13 C 51/2015-439

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Pitrunem a přísedícími Hanou Šilhavou a [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce], [země] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [datum], [PSČ], [obec] [anonymizováno] proti žalovanému: ; [název žalované], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení] advokátem Advokátní kanceláře [příjmení], [příjmení], [právnická osoba], sídlem [adresa], [obec a číslo] o náhradu mzdy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3.890.923 - Kč - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.900 - Kč od 1.9.2014 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 58.814 - Kč od 1.10.2014 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2.698 - Kč od 1.11.2014 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3.597 - Kč od 1.12.2014 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 46.619 - Kč od 1.1.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 71.479 - Kč od 1.2.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.3.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 62.150 - Kč od 1.4.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.5.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.6.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.7.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.8.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 71.479 - Kč od 1.9.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.10.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.11.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.12.2015 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.1.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 71.479 - Kč od 1.2.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.3.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.4.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 71.479 - Kč od 1.5.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.6.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.7.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.8.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.9.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 71.479 - Kč od 1.10.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.11.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.12.2016 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.1.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.2.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.3.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 62.150 - Kč od 1.4.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 71.479 - Kč od 1.5.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 62.150 - Kč od 1.6.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 71.479 - Kč od 1.7.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.8.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.9.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 71.479 - Kč od 1.10.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.11.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.12.2017 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 68.379 - Kč od 1.1.2018 do zaplacení - spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 65.265 - Kč od 1.2.2018 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci k rukám právního zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 487.743 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 16. 3. 2015 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 585.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 29. 4. 2014 pracovní smlouvu ke dni nástupu do práce 1. 5. 2014 pro pracovní pozici„ risk manager, přičemž současně byla uzavřena dohoda o mzdě, podle které žalobci příslušela základní měsíční hrubá mzda ve výši 100.000 Kč. Žalobce je od 13. 9. 2013 členem úvěrové komise žalovaného; dne 28. 11. 2013 uzavřel s žalovaným smlouvu o výkonu funkce. Dne 24. 6. 2014 žalovaný vstoupil do likvidace, Krajským soudem v Brně byl dne 25. 6. 2014 jmenován likvidátorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který dne 2. 7. 2014 v prostorách pobočky [ulice a číslo], [obec a číslo] ústně oznámil všem zaměstnancům, že mají opustit pracoviště a nemají dále chodit do práce z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele. Žalobci byl znemožněn výkon práce a nebyla mu žalovaným práce přidělována, proto mu počínaje 2. 7. 2014 přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalobce dostal odpověď od likvidátora žalovaného, že pracovní smlouva a dohoda o mzdě jsou neplatné dokumenty s odkazem na ustanovení § 48 zákona o obchodních korporacích. Žalobce byl v době od 23. 9. 2014 do 8. 11. 2014 v pracovní neschopnosti, přičemž po jejím ukončení se chtěl vrátit do práce, ale nebyl vpuštěn do prostor výše jmenované pobočky. Žalovaný je v prodlení s úhradou náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za měsíc červenec 2014 v částce 100.000 Kč, za měsíc srpen 2014 v částce 100.000 Kč, za měsíc září 2014 v částce 80.000 Kč, za období od 8. 11. do 30. 11. 2014 v částce 75.000 Kč, za měsíc prosinec 2014 v částce 100.000 Kč a za měsíc leden 2015 v částce 100.000 Kč.

2. Podáním ze dne 10. 5. 2017 žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje po zohlednění překážky v práci z důvodu své pracovní neschopnosti za měsíc červenec 2014 náhradu mzdy ve výši 106.673 Kč, za měsíc srpen 2014 náhradu mzdy ve výši 97.674 Kč, za měsíc září 2014 náhradu mzdy ve výši 74.418 Kč, za měsíc říjen 2014 nepožadoval žádnou částku, za měsíc listopad 2014 náhradu mzdy výši 69.767 Kč, za měsíc prosinec 2014 náhrad mzdy ve výši 106.976 Kč a za měsíc leden 2015 náhradu mzdy ve výši 102.325 Kč Celkem požadoval částku 557.833 Kč s příslušenstvím.

3. Podáním ze dne 8. 6. 2017 žalobce znovu změnil žalobní návrh a požadoval po žalovaném částku 462.353 Kč s příslušenstvím. V tomto podání žalobce uvedl, že na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 29.4.2014 konal pro žalovaného práci, a to v měsíci květnu 2014 a červnu 2014. Za tyto měsíce žalobce obdržel mzdu, když naposledy mu byla vyplacena mzda za červen 2014, a to dne 23.7.2014 ve výši 68.900 Kč čistého. Žalobce jako„ risk manager“ konal práci pro žalovaného v měsíci červenci 2014 a dále pak v měsíci srpnu 2014. V měsíci srpnu 2014 byla situace taková, že žalobce práci konal do 21.8.2014. Po tuto celou dobu žalobce pracoval v rozsahu 30 hodin týdně, tak jak bylo sjednáno v pracovní smlouvě. Ve dnech 22.8.2014, 25.8.2014 a 26.8.2014 čerpal žalobce dovolenou. Ode dne 27.8.2014 do 22.9.2014 čerpal žalobce OČR z důvodu lékařského zákroku jeho dítěte. Následně ode dne 23.9.2014 do 8.11.2014 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti. Po ukončení dočasné pracovní neschopnosti dne 10.11.2014 se žalobce vrátil do práce, resp. chtěl se vrátit do práce, avšak do budovy pracoviště na adrese [adresa]. Takto žalovaný bránil žalobci v přístupu na pracoviště a ve výkonu práce. Od 10.11.2014 žalovaný zamezil žalobci v přístupu na pracoviště a ve výkonu práce.

4. Soud s odkazem na částečné zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 6. 9. 2017 zastavil řízení co do výše nároku 122.647 Kč s příslušenstvím; usnesení nabylo právní moci dne 3. 10. 2017 (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6.9.2017, č.j. 13 C 51/2015-83).

5. Podáním ze dne 16. 2. 2018 žalobce rozšířil žalobní návrh, když nadále požadoval po žalovaném uhrazení částky 3.428.570 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady mzdy za další období; soud změnu žaloby připustil.

6. Žalovaný uplatněný nárok neuznával, protože se domníval, že zákon o obchodních korporacích na pracovní smlouvu dopadá, a to především jeho ustanovení § 61 odst.

1. Z tohoto ustanovení ve spojení s ustanovením § 48 citovaného zákona žalovaný dovozoval neplatnost pracovní smlouvy a dohody o mzdě. Žalovaný se neplatnosti dovolal dopisem ze dne 24. 9. 2014. Žalovaný též poukazoval na ustanovení § 19 zákoníku práce, když žalobci nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu. Zmiňoval i ustanovení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití, nebo určení tohoto majetku, anebo o jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení. Podle ustanovení § 111 odst. 3 insolvenčního zákona právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s uvedeným ustanovením, jsou vůči věřitelům neúčinné. Podle názoru žalovaného bylo cílem uzavření pracovní smlouvy a dohody o mzdě to, aby se plnění z těchto smluv dostalo do režimu pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tedy těch, které mohou být uspokojeny v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku, a takto by došlo k obejití ustanovení insolvenčního zákona.

7. Žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, doložil své majetkové poměry a soud mu usnesením ze dne 16. 3. 2018, č. j. 13 C 51/2015-236 přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 85%; rozhodnutí nabylo právní moci 6. 4. 2018.

8. Účastníci řízení učinili při jednání nesporným, že pracovní neschopnost žalobce trvala od 23. 9. 2014 do 7. 11. 2014.

9. Soud provedl účastníky navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

10. Z pracovní smlouvy ze dne 29. 4. 2014 bylo prokázáno, že mezi žalobcem na straně zaměstnance a žalovaným na straně zaměstnavatele byly ujednány podmínky vzniku pracovního poměru pro druh práce„ risk manager“, místem výkonu práce [obec] a [obec], ke dni nástupu do práce 1. 5. 2014. Pracovní poměr měl být sjednán na dobu neurčitou. Pracovní doba byla 30 hodin týdně, to je 6 hodin denně, přičemž byla rozvržena rovnoměrně do pětidenního pracovního týdne.

11. Z dohody o mzdě ze dne 29. 4. 2014 bylo prokázáno, že mezi žalobcem na straně zaměstnance a žalovaným na straně zaměstnavatele byly s odkazem na pracovní smlouvu ujednány mzdové podmínky, přičemž žalobci měla být za práci poskytována základní mzda ve výši 100.000 Kč. Mzda měla být vyplácena na bankovní účet žalobce ve výplatním termínu, kterým byl 20. kalendářní den následujícího měsíce po měsíci, za který mzda náleží.

12. Soud existenci pracovního poměru žalobce u žalovaného vzal prokázanou i z listin [obec] správy sociálního zabezpečení, ze kterých je zřejmé, že v roce 2014 byl žalobce evidován jako zaměstnanec u [obec] správy sociálního zabezpečení, Městské správy sociálního zabezpečení [obec]. Dle přípisu Městské správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 11. 5. 2016 byl žalobce evidován v registru zaměstnavatelů – [název žalované], a to původně na základě dohody o provedení práce od 27. 8. 2013 do 31. 12. 2013, dále jako člen družstva v době od 13. 9. 2013 a dále jako zaměstnanec v pracovním poměru od 2. 5. 2014.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl [titul], vložka [číslo], jsou zřejmé zapsané skutečnosti k žalovanému spotřebnímu družstvu, především personální složení statutárních orgánů žalovaného, kterými mimo jiné byli [jméno] [příjmení] na pozici předsedy představenstva, [jméno] [příjmení] na pozici místopředsedy představenstva, [jméno] [příjmení] na pozici člena představenstva, Ing. [jméno] [příjmení] na pozici předsedy představenstva a JUDr. [jméno] [příjmení] na pozici člena představenstva. Z výpisu je patrné, že žalobce nebyl členem statutárního orgánu žalovaného a že úvěrová komise není zapsána jako statutární orgán žalovaného. Podle zapsaných údajů žalovaný vstoupil do likvidace, likvidátorem je JUDr. [jméno] [příjmení]. Na základě vyhlášky Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] ze dne 25. 4. 2014 bylo vůči žalovanému zahájeno insolvenční řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo také zahájeno vůči žalovanému insolvenční řízení. Podle výstupu z insolvenčního rejstříku byl insolvenční návrh zamítnut. Původní sídlo žalovaného bylo na adrese [adresa], a od 27. 2. 2014 bylo zapsáno nové sídlo na adrese [adresa žalované]. Z údajů veřejného rejstříku je patrný rozsah předmětu podnikání a předmět činnosti tohoto spořitelního družstva, resp. družstevní záložny.

14. Z notářského zápisu ze dne 26. 2. 2014, který byl sepsán notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], sp. zn. [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok] vzal soud za prokázaný obsah rozhodnutí náhradní členské schůze družstva [anonymizována dvě slova], spořitelní družstvo, a změnu stanov, především bylo doplněno ujednání týkající se úvěrové komise, která rozhoduje a odpovídá za poskytování úvěrů členům podle stanov, poskytování záruk ve formě ručení, nebo bankovní záruky za členy a zajištění úvěrů. Úvěrová komise má tři členy, volí ji členská schůze z řad členů družstva.

15. Ze smlouvy o výkonu funkce člena úvěrové komise ze dne 28. 11. 2013 vzal soud za prokázané, že se žalobce dohodl s žalovaným na tom, že žalobce bude vykonávat funkci místopředsedy úvěrové komise na základě kooptace a následné volby členskou schůzí. Za činnost člena úvěrové komise náležela žalobci odměna, stanovená zvláštním vnitřním předpisem žalovaného.

16. Z měsíčního výplatního lístku je zřejmá výše mzdy žalobce za období měsíce května 2014.

17. Z potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti č. N508033 je zřejmé, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 23. 9. 2014 do 7. 11. 2014, schopen byl práce od 8. 11. 2014.

18. Soud vzal z korespondence mezi žalobcem a žalovaným za prokázané (srov. přípisy žalobce ze dne 2. 9. 2014, 23. 9. 2014, ze dne 6. 10. 2014), že žalobce dožadoval vyplacení mzdy a odměny za výkon funkce člena orgánu žalovaného. Z přípisu žalovaného ze dne 24. 9. 2014 a ze dne 26. 11. 2014 je prokázané, že likvidátor žalovaného se domáhal neplatnosti smlouvy o výkonu funkce, pracovní smlouvy a dohody o mzdě. Z přípisu žalobce ze dne 10. 11. 2014 je prokázané, že žalobce informoval žalovaného o ukončení své pracovní neschopnosti a současně ho vyzval k umožnění přístupu na pracoviště. Z předžalobních výzev je zřejmé, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné náhrady mzdy.

19. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění vzal soud za prokázané, že v období roku 2014 měl žalobce v úhrnu příjmy ze závislé činnosti ve výši 648.875 Kč, úhrn pojistného byl ve výši 206.890 Kč, základ daně dosáhl částky 815.390 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění za období roku 2015 vzal soud za prokázané, že v tomto roce měl žalobce v úhrnu příjmy ze závislé činnosti v částce 110.400 Kč, úhrn pojistného byl ve výši 37.536 Kč, základ daně dosáhl částky 147.936 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění za období roku 2016 vzal soud za prokázané, že v tomto roce měl žalobce v úhrnu příjmy ze závislé činnosti v částce 118.800 Kč, úhrn pojistného byl ve výši 40.392 Kč, základ daně dosáhl částky 159.192 Kč.

20. Podle sdělení Městské správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 12. 3. 2018 žalobce nebyl v období od 2/ 2015 do 12/ 2017 poživatelem dávek nemocenského pojištění. Ze sdělení Městské správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 6. 11. 2017 se zjišťuje, že žalobce byl v období od 7/ 2014 do 1/ 2015 poživatelem dávek nemocenského pojištění, přičemž tyto mu byly vyplaceny dne 13. 11. 2014 za období od 27. 8. 2014 do 4. 9. 2014 ve výši 5.571 Kč.

21. Z potvrzení o platbě je prokázané, že [právnická osoba] na účtu č. [bankovní účet] evidovala platbu ve výši 5.571 Kč jakožto příjem splatný dne 12. 11. 2014. Mělo se jednat o ošetřovné vyplacené žalobci za období 27. 8. 2014 až 4. 9. 2014.

22. Z přípisu [anonymizována tři slova] ze dne 5. 5. 2016 vzal soud za prokázané, že žalobce byl v období od 1. 9. 2013 do 5. 5. 2016 evidován u této zdravotní pojišťovny jako pojištěnec. Jeho zaměstnavatelem byl od 1. 9. 2013 uveden žalovaný.

23. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vzal soud za prokázané, že v měsíci 7/ 2014 byla na účet žalobce připsána částka 68.900 Kč.

24. Z přípisu žalovaného ze dne 23. 3. 2017 je prokázané, že žalovaný vypověděl žalobci s odkazem na ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce pracovní poměr. Na základě rozhodnutí zaměstnavatele ze dne 22. 3. 2017 došlo k organizační změně – zrušení pracovního místa žalobce, v důsledku této organizační změny došlo s účinností k 1. 7. 2017 k nadbytečnosti žalobce. Ze spisu Městského soudu v [obec], sp. zn. 13 C 162/2017 se zjišťuje, že ve věci bylo dne 14. 2. 2018 rozhodnuto rozsudkem pro uznání a takto určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2017 doručená žalovaným žalobci dne 28. 3. 2017, je neplatná. Rozsudek nabyl právní moci 6. 3. 2018.

25. Nejen z výše uvedených listin byly prokázány skutečnosti k pracovnímu poměru žalobce u žalovaného v pozici„ risk managera“. Též ze svědeckých výpovědí a účastnického výslechu žalobce bylo prokázané, že žalobce pracoval osobně ve vztahu podřízenosti k žalovanému zaměstnavateli, jeho jménem a podle jeho pokynů. Z provedených výpovědí je zřejmá i obsahová náplň pracovní činnosti žalobce. Výpovědi dále potvrzují, že likvidátor žalovaného oznámil prvně všem zaměstnancům překážku v práci na straně zaměstnavatele, vykázal je z pracoviště, později své stanovisko u žalobce přehodnotil.

26. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 1. 2018 je pak prokázané, že žalobce pracoval pro žalovaného jako„ risk manager“ na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 4. 2014. Žalobce měl mít v rámci pracovní náplně na starosti správu úvěrů, dokumentaci a přípravu součinnosti pro klienty, platební disciplínu klientů, dodržování platební morálky, monitorování úvěrové metodiky, atd. Dne 2. 7. 2014 přišel likvidátor [příjmení] [jméno] [příjmení] na pobočku v [obec], [ulice a číslo] a oznámil všem zaměstnancům překážku v práci na straně zaměstnavatele. Likvidátor později u žalobce překážku v práci odvolal, takže žalobce pro žalovaného ještě nějaký čas pracoval.

27. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 23. 1. 2018 je pak prokázané, že žalobce byl na pozici„ risk manager“ dle pracovní smlouvy. Žalobce měl jako pracovník oddělení risku vykonávat komplexní správu včetně monitorování smluvních vztahů, revize smluv, reportingu a jejich kategorizaci podle interní metodiky družstva. Náplní jeho práce byla též správa a vyhodnocení závazkových vztahů s klienty, sledování insolvenčního registru a dalších veřejných registrů. Pan [anonymizováno] řešil s žalobcem několik záležitostí, a to na pobočce v [obec] i v sídle v [obec]. Dne 2. 7. 2014 oznámil likvidátor žalovaného [příjmení] [příjmení] v prostorách pobočky v Praze překážku v práci na straně zaměstnavatele. U některých zaměstnanců byla později tato překážka odvolána, což se týkalo i žalobce, který tak dále pracoval pro žalovaného.

28. Z protokolu o provedení důkazů před dožádaným soudem ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 18 Cd 3/2017 vzal soud za prokázané, že svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], pracovala na pobočce žalovaného v [anonymizováno] 2, [obec a číslo] spolu s dalšími třiceti zaměstnanci. Dne 2.7. 2014 na tuto pobočku likvidátor žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] a oznámil, že převezme žalované družstvo, že zaměstnanci mají jít domů a že se nemůžou vrátit do práce pro překážku na straně zaměstnavatele. Likvidátor se asi tak po hodině vrátil a sdělil, že zaměstnanci odcházet nemají, že se to bude řešit postupně, tedy kdo má odejít a kdo nikoliv. Překážka na straně zaměstnavatele byla svědkyni oznámena ústně. Překážka na straně zaměstnavatele byla sdělena všem zaměstnancům, kteří byli zrovna v kanceláři.

29. Z protokolu o provedení důkazu před dožádaným soudem ze dne 23. 2. 2018 vzal soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení], která byla zaměstnaná u žalovaného od února 2014 do konce roku 2014 byla rovněž členem úvěrové komise. Jelikož žalované společnosti byla odebrána licence, tak se úvěrová komise příliš nescházela, neboť se neschvalovaly nové úvěry. Žalobce pracoval pro žalovaného na pozici„ risk managera“, měl na starosti celé portfolio smluv, dělal i administrativní práce, splátkové kalendáře, psal upomínky, vinkulace, komunikoval s klienty, vyčísloval úvěry, dělal změny úvěrových smluv, kontroloval insolvenční rejstřík a katastr nemovitostí.

30. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že jako výkonný ředitel byl nadřízeným žalobce, dále byl členem úvěrové komise žalovaného. Žalobce jako„ risk manager“ připravoval pro žalovaného podklady pro úvěrové smlouvy a upomínky, prováděl monitoring plnění závazků klientů, sledoval registru dlužníků, katastr nemovitostí, komunikoval s obchodníky. Žalobce pracoval na adrese [pobočka], [ulice]. Dne 2. 7. 2014 přišel do pražské pobočky žalovaného likvidátor a vyhlásil překážku na straně zaměstnavatele, která byla u některých zaměstnanců, i u žalobce, přehodnocena. Žalobci byl po 2. 7. 2014 umožněn výkon práce, nadále ho však úkoloval likvidátor.

31. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobce byl od 1. 5. 2014 u žalovaného v pracovněprávním vztahu na pozici„ risk managera“, dále byl od roku 2013 členem úvěrové komise žalovaného. Žalobce se staral o monitoring, kontrolu problémových klientů, připravoval podklady pro své nadřízené a pro kolegy z ostatních oddělení, zejména oddělení finančního. Kontroloval údaje z obchodního rejstříku, insolvenčního rejstříku a katastru nemovitostí. S finančním oddělením spolupracoval ohledně reportingu pro ČNB. Žalobce úkoloval a kontroloval [anonymizováno] [příjmení] jako výkonný ředitel.

32. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je prokázané, že pracovní poměr žalobce byl založený pracovní smlouvou pro pracovní pozici„ risk managera“, přičemž tato práce zahrnovala monitorování úvěrového portfolia a splácení, vinkulace pojištění úvěrových případů, přípravu podkladů pro finanční oddělení. Úkoly zadával žalobci výkonný ředitel a žalobce předkládal výsledky své práce finančnímu nebo výkonnému řediteli. Žalobce byl členem úvěrové komise. Ze svědecké výpovědi je zřejmý obsah činností, které spadaly do agendy risk oddělení, ve kterém působil žalobce. I tato svědecká výpověď potvrzuje, že na počátku července 2014 přišel likvidátor žalovaného do pražské pobočky a vykázal z ní zaměstnance, sdělil jim, že se jedná o překážku v práci a zamezil jim v přístupu do práce. Některým zaměstnancům byla zrušena překážka a pak vykonávali práci i pro likvidátora; to se týkalo i žalobce.

33. Z účastnické výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce působil u žalovaného jako Risk manažer dle pracovní smlouvy, vedle toho byl dle smlouvy o výkonu funkce členem úvěrové komise. Pracovní náplň žalobce na pozici Risk manažera zahrnovala péči o úvěrové portfolium klientů, žalobce monitoroval splátkovou disciplínu a plnění závazků klientů z úvěrových smluv, měsíčně aktualizoval úvěrové obchody a sestavoval výsledné reporty pro finanční oddělení, staral se o alokaci plateb splátek úvěrových obchodů, připravoval návrh úvěrového financování od klienta pro úvěrovou komisi ke schválení. Výkonný ředitel [anonymizováno] [příjmení] byl nadřízeným žalobce. Likvidátor žalovaného vyhlásil překážky v práci na straně zaměstnavatele a řekl zaměstnancům, že mají opustit pracoviště; později byli někteří zaměstnanci, včetně žalobce, požádáni, aby se vrátili zpět do zaměstnání. Žalobce tak poskytoval součinnost týmu likvidátora. Dne 10. 11. 2014 již byl žalobci znemožněn přístup na pracoviště.

34. Z čestného prohlášení účetní poradkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jsou zřejmé výpočty průměrného výdělku žalobce za 2. Q 2014 pro náhrady ve 3. Q 2014, výpočet dlužné mzdy za 7/ 2014, 8/ 2014 a náhrady mzdy za 8/ 2014, 9/ 2014, výpočet průměrného výdělku žalobce za 3. Q 2014 pro náhrady ve 4. Q 2014 a dalších měsících, výpočet náhrady mzdy za 10/ 2014, 11/ 2014, 12/ 2014 a následující měsíce, tj. 1/ 2015 až 12/ 2017.

35. Soud vzal s ohledem na výše uvedené důkazy za prokázaný následující skutkový stav věci: žalobce osobně vykonával pro žalovaného závislou práci, tuto práci vykonával v pracovněprávním vztahu, ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele. Pracovní poměr žalobce byl založen pracovní smlouvou ke dni dne 29. 4. 2014 pro druh práce„ Risk manager“ s místem výkonu práce v [obec] a [obec]. V souvislosti s pracovní smlouvou byla sjednána dohoda o mzdě, kterou byly blíže upraveny podmínky odměňování, za vykonanou práci náležela žalobci základní měsíční hrubá mzda 100.000 Kč. Mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smlouva o výkonu funkce, podle které byl žalobce od 13. 9. 2013 členem úvěrové komise žalovaného. Žalobce vykonával práci pro žalovaného, a to i v období po jmenování likvidátora žalovaného a jeho nástupu do funkce. Žalobce v období od 27. 8. 2014 do 22. 9. 2014 čerpal dávky OČR a v období od 23. 9. 2014 do 8. 11. 2014 byl v pracovní neschopnosti. Po ukončení pracovní neschopnosti nebylo žalobci ze strany likvidátora žalovaného umožněno pokračovat ve výkonu práce, od 10. 11. 2014 mu byl znemožněn přístup do zaměstnání.

36. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“), závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

37. Podle ustanovení § 33 odst. 1 zákoníku práce se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

38. Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Podle ustanovení § 34 odst. 2 zákoníku práce pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

39. Podle ustanovení § 38 odst. 1 zákoníku práce od vzniku pracovního poměru je a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

40. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak39).

41. Podle ustanovení § 192 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského61). Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské62), peněžitá pomoc v mateřství63), dávka otcovské poporodní péče113) nebo dlouhodobé ošetřovné, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci. Podle ustanovení § 192 odst. 2 zákoníku práce náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění64), s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění64a) vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat.

42. Podle ustanovení § 208 zákoníku práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

43. Podle ustanovení § 222 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

44. Podle ustanovení § 351 zákoníku práce má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

45. Podle ustanovení § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

46. Podle ustanovení § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle ustanovení § 353 odst. 2 zákoníku práce za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

47. Podle ustanovení § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle ustanovení § 354 odst. 2 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

48. Podle ustanovení § 355 odst. 1 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle ustanovení § 355 odst. 2 zákoníku práce pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

49. Podle ustanovení § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle ustanovení § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

50. V rámci právního hodnocení lze říci, že se u žalobce jednalo o závislou práci, pracovní poměr žalobce u žalovaného byl platně založen pracovní smlouvou, která vyhovuje zákonným požadavkům dle ustanovení § 34 zákoníku práce. Žalobce splnil svůj díl pracovního závazku, když podle pokynů zaměstnavatele osobně konal práci podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době Žalovaný své základní povinnosti zaměstnavatele nesplnil, když žalobci za vykonanou práci mzdu nezaplatil a následně nepřiděloval žalobci práci podle pracovní smlouvy. Žalobce skutečně činnost risk manažera vykonával, a to i v období po nástupu likvidátora žalovaného. Pracovní činnost risk manažera se lišila od činnosti člena úvěrové komise, byly to obsahově jiné činnosti, které se nepřekrývaly. Žalobce v pracovněprávním vztahu připravoval pro žalovaného podklady pro úvěrové smlouvy a upomínky, podklady pro ostatní oddělení, zejm. finanční, prováděl monitoring plnění závazků klientů a úvěrového portfolia, monitoroval vinkulace pojištění úvěrových případů, sledoval registru dlužníků, obchodní rejstřík, katastr nemovitostí, komunikoval s obchodníky. Nadřízeným žalobce byl výkonný ředitel.

51. Žalobce pracoval pro žalovaného v měsíci červenci 2014 a měsíci srpnu 2014. V měsíci srpnu 2014 žalobce pracoval do 21.8.2014, ve dnech 22.8.2014, 25.8.2014 a 26.8.2014 čerpal žalobce dovolenou, ode dne 27.8.2014 do 22.9.2014 žalobce čerpal OČR, ode dne 23.9.2014 do 8.11.2014 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti. Po ukončení dočasné pracovní neschopnosti se žalobce chtěl dne 10.11.2014 vrátit do práce, nicméně na své pracoviště se nedostal, žalovaný mu to neumožnil; další výkon práce pro žalovaného byl nemožný. Překážka v práci na straně žalovaného je počítána od 10.11.2014.

52. Ze spisu Městského soudu v [obec] sp.zn. 115 C 75/2015 je zřejmé, že žalovaný zaměstnavatel evidenci pracovní doby svých zaměstnanců nevedl. Žalovaný nevedl evidenci pracovní doby žalobce, protože u něj usuzoval, že žádný pracovní poměr založen nebyl. Žalovaný nedisponoval žádnými důkazy k evidenci pracovní doby, tvrdil, že pro něj žalobce žádnou práci v předmětném období nevykonával. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancovu tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci. Žalobce unesl důkazní břemeno ke svým tvrzením, když prokázal nárok na zaplacení dlužné mzdy a nárok na zaplacení náhrady mzdy. Žalovaný neprokázal, že by žalobce pro něj nepracoval.

53. Úvěrová komise žalovaného, která nebyla statutárním orgánem žalovaného, rozhodovala o poskytování nových úvěrů členům spořitelního družstva, poskytování záruk ve formě ručení nebo bankovní záruky za členy a o zajištění úvěrů. Činnost úvěrové komise byla zakotvena ve stanovách (srov. článek 18 stanov žalovaného - notářský zápis sp. zn. N 149/2014, NZ 118/ 2014 a sbírku listiny k žalovanému v obchodním rejstříku). Po pravomocném odnětí licence žalovanému odpadla hlavní náplň činnosti úvěrové komise, tedy žalobce fakticky jako člen úvěrové komise pro žalovaného nic nekonal a reálně pracoval jen jako zaměstnanec v pozici risk manažera.

54. Žalobci za vykonanou práci pro žalovaného náleží mzda. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak39). Na straně žalovaného tím, že znemožnil žalobci po skončení jeho pracovní neschopnosti výkon práce, vznikla překážka v práci ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce, za níž přísluší žalobci náhrada mzdy. Podle ustanovení § 208 zákoníku práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

55. Žalobce v květnu 2014 a červnu 2014 práci pro žalovaného vykonal a dostal za to mzdu. Žalobce v červenci 2014 a dále v srpnu 2014 vykonal práci pro žalovaného, ale za toto období již mzdu neobdržel. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší žalobci mzda. Za období od 1.7. 2014 do 21.8.2014 má žalobce nárok na zaplacení dlužné mzdy ve sjednané výši 100.000 Kč (hrubého) měsíčně.

56. Co se týče srpna 2014, žalobce ve dnech 22.8.2014, 25.8.2014 a 26.8.2014 čerpal dovolenou, avšak náhrada za dovolenou mu nebyla uhrazena. Podle ustanovení § 222 odst. 1 zákoníku práce žalobci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Za období dnů 22.8, 25.8, 26.8.2014 má žalobce nárok na náhradu mzdy za čerpanou dovolenou ve výši 13.953 Kč (3 dny x 6 hodin, tj. 18 hodin x 775,19 Kč = 13.953 Kč; pozn.: výpočet průměrného viz níže). Žalobce má za 15 odpracovaných dnů v období od 1.8.2014 – 21.8.2014 (tj. 90 hodin) nárok na zaplacení dlužné mzdy ve výši 71 429 Kč ( (100.000 Kč/21 pracovních dnů) x 15 odpracovaných dnů), celkem za měsíc srpen 2014 přísluší žalobci částka 13.953 Kč + 71.429 Kč = 85.382 Kč hrubého. Žalobce ve dnech 27.8.2014 až 31.8.2014 (resp. 22.9.2014) čerpal OČR bez náhrady mzdy. Žalobce za dny 27.8.2014 – 22.9.2014, kdy čerpal OČR ničeho nežádal.

57. Žalobce byl od 23.9.2014 do 8.11.2014 v dočasné pracovní neschopnosti. Žalobci nepřísluší náhrada mzdy za první 3 dny nemoci. Žalobci by tak náležela za dobu nemoci částka 2.698 Kč za měsíc 9/ 2014, tedy 60% redukovaného průměrného hodinového výdělku (0,6 x 249,79 Kč x 18 hodin za tři pracovní dny). Jelikož byl žalobce v měsíci říjnu 2014 v dočasné pracovní neschopnosti, náležela by mu náhrada za dobu nemoci ve výši 3.597 Kč, tedy 60 % redukovaného průměrného hodinového výdělku (0,6 x 249,79 Kč x 24 hodin za čtyři pracovní dny). Žalobci nenáležela náhrada za období dočasné pracovní neschopnosti v období 1.11.2014 8.11.2014, a to s odkazem na právní předpisy nemocenského pojištění (srov. především zákonč. 186/2006 Sb., o nemocenském pojištění).

58. Žalobce má za dny od 9.11.2014 do 31.1.2015, a následujících dny po 31.1.2015 až do skončení pracovního poměru ke dni 31.12.2017, nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Nemohl-li žalobce konat práci pro jiné překážky na straně žalovaného, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

59. Soud pro výpočet náhrady mzdy za čerpanou dovolenou, náhradu mzdy za část dočasné pracovní neschopnosti, kterou proplácí zaměstnanci zaměstnavatel a nároku na náhradu mzdy z důvodu existence překážky v práci na straně zaměstnavatele v období III.Q/ 2014 vycházel z vyplacených mezd za II.Q/ 2014 a z průměrného výdělku za II.Q/ 2014. Žalobce odpracoval v rozhodném období při pracovním úvazku 6 hodin denně 258 hodin (v květnu 2014 odpracoval 132 hodin, v červnu 2014 odpracoval 126 hodin, pozn.: v dubnu žalobce nepracoval, neboť pracovní poměr žalobce vznikl k 1. 5. 2014). Žalobce měl za II.Q/ 2014 nárok na mzdu ve výši 2 x 100.000 Kč. Při výpočtu podílu 200.000 Kč za 258 hodin soud došel k průměrnému hodinovému výdělku ve výši 775,19 Kč.

60. Soud pro výpočet nároku na náhradu mzdy z důvodu existence překážky v práci na straně zaměstnavatele v období IV. Q/ 2014 a následujících období až do skončení pracovního poměru žalobce vycházel z průměrného výdělku za III.Q/ 2014. Žalobce odpracoval v rozhodném období při pracovním úvazku 6 hodin denně 228 hodin (v červenci 2021 odpracoval 138 hodin, v srpnu 2014 odpracoval 90 hodin). Žalobce měl za III.Q/ 2014 nárok na mzdu ve výši 171.429 Kč (hrubá mzda 100.000 Kč za červenec 2014 + hrubá mzda 71.429 Kč za srpen 2014). Při výpočtu podílu 171.429 Kč za 228 hodin soud došel k průměrnému hodinovému výdělku ve výši 751,88 Kč. Jelikož ve III.Q/ 2014 žalobce odpracoval více jak 21 dnů, soud počítal s průměrným výdělkem ve smyslu § 353 zákoníku práce.

61. Žalobcova pracovní neschopnost trvala do 8.11.2021, za dny 1.11.2014 – 8.11.2014 neměl nárok na náhradu mzdy, za další období od 9.11.2014 do 30.11.2014 mu pro překážku v práci na straně zaměstnavatele příslušela náhrada mzdy, a to za 15 dnů, tj. 90 hodin činila tato náhrada v hrubém výši 67 669 Kč (751,88 Kč x 90 hodin).

62. Žalovaný nepřiděloval žalobci práci ani v měsících následujících, tj. od 12/ 2014 do 12/ 2017, za tato období žalobci příslušela náhrada mzdy. Soud použil jako vstupní veličiny průměrný hodinový výdělek 751,88 Kč, pracovní dny připadající na kalendářní měsíc, 6 hodinovou pracovní dobu žalobce a dospěl součinem k částce průměrného (hrubého) výdělku.

63. Žalobci po právu náleží celková částka 3.890.923 Kč s příslušenstvím následovně: měsíc; částka hrubého; částka čistého; nárok; počátek prodlení Červenec 2014 Srpen 2014 Září 2014 Říjen 2014 Listopad 2014 Prosinec 2014 Leden 2015 Únor 2015; 100.000, -- Kč 85.382 - Kč 2.698 - Kč 3.597 - Kč 67.669 - Kč 103.759 - Kč 99 248 - Kč 90.226 - Kč; 68.900 - Kč 58.814 - Kč 2.698 - Kč 3.597 - Kč 46.619 - Kč 71.479 - Kč 68 379-- Kč 62 150 - Kč; nedoplatek mzdy nedoplatek mzdy náhrada mzdy (dovolená) náhrady mzdy (část PN) náhrada mzdy (část PN) náhrada mzdy náhrada mzdy náhrada mzdy náhrada mzdy; 1.9.2014 1.10.2014 1.11.2014 1.12.2014 1.1.2015 1.2.2015 1.3.2015 1.4.2015 Březen 2015; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.5.2015 Duben 2015; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.6.2015 Květen 2015; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.7.2015 Červen 2015; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.8.2015 Červenec 2015; 103.759 - Kč; 71.479 - Kč; náhrada mzdy; 1.9.2015 Srpen 2015; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.10.2015 Září 2015; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.11.2015 Říjen 2015; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.12.2015 Listopad 2015; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.1.2016 Prosinec 2015; 103.759 - Kč; 71.479 - Kč; náhrada mzdy; 1.2.2016 Leden 2016; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.3.2016 Únor 2016; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.4.2016 Březen 2016; 103.759 - Kč; 71.479 - Kč; náhrada mzdy; 1.5.2016 Duben 2016; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.6.2016 Květen 2016; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.7.2016 Červen 2016; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.8.2016 Červenec 2016; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.9.2016 Srpen 2016; 103.759 - Kč; 71.479 - Kč; náhrada mzdy; 1.10.2016 Září 2016; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.11.2016 Říjen 2016; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.12.2016 Listopad 2016; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.1.2017 Prosinec 2016; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.2.2017 Leden 2017; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.3.2017 Únor 2017; 90.226 - Kč; 62.150 - Kč; náhrada mzdy; 1.4.2017 Březen 2017; 103.759 - Kč; 71.479 - Kč; náhrada mzdy; 1.5.2017 Duben 2017; 90.226 - Kč; 62.150 - Kč; náhrada mzdy; 1.6.2017 Květen 2017; 103.759 - Kč; 71.479 - Kč; náhrada mzdy; 1.7.2017 Červen 2017; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.8.2017 Červenec 2017; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.9.2017 Srpen 2017; 103.759 - Kč; 71.479 - Kč; náhrada mzdy; 1.10.2017 Září 2017; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.11.2017 Říjen 2017; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.12.2017 Listopad 2017; 99.248 - Kč; 68.379 - Kč; náhrada mzdy; 1.1.2018 Prosinec 2017; 94.737 - Kč; 65.265 - Kč; náhrada mzdy; 1.2.2018 Součet hrubé mzdy 3.428.570 - Kč.

64. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaného k neplatnosti pracovní smlouvy a neexistenci pracovního poměru. Podle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění následujících změn (dále též„ ZOK“), jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem orgánu obchodní korporace, než na které plyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené podle § 59 odst. 2 nebo z vnitřního předpisu schváleného orgánem obchodní korporace, do jehož působnosti náleží schvalování smlouvy o výkonu funkce, lze poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen. Podle ustanovení § 61 odst. 2 ZOK plnění podle smlouvy o výkonu funkce nebo podle odstavce 1 se neposkytne, pokud výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku obchodní korporace, ledaže ten, kdo schválil smlouvu o výkonu funkce, rozhodne jinak. Podle ustanovení § 61 odst. 3 ZOK ustanovení odstavce 1 se použije obdobně na určení mzdy i na jiné plnění zaměstnanci, který je současně i členem statutárního orgánu společnosti, nebo osobě jemu blízké. Podle ustanovení § 48 ZOK právní jednání, k němuž nedal souhlas nejvyšší orgán obchodní korporace v případech vyžadovaných zákonem, je neplatné; této neplatnosti se lze dovolat do šesti měsíců ode dne, kdy se o neplatnosti oprávněná osoba dozvěděla nebo dozvědět měla a mohla, nejdéle však do deseti let od dne, kdy k takovému jednání došlo. Žalovaný nepřípadně a tak nesprávně poukazuje na aplikaci ustanovení § 61 ZOK ve spojení s ustanovením § 49 ZOK s tím, že předmětná pracovní smlouva i dohoda o mzdě jsou neplatné, protože nebyly schváleny příslušným orgánem družstva. Soud totiž souhlasí s žalobcem, že ustanovení § 61 ZOK není v dané věci aplikovatelné, neboť žalobce se domáhá plnění z titulu nezaplacené mzdy a náhrady mzdy. Žalobcem uplatněné mzdové nároky plynou ze zákoníku práce. Dále je nutno říci, že žalobce nebyl členem statutárního orgánu žalovaného, neboť úvěrová komise není statutárním orgánem. Jelikož žalobce nebyl členem statutárního orgánu žalovaného a nebyl ve vztahu k některému z členů statutárního orgánu žalovaného osobou blízkou, není ustanovení § 61 ZOK vůči němu použitelné. Interpretace ustanovení zákona o obchodních korporacích, tak jak byla prezentována žalovaným, by vedla k nepřijatelnému závěru, že žalobci za vykonanou práci žádná mzdy, popř. jiné plnění nenáleží. Na posouzení platnosti předmětných právních jednání dopadá ustanovení § 19 zákoníku práce, tedy neplatnost právního jednání (pracovní smlouvy, dohody o mzdě) nemůže být žalobci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám. Žalobce žádnou neplatnost právního jednání nezpůsobil. Žalovaný zaměstnavatel měl být ten, kdo by se případně postaral o schválení předmětných dokumentů svým příslušným orgánem.

65. Soud nesouhlasil s námitkou neúčinnosti pracovní smlouvy a dohody o mzdě s odkazem na ustanovení § 111 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění změn a doplňků. Podle ustanovení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle ustanovení § 111 odst. 2 insolvenčního zákona omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy22), k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. Podle ustanovení § 111 odst. 3 insolvenčního zákona právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu. V dané věci je nutno zohlednit zákonem předvídanou výjimku, tedy případy, jichž se omezení netýká (úkony nutné k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, pod které lze bezpochyby podřadit i úkony ohledně vzniku, změny a zániku pracovního poměru). Při užití této výjimky nelze hovořit o neúčinnosti předmětných právních jednání. V rámci předmětného insolvenčního řízení nebylo zjištěno, že by insolvenční soud rozhodl o neúčinnosti z podnětu insolvenčního správce, resp. o odporovatelnosti úkonům dlužníka. Předmětné dokumenty, tj. pracovní smlouva a dohoda o mzdě, byly uzavřeny při respektování ustanovení § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy se jednalo o úkony nutné k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření a bylo možné tato právní jednání provést i po zahájení insolvenčního řízení.

66. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve sporu převážně úspěšný, proto by mu soud přiznal náklady řízení ve výši 518.875 Kč, přičemž tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 54.045 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), a to z tarifní hodnoty ve výši 585.000 Kč částka 10.660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava věci, podání ze dne 16.5.2016, podání ze dne 9.5.2017, účast na jednání u Městského soudu v Brně dne 10.5.2017), z tarifní hodnoty ve výši 462.353 Kč částka 10.180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (podání ze dne 8.6.2017, účast na jednání u Městského soudu v Brně dne 1. 11. 2017), z tarifní hodnoty ve výši 3.890.923 Kč částka 23.900 Kč za každý ze jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (podání ze dne 16.2.2018, účast na jednání u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 23.2.2018, účast na jednání u Městského soudu v Brně dne 7.3.2018, účast na jednání u Městského soudu v Brně dne 14.3.2018, účast na jednání u Městského soudu v Brně dne 15.4.2019, podání ze dne 3.6.2019, účast na jednání u Městského soudu v Brně dne 24.6.2019, podání ze dne 16.9.2019, účast na jednání u Městského soudu v Brně dne 10.6.2020, podání ze dne 3.7.2020, účast na jednání u Městského soudu v Brně dne 8.9.2021), ze stejné tarifní hodnoty částka 11.950 Kč, jakožto z částky 23.900 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a.t. (odvolání ze dne 18.6.2020 do usnesení o přerušení řízení), a osmnácti paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t., dále mu náleží cestovné dle § 13 odst. 1,4 a.t. a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1,3 a.t. následovně: cestovné za 1x cestu k Městskému soudu v Brně a zpět dne 10.5.2017 ve výši 3.278,75 Kč (vozidlo [příjmení] [příjmení]) průměrná cena benzinu – 29,50 Kč průměrná spotřeba benzinu dle TP vozidla na 100 km – 5,0 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy - 3,90 Kč počet km – 610 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin á 100 Kč, cestovné za 1x cestu k Městskému soudu v Brně a zpět dne 1.11.2017 ve výši 3.278,75 Kč, (vozidlo [příjmení] [příjmení]) průměrná cena benzinu – 29,50 Kč průměrná spotřeba benzinu dle TP vozidla na 100 km – 5,0 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy - 3,90 Kč počet km – 610 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný čas 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin á 100 Kč, cestovné za 1x cestu k Obvodnímu soud pro Prahu 10 a zpět dne 23.2.2018 ve výši 1.263,64 Kč (vozidlo VOLKSWAGEN TIGUAN) průměrná cena nafty – 29,80 Kč průměrná spotřeba nafty dle TP vozidla na 100 km – 6,3 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy – 4,00 Kč počet km – 215 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný čas 600 Kč za 6 započatých půlhodin á 100 Kč cestovné za 1x cestu k Městskému v Brně a zpět dne 7.3.2018 ve výši 3.608,72 Kč (vozidlo VOLKSWAGEN TIGUAN) průměrná cena nafty – 29,80 Kč průměrná spotřeba nafty dle TP vozidla na 100 km – 6,3 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy – 4,00 Kč počet km – 614 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin á 100 Kč cestovné za 1x cestu k Městskému soudu v Brně a zpět dne 14.3.2018 ve výši 3.608,72 Kč (vozidlo VOLKSWAGEN TIGUAN) průměrná cena nafty – 29,80 Kč průměrná spotřeba nafty dle TP vozidla na 100 km – 6,3 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy – 4,00 Kč počet km – 614 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin á 100 Kč, cestovné za 1x cestu k Městskému soudu v Brně a zpět dne 15.4.2019 ve výši 3.817,11 Kč (vozidlo VOLKSWAGEN TIGUAN) průměrná cena nafty – 33,60 Kč průměrná spotřeba nafty dle TP vozidla na 100 km – 6,3 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy – 4,10 Kč počet km – 614 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný čas podle ve výši 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin á 100 Kč, cestovné za 1x cestu k Městskému v Brně a zpět dne 24.6.2019 ve výši 3.817,11 Kč (vozidlo VOLKSWAGEN TIGUAN) průměrná cena nafty – 33,60 Kč průměrná spotřeba nafty dle TP vozidla na 100 km – 6,3 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy – 4,10 Kč počet km – 614 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin á 100 - Kč, cestovné za 1x cestu k Městskému v Brně a zpět dne 10.6.2020 ve výši 4.052,40 Kč (vozidlo VOLVO XC60) průměrná cena benzínu – 32 Kč průměrná spotřeba benzínu dle TP vozidla na 100 km – 7,5 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy – 4,20 Kč počet km – 614 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin á 100 - Kč, cestovné za 1x cestu k Městskému v Brně a zpět dne 8.9.2021 ve výši 3.981,78 Kč (vozidlo VOLVO XC60) průměrná cena benzínu – 27,80 Kč průměrná spotřeba benzínu dle TP vozidla na 100 km – 7,5 l sazba zákl. náhrady za 1 km jízdy – 4,40 Kč počet km – 614 (cesta [obec] – [obec] a zpět) náhrada za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin á 100 - Kč, a dále je nutno připočíst daň z přidané hodnoty při sazbě 21 % ve výši 80.672,98 Kč. Po zohlednění míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkovou částku 487.743 Kč, tj. 94 % z částky 518.875, když byl odečten procesní neúspěch ohledně zastavení řízení co do částky 122.647 Kč (3% neúspěch).

67. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.

68. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).