13 C 46/2023 - 87

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Tomáše Klusáka a přísedících JUDr. Dagmar Vyskupové a JUDr. Jiřího Navrátila ve věci žalobkyně:[Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [datum] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [tituly před jménem]. [jméno FO] sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/1] proti žalované:[Název zainteresované společnosti]., IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [tituly před jménem]. [jméno FO] [tituly za jménem] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o neplatnost rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru dohodou ze dne 8. 12. 2022, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru dohodou ze dne [datum], je neplatné. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] iniciovala pracovní schůzku ohledně expanze na [Anonymizováno]. Namísto řešení expanze na [Anonymizováno] jí bylo ze strany jednatelů sděleno, že si měla objednat na účet zaměstnavatele zboží pro vlastní potřebu hodnotě 7 000 Kč, a proto s ní bude okamžitě rozvázán pracovní poměr, nebo ať podepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru, která byla připravena předem ze strany zaměstnavatele. Žalobkyně jim sdělila, že vůbec neví, že si měla cokoliv objednat. Byla připravena škodu zaplatit. Jednatelé žalované však trvali na tom, že si ještě na předmětné schůzce musí vybrat, zda podepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru nebo jí bude okamžitě zrušen pracovní poměr. Žalovaná prostřednictvím jednatelů zvýšila nátlak na žalobkyni tím, že pokud dohodu o rozvázání pracovního poměru ihned nepodepíše, musí okamžitě odevzdat pracovní notebook a telefon. Žalobkyně však měla na firemním telefonů i v počítači v souladu s dohodou se žalovanou i běžnou praxí nainstalované i své osobní aplikace (internetové bankovnictví). Dále měla na přístrojích svá soukromá data (fotografie, zdravotnickou dokumentaci). Na uvedené sdělení žalovaná reagovala tak, že „to nikoho nezajímá“, a pracovní pomůcky musí okamžitě odevzdat nepřistoupí-li k uzavření dohody. Pod nátlakem žalobkyně dohodu o rozvázání pracovního podepsala, ačkoli její vůle taková nebyla. Neplatnost dohody žalobkyně spatřovala jednak v tom, že žalovaná neměla důvod s ní ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru a dále v obavě ze zneužití a ztráty jejich osobní údajů uložených na pracovních pomůckách žalované v důsledku jejích okamžitého odevzdání. V důsledku takového nepřípustného nátlaku, který nebyla žalovaná oprávněna učinit, je uzavřená dohoda o skončení pracovní poměru neplatná.

2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala. Žalovaná souhlasila s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou proběhlo jednání, jejímž předmětem bylo seznámit žalobkyni s opakovaným, hrubým porušením pracovní kázně, které spočívalo v neschváleném nakládání s finančními prostředky zaměstnavatele. Tímto způsobem dle žalované porušila žalobkyně povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná chtěla s žalobkyní ukončit pracovní poměr, přičemž s žalobkyní projednala dva způsoby, kterými lze tento pracovní poměr ukončit. Jedna z možností představovala ukončení pracovního poměru zaměstnavatelem dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Druhá možnost spočívala v ukončení pracovního poměru na základě vzájemné dohody. Žalobkyni na její žádost bylo umožněno poradit se se svým právním zástupcem. Žalobkyně tak měla v průběhu řešení situace poskytnutý prostor realizovat telefonickou konzultaci s právním zástupcem, což také učinila, načež následně podepsala předmětnou dohodu o rozvázání pracovního poměru. S obsahem dohody souhlasila. Pakliže by došlo k okamžitému ukončení pracovního poměru, nevidí žalovaná důvody, které by žalobkyni opravňovaly k dalšímu užívání firemního notebooku a mobilního zařízení. Pakliže měla žalobkyně v mobilním zařízení, nebo notebooku osobní soukromá data, přičemž toto bránilo v odevzdání věcí žalované, je třeba takové tvrzení označit za ryze účelové a irelevantní. Jak známo případné osobní účty žalobkyně, jsou běžně zabezpečeny heslem či jinými přístupovými údaji, které žalovaná nezná, a proto by mohlo ze strany žalované dojít pouze k uvedení zařízení zpět do továrního nastavení. Dle žalované uzavřená dohoda o skončení pracovního poměru je platná, a proto navrhla, aby soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. V podrobnostech argumentace účastníků odkazuje soud na jejich písemná podání a přednesy, které jsou součástí spisu a jsou druhé straně sporu známy.

4. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu s nástupem do práce [datum] se sjednaným druhem práce „[Anonymizováno]“. Dne [datum] se uskutečnila pracovní schůzka mezi žalobkyní a jednateli žalované. Na uvedené schůzce ze strany jednatelů žalované byly žalobkyni nabídnuty dvě možnosti skončení pracovního poměru, a to buď okamžitým zrušením pracovního poměru, případně jí nabídli možnost uzavření dohody o skončení pracovního poměru s tím, že konec pracovního poměru byl sjednán na [datum]. Dohoda o skončení pracovního poměru a s tím související vyplacení peněžních prostředků byla ze strany žalované splněna, tj. byla vyplacena mzda za prosinec na odstupné ve výši jednoho měsíčního platu a vánoční bonus. Žalobkyni byla stržena částka 5 634 Kč, nicméně ta jí byla po její urgenci ze strany žalované následně v plné výši navrácena. Žalobkyně užívala jako pracovní pomůcky produkty společnosti [jméno FO].

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Pracovní poměr žalobkyně u žalované skočil dohodou ke dni [datum]. V dohodě o rozvázání pracovního poměru se dohodli, že žalobkyně ke dni [datum] předá mobilní telefon a notebook s odstraněným profilem v základním továrním nastavení (dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum], č. l. 8).

7. Žalobkyně se u žalované domáhala sdělení, kolik mělo být strženo za platby [Anonymizováno] a za rozleštění displaye. Ze strany žalované bylo sděleno, že částka 5 229 Kč byla sražena neoprávněně, a proto byla žalobkyni vrácena (e-maily, č. l. 11-12 + doručenka od výzvy k vrácení neoprávněně zadržené částky, č. l. 12v).

8. Dne [datum] sdělila žalobkyně žalované, že k podpisu dohody ze dne [datum] došlo pod zřejmým nátlakem žalované, jelikož jí bylo sděleno, že pokud dohodu neuzavře, tak dojde k okamžitému zrušení pracovního poměru, ačkoli k tomu nebyl dán žádný zákonný důvod. Žalobkyně tímto podáním namítla relativní neplatnost shora uvedené dohody. Rovněž žalobkyně trvala na dalším zaměstnávání u žalované a přidělování práce (přípis ze dne 15. 2. 2023 vč. doručenky, č. l. 9-10).

9. Z vyúčtování služeb [Anonymizováno] (č. l. 35-58) soud zjistil, že u čísla [tel. číslo]docházelo v období [Anonymizováno] do [Anonymizováno] k platbám prostřednictvím SMS od 300 Kč do 884 Kč měsíčně.

10. Z komunikace mezi žalobkyní a [jméno FO] a [jméno FO] soud zjistil, že k dotazu žalobkyně ohledně používání mobilu i notebooku žalované k soukromým účelům [jméno FO] sdělila, že o žádném zákazu nevěděla a všichni používali tyto věci k osobním účelům. Totéž prakticky sdělila žalobkyni i [jméno FO].

11. Z článků na webových stránkách [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vyplývá, že lze vypnout kódový zámek na zařízení [Anonymizováno], a že pomocí [Anonymizováno] lze obejít aktivační zámek na [Anonymizováno].

12. Žalobkyně měla na [Anonymizováno] uložena data ve výši cca [Anonymizováno] GB, a to fotky od roku [Anonymizováno] (cca 10 000 ks), videa (191 videií), dokumenty a zprávy (struktura dat na [Anonymizováno] žalobkyně + počet fotek uložených na [Anonymizováno] žalobkyně společně s určitými fotkami s počátečním datem + struktura dat žalobkyně na [Anonymizováno] + výpis aplikací využívajících [Anonymizováno] + [Anonymizováno] žalobkyně). Rovněž měla žalobkyně na notebooku osobní věci typu návrh mzdy, dohoda o splátkách a rovněž emailovou komunikaci ohledně zdravotních vyšetření (návrh mzdy, dohoda o splátkách + výpis z e-mailové komunikace žalobkyně).

