13 C 45/2024 - 168

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] [Adresa žalované] o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím a zveřejnění omluvy, takto:

Výrok

Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 300 000 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení a uložení povinnosti žalované se písemně žalobci omluvit, a to zveřejněním na internetových stránkách www.justice.cz po dobu minimálně 2 měsíců, ve znění: „Omluva [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce]: [Anonymizováno] se Vám omlouvá za nezákonné trestní stíhání Vaší osoby v trestním řízení vedeném Policí ČR pod sp. zn. [Anonymizováno] a u [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].“, se zamítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 50 581,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 2. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 300 000 Kč spolu s příslušenstvím jako náhrady škody za nezákonná rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání) ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen “OdškZ”). V žalobě uvedl, že byl trestně stíhán v řízení vedeném Policií ČR pod sp.zn. [Anonymizováno], a to vazebně, z čehož dovozuje zvýšený význam věci pro něj a silnější intenzitu zásahu do jeho práv nezákonným rozhodnutím. Trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24. 2. 2023, sp.zn. [spisová značka], v právní moci ke dni 24. 2. 2023. Dle žalobce nezákonným rozhodnutím došlo k zasažením jeho osobnostních práv a trestní stíhání u něj vyvolalo velký pocit nejistoty, čímž mu vznikla újma, kterou žádá odškodnit částkou 300 000 Kč a omluvu žalované. Prodlení považuje již od 25. 10. 2023, přestože nárok u žalované uplatnil 24. 8. 2023 s tím, že lhůta v rozsahu 6 měsíců pro předběžné projednání nároku neodpovídá úrovni společnosti/techniky atd. Žalobce uvedl, že nezákonná vazba zasáhla jeho rodinný život, bylo narušeno jeho partnerské soužití, což vyústilo v rozkol mezi žalobcem a jeho partnerkou paní [jméno FO], která se s ním rozešla. Nezákonné trestní stíhání narušilo také jeho vztah s dcerou [jméno FO] a její dcerou, vnučkou žalobce [Anonymizováno], když žalobce nemohl tyto osoby vídat. Narušen byl také vztah s otcem [jméno FO], když za normálních okolností jsou v těsném kontaktu a několikrát do týdne se vídají a pravidelně si telefonují. Nezákonné trestní stíhání zasáhlo také jeho pracovní sféru, před nezákonným trestním stíháním vykonával činnost [Anonymizováno] pro pana [jméno FO], přičemž kvůli trestnímu stíhání nemohl v tomto pokračovat a nebyla s ním uzavřena přislíbená pracovní smlouva. Nezákonné trestní stíhání prožíval jako velkou křivdu, neboť od samého počátku tvrdil, že trestnou činnost nepáchal a v místě se pohyboval, neboť chodil do místního baru. Psychicky špatně snášel křivdu, že je nezákonně trestně stíhán, a že je na něj uvalena nezákonná vazba, což narušilo jeho sociální vztahy. Podáním ze dne 19. 2. 2024 žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to co do omluvy, kterou požadoval písemně doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem, s tím, že dne 8. 4. 2024 omluvu obdržel. Usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 4. 2024, č.j. [spisová značka], bylo v tomto rozsahu řízení zastaveno. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že dne 24. 8. 2023 byla doručena žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání. S ohledem na absenci tvrzení ohledně dopadů trestního stíhání do života žalobce neměla žalovaná za prokázané, že tvrzená nemajetková újma dosáhla takové závažnosti, která by odůvodňovala poskytnutí zadostiučinění v penězích. Namítala také počátek běhu úroků z prodlení, když zákonná lhůta pro mimosoudní projednání nároků skončila dne 24. 2. 2024 a žalovaná se tak mohla ocitnout v prodlení nejdříve 25. 2. 2024. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne 18. 11. 2022 byl státním zástupcem podán návrh na vzetí do vazby obviněného [Jméno žalobce]. Téhož dne se konalo vazební zasedání u téhož soudu, při kterém bylo rozhodnuto, že obviněný [Jméno žalobce] se bere do vazby, přičemž se vazba započítává od zadržení 16. 11. 2022 a písemný slib obviněného nebyl přijat. Důvodem byla obava, že by se obviněný na svobodě skrýval před trestním stíháním pobytem na neznámém místě nebo uprchl do ciziny (dřívější pobyt a odsouzení ve Spolkové republice Německo), nebyl dostupný orgánům činným v trestním řízení. To vše také s ohledem na nedávnou minulost, kdy byl obviněný nedosažitelný, bylo vyhlášeno celostátní pátrání vydaný příkaz k zatčení. Obviněný proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze dne 15. 12. 2022, č.j. [spisová značka], tak, že stížnost zamítl. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že dne 4. 1. 2023 byl soudu předložen spisový materiál spolu se žádostí obviněného o propuštění z vazby na svobodu, žádost o propuštění z vazby ze dne 29. 12. 2022. Součástí spisu také záruka za chování obviněného ze dne 6. 12. 2022, kterou dala paní [jméno FO], jako jeho družka a příslib zaměstnání od [jméno FO] ze dne 5. 1. 2023. Vazební zasedání se konalo dne 16. 1. 2023, při kterém bylo rozhodnuto, že žádost o propuštění z vazby se zamítá. Proti rozhodnutí byla obviněným [jméno FO] podána stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze dne 2. 2. 2023, č.j. [spisová značka], tak, že byla zamítnuta. Z trestního spisu Obvodního státního zastupitelství pro [adresa], č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno usnesením ze dne 17. 11. 2022 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného za spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 2,3 trestního zákoníku, žalobce toto usnesení převzal osobně téhož dne. Z úředního záznamu ze dne 17. 11. 2022 bylo zjištěno, že otec žalobce, pan [jméno FO], byl kontaktován komisařem SKPV dne 17. 11. 2022, který mu sdělil, že se k němu syn dostavuje asi jedenkrát za měsíc, vyvrátil, že by u něj bydlel. Z rejstříku trestů bylo zjištěno, že žalobce byl v minulosti trestán. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že dne 26. 1. 2023 byla k Obvodnímu soudu pro [adresa] podána obžaloba ve věci obviněného [Jméno žalobce], který měl v přesně nezjištěné době od 18:30 hodin dne 1. 7. 2022 do 7:30 hodin dne 2. 7. 2022 v Praze, vniknout do prostoru staveniště novostavby za užití nezjištěného předmětu překonat uzamčené vstupní dveře vedoucí do novostavby, z přízemí budovy odcizit 3 klimatizace, 2 klimatizační rozvaděče, 17 čerpadel, měděné potrubí, a další, způsobit škodu 202 630 Kč, dopustit se přisvojení cizí věci tím, že se ji zmocnil, čin spáchal vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech potrestán a způsobil větší škodu, přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2,3 trestního zákoníku. Dne 24. 2. 2023 proběhlo hlavní líčení, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla obžalovaný [Jméno žalobce] podle § 226 písm. c) trestného řádu zproštěn obžaloby, pro výše uvedený skutek, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek obžalovaný spáchal. Státní zástupce i obžalovaný se vzdali odvolání a rozsudek nabyl právní moci téhož dne. Téhož dne 24. 2. 2023 bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka], o propuštění obžalovaného z vazby. Z protokolu o jednání dne 31. 1. 2025 vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp.zn. [spisová značka], které se týkalo shodných účastníků a předmětem věci bylo zadostiučinění za vykonanou vazbu v rámci trestního stíhání, které je předmětem nyní projednávané věci, bylo zjištěno, že svědek [jméno FO] k věci uvedl, že se zná s žalobcem nějaký pátek, a to a ohledem na to, že svědkova manželka byla následně partnerkou žalobce. Ohledně spolupráce s žalobcem uvedl, že zhruba dva roky nazpět potřeboval žalobce zaměstnat, svědek mu nabídl brigádní akci, na které vydržel 6 až 8 týdnů a poté zmizel, načež se svědek dozvěděl, že je ve vazbě. Byli dohodnuti, že pokud se žalobce osvědčí, svědek je připraven jej přijmout. Žalobce vykonával údržbu minigolfového hřiště a úklidu, měli dohodu o brigádě, ústní. Následně již spolupráci s žalobcem neobnovil, nebyl dostatek práce. Z výslechu žalobce [Jméno žalobce] během jednání dne 24. 6. 2025 bylo zjištěno, že předmětné trestní stíhání jeho život zasáhlo tak, že jej to vytrhlo z normálního života, měl přítelkyni, se kterou stále je, ale došlo k odloučení a v mezidobí se rozešli. Přetrhaly se vztahy s otcem, dcerou, vnučkou. Ve věznici jej navštěvoval jen otec, cca každých 14 dní, od kterého poslouchal, co to provedl a nevěřil jeho nevinně, protože je to stará škola a do dnes poslouchá, že je to nějaké divné, nevěří mu i přes zproštění. Po skončení trestního stíhání si musel najít bydlení, chvíli bydlel u otce, kde to není ideální, protože si nerozumí s jeho manželkou. Ohledně toho, jak zasáhlo trestní stíhání do jeho vztahu s přítelkyní uvedl, že v době zahájení trestního stíhání spolu byly čerstvě, asi půl roku, jsou spolu pořád, do vězení za ním nepřišla ani jednou, rozešli se, nedokázala pochopit, že je něco takového možné. Poté, co se vrátil z vazby se dali dohromady, ale není to takové, jaké to bylo. Ohledně vztahu s dcerou uvedl, že před trestním stíháním se mu narodila vnučka, takže byl s dcerou v kontaktu každý týden, jednou, dvakrát, jezdili spolu na vycházky, párkrát vnučku hlídal. Dcera rovněž do vazby nepřišla a je naštvaná, že něco takového dopustil. Ohledně práce uvedl, že před trestním stíháním pracoval pro firmu, která se starala o správu bytového domu, po propuštění z vazby, bylo místo obsazené a čekal se něco uvolní. Dnes již dělá jinou práci. Trestní stíhání bylo náročně na jeho psychiku, bral prášky na spaní, které dnes již nebere. Z výslechu svědkyně [jméno FO] během jednání dne 24. 6. 2025 bylo zjištěno, že je zhruba 4 roky přítelkyní žalobce a byla jí i v době trestního stíhání. Před zahájením trestního stíhání byl jejich vztah na začátku, bylo to hezké, všechno bylo fajn mezi nimi, potom zahájení to bylo horší, nechtěla za ním chodit do vězení na návštěvu, z celé situace byla špatná. Poté, co byl propuštěn se s k sobě s žalobcem vrátili, snažili se to slepit, ale stejné to už nebude nikdy. Uvedla, že před trestním stíhání i po něm s žalobcem žili. Vztahy žalobce s jeho rodinou označila za dobré, navštěvují otce žalobce i jeho dceru. O trestním stíhání nemluví, ale myslí si, že to neznamená, že ho to netrápí. Z výslechu svědka [jméno FO] během jednání dne 24. 6. 2025 bylo zjištěno, že se jedná o otce žalobce. K období trestního stíhání žalobce uvedl, že si jej pamatuje, měl z toho psychickou hrůzu. Před trestním stíháním byl jeho vztah se synem dobrý, navštěvovali se na pravidelné bázi, jednou, dvakrát týdně, někdy i víkend, telefonovali si, během pobytu ve vazbě ho navštěvoval. Nemá pocit, že by trestní stíhání jeho vztah s žalobcem zasáhl, moc mu nevěřil, protože si říkal, že to není možné, že tam je kvůli tomu, že nic neudělal, ale držel mu palce a chtěl mu pomoc. Ohledně vztahu syna s vnučkou uvedl, že komunikovali přes něj, vztah se podle něj nezměnil. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 4. 2. 2025, č.j. [spisová značka], jež ke dni rozhodnutí nenabyl právní moci, bylo zjištěno, že předmětné řízení se týká shodných účastníků, přičemž žalobce žádá o zadostiučinění ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím a zveřejnění omluvy, a to za vazbu vykonanou v trestním řízení shodném jako v našem řízení odškodňující trestní stíhání. Soud I. stupně za nezákonnou vazbu přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 101 000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. Žalobce uplatnil dne 24. 8. 2023 u žalované nárok na náhradu škody ve smyslu OdškZ (uplatnění nároku ze dne 24. 8. 2023, nesporné tvrzení stran). Podáním ze dne 22. 3. 2024 žalovaná odpověděla na žádost o odškodnění tak, že nebylo žádosti o poskytnutí peněžitého zadostiučinění vyhověno, ani částečně (podání ze dne 22. 3. 2024 s potvrzením o dodání do datové schránky). Žalovaná učinila podáním ze dne 8. 4. 2024 omluvu za nezákonné trestní stíhání osoby žalobce vedeném Policií ČR pod sp.zn. [Anonymizováno] a u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] (omluvný dopis ze dne 8. 4. 2024, potvrzení o dodání a doručení do datové schránky). Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy, avšak tyto již blíže nejsou zmiňovány v odůvodnění rozsudku, když nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o výslechy svědků a o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené s tím, že dne 17. 11. 2022 bylo zahájeno na základě usnesení Policie ČR, č.j. [Anonymizováno], podle § 160 odst. 1 trestního řádu, trestní stíhání na osobu žalobce, který byl obviněn z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 2,3 trestního zákoníku. Dne 24. 2. 2023 nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24. 2. 2023, sp.zn. [spisová značka], kterým byl žalobce obvinění zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce skutek, pro který byl obžalován spáchal. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 1 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdškZ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 OdškZ (1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 14 odst. 1, 3 OdškZ(1) Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. (3) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 OdškZ (1) Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. (2) Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1,2 OdškZ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Jak uvedl Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 17. 1. 2025, č.j. [spisová značka], z výše citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá, že žalobce se v tomto řízení po žalované domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ, za které se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem (tj. nárok podle § 8 odst. 1 OdškZ), se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdškZ, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výše zadostiučinění přiznaného na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 11. 2022, lze považovat za nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdškZ, když trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, ale žalobce byl obvinění zproštěn. S ohledem na to pak byly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a žalobci náleží zadostiučinění ve smyslu ust. § 31a odst. 2 OdškZ. Co do základu je tak nárok žalobce po právu, trestní stíhání bylo vedeno od 17. 11. 2022 do 24. 2. 2023. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že obdobná kritéria jako v případě vazebního držení či v případě výkonu trestu odnětí svobody mohou být obdobně uvažována i ve věcech nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání, jestliže takové stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem a) povaha trestní věci, b) délka trestního řízení a c) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Soud posuzoval povahu trestní věci, pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. To souvisí i s hrozbou trestního postihu, tedy druhem a výší trestu a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě, tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku. V předmětné věci byl žalobce stíhán pro trestný čin krádeže, za který mu hrozil trest odnětí svobody na jeden rok až pět let, navrhovaný trest pak činil 18 měsíců, délku hrozícího trestu nelze považovat za obecně vyšší, a to právě s ohledem k povaze trestné činnosti, která není společensky chápána tak negativně jako např. trestná činnost proti životu a zdraví, proti svobodě a lidské důstojnosti, apod. V řízení nebylo zjištěno a žalobce ani netvrdil, že by jeho pověst trestním stíháním jakkoliv utrpěla. Žalobce byl zproštěn z třetího nejpříznivějšího důvodu dle § 226 písm. c) tr. řádu, tedy že nebylo prokázáno, že by skutek, pro který byl žalobce stíhán, skutečně spáchal žalobce. Pokud jde o délku trestního řízení, pak jde zejména o to, po jakou dobu trval zásah do osobnostních složek žalobce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení. Trestní stíhání žalobce trvalo od 17. 11. 2022 do 24. 2. 2023, tedy něco přes tři měsíce, což lze označit za krátkou dobu, po kterou byl žalobce v nejistotě ohledně výsledku řízení a jako osoba obviněná z trestné činnosti byl udržován ve stavu nejistoty. Nelze tak hovořit o nadmíru dlouhém zásahu, navíc postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý. V případě zohlednění kritéria dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, pak soud připomíná, že samotné trestní stíhání má z povahy věci negativní dopady do osobnostní sféry žalobce a samo o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Omezení žalobce v rodinných poměrech lze spatřovat v tom, že po dobu trestního stíhání byly narušeny jeho rodinné vztahy, neboť trestní stíhání bylo stíhání vazebním. Rovněž přišel o zaměstnání, respektive brigádu, neboť se nejednalo o smluvně upravený hlavní pracovní poměr, protože se ze dne na den, do práce nedostavil a když byl propuštěn a zproštěn, nebylo již volné místo. Zasaženy byly také vztahy s otcem, který nevěřil nevinně žalobce, s ohledem na jeho vazební stíhání, avšak po celou dobu trestního stíhání žalobce navštěvoval ve vazbě a po propuštění se začali stýkat jako před trestním stíháním. Otec uvedl, že vztah se synem je stejný jako před zahájením trestního stíhání. Narušený byl vztah s přítelkyní, se kterou byl tou dobu krátce ve vztahu, a která s ním po celou dobu stíhání nebyla v kontaktu, protože jej nechtěla ve věznici navštěvovat a se kterou se po skončení trestního stíhání rozešli, přestože se jim následně podařilo vztah opět obnovit. Žalobci se také narodila před trestním stíháním vnučka, kterou v důsledku vazby nemohl vídat, což zasáhlo jeho vztahy jak s vnučkou, tak i dcerou, kterou navštěvoval a pomáhal jí. Žalobce byl vystaven psychickým problémům a po dobu trestního stíhání, a i po krátkou dobu po skončení trestního stíhání, musel brát medikaci pro podporu jeho psychiky. Co se týká srovnávací judikatury, tak žalobce uvedl částku odškodnění ve výši 300 000 Kč, aniž by předložil soudu srovnávací rozhodnutí v obdobných věcech. Žalovaná soudu předložila rozsudek ve věci Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. [spisová značka], jež se týkalo odškodnění za trestní stíhání za spáchání přečinu útisku dle § 177 odst. 1 trestního zákoníku, za což jí hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání až na jeden rok. Povaha věci vnímá obdobně jako standardně závažně, ve společnosti z pravidla vnímána méně negativně, trestní stíhání trvalo zhruba jeden rok, přičemž zadostiučinění bylo poskytnuto ve formě konstatování porušení práva. Ve věci Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. [spisová značka], se pak jednalo o odškodnění za trestní stíhání, kde se jednalo o přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, délka byla zhruba jeden rok a přiznal zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Rozsudek Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. [spisová značka], soud neposkytl peněžité zadostiučinění s odůvodněním, že nemohla vzniknut nemajetková újma, neboť další trestní stíhání svým významem výrazně převyšuje význam předmětného trestního stíhání. Zohlednil také, že žalobce není osobou bezúhonnou, v letech 2006 – 2017 páchal trestnou činnost, za kterou byl již opakovaně vyměřen trest odnětí svobody nepodmíněně. Opakovaně pak páchá trestnou činnost. Soud shledává největší podobnost v dohledaných rozhodnutích, kde bylo konstatováno porušení práva, a to s rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp.zn. [spisová značka], kde bylo odškodňováno trestní stíhání žalobce obviněného z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku, spáchaného dílem ve stádiu pokusu, dílem samostatně, a přečinu poškození cizí věci podle ů§ 228 odst. 1 trestního zákoníku formou spolupachatelství, hrozil trest odnětí svobody až pět let nepodmíněně, státní zástupce navrhoval trest 12 měsíců. Jednalo se tedy o obdobný trestný čin proti majetku, žalobce byl zproštěn ze stejného důvodu dle § 226 písm. c) trestního řádu, hrozilo odnětí svobody ve stejné výši, navrhovaný trest byl však nižší a oba žalobci měli trestní minulost. Trestní stíhání trvalo 9,5 měsíce, v našem případě pouze 3 a půl měsíce. Rozhodnutím Okresního soudu [adresa]-venkov, sp.zn. [spisová značka], pak bylo ve věci jednáno o náhradě nemajetkové újmy tří žalobců, kteří byli stíháni za spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku formou spolupachatelství a poškození cizí věci podle § 228 odst. trestního zákoníku, formou spolupachatelství, věc zde skončila postoupením k projednání přestupkové komisi. Jednalo se tedy trestné činnosti proti majetku shodně jako v tomto případě, zásah trval po dobu necelých 9 měsíců, tedy o více než polovinu delší než v naší věci, trestní sazba až dva roky, a soud shledal přiměřeným zadostiučiněním konstatování porušení práva. Pokud se jedná o nárok žalobce na zveřejnění omluvy ve shora uvedeném znění na internetových stránkách žalované soud neshledal důvodným, když s přihlédnutím k povaze žalobci vzniklé újmy, ohledně níž nelze konstatovat, že by nějakým způsobem vybočovala z povahy újmy, která se obvykle s trestním stíháním pojí, a že by tak doposud poskytnuté zadostiučinění ve formě omluvy žalované žalobci doručeným dopisem nebylo zadostiučiněním dostatečným. Poskytnutí veřejné omluvy prostřednictvím internetových stránek žalované se za okolností, kdy žalobce ani není osobou veřejně známou, ani jeho kauze ve které vazbu vykonal nebyla veřejnosti komunikována, resp. nic takového nebylo ani tvrzeno, se jeví jako nárokem již nepřiměřeným, kdy je soud tohoto názoru, že zadostiučinění ve formě poskytnutí omluvy formou zveřejnění má význam právě v případech, kdy je třeba komunikovat omluvu z objektivních důvodů nejen ve vztahu k žalobci samému, ale i vůči veřejnosti. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že dostačující zadostiučinění je konstatování porušení práva, které odpovídá dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, a to s přihlédnutím k objektivním skutečnostem daného případu (povaha trestní věci, délka trestního stíhání, předchozí trestná činnost). Výrazné zásahy do osobnostní sféry způsobené trestním stíháním soud neshledal, nejzásadnější dopady na práva žalobce měla samotný výkon vazby v rámci trestního stíhání, což bylo žalobci odškodněno v rámci jiného řízení. Vzhledem k tomu, že zadostiučinění v podobě konstatování nezákonnosti rozhodnutí v rámci omluvy učiněné žalovanou dopisem ze dne 8. 4. 2024 je dostačujícím zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, jež žalobci v souvislosti s trestním stíháním vznikla, pak nezbylo než žalobu ve zbylém rozsahu zamítnout. Žalobce uplatnil předběžně u žalované nárok dne 24. 8. 2023, žalobu podal dne 19. 2. 2024, pár dní před uplynutím šestiměsíční lhůty, kterou zákon poskytuje žalované k případnému nemimosoudnímu plnění. Tato skutečnost (tedy, že byla žaloba podána den před uplynutím zmíněné lhůty) však není nijak významná, neboť žalovaná zcela prokazatelně v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě na výzvu žalobce nikterak nezareagovala, a morální satisfakci poskytla žalobci až dávno v průběhu řízení – konkrétně dne 8. 4. 2024. Za situace, kdy byl učiněn závěr, že žalovaná nese odpovědnost za nezákonné soudní rozhodnutí, a kdy žalovaná splnila odpovídající formu odškodnění až v průběhu řízení, má žalobce právo na náhradu nákladů řízení, jež v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložil. Náklady řízení v částce 50 581,50 Kč sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty vy výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) a.t.) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby včetně jejího doplnění, částečné zpětvzetí ze dne 19. 2. 2024, vyjádření ve věci samé ze dne 17. 6. 2024, odvolání ze dne 17. 10. 2024 včetně doplnění, podání ve věci samé ze dne 25. 11. 2024) a dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „a.t. od 1. 1. 2025“) z tarifní hodnoty vy výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) a.t. od 1. 1. 2025) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 5,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1,2 a. t. od 1. 1. 2025 včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. od 1. 1. 2025 (účast na jednání dne 18. 3. 2025, vyjádření ve věci samé ze dne 18. 3. 2025 a ze dne 8. 4. 2025, porada s advokátem dne 23. 6. 2025, účast na jednání dne 24. 6. 2025, úkonu za účast při vyhlášení rozsudku dne 1. 7.2025) a DPH ve výši 21%. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. Lhůtu k plnění stanovil soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení