13 C 55/2025 - 93

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o 72 612 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 216 Kč spolu: - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 841,32 Kč, - s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 936,83 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 16 511,31 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, - se smluvním úrokem ve výši 8 % p.a. z částky 15 869,50 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 008 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 13 008 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se co do povinnosti zaplatit částku 20 388 Kč spolu: - s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 765,51 Kč, - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 518,95 Kč, - se smluvním úrokem ve výši 8 % p.a. z částky 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 14 635,03 Kč od 23. 4. 2024 do 27. 9. 2024, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 1 627,03 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % p.a. z částky 13 008 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 % jejích účelně vynaložených nákladů, tedy částku 3 646,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 5. 10. 2024 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 39 216 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 869,50 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 641,81 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 700 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 2 176,12 Kč, úhrady za inkaso hotovostních plateb ve výši 2 828,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, úroku z dlužné jistiny za období od 26. 12. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 936,83 Kč a zákonného úroku z prodlení za období do 22. 4. 2024 ve výši 1 841,32, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 10. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovanou. Na základě této poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek.

2. Dále se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 33 396 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 825 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč, úhrady za inkaso hotovostních plateb ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku z dlužné jistiny za období od 14. 2. 2024 do 22. 4. 2024 ve výši 765,51 Kč a zákonného úroku z prodlení za období do 22. 4. 2024 ve výši 1 518,95 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 12. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovanou. Na základě této poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek.

3. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů sdělených žalovanou a dále z výpisů z registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici také pracovní smlouvu žalované, platový/mzdový výměr, výplatní pásky, přehled vyplacených dávek a výpis z bankovního účtu.

4. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.

5. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 4. 6. 2025, žalovaná se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované.

6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že tato je obchodní společností s předmětem podnikaní mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Podle žádosti o úvěr ve výši 25 000 Kč žalovaná uvedla dne 25. 10. 2022, že je rozvedená, má střední vzdělání, bydlí v nájmu se 3 či více vyživovanými dětmi, je zaměstnaná u Ústavu sociálních služeb [adresa]. Příjmy žalované tvořil plat/mzda ve výši 14 307 Kč a důchod/sociální dávky ve výši 35 854 Kč, tedy celkem přes 50 000 Kč. Výdaje její domácnosti tvořily náklady na bydlení ve výši 15 000 Kč, splátky stávajících půjček ve výši 1 328 Kč, srážky ze mzdy/výživné ve výši 100 Kč a další náklady ve výši 3 000 Kč, celkem tedy cca 19 500 Kč. Žalovaná také uvedla, že má žalované nebo exekučně vymáhané dluhy ve výši 50 000 Kč.

8. Dne 13. 12. 2022 naproti tomu již v žádosti o úvěr ve výši 40 000 Kč uvedla, že je vdaná, má střední vzdělání, bydlí u rodičů se 3 či více vyživovanými dětmi, je zaměstnaná u Ústavu sociálních služeb [adresa]. Příjmy žalované tvořil plat/mzda ve výši 25 268 Kč a ostatní státní příspěvky ve výši 29 957 Kč, tedy celkem přes 55 000 Kč. Výdaje její domácnosti tvořily náklady na bydlení ve výši 12 000 Kč, splátky stávajících půjček ve výši 2 656 Kč, srážky ze mzdy/výživné již neuvedla a další náklady ve výši 4 000 Kč, celkem tedy cca 15 500 Kč. Žalovaná již žádné žalované nebo exekučně vymáhané dluhy neuvedla.

9. Z pracovní smlouvy je patrné, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou od 15. 9. 2022 do 31. 8. 2023 se zkušební dobou v délce trvání 3 měsíců jako pomocná kuchařka u Ústavu sociálních služeb [adresa].

10. Podle platového/mzdového výměru náležel žalované plat ve výši 21 750 Kč a od 1. 10. 2022 též osobní příplatek ve výši 1 700 Kč.

11. Z výplatních pásek má soud za prokázaný čistý příjem z platu ve výši cca 20 500 Kč v září 2022 a cca 30 500 Kč v říjnu 2022, kdy těchto částek bylo dosaženo zejména daňovým bonusem.

12. Z přehledu vyplacených dávek má soud za prokázané, že žalovaná obdržela přídavek na dítě ([jméno FO]) ve výši 770 Kč v září a říjnu 2022 a 1 270 Kč v listopadu 2022, přídavek na dítě ([jméno FO]) ve výši 770 Kč v září a říjnu 2022 a 1 270 Kč v listopadu 2022, přídavek na dítě ([jméno FO]) ve výši 770 Kč v září a říjnu 2022 a 1 270 Kč v listopadu 2022, přídavek na dítě ([jméno FO]) ve výši 880 Kč v září a říjnu 2022 a 1 380 Kč v listopadu 2022, dále příspěvek na úhradu potřeb dítěte ([jméno FO]) ve výši 6 105 Kč v září a říjnu 2022 a 7 750 Kč v listopadu 2022, dále příspěvek při pěstounské péči ve výši 10 626 Kč měsíčně v období září-listopadu 2022 a příspěvek na bydlení ve výši 10 330 Kč v září a říjnu 2022 a 5 804 Kč v listopadu 2022. Tomu odpovídají také došlé platby od ÚP [adresa].

13. Pokud se týká došlých plateb od ČSSZ, pak tyto představují [podezřelý výraz] dávku v období do 15. 9. 2022, tedy před rozhodným obdobím a před nástupem do zaměstnání u Ústavu sociálních služeb [adresa] a soud z nich tudíž žádná zjištění rozhodná pro věc nečinil.

14. Z výpisu z účtu za srpen 2022, jakkoliv je obtížně čitelný, soud zjistil příjmové operace ve výši cca 39 000 a výdajové operace v podobné výši.

15. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 10. 2022 má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 8 % p.a. a RPSN 272,44 % a měsíční splátkou 2 656 Kč. Součástí splatné částky byly kromě jistiny a úroků ve výši 1 014 Kč též úplata za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Součástí smlouvy jsou také ujednání, ve kterých je velmi drobným písmem a bez jakéhokoliv vizuálního odlišení, nadpisu nebo výraznějšího uvození uvedena povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky splátek, max. do výše 500 Kč za každou jednotlivou splátku, a dále smluvní pokuty ve výši 500 Kč v několika různých případech upomínání dlužníka.

16. Z výpisu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila na půjčku 7 968 Kč ve třech splátkách dne 26. 10. 2022, 30. 11. 2022 a 12. 12. 2022.

17. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 12 2022 má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 8 % p.a. a RPSN 272,44 % a měsíční splátkou 1 992 Kč. Součástí splatné částky byly kromě jistiny a úroků ve výši 761 Kč též úplata za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Součástí smlouvy jsou také ujednání, ve kterých je velmi drobným písmem a bez jakéhokoliv vizuálního odlišení, nadpisu nebo výraznějšího uvození uvedena povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky splátek, max. do výše 500 Kč za každou jednotlivou splátku, a dále smluvní pokuty ve výši 500 Kč v několika různých případech upomínání dlužníka.

18. Z výpisu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila na tuto půjčku pouze 1 992 Kč jedinou splátkou dne 14. 12. 2022.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 spolu s přílohou a s potvrzením o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že obě pohledávky za žalovanou byly řádně postoupeny na žalobkyni.

20. Ze dvou oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 je patrné, že postoupení obou pohledávek bylo řádně oznámeno žalované.

21. Z výzvy k plnění ze dne 20. 9. 2024 spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 27. 9. 2024.

22. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně 2 smlouvy o úvěru, a to dne 25. 10. 2022 smlouvu č. [hodnota] na úvěr ve výši 20 000 Kč a dne 13. 12. 2022 smlouvu č. [hodnota] na úvěr ve výši 15 000 Kč. Uvedené částky byly předchůdkyní žalobkyně poskytnuty žalované, tato však na první smlouvu uhradila jen 7 968 Kč a na druhou dokonce jen částku 1 992 Kč.

23. Soud se na prvním místě věnoval otázce platnosti obou smluv s ohledem na povinnost předchůdkyně žalobkyně řádně přezkoumat schopnost žalované úvěry splácet (§ 86 odst.1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

24. K otázce zkoumání úvěruschopnosti zdejší soud uvádí, že z jeho pohledu je nutné řádné posouzení hodnotit primárně ex ante, tedy na základě údajů, které mohla a měla mít předchůdkyně žalobkyně k dispozici v době sjednávání úvěru. Tento závěr je možné poté pouze v omezené míře konfrontovat s následným faktickým chováním dlužníka. Jinými slovy samotné pozdější nesplácení úvěru dlužníkem neznamená nutně, že poskytovatel posoudil úvěruschopnost nesprávně. Naopak pouhá skutečnost, že dlužník splácel úvěr řádně, tím spíše jen po určité období, neznamená bez dalšího, že byla úvěruschopnost posouzena řádně.

25. V případě první smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně řádně doloženou pracovní smlouvu i příjmy žalované ve výši přes 50 000 Kč. Pokud se týká výdajů, žalovaná uváděla v žádosti o úvěr výdaje cca 19 500 Kč, přestože z výpisu z účtu vyplynuly v předchozím období výdaje ve výši 39 000 Kč. Žalovaná byla v daném období navíc ve zkušební době. Přesto soud dospěl k závěru, že v tomto okamžiku ještě předchůdkyně žalobkyně svým zákonným povinnostem dostála, neboť disponibilní příjem žalované i při zohlednění výdajů ve výši 39 000 Kč stále postačoval k úhradě splátek v částce 2 656 Kč měsíčně. Překážkou poskytnutí úvěru by neměly být ani žalované či exekučně vymáhané dluhy v tvrzené výši 50 000 Kč, když tato částka dosahovala cca 1 měsíčního příjmu žalované a z pohledu soudu by ani tato skutečnost neměla ohrozit schopnost žalované řádně úvěr splatit. Navíc žalovaná žádala o úvěr ve výši 25 000 Kč a předchůdkyně žalobkyně jí poskytla toliko 20 000 Kč, patrně s ohledem na jistou úvěrovou rizikovost žalované.

26. V dalším kroku se soud zabýval souladem jednotlivých nároků ze smlouvy č. [hodnota] s korektivem dobrých mravů a též s požadavkem § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), dle kterého zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

27. V tomto kontextu se soud zabýval především nárokem na úhradu za poskytnutí úvěru a nárokem na smluvní pokutu. V případě nároku na úhradu za poskytnutí úvěru, jakkoliv tato dosahuje téměř 50 % sjednané výše úvěru, se jedná o nárok, který je ve smlouvě jasným, čitelným a přehledným způsobem uveden, přesně vyčíslen, započítán do jednotlivých splátek a spotřebitel tak byl srozumitelně seznámen s tím, že v případě uzavření smlouvy bude povinen takovou platbu věřiteli uhradit. Z pohledu soudu se tak již jedná o svobodné a plně informované rozhodnutí spotřebitele, zda má v úmyslu takový smluvní návrh akceptovat či nikoliv. Z pohledu zdejšího soudu by případný zásah do smluvní volnosti stran musel být u srozumitelně, čitelně a jasně popsaného plnění odůvodněn podstatně vyšším nepoměrem vzájemných práv a povinností.

28. Zcela jiná situace ovšem nastala v případě nároku na smluvní pokutu. Ustanovení o smluvní pokutě je sice uvedeno na první straně smlouvy, je však psáno velmi drobným písmem, postrádajícím jakékoliv grafické zvýraznění, jakýkoliv nadpis nebo poznámku, že se jedná o ustanovení zakládající nárok na smluvní pokutu. Nárok je navíc rozdělen do 3 samostatných bodů, kdy zejména dva další jsou pro běžného spotřebitele patrně velmi složité a nepřehledné, kombinující různé varianty prodlení, různé varianty splácení, nároky na zaplacení různých částek (smluvní pokuty, náklady za zaslání oznámení, náklady za inkasní pracovníky), kdy některé postupy jsou věřitelem zpoplatněny a jiné naopak nikoliv. Z pohledu soudu musí být takové ustanovení pro běžného spotřebitele mimořádně matoucí, kdy patrně bez vynaložení mimořádné námahy nebude schopen při běžném přečtení zjistit, v jakých případech by tedy měl jakou smluvní pokutu či jiné nároky věřiteli hradit. V ustanovení absentuje také jakýkoliv příklad vyčíslení dlužné smluvní pokuty či celkového součtu nároků v případě porušení povinností ze strany spotřebitele. To vše s přihlédnutím k již zmíněné malé velikosti textu, pro kterou bude ustanovení pro osoby se zhoršeným zrakem patrně zcela nečitelné. Za této situace proto soud posuzoval ustanovení o smluvní pokutě naopak podstatně přísněji než v předchozím bodě.

29. Uvedené smluvní podmínky se svým charakterem jeví jako obchodními podmínky dle § 1751 o.z. a při jejich výkladu v rámci spotřebitelské smlouvy je možné vycházet ze závěrů formulovaných Ústavním soudem např. v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Zde Ústavní soud konstatoval, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. (…) Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

30. I kdyby však žalobce trval na závěru, že se nejedná o obchodní podmínky, ale o samotný text smlouvy samé, pak je nutné zdůraznit (a Ústavní soud si toho byl taktéž vědom ve výše cit. nálezu), že v případě formulářově připravených spotřebitelských smluv je s ohledem na rozdílnou vyjednávací sílu obou stran pro spotřebitele téměř vyloučeno domoci se změny předem připravených smluvních ujednání. Fakticky je tedy výlučně v moci dodavatele rozhodnout, která ustanovení učiní součástí smlouvy samotné a která budou součástí obchodních podmínek. Při teleologickém výkladu práva na ochranu spotřebitele je proto nutné uzavřít, že výše uvedená omezení (především požadavek na dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný text) dopadají na veškerou smluvní dokumentaci, která je dodavatelem v rámci uzavření formulářové smlouvy připravena. Požadavek na důsledné rozlišování smluvních podmínek a smlouvy samotné by v tomto kontextu byl nelogický a umožňoval by dodavateli obcházet zákonnou ochranu spotřebitele toliko pouhým přesunem stále stejně nečitelného, nesrozumitelného nebo matoucího ujednání z jednoho dokumentu do jiného.

31. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

33. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

35. Po aplikaci výše uvedené právní úpravy na zjištěný skutkový stav ohledně smlouvy č. [hodnota] soud uzavírá, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru, předchůdkyně žalobkyně splnila své smluvní povinnosti a poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná však svým smluvním povinnostem nedostála a dostala se do prodlení s hrazením dohodnutých splátek. Proto soud žalobě co do dlužné jistiny, smluvních úroků, zákonného úroku z prodlení, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady za administrativní činnost a úhrady za inkaso hotovostních plateb vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

36. Naopak v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty, tuto posoudil jako sjednanou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele a v této části žalobu výrokem II. rozsudku zamítl.

37. Jiná situace ovšem nastala z pohledu zdejšího soudu u smlouvy č. [hodnota]. Zde bylo několik varovných signálů, které měly předchůdkyni žalobkyně napovědět, že může být schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ohrožena. Předně se jedná o opakovanou žádost o další úvěrový produkt v krátkém časovém období, navíc na zvyšující se částku. Je obecně známou skutečností, že mnoho dlužníků se v případě tzv. „dluhové pasti“ snaží řešit splátky svých závazků získáním jiných zápůjček či úvěrů, jejich zadlužení se tímto způsobem po určitou dobu prohlubuje, fakticky již nejsou schopni ze svých obvyklých příjmů hradit splátky závazků, formálně však doposud nevykazují pohledávky po splatnosti. Takový stav může trvat potenciálně i několik měsíců, než takový dlužník vyčerpá svůj úvěrový potenciál a následně hrazení svých závazků přeruší. Postup žalované napovídá právě o takovém riziku. Dále žalovaná v žádosti ze dne 13. 12. 2022 oproti stavu jen o méně než 2 měsíce dříve již neuváděla splátky jiných úvěrů (s výjimkou dříve poskytnutého úvěru ze strany předchůdkyně žalobkyně) a neuváděla ani dříve tvrzené žalované či exekučně vymáhané dluhy ve výši 50 000 Kč. Je otázkou, zda se žalované podařilo v krátkém mezidobí tento dluh zcela uhradit a pokud ano, z jakých prostředků. Předchůdkyně žalobkyně však dle dostupných zjištění po takových informacích nikterak nepátrala. Žalovaná také opakovaně uvedla výdaje, které neodpovídaly doloženému výpisu z bankovního účtu. Za této situace zdejší soud konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně měla v tuto chvíli již mnohem podrobněji zkoumat majetkové poměry žalované, měla si vyžádat další doplnění tvrzení z její strany a další listiny pro ověření těchto tvrzení. Pokud tak předchůdkyně žalobkyně neučinila, nepostupovala v souladu s péčí řádného hospodáře, nezkoumala řádně schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a smlouvu č. [hodnota] nelze hodnotit jako platné právní jednání (§ 86 odst.1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

38. Z provedeného dokazování však taktéž vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná jí splatila zpět toliko 1 992 Kč.

39. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v návaznosti na výzvu věřitele k jeho vydání. Prvním jednáním, které by bylo možné potenciálně považovat za výzvu k vydání celého bezdůvodného obohacení, bylo zaslání předžalobní výzvy ze dne 20. 9. 2024 se lhůtou k plnění do 27. 9. 2024, od následujícího dne je proto žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

41. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 13 008 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 28. 9. 2024 (výrok III. rozsudku) a ve zbývající části nároků vyplývajících ze smlouvy č. [hodnota] soud žalobu zamítl (výrok IV. rozsudku).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky) za 4 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast při jednání soudu dne 4. 6. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 26. 5. 2025, protože skutečnosti v něm uvedené měly být již součástí žaloby samotné. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky částku 3 980 Kč. Soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty sporu 71 309,39 Kč. Ke každému z úkonů právní služby do 31. 12. 2023 (tedy 3 úkony) je nutné přičíst náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2023 s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb. Ke každému z úkonů právní služby od 1. 1. 2024 (tedy 1 úkon) je nutné přičíst náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném do 1. 1. 2024. Mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů tak dosahuje celkem částky 17 270 Kč.

43. Žalobkyni náleží taktéž cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí jejího zástupce u jednání zdejšího soudu dne 4. 6. 2025. Zástupce použil k cestě k soudu osobní automobil s kombinovanou spotřebou benzínu 6,1 l/100 km. Vzdálenost sídla zástupce žalobkyně a soudu je dle portálu www.mapy.cz 49 km, pro cestu tam a zpět se tedy jedná o ujetou vzdálenost 98 km a při této vzdálenosti o spotřebu 5,98 l benzinu. Průměrná cena benzinu v daném období byla 35,80 Kč, celkem tedy činí náhrada za pohonné hmoty 214,08 Kč. Dále je součástí cestovného paušální náhrada ve výši 5,80 Kč/km, tedy při ujeté vzdálenosti celkem 568,40 Kč a cestovné celkem činí 782,48 Kč. Náhrada za promeškaný čas představuje 600 Kč a jedná se o paušální výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 vyhlášky a celkem 4 půlhodiny jízdy. Celkem tak cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s jednáním dne 4. 6. 2025 činí 1 382,48 Kč. Tuto částku je však nutné vydělit třemi, neboť zástupce žalobkyně se toho dne zúčastnil u zdejšího soudu 3 jednání. Na projednávanou věc tak připadá cestovné a náhrada za promeškaný čas ve výši 460,83 Kč.

44. Uvedené částky je nutné dále zvýšit o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH) a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 853 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 24 307,30 Kč.

45. Při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018). Žalobkyně byla v rámci celého řízení úspěšná celkem co do částky 57 568,91 Kč (včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí), žalovaná byla úspěšná co do částky 35 201,57 Kč (včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí). Poměr úspěchu žalobkyně tak představuje 57,5 % a žalované 42,5 %, žalovaná je proto povinna žalobkyni uhradit 15 % jejích nákladů řízení a soud ji tak zavázal k úhradě částky 3 646,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení