13 C 74/2019 - 310

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dity Staňkové a přísedících Marie Jungwirthové a Ing. Dagmar Nejedlé a ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [anonymizováno 5 slov] [číslo] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizováno], [země] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizováno], [země] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizována tři slova] [ulice] [anonymizováno], [země] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro náhrada újmy z pracovního úrazu s následkem smrti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná uhradila každému ze žalobců částku 240 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Náklady státu nese Česká republika.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2019 se žalobci domáhali po žalované zaplacení 240 000 Kč každému ze žalobců z titulu náhrady újmy, která jim jako pozůstalým (manželce a dětem) byla způsobena v důsledku úmrtí poškozeného [příjmení] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého dne 29. 5. 2018 v areálu [příjmení] [jméno], [adresa], v důsledku pracovního úrazu. Poškozený byl zaměstnancem žalované a uvedeného dne prováděl dle pokynů jednatele žalované [příjmení] [příjmení] malířské práce ve vnitřní místnosti. Poškozeného na místě nalezli [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], a to v pozici břichem dolů, z hlavy poškozeného vytékala krev, pojezdové lešení bylo spadlé a kolem byla rozlitá barva. Policie ČR po příjezdu na místo zjistila, že poškozený zemřel uvedeného dne v 11:15 hodin bez cizího zavinění po pádu z lešení na podlahu místnosti, kde byl nalezen. Pojezdové kovové lešení, z něhož poškozený práci prováděl, nebylo zajištěno bočními jistícími podpěrami a nemělo zaaretovaná pojízdná kolečka. Vyšetřování bylo vedeno po č. j. KRPA-200318/ČJ-2018-001318. Poškozený tedy utrpěl úraz při plnění pracovních úkolů dle pokynů zaměstnavatele, když spadl z lešení, které nebylo dostatečně zajištěno. Tvrzení jednatele žalované, že poškozený odstranil jistící podpěry lešení sám a poté je uložil do šatny, je účelové, stejně tak je účelové a nelogické tvrzení, že poškozený měl malovat stěny jen do výše 150 cm a neměl lešení používat. Výmalbu je třeba provádět najednou, aby se netvořily přechody a mapy. Žalovaná nezajistila dostatečnou bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci, v důsledku čehož došlo k pracovnímu úrazu s následkem smrti. Ve svém závěrečném návrhu žalobci uvedli, že v řízení bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporné, že žalované jakožto zaměstnavateli vznikla odpovědnost za škodu způsobenou pracovním úrazem, sporná je poté pouze existence liberačního důvodu na straně zaměstnavatele. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021 uvedli, že povinnost a břemeno tvrzení a důkazní ohledně liberačního důvodu ve smyslu § 367 odst. 1, 2 zákoníku práce nese v řízení zaměstnavatel. Liberace je možná jen tehdy, pokud pokyn vztahující se k zajištění bezpečnosti práce byl v daném případě pro zaměstnance srozumitelný (21 Cdo 576/2018), a zároveň jeho dodržování bylo zaměstnavatelem kontrolováno. Žalovaná neprokázala, jaké pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci poškozenému udělila a zda tyto byly pro poškozeného srozumitelné. K této skutečnosti vypovídal pouze jednatel žalované, který má logicky zásadní zájem na výsledku řízení. Stejně tak nebylo v řízení prokázáno, že by takové pokyny byly žalovanou kontrolovány. žalovaná neprokázala ani podstatu liberačního důvodu, a to, že poškozený její pokyny k zajištění BOZP nedodržel a tato skutečnost byla jedinou příčinou jeho úmrtí.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Tvrdila, že poškozený byl instruován, aby výmalbu místnosti prováděl pouze do výšky 150 cm a bylo mu výslovně zakázáno používat lešení, manipulovat s ním, či provádět práce ve výšce. Výmalbu není nutno provádět najednou, používané barvy umožňují nanášet je postupně. Poškozený postupoval lehkovážně, když pokyn zaměstnavatele nerespektoval a na lešení, ze kterého odstranil stabilizátory, vstupoval. Lešení bylo na místě od 25. 5. 2018 a bylo stále osazeno stabilizátory, než je odstranil poškozený. Policie ČR, která událost šetřila, věc odložila; na straně žalované nezjistila žádné pochybení. Příčinou úmrtí poškozeného dle úmrlčího pasu bylo selhání srdce. Nejedná se o pracovní úraz. V závěrečném návrhu žalovaná zdůraznila, že poškozený nerespektoval výslovný pokyn zaměstnavatele, k úmrtí došlo v důsledku pádu z lešení, které měl zakázáno používat. Ustanovený znalec dospěl k závěru, že zranění poškozeného, které vedlo k jeho úmrtí, vzniklo v důsledku pádu z výšky. Poškozený také požil na pracovišti alkohol, a nacházel se ve stavu těžké opilosti. Žalovaná se tedy odpovědnosti za škodu zprostila podle § 270 odst. 1 písm. a) a podle § 270 odst. 1 písm. d) zákoníku práce.

3. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl žalobu zamítnout. V řízení bylo prokázáno, že příčinou úmrtí byla dle pitevního protokolu srdeční a dechová nedostatečnost při terminální aspiraci krve. V pitevním protokolu je dále uvedeno, že bylo zjištěno v krvi poškozeného 2,19 g alkoholu, na místě se dále našla lahev od vodky s neznámou tekutinou. Žalovaná i vedlejší účastník uplatňují liberační důvod podle § 270 odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce. Ke srozumitelnosti pokynu jednatele žalované [příjmení] [příjmení] ve vztahu k poškozenému uvedl, že oba muži jsou státními příslušníky Ukrajiny, nemohlo proto dojít k nesrozumitelnosti uděleného pokynu v důsledku jazykové bariéry.

4. Zdejší soud rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne 21. srpna 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, tak, že žalobu s návrhem, aby žalovaný uhradil každému ze žalobců částku 240 000 Kč, zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II). Rozsudek byl k odvolání žalobců potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 23 Co 327/2020-174 Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1590/2021-200 rozhodl tak, že dovolání žalobců proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. srpna 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá (výrok I), a dále rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. srpna 2020, č. j. 13 C 74/2019-131, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení (výrok II). V odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud připomněl, že pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni (§ 349 odst. 3 zák. práce). Z tohoto ustanovení vyplývá, že, kromě toho, že je akcentována konkrétnost pokynu, nejsou předepsány žádné další náležitosti jak co do formy, tak co do obsahu; právní relevanci proto má jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně, stanoví-li závazný způsob chování jednoznačným a nezaměnitelným způsobem. Není ničím vyloučeno, aby s ohledem na případnou složitost problematiky, v jejímž kontextu je vydáván, byl pokyn pro snazší pochopení doplněn bližším odvodněním, uvedení důvodu však není náležitostí, bez které by měl být pokyn jako takový neúplný. Je třeba totiž mít na zřeteli, že pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vlastně představuje závazné pravidlo chování, které (v zákonných mezích) ukládá povinnost něco (ne) konat, či něčeho se zdržet, aniž by – důsledně vzato – jeho adresát byl oprávněn jeho obsah hodnotit z hlediska jeho důvodů, případně z hlediska jeho smyslu a účelu. To platí zejména, je-li obsahem pokynu absolutní, srozumitelně vyjádřený, zákaz určitého chování, který adresát musí bez dalšího respektovat (srov. též rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1988, sp. zn. 6 Cz 79/1988 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 268/2015). Procesní povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti tom, že se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu přitom má zaměstnavatel, který rovněž nese břemeno tvrzení a důkazní. To platí také tehdy, tvrdí-li zaměstnanec, že porušení právních nebo ostatních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnancem nebylo jedinou příčinou škody, byť by bylo prokázáno, že zaměstnanec tyto předpisy porušil (srov. například ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím zákoníku práce závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1265/96, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod číslem 34/1997, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2313/2004, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod číslem 143/2005). K účastnické výpovědi jednatele žalované Nejvyšší soud uvedl, že pakliže by obsah rozhovoru jednatele žalované a poškozeného nebylo možno zjistit jinými důkazy, je možno vyjít i z výpovědi účastníka; tuto je ovšem nutno hodnotit velmi pečlivě z hlediska její pravdivosti a věrohodnosti, zejména v kontextu jiných (nepřímých) důkazů. K nedostatkům v hodnocení důkazů soudů obou stupňů ve vztahu ke skutkovému závěru, že poškozený spadl z pojezdového lešení, které používal k práci Nejvyšší soud uvedl, že se za současného stavu jedná pouze o důkazně nepodloženou spekulaci. Žalovaná tak existenci liberačního důvodu podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce za současného důkazního stavu zatím neprokázala. Soud ve věci postupoval v souladu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1590/2021-200.

5. Provedeným dokazováním učinil soud následující skutková zjištění.

6. Žalobkyně a) je manželkou a žalobci b) a c) jsou děti poškozeného [příjmení] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého dne [datum] (prokázáno oddacím listem a rodnými listy).

7. Poškozený nastoupil dne 29. 5. 2018 u žalované práci jako brigádník; jednalo se o jeho první pracovní den u žalované jako zaměstnavatele, smluvní vztah nebyl v písemné podobě, poškozený byl však u žalované zaměstnán ve faktickém pracovním poměru (prokázáno shodným tvrzením účastníků).

8. Dne 29. 5. 2018 poškozený zemřel při výkonu práce pro žalovanou v areálu [příjmení] [jméno], na adrese [adresa], kde vykonával malířské práce v interiéru budovy. Dle zjištění koronera poškozený zemřel v 11,15 hod. bez cizího zavinění pravděpodobně po pádu z lešení na podlahu, čímž si způsobil vnitřní zranění neslučitelná se životem. Poškozený byl následně převezen do Ústavu soudního lékařství FN Bulovka, kde byla provedena zdravotní pitva (prokázáno policejním spisem – úředním záznamem o provedených úkonech stálé výjezdové skupiny a úředním záznamem ze dne 30. 5. 2018). Poškozeného na místě nalezli [jméno] [příjmení], jednatel společnosti [právnická osoba], která si pro zhotovení malířských prací najala žalovanou, společně s [jméno] [jméno], a to v poloze na břiše. Na místě bylo spadlé lešení. Poškozený měl pod lešením asi jen nohy (prokázáno protokolem o trestním oznámení [jméno] [příjmení]). Při ohledání místa činu Policií ČR bylo tělo poškozeného v poloze na zádech, obličej byl potřísněn krví a vedle těla na zemi byla rozlitá bílá barva; pojezdové lešení bylo spadlé a nemělo nasazené boční jistící podpěry ani zaaretovaná pojezdová kolečka (prokázáno protokolem o ohledání místa činu vč. náčrtku a úředním záznamem o provedených úkonech stálé výjezdové skupiny). Mezi osobními věcmi poškozeného byla nalezena láhev o obsahu 0,5 litru s etiketou s nápisem Vodka, s neznámou tekutinou na dně láhve (prokázáno seznamem věcí). Na úřední záznam o podání vysvětlení [příjmení] [příjmení], jednatel žalované, v den události vypověděl, že skládací lešení na místě postavil již v pátek se svými syny, byli na místě i přes víkend. V pondělí vezl poškozeného na místo, kde mu řekl, že jeho úkolem je vymalovat stěny místnosti do výšky 1,5 metru a že na vrchu lešení nesmí sám pracovat, že jeho práce je dole (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení). V pitevním protokolu [číslo] je za příčinu smrti poškozeného označena srdeční a dechová nedostatečnost při terminální aspiraci srdce. V důsledku pádu z výše utrpěl poškozený mnohočetné zlomeniny skeletu obličejové části s krvácením do dutiny nosní a ústní, vícečetné tržně zhmožděné rány rtů a jazyka, terminální aspirace krve, vícečetné krevní výrony na poplicnici i osrdečníku, tržně zhmožděnou ránu brady, vícečetné povrchní oděrky v oblasti obličeje a pravého ramene. Dále byla u poškozeného zjištěna masivní aspirace krve do obou průdušnic, zlomenina hrudní kosti a žeber oboustranně a akutní abusus alkoholu. V krvi poškozeného bylo toxikologickým vyšetřením zjištěno 2,19 g alkoholu (prokázáno pitevním protokolem). V úmrlčím pasu ze dne 11. 6. 2018 je jako příčina smrti poškozeného uvedeno selhání srdce (prokázáno průvodním listem – úmrlčí pas poškozeného [příjmení] [celé jméno žalobce]).

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovanou si najali na zednické práce v areálu [příjmení]. Uvedeného dne byl na místě náhodou, když šel panu [příjmení] ukázat staveniště. Na místě se nacházelo převrácené lešení. Dle předpisů není problém, aby lešení ovládal jeden člověk; má předepsané bezpečnostní prvky, a to brzdy u koleček a stabilizátory proti převrácení, a dále zábradlí, které je okolo plošiny. Při posunu, aby mohlo být s lešením manipulováno, musí být povoleny stabilizátory, musí být nadzvednuty, není je ale potřeba úplně odmontovat. Dále musí být odbrzděna kolečka, aby bylo možné s lešením manipulovat. Lešení bylo žalované z jejich strany zapůjčeno, sestavovali si ho však již sami, a to po poučení k montáži lešení a po poučení ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Uvedeného dne našli na místě ležícího poškozeného, nejprve se věnovali tomu, zda se jim ho nepodaří oživit. Nevšiml si, v jakém stadiu byla výmalba stěn, soustředil se na oživování. Přivolaní policisté při zjišťování totožnosti zemřelého ve vedlejší místnosti objevili šatničku, kde byly umístěny osobní věci zemřelého. Mezi nimi byl nalezen batoh, ve kterém byl pas, a dále láhev tvrdého alkoholu. Policie konstatovala, že šel pracovat a zřejmě si přihnul. V průběhu celého šetření po objevení těla nepadla žádná zmínka o tom, že by poškozený zemřel na srdeční slabost.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno] soud zjistil, že se šli s panem [příjmení] podívat na pracoviště na průběh prací. Do místnosti vstoupil jako první pan [příjmení], který si všiml ležícího poškozeného a běžel k němu. Svědek jej trochu odrazoval od oživování, protože měl za to, že už je stejně pozdě. Poškozený ležel na zemi, částečně ležel pod lešením, a to dost nepřirozeně. Pod lešením měl jen nohy. Jak k němu pan [příjmení] přiběhl, tak ho jenom nějakým způsobem otočil, moc ho nemuseli ani zpod lešení nijak vytahovat, a začali hned oživovat. Měl hodně oteklou tvář. Svědek si není vědom toho, že by se mluvilo o srdeční slabosti jako příčině smrti. Nepřirozené na poloze těla bylo to, že neměl zraněné ruce – kdyby člověk někde padal, tak by tam nastavil ruce, proto svědek předpokládal, že by měl mít poraněné ruce. Z tohoto důvodu měl svědek za to, že to lešení spadlo na poškozeného. Neví, jestli u poškozeného byla nalezena láhev s alkoholem; v místnosti, kde se poškozený nacházel, nebyla, a v šatně, kde prováděla šetření policie, svědek nebyl.

11. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že ohledával místo činu, kde zemřel poškozený. Tělo už bylo asi otočené, protože již před nimi byla na místě záchranka, před jejím příjezdem ještě oznamovatel, který poskytoval první pomoc, po nich ještě místní oddělení s koronerem, které provádělo první ohledání. Při prohlídce těla nezjistili žádné násilné působení na tělo. Koroner konstatoval smrt a uváděl, že k tomu došlo po pádu z výše. Kromě těla na místě leželo pojezdové lešení; jestli bylo vedle těla nebo na něm svědek neví. Poškozený ležel v kaluži čerstvé bílé barvy, vedle sebe měl štětku a snad krvácel z úst a hlavy. Část zdi byla ještě mokrá, do jaké výšky to bylo, už si ale nevzpomíná. Na lešení chyběly aretace, bočnice, ty potom našli uzamčené v sousední místnosti, kde byla nalezena snad i rozpitá láhev s alkoholem, přesně už ale neví, o co se jednalo, jestli tvrdý alkohol nebo pivo. Svědek mu na místě řekl, že zemřelého poučil o bezpečnosti práce, a že poškozený měl pracovat snad jen do výšky 1,4 m.

12. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, bylo zjištěno, že bezprostřední příčinou smrti poškozeného bylo udušení z vdechnutí krve do plic. Smrt nastala v souvislosti s poraněním obličeje poškozeného. Poranění bylo způsobeno tupým násilím velké intenzity, které přímo účinkovalo na obličej a hrudník poškozeného. Vznik poranění lze beze zbytku vysvětlit pádem z výše na obličejovou část hlavy. Znalec dospěl k závěru, že poranění vzniklo pádem poškozeného z výše, nikoliv pádem lešení na poškozeného.

13. Z účastnické výpovědi [příjmení] [příjmení], jednatele žalované, soud zjistil, že na místě se nacházelo lešení, které zde již bylo dva dny postavené. Poškozenému řekl, že jeho úkolem je vymalovat stěny do 1,5 metru, tedy spodek místnosti. Na lešení nemá povoleno lézt, protože k tomu je potřeba více lidí a poškozený byl na místě sám, v takovém případě by musel neustále slézat z lešení a namáčet si štětec do barvy. Lešení sestavovala firma pana [příjmení]. Když lešení používali, tak vždy dvě osoby byly na lešení a dvě ho posouvaly. Poškozeného v uvedený den viděl poprvé, vysvětlil mu, co a jak má dělat, poučil jej o bezpečnosti práce a nechal jej podepsat papír týkající se bezpečnosti práce, který poté nechal v šatně a následně jej zaslal inspektorátu práce. To ráno, co na místo s poškozeným přišel, byly na lešení osazeny stabilizátory. Když ale na místo dorazil po oznámení úmrtí poškozeného, viděl, že stabilizátory byly odmontovány a dány někam do rohu. Pokyny poškozenému dal takové, že má vymalovat do výšky 1,5 metru, protože 2 dny předtím již udělali stropy a stěny. Pokyny dával poškozenému v ukrajinštině. Poškozený pokyny asi nepochopil, protože na to lešení měl zakázáno lézt, bylo na druhé straně. Když na lešení pracovali ostatní, tak na něm byli čtyři. Ten den lešení nebylo připravené, bylo bokem. Poškozený byl pod kontrolou, byl tam pan [příjmení], byl tam mistr. Hala má asi 70 metrů a potom je tam chodba 3 až 4 m dlouhá, ve které jsou jednotlivé místnosti. S poškozeným tam ale nikdo nebyl celou dobu. Pan [anonymizováno] mu ale říkal, že ho každou chvíli viděl. Časově to probíhalo tak, že poprvé poškozeného viděl v 6,45 hodin, pracuje se od 7,00 do 17,00 hodin. S poškozeným probíral bezpečnost práce, má na to připravené papíry, poškozený všechno viděl, pak to podepsal. Časově asi tak do půl hodiny. V 7,20 hodin poté odjeli, ukázal poškozenému kýble s barvou a řekl, ať natírá. Z poškozeného alkohol necítil, opilý mu ráno nepřipadal, ale policisté mu potom říkali, že u poškozeného našli 2 piva a půl lahve vodky, osobně to ale neviděl.

14. Žalobci vyzvali žalovanou předžalobní výzvou k náhradě újmy pozůstalých (prokázáno předžalobní výzvou vč. doručenky).

15. Ze shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Poškozený [příjmení] [celé jméno žalobkyně] zemřel dne [datum] v areálu [příjmení] [jméno], kde vykonával jako brigádník práce pro žalovanou spočívající ve výmalbě prostor. V době úmrtí pracoval poškozený sám, nalezen byl následně panem [příjmení] a panem [jméno], kteří jej objevili ležícího na zemi v poloze na břiše. Na místě bylo spadlé posuvné lešení, které nebylo řádně zajištěno. Poškozený byl ráno před započetím prací na místo dopraven panem [příjmení] [příjmení], jednatelem žalované, který mu zadal práci spočívající ve výmalbě interiéru a rovněž jej proškolil o bezpečnosti práce s tím, že poškozený podepsal příslušné dokumenty týkající se BOZP. Dále mu pan [příjmení] ústně sdělil, že má zakázáno vstupovat na posuvné lešení, a že jeho úkolem je provádět výmalbu ze země pouze do výšky 150 cm. Pokyny mu sděloval v ukrajinštině, neboť poškozený byl rovněž ukrajinské národnosti. K úmrtí poškozeného došlo okolo 11:15 hodin uvedeného dne v důsledku pádu z výše na obličejovou část hlavy, nikoliv tedy z důvodu pádu lešení na poškozeného. Mezi osobními věcmi poškozeného byla nalezena lahev tvrdého alkoholu. Při nařízené pitvě byla následně v krvi poškozeného zjištěna hladina alkoholu 2,19 g.

16. Důkaz výpovědí jednatele žalované [příjmení] [příjmení] hodnotil soud (v souladu se závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 1590/2021-200) s přihlédnutím k tomu, že se jedná o výpověď účastnickou, nikoli výpověď svědka, když jednatel žalované je na výsledku sporu zainteresován a není jako v případě výpovědi svědecké povinen vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Tuto výpověď proto soud z hlediska její pravdivosti a věrohodnosti hodnotil zvláště pečlivě. Soud však musel do úvahy vzít rovněž skutečnost, že tvrzení, které má být uvedeným důkazem prokázáno, není možné prokázat jinými důkazy, neboť se jedná o zjištění obsahu rozhovoru mezi poškozeným a panem [příjmení], který nebyl písemně zachycen. Při hodnocení výpovědi jednatele žalované soud přihlédl k tomu, že tato je v souladu s dalšími nepřímými důkazy. Stejně tak soud konstatuje, že výpověď pana [příjmení], v níž uvedl, že poškozeného před započetím prací proškolil o bezpečnosti práce a udělil mu pokyn provádět výmalbu místnosti pouze ze země do výše 150 cm, s tím, že na pojízdné lešení má zakázáno vstupovat, byla od počátku neměnná. Tuto skutečnost pan [příjmení] uvedl již v úředním záznamu o podaném vysvětlení dne 29. 5. 2018, tj. v den události; totožně poté vypovídal i v rámci své účastnické výpovědi (dne 21. 8. 2020 a dne 9. 6. 2022). Shodně o této skutečnosti vypovídal i svědek [celé jméno svědka], který uvedl, že mu na místě pan [příjmení] řekl, že zemřelého poučil o bezpečnosti práce, s tím, že měl pracovat snad jen do výšky 1,4 m. Účastnickou výpověď jednatele žalované tak v kontextu dalších nepřímých důkazů soud hodnotí jako věrohodnou.

17. Projednávanou věc soud posuzoval podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2018, neboť k pracovnímu úrazu poškozeného došlo dne 29. 5. 2018.

18. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 269 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

19. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že smrt poškozeného nastala nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů ve smyslu § 271k zákoníku práce, tj. v důsledku pracovního úrazu. Podle § § 269 odst. 1 zákoníku práce je žalovaná jako zaměstnavatel povinna k náhradě škody, která vznikla pracovním úrazem při plnění pracovních úkolů. Soud se však dále k námitce žalované a vedlejšího účastníka zabýval otázkou, zda nejsou ve věci dány liberační důvody, jimiž by se žalovaná povinnosti nahradit škodu zprostila.

20. Podle § 270 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. Podle § 270 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Podle § 270 odst. 3 zákoníku práce zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy. Podle § 270 odst. 4 zákoníku práce při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

21. Pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) a § 191 odst. 2 písm. b) ZPr 1965 (nyní § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce) je jakýkoli výslovný pokyn učiněný písemně nebo ústně, bez ohledu na svoji expresivnost anebo na to, do jaké míry jeho obsah odpovídá pravidlům společenských konvencí, jestliže je jím stanoven pro podřízené zaměstnance závazný způsob chování. Takovýto pokyn nelze chápat jen jako nějaké formalizované abstraktní poučování o pravidlech chování v situacích, které teoreticky mohou (ale nemusí) v budoucnu nastat, nýbrž také jako praktickou reakci, jejímž smyslem je usměrnit jednání podřízených tak, aby se vyhnuli možnému nebezpečí, které by v průběhu výkonu práce při jiném způsobu chování mohlo jinak reálně hrozit (NS 21 Cdo 41/2011).

22. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť shledal na straně žalované existenci liberačních důvodů podle § 270 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákoníku práce, pro které se povinnosti nahradit zaměstnanci škodu vzniklou v důsledku pracovního úrazu zprostila. K liberačnímu důvodu podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce soud uvádí, že se žalovaná povinnosti nahradit poškozenému škodu zprostila, neboť poškozený jako zaměstnanec svým zaviněním porušil pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které mu byly ze strany jednatele žalované pana [příjmení] uděleny. Konkrétně se jednalo o pokyn nevstupovat na pojízdné lešení a provádět výmalbu místnosti pouze do výše 1,5m. Poškozený se tak dle pokynů zaměstnavatele měl pohybovat pouze po zemi, nikoli ve výškách. S tímto pokynem byl řádně seznámen tak, aby mu porozuměl; z výslechu jednatele žalované vyplynulo, že pokyny k bezpečnosti práce sděloval poškozenému zhruba půl hodiny (včetně podpisu dokumentů), a to v ukrajinském jazyce (k hodnocení výpovědi jednatele žalované srov. již výše). Pokyny tedy byly poškozenému sděleny srozumitelnou formou, nikoli v časové tísni, nadto vzhledem k jednoduché povaze takového pokynu (nevstupovat na lešení a provádět výmalbu pouze do 1,5m nad zemí) lze dospět k závěru, že seznámení s pokyny bylo provedeno takovým způsobem, že je poškozený mohl náležitě vnímat a pochopit je. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], má soud prokázáno, že vznik poranění poškozeného, které vedlo k jeho smrti, lze beze zbytku vysvětlit pádem z výše na obličejovou část hlavy. Poškozený byl nalezen ležící v poloze na břiše (otočen na záda byl až při pokusu o resuscitaci), což svědčí pro vznik poranění pádem poškozeného z výše, nikoliv pádem lešení na poškozeného. Podle soudu tak na základě shora uvedeného bylo postaveno najisto, že k úmrtí poškozeného došlo v důsledku pádu z lešení při plnění pracovních úkolů. Poškozený zemřel na následky pracovního úrazu a žalovaná se odpovědnosti za vzniklou škodu zprostila podle § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, a to proto, že poškozený porušil výslovný pokyn jednatele žalované nepoužívat k práci lešení.

23. Dále soud dospěl k závěru, že jsou v projednávané věci naplněny rovněž liberační důvody podle § 270 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že poškozený měl v době vzniku pracovního úrazu v krvi 2,19 g alkoholu (zjištěno toxikologickým vyšetřením krve odebrané při pitvě). Mezi osobními věcmi poškozeného byla nalezena téměř prázdná láhev tvrdého alkoholu. K pracovnímu úrazu tedy došlo rovněž v důsledku opilosti poškozeného a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit.

24. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř., když vzhledem k okolnostem projednávané věci nepřiznal náhradu nákladů řízení žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, kteří byli ve věci úspěšní. Soud I. stupně přihlédl ke skutečnosti, že v důsledku popisovaného úrazu žalobci ztratili otce, manžela a živitele rodiny, rovněž přihlédl ke skutečnosti, že tyto osoby žijí na Ukrajině, kde je obecně nižší životní úroveň než v České republice, přičemž rozhodnutím nebude žalované straně způsobena žádná závažná újma.

26. O nákladech státu – znalečném – soud rozhodl tak, že tyto nese stát Česká republika, a to s ohledem na aplikaci § 150 o. s. ř.