13 C 76/2023

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci Ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] za účasti vedlejšího účastníka [Anonymizováno] IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] Nové město zastoupeného advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 3 350 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 3 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 350 000 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 13.2.2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 350 000 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný jako advokát zastupoval žalobkyni v řízení vedeném před Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. [spisová značka], v němž vystupovala rovněž jako žalobkyně, a jeho předmětem bylo určení vlastnického práva k nemovitostem v katastrálním území [adresa]. Vlastnické právo k předmětným nemovitostem žalobkyně dovozovala platným odstoupením od darovací smlouvy pro nevděk obdarovaného, kterému původně nemovité věci darovala. Dne 19. 12. 2019 byl Okresním soudem v Klatovech pod č.j. [spisová značka] vydán rozsudek, jehož výrokem č. I. bylo rozhodnuto o tom, že žaloba se zamítá a výrokem č. II byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému ([Anonymizováno]. [jméno FO]) náklady řízení. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku dne 31. 1. 2020 blanketní odvolání. Okresní soud v Klatovech na to reagoval usnesením ze 3. 2. 2020 č.j. [spisová značka], jehož prostřednictvím žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů odstranila vady odvolání a dále ji poučil, že nebudou-li vady odstraněny, odvolací soud její odvolání odmítne. Žalovaný na to ve stanovené lhůtě zaslal soudu prvého stupně tzv. Doplnění odvolání ze 14. 2. 2020, v němž pouze parafrázoval odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e), f) a g) o.s.ř. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací poté odvolání žalobkyně usnesením z 24. 2. 2020 č.j. [spisová značka] odmítl a v odůvodnění konstatoval, že desetidenní lhůta k doplnění odvolání uplynula 14. 2. 2020, avšak projednatelné odvolání žalobkyně nepředložila. Žalobkyně tvrdí, že jednáním, respektive opomenutím žalovaného spočívajícím v nepodání řádně odůvodněného odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech jí vznikla škoda, za níž odpovídá podle § 2894 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), žalovaný, který porušil zákonnou povinnost uloženou mu podle § 16 zákona o advokacii. Žalovaný podle žalobkyně porušil i smluvní povinnost vyplývající z ústní smlouvy mezi ním a žalobkyní jako jeho klientkou, jež reflektovala výše uvedené zákonné ustanovení zákona o advokacii. Žalobkyně v této souvislosti poukazuje na domněnku nedbalosti upravenou v § 2911 občanského zákoníku a dále na to, že žalovaný jakožto profesionál při poskytování právní služeb odpovídá rovněž dle § 5 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku. Škodu způsobenou žalobkyni protiprávním jednáním žalovaného vyčíslila žaloblyně jako tržní cenu předmětných nemovitostí, kterou měly v době protiprávního jednání žalovaného, resp. k poslednímu dni lhůty k doplnění k odvolání předmětného žalobkyně, tedy ke dni 14. 2. 2020, kterým byla vyčíslena hodnota nemovitých věcí, určení jejichž vlastnictví se žalobkyně v řízení u Okresního soudu v Klatovech domáhala právě na žalovanou částku 3 350 000 Kč.

2. Příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a způsobenou škodou žalobkyně spatřuje v tom, že pokud by žalovaný její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 12. 2019, č.j. [spisová značka], řádně zdůvodnil, resp. řádně by alespoň vyhověl výzvě k odstranění vad podaného blanketní odvolání, tak by mu odvolací soud vyhověl a napadený rozsudek by zrušil. V dalším řízení před soudem prvého stupně by byly provedeny navržené důkazy, které Okresní soud v Klatovech odmítl provést, a prostřednictvím těchto důkazů by bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně odstoupila od daru pro nevděk zcela po právu.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým podáním ze dne 22.3.2023, ve kterém uvedl, že uplatněný nárok neuznává, a to z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi jeho chybou, která způsobila odmítnutí odvolání a nerozmnožením majetku žalobkyně o předmětné nemovitosti. Toto ostatně podle názoru žalovaného netvrdí ani žalobkyně, když uvedla, že pokud by bylo odvolání řádné, tak by rozsudek Okresního soudu v Klatovech pod č.j. [spisová značka] byl pouze zrušen. Podle názoru žalovaného Je nejisté, zda by rozsudek Okresního soudu v Klatovech pod č.j. [spisová značka], byl skutečně v odvolacím řízení zrušen a pokud ano, s jakými pokyny by odvolací soud věc vrátil k dalšímu řízení prvoinstančnímu soudu a už vůbec není zřejmé, jak by řízení skončilo, pokud by prvoinstanční soud provedl k důkazu skryté nahrávky, coby důkazy v původním řízení odmítnuté. Žalovaný rovně považuje za spornou výši případné škody, resp. hodnotu předmětných nemovitostí. Navrhl proto žalobu zamítnout.

4. Podáním ze dne 16.2.2023 vstoupil na straně žalovaného do řízení vedlejší účastník, a to [právnická osoba]. jako odpovědnostní pojistitel žalovaného. K žalobě se vyjádřil tak, že navrhl její zamítnutí.

5. Žalobkyni bylo přiznáno usnesením Okresního soudu [adresa] – město č.j. [spisová značka] ze dne 24.4.2023 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. [spisová značka] ze dne 31.5.2023 osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu.

6. Soud v řízení provedl dokazování nezbytné pro posouzení nároku žalobkyně, a to listiny, které jsou součástí spisu Okresního soudu v Klatovech sp.zn. [spisová značka]. Z těchto listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně se žalobou z 9. 10. 2018 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by Okresní soud v Klatovech určil, že je vlastníkem pozemků parcelního čísla St. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] a dále pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p.č. [hodnota], vše zapsáno na LV číslo [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] pro katastrální území [adresa]. Tuto svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že je matkou žalovaného [jméno FO] narozeného dne [datum], který v řízení u Okresního soudu v Klatovech vystupoval v pozici žalovaného. [jméno FO] žalobkyně dne 30. 3. 2016 darovala předmětné nemovité věci a dále dle tvrzení žalobkyně byla mezi nimi uzavřena ústní smlouva o důchodu, kterou se [jméno FO] zavázal žalobkyni po dobu 20 let platit důchod ve výši 10 000 Kč měsíčně jako náhradu za darování nemovitých věcí. Tento důchod jí však platil pouze po dobu sedmi měsíců, a to od června do prosince roku 2016 s tím, že nadále tuto dohodu plnit nehodlá. Od února 2017 pak žalobkyně bydlela v přízemí rodinného domu darovaného [jméno FO] společně s dětmi, které má v pěstounské péči. Mezi žalobkyní a [jméno FO] byla uzavřena nájemní smlouva. Od léta roku 2017 však začal být [jméno FO] na žalobkyni zlý, sprostě jí nadával, byl nevděční a snažil se jí z bytu vyštvat. Přes výhrady žalobkyně nechával volně pobíhat po pozemcích svého velkého psa, který ohrožoval děti v péči žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že [jméno FO] i jeho přítelkyně jsou drogově závislí a nepracují. Žalobkyně žalobu o určení vlastnického práva odůvodnila tím, že [jméno FO] malý neplní svou povinnost vyplývající ze smlouvy o důchodu a tento jí nevyplácí a dále se k ní chová nevděčně. Hrubé chování [jméno FO] vůči žalobkyni pak navrhla žalobkyně prokázat nahrávkami telefonních hovorů, které proběhly mezi [jméno FO], jeho přítelkyní a druhým synem žalobkyně [jméno FO].

7. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 16. 12. 2019 č.j. [spisová značka] žalobu na určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem zamítl, přičemž stěžejní důvody pro zamítnutí žaloby jsou obsaženy v odstavcích 12 až 14 citovaného rozsudku.

8. Podle názoru Okresního soudu v Klatovech se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by ze strany [jméno FO] docházelo ke zjevnému porušování dobrých mravů tak, jak má na mysli § 2072 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně stavěla svá tvrzení především na zvukových nahrávkách, k jejichž pořízení nedal [jméno FO] souhlas a soud tento důkazní návrh nepovolil z důvodu podle § 86 občanského zákoníku, dle něhož nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené v soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o soukromém životě šířit. Dále Okresní soud v Klatovech poukázal na ustanovení § 90 občanského zákoníku, podle něhož zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka. Okresní soud v Klatovech s odkazem na ustálenou judikaturu vyšších soudů dospěl k závěru, že použitelnost záznamů hovorů v civilním řízení je závislá na poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této sféře střetávají. Zásah do práva na ochranu soukromí osoby, jejíž projev je zaznamenáván je podle názoru Okresního soudu v Klatovech ospravedlnit ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma a opatření jediného klíčového důkazu touto cestou je přirovnáváno k podmínkám krajní nouze či dovolené svépomoci. Poměřování chráněných práv a zájmů závisí přitom na posouzení okolností konkrétního případu, tedy okolností, za nichž byla nahrávka pořízena. Podle názoru Okresního soudu v Klatovech je dále důležité posoudit i možnost žalobkyně opatřit si důkazy pro prokázání svých tvrzení jiným způsobem, například výslechem svědků. Z dokazování provedeného Okresním soudem v Klatovech vyšlo najevo, že žalobkyně pověřila svého syna [jméno FO] pořízením nahrávek z telefonických hovorů se [jméno FO]. Dále Okresní soud v Klatovech dovodil, že v jím projednávané věci nelze žalobkyni považovat za slabší stranou ve vztahu k žalovanému a k předmětu řízení. Princip ochrany slabší strany je aplikován především v oblasti pracovního práva, neboť účelem tohoto principu je mimo jiné ochrana zaměstnance před formami nátlaku či svévole ze strany zaměstnavatele. Vztah žalobkyně a [jméno FO] bylo podle názoru Okresního soudu v Klatovech potřeba postavit naroveň, nejedná se o vztah nerovnoměrný, kdy by bylo zapotřebí jednoho z účastníků tohoto vztahu chránit více než druhého. Okresní soud v Klatovech tedy dovodil, že povolit jako důkaz tajně pořízené nahrávky z komunikace mezi členy rodiny je nepřípustné a nezákonné ve smyslu § 86 občanského zákoníku. Dále pak konstatoval, že okolnosti nahrávání soukromých hovorů mezi [jméno FO] a druhým synem žalobkyně nesou známky manipulace. Syn [jméno FO] podle tvrzení žalobkyně nastolovat v těchto hovorech relevantní témata a nechával žalovaného volně mluvit, z čehož Okresní soud v Klatovech dovodil, že byla cíleně nastolována problémová témata, ke kterým se byl [jméno FO] nucen vyjadřovat. Okresní soud v Klatovech také uvedl v odůvodnění svého rozsudku, že odmítnutí provedení důkazů zvukovými nahrávkami nezasáhlo do práva žalobkyně na spravedlivý proces, neboť jí byla zachována možnost prokázat tvrzené skutečnosti týkající se nevděku [jméno FO] jiným způsobem.

9. Stěžejní důvody pro zamítnutí žaloby na určení vlastnictví popsalo Okresní soud v Klatovech v odstavci třináctém svého rozsudku, kde uvedl, že nedošlo k naplnění podmínek pro odvolání daru podle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, neboť nebylo prokázáno takové chování [jméno FO], které by bylo způsobilé žalobkyni ublížit. Žalobkyně v darované nemovitosti bydlí, aniž by hradila jakékoliv náklady spojené se jejím užíváním a dochází tak na její straně nejméně od října roku 2018 k bezdůvodnému obohacení. Pokud žalobkyně tvrdila, že, k níž je [jméno FO] hrubý a používá vulgárních slov, pak v této souvislosti poukázal Okresní soud v Klatovech na judikaturu, dle níž urážlivé výroky obdarovaného pronesené v rozčílení proti dárci neodůvodňují hrubý nevděk, jestliže byly dárcem vyvolány. V řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech přitom nevyšlo najevo, v jakých souvislostech [jméno FO] žalobkyni osočoval, žádný ze svědků nebyl tvrzených slovních ataků přítomen. Okresní soud v Klatovech akcentoval, že [jméno FO] žalobkyni jakožto svou matku ubytoval v nemovitosti, která byla v jeho vlastnictví v době jejího odchodu od bývalého manžela, pomohl jí překonat toto obtížné období a uzavřel s ní požadovanou nájemní smlouvu a hradil za ní i za osoby žijící s ní ve společné domácnosti náklady na energie, přičemž žalobkyně mu nájemné nehradila. Ve všech zjištěných souvislostech proto Okresní soud v Klatovech nevyhodnotil chování [jméno FO] [Anonymizováno] vůči žalobkyni jako zjevné porušení hrubých mravů, a to ani z hlediska intenzity, ani z hlediska soustavnosti. Konkrétní skutečnosti, které uvedla žalobkyně v odvolání daru, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů [jméno FO] vůči ní, samy o sobě podle názoru Okresního soudu v Klatovech nenaplnily svojí intenzitou důvody pro jeho odvolání. V řízení nebyla ani prokázána souvislost mezi tvrzeným chováním [jméno FO] vůči žalobkyni a jejím nedobrým zdravotním stavem 10. Okresní soud v Klatovech se zabýval i žalobkyní tvrzeným důvodem pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk, totiž tvrzeným porušením smlouvy o důchodu, která měla být uzavřena mezi jí a [jméno FO]. Z provedeného dokazování, konkrétně z výslechu svědka [jméno FO], který je bývalým manželem žalobkyně a otcem [jméno FO] Okresní soud v Klatovech zjistil, že mezi žalobkyní a [jméno FO] nebyla uzavřena smlouva o důchodu, nýbrž [jméno FO] měl nahradit panu [jméno FO] částku v celkové výši 2 400 000 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč, které předával k rukám žalobkyně a tato je následně [jméno FO] měla předávat. Okresní soud v Klatovech dále zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by takto uzavřená smlouva podmiňovala uzavření smlouvy darovací, pročež se neuplatnilo ustanovení § 1727 občanského zákoníku. V porušení povinnosti hradit [jméno FO] částku 10 000 Kč měsíčně, jakož i v odstoupení od tvrzené smlouvy o důchodu pak Okresní soud v Klatovech nespatřoval okolnost, na základě které by darovací smlouva zanikla.

11. Z listin obsažených ve spise Okresního soudu v Klatovech pak zdejší soud považuje za podstatné odvolání daru ze dne 9. 10. 2018 adresované [jméno FO] žalovaným coby právním zástupcem žalobkyně. V tomto svém dopisem uvádím žalobkyně, že se k ní [jméno FO] malý chová velmi špatně, sprostě jí nadává, jedná se s ní hulvátsky, považuje jí evidentně za nevýhodného nájemníka, prohlašuje, že od cizího člověka by mohl inkasovat vyšší nájemné než od žalobkyně a znepříjemňuje jí všemožně pobyt v darovaných nemovitostech, a to včetně rizika, které představuje [právnická osoba] v péči žalobkyně pes [jméno FO]. Dále pak je v tomto dopise uvedeno, že [jméno FO] do žalobkyně strkal, když odmítla vpustit znalce dostavivšího se za účelem ocenění nemovitých věcí do domu. V popsaném jednání [jméno FO] malého je tak spatřován nevděk odůvodňující odvolání daru.

12. Žalobkyně předložila k důkazu odhad této tržní ceny vypracovaný realitní kanceláří, v němž dochází k částce 3 350 000 Kč a navrhla pro případ, kdy by žalovaný činil spornou hodnotu nemovitých věcí zpracování znaleckého posudku za účelem jejich ocenění.

13. V podané žalobě vytýkala žalobkyně Okresnímu soudu v Klatovech, že nesprávně opřel svůj rozsudek o závěr, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně přitom předmětné nemovitosti v k. ú. [adresa] žalovanému, jakožto svému synu, darovala, avšak následně od daru odstoupila pro nevděk ve smyslu § 2072 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni sprostě nadával apod. a jelikož k tomu docházelo vesměs v rodinném kruhu, tak neexistovala jiná možnost, jak to řízení prokázat – než prostřednictvím audio nahrávek. Podle názoru žalobkyně Okresní soud v Klatovech nevzal v potaz § 88 odst. 1 občanského zákoníku který stanoví, že svolení (k pořízení nahrávek) není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo k ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, a co se zmíněné judikatury týče, tak je přesvědčena, že ji Okresní soud v Klatovech účelově dezinterpretoval a že z ní vyplývají zcela opačné závěry než jím uváděné. poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], které považuje za klíčové: „Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zachovává ochranu soukromí, která spočívá v právu člověka na nedotknutelnost vlastního soukromí a tomu odpovídající povinnosti ostatních zdržet se neoprávněných zásahů do něj, jako součást absolutního osobnostního práva tak, jako tomu bylo v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 81 odst. 2 o. z.). Rozsah omezení absolutního osobnostního práva je však v současné úpravě širší, neboť vedle možnosti pořízení nebo použití podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu na základě zákona k úřednímu účelu (srov. § 88 odst. 2 o. z., dříve § 12 odst. 2 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) zákon nově umožňuje pořízení nebo použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu také s ohledem na výkon a ochranu jiných subjektivních soukromých práv, a to zpravidla v řízení před orgánem veřejné moci a podle předpisů veřejného práva (například podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Toto omezení je však nutné vzhledem k tomu, že jde o výjimku z práva na ochranu osobnosti člověka - vykládat restriktivně, neboť nelze připustit, aby bylo možné používat podobizny a zvukové či obrazové záznamy týkající se člověka nebo jeho projevů osobní povahy v řízení před orgánem veřejné moci (a pro tyto účely je pořizovat) vždy (bez dalšího), když je to na prospěch právům nebo právem chráněným zájmům jiné osoby. Uvedený zákonný důvod k použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka (srov. § 90 o. z.). Základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti zvukových či obrazových záznamů týkajících se člověka nebo jeho projevů osobní povahy a pořízených soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v občanském soudním řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a rozhodování o tom, který z těchto zájmů je v konkrétním případě jejich střetu převažujícím. Střet zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje (a posléze použije), nelze ovšem řešit v obecné rovině. Rozhodování o tom, do jaké míry je určitý zájem v dané konkrétní situaci převažující, je třeba ponechat na zvážení soudu, a to v každém jednotlivém případě. Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, budou rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. II. ÚS 1774/14). Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimečný prostředek, jeho použití jako důkazu v občanském soudním řízení může připadat v úvahu pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces (srov. článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch. Protože se Okresní soud v Klatovech výše popsanými principy přípustnosti užití zvukového záznamu fyzické osoby pořízené bez jejího souhlasu coby důkazu v civilním řízení nedržel, je žalobkyně přesvědčena, že rozsudek Okresního soudu v Klatovech je zjevně nesprávný, a pokud by do něj bylo podáno řádné odvolání, odvolací soud by jej zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení (jelikož provedení sporných nahrávek k důkazů v odvolacím řízení by očividně přesahovalo jeho rámec). Po provedení navržených důkazů by pak bylo zřejmě žalobě na určení vlastnického práva žalobkyně vyhověno.

14. Podle § 16 z.č. 85/1996 Sb., o advokacii je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

15. Podle § 24 z.č. 85/1996 Sb. o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

16. Podle § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

17. Podle § 90 občanského zákoníku zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

18. Podle § 2072odst. 1 občanského zákoníku ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

19. Soud se při posuzování nároku uplatněného žalobkyní zabýval povahou tohoto nároku, který není v soudní praxi ojedinělý, nicméně řízení o něm se částečně vymyká jiným případům posuzování nároků na náhradu škody způsobené výkonem povolání. Na posouzení nároku žalobkyně je však stále třeba aplikovat pravidla pro posouzení vzniku odpovědnosti za škodu, tedy musím být zjištěno porušení povinnosti určité osoby, vznik újmy na straně poškozeného a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy.

20. Otázku porušení povinností žalovaného při výkonu advokacie soud vyřešil jednoznačně v neprospěch žalovaného, neboť žalovaný řádně odvolání podané za žalobkyni neodůvodnil, ani své pochybení v rámci řízení nezpochybňoval a vzhledem k tomu, že úprava odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne 26.2.2003), musel by žalovaný tvrdit a prokázat, že odvolání nemohl bez své viny řádně doplnit. Takové tvrzení nebylo v řízení žalovaným ani předestřeno, takže soud uzavřel, že první podmínka pro přiznání nároku na náhradu škody spočívající v existenci porušení povinnosti žalovaného byla splněna.

21. Předpokladem vzniku nároku na náhradu škody způsobené v tomto případě je zjištění, že nebýt pochybení advokáta, pak by byla žalobkyně v soudním řízení úspěšná, tedy že toto pochybení je hlavní a rozhodující příčinou vzniklé majetkové újmy. Je proto třeba zodpovědět otázku, zda by v případě, že by advokát své povinnosti při výkonu advokacie neporušil, skutečně došlo k rozmnožení majetkových hodnot žalobkyně požadovaným způsobem, v projednávaném případě nebytím vlastnického práva k nemovitým věcem. Odpovědnost advokáta za škodu vychází z odpovědnosti objektivní, bez zřetele na zavinění. Soud se musí zabývat vznikem škody a vztahem příčinné souvislosti. Jako předběžnou otázku je třeba posoudit existenci skutečného nároku klienta. Jenom v tomto rozsahu advokát za škodu odpovídá. Závěr o příčinné souvislosti mezi pochybením advokáta a tím, že klient ve věci nebyl úspěšný, je možné učinit pouze v případě, že právo klienta skutečně existovalo. Výši skutečného nároku klienta je třeba posoudit jako předběžnou otázku. Za situace, kdy pochybení advokáta spočívá v nepodání opravného prostředku, musí být předběžně posouzen výsledek odvolacího řízení a případného řízení následujícího po zrušení napadeného rozhodnutí. Nejde zde sice o závazný přezkum rozhodnutí soudu, přesto soudu nezbylo než částečně ingerovat do pravomoci odvolacího soudu v rámci řešení předběžné otázky, která zní, zda by rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech po řádně odůvodněném odvolání obstálo v rámci odvolacího řízení. Takto položenou předběžnou otázku tedy soud řešil a dospěl k závěru, že rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech je věcně správné a nejsou zde důvody, pro které by je odvolací soud rušil či měnil ve prospěch žalobkyně. Tento svůj závěre učinil soud i přesto, že by se sám s některými procesními okolnostmi v řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech vypořádal jinak, ale zároveň neshledal pochybení, které by mělo za následek jeho nesprávnost.

22. Soud je toho názoru, že Okresní soud v Klatovech vyložil možnost použití zvukových záznamů získaných bez souhlasu [jméno FO] příliš restriktivně a uplatnil pravidla obsažená v § 86 a § 90 občanského zákoníku příliš formalisticky. Podle názoru soudu není využití zvukového záznamu telefonického hovoru pořízeného bez souhlasu jeho aktérů v rámci civilního řízení, v němž je zkoumán vztah či projevy takto nahrávané fyzické osoby vůči osobě jiné nepřiměřeným způsobem použití takového zvukového záznamu. Podle názoru soudu tak práva na ochranu soukromí podle § 86 občanského zákoníku sama o sobě v projednávané věci s přihlédnutím ke všem okolnostem dané věci použití zvukového záznamu obecně nebránila. Zároveň je však třeba zmínit, že ani případné provedení těchto důkazů by na závěry a rozhodnutím Okresního soudu v Klatovech nemělo vliv. V dopisem ze dne 9.10.2018, kterým žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy pro nevděk [jméno FO] jsou popsány důvody, které ani nemohly být prokázány předmětnými zvukovými nahrávkami, což nebylo ani žalobkyní tvrzeno. K tomu, aby dárce mohl odvolat dar pro nevděk, se kumulativně vyžaduje kromě naplnění objektivního a subjektivního kritéria existence výzvy k vrácení daru adresované obdarovanému, v níž je třeba konkretizovat důvody, v nichž dárce chování obdarovaného shledává nevděčným, aby bylo možné posoudit charakter jednání. Právo na vrácení daru vzniká okamžikem jednání obdarovaného, který svým jednáním naplnil podmínky pro odvolání daru. K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu. Žalobkyně v žalobě uvedla, jakým nevhodným způsobem o ní hovořil [jméno FO] při telefonických hovorech se svým bratrem, ale tyto hovory nebyly důvodem pospaným v dopise ze dne 9.10.2018, kterým žalovaná od darovací smlouvy odstoupila. Část těchto záznamů byla pořízena až po 9.10.2018, tedy v době po odstoupení od darovací smlouvy, ale především se nejedná o rozhovor mezi dárkyní a obdarovaným. Obsah těchto hovorů není důvodem popsaným jako nevděk v dopise ze dne 9.10.2018, takže jednání [jméno FO] v nahrávkách zachycené ani nemohlo být soudem posuzováno z hlediska splnění kritérií případného zjevného porušení dobrých mravů vůči žalobkyni. V řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech byly provedeny výslechy svědků, aniž by byla prokázána existence důvodů pro vrácení daru pro nevděk. Soud má zato, že samotné důvody popsané v dopise ze dne 9.10.2018 nejsou způsobile přivodit žalobkyni úspěch v řízení o vrácení daru, i kdyby byly prokázány. V tomto směru se soud zcela ztotožnil se závěry Okresního soudu v Klatovech.

23. Podle judikatury vyšších soudů prezentované rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1794/2018 z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem „hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybným je vyhodnocení, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým. Nemravného chování, které mělo být prokazováno zvukovými záznamy hovorů, se měl dle tvrzení žalobkyně obdarovaný dopustit při telefonických hovorech se svým bratrem. Těmto hovorům však žalobkyně přítomna nebyla a projevy a tvrzení [jméno FO] jí tak nebyly určeny. Vyjádření [jméno FO] tak žalobkyně nemohla pociťovat subjektivně jako svou újmu, protože jí nebyly určeny. Skutečnosti, které měly být těmto důkazy prokázány by tak nenaplnily ani objektivní a subjektivní podmínku pro odvolání daru, neboť se nejednalo o jednání zjevně porušující dobré mravy ani o jednání, které by bylo způsobile dárci ublížit, protože vůči němu nebylo obdarovaným učiněno.

24. Stejně tak se soud ztotožnil se závěry Okresního soudu v Klatovech ohledně posouzení možného zániku darovací smlouvy ve vztahu k odstoupení od smlouvy o důchodu. Obsah smlouvy o důchodu ani vzájemná závislost smlouvy o důchodu a smlouvy darovací nebyly v řízení prokázány. Břemeno důkazní pak v této souvislosti jednoznačně tížilo žalobkyni. Protože neprokázala nejen obsah smlouvy o důchodu ale ani její existenci, nemohl Okresní soud v Klatovech dospět k jinému závěru, než že tvrzené odstoupení od smlouvy o důchodu ze strany žalobkyně nemá na platnost smlouvy darovací žádný vliv.

25. Soud zamítl návrh na provedení důkazů výslechem svědků, kteří byly slyšeni již v řízení před Okresním soudem v Klatovech. Žalobkyně odůvodnila tyto důkazní návrhy tím, že by si soud měl sám učinit závěry o jejich důvěryhodnosti a z jejich svědeckých výpovědí by si měl učinit vlastní závěr o vztahu mezi žalobkyní a [jméno FO] a důvodnosti odvolání daru pro nevděk. Soud však v rámci řešení předběžné otázky toliko zkoumal, zda Okresní soud v Klatovech dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkových zjištěním a právním závěrům, případně zda zde nejsou jiné důvody, pro které by odvolací soud jeho rozhodnutí změnil či zrušil. Na výsleších svědků před Okresním soudem v Klatovech nebyly zjištěny žádné procesní vady a jejich výsledek Okresní soud v Klatovech promítl do odvodnění svého rozhodnutí a dovodil z nich správné skutkové i právní závěry. Protože má soud za to, že ani odvolací soud by v případě řádně podaného odvolání neprováděl sám z důvodů výše uvedených opětovné výslechy těchto svědků, nepřikročil k nim ani v rámci řešení předběžné otázky.

26. Protože soud dospěl k závěru, že rozsudek Okresního soudu v Klatovech je správný, když v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru podle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, neboť nebylo prokázáno takové chování žalovaného, které by bylo způsobilé žalobkyni ublížit a tyto podmínky by zároveň nebyly naplněny ani v případě, že by Okresní soud v Klatovech připustil důkaz zvukovými záznamy telefonických hovorů [jméno FO] s jeho bratrem či jejich přepisy, neexistuje zde příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného spočívající ve včasném neodůvodnění odvolání a majetkovou újmou žalobkyně spočívající v tom, že nenabyla do svého vlastnictví předmět dřívějšího daru. Ani při odůvodnění odvolání způsobem popsaným žalobkyní v podané žalobě by totiž podle názoru soudu rozsudek Okresního soudu v Klatovech nedoznal změny. Z důvodu nesplnění jedné ze tří nutných podmínek pro vznik odpovědnosti za škodu na straně žalovaného soud žalobu coby nedůvodnou v celém jejím rozsahu zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř., podle Něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V této souvislosti je třeba zmínit, že porušením povinnosti při výkonu advokacie žalovaný odepřel žalobkyni možnost přezkumu rozsudku Okresního soudu v Klatovech Krajským soudem v Plzni, což logicky u žalobkyně vyvolalo dojem, že žalovaný odpovídá za pro ni nepříznivý výsledek řízení o vrácení daru, třeba tomu tak nebylo. Právě ve zřejmém porušení povinnosti žalovaného v souvislosti s jeho výkonem advokacie spatřuje soud důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je možno náhradu nákladů řízení žalovanému i přes jeho procesní úspěch ve věci nepřiznat. Důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníku je pak ekonomická situace žalobkyně, která byla v řízení prokázána v rámci rozhodování o osvobození od soudních poplatků, od nichž byla žalobkyně osvobozena v celém rozsahu. Přiznání nákladů řízení vyčíslených částečně podle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, neboť vedlejší účastník byl po část řízení zastoupen advokátem by s ohledem na hodnotu předmětu sporu bylo pro žalobkyni likvidační. V kombinaci špatné ekonomické situace žalobkyně a osoby vedlejšího účastníka, jemuž jako globálně působící pojišťovně nepřiznání náhrady řízení nepřinese žádnou citelnou majetkovou újmu, spatřuje soud okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal ani vedlejšímu účastníku.