13 C 95/2025 - 150

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 264 205 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyní částku 264 205 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 264 205 Kč za dobu od 17. 7. 2025 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 47 577,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 18. 7. 2025 domáhala zaplacení částky 264 205 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 264 205 Kč za dobu od 17. 7. 2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila následovně. Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou pojistnou smlouvu č. [hodnota] na pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a pojistným v měsíční výši 1 439 Kč, pozdějšími dodatky upravené nakonec na 1 165 Kč. Pojištění skončilo dohodou ke dni 31. 8. 2022. Na základě pojistné smlouvy žalobkyně žalované zaplatila pojistné v celkové výši 319 205 Kč, žalovaná žalobkyni zaplatila na pojistném plnění celkem 55 000 Kč. Jelikož pojistná smlouva byla neplatná, představuje žalobkyní zaplacená částka, po snížení o žalovanou vyplacenou částku, bezdůvodné obohacení žalované. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že pojistné plnění je zčásti „formováno“ umísťováním pojistného do fondů pojistitele, neboť ve sjednaných případech se vyplácí pojistné plnění ve výši kapitálové hodnoty smlouvy. Podle pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna některé poplatky odečítat z pojistného před převedením pojistného na kapitálovou hodnotu, o jiné poplatky pak snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy. Poplatky však nebyly ujednány určitým způsobem. Se sazebníkem poplatků, na který smlouva odkazovala, nebyla žalobkyně seznámena, ani jí nebyl předán. Ujednání pojistné smlouvy o nakládání s pojistným, „formování“ pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty smlouvy o poplatky jsou zneužívajícími ujednáními dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě sedmi dnů výzvou ze dne 9. 7. 2025, žalovaná však nic neuhradila. K argumentaci žalované o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty namítala, že neměla vědomost o tom, že se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohacuje. Dál tvrdila, že žalovaná jednala ve zlé víře a úmyslně se na úkor žalobkyně obohacovala, neboť s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu a dohledový benchmark České národní banky (obojí z roku 2019) si musela být vědoma, že pojistné smlouvy o životním pojištění mohou být neplatné. Dále žalobkyně pokládala námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy s ohledem na silnější postavení žalované a její povinnost jednat s odbornou péčí.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Uzavření pojistné smlouvy mezi stranami potvrdila s tím, že k ní byly sjednány čtyři dodatky a ukončena byla dohodou z důvodu uzavření nové smlouvy. Podle žalované žalobkyně na pojistném za dobu trvání pojištění zaplatila celkem 314 766 Kč a žalovaná poskytla plnění ve výši 54 800 Kč a vrátila přeplatek na pojistném ve výši 1 165 Kč, tj. celkem 55 965 Kč. Dále žalovaná žalobkyni vyplatila dne 15. 8. 2025 částku 1 177,11 Kč zahrnující vrácení pojistného zaplaceného dne 29. 7. 2022 ve výši 1 165 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 17. 7. 2025 do 18. 8. 2025 (přičemž i žalobkyni konkrétně sdělila, které zaplacené pojistné tímto způsobem vrací). Žalovaná tedy vrátila žalobkyni pro případ neplatnosti předmětné pojistné smlouvy veškerá plnění zaplacená žalobkyní žalované v posledních třech letech před podáním žaloby. Žalovaná namítla promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení pro případ, že by soud smlouvu shledal neplatnou, neboť veškeré další platby pojistného byly učiněny dříve než tři roky před podáním žaloby. Žalovaná namítala promlčení jak při aplikaci dvouleté subjektivní promlčecí lhůty (v posledních dvou letech před podáním žaloby žalobkyně žalované nezaplatila nic), tak při aplikaci tříleté objektivní promlčecí lhůty (veškeré platby učiněné v posledních třech letech před podáním žaloby byly vráceny). Ve vztahu k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty uváděla, že žalobkyně mohla případnou neplatnost pojistné smlouvy rozpoznat již při jejím sjednávání, dále pak po obdržení první rekapitulace ze dne 21. 1. 2010 a nejpozději při obdržení vyúčtování pojistné smlouvy dne 4. 9. 2022. Námitka promlčení je přitom zcela souladná s dobrými mravy. Dále žalovaná argumentovala, že pojistná smlouva byla platná, neboť žalobkyně byla se sazebníkem poplatků seznámena a napadená ujednání nejsou neurčitá. Žalobkyně si nemohla myslet, že by pojistný produkt byl poskytován bez poplatků a v průběhu 13 let trvání pojištění žádné pochybnosti neprojevila, a to i přes pravidelné informování výročními rekapitulacemi. Smlouva neobsahovala žádná zneužívající ujednání, není zřejmé, v čem by napadená ujednání měla způsobovat nerovnováhu v právech, navíc tato nemohou být současně neurčitá a zneužívající, jak žalobkyně tvrdila. V případě, že by smlouva byla neplatná pro zneužívající ujednání, se právo uplatnit její neplatnost promlčelo. Podle žalované žalobkyně ničím nedoložila, že by žalovaná měla vědomost o neplatnosti konkrétní pojistné smlouvy mezi stranami; obecný dohledový benchmark publikovaný 10 let po uzavření dané smlouvy to nijak nedokládá. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

4. Dne [datum] ujednaly právní předchůdkyně žalované, společnost [právnická osoba]., jako pojistitel na jedné straně a žalobkyně jako pojistník a pojištěný na druhé straně pojistnou smlouvu č. [hodnota] s počátkem pojištění dne [datum] na dobu do dosažení věku žalobkyně 75 let (dle pojistky konkrétně do [datum]). Ve smlouvě bylo uvedeno pojištění pro případ smrti (s pojistnou částkou ve výši 10 000 Kč) a dožití (s výplatou kapitálové hodnoty smlouvy), dále pojištění pro případ úrazu, denního odškodného, hospitalizace a pracovní neschopnosti a dále pojištění týkající se dětí žalobkyně. Pojistné bylo sjednáno na 1 439 Kč měsíčně bez podrobnějšího členění. Ve smlouvě bylo uvedeno umístění pojistného do „Garantovaného fondu“. Ve smlouvě bylo uvedeno, že pojistník potvrzuje, že převzal a byl seznámen s konkrétními dokumenty uvedenými ve smlouvě; ty zahrnovaly všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno] verze 01/2009, speciální pojistné podmínky pro [Anonymizováno] životní pojištění verze 01/2009, blíže nespecifikovaná smluvní ujednání pro sjednaná pojištění a zásady pro nakládání a ochranu osobních údajů, nikoli však sazebník či přehled poplatků. Nic konkrétního o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného, smlouva neobsahovala, ani neodkazovala na žádný konkrétní dokument s takovým obsahem. (vše zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy pro [Anonymizováno] životní pojištění, jejíž sjednání v této podobě nebylo mezi stranami sporné, a pojistky k pojistné smlouvě) [právnická osoba] pojistné smlouvě byly následně sjednány celkem čtyři dodatky, kterými byla pojistná smlouva dílčím způsobem modifikována bez podstatného významu pro nynější řízení; poslední sjednaná výše pojistného činila 1 165 Kč (zjištěno z dodatků č. [hodnota], 2, 3 a 4 k pojistné smlouvě a s nimi souvisejících žádostí o změnu v pojistné smlouvě, přičemž sjednání dodatků nebylo mezi stranami sporné).

6. Soud dále k důkazu provedl všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy označené [Anonymizováno] 3 verze 01/2009 (dále jen „VPP“) a speciální pojistné podmínky pro [Anonymizováno] životní pojištění verze 01/2009 (dále jen „SPP“). Z textu VPP neučinil žádná skutková zjištění, která by měla význam pro posouzení věci. V článku 1 SPP bylo uvedeno, že kapitálovou hodnotou pojistné smlouvy je součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřené v Kč. V článku 2 písm. A SPP bylo uvedeno, že při dožití se sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota pojistné smlouvy. V článku 2 písm. B SPP bylo uvedeno, že při smrti pojištěného bude obmyšlenému vyplacena pojistná částka, nebo (vyšší) kapitálová hodnota pojistné smlouvy. V článku 4 SPP bylo uvedeno, že pojistitel má právo stanovit výši nákladů, poplatků a ceny pojištění; ty byly v tomto článku rámcově obsahově vymezeny, avšak bez uvedení jakýchkoli konkrétních částek či způsobu výpočtu, pouze s odkazem na „platný sazebník poplatků“, který je k dispozici na internetových stránkách a obchodních místech pojistitele. (vše zjištěno z textu SPP)

7. Soud k důkazu provedl též listinu označenou jako „Aktuální sazebník poplatků pro [Anonymizováno] životní pojištění“, která se dle žalované vztahovala k předmětnému pojištění. To, že by s ním byla žalobkyně seznámena, v pojistné smlouvě nepotvrdila (k jejímu obsahu viz výše). Žalovaná navrhovala k prokázání seznámení žalobkyně se sazebníkem výslech svědka [jméno FO] coby zprostředkovatele předmětné smlouvy. Nelze pochopitelně předem vyloučit, že by si svědek vybavil konkrétní případ žalobkyně i po 16 letech od sjednávání předmětné smlouvy. Soud nicméně dospěl k závěru, že o věci je možno rozhodnout i bez ohledu na to, zda žalobkyně se sazebníkem poplatků byla seznámena, či nikoli. Proto se touto otázkou dále nezabýval, svědka nevyslýchal a nevyzýval žalovanou k označení dalších důkazů k prokázání této skutkové okolnosti.

8. Žalovaná vyhotovovala každoroční rekapitulace (přehledy stavu) stavu pojistné smlouvy, a to ke dni 31. 12. 2009, 31. 12. 2010, 31. 12. 2011, 31. 12. 2012, 31. 12. 2013, 31. 12. 2014, 31. 12. 2015, 31. 12. 2016, 31. 12. 2017, 31. 12. 2018, 31. 12. 2019, 31. 12. 2020 a 31. 12. 2021, v nichž žalobkyni informovala mj. o sjednané době pojištění, pojistné částce, kapitálové hodnotě a zaplaceném pojistném (zjištěno z uvedených rekapitulací, resp. přehledů stavu pojistné smlouvy). Soud se nezabýval otázkou, zda žalobkyně všechny rekapitulace, resp. přehledy obdržela, byť to nepopírala, neboť o věci bylo možno rozhodnout i bez ohledu na to.

9. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou žalobkyně za celou dobu uhradila celkem 314 766 Kč, žalovaná žalobkyni vyplatila pojistná plnění ve výši celkem 54 800 Kč, dále žalovaná žalobkyni vrátila přeplatek na pojistném ve výši 1 165 Kč a dále žalovaná žalobkyni vyplatila částku 1 165 Kč s úrokem z prodlení odpovídající pojistnému zaplacenému dne 29. 7. 2022; žádné jiné platby pojistného nebyly v posledních třech letech před podáním žaloby učiněny (skutková tvrzení žalované o vzájemných platbách byla mezi stranami nesporná, přičemž byla v souladu též se seznamem došlých plateb, oznámením o platbě ze dne 15. 8. 2025 včetně doručenky datové zprávy z téhož dne a oznámením o zadání domácí platby ze dne 15. 8. 2025, které soud provedl k důkazu).

10. Žalobkyně požádala o ukončení pojistné smlouvy žádostí datovanou dnem 3. 8. 2022 (zjištěno z uvedené žádosti). Žalovaná potvrdila ukončení pojistné smlouvy dnem 31. 8. 2022 z důvodu dohody bez výplaty odkupného (zjištěno z dopisu ze dne 1. 9. 2022).

11. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby výzvou datovanou dne 9. 7. 2025, přičemž ve výzvě požadovala úhradu částky 287 993,60 Kč včetně nákladů právních zastoupení do sedmi dnů (zjištěno z uvedené výzvy). Výzva byla žalované doručena dne 9. 7. 2025 (zjištěno z detailu datové zprávy).

12. Z dalších provedených důkazů (simulovaný průběh pojištění na č. l. 49 p. v. spisu, modelace vývoje pojištění na č. l. 69 až 71 spisu, záznam z jednání s klientem na č. l. 71 p. v. až 72 spisu, listina označená jako vyúčtování pojistné smlouvy na č. l. 75 spisu, listina označená jako spis pojistné události č. [hodnota] na č. l. 73 spisu, listina označená jako spis pojistné události č. [hodnota] na č. l. 74 spisu, listina označená jako spis pojistné události č. [hodnota] na č. l. 89 spisu, informace o splatnosti a platbě pojistného na č. l. 78 spisu) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

13. Soud neprovedl důkaz předloženými rozhodnutími soudů v různých sporech (na č. l. 103 až 127 spisu), neboť je pokládal za součást právní argumentace, nikoli za důkaz o skutkových okolnostech týkajících se nynějšího sporu.

14. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že mezi stranami (resp. v případě žalované její právní předchůdkyní, nicméně o právním nástupnictví žalované nebylo sporu) byla ujednána pojistná smlouva shora uvedeného obsahu s počátkem pojištění dne [datum], jejíž ujednání byla doplněna zejména všeobecnými a speciálními pojistnými podmínkami. Trvání smlouvy bylo sjednáno do [datum]. Ke smlouvě byly později ujednány čtyři dodatky. Žalobkyně vůči smlouvě nevznesla žádné výhrady předtím, než došlo k ukončení dohodou; nárok na bezdůvodné obohacení uplatnila u žalované poprvé až poté, v červenci 2025, přičemž plnění požadovala do sedmi dnů od doručení výzvy ze dne 9. 7. 2025. V souvislosti s pojistnou smlouvou žalobkyně uhradila před podáním žaloby celkem 314 766 Kč; z toho dvakrát 1 165 Kč v období od 18. 7. 2022 do podání žaloby. Obě posledně uvedené částky byly žalovanou žalobkyni vráceny. Žalovaná žalobkyni před dohodou o ukončení pojištění vyplatila pojistná plnění ve výši celkem 54 800 Kč.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy zejména dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen „obč. zák.“), a zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

17. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

18. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 téhož ustanovení součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

19. S ohledem na to, že předmětný spor se typově podobá jiným sporům projednávaným u zdejšího soudu, v nichž se jiní žalobci domáhali tvrzených nároků z (podle nich) neplatně sjednaných životních pojištění, pokládá soud za vhodné předeslat, že se v tomto řízení zabýval obsahem konkrétní pojistné smlouvy, které se řízení týká. Na její hodnocení nelze mechanicky přenášet argumentaci a závěry z jiných, byť do určité míry podobných soudních řízení. V jednotlivých případech se může velmi podstatně lišit, co bylo mezi stranami dané pojistné smlouvy sjednáno, a další okolnosti případu. Není tedy nijak překvapivé, že v některých sporech mohou soudy dospět k závěru o platnosti pojistné smlouvy, a v jiných naopak k závěru o její neplatnosti.

20. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Obecně lze rovněž mít za to, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).

21. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.

22. Podle mínění soudu nelze z předmětné pojistné smlouvy včetně jejích souvisejících ujednání v pojistných podmínkách v době uzavření smlouvy jednoznačně rozpoznat, jaká je skutečná výše odměn či nákladů hrazených pojistníkem pojistiteli. Z provedených důkazů vyplývá, že výši strhávaných částek podle podmínek daného pojištění do značné míry určuje pojistitel v průběhu trvání pojištění (zejména tím, že má možnost provádět předem nijak nespecifikované změny výše poplatků během trvání pojištění). Skutečnou cenu plnění podle uzavírané smlouvy může pojistník zjistit v podstatě až zpětně. Z tohoto pohledu není určující, zda žalobkyně byla, či nebyla seznámena s aktuálním sazebníkem platným v době sjednávání pojištění, když stejně mohlo dojít k jeho změně k tíži pojistníka třebas den poté. Lze přijmout, že pokud by účelem smlouvy byla toliko pojistná ochrana proti konkrétním pojistným nebezpečím s finálně definovanými pojistnými částkami, bylo by z pohledu pojistníka lhostejné, jak pojistitel s pojistným naloží (např. co z něho bude pokládat za poplatek, co za cenu pojištění apod.), neboť plnění pro pojistníka (resp. jinou případně oprávněnou osobu) by bylo stále totéž. Nicméně v tomto konkrétním případě je výše pojistného plnění v případech, kdy závisí na kapitálové hodnotě pojistné smlouvy, podstatně ovlivněna tím, kolik z částky pojistného se skutečně stane investicí do kapitálové hodnoty, která po případném zhodnocení může být v případě smrti nebo dožití vyplacena oprávněné osobě. Uvedenou neurčitost nelze překlenout tím, že o stavu kapitálové hodnoty a některých dalších parametrech žalovaná informovala ve výročních rekapitulacích, resp. přehledech. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst. Lze dodat, že v případě dlouhodobých právních poměrů je pochopitelné, dochází-li ke změnám v ceně plnění (jako příklad lze uvést poplatek za vedení účtu v bance, který nepochybně může v období let či desítek let vedení účtu dojít změny), nicméně v takových případě, stane-li se daný poměr pro spotřebitele nevýhodným, má zpravidla možnost jej ukončit, aniž by tím utrpěl. V případě investičního životního pojištění sjednaného na dlouhou dobu je ovšem situace odlišná, neboť předčasné ukončení s sebou může nést významné finanční nevýhody.

23. Soud dospěl k závěru, že popsaná neurčitost je podstatným nedostatkem, neboť při absenci (z pohledu okamžiku uzavření smlouvy) určitého ujednání o výši odměn a nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Vzhledem ke konstrukci pojištění, v němž placené pojistné nebylo nijak vnitřně členěno, zde od sebe nelze „rizikovou“ a „investiční“ složku reálně oddělit. Popsaná neurčitost tedy zasahuje sjednané pojištění jako celek.

24. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“, či dále rozsudek ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023).

25. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Soud si je vědom, že žalobkyně poukazovala na některá rozhodnutí Městského soudu v Praze, na jejichž základě argumentovala pro aplikaci směrnice (a případně i pro závěr, že námitka promlčení je neopodstatněná či rozporná s dobrými mravy). Soud nicméně dospěl k závěru, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy.

26. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobkyni tedy vzniklo, v rozsahu toho, co žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatila a nedostala zpět, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

27. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

28. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

29. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

30. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

31. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy započala úhradou jednotlivých plateb pojistného běžet objektivní promlčecí lhůta, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo vůbec nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo, dokonce podle smlouvy i opakovaně vyplatila pojistná plnění. Neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Žalované nelze přičíst žádný úmysl se na úkor žalobkyně obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. Platby, které byly učiněny v posledních třech letech před podáním žaloby, byly žalovanou žalobkyni vráceny. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení spočívající v požadavku na vrácení ostatních plateb, zaplacených dříve než tři roky před podáním žaloby, je promlčen.

32. K vypořádání stran lze poukázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“ 33. Soud v nynějším řízení postupoval v souladu s posledně uvedeným názorem. Ohledně aplikace § 107 odst. 2 obč. zák. lze odkázat na shora učiněné závěry. Je třeba zdůraznit, že tento postup je v plném souladu s principem, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení (vrátit plnění) vzniká již v okamžiku přijetí plnění, což uvádí např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002. Nelze totiž přehlížet, že jestliže obohacenému vzniká povinnost bezdůvodné obohacení vydat, je současně actio nata a ochuzenému již začíná běžet přinejmenším objektivní promlčecí lhůta.

34. Uplatnění námitky promlčení nebrání ani ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., neboť i žalobkyně, která podle smlouvy inkasovala pojistné plnění, by mohla promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat.

35. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zcela nedůvodná již při aplikaci objektivní promlčecí lhůty, soud se nezabýval možnou aplikací subjektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 1 obč. zák., neboť k tomu by mohlo být zapotřebí posuzovat subjektivní vědomí žalobkyně potenciálně přesahující pouhou otázku doručení či nedoručení výročních rekapitulací. Pro potřeby rozhodnutí ve věci by to však bylo zcela nadbytečné.

36. Jak již bylo řečeno, soud neshledal žádný důvod, pro který by námitka promlčení měla být rozpornou s dobrými mravy. Žalovaná nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni v uplatnění nároků zdržovala. Okolnost, že žalobkyně jednala jako spotřebitel (přičemž soud jí nijak neklade k tíži, že byla v době sjednávání smlouvy daňovou poradkyní, neboť to ji postavení spotřebitele při sjednávání pojištění nezbavovalo) a žalovaná jako profesionál, na tom nic nemění; z těchto okolností nelze automaticky dovozovat, že by podnikatel nemohl vznést jinak opodstatněnou námitku promlčení určitého nároku spotřebitele.

37. Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

39. Výše náhrady nákladů řízení žalované činí celkem 47 577,20 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 9 380 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 20. 8. 2025, vyjádření ve věci samé ze dne 9. 10. 2025, účast při ústním jednání dne 13. 10. 2025; b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 4 úkony; c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 8 257,20 Kč.

40. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení