13 C 87/2017-274

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o omluvu a zadostiučinění v penězích pro zásah do pověsti takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému uveřejnit ve vydání časopisu„ Včelařství“ nejblíže následujícím po právní moci tohoto rozsudku omluvu tohoto znění: „ Omluva V lednovém vydání Časopisu Včelařství, na straně 10 a 11 v rubrice [právnická osoba] PRO RACIONALIZACI A OSVĚTU, byl otištěn článek Dr. [celé jméno svědka], předsedy Komise pro racionalizaci a osvětu ČSV, pod názvem„ Hodnocení vybraných úlů z pohledu spotřebitele“. Tímto článkem došlo ze strany Českého svazu včelařů, z. s. k zásahu do dobré pověsti [právnická osoba] s.r.o., když se [právnická osoba] s.r.o. byl spojován úl, jehož kvalita autora dle jeho úvodních slov článku vyděsila, a který by vyhodnocen jako nejhorší sestava, ačkoli [právnická osoba] s. r. o. tento úl nevyrobila, ani neprodávala. Český svaz včelařů, z. s. se tímto omlouvá [právnická osoba] s.r.o. za tento zásah do její dobré pověsti. ČSV z.s.“

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 100.000 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 38.321 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, zastoupené Obvodním soudem pro [část Prahy] náhradě nákladů řízení částku 305 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, která došla Městskému soudu v Praze dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovanému uveřejnit odpověď podle ust. § 14 zák. č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, uveřejnit omluvu a poskytnout zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 400.000 Kč.

2. Žaloba ve svém původním rozsahu směřovala k prosazení ochrany dobré pověsti žalobkyně před zásahem žalovaného a byla co do vylíčení rozhodujících skutečností vystavěna na tom, že žalovaný uveřejnil článek (v lednovém vydání ročníku 2017 časopisu Včelařství, na straně 10 a 11, v rubrice [právnická osoba] PRO RACIONALIZACI A OSVĚTU, pod názvem„ Hodnocení vybraných úlů z pohledu spotřebitele“), jehož autorem byl Dr. [celé jméno svědka], předseda Komise pro racionalizaci a osvětu žalovaného. Účelem článku bylo podle jeho autora posoudit kvalitu náhodně vybraných úlů. Jako nejhorší z hodnocených úlů článek označil sestavu připisovanou žalobkyni – sestavu, která měla být zakoupena na [obec] nádraží dne [datum], přičemž účet měl být vystaven na prodejnu žalobkyně (ProVčely) v [obec]. Žalobkyně v [obec] prodejnu nemá, má ji v [obec], v [obec] a v [obec], sídlo má na [obec a číslo]. Žalobkyně považovala za vyloučené, že by někdo neznámý v [obec] nádraží vystavil daňový doklad znějící na žalobkyni. V [obec] nádraží však existuje prodejna označená slovním spojením„ Pro včelky“, provozuje ji osoba odlišná od žalobkyně ([jméno] Novotná). V článku byl hodnocen ještě jeden vzorek připisovaný žalobkyni, zakoupený v [obec], i ten měl mít nedostatek/nedostatky. Není však zřejmé, jaké nedostatky, ani to, jak objektivně byly vzorky hodnoceny. Článek neuvádí žádná konkrétní objektivní kritéria hodnocení ani konkrétně zjištěné závady ve vztahu k jednotlivým vzorkům, chybí fotografie, čtenář je dezorientován a jediné, co si z článku odnese, je to, že ta a ta společnost je špatná, zatímco jediná společnost je tou nejlepší. Navíc žalovaný je 100procentní vlastník [právnická osoba], spol. s. r. o., která má prodejnu i v [obec] v Křemencově ulici a prodává totožné výrobky jako žalobkyně. Článek by tak mohl vykazovat i znaky nekalého soutěžního jednání s cílem zvýhodnit jednoho výrobce před jinými. Tvrzení v článku, týkající se výrobků žalobkyně, jsou nepravdivá a difamující povahy, skandalizační a pomlouvačná, činí z žalobkyně nedůvěryhodného podnikatele a obchodního partnera. Žalobkyně musí opakovaně reagovat na dotazy svých zákazníků na pravdivost tvrzení v článku, vysvětlení požadují i dlouhodobí zákazníci, kteří za léta spolupráce neměli s žalobkyní špatnou zkušenost. Žalobkyně žádala na ochranu své pověsti a na odčinění nemajetkové újmy způsobené článkem uveřejnit odpověď podle zák. č. 46/2000 Sb. (v žalobkyní konkretizovaném znění), dále uveřejnit omluvu v časopise Včelařství ve znění uvedeném ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku a poskytnout peněžité zadostiučinění v částce 400.000 Kč.

3. Žalovaný s žalobou od počátku řízení nesouhlasil a odmítal podvolit se žalobním požadavkům. Požadavku na uveřejnění odpovědi žalovaný vyhověl v [číslo] 2017 časopisu Včelařství. Požadavek na omluvu a na poskytnutí peněžitého zadostiučinění žalovaný odmítl s tím, že hodnocení obsažené v dotčeném článku je výsledkem činnosti Komise pro racionalizaci a osvětu, komise složené z renomovaných odborníků, v jejímž čele stojí Dr. Ing. [celé jméno svědka], ředitel Výzkumného ústavu včelařského, autor úlové soustavy, významný konstruktér úlů. Hodnocení je činností, která je součástí poslání žalovaného. Komise hodnocení provedla na základě požadavků členské základny po upozornění na některé závady úlů nabízených na trhu. Jednalo se o nezávislé odborné posouzení úlů zakoupených v 10 prodejnách. Komise si pro hodnocení stanovila kritéria a článek obsahuje výsledky hodnocení. Jako jediný úl bez závad z hodnocení vyšel úl, který vyrobilo stolařství Kolomný. Výrobek prodejny Pro Včely byl do hodnocení zařazen na základě zkušenosti včelařů s nákupem nekvalitních úlů v prodejně v [obec].

4. Obvodní soud pro Prahu 1 o žalobě poprvé rozhodoval v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. Ncp 298/2017-18, jímž bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti okresních soudů. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 9. 2020, č.j. 13 C 87/2017-160 uložil žalovanému povinnost uveřejnit požadovanou odpověď, dále uložil žalovanému povinnost omluvit se žalobkyni v časopise Včelařství v nejblíže následujícím vydání po právní moci rozsudku omluvou ve znění odpovídajícím znění omluvy, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Také uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč. Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 300.000 Kč. Rozhodl také o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech, které vznikly státu. Proti rozsudku brojil odvoláním pouze žalovaný.

5. Žalobkyně v odvolacím řízení vzala žalobu zpět v části, v níž se domáhala uveřejnění odpovědi podle zák. č. 46/2000 Sb. Odvolací soud v návaznosti na to řízení v dotčené části předmětu řízení zastavil (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č.j. 22 Co 86/2021 – 211, které nabylo právní moci dne [datum]).

6. Městský soudu v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně zrušil v rozsahu výroku o povinnosti uveřejnit omluvu, výroku o povinnosti zaplatit částku 100.000 Kč a výroků nákladových, v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm měl soud pokračovat v dokazování zaměřeném na prokázání tvrzení, že úl, o kterém se v článku uvádí, že byl zakoupen v [obec] na nádraží a jehož kvalitou byl autor článku přímo vyděšen a který byl vyhodnocen jako nejhorší ze všech hodnocených úlů (dále také„ [příjmení] úl“), je úlem, který pochází od žalobkyně. Odvolací soud současně vyslovil, že pakliže bude prokázáno, že z komponentů na účtence ze dne [datum] byl [příjmení] úl sestaven a komponenty tam uvedené pocházejí od žalobkyně, pak bude prokázána pravdivost tvrzení, že [příjmení] úl je úlem, který pochází od žalobkyně.

7. Na tomto místě soud podává skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů, které byly v řízení provedeny:

8. Žalovaný v lednu roku 2017 vydal časopis„ Včelařství“ - [číslo] 2017, ročník 70 (152), odborný a spolkový měsíčník (titulní strana časopisu a první strana zachycující tiráž, jak byly tyto listiny přiloženy k žalobě) a v tomto vydání časopisu na stranách 10 a 11 otiskl článek s titulkem„ Hodnocení vybraných úlů z pohledu spotřebitele“. Pod nadpisem se nachází fotografie, do které je v pravém dolním rohu připojen text„ [obec] na skupinu 10 hodnocených úlů“. Pod fotografií je umístěn úvod, navazují 4 pasáže oddělené nadpisy, text je ukončen uvedením autora článku – „ Dr. [celé jméno svědka], předseda Komise pro racionalizaci a osvětu ČSV“. V pasáži nadepsané„ Výzva k akci“ autor popisuje, co jej přimělo k tomu, aby se Komise pro racionalizaci a osvětu zabývala kvalitou úlů vyráběných v České republice, když tímto podnětem bylo zděšení autora z kvality dvou nových úlů, k nimž se dostal v souvislosti se zaškolováním včelařky začátečnice v květnu roku 2016. Navazuje pasáž„ Předmět hodnocení“ (tu autor uvozuje sdělením, že to, co bylo předmětem hodnocení, je patrné z dále vytčených základních požadavků na konstrukci úlu). Poté je do textu včleněno„ Komise pro racionalizaci a osvětu ČSV navrhne předsednictvu RV obnovení udělování„ Známky kvality“ a dále text navazuje připojením nadpisu další pasáže –„ Výsledek hodnocení“. Zde autor uvádí, že pouze jeden hodnocený úl byl bez závad („ výrobce [příjmení] [příjmení] [příjmení] město u [obec]“), ostatní hodnocené úly vykazovaly„ aspoň jednu závadu, u některých jich bylo i více“. Nejhorší byla sestava zakoupená v prodejně na [obec] nádraží [datum], účet je vystaven na prodejnu ProVčely v [obec]. Následuje přehled hodnocených vzorků, s uvozením„ výrobce“, připojeno je i„ ProVčely“, přičemž tomuto výrobci se přisuzuje vzorek zakoupený v září v [obec] a vzorek zakoupený v [obec] – [ulice] v květnu 2016. Následuje pasáž s nadpisem„ Souhrn“, která je ukončena konstatováním, že na podkladě neuspokojivého výsledku hodnocení vyráběných úlů navrhne Komise pro racionalizaci a Osvětu předsednictvu Republikového výboru obnovení udělování„ Známky kvality“, samozřejmě budou vydána i pravidla pro hodnocení výrobků a udělování známky kvality, s cílem zvýšit kvalitu vyráběných a prodávaných pomůcek pro včelařství obecně. Pod textem jsou připojeny dvě fotografie, připojené slovní komentáře však neidentifikují výrobce či prodejce zobrazeného komponentu, resp. úlu.

9. Na tomto místě je třeba uvést, že účastníci v průběhu odvolacího řízení učinili nesporným, že časopis Včelařství vychází měsíčně v nákladu [číslo] výtisků a je distribuován členům žalovaného.

10. Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] za žalobkyni („ dodavatele“) vystavila dne [datum] uvedený účetní doklad, na němž je připojena informace o provozovně ([obec]) a položkový výčet zboží (včetně komponentů určených k sestavení úlů), s připojením údaje o jeho množství a cenách, s celkovou cenou 20.840 Kč, zaplacenou platební kartou.

11. Fotografie, kterou přiložila žalobkyně k žalobě, zachycuje detail štítku - označení provozovny„ [příjmení] [příjmení]“, [IČO], [obec a číslo], [PSČ], odpovědná osoba [jméno] [příjmení].

12. Z„ protokolu o zkoušce“ soud zjistil, že Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, [obec], s.p. v lednu roku 2020 provedl pro žalovaného zkoušku a písemně zaznamenal výsledky zkoušky, a to konkrétně porovnání konstrukce 4 předložených vzorků včelích úlů, které ke zkoumání předložil žalovaný, zkoumané vzorky nevykazovaly plnou shodu ve zkoumaných parametrech (rozměry, konstrukce).

13. V řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem vypracovaných [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika zemědělství, specializace včelařství, který měl k dispozici„ protokol o zkoušce“ vypracovaný Výzkumným a vývojovým ústavem dřevařským, [obec], s.p. a zkoumal tytéž 4 předložené vzorky. Znalec měl k žádosti žalovaného zjistit, zda vzorky úlů vyhovují chovateli včel při obsluze, zda vyhovují z pohledu přirozených zákonitostí života včel. Znalec měl také najít konstrukční shody u jednotlivých vzorků - při vypořádání se s tímto znaleckým úkolem dospěl k závěru, že 3 ze 4 vzorků mají stejnou konstrukci. Uvedený závěr podrobněji rozvedl v rámci výslechu (u 3 vzorků nebyl dodržen rozměr mezery, podložka netěsní, v některých parametrech se vzorky lišily, i tak znalec vyslovil přesvědčení, že pochází od stejného výrobce).

14. Soud u jednání dne [datum] vyslechl Dr. [celé jméno svědka]. Dr. [celé jméno svědka] vypověděl, že o žalobkyni ví, že vyrábí úly pro oblast severních [obec], sám je členem žalovaného, je členem republikového výboru, minulé volební období, které skončilo v loňském roce, byl členem předsednictva žalovaného. Po celou dobu zastává funkci předsedy v racionalizační komisi (odborné komisi ustanovené při republikovém výboru žalovaného). Racionalizační komise, sestávající z 5 členů (vedle svědka se jednalo o [jméno] [příjmení], pana [příjmení], [jméno] [příjmení] a již nežijícího [jméno] [příjmení]), posuzovala 10 náhodně vybraných úlových sestav. Svědek se při zacvičování začátečnice včelařky (vnučky zesnulého včelaře Ing. [příjmení]) setkal s úly, které měly bídnou úroveň technického řešení, to svědek označil jako podnět k tomu, že se racionalizační komise rozhodla podrobněji se na výrobu úlů zaměřit. Pořídili 10 úlových sestav sestávajících z varroa dna, utepleného nástavku, mřížky a víka. Hodnocení provedli„ podle osnovy“. O některých výrobcích, prodejcích věděli (ty požádali o předložení sestav), jiné koupili v obchodní síti. Svědek se přihlásil k autorství hodnotícího článku uveřejněného v časopisu Včelařství. Pokud jde o výrok o tom, že„ Nejhorší byla sestava zakoupená v prodejně na [obec] nádraží [datum], účet je vystaven na prodejnu ProVčely v [obec]“, k tomu svědek uvedl, že tuto úlovou sestavu posuzovali, to, jak dospěl k formulaci tohoto podle svědka neurčitého souvětí, vysvětloval svědek takto: Po smrti včelaře Ing. [příjmení] svědek navštívil jeho vnučku, které slíbil zacvičení, na stanovišti našel dva úly o dvou nástavcích, osazené včelstvem (ty byly podle svědka prokazatelně zakoupeny na [obec], byly iniciátorem hodnocení, protože tam byla„ určitá zvěrstva), našel také úl trochu odlišné konstrukce, se slabým oddělkem, sestávající ze dna, nástavku a víka (konstrukce svědkovi připomínala výrobek [příjmení] - [právnická osoba]). Na místě viděl celkem čtyři nové úly - dva nové úly (obsazené plnohodnotnými včelstvy), jeden třetinový úl (nachystaný k osazení) a právě i nízký nástavek odlišné konstrukce, v němž byl slabý oddělek (a právě tento úl byl předmětem hodnocení, které bylo zveřejněno v článku). [příjmení] [jméno] [příjmení] svědkovi tvrdila, že všechny včelařské pomůcky nakupovali v [obec], prodejnu v [obec] měl Ing. [příjmení] podle svědka„ za plotem“. K úlu odlišné konstrukce si svědek od vnučky Ing. [příjmení] vyžádal předložení dokladu o koupi. Byla mu předložena kopie účtenky z [obec] (daňový doklad [číslo]). Při psaní článku pak zvolil„ šalamounskou“ formulaci, když vycházel z toho, že mu bylo sděleno, že všechny včelařské pomůcky byly nakupovány v [obec], doklad, který považoval za doklad vztahující se k úlu odlišné konstrukce, měl z [obec]. Jistotu ohledně toho, odkud úl pocházel (kdo vyrobil jednotlivé komponenty), svědek neměl, vycházel pouze z účtenky z [obec]. Svědek si nijak neověřoval, zda komponenty na účtence pocházejí od žalobkyně a jestli z těchto komponentů byl skutečně úl sestaven, sestava však obsahovala komponenty, které odpovídaly označení na účtence. Svědek vyjádřil přesvědčení, že žádný subjekt odlišný od žalobkyně nevyráběl a neprodával oddělené komponenty tak, jak bylo uvedeno na účtence, svědek se jinde nesetkal s tím, že by někdo prodával zvlášť obrtlíky, obrtlík ke dnu atd. Svědek úl viděl již jako sestavený, nikoliv zvlášť jednotlivé komponenty. Souvislost mezi účtenkou z [obec] a úlem odlišné konstrukce („ nejhorší sestavou“) svědek vyvozoval z toho, že úl svou sestavou, vzezřením, technickým provedením odpovídal úlům, které byly v té době prodávány v [obec], ty úly členové komise znali. Účtenka zněla na více úlů. O tom, kdo úl odlišné konstrukce sestavil, svědek nic nevěděl – nemohl informaci získat s ohledem na to, že Ing. [příjmení] byl již po smrti, jeho vnučky o tom nic nevěděly. Tabulku nadepsanou„ Hodnocení úlů 2016“ zpracoval svědek. Vycházel z hodnocení členů komise, nad znakem„ těsnost dna pro včely“,„ těsnost pro ošetření“ se u každé sestavy dohodli, zda je to„ dobré“ nebo„ špatné“. Hodnocení i pořizování fotografií proběhlo ve Výzkumném ústavu včelařském v [obec], hodnocení všech 10 hodnocených úlových sestav proběhlo na jednom místě, v jednom dni, členové komise byli fyzicky přítomni. Hodnocení bylo doplňováno v souvislosti s tím, že v roce 2019 byl dokupován 1 úl za účelem zjištění, zda se výrobce polepšil či nikoliv. Co se týče fotografií umístěných do textu článku (dole na straně 11), k nim svědek uvedl, že zachycují dva úly, které iniciovaly hodnocení, ale tyto úly nebyly zahrnuty do souboru hodnocených úlových sestav; jednalo se o 2 úly ze 4 úlů, které svědek viděl u vnučky Ing. [příjmení] (ty obsazené plnohodnotnými včelstvy). Fotografie zachycují dvě hrubé chyby konstrukce úlů. Fotografie vlevo zachycuje úlovou sestavu, kterou svědek viděl u vnučky Ing. [příjmení] v [obec]. V [obec] svědkovi řekli, že mu neřeknou, kdo je výrobcem, z uvedeného důvodu svědek nezařadil úlovou sestavu do hodnocení; fotografie do článku vložil pro ilustraci hrubých chyb, které vyprovokovaly komisi k hodnocení; k úlům zachyceným na těchto dvou fotografiích se svědek vyjadřoval i v úvodu svého článku, nedomnívá se, že se jedná o úly pana [příjmení]. Hodnocení vyhrál bezkonkurenčně nejlepší úl ([příjmení]), dva nejhůře hodnocené úly vyšly úly pocházející od žalobkyně. Komise vedla diskuzi, zda zveřejnit celou hodnoticí tabulku, nebo nejlepší a nejhorší úlovou sestavu; hodnoticí tabulku nakonec nepřiložili. Kritéria hodnocení jsou v článku postupně vyjmenována. To, co komise hodnotila, to jsou„ všeobecně známá fakta“; na závady byl mezi členy komise konsensus – shoda všech pěti členů. Od žalobkyně byly vybrány k hodnocení 2 úly, uvedené vzešlo z podnětu člena komise [jméno] [příjmení]. Při samotném hodnocení úlů svědek docházel k závěru, že oba úly přisuzované žalobkyni byly„ shodné“. Zároveň uvedl, že rozdíl byl dán v těsnosti dna pro ošetření, obě sestavy se shodovaly v konstrukci větrání dna. Svědek také uvedl, že kolekce hodnocených úlových sestav byla z Výzkumného ústavu Včelařského převezena k žalovanému, který domluvil hodnocení s Výzkumným ústavem dřevařským, o tomto hodnocení svědkovi nebylo nic známo.

15. Co se týče závěru o skutkovém stavu, ten lze shrnout tak, že žalovaný v lednu roku 2017 zveřejnil (v periodiku vycházejícím měsíčně v nákladu [číslo] výtisků, distribuovaném členům žalovaného) článek, jehož autorem byl Dr. [celé jméno svědka]. Článek svým obsahovým zamřením (a to je zřejmé už z titulku) aspiroval na to, že se autor hodlá zabývat hodnocením vybraných úlů z pohledu spotřebitele, přičemž toto obsahové zaměření článku dával autor do souvislosti se svým zděšením z kvality úlů, které zhlédl v květnu roku 2016 u vnučky zesnulého Ing. [příjmení]. Předmětem hodnocení bylo 10 úlových sestav (z nich jednu sestavu Dr. Ing. [celé jméno svědka] zajistil u vnučky Ing. [příjmení]), komise byla složena z 5 členů, z nichž jedním byl autor článku Dr. Ing. [celé jméno svědka]. Autor článku vymezil v článku technické a kvalitativní požadavky na konstrukci úlů a uvedl, že to, co bylo hodnoceno, je patrné z uvedených požadavků. Poté bez dalšího přistoupil nikoliv k popisu samotného hodnocení (např. uvedením zkoumaných parametrů a jejich vztažením ke konkrétním zjištěním, která byla učiněna na základě posouzení jednotlivých úlových sestav a jejich prvků), ale k popisu výsledku hodnocení, kde se fakticky omezil na vyzdvižení jednoho úlu (jednoho konkrétního výrobce), neboť pouze ten byl„ bez závad“. Zbylé hodnocené sestavy spojil konstatováním, že vykazovaly„ aspoň jednu závadu“, u některých bylo„ závad i více“, fakticky z nich pak ale vydělil„ nejhorší“ sestavu, která měla být zakoupena v prodejně na [obec] nádraží [datum], účet byl vystaven na prodejnu žalobkyně v Lysé. Poté ještě v přehledu hodnocených vzorků přisoudil žalobkyni původcovství vzorku zakoupeného v [obec] v květnu roku 2016. Z jakých konkrétních důvodů byla úlová sestava přisuzovaná žalobkyni hodnocena za„ nejhorší“, z článku zjistitelné není. V květnu roku 2016 žalobkyně vystavila v souvislosti s prodejem včelařským pomůcek v prodejně v [obec] účtenku (daňový doklad), tímto dokladem disponovala vnučka Ing. [příjmení], která jej na vyžádání předala Dr. Ing. [celé jméno svědka]. Žalovaný předal k odbornému zkoumání 4 vzorky úlových sestav, podle výsledků odborného (vč. znaleckého) zkoumání vzorky nevykazovaly úplnou shodu. Autor článku Dr. Ing. [celé jméno svědka] neměl jistotu o tom, zda nejhůře hodnocený úl pochází od žalobkyně.

16. Soud neprovedl důkaz výslechem vnučky Ing. [příjmení], neboť její výpověď měla být zaměřena na zjišťování skutečností, které nemají vliv na posouzení v řízení sporné skutečnosti o tom, zda nejhůře hodnocený úl pochází od žalobkyně - tento důkazní návrh neměl potenciál objasnit skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí sporu a provádět takové dokazování by kolidovalo se zásadou hospodárnosti řízení.

17. Podle ust. § 10 odst. 5 zák. č. 46/2000 Sb., ustanovení zvláštního právního předpisu o ochraně osobnosti a o ochraně jména a dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 4 nedotčena.

18. Podle ust. § 135 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), (1) právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. (2) Stejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby.

19. Podle ust. § 2894 odst. 2 o. z., nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

20. V řízení nebyla prokázána pravdivost tvrzení o tom, že úl, o kterém se v článku uvádí, že byl zakoupen v [obec] na nádraží a jehož kvalitou byl autor článku přímo vyděšen a který byl vyhodnocen jako nejhorší ze všech hodnocených úlů, byl sestaven z komponentů na účtence vystavené dne [datum], ani to, že komponenty uvedené na účtence ze dne [datum] pochází od žalobkyně. Sám autor článku, který úlovou sestavu za účelem hodnocení zajistil, připustil, že neměl jistotu ohledně toho, zda úl byl sestaven z komponentů vyrobených žalobkyní. Své tvrzení projevení„ šalamounskou formulací“ vystavěl na domněnce, která nebyla podložena žádným ověřením, nedošlo k potřebné objektivizaci. To, že autorovi úlová sestava připomínala výrobky žalobkyně, nepostačovalo pro přisouzení původcovství sestavy (jejích komponentů) žalobkyni a taková domněnka nepostačí ani v soudním řízení pro přijetí závěru o tom, že úl byl skutečně sestaven z komponentů pocházejících od žalobkyně (pokud by úlová sestava autorovi článku a členovi hodnotící komise nepřipomínala výrobek žalobkyně, logicky by zřejmě ani nevyvozoval, že se jedná o výrobek žalobkyně). Pokus o ověření přitom mohl být učiněn např. i dotazem na žalobkyni, přitom ověření původcovství by se jevilo logickým vzhledem k deklarovanému účelu hodnocení, jakož i vzhledem k tomu, že jiné posuzované vzorky členové komise zakoupili, resp. dostali od výrobců, u těch tedy potřebnou jistotu o původcovství mít museli. Potřebné vyjasnění otázky původcovství sporného úlu nepřinesly ani výsledky odborného (včetně znaleckého) zkoumání, resp. tyto důkazy vzhledem k zaměření zkoumání ani neměly potenciál spornou skutečnost objasnit.

21. Nebyla tedy prokázána pravdivost tvrzení, že nejhůře hodnocený úl pochází od žalobkyně. Jak již vyložil odvolací soud, důkazní břemeno (unesení tzv. důkazu pravdy) tížilo žalovaného. Pokud jde o aktivitu žalovaného směrem k unesení břemene důkazního, žalovaný v průběhu jednání dne [datum] naznačil okruh zvažovaných důkazních návrhů s tím, že je upřesní v návaznosti na doplnění dokazování výslechem Ing. [celé jméno svědka]. Poté, co soud vyslechl Ing. [celé jméno svědka] a obeznámil účastníky o tom, že průběžným hodnocením důkazů nedospěl k závěru o prokázání sporného tvrzení, vyzval žalovaného k označení důkazů k prokázání sporného tvrzení, na což žalovaný zareagoval tak, že navrhl vyslechnout vnučku Ing. [příjmení], vlastnící [příjmení] úl, která jej předala k hodnocení Ing. [celé jméno svědka] (s tím, že tato osoba by měla být slyšena k tomu, zda předala Ing. [celé jméno svědka] účtenku z [datum], měla by osvětlit, kde Ing. [příjmení] nakupoval a od koho odebíral komponenty k výrobě úlů). V návaznosti na upozornění, že se nejedná o důkaz způsobilý prokázat sporné tvrzení, si žalovaný vyžádal lhůtu k označení důkazů. Následně žalovaný, v soudem poskytnuté lhůtě, soudu sdělil, že nečiní další (nové) návrhy na doplnění dokazování.

22. Žalobkyni bylo článkem přiřknuto, že je výrobcem nejhůře hodnoceného úlu, aniž by v řízení byla prokázána pravdivost tvrzení o tom, že se jedná o úl pocházející od žalobkyně. Spojení žalobkyně s nejhůře hodnoceným úlem, za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla s tímto úlem cokoliv společného, nedůvodně poškozuje žalobkyni na její pověsti, přičemž dobrá pověst se presumuje. Žalovaný, vydavatel periodického tisku, tak bez zákonného důvodu zasáhl do pověsti žalobkyně, přičemž uvedené zakládá žalobkyni právo domáhat se proti žalovanému toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

23. Žalobkyně se žalobními nároky (těmi, které zůstaly předmětem řízení) domáhala odškodnění nemajetkové újmy, a sice odškodnění poskytnutím omluvy a odškodnění poskytnutím peněžitého zadostiučinění (v rezidujících 100.000 Kč).

24. Soud v průběhu řízení seznámil účastníky se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021 ve věci sp. zn. 23 Cdo 327/2021 a dopady těchto závěrů na projednávanou věc. Nejvyšší soud v odkazovaném rozhodnutí vyložil následující: Závazek k odčinění nemajetkové újmy není v současnosti pojímán jako důsledek (resp. součást) jednotlivých zvláštních práv (resp. nároků) vyplývajících z deliktního zásahu do některých (v zákoně vyjmenovaných) soukromých práv (resp. jako soubor jednotlivých samostatně existujících závazků spjatých vždy s konkrétní zákonem vymezenou deliktní skutkovou podstatou), nýbrž je považován za součást obecné úpravy deliktního závazku k náhradě (majetkové a nemajetkové) újmy, což souvisí s uplatněnou koncepcí jednotné právní úpravy deliktního (škodního) práva v rekodifikované podobě soukromého práva … Podle současné právní úpravy je tak nutno rozlišovat mezi podmínkami vzniku jednotlivých (zvláštních) deliktních závazků vyplývajících ze samotného neoprávněného porušení (popř. ohrožení) cizího soukromého práva (typicky spjatých s tzv. nárokem zápůrčím a tzv. nárokem odstraňovacím), oproti vzniku (obecného) deliktního závazku k odčinění nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, jehož podmínkou je, aby nemajetková újma, jež má být poskytnutím přiměřeného zadostiučinění odčiněna, na straně poškozeného (obdobně jako v případě takto způsobené újmy majetkové) skutečně vznikla (v tomto smyslu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4263/2019). V rámci takto chápaného (jednotného) deliktního práva k náhradě újmy současná právní úprava nicméně nepovažuje závazek k odčinění nemajetkové újmy, na rozdíl od náhrady újmy na jmění (škody), za pravidelný důsledek porušení právní povinnosti (resp. zásahu do cizího práva), nýbrž předpokládá vznik tohoto závazku (výjimečně) pouze tehdy, byla-li taková povinnost výslovně ujednána nebo stanoví-li tak zvlášť zákon (§ 2894 odst. 2 o. z.) … Ve vztahu k právnickým osobám účinná právní úprava v občanském zákoníku nevylučuje (nepopírá) možnost vzniku nemajetkové újmy (resp. některých forem nemajetkové újmy) i na jejich straně. Zároveň z hlediska samotných podmínek vzniku závazku k odčinění vzniklé nemajetkové újmy nerozlišuje, zda byla nemajetková újma způsobena osobě fyzické či právnické. Proto i pro nemajetkovou újmu způsobenou právnické osobě platí, že podle § 2894 odst. 2 o. z. vzniká povinnost škůdce k jejímu odčinění pouze tehdy (nebylo-li výslovně ujednáno jinak), stanoví-li tak zvlášť zákon. … Oproti právní úpravě účinné od 1. 1. 1992 do [datum] (dle § 19b obč. zák.) současná právní úprava v případě deliktního zásahu do pověsti právnické osoby (a rovněž v případě zásahu do jejího názvu nebo soukromí) podle § 135 odst. 2 o. z. právo poškozené právnické osoby na odčinění takto způsobené nemajetkové újmy zvlášť nestanoví. Lze tak uzavřít, že právnické osobě právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do její pověsti podle § 135 odst. 2 o. z. na základě přímého použití účinné právní úpravy v občanském zákoníku (není-li výslovně ujednáno jinak) nevzniká. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí zároveň dovodil, že zákonodárcem nezahrnutý neoprávněný zásah do pověsti právnické osoby do okruhu zvlášť stanovených případů (se kterými zákon spojuje právo na odčinění nemajetkové újmy ve smyslu § 2894 odst. 2 o. z.) nepředstavuje tzv. otevřenou nepravou (teleologickou) mezeru v právu. Dovodil i to, že existence práva právnické osoby na odčinění nemajetkové újmy v důsledku neoprávněného zásahu do její pověsti nevyplývá ani z ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, v právu unijním není tato problematika harmonizována, resp. dovodil, že z ratifikovaných a vyhlášených mezinárodní smluv, jimiž je Česká republika vázána, nevyplývá závazek k ochraně tohoto práva právnických osob, a tudíž existenci tohoto práva nelze dovodit ani z žádného přímo použitelného ustanovení takové mezinárodní smlouvy.

25. Vztaženo na posuzovanou věc, ač soud dospěl k závěru o tom, že žalovaný bez zákonného důvodu zasáhl do pověsti žalobkyně, nelze žalobkyni požadované odškodnění přisoudit, neboť žalobkyni podle hmotného práva nesvědčí, z titulu zásahu do její pověsti, nárok na odčinění nemajetkové újmy. Jelikož předmětem řízení nebyly jiné než odškodňovací nároky žalobkyně, nezbylo, než žalobu pro její nedůvodnost v obou dotčených nárocích zamítnout. (výroky I. a II.)

26. Žalobkyně již v žalobě vylíčila rozhodné skutečnosti z hlediska základu návrhu, oprávněnost žalobou uplatněných nároků opírala o tvrzení o zásahu do dobré pověsti žalobkyně, sama zvolila skutkový základ uplatněných nároků. V žalobě naznačila, že jednání žalovaného mohlo vykazovat znaky nekalosoutěžního jednání s cílem zvýhodnit jednoho výrobce před jinými„ bez objektivního posouzení“, v podání došlém soudu dne [datum] svou argumentaci posunula, kdy od původního vyjádření o„ možnosti“ naplnění znaků nekalosoutěžního jednání přešla k vyslovení přesvědčení o tom, že vytýkané jednání nese znaky nekalosoutěžního jednání. Na výzvu soudu pak upřesnila, že nehodlá měnit vylíčený skutkový stav ani jej doplňovat o další rozhodující skutečnosti. Vzhledem k uvedenému soud na posun v argumentaci žalobkyně nenahlížel jako na změnu žaloby, o níž by bylo na místě rozhodovat.

27. Výsledkem řízení je plný procesní neúspěch žalobkyně, žalovaný je proto tím, komu svědčí proti žalobkyni právo na náhradu nákladů soudního řízení, včetně řízení odvolacího (ust. § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně spor neztratila pouze z toho důvodu, že soud se přiklonil k závěru o tom, že žalobkyni podle hmotného práva nesvědčí odškodňovací nárok. Procesní neúspěch žalobkyně byl částečně založen již rozhodnutím o částečném zastavení řízení (ve výroku pod bodem I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č.j. 22 Co 86/2021 – 211), poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět v části dopadající na požadavek na uveřejnění odpovědi podle zák. č. 46/2000 Sb. Žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení, přičemž jednalo se o zastavení řízení ve vztahu k 1/3 původního předmětu řízení (jímž žalobkyně kumulovala 3 nároky). Žalobkyně by tak bez ohledu na výsledek řízení před soudem prvního stupně po vrácení věci soudem odvolacím byla neúspěšnou v rozsahu odpovídajícím 1/3 původního předmětu řízení. Byla-li by úspěšnou se zbytkem žaloby, její úspěch by představoval 2/3 původního předmětu řízení a při poměrném rozdělení nákladů mezi účastníky by tak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nákladů řízení v částce odpovídající 1/3 nákladů účelně vynaložených. Částečný procesní neúspěch žalobkyně nevyvěrá z rozhodnutí o zamítnutí požadavku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění v částce 300.000 Kč (z nárokovaných 400.000 Kč) ve výroku pod bodem IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 9. 2020, č.j. 13 C 87/2017-160. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí nebrojila odvoláním, k faktickému zúžení předmětu řízení došlo rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání žalovaného (rozhodnutím ve výroku pod bodem II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, č. j. 22 Co 86/2021 – 211, které nabylo právní moci dne [datum]). Pro posouzení úspěchu žalobkyně ve vztahu k požadavku na přiznání peněžitého zadostiučinění však není rozhodné, jakou konkrétní částku soud žalobkyni původně přisoudil.

28. Vyložené úvahy o míře procesního (ne) úspěchu žalobkyně a původu tohoto neúspěchu soud vztáhl i na rozhodování o tom zda, popř. do jaké míry je na místě aplikovat moderační právo ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení. Soud vycházel z toho, že funkcí náhrady nákladů soudního řízení není sankcionovat neúspěšného účastníka řízení a moderace nákladů řízení je institutem výjimečným. Bylo na místě vzít do úvahy dopady shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, nikoliv však ve smyslu toho, že by toto rozhodnutí bez dalšího způsobilo žalobkyni ztrátu sporu ve vztahu ke 2/3 předmětu řízení. Podstatné je, že v době, kdy žalobkyně žalobou své nároky uplatnila (formulovala žalobní nároky na odškodnění), zde nebylo rozhodnutí vyšších soudů, které by zapovídalo nárokovat odškodnění nemajetkové újmy vzniklé právnické osobě z titulu zásahu do její pověsti. Právní názor vyslovený ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž se soud nalézací ztotožňuje, je nový jak pro žalobkyni, tak pro žalovaného (žalovaný ostatně v průběhu řízení neargumentoval způsobem, jakým začal argumentovat po seznámení se se závěry shora citovaného rozhodnutí). Účastníci, které soud seznámil s tím, že hodlá zvažovat použití moderačního práva ve vztahu k nákladům řízení, neargumentovali nevhodností takového postupu z hlediska dopadu případné moderace na některého z účastníka z hlediska jeho poměrů, žalovaný poukazoval právě na předmět řízení sestávající z původních 3 nároků, nenaznačoval negativní dopady případně moderace na žalovaného z hlediska jeho majetkových (či jiných) poměrů. Soud se přiklonil k částečné moderaci nákladů řízení a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku odpovídající 2/3 účelně vynaložených nákladů žalovaného. K tomuto postupu soud vedly jak okolnosti, které vedly žalobkyni k formulaci žalobních požadavků ve vztahu k odškodňovacím nárokům (k tomu podrobněji shora), tak okolnosti týkající se průběhu sporu, včetně postoje účastníků v průběhu sporu (včetně řízení odvolacího). Spravedlivému uspořádání právních poměrů mezi účastníky, co do otázky vypořádání nákladů řízení, odpovídá zavázat žalobkyni k náhradě nákladů řízení v rozsahu sníženém právě o 1/3.

29. Žalovaný v řízení účelně vynaložil náklady na jeho právní zastoupení advokátem a náklady na zaplacení soudního poplatku za odvolání žalovaného proti rozhodnutí ve věci samé (žalovaný zaplatil na soudním poplatku 6.000 Kč, z čehož žalovaným bylo účelně vynaloženo toliko 4.000 Kč, neboť pouze tato výše soudního poplatku souvisí s předmětem odvolacího řízení, ve vztahu ke kterému žalovaný uspěl, když žalovaný nemohl uspět se svým odvoláním proti rozhodnutí, kterým soud pro žalovaného příznivě vyznívajícím rozhodnutím zamítl žalobu v části dopadající na požadavek peněžitého odškodnění v částce 300.000 Kč; k výši soudního poplatku srov. položku 22 bod 1. písm. b), bod 2., ve spojení s položkou 3 písm. a), položkou 4 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků – přílohy zák. č. 549/1991 Sb.). Co se týče nákladů právního zastoupení, ty sestávající z odměny zástupce žalovaného v sazbě 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a. t.“), přičemž z obsahu spisu se podává, že zástupce žalovaného poskytl celkem 13 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, včetně doplnění, účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum], [datum], sepis odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, účast na jednání před soudem odvolacím dne [datum], účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum] a [datum], sepis vyjádření ze dne [datum]), kdy za úkon právní služby spočívající v účasti na jednání před soudem dne [datum] žalovanému náleží odměna ve výši dvojnásobku základní sazby úkonu, a to s ohledem na délku jednání převyšující dvě hodiny. Dále k nákladům právního zastoupení náleží náhrada hotových výdajů zástupce žalovaného dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t. (13 x 300 Kč) a obě položky (odměna v celkové výši 40.300 Kč a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3.900 Kč) se navyšují o daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. Nekrácený přísudek žalovaného po součtu jednotlivých položek činí 57.482 Kč a výsledná výše náhrady nákladů řízení odpovídající 2/3 pak činí 38.321 Kč (po zaokrouhlení).

30. Soud nepřehlédl, že žalovaný k písemné likvidaci nákladů řízení doložil podklady, z jejichž obsahu lze usuzovat na to, že žalovanému byla vyúčtována Výzkumným a vývojovým ústavem dřevařským, [obec], s.p. cena za zpracování protokolu o zkoušce a [jméno] [příjmení] cena za zpracování znaleckého posudku. Listiny jsou opatřeny razítkem„ zaplaceno“, zřejmě sloužícím pro vnitřní potřebu žalovaného. Účastníkovi náleží náhrada nákladů řízení, které účelně vynaložil. Z předložených podkladů se nepodává, že by žalovaný uvedené částky skutečně vynaložil. Na překážku přisouzení takové náhrady nákladů řízení by bylo však i to, že z předložených podkladů ani není zřejmý časový rozsah, který si zpracování znaleckého posudku, resp. protokolu o zkoušce, vyžádalo. Náhrada hotových výdajů v souvislosti s pořízením znaleckého posudku (resp. kvaziodborného vyjádření) účastníkem řízení přitom nemůže být přisouzena toliko na základě fakturace mezi znalcem (odborníkem podávajícím vyjádření) a účastníkem (objednatelem), ale taková náhrada může být přiznána za situace prokázaného vzniku takového nákladu a musí být stanovena podle příslušných předpisů upravujících určení znalečného, přičemž podklady k takovému určení žalovaný soudu neposkytl. Z hlediska účelnosti vynaložených nákladů (z pozice žalovaného nákladů potřebných k bránění práva) by na překážku přisouzení náhrady bylo i to, že oba důkazy nesměřovaly k prokázání právně významné skutečnosti v řízení (neměly potenciál ozřejmit, zda úl, jehož původcovství bylo mezi účastníky sporné, pochází od žalobkyně).

31. Rozhodnutí ve výroku pod bodem IV. je odůvodněno ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud podle výsledku řízení, jímž je procesní neúspěch žalobkyně, uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady řízení státem placené, vzniklé v souvislosti s výslechem znalce. O znalečném, které činilo 458 Kč, bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], znalečné bylo vyplaceno dne [datum]. Jelikož se soudu jevilo (vzhledem ke shora uvedeným závěrům, pro něž soud přistoupil k moderaci nákladů řízení) nespravedlivým zavázat žalobkyni k úplné náhradě státem placených nákladů řízení, zavázal žalobkyni k náhradě v rozsahu 2/3, čemuž odpovídá částka 305 Kč (po zaokrouhlení). K zaplacení zbytku státem placených nákladů však nelze zavázat plně procesně úspěšného žalovaného (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 221/04).

32. Lhůta k plnění byla u všech platebních povinností žalobkyně určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení