13 C 5/2024 - 319

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Evy Mildeové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobce: [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 88 798 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 10. 2023, č. j. 11 C 346/2018-263 takto:I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění: takto:

Výrok

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 68 992 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích III. a IV. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

- uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 68 992 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 26. 8. 2017 do zaplacení (výrok I.), - zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 806 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 26. 8. 2017 do zaplacení (výrok II.), - uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu náklady řízení ve výši 3 616 Kč (výrok III.), - uložil žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 3 450 Kč (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě ze dne 17. 12. 2018, kterou se žalobce domáhal zaplacení peněžité náhrady podle § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) za užívání pozemku p.č. [hodnota], pozemku p.č. [hodnota], pozemku p.č.[Anonymizováno] a pozemku p.č. [Anonymizováno], to vše v katastrálním území [adresa] (dále též „pozemky“), a to za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, které v té době vlastnil žalobce. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobce posoudil jako závazek z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Nárok na zaplacení úroku z prodlení posoudil podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Povinnost k zaplacení soudního poplatku odůvodnil § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

3. Všechny pozemky, které jsou uvedeny v odůvodnění tohoto rozsudku se nacházejí v katastrálním území [adresa]. Proto v další části tohoto odůvodnění již nebudou pozemky označeny katastrálním územím.

4. Proti tomuto rozsudku (proti výrokům I., III. a IV.) podal odvolání žalovaný. Namítl následující: - Pozemky užíval (a doposud užívá) na základě spravedlivého důvodu, který spatřuje v tom, že pozemky byly dříve svěřeny k trvalému užívání zemědělskému družstvu, které v letech 1959 až 1981 přistavělo a postavilo stavby, které následně žalovaný v roce 2016 užíval. Tyto stavby byly žalovanému vydány zemědělským družstvem dohodami z roku 1994 a 1995 jako transformační majetkový podíl oprávněné osoby podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Následně v roce 1997 žalovaný uzavřel s [právnická osoba] nájemní smlouvu na tyto pozemky. Následně bylo v roce 2005 zjištěno, že pozemky nesprávně spravoval [právnická osoba], neboť se pozemky nacházely v dobývacím prostoru a měly být správně spravovány [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Proto byla nájemní smlouva z roku 1997 ukončena. Ihned poté žalovaný požádal žalobce o uzavření kupní nebo nájemní smlouvy. Žalobce však žalovanému nevyhověl. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně k těmto tvrzením neprovedl důkazy. - Nesouhlasil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o rozsahu, v jakém v roce 2016 užíval pozemky. Uvedl, že užívá stavbu, která byla povolena a kolaudována žalobcem a nemůže ji z pozemků ve vlastnictví žalobce „odnést“. - Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o výši obvyklého nájemného za užívání pozemků. Vytkl soudu prvního stupně, že nevycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 31. 8. 2017, č. 3422/71/17. Ve vztahu ke znaleckému posudku podanému obchodní společností [právnická osoba] ze dne 24. 2. 2023, č. [hodnota]-333/2023 (ze kterého vyšel soud prvního stupně) namítl, že ke srovnání byly použity pouze smlouvy uzavřené výhradně žalobcem, přičemž podle jeho názoru žalobce ceny nesjednává, ale určuje. - Soud prvního stupně nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle názoru žalovaného bylo řízení zahájeno žalobou – ustáleným vzorem uplatněným žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto měla být přiznána paušální náhrada nákladů pouze ve výši 100 Kč za jeden úkon podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“) a nikoli ve výši 300 Kč. - Soud prvního stupně nesprávně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, ačkoli jeho úspěch ve věci činil 77,7 % a žalovaný byl úspěšný ve 22,3 %. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změněn a žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrzen.

6. Jelikož nebylo podáno odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, nabyl uvedený výrok samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a proto není předmětem odvolacího přezkumu.

7. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“ - § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal výrok I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) při němž doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení výroků I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně.

8. Ke skutkovým zjištěním:

9. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování protokolem o jednání ze dne 17. 7. 2024 vyhotoveném v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], a to výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], který se podílel na zpracování znaleckého posudku obchodní společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 2. 2023, č. [hodnota]-[Anonymizováno]

10. Odvolací soud z tohoto listinného důkazu učinil následující dílčí skutková zjištění: - Při zpracování znaleckého posudku ze dne 24. 2. 2023, č. [hodnota]-[Anonymizováno], byl použit srovnávací materiál a znalecká kancelář vycházela z vlastní databáze, kupních smluv vyhledaných v katastru nemovitostí a dále v registru smluv vedených státem. Při zpracování znaleckého posudku bylo přihlíženo k využití staveb pro zemědělskou výrobu a při vzorku srovnávaných nemovitých věcí byly vybírány vzorky se stavbami, které mohly být využity stejným způsobem. Na srovnávaných pozemcích byly umístěny různé typy budov. Při vyhotovení znaleckého posudku bylo vycházeno z územního plánu pro obec [adresa], v němž byl areál, ve kterém se pozemky nacházejí, vymezen jako plochy výrobní a skladovací. Proto byly vyhledávány vzorky v podobných areálech s obdobným užitím. Skutečnost, že na pozemcích se nacházejí stavby jinak využívané, nemá pro posouzení ceny pozemky význam.

11. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně ve zbývajícím rozsahu správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění.

12. Závěr o skutkovém stavu je proto následující: a) V době od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 byla v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p.č. [hodnota], pozemku p.č. [hodnota], pozemku p.č. [Anonymizováno] a pozemku p.č. [Anonymizováno] zapsána Česká republika s příslušností hospodařit s majetkem státu ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. b) V době od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník budovy č.p. [Anonymizováno], postavené na pozemku p.č. [hodnota] a budovy bez č.p./č.e., postavené na pozemku p.č. [hodnota], žalovaný. c) Pozemek p.č. [hodnota], pozemek p.č. [hodnota], pozemek p.č. [Anonymizováno] a pozemek p.č. [Anonymizováno] se nachází v uzavřeném areálu bývalého zemědělského družstva při severním okraji obce [adresa]. V nejbližším okolí se nachází převážně zemědělská zástavba, případně objekty skladů nebo drobné výroby. Jedná se o komerčně využívanou lokalitu (areál). Pozemek p.č. [hodnota] a pozemek p.č. [hodnota] je zastavěný zemědělskými stavbami ve vlastnictví žalovaného. Pozemek p.č. [Anonymizováno] a pozemek p.č. [Anonymizováno] slouží jako manipulační nebo odstavné plochy a se stavbami ve vlastnictví žalovaného tvoří jednotný funkční celek a byl takto v roce 2016 využíván. Celková výměra těchto pozemků činí 5943 m2. Pozemek p.č. [hodnota] má výměru 1831 m2, pozemek p.č. [hodnota] má výměru 2706 m2, pozemek p.č. [Anonymizováno] má výměru 281 m2 a pozemek p.č. [Anonymizováno] má výměru 1125 m2. d) V období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 žalovaný pozemky žalobce užíval. Na pozemku p.č. [hodnota] a pozemku p.č. [hodnota] byly postaveny zemědělské stavby ve vlastnictví žalovaného a pozemek p.č. [Anonymizováno] a pozemek p.č. [Anonymizováno] využíval jako manipulační a odstavné plochy, neboť tvoří se stavbami v jeho vlastnictví jednotný funkční celek, který je navíc oplocen a vstup do něj je zajištěn přes uzamykatelnou bránu. e) Obvyklá výše nájemného pozemků činila v roce 2016 částku 12,68 Kč/m2/rok. f) Za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 žalovaný žalobci za užívání pozemků zaplatil částku 6 290 Kč. g) Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení peněžité náhrady za užívání pozemků za dobu od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 výzvou ze dne 8. 8. 2017, která mu byla doručena dne 10. 8. 2017. Lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od doručení výzvy.

13. K právnímu posouzení:

14. Po právní stránce soud prvního stupně žalobu posoudil správně.

15. Mezi žalobcem (ochuzeným) a žalovaným (obohaceným) vznikl závazek z bezdůvodného obohacení (§ 1721, § 1723, § 2991 a násl. o. z.), a to užíváním pozemků ve vlastnictví žalobce v době od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 bez právního důvodu.

16. Závazek z bezdůvodného obohacení je představován povinností toho, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Výše plnění se přitom odvozuje od prospěchu, který získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoli více), co sám získal. Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Obohacený přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání věci vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 672/2024).

17. Celková výše peněžité náhrady za dobu od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 vypočtená podle výše uvedených kritérií činí částku 75 360 Kč (12,68 Kč/m2 x 5943 m2 = 75 357,24 Kč, po zaokrouhlení 75 360 Kč). Od celkové výše peněžité náhrady je třeba odečíst skutečně zaplacenou peněžitou náhradu a dále částku, kterou žalobce žalovanému nesprávně účtoval za užívání pozemků za rok 2015. Číselně vyjádřeno tak činí doposud nezaplacená peněžitá náhrada za užívání pozemků za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 částku 68 992 Kč [75 360 Kč – (6 290 Kč + 78 Kč) = 68 992 Kč].

18. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého dluhu, a proto žalobci přísluší i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky ujednána, a proto se za ujednanou výši úroku z prodlení považuje úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Peněžitá náhrada je splatná na výzvu podle § 1957 odst. 2 o. z. Výzva k zaplacení peněžité náhrady byla žalovanému doručena dne 10. 8. 2017. Ve výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v délce 15 dnů od doručení této výzvy. Poslední den k zaplacení proto připadl na den 25. 8. 2017. Od 26. 8. 2017 byl žalovaný v prodlení.

19. K odvolacím námitkám žalovaného:

20. Občanský zákoník v § 2991 o. z. vyjadřuje obecnou zásadu soukromého práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Vymezení podmínek závazku z bezdůvodného obohacení (resp. závazku k jeho vydání či nahrazení) v § 2991 odst. 1 o. z. představuje generální klauzuli tohoto institutu. Ta je pak v § 2291 odst. 2 o. z. demonstrativně doplněna o nejčastější skutkové podstaty, při kterých zásadně dochází k majetkovému prospěchu na straně obohaceného bez spravedlivého (právem akceptovaného) důvodu. V současnosti je základní rozhodující skutečnost pro vznik závazku k vydání (resp. nahrazení) bezdůvodného obohacení zákonem vymezena obecně jako plnění „bez spravedlivého důvodu“. Oproti předchozí zákonné úpravě tudíž nelze bezdůvodné obohacení posuzovat pouze na základě existence nebo neexistence právního důvodu, ale i podle zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108/2020).

21. Spravedlivým důvodem pro nabytí obohacení se rozumí primárně důvod právní. Toliko zcela výjimečně lze konstatovat, že se navzdory absenci právního důvodu přesun majetkových hodnot opíral o spravedlivý důvod vyplývající ze zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života. Jako právní důvod pro nabytí obohacení lze pak zásadně označovat právní skutečnost, jež obohacenému zakládá právo, aby na úkor ochuzeného získal majetkový prospěch, respektive aby si tento majetkový prospěch podržel. Vyplývá-li právo na nabytí prospěchu přímo ze zákona, je možné za právní důvod považovat samotnou právní normu, která dotčenému oprávnění dává vzniknout (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2527/2021, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2022).

22. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že k majetkovému prospěchu na straně žalovaného dochází bez spravedlivého (právem akceptovatelného) důvodu. Touto skutečností nemohou být historické souvislosti, za kterých žalovaný nabyl vlastnické právo ke stavbám (které jsou postaveny na pozemku ve vlastnictví žalobce). Žalovaný již od okamžiku, kdy se stal jejich vlastníkem, platil úplatu za užívání pozemků, neboť si byl dobře vědom skutečnosti, že užívá pozemky, které nejsou v jeho vlastnictví. Skutečnost, že stavby byly žalovanému vydány jako transformační podíl, nezakládá žalovanému žádná užívací práva k pozemkům žalobce. Jinými slovy řečeno na straně žalovaného (obohaceného) neexistuje žádný právem akceptovatelný důvod, pro který by pozemky ve vlastnictví žalobce mohl užívat. Proto také soud prvního stupně k tvrzení žalobce (historické souvislosti nabytí vlastnického práva žalovaného ke stavbám, vzniku staveb a jejich historického užívání) správně neprovedl označené důkazy.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný pozemky (nezastavěné stavbami ve vlastnictví žalobce) užívá, neboť tvoří se stavbami v jeho vlastnictví jednotný funkční celek (jde o manipulační nebo odstavné plochy, které funkčně souvisejí se stavbami ve vlastnictví žalovaného) a jsou takto i žalovaným využívány. Proto není rozhodné, zda je areál trvale uzamčen a zda do oploceného areálu mají přístup i jiné osoby, které užívají další stavby, které se v oploceném areálu nacházejí.

24. Ve vztahu k pozemkům, které jsou zastavěny stavbami ve vlastnictví žalovaného platí, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, který zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 408/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 672/2024).

25. Správně soud prvního stupně vyšel při stanovení obvyklé výše nájemného ze znaleckého posudku ze dne 24. 2. 2023, č. [hodnota]-[Anonymizováno]. Znalecký posudek byl zpracován přesvědčivě, úplně, jeho závěry jsou logické a přezkoumatelné. Znalecký posudek má všechny formální náležitosti, závěry uvedené ve vlastním posudku byly náležitě odůvodněny a byly podloženy obsahem nálezu, znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat a jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů.

26. Při zpracování znaleckého posudku ze dne 24. 2. 2023, č. [hodnota]-333/2023, byla použita metoda zjištění obvyklého nájemného metodou srovnávací (byly použity skutečně realizované nájmy) a metodou odvození nájemného z obvyklé ceny pozemků za účelem zpřesnění výsledků. K využití pouhé srovnávací metody nebylo přistoupeno především z důvodu, že v bezprostředním okolí nebyl nalezen dostatečný vzorek pro srovnání a vstupní data pocházela i z relativně vzdálenějších lokalit. Proto za účelem zpřesnění výsledků došlo ke kombinaci obou metod včetně zpětného přepočtení nájemného podle míry inflace a využití běžně a skutečně dosahovaných cen stavebních pozemků, případně nezastavěných manipulačních ploch v areálech.

27. Tento znalecký posudek byl podán též jako revizní znalecký posudek ve vztahu ke znaleckému posudku ze dne 31. 8. 2017, č. 3422/71/17, který byl podán znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento znalecký posudek určil obvyklou výši nájemného v roce 2015 ve výši 6 Kč/m2/rok. Znalecký posudek nelze v nyní projednávané věci využít jako podklad pro zjištění obvyklé ceny nájemného. Důvody jsou následující (vycházeje ze závěrů znaleckého posudku ze dne 24. 2. 2023, č. [hodnota]-333/2023): nebyla zjištěna obvyklá výše nájemného pro rok 2016, srovnávací materiál vycházel výhradně z inzerce a nebyla zjišťována skutečně dosažená cena srovnávaných pozemků, u některých vzorků byly použity „drastické“ srážky, které výchozí cenu zredukovaly asi na třetinu, přičemž se tento vzorek se jevil jako nesrovnatelný. Srovnávané pozemky byly často volné pozemky určené k zastavění a z tohoto důvodu mohly být mnohem atraktivnější nežli pozemky již stavbami zastavěné. Dalším nedostatek znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] je, že při určení obvyklého nájemného z ceny pozemků vycházel ze sazby 3 % z obvyklé ceny, což bylo revizním znaleckým posudkem považováno za podhodnocené, jelikož je to nejnižší úroveň. Revizní znalecký posudek se přiklonil k sazbě blíže středu, tj. ve výši 5 % z obvyklé ceny.

28. Dále je třeba upozornit na to, že tvrzení žalovaného o tom, že „žalobce ceny nesjednává, ale určuje“ (pokud jde o srovnávací materiál při zpracování znaleckého posudku ze dne 24. 2. 2023, č. [hodnota]-333/2023 – nájemní smlouvy uzavřené na straně pronajímatele žalobcem) nemá oporu ve spise a je pouhou spekulací žalovaného.

29. Soud prvního stupně proto správně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku, který byl zpracován znaleckou kanceláří [právnická osoba], který byl podán v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], resp. v odvolacím řízení vedeném u odvolacího soudu v řízení pod sp. zn. [spisová značka], v němž se jednalo o týž předmět sporu, stejné účastníky, pouze za jiné období.

30. S ohledem na výše uvedené lze proto uzavřít, že odvolací námitky žalovaného nejsou důvodné.

31. K náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně:

32. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 3 o. s. ř. Postup soudu prvního stupně je správný, neboť i když měl žalobce úspěch jen částečný, je třeba, aby byla žalobci přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku.

33. Správně soud prvního stupně určil též výši paušální náhrady za jeden úkon ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť předmět řízení převyšuje částku 50 000 Kč. Z tohoto důvodu není možno uvažovat o aplikaci § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

34. K výši soudního poplatku za žalobu podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích:

35. Žalobce je v řízení od soudního poplatku osvobozen podle § 14 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích. Jeho žalobě bylo v částce 68 992 Kč vyhověno, žalovaný nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení a není od soudního poplatku osvobozen. Proto je žalovaný povinen zaplatit podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soudní poplatek za žalobu, a to ve výši 3 450 Kč. Výše soudního poplatku vychází z položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích.

36. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil výroky I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, neboť jsou ve výrocích věcně správné.

37. Odvolací soud pouze upřesnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, aby ve výroku bylo uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % „ročně“.

38. K náhradě nákladů odvolacího řízení:

39. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalovanému, který v odvolacím řízení neměl úspěch.

40. Plně úspěšnému žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. Tato částka sestává ze čtyř paušálních náhrad nezastoupeného účastníka (písemné podání ze dne 20. 12. 2023, písemné podání ze dne 15. 7. 2024, příprava k účasti na jednání před odvolacím soudem, účast na jednání před odvolacím soudem dne 25. 7. 2024) podle § 1 odst. [právnická osoba] písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení