13 C 85/2021-262

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalobkyně] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Do výlučného vlastnictví žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], se ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje pozemek p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná st., pozemek p. [číslo] – zahrada o výměře [výměra], vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce], [územní celek], [katastrální uzemí], na LV [číslo] dále spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] k celku na p. [číslo] o výměře [výměra] ostatní plocha (ostatní komunikace), spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] k celku na p. [číslo] o výměře [výměra] trvalý travní porost a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] k celku na p. [číslo] o výměře [výměra] – zastavěná plocha, jejíž součástí je stavba bez čp/če, jiná st., vše vedeno u [stát. instituce], [stát. instituce], [územní celek], [katastrální uzemí], na [list vlastnictví].

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození], se ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], VIN: [anonymizováno], pračka zn. [anonymizováno], myčka na nádobí [značka automobilu], mikrovlnná trouba a zůstatek na bankovním běžném účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] na jméno žalobkyně ve výši 13 481,10 Kč.

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození], se ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje [značka automobilu], [registrační značka], pistole samonabíjecí (výrobce [anonymizována dvě slova] [příjmení], model [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [tel. číslo]), televize [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], hrnec-papiňák, mixér-kuchyňský robot, kávovar, domácí kino, kuchyňský stůl + 5 židlí, zůstatek na bankovním vkladovém účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba] na jméno žalovaného ve výši 6 068,20 Kč a zůstatek na vkladní knížce [právnická osoba] k účtu č. [bankovní účet] ve výši 158,96 Kč.

IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 730 498 Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

V. V části, kterou se žalovaný domáhal vypořádání zaniklého společného jmění účastníků ohledně dvou jízdních kol,„ movitých věcí, které žalobkyně zakoupila do nové domácnosti“ a„ nestandardních výdajů vyplacených z účtu žalobkyně“ v částce 84 000 Kč se zamítá.

VI. V části, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění účastníků ohledně„ nestandardních výdajů vyplacených z účtu žalovaného“ v částce 136 000 Kč, se zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši 140 760 Kč, do 1 měsíce od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

VIII. Žalovaný je povinen uhradit státu prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou soudní poplatek ve výši 9 500 Kč, do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění účastníků (dále jen„ SJM“) s tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a pravomocně ukončeno dne [datum]. Předmětem vypořádání učinila nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ Nemovitosti“), z movitých věcí [značka automobilu], [značka automobilu] a pistoli; dále zůstatky na běžných účtech účastníků či na účtech dalších bankovních produktů a rovněž společné finanční prostředky, přesahující rámec obvyklého hospodaření, které žalovaný, vybral za trvání manželství bez vědomí a souhlasu žalobkyně ze svých účtů a použil neznámým či nesouhlasným způsobem. Konkrétně jde o zůstatek na běžném účtu žalobkyně č. [bankovní účet] ve výši ke dni rozvodu manželství 13 800,60 Kč, zůstatek na účtu žalovaného č. [bankovní účet] ke dni zániku manželství ve výši 6 068,20 Kč, zůstatek na vkladní knížce žalovaného u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 158,96 Kč, a„ nadlimitní výběry“ žalovaného z účtu č. [bankovní účet] v částce 26 000 Kč dne 23. 11. 2020, v částce 20 000 Kč dne 21. 12. 2020, v částce 20 000 Kč dne [datum], v částce 30 000 Kč dne [datum], v částce 30 000 Kč dne [datum], v částce 30 000 Kč dne [datum], v částce 30 000 Kč dne [datum], v částce 40 000 Kč dne [datum], v částce 40 000 Kč dne 7. 7. 2021, v částce 40 000 Kč dne 16. 7. 2021 a v částce 2 060 000 Kč, když tuto částku nejprve dne 10. 12. 2020 převedl ve výši 2 000 000 Kč a dne 19. 3. 2021 ve výši 60 000 Kč na jiný svůj účet vedený u [právnická osoba] pod číslem [bankovní účet] a odtud dne 3. 5. 2021 na účet třetí osoby, dle sdělení žalovaného, své matky.

2. Žalovaný zahrnul do vypořádání SJM movité věci, které dle jeho tvrzení odvezla žalobkyně ze společné domácnosti: pračku [anonymizováno], myčku na nádobí [značka automobilu], televizi zn. [anonymizována dvě slova], hrnec papiňák, vysavač [značka automobilu], mixér – kuchyňský robot, kávovar, mikrovlnnou troubu, domácí kino zn. [anonymizováno], kuchyňský stůl s pěti židlemi, sadu kompletních talířů, šperky, hodinky, zlaté řetízky s prsteny, zlaté náušnice, tiskárnu [značka automobilu], teploměr do uší a peněžní hotovost 20 000 Kč a 350 EUR. Rovněž uplatnil k vypořádání peněžní vnos ve výši 200 000 Kč, dále souhrnně movité věci bez bližší specifikace, které žalobkyně zakoupila do své nové domácnosti, dvě jízdní kola a výběry žalobkyně ze svého běžného účtu č. [bankovní účet], o kterých žalovaný nevěděl a s jejich použitím nesouhlasil, a to ve výši 40 000 Kč ze dne 27. 9. 2019, ve výši 15 000 Kč ze dne 12. 10. 2020, ve výši 30 000 Kč ze dne 24. 11. 2020, ve výši 12 000 Kč ze dne 25. 11. 2020, ve výši 14 000 Kč ze dne 21. 5. 2021, ve výši 8 000 Kč ze dne 2. 6. 2021, a dále ve výši 13 000 Kč ze dnů 21. 12. 2020, 18. 1. 2021, 17. 2. 2021, 17. 3. 2021, 19. 4. 2021, 18. 5. 2021 a 17. 6. 2021, odeslaných ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný rovněž uplatnil k vypořádání nárok na náhradu škody, kterou měla žalobkyně způsobit žalovanému poškozením podlahových krytin v bytě, z nějž se odstěhovala.

3. V průběhu soudního řízení vzal žalovaný žalobu ohledně některých jím do vypořádání zahrnutých položek zpět. Soud proto řízení se souhlasem žalobkyně zastavil dle § 96 odst. 2 o. s. ř. v té části, v níž se žalovaný domáhal vypořádání vysavače zn. Sencor, sady kompletních talířů, šperků, hodinek, zlatých řetízků, prstenů, zlatých náušnic, tiskárny zn. Canon, teploměru do uší, peněžní hotovosti 20 000 Kč a 350 EUR a investice z výlučného na společný majetek ve výši 200 000 Kč.

4. Manželka je cizí státní příslušnicí (státní příslušníci Moldavské republiky), bylo proto třeba zabývat se nejprve otázkou, zda mají české soudy pravomoc v daném sporu rozhodovat a podle jakého hmotného práva.

5. Soud posuzoval pravomoc soudů rozhodovat v dané věci podle smlouvy uzavřené v Moskvě dne 12. 8. 1982 mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, která je účinná i v nástupnických zemích. Podle čl. 25 odst. 5 uvedené smlouvy je dána pravomoc k řízení o osobních a majetkových vztazích manželů orgánům smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odst. 1, 2 a 3. Podle čl. 25 odst. 1 smlouvy je rozhodným právem ohledně osobních a majetkových vztahů manželů právní řád státu, na jehož území manželé měli společné bydliště. V projednávané věci měli účastníci jako bývalí manželé společné bydliště na území České republiky, rozhodným hmotným právem tak je český právní řád a mezinárodní pravomoc svědčí českým soudům.

6. Účastníci řízení se nesporně shodli, že cena Nemovitostí představuje pro účely vypořádání částku 1 000 000 Kč, cena [značka automobilu] částku 290 000 Kč, [značka automobilu] částku 40 000 Kč, pistole částku 13 000 Kč, pračky zn. [anonymizováno] částku 4 000 Kč, myčky na nádobí [značka automobilu] částku 6 500 Kč, televize značky zn. [anonymizována dvě slova] částku 14 500 Kč, hrnce papiňáku částku 500 Kč, mixéru – kuchyňského robotu částku 2 000 Kč, kávovaru částku 1 000 Kč, mikrovlnné trouby částku 750 Kč, domácího kina zn. LG částku [částka] a kuchyňského stolu s pěti židlemi částku 5 000 Kč. Rovněž učinili nesporným délku trvání manželství, skutečnost, že žalobkyně opustila společnou domácnost dne [datum] a že v průběhu manželství běžně rodina hospodařila s měsíční částkou 15- 20 000 Kč.

7. Žalobkyně potvrdila, že při odstěhování ze společné domácnosti odvezla a má v držení pračku, myčku a mikrovlnnou troubu. Ostatní movité věci zůstaly v bytě. Současně sporovala v souvislosti s opuštěním původního bytu jakékoliv poškození podlahových krytin. Zdůraznila také, že zjištěné výběry žalovaného z bankovních účtů přesahujících rámec obvyklého hospodaření, učinil žalovaný bez jejího vědomí a souhlasu a svůj souhlas k jejich uskutečnění nedává ani nyní. Jde-li o výběry peněžních prostředků z jejího běžného účtu, které žalovaný zahrnul do vypořádání SJM uvedla, že částku 40 000 Kč vybrala ještě v době, kdy spolu účastníci žili a hospodařili a jednalo se o půjčku sestře na nákup televizoru, kterou jí vrátila. Částka 15 000 Kč byla vybrána na nákupy věcí pro děti před zimou, částka 5 000 Kč na narozeninovou oslavu. V listopadu roku 2020 se odstěhovala ze společné domácnosti do nájemního bytu. Ke dni podpisu smlouvy, tj. dne 24. 11. 2020 uhradila nájemné ve výši 13 000 Kč a kauci ve shodné výši, čemuž odpovídá výběr 30 000 Kč. Následujícího dne 25. 11. 2020 uhradila zprostředkující realitní makléřce 12 000 Kč. S nájemným souvisejí i všechny další každoměsíční platby ve výši 13 000 Kč, kdy číslo párového účtu je vyznačeno v nájemní smlouvě. Jde-li o částku 14 000 Kč, šlo o náklady pohřbu jejího bratra [jméno] [jméno], částka 8 000 Kč souvisela s nákupem věcí pro děti. V této souvislosti soud poznamenává, že namítala-li žalobkyně, že výpisy z jejího účtu, z nichž žalovaný výběry finančních prostředků zjistil, neměly být v rámci doplnění dokazování pořizovány, když žalovaný neučinil včasný a řádný procesní návrh, považuje jej soud za včasný a dostatečný, neboť tento byl dán písemně ve lhůtě, kterou soud žalovanému v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř. poskytl a bylo z něj zřejmé, čeho se žalovaný domáhá.

8. Žalovaný k „ nadlimitním výběrům“ ze svého bankovního účtu namítal, že výběry hotovosti prováděl jednou měsíčně a z těchto kromě plateb plynu hradil veškeré výlohy. Skutečnost, že v určitých měsících měl zvýšené náklady, je dána hlavně opravami vozidla a platbou dovolené se třemi nezletilými dětmi v období od 30. 7. do 14. 8. 2021, během níž platil v [obec] ubytování ve výši 6 500 Kč, 3× návštěvu cukrárny za 2 250 Kč, snídani za 1 080 Kč, oběd za 3 360 Kč, večeře za 2 280 Kč, půjčovny koloběžek a kol za 2 160 Kč, plavbu lodí za 320 Kč, zmrzliny za 1 260 Kč, občerstvení za 360 Kč a pohonné hmoty za 1 000 Kč. Dále hradil v [obec] vstup za 320 Kč, občerstvení za 1 200 Kč, pohonné hmoty za 500 Kč, parkovné za 160 Kč, v pevnosti Stalchenberg pak hradil vstup za 300 Kč, oběd, večeře a další občerstvení za 1 880 Kč, a pohonné hmoty za 500 Kč, v Akváriu [obec] platil vstup za 500 Kč, stravu za 750 Kč, pohonné hmoty za 500 Kč a večeře za 670 Kč, na zámku [obec] hradil vstup za 390 Kč, oběd za 720 Kč, zmrzlinu za 120 Kč, pohonné hmoty za 300 Kč a večeře za 580 Kč, a v [anonymizována dvě slova] za pohonné hmoty 400 Kč, parkovné 100 Kč, oběd 840 Kč, a cukrárnu 620 Kč, a za návštěvu Broumovských stěn pohonné hmoty za 500 Kč a celodenní stravu za 1 700 Kč. Žalovaný rovněž poukazoval na to, že má děti v péči každý víkend, kdy utratí za stravu částku 2 500 Kč, tj. měsíčně 10 000 Kč. Z uskutečněných výběrů hradil taktéž opravy vozidla, pojištění a opravy škod, které žalobkyně při opuštění společné domácnosti způsobila odpojením myčky. Jde-li o částku 2 060 000 Kč, uvedl, že tuto naspořil po dobu manželství z výdělků a jsou určeny dětem, což si rozhodl sám,„ protože ví, že bývalá manželka by je probendila“. Žalovaný také potvrdil, jak tvrdila žalobkyně, jejich převod nejprve na jiný svůj účet a posléze na účet matky.

9. Jde-li o nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen "Nemovitosti"), účastníci se shodovali, že tyto byly pořízeny za dobu trvání manželství, na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Žalovaný nijak nesporoval ani to, že je chtěl v době před rozvodem manželství bez souhlasu a vědomí žalobkyně prodat panu [jméno] [příjmení]. Zásadní spor však mezi účastníky existoval ohledně otázky, zda došlo ke koupi Nemovitostí z prostředků společných či náležejících výlučně žalovanému. Tudíž, mohou-li být předmětem vypořádání zaniklého SJM účastníků či nikoliv. Žalobkyně v rámci žaloby uvedla, že tento úkon považuje za neplatný, neplatnosti kupní smlouvy se dovolává. Dle žalobkyně se o úmyslu žalovaného převést nemovitosti do vlastnictví jiné osoby dozvěděla až po zahájení vkladového řízení do katastru nemovitostí. Žalobkyně měla nejprve dle žalobních tvrzení za to, že nemovitosti byly pořízeny prostřednictvím úvěru, když jí žalovaný toto sdělil, stejně jako sousedům. Nijak o úvěru nepochybovala, neboť žalovaný byl vyzvednout finanční prostředky v hotovosti na úhradu zálohy v bance, přičemž ona s dcerou čekali v autě. Následně tyto vyskládal doma na kuchyňském stole. V průběhu manželství ji pak žalovaný také v souvislosti s úmyslem zakoupit prostřednictvím úvěru vozidlo [anonymizována dvě slova] ubezpečoval, že předchozí úvěr na Nemovitosti byl již v roce 2018 splacen.

10. Žalovaný namítal, že finanční prostředky na koupi Nemovitostí získal od své matky darem, žádný úvěr nesjednával a o úvěru před sousedy hovořil jen z důvodu potlačení závisti. O koupi Nemovitostí se radil s rodinným přítelem, svědkem [celé jméno svědka]. Tehdy by na úvěr nedosáhl, banka by mu jej neposkytla, dostatečným množstvím finančních prostředků rodina nedisponovala, on sám na účtech tolik peněz neměl, potřeboval si finanční prostředky zajistit jinak. Svědek [celé jméno svědka] mu poradil, aby si půjčil od rodičů. Žalovaný zprvu odmítl, následně však matku přesvědčil a tato se rozhodla mu peníze darovat. Svědek [celé jméno svědka] sepsal darovací smlouvu a byl i u předání finančních prostředků. Kupní cena byla placena dvěma platbami, zálohou a doplatkem. Záloha představovala cca 45 000 Kč a doplatek částku do celkové kupní ceny 290 000 Kč. Nemovitosti se kupovaly přes realitní kancelář, která požadovala i uzavření rezervační smlouvy. V době uzavření rezervační smlouvy ještě finanční prostředky na zaplacení celé kupní ceny neměl. Neví, zda se jednalo o sobotu či neděli, ale jednání o poskytnutí finančních prostředků s matkou, i jejich následné předání, opět pouze matkou, v hotovosti, proběhlo vždy o víkendu, na [anonymizována tři slova]. Nejdříve získal peníze na zálohu a po týdnu na zbývající část. V obou případech jel za rodiči se svědkem [celé jméno svědka]. Zálohu vyplatil zprostředkovateli realitní společnosti doma v [obec] za účasti žalobkyně. Hotovost získanou od matky na doplatek vložil na bankovní účet, ze kterého jej bezhotovostně převedl na účet realitní kanceláře dle smlouvy.

11. Svědkyně [celé jméno svědkyně], matka žalovaného, ve své výpovědi uvedla, že si účastníci chtěli koupit [nemovitost] a zjišťovali možnosti. Sama byla proti tomu, ale pak si řekla, že synovi peníze na koupi dá. Svědkyně nejprve uvedla, že se o půjčce vůbec nebavili, posléze sdělila, že si chtěl syn na koupi Nemovitostí půjčit, ale ona vyhodnotila, že bude lepší, když mu peníze daruje. Nejdříve mu poskytla 45 000 Kč, a poté asi za týden 270 000 Kč. Žalobkyně byla účastna jak vyjednávání o poskytnutí finančních prostředků, tak jejich předání. První část poskytnutých finančních prostředků měla našetřenu doma, mohla ji tedy žalovanému dát ihned, druhou část si vypůjčila od manžela. Následně uvedla, že jí manžel peníze v hotovosti na její žádost dal. Částku 45 000 Kč předala a předání si nechala podepsat. Měli sepsanou a připravenou od svědka [celé jméno svědka], kterého označila jako právníka a rodinného přítele, smlouvu. U předání první částky 45 000 Kč darovací smlouvu podepsali. Zda podepsali o poskytnutí finančních prostředků ještě nějaké jiné listiny, si svědkyně nejprve nevzpomínala. Posléze na výslovný dotaz, proč byly sepisovány ještě příjmové doklady, však odpověděla, že si myslela, že to tak má mezi matkou a synem být. Následně vypověděla, že si přesně sled událostí nepamatuje, tedy nevzpomíná si, zda se příjmové doklady podepisovaly společně se smlouvou při předání 45 000 Kč, či jindy, domnívá se však, že ano. Příjmové pokladní doklady doma běžně nemá, neví, kde se vzaly, kdo je přinesl, má pocit, že byly u darovací smlouvy, když se předávaly peníze. Zřejmě je přinesl pan [celé jméno svědka]. U předání finančních prostředků 45 000 Kč byl kromě ní přítomen pan [celé jméno svědka] a účastníci řízení. Darovací smlouvu měl pan [celé jméno svědka] již připravenu. Finanční prostředky nechtěla převádět bezhotovostně, neboť tyto měla v úmyslu poskytnout jen synovi. Na základě bezhotovostního převodu by si na ně totiž dělala nárok i žalobkyně. To ale nechtěla, protože věděla od samého počátku, že žalobkyně je vypočítavá, stále si dle svědkyně něco vymýšlela, chtěla po žalovaném peníze nebo zlato. Z jakého důvodu žalovaný požadoval peníze právě po ní a ne přímo po jejím manželovi, neví.

12. Svědek [celé jméno svědka], dlouholetý kamarád žalovaného, vypověděl, že žalovaný byl u něj na zahrádce v [obec], líbilo se mu tam, proto navrhl, že společně přes internet nebo realitní kancelář pro něj seženou nějakou nemovitost v místní lokalitě. Oslovili pár majitelů a našli nemovitosti v [anonymizováno], které byly cenově nejdostupnější. S majiteli se sešli, na nemovitosti se podívali a žalovaný se rozhodl ke koupi. Peníze získal od matky či rodičů, přičemž bylo domluveno, že mu peníze půjčí. Sám navrhl, aby za tím účelem byla sepsána smlouva. V internetovém vyhledávači Google našel tiskopis, který doplnili, tento jim ihned odvezl k odsouhlasení a při další schůzce, kdy se předávaly peníze, doplnili podpisy. Má za to, že se předávaly 2× dvě částky. Není si však jist. Před sepisem darovací smlouvy si načetl na internetu příslušný zákonný předpis, čerpal také z knih. Vše se dalo na internetu běžně najít. O jaký konkrétní předpis se jednalo, však svědek nevěděl s tím, že se zákony mění každé 2 roky. Na dotaz, zda se při podpisu smlouvy podepisovala ještě nějaká jiná listina či jiné papíry, svědek uvedl, že netuší. Bylo-li mu předestřeno, že se měly podepisovat také příjmové doklady, potvrdil, že se něco takového sepisovalo, ale nevěděl již, co přesně, údajně "nějaká kvitance". Kdo ji připravil, netušil. Jestliže mu byly příjmové doklady soudem předestřeny, uvedl, že si je nevybavuje a tyto určitě nevyplňoval. O jeho písmo se nejedná. Již nevěděl, zda k předání peněz a podpisu smlouvy mělo dojít ve všední den či o víkendu. Potřebné údaje, které vpisoval do smlouvy, např. o jaké katastrální území a LV se jedná, zjistil od žalovaného. Svědek připustil, že poté, co mu přišlo předvolání k soudu, mu žalovaný volal a dal mu přečíst ohledně daného soudního řízení nějaký zápis od soudu "o těch částkách".

13. Ohledně koupě Nemovitostí soud ve věci dále provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti:

14. Z výpisu z katastru nemovitostí, že jsou předmětné Nemovitosti evidovány pro [katastrální uzemí] na LV [číslo] pro žalovaného coby výlučného vlastníka.

15. Z kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitostí, že byla uzavřena dne [datum], a to mezi prodávající [jméno] [příjmení] a žalovaným coby kupujícím, za účasti zprostředkovatelské společnosti [právnická osoba], za účelem prodeje Nemovitostí. Dle článku II. smlouvy se smluvní strany dohodly na kupní ceně v celkové výši 290 000 Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 45 000 Kč bude zaplacena jako záloha v hotovosti k rukám zprostředkovatele dne 28. 5. 2012, zbývající část kupní ceny ve výši 245 000 Kč bude pokryta kupujícím z vlastních zdrojů, a uhradí ji na účet realitní kanceláře č. ú. [číslo] [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo], a to nejpozději do dne 30. 7. 2012.

16. Ze smlouvy o rezervaci nemovitosti se dále podává, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] coby zprostředkovatelem a žalovaným coby zájemcem dne 28. 5. 2012. V článku III. smlouvy smluvní strany potvrdily, že zájemce složil na důkaz vážného zájmu o koupi Nemovitostí zprostředkovateli zálohu kupní ceny ve výši 45 000 Kč. Celková kupní cena Nemovitostí byla stanovena částkou 290 000 Kč.

17. Z darovací smlouvy soud dále zjistil, že je datována dnem 19. 5. 2012 a uzavírána dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mezi [celé jméno svědkyně] jako darující a žalovaným jako obdarovaným. Na základě smlouvy se dárkyně zavázala poskytnout obdarovanému částku 290 000 Kč v hotovosti, a to tak, že částku 45 000 Kč do dne 21. 5. 2012 a částku 245 000 Kč do 30 dnů od podpisu smlouvy. Účelem poskytnutí daru mělo být zakoupení nemovitostí zapsaných na LV [číslo] v [katastrální uzemí] obdarovaným.

18. Žalovaný dále předložil k důkazu dva jednoduché příjmové pokladní doklady, první datovaný dnem 20. 5. 2012 na částku 45 000 Kč, označenou účelem platby jako dar, a druhý datovaný dnem 26. 5. 2002 na částku 245 000 Kč se shodným účelem platby. Oba pokladní doklady jsou podepsány toliko příjemcem, přičemž podpis se při laickém pohledu shoduje s podpisem žalovaného na darovací, rezervační a kupní smlouvě.

19. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že na tento byla žalovanému minimálně od 1. 2. 2012 (počáteční datum poskytnutého výpisu) pravidelně poukazována mzda, a dále částka 5 387 Kč s označením plátce [anonymizována tři slova] (pravděpodobně výsluha), a nepravidelně další jednotlivé položky. Hrazeny prostřednictvím účtu pak byly pravidelně zálohové platby za energie a sociální pojištění. Na účtu byly prostředky postupně střádány. Ke konci měsíce února 2012 činil zůstatek 172 663 Kč, na konci měsíce března 186 795 Kč, ke konci měsíce dubna 202 526 Kč, ke konci měsíce května 221 620 Kč a k 19. 6. 2012 ve výši 240 403 Kč. Bez jakéhokoliv dalšího vkladu byla dne 26. 6. 2012 poukázána z tohoto účtu na účet realitní kanceláře uvedený ve zprostředkovatelské i kupní smlouvě částka 245 000 Kč s poznámkou [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Účet byl přečerpán do debetu - 4 596 Kč.

20. Z kupní smlouvy podepsané žalovaným coby prodávajícím a panem [jméno] [příjmení] coby kupujícím dne 17. 6. 2021 vyplývá, že žalovaný prodával Nemovitosti vedené v katastru nemovitostí na LV [číslo] za kupní cenu 950 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 400 000 Kč měla být dle smlouvy zaplacená na účet žalovaného č. [bankovní účet] do pěti dnů od podpisu kupní smlouvy, zbývající část se měla stát splatnou po provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Dne 28. 6. 2021 podepsaly shodné smluvní strany dodatek k dané kupní smlouvě, jejímž předmětem se stalo doplnění předmětu koupě o vlastnictví Nemovitostí zapsaných na LV [číslo].

21. Z návrhu na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení soud zjistil, že žalobkyně podala proti žalovanému dne 14. 7. 2021 k [název soudu] návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala zákazu nakládání s Nemovitostmi. V návrhu žalobkyně uvedla, že v katastru nemovitostí sice není pro přístup manžela uplatňovaný vůči její osobě vedena po celou dobu trvání manželství jako vlastník, nicméně žádnou modifikaci režimu SJM účastníci nikdy neprovedli, proto má za to, že Nemovitosti tvoří součást SJM. Uvedla, že o zahrádku se od samého počátku starala zejména ona a domek užívala s nezletilými dětmi. Aktuálně se z katastrální evidence dozvěděla, když pojala podezření, že žalovaný počal v průběhu řízení péče o nezletilé děti činit kroky k prodeji Nemovitostí, že na Nemovitostech je vyznačena plomba z důvodu vedeného vkladového řízení, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], založeného dne 28. 6. 2021. 22. [název soudu] rozhodl o návrhu na nařízení předběžného opatření usnesením č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], kdy žalovanému zakázal nakládání s Nemovitostmi. Usnesení bylo následně potvrzeno jako správné usnesením [název soudu] [anonymizováno] [pobočka], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

23. Z přípisu žalobkyně ze dne [datum], odeslaného dle poštovního podacího lístku panu [jméno] [příjmení] téhož dne se podává, že se žalobkyně coby bývalá manželka prodávajícího dovolávala neplatnosti kupní smlouvy na Nemovitosti ze dne 17. 6. 2021, včetně jejího dodatku datovaného dle vyznačených dat v ověřovacích doložkách 28. 6. 2021 a 25. 6. 2021. Kupujícímu [jméno] [příjmení] sdělovala, že shora uvedené Nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů a byly převedeny bez jejího vědomí a souhlasu.

24. Ze sdělení [právnická osoba] soud dále zjistil, že u této nemá žalovaný veden žádný další účet a neměl zde poskytnut ani žádný úvěrový produkt.

25. V souvislosti se zahrnutím„ nadlimitních výběrů“ učiněných žalovaným z jeho účtu nad rámec obvyklého hospodaření účastníků, soud z výpisu účtu žalovaného č. ú. [bankovní účet] zjistil, že z něj žalovaný vybral prostřednictvím bankomatu v hotovosti v roce 2020 a 2021 finanční prostředky tak, jak je žalobkyně zahrnula do vypořádání zaniklého SJM účastníků (viz shora). Dne 10. 12. 2020 poté žalovaný převedl z účtu na účet č [bankovní účet] částku 2 000 000 Kč a dne 19. 3. 2021 na shodný účet částku 60 000 Kč. Z výpisu účtu č. [bankovní účet] vedeného rovněž na jméno žalovaného soud zjistil, že na tento účet byla přikázána dne 10. 12. 2020 částka 2 000 000 Kč s poznámkou„ spoření děti“ a dne 19. 3. 2021 částka 60 000 Kč se shodnou poznámkou. Částku 2 060 000 Kč pak poukázal dne 3. 5. 2021 na účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že na něj žalovaný poukázal ze svého účtu č. [bankovní účet] dne 23. 11. 2020 částku 26 000 Kč a dne 21. 12. 2020 částku 20 000 Kč. Dne [datum] z něj pak vybral hotovost ve výši 20 000 Kč a zůstatek ke dni zániku manželství činil částku 6 068,20 Kč.

26. K zůstatkům na účtech a jiných bankovních produktech soud ze sdělení [právnická osoba] zjistil, že na vkladní knížce žalovaného [právnická osoba] neproběhla od roku 2012 žádná transakce. Zůstatek na vkladní knížce činil 50 Kč + nepřipsané úroky ve výši 108 Kč. 27. [Ze sdělení právnické osoby] soud zjistil, že žalovaný má u tohoto bankovního ústavu zřízeny 2 účty, a to osobní účet číslo [bankovní účet], založený dne 28. 7. 2020, a vkladový účet číslo [bankovní účet], založený dne 20. 7. 2020. Druhý v pořadí uvedený účet je v období od 1. 7. 2021 do 20. 7. 2021 bez pohybu.

28. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období o 20. 7. 2016 do 21. 7. 2021, vedeného na jméno žalobkyně, soud zjistil, že ke dni zániku manželství vykazoval zůstatek ve výši 13 481,10 Kč, a že z něj byly odvedeny všechny platby, které žalovaný zahrnul jako„ nadlimitní výběry“ do vypořádání. V případě výběru 40 000 Kč dne 27. 9. 2002, není tento nijak specifikován. Částka 15 000 Kč byla uhrazena platební kartou dne 12. 10. 2020, částka 30 000 Kč byla vybrána prostřednictvím bankomatu v hotovosti dne 24. 11. 2020, částku 12 000 Kč žalobkyně uhradila dne 25. 11. 2020 platební kartou, částka 14 000 Kč byla poukázána dne 21. 5. 2021 na účet u [právnická osoba]. Jde-li o pravidelné měsíční částky 13 000 Kč, tyto jsou hrazeny trvalým příkazem na účet č. [bankovní účet].

29. Ačkoliv společné jmění účastníků bylo založeno a do dne 31. 12. 2013 podřízeno režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., je nutno při jeho vypořádání vyjít z § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného ode dne 1. 1. 2014 (dále jen o.z.), dle kterého, není-li dále stanoveno jinak, řídí se novým občanským zákoníkem i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Zánik společného jmění a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit; jde o dvě právní skutečnosti, působící postupně (sukcesívně - k tomu viz např. Knapp. V., Luby, Š. a kol.: Československé občanské právo. Orbis Praha 1974, díl I., s. 111), přičemž k vypořádání nemůže dojít bez předchozího zániku (resp. zrušení či zúžení) SJM. Právní režim zániku SJM a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit. Proto se vypořádání SJM, zaniklého (resp. zrušeného či zúženého) před 1. 1. 2014, řídí stejným právním režimem, jako jeho zánik, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák. a zaniklého po 1. 1. 2014 již o.z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 ze dne 29. 4. 2015). V posuzovaném případě došlo k zániku SJM účastníků za účinnosti o.z, je tedy třeba vyjít z toho, že i vypořádání SJM je nutno provést dle nyní platných právních předpisů.

30. Vznik režimu společného jmění manželů či výlučného vlastnictví u jednotlivých věcí nabytých účastníky do 31. 12. 2013, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, je však nutno posuzovat dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (jen obč. zák.)

31. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. tvoří společné jmění manželů a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

32. Podle ust. § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

33. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

34. Podle § 714 odst. 1 věty první o.z. manželé právně jednají v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, společně. Dle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

35. Podle § 736 o.z. zanikne-li společné jmění manželů, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

36. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění.

37. Podle § 742 o.z. nedohodnou-li bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

38. Manželé mají v manželství rovné postavení a rovná práva a jsou povinni se vzájemně podporovat (§ 687 odst. 1 a 2 o. z.), a to i v případě, že nemají rodinnou domácnost (§ 691 odst. 1 o. z.) O záležitostech rodiny se mají manželé dohodnout (§ 692 odst. 1 o. z.), včetně správy společného majetku (§ 713 odst. 1 o. z.). Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi přitom náleží oběma manželům společně a nerozdílně, a společně a nerozdílně jsou manželé oprávněni a povinni také z právního jednání týkajícího se společného jmění (§ 713 odst. 2 a 3 o. z.).

39. Na základě nesporných tvrzení účastníků, která soud vzal dle § 121 odst. 1 o.s.ř. za svá skutková zjištění, a na základě soudem provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím právním závěrům:

40. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží vždy na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je v SJM, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství; pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které i v takovém případě věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno tyto skutečnosti prokázat (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2005, sp. zn. 22 Cdo 2615/2004, nebo usnesení téhož soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. 22 Cdo 1506/2013, popřípadě rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2178/2016 ze dne 9. 11. 2016).

41. V projednávané věci ohledně Nemovitostí, nabytých kupní smlouvou z 26. 6. 2012 s právními účinky vkladu k 4. 7. 2012, tj. za trvání manželství, bylo na žalovaném, tvrdil-li, že netvoří součást zaniklého SJM účastníků, aby navrženými a provedenými důkazy prokázal, že finanční prostředky na jejich koupi získal výlučně darem od své matky a jejího manžela. Platnost vzniku darovací smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jeho matkou a předání finančních prostředků ve smlouvě dohodnutým způsobem, se neprokázalo. Podle tehdy platného § 628 odst. 1 obč. zák. dárce darovací smlouvou něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle § 628 odst. 2 obč. zák. musí být darovací smlouva písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Jak plyne ze zákona, doktríny i soudní praxe, vzniká darovací smlouva zpravidla reálně, tj. projevem vůle dárce a obdarovaného spojeným s odevzdáním a přijetím předmětu darování.

42. Předložená darovací smlouva, datovaná dnem 19. 5. 2012 (sobota), měla být dle jejího obsahu, tvrzení žalovaného i svědeckých výpovědí sepsána svědkem [celé jméno svědka] podle zákona č. 89/ 2012, občanský zákoník, vyplněním formuláře – smluvního vzoru, který bez problémů svědek nalezl v internetovém vyhledávači Google poté, co na internetu a v knihách načetl potřebnou pasáž příslušného zákona. Již tato okolnost vzbuzuje důvodné pochybnosti. Zákon č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník, byl totiž sice schválen dne 3. 2. 2012, platný od 22. 3. 2012, ale jeho účinnost nastala až dne 1. 1. 2014. Tedy nejen že v květnu r. 2012 ještě občanský zákoník nebyl účinný, ale jak je právnické veřejnosti známo, ani prezentován, natož, aby bylo jeho znění veřejně přístupné na internetu či v knihách a byly již vytvořeny vzory smluv, které mohl běžný občan použít. Svědek [celé jméno svědka], který sám sebe označil za znalého práva a dle svědkyně i žalovaného jde o člověka právně erudovaného, si navíc ani nepamatoval, jaký konkrétní zákon před sepisem smlouvy četl a podle kterého právního předpisu smlouvu sepsal s tím, že zákony se mění pomalu každé 2 roky. Schválení nového občanského zákoníku po cca 50-ti letech přitom představovalo, jak je všeobecně známo nejen v právním prostředí, nepřehlédnutelnou událost. Při podpisu darovací smlouvy, tj. dne 19. 5. 2012, byla dle svědků předána záloha 45 000 Kč, když tuto měla svědkyně, jak vypověděla, našetřenu v hotovosti doma. Z obsahu darovací smlouvy však žádné potvrzení o převzetí částky neplyne, naopak, je zde zakotven závazek svědkyně částku poskytnout do dne 21. 5. 2012. Příjmový doklad o převzetí částky 45 000 Kč je pak datován dnem 20. 5. 2012. Ohledně příjmových dokladů svědkyně tvrdila, že byly připraveny svědkem [celé jméno svědka] a jí jen předloženy k podpisu. Svědek [celé jméno svědka] si však na příjmové doklady nejprve nevzpomínal vůbec, následně, na přímý dotaz uvedl, že„ nějaká kvitance“ se podepisovala, a poté, když mu byly předloženy k nahlédnutí, popřel, že by je připravoval, nebyly mu známy, písmo neznal. Druhou část kupní ceny ve výši 245 000 Kč měl žalovaný získat do 30 dnů od podpisu, tj. cca 20. 6. 2012. Příjmový doklad na faktické předání je datován dnem 26. 5. 2012 (neděle). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný by tedy měl v době uzavření rezervační smlouvy dne 28. 5. 2012, v níž strany stvrdily složení zálohy 45 000 Kč, k dispozici již celou kupní cenu. Přesto byla rezervační smlouva uzavírána a kupní smlouva podepsána až o měsíc později dne 25. 6. 2012. Ačkoliv byla rezervační smlouva, která stanovila výši zálohy a doplatku, uzavřena až dne 28. 5. 2012, obsahovala darovací smlouva datovaná dnem 19. 5. 2012 již přesně definované částky. Doplatek ve výši 245 000 Kč pak měl být zaplacen dle kupní smlouvy z vlastních zdrojů na účet zprostředkovatele až do dne 30. 7. 2012. Žalovaný dále tvrdil, že mu svědkyně doplatek ve výši 245 000 Kč poskytla v hotovosti, tento vložil na svůj účet a z něj následně zbývající část kupní ceny uhradil. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] sice skutečně vyplývá, že dne 26. 6. 2021 z něj byla poukázána na protiúčet uvedený v kupní smlouvě částka 245 000 Kč s poznámkou„ [anonymizována tři slova]“, ovšem vložení shodné částky na účet žalovaného v období od 19. 5. 2012 do 26. 6. 2012 již výpis nedokládá. Naopak je evidentní, že jde o částku naspořenou v průběhu delší doby z výdělečné činnosti žalovaného, tedy z prostředků podléhajících režimu společného jmění manželů. Nepříliš důvěryhodně působí také skutečnost, že svědkyně, která dle vlastních slov synovi nikdy jindy vyšší finanční částku neposkytla a chtěla mít dokonce darovací smlouvou a příjmovými doklady předání potvrzeno, vypověděla, že synovi doplatkem poskytla 270 000 Kč, ačkoliv se dle smluv i příjmových dokladů mělo jednat o částku o 25 000 Kč nižší. Ani jeden ze svědků nebyl schopen popsat přesný sled událostí a vysvětlit zjištěné rozpory. Důvěryhodnost výpovědi svědka [celé jméno svědka] podlamuje také fakt, že hovořil o nemovitostech v [anonymizováno] místo v [anonymizováno], a především byl před svou výpovědí seznámen s obsahem soudní listiny, která obsahovala minimálně částky odpovídající kupní ceně, o nichž svědek následně vypovídal, a svědkyně [celé jméno svědkyně], že je matkou žalovaného, k žalobkyni má negativní vztah a připustila, že s žalovaným před provedením výslechu věc probírali. Výpovědi svědků soud neshledal přesvědčivými, když byly vedeny evidentní snahou žalovanému ve sporu pomoci, v podstatných okolnostech si odporovaly, byly v rozporu s jinými důkazy. Hodnotil-li tedy soud provedené důkazy jednotlivě a především ve vzájemné souvislosti, nemohl s ohledem na shora uvedené dojít k jinému závěru, než že se žalovanému nezdařilo prokázat vyloučení Nemovitostí z režimu společného jmění manželů, když neprokázal i přes poučení podle § 118a o.s.ř. získání finančních prostředků na jejich koupi darem od své matky.

43. Žalovaný uzavřel dne 17. 6. 2021 kupní smlouvu na část Nemovitostí a dne 28. 6. 2021 dodatek [číslo] na zbývající část. Žalobkyně podala dne 14. 7. 2021 úspěšně návrh na nařízení předběžného opatření s tím, že žalovaný činí bez jejího souhlasu kroky k prodeji Nemovitostí, ačkoliv se jedná o součást SJM účastníků. Vkladové řízení vedené katastrálním úřadem bylo přerušeno.

44. Právní úprava rozlišuje jednání v běžných a neběžných záležitostech – v běžných záležitostech může jednat každý z manželů, v neběžných záležitostech musí jednat oba manželé společně (srov. § 714 odst. 1 o. z.), a to pod sankcí relativní neplatnosti, jíž je třeba se dovolat (§ 714 odst. 2, § 586 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava obsažená v o. z. je založena rovněž jako v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) na rozlišování jednání v běžných a neběžných záležitostech a na koncepci relativní neplatnosti právního jednání, lze závěry vyslovené v poměrech obč. zák. aplikovat i v poměrech o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018, uveřejněný pod č. 96/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

45. K dovolání se relativní neplatnosti zákon nestanoví žádnou formu, lze tak učinit žalobou nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu (nároku) v řízení před soudem (srov. § 41 odst. 3 o. s. ř.); postačuje však, aby oprávněná osoba uplatnila tzv. relativní neplatnost právního jednání i mimosoudně, nestanoví-li zákon jinak. Ať při soudním, či při mimosoudním uplatnění námitky relativní neplatnosti nastávají účinky jen tehdy, jestliže její uplatnění (námitka) došlo druhému účastníku (všem ostatním účastníkům) právního úkonu, popř. – namítá-li neplatnost právního jednání osoba, která nebyla jeho účastníkem – všem účastníkům právního jednání, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich. Otázku relativní neplatnosti lze v občanském soudním řízení řešit jako otázku předběžnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3286/2020, ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2940/2007, publikovaný pod č. 12/2009 v časopise Právní rozhledy, či ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1765/2018).

46. V projednávané věci je zcela jistě nutno prodej Nemovitostí třetí osobě jako věci náležející do zaniklého SJM účastníků posuzovat jako neběžnou záležitost, podléhající souhlasu obou manželů. Žalobkyně se důvodně dovolala relativní neplatnosti kupní smlouvy a jejího dodatku [číslo] vůči kupujícímu [jméno] [příjmení] přípisem ze dne [datum] a vůči žalovanému nejpozději v rámci žaloby v této věci. V takovém případě je právní jednání spočívající v prodeji Nemovitostí neplatné, a to od svého počátku (ex tunc). Soud proto Nemovitosti zahrnul do majetku náležejícího do SJM a vypořádal.

47. Žalovaný prohlásil, že nemá o Nemovitosti zájem, nemá v místě dobré vztahy, nezdržuje se zde. Žalobkyně naopak usilovala o získání Nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, neboť o Nemovitosti vždy pečovala, má se sousedy dobré vztahy, nezletilé děti zde rády tráví volný čas. S ohledem na postoj účastníků soud Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, přičemž pro účel vypořádání vyšel z účastníky souhlasně stanovené hodnoty 1 000 000 Kč.

48. Jako neběžnou záležitost soud zhodnotil rovněž některé převody a výběry finančních prostředků přesahující rámec obvyklého hospodaření účastníků uskutečněné žalovaným z účtů vedených na jeho jméno č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] a použití těchto prostředků bez vědomí žalobkyně, způsobem, s nímž ani následně nevyslovila souhlas. Shodně pak soud naopak hodnotil výběr hotovosti ve výši 40 000 Kč z účtu na jméno žalobkyně a jejich použití bez souhlasu žalovaného.

49. Účastníci učinili nesporným, že v manželství běžně hospodařili s měsíční částkou 15 – 20 000 Kč. I pro dobu po opuštění společné domácnosti žalobkyní proto soud pro účely vypořádání SJM vyšel z premisy, že každý z účastníků mohl sám měsíčně běžně hospodařit právě s touto částkou, tj. maximálně 20 000 Kč.

50. Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 (vydané sice ještě za účinnosti obč. zák., ale plně využitelné i dle nové právní úpravy o.z. účinné od 1. 1. 2014) může prostředky tvořící společné jmění manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu každý z manželů. Při vypořádání společného jmění manželů soudem proto nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s ustanovením § 145 odst. 2 obč. zák., nyní § 714 odst. 1 věty prvé o.z., tj. šlo o neběžnou záležitost bez souhlasu druhého manžela.

51. Jestliže jeden z manželů nakládá s úsporami, které jsou v zákonném majetkovém společenství způsobem, který je v rozporu 714 odst. 1 věty prvé o.z., pak k tomuto jednání za předpokladu, že s tím druhý účastník vyslovil právně relevantním způsobem nesouhlas, nelze přihlížet a úspory je třeba zařadit do masy společného jmění a vypořádat. Jestliže účastník peníze z účtu bez souhlasu druhého účastníka za trvání manželství vybral a spotřeboval pro sebe, je třeba vybranou částku zařadit do společného jmění účastníků a vypořádat ji (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 45).

52. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 22 Cdo 1683/2013 z 26. 2. 2014 dále konstatoval, že toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů.

53. Druhý z manželů, který se vypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jeho povinnost tvrzení a povinnost důkazní se v daném směru omezuje na prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo (k uvedeným závěrům se Nejvyšší soud následně souhrnně přihlásil např. v rozsudku ze dne 30. října 2013, sp. zn. 22 Cdo 3128/2013, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

54. Předně žalobkyně vyslovila při soudním jednání, u nějž byl přítomen i žalovaný, a následně také v rámci písemného vyjádření, právně relevantně jednoznačný nesouhlas s peněžní operací, kterou převedl žalovaný ze svého účtu č. [bankovní účet] dne 3. 5. 2021 na účet své matky, jak sdělil, částku ve výši 2 060 000 Kč, kterou dle vlastních slov našetřil z příjmů v průběhu manželství. Ačkoliv žalovaný tvrdil, což uvedl také do poznámky k převodu, že peníze spořil pro děti, žalobkyně o takto vysoké částce nevěděla a s jejich možným budoucím, jen na žalovaném závislým, použitím finančních prostředků tvrzeným způsobem, za současného stavu nesouhlasila. Žalovaný uložil bez vědomí žalobkyně stěžejní část společných prostředků na účet třetí osoby, jeho matky. Tím nejen žalovaný, ale především žalobkyně, kterou navíc nevážou s bývalou tchýní dobré vztahy, ztratila možnost ovlivnit, jak budou v budoucnu finančních prostředky skutečně použity. Jelikož se v případě účastníků řízení rozhodně nejednalo, jak shora uvedeno, o běžnou záležitost týkající se společného jmění a žalobkyně vyslovila s uložením částky na účet třetí osoby právně relevantně nesouhlas, zařadil soud tuto částku zpět do zaniklého SJM účastníků a vypořádal ji.

55. Ke shora uvedenému soud doplňuje, že nemá za prokázáno, zda je účet třetí osoby č. [bankovní účet], na který žalovaný převedl ze svého účtu částku 2 060 000 Kč, skutečně účtem matky žalovaného, svědkyně [celé jméno svědkyně], jak tvrdil žalovaný, či je veden na osobu jinou. Svědkyně totiž vypověděla, že jí žalovaný na účet žádný větší finanční obnos nepoukázal a soud z vlastní iniciativy majitele účtu nezjišťoval. Není však podstatné, komu účet patří, stěžejní je, že finanční prostředky značně převyšující rámec obvyklého hospodaření byly za manželství našetřeny a uspořeny, a to i na úkor běžného chodu rodiny, z příjmů žalovaného, staly se součástí SJM, a s jejich uložením na účet třetí osoby žalobkyně nesouhlasí.

56. Obdobně soud uvažoval také ohledně žalobkyní zahrnutých do vypořádání hotovostních„ nadlimitních výběrů“ provedených žalovaným, přesahujících rámec obvyklého hospodaření účastníků, tj. měsíčně maximálně částku 20 000 Kč. Žalovaný zůstal po odchodu žalobkyně a dětí bydlet v bytě v jeho výlučném vlastnictví, hradil stále stejné platby spojené s užíváním bytu, a jak soud zjistil z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], počínaje dnem 1. 3. 2021 mu byla stanovena povinnost hradit výživné na tři nezletilé děti v celkové výši 8 700 Kč měsíčně. Na dlužném výživném za období prosinec 2020 až únor 2021 měl zaplatit částku 3 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 3. 2021. Dle odůvodnění rozsudku se účastníci dohodli, že se žalovaný bude s dětmi stýkat každý víkend od soboty 9:30 hod. do neděle 18:00 hod. Styk je dle účastníků v tomto rozsahu dodržován.

57. Výpisy z účtů má soud za prokázáno, že žalovaný vybral platební kartou v měsíci únoru 2021 částku 20 000 Kč, v březnu 2021 celkem částku 50 000 Kč, v dubnu 2021 celkem částku 40 000 Kč, v květnu 2021 celkem částku 30 000 Kč, v červnu celkem částku 30 000 Kč a v červenci jen do dne ukončení manželství celkem částku 120 000 Kč. Poté ještě jednou v červenci částku 40 000 Kč. Příjmy žalovaného v měsíci březnu 2021 představovaly částku 64 229 Kč, v dubnu 2021 částku 38 897 Kč, v květnu 2021 částku 38 997 Kč, v červnu 2021 částku 56 329 Kč a v červenci částku 39 241 Kč Měsíční výdaje na pravidelné platby včetně výživného činily dle výpisu částku 13 250 Kč (3 300 Kč SVJ, 8 700 Kč výživné, 850 Kč ČEZ, 200 Kč Innogy, 200 Kč O2). Ke dni odchodu žalobkyně ze společné domácnosti, tj. ke dni 28. 11. 2020 byla na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet] naspořena částka 2 050 368 Kč. Ke dni 1. 1. 2021 (již po převodu částky 2 000 000 Kč na jiný účet žalovaného) částka 53 832 Kč, ke dni 1. 2. 2021 částka 81 037 Kč, ke dni 1. 3. 2021 částka 85 851 Kč, k 1. 4. 2021 částka 39 702 Kč, ke dni 1. 5. 2021 částka 33 595 Kč, ke dni 1. 6. 2021 částka 23 453 Kč, k 1. 7. 2021 částka 423 810 Kč (na účet poukázána v červnu záloha na kupní cenu Nemovitostí od [jméno] [příjmení] ve výši 400 000 Kč) a k 31. 7. 2021 částka 289 212 Kč. Z uvedeného vyplývá, že sám žalovaný měsíčně hospodařil s částkami podstatně vyššími, než oba účastníci v době společného soužití. Z výpisu z účtů je evidentní, že žalovaný finanční prostředky nad běžné hospodaření, tj. nad 15 – 20 000 Kč měsíčně, spořil na svém účtu a následně po odstěhování žalobkyně prostředky částečně uložil na účet třetí osoby (2 060 000 Kč) a částečně vybíral platební kartou. Ke dni zániku manželství představoval zůstatek účtu č. [bankovní účet] jen finanční prostředky připadající na složenou zálohu manžely [příjmení]. S ohledem na obvyklé hospodaření domácnosti v době společného soužití, posoudil proto soud hotovostní výběry, které měsíčně přesahovaly částku 20 000 Kč jako neběžnou záležitost. Jednalo se tak o částku 30 000 Kč za měsíc březen 2021, 20 000 Kč za měsíc duben 2021, po 10 000 Kč za měsíce květen a červen 2021 a částku 100 000 Kč za měsíc červenec 2021, tj. celkem 170 000 Kč.

58. Žalobkyně vyslovila s hotovostními výběry v míře přesahující obvyklé hospodaření účastníků právně relevantním způsobem nesouhlas. Žalovaný byl povinen tvrdit a prokazoval, že platební kartou„ nadlimitně“ vybrané společné prostředky vynaložil účelně v souladu s institutem společného jmění. Žalovaný tvrdil, že vybrané peníze použil na svou běžnou spotřebu, výživu dětí o víkendu, dovolenou, nákup nového zařízení do bytu, když žalobkyně to původní odnesla, opravu automobilu a na sanaci škod, které žalobkyně způsobila především na podlahových krytinách v bytě žalovaného po odstěhování myčky.

59. Jde-li o úhradu způsobené škody, žalovaný ani přes poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nekonkretizoval jednoznačně, jakou škodu měla žalobkyně odmontováním myčky způsobit, jakým způsobem tuto škodu sanoval, kdy, jakým způsobem se tak stalo, jaké náklady na opravu fakticky vynaložil a v jaké výši. Žalovaný pouze obecně uvedl, že neodborným odmontováním myčky došlo k vytopení kuchyně, kde stála voda, a v tom důsledku k rozklížení spodní části kuchyně, zvlnění linolea a koberce, nabobtnání dřevěného obložení. Shodná škoda na podlahových krytinách byla zjištěna také v předsíni, kde došlo rovněž i k nabobtnání skříně. Vše opravoval svépomocí postupně. Odhadem by se mohlo jednat o náklad v částce 40 000 Kč. Provedenými důkazy se však dle soudu nepodařilo žalovanému prokázat již fakt, že žalobkyně nějakou škodu způsobila. Svědek [celé jméno svědka] toliko vypověděl, že mu žalovaný telefonoval, že mu někdo vykradl byt. Když přišel do bytu, tekla voda po zemi a chyběly v bytě spotřebiče. Nějaký soused je zastavil a divil se, že se stěhují. Nic konkrétního však neuvedl a jak již shora uvedeno, jeho výpověď soud hodnotil jako nedostatečně věrohodnou. Jiného svědka žalovaný nenavrhnul. Žalovaný pak k tvrzené způsobené škodě již dále doložil jen fotografie, z nichž však nebylo patrno, kdy byly pořízeny, nelze identifikovat, kde, ani z nich nelze nijak ověřit, jaký stav podlahových krytin a ostatního nábytku či dřevěného obložení vykazoval byt před odstěhováním žalobkyně. Laickým pohledem pak fotografie žádné zásadní poškození nezobrazují. Na fotografii zachycující děti u jídelního stolu při štědrovečerní večeři je naopak patrné, že za jejich zády je zvlněná podlahová krytina, a to ve stejných místech jako na jiné doložené fotografii. To by spíše odpovídalo situaci, že podlaha byla v místě zvlněná již před odchodem žalobkyně. Ohledně vynaložených finančních prostředků na tvrzenou opravu způsobených škod nebyly důkazy doloženy žádné.

60. Dalšími předloženými fotografiemi žalovaný dokládal, že měl zvýšené výdaje v době dovolené, kterou s dětmi trávil v létě 2021. Z těchto soud zjistil, že žalovaný s dětmi navštívil [územní celek] a [anonymizována dvě slova] O jak dlouhé a jak nákladné pobyty či jen výlety se jednalo, však z fotografií nevyplývá. Tvrdil-li žalovaný konkrétním vyčíslením jednotlivé výdaje v období dovolené, nebyly nijak doloženy. Soud proto nemohl žalovaným provedené vyčíslení přímo započíst, ale zohlednil, že v tomto období mohl mít žalovaný výdaje zvýšené. Současně však nelze přehlédnout, že žalovaný trávil s dětmi dovolenou v období od 30. 7. do 14. 8. 2021, tedy již v době po rozvodu manželství, kdy z účtu vybral v hotovosti dne 21. 7. 2021 částku 40 000 Kč. Případnou zálohovou úhradu v předchozím období (např. na pobyt) žalovaný netvrdil. Jestliže tedy celková částka vynaložená na dovolenou s dětmi představovala dle celkového součtu vyčíslení žalovaného 34 120 Kč, je evidentní, že byla pokryta právě výběrem učiněným před dovolenou.

61. Jde-li o tvrzené výdaje na opravu vozidla, žalovaný k důkazu předložil účetní doklad ze dne 27. 5. 2021 na koupi startéru zn. Starline za 3 083 Kč, daňový doklad o koupi náhradních dílů ze dne 11. 6. 2021 na částku 8 226 Kč, daňový doklad vystavený na jméno žalovaného za provedenou diagnostiku automobilu [registrační značka] ze dne 2. 3. 2021 na částku 1 967,58 Kč a předpis havarijního pojistného na shodný automobil v částce 7 460 Kč se splatností ke dni 23. 8. 2021 a odpovědnostního pojištění ve výši 3 057 Kč se splatností k témuž dni. Je nutno konstatovat, že ani k těmto platbám soud nemohl zcela přihlédnout, neboť kromě částky 1 967,58 Kč, jde o doklady, ze kterých není patrno, k jakému vozidlu se vztahují a zda náhradní díly platil právě žalovaný. Pojistné bylo zase dle výpisu z účtu žalovaného zaplaceno bezhotovostně dne 7. 6. 2021 a nikoliv z uskutečněných hotovostních výběrů.

62. Žalovaný dále odůvodňoval shora uvedené„ nadměrné“ hotovostní výběry nezbytností zakoupit do domácnosti nové spotřebiče poté, co je žalobkyně odnesla. V prvé řadě je nutno konstatovat, že tvrzení žalovaného o odstěhování movitých věcí žalobkyní, které zahrnul do vypořádání, soud za prokázáno neměl. Svědek [celé jméno svědka] sice vypověděl, že v bytě chyběla myčka a nějaké další spotřebiče, zřejmě kávovar, a velká plazmová televize, a soused se ptal, zda se účastníci stěhují, ale nic bližšího neuvedl. Žalobkyně potvrdila, že odvezla myčku, pračku a mikrovlnnou troubu, tyto tedy skutečně byly z bytu vyneseny a posléze zde chyběly. Jde-li o velkou plazmovou televizi a ostatní movité věci, žalobkyně jejich odvezení po celou dobu popírala. Jediným dalším důkazním prostředkem se stal již jen videozáznam předložený žalovaným, kterým prokazoval, že vybavení domácnosti žalobkyně odnesla do svého nově pronajatého bytu. Soud důkaz videozáznamem připustil bez použití zvuku, jako zákonný, byť nebyl pořízen se svolením žalobkyně a zachycuje také nezletilé děti účastníků, neboť žalovaný neměl ohledně prokázání odnosu předmětných položek příliš důkazních možností. Při provádění dokazování přehráním videozáznamu, které je třeba považovat za specifický případ ohledání, soud zaprotokoloval vše významné, co při přehrání videozáznamu vnímal svými smysly (srovnej nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV ÚS 1247/20 ze dne 1. 9. 2020). Z tohoto je zřejmé, že v pronajatém bytě žalobkyně se nacházely při nedatovaném pořízení nahrávky movité věci, které nebylo možno blíže identifikovat, a to televize, zřejmě domácí kino, kávovar, mixér a jídelní stůl se třemi židlemi. Zda se však jednalo o žalovaným tvrzené odnesené věci, z videonahrávky neplyne a soud by na tomto místě jen spekuloval.

63. Žalovaný dále doložil k prokázání nutnosti výběru„ nadlimitních“ hotovostí účetní doklady na koupi nového vybavení do bytu a potřeb pro nezletilé děti, z nichž soud zjistil, že dne 28. 6. 2021 byly zakoupeny v Decathlonu kalhoty velikosti M za 649 Kč (dle žalovaného pro dceru [jméno]), dne 16. 6. 2021 sada soft na lukostřelbu za 849 Kč + 200 Kč, dne 6. 4. 2021 v Hervis Sportu obuv za 999 Kč, dne 26. 3. 2021 zakoupil žalovaný mobilní telefon za 5 990 Kč, dne 21. 12. 2020 byl zakoupen v Datartu multifunkční hrnec za 2 990 Kč, dne 20. 4. 2021 vysavač Hyundai za 1 039 Kč, powerbank za 497 Kč a fitness náramek za 340 Kč, dne 13. 1. 2021 settopbox+kabel za 1 003 Kč, dne 11. 1. 2021 televizor za 16 945 Kč, dne 9. 6. 2021 chladnička za 6 101 Kč a dne 9. 2. 2021 v Elektro Okay vysavač za 3 499 Kč.

64. Žalobkyně k důkazu předložila čestné prohlášení pana [jméno] [příjmení] ze dne [datum], v němž potvrzoval, že dne 29. 11. 2020 daroval žalobkyni televizor LCD z důvodu odstěhování od žalovaného, aby děti mohly sledovat dětské programy.

65. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že jednak nemá za prokázáno, že žalobkyně kromě pračky, myčky a mikrovlnné trouby odnesla ze společné domácnosti tvrzené vybavení, a jednak, že žalovaným provedené„ nadlimitní“ výběry byly použity pro potřeby rodiny či nezletilých dětí. Videozáznam nebyl schopen odhalit, zda označené movité věci jsou skutečně tím vybavením, které měli účastníci ve společné domácnosti. Svědek [celé jméno svědka] sice hovořil o televizoru, ale žalobkyně čestným prohlášením doložila, že televizor do nového bytu získala od pana [příjmení]. Z účetního dokladu o pořízení televize, stejně jako z ostatních účtenek, zase nevyplývá, že by ji kupoval právě žalovaný. Žádná z věcí, které žalobkyně skutečně prokazatelně odnesla, žalovaným naopak nahrazována nebyla. Položky ohledně věcí, které měly být zakoupeny pro děti, jsou kromě telefonu, marginální. Zda byl telefon určen dceři [jméno], z důkazu nevyplývá. Totéž lze říci o oblečení a obuvi, nehledě na to, že koupě kalhot velikosti M pro malé dítě vzbuzuje pochybnosti.

66. Jak tedy žalovaný fakticky„ nadlimitní“ výběry využil, zůstalo dle soudu nevysvětleno a neprokázáno. Soud je proto ve shora uvedené výši vrátil zpět do masy SJM a vypořádal.

67. Podmínkou vypořádání věcí v řízení o vypořádání společného jmění manželů je to, že v době rozhodnutí soudu existují a že v době zániku společného jmění tvořily jeho součást (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 3110/2010 z 22. 8. 2011). V daném případě nebylo mezi účastníky řízení sporu, že žalovaným do vypořádání zahrnuté movité věci, které měla žalobkyně odnést ze společné domácnosti, ke dni rozhodnutí soudu existují. Spor byl jen ohledně otázky, kde se nacházejí. Soud proto jednotlivé položky vypořádal. Jelikož se však žalovanému, jak uvedeno shora, nepodařilo prokázat, že tyto věci žalobkyně ze společné domácnosti vystěhovala, vyšel soud z premisy, že zůstaly na svém původním místě. Touto optikou soud každou z položek přikázal do výlučného vlastnictví toho z manželů, v jehož obydlí by měly být uloženy. Do výlučného vlastnictví žalovaného tak soud přikázal movité věci náležející do vybavení domácnosti uvedené ve výroku III. tohoto rozsudku, v ceně dle souhlasného stanoviska účastníků ve výši 26 500 Kč. Dále mu z movitých věcí přikázal pistoli, registrovanou na jeho jméno v hodnotě 13 000 Kč, o kterou měl žalovaný zájem a je držitelem zbrojního průkazu, a rovněž [značka automobilu] v hodnotě 290 000 Kč, který má v držení a užívá. Jestliže by žalobkyně měla v držení některou z těchto položek, je povinna je žalovanému předat.

68. Žalobkyni soud z movitých věcí přikázal do výlučného vlastnictví pračku, myčku, mikrovlnnou troubu a [značka automobilu], které má prokazatelně v dispozici a měla o ně zájem, vše v celkové, účastníky odsouhlasené, hodnotě 51 250 Kč.

69. Žalovaný dále zahrnul v prodloužené koncentrační lhůtě do vypořádání 2 jízdní kola, jež si měla žalobkyně koupit po odstěhování, a movité věci, které„ žalobkyně zakoupila do nové domácnosti, pokud by se prokázalo, že žalobkyně movité věci ze společné domácnosti neodnesla“. Po poučení podle § 118a odst. 1, 2 o.s.ř. žalovaný položky nijak neupřesnil, blíže nespecifikoval, důkazy, kromě návrhu na ohledání v místě bydliště žalobkyně, nenavrhnul. Jelikož nebylo vůbec konkretizováno, o jaké vybavení domácnosti má jít, a ani jízdní kola nebyla nijak popsána, soud v této části žalobu zamítl a důkaz ohledáním jako nadbytečný nepřipustil, když není zřejmé, co by soud měl na místě vidět a není pravděpodobné, že by se v době ohledání případná jízdní kola na místě nacházela.

70. Žalovaný rovněž zahrnul do vypořádání shora specifikované finanční transakce žalobkyně přesahující obvyklé hospodaření účastníků. Jak výše vysvětleno, soud považoval za platební operace přesahující rámec obvyklého hospodaření jednorázové transakce účastníků řízení nad 20 000 Kč. Těmto pak vyhovuje pouze transakce uskutečněná žalobkyní ve výši 40 000 Kč ještě za doby společného soužití a ve výši 30 000 Kč po odstěhování. Ohledně částky 40 000 Kč mělo jít o půjčku sestře žalobkyně. Je nutno konstatovat, že nebylo prokázáno, že by byla půjčka někdy vrácena a žalovaný vyslovil s touto operací právně relevantním způsobem nesouhlas. Soud proto tuto položku do SJM účastníků vrátil a vypořádal. V případě částky 30 000 Kč bylo nájemní smlouvou i výpisem z účtu žalobkyně prokázáno, že jde o položku představující kauci a první nájem na byt, kam se s dětmi odstěhovala. Finanční prostředky tedy byly prokazatelně použity účelně pro potřeby rodiny. Do vypořádání proto zahrnuty nebyly.

71. Do výlučného vlastnictví každého z účastníků soud dále přikázal zůstatky na účtech a bankovních produktech vedených na jejich jméno.

72. Souhrnně tak soud vypořádal následující kladné položky: Nemovitosti v hodnotě 1 000 000 Kč, movité věci v celkové hodnotě 380 750 Kč (50 750 Kč vybavení domácnosti včetně pistole, automobily 290 000 Kč + 40 000 Kč), zůstatky na účtech v souhrnné výši 19 708,26 Kč (6 068,20 Kč + 13 481,10 Kč + 158,96 Kč), navrácené finanční prostředky převyšující obvyklé hospodaření v celkové výši 2 250 000 Kč (2 060 000 Kč + 170 000 Kč žalovaný + 40 000 Kč žalobkyně), tj. celkem 3 670 458,20 Kč. Každému z účastníků vznikl nárok na majetku ze zaniklého SJM, tj. na hodnotu ve výši 1 835 229,10 Kč.

73. Žalobkyně získala majetek v celkové hodnotě 1 104 731,10 Kč (Nemovitosti 1 000 000 Kč + 40 000 Kč výběr z účtu přesahující obvyklé hospodaření a použitý na půjčku sestře) + 51 250 Kč movité věci / 4 000 Kč + 6 500 Kč + 750 Kč + 40 000 Kč + zůstatek na bankovním účtu žalobkyně 13 481,10 Kč).

74. Žalovanému soud přikázal majetek v celkové hodnotě 2 565 727,10 Kč (pohledávka za třetí osobou - finanční prostředky vyvedené z běžného účtu a uložené na účtu matky 2 060 000 Kč + 170 000 Kč výběry z účtu přesahující obvyklé hospodaření a použité na jen pro potřebu žalovaného + movité věci v hodnotě 329 500 Kč / 39 500 Kč spotřebiče a pistole + 290 000 Kč automobil) + zůstatek na bankovním účtu žalovaného 6 068,20 Kč + zůstatek na vkladní knížce 158,96 Kč.

75. Žalobkyně tedy získala ze SJM majetek v hodnotě o 730 498 Kč nižší, než představuje její nárok (1 835 229,10 Kč – 1 104 731,10 Kč) a žalovaný o tuto částku vyšší (2 565 727,10 Kč – 1 835 229,10 Kč). Soud proto stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni na vypořádací podíl částku ve výši 730 498 Kč.

76. Soud doplňuje, že k důkazu nepřipustil jako nezákonný důkaz audiozáznam rozhovoru účastníků, když záznam hovoru fyzických osob je záznamem projevů osobní povahy hovořících osob a jako takový může být použit zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru; při absenci tohoto souhlasu je tak nutné důkaz záznamem považovat za nepřípustný (srovnej nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III ÚS 4071/17 či sp. zn. II ÚS 2299/17 z 27. 2. 2018). Žalobkyně souhlas neudělila.

77. Pro nadbytečnost soud dále neprovedl důkaz technickým průkazem vozidla zn. Opel, nákupními doklady elektrospotřebičů, když na hodnotách věcí se účastníci nesporně shodli, přehledem sociálních dávek žalobkyně, které pro věc neměly relevanci, rozsudkem o rozvodu manželství a fotografiemi automobilu, neboť z nich žádná prokazovaná skutečnost neplynula.

78. Ohledně nákladů soudního řízení soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. Podle § 142 odst. 1, 2 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při posuzování úspěšnosti stran v řízení o vypořádání zaniklého SJM ve vztahu k náhradě nákladů soudního řízení je potřeba přihlížet jak k rovnosti či tzv. disparitě podílů, tak k požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky) náleží do společného jmění manželů a které nikoliv. Takto však nelze přihlížet ke každé položce navržené k vypořádání; nelze připustit, aby rozhodování o náhradě nákladů řízení se svou náročností blížilo sporu ve věci samé. Posouzení, nakolik vzhledem k jednotlivým návrhům na vypořádání konkrétních položek měl účastník úspěch ve sporu o vypořádání SJM, záleží na úvaze soudu a nelze postupovat s „ matematickou přesností“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3725/2015 ze dne 26.1.2016, sp. zn. 22 Cdo 5040/2015 ze dne 26. 4. 2016).

79. Dle shora nastíněných principů je nutno vidět částečný úspěch i neúspěch u obou účastníků. V projednávané věci žalobkyně požadovala vypořádat ze zaniklého SJM Nemovitosti v [anonymizováno] s tvrzením, že jde o součást zaniklého SJM, a požadavkem k přikázání do jejího výlučného vlastnictví, oba osobní automobily tak, aby [anonymizována dvě slova] byl přikázán žalovanému a [anonymizováno] [příjmení] jí, pistol k přikázání žalovanému, bankovní zůstatky na účtech a žalovaným z bankovních účtů vyvedené finanční prostředky mimo běžnou správu náležející do zaniklého SJM ve výši 2 366 000 Kč, kdy úspěšná byla ohledně v částce 2 230 000 Kč. Žalovaný tvrdil a prokazoval, že nemovitosti v [anonymizováno] náležejí do jeho výlučného vlastnictví, zahrnul do vypořádání movité věci a peněžní prostředky v hotovosti, jejichž celkovou hodnotu stanovil částkou 154 170 Kč, přičemž ohledně položek ve stanovené hodnotě cca 70 000 Kč vzal posléze žalobu zpět. U zbývajících věcí tvrdil a prokazoval, že byly odneseny žalovanou ze společné domácnosti, kdy úspěšný byl jen u tří položek v konečné ceně 11 250 Kč. Dále do vypořádání zařadil dvě jízdní kola, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, vnos z výlučných prostředků do SJM ve výši 200 000 Kč, kdy i u této položky bylo k návrhu žalovaného řízení zastaveno, a žalobkyní z bankovního účtu vyvedené finanční prostředky mimo běžnou správu náležející do SJM ve výši 124 000 Kč, přičemž úspěšný byl ohledně 40 000 Kč. Nelze také přehlédnout, že soudní řízení bylo do značné míry zkomplikováno a zatíženo množstvím položek, které žalovaný zahrnul do vypořádání velmi neurčitě a nekonkrétně a bez adekvátních důkazních návrhů. Žalobkyně žalobou zahrnula do vypořádání položky v celkové hodnotě 3 728 707,26 Kč (1 000 000 Kč + 2 060 000 Kč + 306 000 Kč /celkové výběry žalovaného nad míru obvyklého hospodaření bez souhlasu/ + 13 480,10 Kč + 6 068,20 Kč + 158,96 Kč + automobily 290 000 Kč + 40 000 Kč + pistole 13 000 Kč), ohledně nichž byla úspěšná ve výši 3 592 707, 726 Kč (1 000 000 Kč + 2 060 000 Kč + 170 000 Kč + 13 480,10 Kč + 6 068,20 Kč + 158,96 Kč + automobily 290 000 Kč + 40 000 Kč + pistole 13 000 Kč, tj. 96 %. Žalovaný zahrnul do vypořádání položky v hodnotě cca 569 170 Kč (movité věci v celkové hodnotě 154 170 Kč + investice ve výši 200 000 Kč + 215 000 /celkové výběry žalobkyní nad míru obvyklého hospodaření bez souhlasu/ + kola + žalobkyní zařízení do nového bytu, ohledně nichž byl úspěšný v částce 51 250 Kč (pračka, myčka, mikrovlnná trouba a použití 40 000 Kč žalobkyní), tj. cca 7 % při přihlédnutí k hodnotě jízdních kol a nového zařízení bytu žalobkyní. Jestliže soud zhodnotil všechny v úvahu přicházejících skutečností, uzavřel, že úspěch žalobkyně v řízení lze spatřovat z 95 % a žalovaného z 5 %. Žalobkyně byla úspěšnější a má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 90 % (95 % - 5 %).

80. Výši nákladů soud stanovil v souladu s § 8 odst. 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), kdy tarifní hodnotu určil částkou 2 148 938,63 Kč (hodnota veškerých do vypořádání zahrnutých položek/ 2, tj. 4 297 877,26 Kč 2). Účelně vynaložené náklady řízení tak spočívají v odměně za právní zastoupení ve výši 152 100 Kč, a to za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis výzvy s právním rozborem, sepis žaloby, doplnění žaloby s vyjádřením, účast při jednání dne [datum] za 2 x započaté dvě hodiny, účast při jednání dne [datum]) á úkon 16 900 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 adv. tarifu, za 4 úkony právní služby (sepis návrhu na nařízení předběžného opatření, sepis vyjádření k odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, účast při přípravném jednání dne [datum] a dne [datum]) á úkon 8 450 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 adv. tarifu, dále v paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč za 11 shora uvedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 3 ad. tarifu, tj. celkem 3 300 Kč, a dále zaplacený soudní poplatek z návrhu na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč Celkem tedy 156 400 Kč. Přiznaným 90 % pak odpovídá částka 140 760 Kč.

81. Žalobkyně byla osvobozena od úhrady soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 věty první zákona 549/1991 Sb. je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně by byla povinna zaplatit na soudním poplatku částku 12 000 Kč. Žalovaný už zaplatil za movité věci soudní poplatek v částce 2 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná z 95 %, žalovaného proto stíhá povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši 9 500 Kč.

82. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. v trvání jednoho měsíce s ohledem na výši částky a charakter sporu.

Poučení