavní soud zdůraznil, že:„ je nutno najít praktickou konkordanci mezi oběma protikladně působícími principy tak, aby zůstalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, aby výsledek byl slučitelný s obecnou představou spravedlnosti“, a to právě kvůli výše podrobně rozebrané nepochybné dobré víře nabyvatelů, ve které z objektivních příčin ani nemohli nebýt, a zejména i kvůli již zdůrazněné skutečnosti, že žalobkyně samy původně žádaly namísto o vydání předmětných pozemků o vydání pozemků náhradních a až následně svůj názor změnily, což sice správní orgány (z pohledu zdejšího soudu i s ohledem na uplynutí značné doby od podání původní žádosti poněkud s podivem) akceptovaly, avšak při výše uvedeném poměřování zásahů způsobených tímto rozhodnutím soudu jednotlivým účastníkům (které lze do jisté míry vůči žalobkyním označit jako nespravedlivé, stejně tak jako by byly nespravedlivé vůči žalovaným, kdyby soud rozhodl opačně), jim to však zcela nepochybně v tomto smyslu lze přičíst„ k tíži“.

102. Pro úplnost lze dodat, že i kdyby soud k výše uvedenému závěru nedospěl, stejně by dospěl ohledně všech předmětných pozemků k závěru, že je žalovaní či již jejich právní předchůdci (v případě žalovaných 3), 7) a 11), již před vydáním restitučních rozsudků vydrželi, jelikož dospěl k závěru, že všichni žalovaní a jejich právní předchůdci po celou dobu od onoho roku 2000 předmětné pozemky drželi, přičemž byli i po celou dobu až do [datum] v dobré víře, že vlastníky skutečně jsou, jelikož první relevantní pochybnost o své držbě mohli mít právě až ode dne [datum] (viz odst. 84 rozsudku), a proto by soud i v tomto případě žalobu zamítl, a to opět s ohledem na shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR a i ust. § 14a zákona o půdě, jelikož toto vydržení by mělo ve svém důsledku v poměrech projednávané věci stejné následky jako výše uvedené dobrověrné nabytí (srov. ust. § 129, 130 odst. 1 a 134 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).

103. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona o.s.ř. tak, že přiznal žalovaným právo na jejich plnou náhradu, jelikož byli ve věci zcela úspěšní. Soud přitom zvažoval, zda zde nejsou předpoklady pro použití ust. § 150 o.s.ř., avšak dospěl k závěru, že nikoliv. Je sice pravdou, že lze do jisté míry výsledek předmětného řízení ve vztahu k žalobkyním označit jako subjektivně nespravedlivý (viz i odst. 101 rozsudku) a právě z tohoto důvodu soud aplikaci tohoto ust. zvažoval. Soud však byl nucen zohlednit jednak tu skutečnost, že do jisté míry danou situaci zavinily žalobkyně samy (viz opět odst. 101 rozsudku), jednak skutečnost, že žalovaným samozřejmě v souvislosti s předmětným řízením náklady reálně vznikly, a zejména pak i postoj žalobkyň v samotném řízení. Žalobkyně zahájily předmětné řízení dobrovolně a navíc, což bylo pro rozhodnutí soudu nejzásadnější, ve svém procesním stanovisku setrvaly, přestože v průběhu řízení vyplynuly najevo všechny výše uvedené skutečnosti a přestože byly ze strany soudu v rámci zásady předvídatelnosti soudního rozhodování upozorňovány, že se s ohledem na skutkové okolnosti, které vyšly v řízení najevo, se bude soud zabývat i otázkou, zda se nestali již na základě výše uvedených dohod z roku 2000 manželé [příjmení], manželé [celé jméno žalovaného] a žalovaná 4) vlastníky předmětných pozemků (viz i odst. 96 rozsudku), přičemž soud i dal žalobkyním ke zvážení, zda není na místě žalobu vzít, právě kvůli skutečnostem, které vyšly v řízení nově najevo, zpět. Žalobkyně však i poté setrvaly v celém rozsahu na své žalobě, a z tohoto důvodu (v kombinaci s výše uvedenými důvody dalšími) tedy soud uzavřel, že zde již prostor pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. není, a přiznal proto žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení. Při stanovení tarifní hodnoty věci vycházel soud v souladu s § 9 odst. 4 písm. b), ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) z částky [částka].

104. Výrokem II. rozhodl soud o povinnosti žalobkyň zaplatit žalovanému 1) plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady žalovaného 1) sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna za celkem 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], a to vždy v rozsahu přesahujícím dvě hodiny - vždy tedy dva úkony) podle § 7 a § 11 odst. 1 a.t. po [částka], odměna za jeden úkon právní služby snížená o 20% dle § 12 odst. 4 a.t. ve výši [částka] (účast na jednání soudu dne [datum]), paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 a.t. ve výši [částka] za každý z 11 úkonů právní služby, a náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek. K úkonu spočívajícímu v účasti na jednání soudu dne [datum] je pak třeba dodat (a platí to obdobně i níže), že i ten soud po zvážení považoval za úkon podle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., a nikoliv za úkon podle § 11 odst. 2 a.t. a to zejména vzhledem k rozsahu jednání, které trvalo 40 minut (nepočítaje v to presenci).

105. Výrokem III. rozhodl soud o povinnosti žalobkyň zaplatit žalované 2) plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady žalované 2) sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna za celkem 11 úkonů právní služby podle § 7 a § 11 odst. 1 a.t. po [částka], paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 a.t. ve výši [částka] za každý z 11 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], a to vždy v rozsahu přesahujícím dvě hodiny (vždy tedy dva úkony), a DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek.

106. Výrokem IV. rozhodl soud o povinnosti žalobkyň zaplatit žalovanému 3) plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady žalovaného 3) sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna za 14 úkonů právní služby dle § 7 a § 11 odst. 1 a.t., snížená o 20% v souladu s § 12 odst. 4 a.t., po [částka] za každý ze 14 úkonů právní služby, paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 a.t. ve výši [částka] za každý ze 14 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum], a to vždy v rozsahu přesahujícím 2 hodiny, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]) a náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek.

107. Výrokem V. rozhodl soud o povinnosti žalobkyň zaplatit žalované 4) plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady žalované 4) sestávají z paušální náhrady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen, dle vyhl. č. 254/2015 Sb., ve výši [částka] za každý ze dvou úkonů (účast žalované 4) na jednání soudu dne [datum], vyjádření žalované 4) ze dne [datum]) a z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna za tři úkony právní služby po [částka] podle § 7 a § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]), odměna za 6 úkonů právní služby po [částka] podle § 7 a § 11 odst. 1 a.t., snížená o 20% dle § 12 odst. 4 a.t. (účast na jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum], vždy v rozsahu přesahujícím 2 hodiny), odměna za jeden úkon v poloviční výši dle § 11 odst. 2 a.t., snížená o 20% v souladu s § 12 odst. 4 a.t. (účast na jednání soudu dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 a.t. ve výši [částka] za každý z 10 úkonů právní služby a náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek (vyjma náklady nákladů účastníka, který nebyl v řízení zastoupen).

108. Výrokem VI. rozhodl soud o povinnosti žalobkyň zaplatit žalované 7) plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady žalované 7) sestávají z paušální náhrady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen dle vyhl. č. 254/2015 Sb., ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů (vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v rozsahu přesahujícím dvě hodiny).

109. Výrokem VII. rozhodl soud o povinnosti žalobkyň zaplatit žalovaným 9) a 10) plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady žalovaných 9) a 10) sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna za dva úkony právní služby podle § 7 a § 11 odst. 1 a.t. ve výši [částka] (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum]), odměna za dvanáct úkonů právní služby dle § 7 a § 11 odst. 1, snížení o 20% v souladu s § 12 odst. 4 a.t., po [částka] (účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum], vždy v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]), paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 a.t. ve výši [částka] za každý ze čtrnácti úkonů právní služby a náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek. Zde je třeba zdůraznit, že ve vztahu mezi žalovanými 9) a 10) (avšak samozřejmě nikoliv již ve vztahu k úkonům činěným zástupcem i za žalovaného 3) soud neaplikoval § 12 odst. 4 a.t. a považoval tyto dva žalované v tomto smyslu za jednoho klienta, neboť se podle názoru soudu jednalo o zastupování osob blízkých - manželů, kteří byli spoluvlastníky jednoho z předmětných pozemků, s jejichž zastoupením nevznikaly zvýšené výdaje (nebylo třeba například oddělených konzultací s každým z nich atd.).

110. Výrokem VIII. rozhodl soud o povinnosti žalobkyň zaplatit žalované 11) plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka] Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna za 6 úkonů právní služby podle § 7 a § 11 odst. 1 a.t. po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]), odměna za 6 úkonů právní služby snížená o 20% v souladu s § 12 odst. 4 a.t. (účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], vždy v rozsahu přesahujícím dvě hodiny), odměna za jeden úkon v poloviční výši dle § 11 odst. 2 a.t. a snížená o 20% v souladu s § 12 odst. 4 a.s. (účast na jednání soudu dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 a.t. ve výši [částka] za každý z 13 úkonů právní služby a náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek.

111. O náhradě nákladů, které vynaložil stát, rozhodl soud podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., tak, že stanovil žalobkyním, které byly v řízení zcela neúspěšné, povinnost zaplatit tyto náklady v plné výši (přičemž soud neaplikoval ust. § 150 o.s.ř. ze stejných důvodů jako jsou uvedeny v odst. 103 rozsudku, na které zde soud pro stručnost odkazuje). V souladu s ust. § 155 odst. 1 o.s.ř. bude pak jejich výše stanovena v samostatném usnesení, a to z toho důvodu, že v době vyhlášení rozsudku nebyla ještě zřejmá jejich celková výše.

Poučení