13. Z účastnické výpovědi žalobkyně, učiněné na jednání dne [datum], soud zjistil, že jí bylo ze strany žalované přímo navrženo, aby využívala laptop a mobil pro soukromé účely. Užívání těchto pomůcek se řešilo jen u zaměstnankyň, které používaly pracovní pomůcky k výdělečným účelům, jelikož byly influencerky. Pracovní pomůcky využívala ke kontrole sociálních sítí, což bylo i náplní její práce i na kontrolu svých sociálních sítí a k normálnímu využití, telefon k telefonování, internetu a platby pomocí mobilu. V telefonu měla duální (2) SIM karty, jednu svoji, jednu společnosti. Svoji SIM kartu používala k běžným platbám. O schůzku požádala sama žalobkyně, protože výkon práce, kterou konala se posunul trochu jinam. Chtěla zjistit, jaká bude perspektiva na příští rok. Na schůzku se dostavili dva jednatelé, přičemž sjednala schůzku pouze s jedním z nich. Měla sebou rovněž svůj laptop a mobil. Bylo jí sděleno, že způsobila žalované škodu a tím hrubě porušila pracovní kázeň. Žalovaná to měla zjistit prostřednictvím vyúčtování společnosti [Anonymizováno]. Následně byly přede ni položeny dva papíry, a to okamžité pracovního poměru a dohoda, nechť si vybere. Požádala o určitý časový prostor, která trvala cca 10-15 minut. Kontaktovala svého zástupce za účelem právní pomoci. Po konzultaci si vybrala okamžité zrušení pracovního poměru. Následně jí bylo sděleno, ať okamžitě odevzdá svůj telefon a laptop, přičemž jí bylo sděleno, že jednatele nezajímají argumenty, že tam má osobní věci. Žalobkyně nebyla připravena. Při podpisu okamžitého zrušení pracovního poměru měla pracovní pomůcky odevzdat ihned, kdy následně jí bylo sděleno, že pokud podepíše dohodu, tak může odevzdat své pracovní pomůcky po víkendu v továrním nastavení. Dostala se do nekomfortní situace, došlo zde ke ztrátě důvěry, a proto změnila svoji původní volbu a podepsala jsem dohodu a pracovní pomůcky vrátila po víkendu v továrním nastavení.

14. Dále soud z účastnické výpovědi žalobkyně zjistil, že jednatelé žalované nehrozili zveřejněním jejich osobních dat, nebo jejich zneužitím, nicméně v důsledku toho jejich jednání ztratila vůči nim důvěru. Žalobkyni u virtuální SIM karty žalované nebylo známo, že by měla aktivované platební služby. K té aktivaci zřejmě muselo dojít prostřednictvím žalované. To, že se odečetly SMS platby, se dozvěděla na jednání 8.

12. Žalobkyně se na jednání cítila méněcenně. Na straně jednatelů žalované nebyla žádná ochota pro vyjednávání. V daný moment ani neměla, jak zavolat domů. V PC měla osobní dokumenty, které nechtěla, aby padly do rukou IT služby. Měla na liště notebooku uložené různé aplikace. Samozřejmě do internetového bankovnictví heslo bylo, ale do e-mailu, WhatsAppu, Messengeru mohla vstupovat bez hesla. Rovněž si stáhla v prosinci na plochu zdravotní dokumentaci partnera, takže i z toho měla trošku strach. Dohodu uzavřela, protože jí nebylo umožněno uvést pracovní prostředky do továrního nastavení. Žalobkyně měla osobní data na pracovních pomůckách žalované, protože se domnívala, že to nevadí. Nebyla připravena, že může dojít k takovému jednání žalované.

15. Z účastnické výpovědi jednatele žalované [tituly před jménem]. [jméno FO], učiněné na jednání dne [datum], soud zjistil, že zaměstnanci nemají právo používat ty pracovní pomůcky k soukromým účelům. I kdyby hypoteticky existovala nějaká dohoda o užívání k pracovním účelům, tak dle jednatele žalované při okamžitém zrušení pracovního poměru zaniká nárok toho uživatele k těm datům uloženým v těch pracovních pomůckách. Jednatel žalované využívá svůj pracovní mobil i k soukromým účelům.

16. Ohledně schůzky konané dne [datum]. z účastnické výpovědi jednatele žalované [tituly před jménem]. [jméno FO] soud zjistil, že byli jakožto vedení společnosti dlouhodobě nespokojeni s žalobkyní a zjistili tedy opakované finanční operace v neprospěch žalované. Tyto platby ve spojení s dalšími nedostatky hodnotili jako závažné porušení pracovní kázně, a proto chtěli uzavřít s žalobkyní dohodu o ukončení pracovního poměru, případně měli připravenou variantu okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobkyně si vzala čas na promyšlení. Po poradě se svým právním zástupcem se vrátila. Následně měli strach, zda si danou komunikaci žalobkyně nenahrává. Sdělili, ať jim žalobkyně sdělí, kterou možnost využije. Žalobkyně sdělila, že volí okamžité zrušení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně vybrala okamžité zrušení pracovního poměru, tak jí sdělili, ať odevzdá všechny svoje věci, protože důvod pro jejich užívání skončil okamžitým zrušením pracovního poměru. Takto byli zvyklí ze svých předcházejících pracovních zkušeností a manažerských pozic z velkých společností, kdy zároveň měli strach, že by mohlo dojít následně ke zneužití firemních údajů a dat, a následně k poškození společnosti, protože při okamžitém zrušení pracovního poměru vztahy nekončí dobře. Proto chtěli pracovní pomůcky okamžitě zpět. V případě uzavření dohody mohla vrátit pracovní pomůcky druhý den, pokud je uvede do továrního nastavení. Co se týče těch plateb, tak se to dozvěděli asi buď ten den nebo den až dva dopředu. Bylo to pro ně takový poslední hřebíček při zvažování ukončení pracovního poměru s žalobkyní. Jelikož mají úhrady na fakturách cca 7 000 000 Kč, tak určité věci se k nim dostávají se zpožděním. Žalobkyni sdělili, že má možnost okamžitého zrušení pracovního poměru, při kterém odevzdá všechny své věci a i kartičku, anebo uzavře dohodu. Žalobkyně šla poté volat. Jednatel žalované nevěděl, jaké věci má žalobkyně uložené v PC. Nevěděl, že tam jsou zdravotní dokumenty a další soukromé věci. K ničemu by jim tyto dokumenty nebyly.

17. Návrhy na doplnění dokazování zejména nahrávkou rozhovoru jednatele žalované a žalobkyně a dalších navržených důkazů nahlédnutím do [Anonymizováno] žalobkyně, zpracováním znaleckého posudku, vyžádáním zprávy operátora [Anonymizováno] a dalších navržených důkazů soud zamítl. Soud dospěl k závěru, že zjištěný skutkový stav z provedených důkazů poskytoval dostatečný podklad pro jeho právní posouzení, tj. poskytnutí odpovědi žalobkyni, zda jednání žalované lze považovat za takové, jež by způsobovalo neplatnost uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru.

18. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení.

19. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

20. Podle ustanovení § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „o. z.“), o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

21. Podle ustanovení § 587 odst. 1 o. z., kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

22. Podle § 551 o. z. vyplývá, že nezbytným pojmovým předpokladem vzniku právního jednání je především svobodná a vážná vůle, jako psychický vztah jednajícího subjektu k zamýšlenému (chtěnému) následku. Právní jednání pak vzniká až tehdy, je-li takto utvořená vůle projevena určitým a srozumitelným způsobem navenek a učiněna seznatelnou jiným osobám.

23. Právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná.

24. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018 vyplývá, že dovolání se neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 587 o. z. na jedné straně a včasné podání žaloby o určení neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ustanovení § 72 zák. práce na straně druhé jsou – jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 660/2009, uveřejněného pod č. 20 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2011 – (samostatnými) předpoklady, které musí být (oba) splněny k tomu, aby soud svým rozhodnutím určil (mohl určit) zaměstnancem nebo zaměstnavatelem požadovanou neplatnost právního jednání. Oprávněný účastník se může dovolat neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru nejen před zahájením soudního řízení, ale i kdykoli v průběhu řízení, a to až do vyhlášení (vydání) rozhodnutí, kterým se řízení o věci končí. Protože jde o hmotněprávní jednání, může být dovolání se neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru učiněno také vůči soudu [prostřednictvím žaloby nebo jiného podání (úkonu)]; v tomto případě je účinné vůči druhému účastníku pracovního poměru od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl (srov. § 41 odst. 3 o. s. ř.).

25. Soud má za to, že žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou včas dle § 72 zákoníku práce a rovněž se dovolala u žalované relativní neplatnosti dohody uzavřené dne [datum]. V námitce relativní neplatnosti ze dne [datum] sdělila žalobkyně žalované, že k podpisu dohody ze dne [datum] došlo pod zřejmým nátlakem žalované, jelikož jí bylo sděleno, že pokud dohodu neuzavře, tak dojde k okamžitému zrušení pracovního poměru, ačkoli k tomu nebyl dán žádný zákonný důvod. Další důvody neplatnosti uzavřené dohody rozvedla v rámci soudního řízení, kdy dále namítala nátlak na žalobkyně ve formě bezprávné výhružky, která se měla týkat okamžitého odevzdání pracovních pomůcek (služební mobil a notebook), přestože na nich žalobkyně měla nahrané osobní a citlivé údaje (o dalším důvodu relativní neplatnosti se žalovaná dozvěděla dne 30. 8. 2023 – doručení repliky žalobkyně).

26. Dle soudu žalobkyně splnila uvedené podmínky, aby soud přezkoumal, zda vymezené jednání žalované mohlo způsobit neplanost uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru.

27. Soud se nejprve zabýval prvním důvodem vymezeným ze strany žalobkyně, tj. že žalovaná sdělila, že žalobkyně způsobila žalované škodu cca 7 000 Kč prostřednictvím SMS plateb, a proto jí byla nabídnuta buď dohoda o skončení pracovního poměru nebo okamžité zrušení pracovního poměru. O takové průběhu skutkového stavu mezi účastníky nebylo v zásadě sporu. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo prokázáno, že ze strany jednatelů žalované bylo žalobkyni sděleno, že způsobila žalované škodu a tím hrubě porušila pracovní kázeň. Žalovaná to měla zjistit prostřednictvím vyúčtování společnosti [Anonymizováno]. Následně byly před žalobkyni položeny dva papíry, a to okamžité pracovního poměru a dohoda o skončení pracovního poměru.

28. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1332/2001, vyplývá, že nejedná se o bezprávnou vyhrůžku a nelze ani považovat za zneužití výkonu práva na újmu zaměstnance (§ 7 odst. 2 zák. práce) okolnost, jestliže zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou (ofertu) odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody (v daném případě požívání alkoholu v pracovní době), pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě; sdělením své pohnutky, která jej vede ke skončení pracovního poměru se zaměstnancem totiž hrozí tím, co je za účelem skončení pracovního poměru oprávněn podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce učinit. Při porovnání obou možností skončení pracovního poměru nabízených žalobci přitom ani nelze úspěšně dovozovat, že žalobce jednal v důsledku tísně ke svému neprospěchu, jestliže se rozhodl předejít jednostrannému skončení pracovního poměru okamžitým zrušením a zvolil si možnost skončit pracovní poměr dohodou, tedy způsobem pro něj výhodnějším.

29. Dle soudu lze tedy v případě prvního důvodu neplatnosti uzavřené dohody namítaného žalobkyní na základě shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu jednoznačně uzavřít, že postup žalované, která svůj návrh na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru odůvodnila tím, že dle jejího názoru jsou zde důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu způsobení škody žalované ve výši 7 000 Kč, nemohl způsobit neplatnost uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru dne [datum]. Ze strany žalované se nejednalo o bezprávnou výhružku ani o zneužití výkonu práva na újmu žalobkyně, ale oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti uzavřené dohody skončení pracovního poměru žalobkyně. K tomu lze rovněž odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání, nejde o bezprávnou výhrůžku, ale o oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) uzavřeného pod jeho vlivem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2005); tak je tomu například v případě, kdy zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zrušit okamžitě (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018).

30. Námitky žalobkyně, že v soudem zmíněném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1332/2001 zde byly jednoznačně důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru (alkohol na pracovišti), avšak u žalobkyně zde důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru nebyly, soud vyhodnotil jako nedůvodné. Soud má za to, že z citovaného rozhodnutí zcela jednoznačně vyplývá, že zaměstnavatel tímto způsobem může postupovat, jestliže podle jeho názoru jsou zde důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. V řízení o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru soud nemůže přezkoumávat, zda důvody sdělené zaměstnavatelem by v rámci soudního řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru skutečně obstály. Pokud žalobkyně měla za to, že důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru neexistovaly, neměla dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavírat. Naopak se měla domáhat případně určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru.

31. Dále se soud zabýval druhým tvrzeným důvodem pro určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum], tj. že jednání žalované v podobě požadavku na okamžité odevzdání pracovních pomůcek (služební mobil a notebook) v případě neuzavření dohody o rozvázání pracovního poměru a převzetí okamžitého zrušení pracovního poměru, přestože žalobkyně měla na uvedených pracovních pomůckách nahrané osobní a citlivé údaje, je bezprávnou výhružkou a nepřípustným nátlakem, který způsobuje neplatnost uzavřené dohody ze dne [datum].

32. Soud vzal za prokázané (z účastnických výpovědí žalobkyně a jednatele žalované [jméno FO]), že dne [datum] žalobkyni byly nabídnuty dvě možnosti skončení pracovního poměru. Buď dohodou nebo okamžitým zrušením pracovního poměru. Žalobkyně si vzala čas na rozmyšlenou (10 - 15 min) na konzultaci se svým právním zástupcem. Po této konzultaci si vybrala okamžité zrušení pracovního poměru. Jednatelé žalované ji proto oznámili, nechť odevzdá všechny svoje věci (notebook + mobil), protože důvod pro jejich užívání končí okamžitým zrušením pracovního poměru. Žalobkyně argumentovala, že na těchto pomůckách má nahrané osobní věci (údaje). K tomu však jednatelé nepřihlíželi, chtěli odevzdat ihned všechny pomůcky. Z účastnické výpovědi [tituly před jménem]. [jméno FO] vyplynulo, že motivací pro toto jednání (i jeho věcnost) byl strach z nahrávky komunikace žalobkyní. Trvali na odevzdání svého majetku, protože důvod pro jejich užívání končil okamžitým zrušením pracovního poměru. V případě ponechání těchto prostředků měli obavu, že by mohlo dojít následně ke zneužití firemních údajů a dat, a následně k poškození společnosti, protože při okamžitém zrušení pracovního poměru vztahy nekončí dobře. Žalobkyni bylo následně sděleno, že pokud podepíše dohodu, tak může odevzdat své pracovní pomůcky po víkendu v továrním nastavení. Proto změnila žalobkyně svoji původní volbu a podepsala dohodu a pracovní pomůcky vrátila po víkendu v továrním nastavení. Jednatelé žalované nehrozili žalobkyni zveřejněním jejich osobních dat, nebo jejich zneužitím. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že se jednalo o mobilní telefon a notebook značky [Anonymizováno]. Prostřednictvím svého profilu měla žalobkyně v těchto pracovních pomůckách své osobní fotky, různé dokumenty (zdravotnická dokumentace), přístupy do sociálních sítí apod.

33. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně měla povoleno užívat své pomůcky pro osobní potřebu. Žalovaná argumentovala, že takový souhlas žalobkyni nedala, a proto platil § 316 odst. 1 věta první zákoníku práce, že zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Z provedeného dokazování však (účastnická výpověď žalobkyně, účastnická výpověď jednatele žalované, písemné sdělení kolegů žalobkyně) vyplývalo, že k osobním potřebám tyto pomůcky využívali jak kolegyně žalobkyně, tak jednatel žalované [tituly před jménem]. [jméno FO]. Ten sám soudu sdělil, že i kdyby hypoteticky existovala nějaká dohoda o užívání k pracovním účelům, tak dle jednatele žalované při okamžitém zrušení pracovního poměru zaniká nárok toho uživatele k těm datům uloženým v těch pracovních pomůckách. Dle soudu výsledky dokazování spíše svědčí o možnosti využívání pracovních pomůcek (mobil + notebook) pro soukromé účely.

34. Dle soudu však uvedené (možnost/nemožnost využívání pro soukromé účely) nebylo pro právní posouzení této věci zcela klíčové, jelikož dle soudu jednání žalované, kdy sdělila, že v případě varianty okamžitého zrušení pracovního poměru má žalobkyně odevzdat okamžitě všechny své pracovní pomůcky, nelze hodnotit jako bezprávnou výhružku nebo vyvolání tísně u žalobkyně. Dle soudu uvedené jednání (výzva) není způsobilé vyvolat neplatnost dohody o skončení pracovního poměru.

35. Povinnost vrátit svěřené pracovní pomůcky při skončení pracovního poměru je zákonná povinnost zaměstnance. Je logické, pokud toto zaměstnavatel požadoval, šlo spíše o informaci pro žalobkyni než o výhružku. Je pochopitelné, že u žalobkyně toto sdělení vzbudilo nepříjemné pocity, nicméně nelze odhlédnout rovněž od motivů žalované jako zaměstnavatele, která měla naopak obavu ze zneužití dat společností a případně z poškození jejího dobrého jména u klientů. Žalované není stanovena povinnost, aby pracovní pomůcky užívané pro soukromé potřeby ponechala zaměstnanci i po skončení pracovního poměru. Pokud by k tomu žalovaná přistoupila, jednala by nad rámec svých zákonných povinností. Dle soudu pouhá výzva k odevzdání pracovních pomůcek se soukromými údaji sama o sobě automaticky neznamená zásah do osobnostních práv žalobkyně chráněných dle § 81 a násl o. z., zejména do práva na soukromí. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že žalovaná ani nehrozila jakýmkoli zobrazením, využitím či zneužitím údajů žalobkyně. Pokud by došlo k zásahu do osobnostních práv, náležela by případně žalobkyni ochrana dle § 82 a násl. o. z.

36. Následně se soud zabýval hodnocením, zda uvedenou výzvu k okamžitému odevzdání pracovních pomůcek za účelem vynucení si uzavření dohody o skončení pracovního poměru lze hodnotit jako bezprávnou výhružku. Při posouzení soud vyšel z východisek zmíněných v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018.

37. Má-li právní (pracovněprávní) jednání (navenek projevená vůle) účastníka právního vztahu odpovídat jeho vlastní vůli, musí být výsledkem jeho vnitřního (duševního) rozhodovacího procesu. Jen tehdy lze usuzovat na to, že vůle účastníka byla svobodná. Vůle není svobodná, byla-li utvořena pod vlivem bezprávné výhrůžky (psychického donucení, vis compulsiva), neboť vůle zde není projevem přání jednajícího účastníka pracovněprávního vztahu, ale jednající je přinucen ke svému projevu vůle vzbuzením důvodné bázně (důvodného strachu). Právní jednání zde sice vzniká (stává se existujícím, perfektním), avšak v důsledku psychického donucení je neplatné. Od bezprávné výhrůžky je třeba též odlišovat tíseň, kterou se rozumí nejen objektivní hospodářský nebo sociální stav, nýbrž i psychický stav (např. rozrušení, obavy o blízkou osobu apod.) jednajícího, bez něhož by takové právní jednání neučinil, ale nejedná nesvobodně, neboť jeho vůle není ovlivňována fyzickým nebo psychickým násilím (nátlakem); tíseň je jedním z předpokladů lichvy (§ 1796 o. z.).

38. Psychické donucení (nátlak) způsobuje, že vůle jednajícího je deformována pod vlivem bezprávné výhrůžky, a tudíž není projevem přání jednajícího účastníka právního (pracovněprávního) vztahu, ale jeho důvodné obavy (důvodného strachu). Jednající osoba tak například uzavře smlouvu (dohodu) podle pokynů druhého účastníka právního vztahu, kterou by nebýt důvodné bázně (kupř. o svou osobu či osoby blízké, popř. o své majetkové, ekonomické či jiné zájmy) za normálních poměrů neuzavřela. Každý psychický nátlak (psychické donucení) ovšem nelze považovat za nepřípustný. O bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit (např. hrozbou ublížení na zdraví, hrozbou značné škody na majetku apod.), nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí (např. jednajícímu je vyhrožováno, že musí uzavřít určitou smlouvu, jinak že bude příslušným orgánům oznámen jako pachatel trestného činu, který skutečně spáchal). Přitom není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Konečně musí být bezprávná výhrůžka adresována tomu, jehož právní úkon (nyní právní jednání) se vynucuje, nebo osobám jemu blízkým (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96, uveřejněný pod č. 12 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999). Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání, nejde o bezprávnou výhrůžku, ale o oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) uzavřeného pod jeho vlivem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2005).

39. Dle soudu žalovaná svým jednání nečinila ničeho, k čemu by nebyla oprávněna. Rovněž prostřednictvím své nabídky nevynucovala něco, k čemu taková nabídka nesmí být využita. Žalobkyně pouze měla na výběr ze dvou možností, přičemž uzavření dohody pro ni bylo výhodnější s ohledem na využití pracovních pomůcek (měla více času na případné přetažení svých údajů a uvedení přístrojů do továrního nastavení). Tuto výhodnější variantu si i žalobkyně vybrala. Žalobkyně tedy nejednala obecně ku svému neprospěchu v důsledku uzavření dohody o skončení pracovního poměru.

40. Výzva zaměstnavatele k okamžitému odevzdání pracovních pomůcek při skončení pracovního poměru není ani takového druhu a takové intenzity, která by vzbudila u žalobkyně důvodnou bázeň. Dle soudu si žalobkyně pouze představovala zneužití svých osobní dat, žalované jí ničím konkrétním a hmatatelným nehrozila. Žalovaná pouze chtěla vrátit svůj majetek. Přestože si žalobkyně při výzvě k odevzdání pracovních pomůcek zcela konkrétně představovala zneužití svých osobní dat, případně nahlížení do různých svých dokumentů a fotek, sama nečinila žádné kroky, aby své osobní věci v pracovních pomůckách ochránila před jakýmkoli zobrazením od jakékoli cizí osoby, jelikož dle svých tvrzení některé vstupy ať již do zařízení či aplikací nechránila heslem či jiným zabezpečením produktů [Anonymizováno] (kódový zámek). Rovněž sama žalobkyně využívala pracovní pomůcky žalované zcela neomezeným způsobem, přičemž při používání pracovních pomůcek pro soukromé účely nelze očekávat jejich neomezené užívání. Sama žalobkyně přispěla svým uchováváním osobních údajů a dokumentů k vytvoření stavu, který u ní následně vyvolal nepříjemnou obavu. Nemůže proto pak dovolávat zneužívajícího jednání žalované, která chtěla pouze odevzdat svůj majetek.

41. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyní tvrzené jednání žalované nezpůsobilo neplatnost uzavřené dohody o skončení pracovního poměru, a proto soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl.

42. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalované náleží náhrada nákladů řízení proti žalobkyni jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

43. Náklady žalované tvoří odměna za zastoupení ve výši 2 500 Kč/úkon – 5 úkonů, tj. 12 500 Kč podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum] (2 úkony, jednání přesáhlo 2 hodiny) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu v celkové výši 1 500 Kč. Dále má zástupce žalované nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je zástupce žalované plátcem, ve výši 2 940 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 940 Kč uložil soud zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

44. Navrhovaný postup dle § 150 o. s. ř. ze strany žalobkyně, aby soud v případě jejího neúspěchu nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně je samoživitelka s nízkým příjmem, shledal soud za nedůvodný. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Rozhodování o nákladech řízení se v řízení sporném zásadně řídí principem "vítěz bere vše" (srov. § 142 o. s. ř.). Dle soudu v případě aplikace § 150 o. s. ř. jde o vzácnou výjimku z pravidla, které se nesmí nadužívat nebo dokonce zneužívat. Soud pro uvedené rozhodnutí musí mít dostatečné informace, aby vliv uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení mohl řádně posoudit, případně své rozhodnutí o aplikaci § 150 o. s. ř. řádně odůvodnit. V projednávané věci dle soudu nebyly důvody hodné zvláštního zřetele ze strany žalobkyně dostatečně tvrzeny ani žádným způsobem osvědčeny, přestože řízení trvalo necelý rok. Dle soudu měla žalobkyně dostatečný časový prostor, aby soudu svoji majetkovou a životní situaci dostatečně osvědčila. Dle soudu však v posuzované věci nelze přehlédnout, že uložené náklady řízení nejsou nepřiměřeně vysoké či likvidační.