13 CO 116/2021 - 551

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců Mgr. Dany Daňkové a Mgr. Přemysla Klase ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 819 788,77 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 18. 12. 2020, č. j. 4 C 136/2017-246, ve znění usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2021, č. j. 4 C 136/2017-262, a ve znění usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 2. 2021, č. j. 4 C 136/2017-270 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a) v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 328 720 Kč, potvrzuje, b) v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 387 762,77 Kč, mění takto: Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 387 762,77 Kč, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 215 588,05 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 365 301,97 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 531 650,77 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 716 482,77 Kč od [datum] do zaplacení, a ve výroku II. zrušuje a věc se vrací v uvedeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 716 482,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 215 588,05 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 365 301,97 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 531 650,77 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 716 482,77 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 241 979 Kč (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě (po několika změnách žaloby a částečných zpětvzetích žaloby), kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 716 482,77 Kč s úrokem z prodlení, která představovala peněžitou náhradu za užívání pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] to vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné pozemky“), které žalovaný bez právního důvodu užíval v době od [datum] do [datum]. Dospěl k závěru, že předmětné pozemky jsou oploceny, vstup do nich je realizován prostřednictvím brány a branky. Ve výše uvedeném období žalovaná na předmětné pozemky neměla přístup. Pozemky užíval žalovaný jako součást oploceného areálu a dále proto, že na pozemku p. [číslo] je postavena stavba [adresa] ve vlastnictví žalovaného a na pozemku p. [číslo] stavba garáže bez čp./č.e., rovněž ve vlastnictví žalovaného. Při stanovení výše peněžité náhrady soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] který byl podaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Po právní stránce nárok žalobkyně posoudil podle § 2991 a § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pokud jde o jistinu. Nárok na zaplacení příslušenství posoudil podle § 1970 o. z., aniž by odůvodnil, proč přiznal úrok z prodlení právě z výše uvedených částek a za výše uvedenou dobu. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena dohoda o budoucím vypořádání majetkových poměrů, která mimo jiné i upravovala výši úplaty za užívání předmětných pozemků po rozchodu účastníků, kteří dříve žili jako partneři. Z tohoto důvodu se žalovaný domníval, že nárok, který uplatnila žalobkyně, není možno posuzovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž je třeba vycházet ze smluvního ujednání obsaženého ve smlouvě ze dne [datum]. Namítl, že nárok žalobkyně je promlčen. Vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl jím označené důkazy, a to rodné listy nezletilých dětí účastníků, úřední záznamy Policie České republiky a trestní spis, kterými chtěl žalovaný zpochybnit věrohodnost svědka [jméno] [příjmení] mladšího a prokázat nepravdivost tvrzení žalobkyně, která podle jeho názoru má po celou dobu přístup na své pozemky a tyto může plně užívat. Dále vytkl soudu prvního stupně neprovedení důkazů rozhodnutími řeckých soudů, které měly prokázat jeho tvrzení o vztahu mezi účastníky, věrohodnost svědků, možnost přístupu žalobkyně na pozemky a do domu a rozpor s dobrými mravy v chování žalobkyně. Nakonec, pokud jde o neprovedené důkazy, žalovaný uvedl, že předložil znalecký posudek ze dne [datum], [číslo] podaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], a ačkoliv tento znalecký posudek doplnil o dodatek [číslo] který obsahoval doložku podle § 127a o. s. ř., tak soud prvního stupně jej odmítl provést a ani neprovedl výslech znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. Bc. [jméno] [příjmení] a ani nový znalecký posudek na určení obvyklého nájemného, který navrhl. Dále namítl nesprávnost znaleckého posudku podaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], která vycházela při stanovení obvyklého nájemného z ceny předmětných nemovitých věcí a ačkoli žalovaným předložený znalecký posudek podaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] určil zcela odlišnou obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí, soud prvního stupně tuto skutečnost ponechal bez povšimnutí a bez rozumného vysvětlení vycházel pouze ze znaleckého posudku, který byl podaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ve vztahu k prodlení namítl, že k zaplacení bezdůvodného obohacení nebyl řádně vyzván, změna žaloby mu byla doručena až dne [datum], nebyla mu doručena ani výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně. Při stanovení peněžité náhrady správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] který byl podaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

5. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ - § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), zopakoval a doplnil dokazování (§ 213 odst. 2, 3, 4, § 213a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro: potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 328 720 Kč), změnu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 387 762,77 Kč), zrušení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 215 588,05 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 365 301,97 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 531 650,77 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 716 482,77 Kč od [datum] do zaplacení) a ve výroku II. a vrácení věci v uvedeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Pokud jde o skutkovou stránku věci, soud prvního stupně správně a přesvědčivě popsal (vymezil), které skutečnosti má za prokázané a které nikoli a o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění ve vztahu k otázce vlastnického práva předmětných nemovitých věcí a době a způsobu užívání těchto předmětných nemovitých věcí. Závěr o tomto dílčím skutkovém stavu je tedy následující: a) žalobkyně byla v době od [datum] do [datum] vlastníkem předmětných pozemků, b) žalovaný byl v době od [datum] do [datum] vlastníkem stavby [adresa] postavené na pozemku p. [číslo] vlastníkem garáže bez čp./č.e. postavené na pozemku p. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], c) v době od [datum] do [datum] předmětné pozemky tvořily uzavřený funkční celek, který byl oplocen, a vstup na předmětné pozemky byl zajištěn bránou a brankou. Jednalo se o uzavřený prostor, který primárně sloužil vlastníkovi rodinného domu (stavba [adresa]), což je patrné ze samotného umístění rodinného domu na předmětných pozemcích, venkovních úpravách předmětných pozemků, které slouží výlučně uživateli rodinnému domu. Tyto skutečnosti vyplývají zejména z fotodokumentace jednotlivých znaleckých posudků, které jsou obsahem spisu. Z tohoto důvodu proto není rozhodující, zda žalobkyně skutečně měla k dispozici po celou rozhodnou dobu, za kterou požaduje vydání bezdůvodného obohacení, klíče od brány a branky. Rozhodující totiž je, že předmětné pozemky žalovaný tímto způsobem v době od [datum] do [datum] užíval, a to jednak tím, že na části pozemků se nacházejí stavby v jeho vlastnictví, a dále tím, že zbývající část pozemků bezprostředně jako uzavřený areál sloužil uživateli staveb, které v té době byly v jeho vlastnictví. d) žalobkyně a žalovaný žili jako partneři, z tohoto svazku se jim narodily dvě nezletilé děti, dne [datum] uzavřeli dohodu o budoucím vypořádání majetkových poměrů, která obsahovala úpravu majetkových vztahů a bydlení pro dobu po jejich rozchodu. Dohoda ovšem neupravovala výši úplaty za užívání pozemků, pokud k převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům z žalobkyně na žalovaného nedojde. Ve smlouvě se žalobkyně pouze zavázala uzavřít se žalovaným smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům do 20 dnů od doručení písemné výzvy za kupní cenu 775 000 Kč, popřípadě cenu podle znaleckého posudku ke dni převodu.

7. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním ohledně výše peněžité náhrady za užívání předmětných pozemků nebyl postup soudu prvního stupně procesně správný.

8. Při stanovení peněžité náhrady soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] který byl podán znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jednalo se o znalecký posudek, který byl předložen žalobkyní a obsahoval doložku znalkyně o tom, že si je vědoma následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§ 127a o. s. ř.). Soud prvního stupně zřejmě přehlédl, že znalecký úkol byl zadán znalkyni žalobkyní nesprávně, neboť znalkyně měla úkol vyhotovit znalecký posudek„ o výši hodnoty (ceny) bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků“. Správně však měl být znalkyni uložen úkol, aby určila obvyklou výši měsíčního nájemného za užívání předmětných pozemků. Přesto znalkyně určila nájemné za užívání předmětných pozemků v celkové částce 716 482,77 Kč, a to za dobu od [datum] do [datum] a při stanovení tohoto nájemného nevycházela z metody porovnávací, nýbrž z metody náhradní, a to tak, že určila cenu pozemků a z ní stanovila procento simulovaného nájemného ve výši 9,5 % ročně z obvyklé ceny pozemků. V reakci na tento znalecký posudek žalovaný soudu prvního stupně k důkazu předložil znalecký posudek ze dne [datum], [číslo] podaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] a následně dodatek [číslo] ze dne [datum] k tomuto znaleckému posudku. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] určila obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí na částku 1 092 000 Kč a v dodatku ze dne [datum] na částku 1 162 000 Kč. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] určila obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí na částku 1 945 600 Kč. Soud prvního stupně ke znaleckému posudku předloženému žalovaným, který byl podaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] nepřihlížel s odůvodněním, že zadáním tohoto znaleckého posudku nebylo určení výše bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitých věcí a tento znalecký posudek neměl řádné náležitosti – absence doložky podle § 127a o. s. ř. (dodatek [číslo] který již obsahoval doložku podle § 127a o. s. ř. byl žalovaným podle názoru soudu prvního stupně předložen až po koncentraci řízení § 118b o. s. ř.) Odvolací soud konstatuje, že znalecký posudek podaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] měl všechny zákonem požadované náležitosti včetně doložky podle § 127a o. s. ř. Koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. se nevztahuje na doplnění zákonem požadované doložky podle § 127a o. s. ř., protože zákonná koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. se týká uvádění rozhodných skutečností o věci samé a označování důkazů k tvrzení, které je povinen účastník uvést. Soud prvního stupně tedy měl tento důkaz provést, a to i za situace, kdy úkolem znalkyně nebylo určit výši obvyklého nájemného, nýbrž obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí. Je tomu tak proto, že znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] při stanovení obvyklého nájemného vyšla z tzv. náhradní metody, kdy vycházela z ceny předmětných pozemků. Za situace, kdy žalovaný tvrdil a prokazoval, že cena předmětných pozemků je nižší, bylo třeba, aby se soud touto otázkou též zabýval. Jinými slovy řečeno, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, ze dne 16. 10. 2019, sp zn. 27 Cdo 2755/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1054/13).

9. V řízení před soudem prvního stupně tedy nastala procesní situace, kdy soud prvního stupně měl k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné dílčí otázce. [příjmení] je tedy zhodnotit i v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a uvést, z jakých důvodů nevychází ze závěrů jednoho či druhého znaleckého posudku. Pro tuto úvahu bylo třeba ovšem vyslechnout obě znalkyně a za situace, kdy by nebylo takto možno odstranit rozpory v dílčích závěrech znaleckých posudků, dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem. V nyní projednávané věci soud prvního stupně vyšel pouze ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] podaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tuto znalkyni ovšem ani nevyslechl a ke znaleckému posudku ze dne [datum], [číslo] který byl vyhotoven znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], jakož i k dodatku [číslo] ze dne [datum], nepřihlížel a rovněž ani tuto znalkyni nevyslechl.

10. Jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto odvolací soud sám v průběhu odvolacího řízení zjednal nápravu, a to tak, že obě znalkyně vyslechl, aby odstranil rozpory v závěrech znaleckých posudků a zvážil, zda je možno některý z nich vzít za podklad svého rozhodnutí, popřípadě, zda je třeba dát jejich závěry přezkoumat jiným znalcem. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyla schopna v rámci svého výslechu srozumitelným a přesvědčivým způsobem vysvětlit, proč použila při stanovení výše nájemného hodnotu 9,5 % z ceny předmětných pozemků. Uvedla, že jsou to znalecké standardy. V písemném znaleckém posudku neuvedla jejich přesný zdroj. V rámci svého výslechu pouze uvedla, že nějaké znalecké standardy existují a literatura je dohledatelná. Jakým konkrétním způsobem dospěla právě k hodnotě 9,5 %, nebyla ovšem schopna srozumitelně vysvětlit.

11. Ani po výslechu obou znalkyň se odvolacímu soudu nepodařilo odstranit rozpory v závěrech obou znaleckých posudků pokud jde o obvyklou výši ceny předmětných nemovitých věcí, a proto odvolací soud přistoupil k zadání nového znaleckého posudku znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Znalci bylo uloženo, aby určil obvyklou výši měsíčního nájemného v období od [datum] do [datum] za užívání předmětných pozemků a současně mu bylo uloženo, aby oba shora popsané znalecké posudky přezkoumal. Odvolací soud z podaného znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] zjistil, že obvyklá výše měsíčního nájemného v období od [datum] do [datum] za užívání předmětných pozemků činí částku 5 875 Kč měsíčně. Ve vztahu ke znaleckému posudku ze dne [datum], [číslo] který byl podán znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], znalec uvedl, že použitá metoda k určení výše nájemného z obvyklé ceny pozemků je v posudku zdůvodněna a je možná s tím, že vytkl znalkyni absenci uvedení konkrétní odborné literatury, ze které vycházela při určení simulovaného nájemného za rok v procentní sazbě z obvyklé ceny pozemků a absenci podrobnějšího zdůvodnění použité hodnoty (procentní sazby) 9,5 %, to vše za situace, kdy se míra kapitalizace pohybovala u objektu bydlení a pozemků v jednotlivém funkčním celku ve výši 4,5 % až 5,5 % podle druhu nemovitosti. Výnosy státních dluhopisů se pohybovaly v daném období (rok 2015 [číslo]) v rozmezí cca 0,3 % až 2,9 % a inflace v rozmezí 0,3 % až 2,8 %. Dále uvedl, že znalkyně použila ke stanovení obvyklé ceny pozemků pouze nabídkové ceny pozemků, i když tuto cenu korigovala koeficientem KR o hodnotě 0, [číslo] s tím, že se snažila dostat na předpokládanou úroveň budoucí sjednané kupní ceny, ale v posudku podle znalce přece jenom chybí uskutečněné prodeje (sjednané ceny), jejichž dohledání je pracné, ale z veřejných zdrojů je možné. Ve vztahu k znaleckému posudku ze dne [datum], [číslo] dodatku [číslo] ze dne [datum], které byly podány znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], uvedl, že posudek měl být vypracován především podle zákona č. 151/1997 Sb., a nikoli podle vyhlášky č. 441/2013 Sb. Dále znalkyni vytkl neúplnou definici obvyklé ceny k datu ocenění a to, že znalkyně používala ke stanovení obvyklé ceny pozemků pouze nabídkové ceny. Výčet porovnávaných pozemků byl podle znalce velice stručný a nekontrolovatelný, což ale bylo napraveno v dodatku [číslo].

12. Proti znaleckému posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vznesla žalobkyně námitky. Uvedla, že znalec s úmyslem stanovit cenu nájmu co nejnižší, zahrnul do seznamu zkoumaných pozemků i takové pozemky, které svým zařazením a kvalitou neodpovídají předmětným pozemkům ve vlastnictví žalobkyně. Předmětné pozemky jsou totiž stavebními pozemky se zahradou, která s těmito stavebními pozemky tvoří jeden funkční celek, jsou zasíťované a nacházejí se v centru obce Vojkovice. Porovnávané pozemky uvedené znalcem podle názoru žalobkyně nelze považovat za pozemky obdobné pozemkům ve vlastnictví žalobkyně. U některých pozemků zamlčel znalec, že se jedná o pozemky v lánu bez inženýrských sítí a bez přístupové komunikace. Dále nesouhlasila s použitou metodou stanovení výše nájmu výnosovou metodou, když tuto metodu používají zejména banky při poskytování úvěrů a výnosovou metodou stanovují cenu nemovitostí z výnosu, které svému majiteli přináší zisk z pronájmu. Dále namítla, že znalec stanovil výši měsíčního nájmu jako průměrnou hodnotu za celé období. Podle jejího názoru měl znalec s ohledem na délku doby bezdůvodného obohacení a vývoj cen pozemku na realitním trhu stanovit měsíční nájem pro každý rok zvlášť právě s ohledem na vývoj cen pozemku na trhu a na nárůst inflace v každém roce. Ve vztahu k revizi znaleckého posudku Ing. Bc. [jméno] [příjmení] uvedla, že znalkyně informace o odborné literatuře, ze které vycházela při určení simulovaného nájemného a stanovení procentní sazby 9,5 %, vysvětlila při jednání před odvolacím soudem a znalec nebyl s obsahem jejího výslechu seznámen. Dále namítla, že znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] neměla být slyšena jako znalkyně, neboť v době, kdy byla slyšena před odvolacím soudem, již nebyla zapsána v seznamu znalců.

13. K námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí následující. Hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Zákon stanoví zásadu, že tam, kde posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti prostřednictvím odborného znaleckého posudku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 405/2011). Podle názoru odvolacího soudu znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] logicky a přesvědčivě vysvětlil svůj postup při zpracování znaleckého posudku, jeho znalecký posudek je přesvědčivý, úplný ve vztahu k zadání a obsahuje logické odůvodnění znaleckého nálezu. Námitky žalobkyně vůči tomuto znaleckému posudku odvolací soud posoudil jako nedůvodné. [příjmení] metodiku pro výpočet obvyklého nájemného znalec srozumitelným způsobem vysvětlil a odůvodnil. Při určení obvyklé ceny nájmu pozemků zastavěných stavbami nebo pozemku v jednotném funkčním celku vycházel ze stanovené obvyklé ceny stavebních pozemků nebo pozemků určených k zástavbě rodinnými domy a z nich pak stanovil ekonomické nájemné, tedy nájemné, které pokryje vlastníkovi nemovitostí veškeré jeho náklady spojené s jejich vlastnictvím a jejich pronájmem a k tomu přinese přiměřený výnos z kapitálu, který byl do pořízení nemovitostí vložen. Při výpočtu ekonomického nájmu vycházel z výnosové hodnoty nemovitostí, jejichž cena byla stanovena ze sjednaných cen. Při sběru dat čerpal z veřejně dostupných zdrojů z katastru nemovitostí a ze svého archivu a vycházel z obvyklých cen stavebních pozemků, zastavěných objektů k bydlení nebo na stavbu rodinného domu určených. Vybrané nemovité věci z realizovaných prodejů v dané nebo porovnávané lokalitě v daném časovém období upravil příslušnými koeficienty, jimiž zohlednil všechny okolnosti, které mají vliv na cenu. Těmito koeficienty pak byly zohledněny veškeré námitky žalobkyně co do výběru srovnávaných nemovitých věcí. K námitce žalobkyně ve vztahu ke znaleckému posudku Ing. Bc. [jméno] [příjmení] a tvrzené absenci přepisu jejího výslechu před odvolacím soudem je třeba uvést, že tato námitka není důvodná, neboť znalci byl před jeho výslechem před odvolacím soudem poskytnut doslovný přepis výpovědí obou znalkyň. Znalec též podle názoru odvolacího soudu srozumitelným způsobem vysvětlil, proč stanovil výši obvyklého měsíčního nájemného ve stejné částce po celé rozhodné období. Konečně, pokud jde o námitku žalobkyně ve vztahu k výslechu znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] před odvolacím soudem v době, kdy již nebyla zapsána v seznamu znalců, tak v této souvislosti je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2719/2005, z jehož odůvodnění vyplývá, že jestliže soud za účelem upřesnění či doplnění odborných závěrů písemného znaleckého posudku nařídí důkaz výslechem znalce, jenž posudek vypracoval, nejde o zadání nového posudku a není rozhodující, zda tento výslech se provede v době, kdy znalec vykonává znaleckou činnost či poté, kdy již znalcem není. Má-li se znalec vyjádřit ve své výpovědi k odborným otázkám, jejichž zkoumání bylo předmětem podaného posudku, nelze jej vyslýchat jako svědka či mu v řízení připisovat jiné procesní postavení. Znamená to, že znalec, jenž před soudem v podstatě pouze„ stvrzuje“ podaný písemný posudek, činí tak jako znalec, a to i v době, když již znaleckou činnost nevykonává, nebo není oprávněný vykonávat. Jestliže je taková osoba vyslechnuta soudem jako znalec k obsahu podaného znaleckého posudku, je i taková výpověď znaleckým posudkem.

14. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud učinil dílčí závěr o skutkovém stavu: a) obvyklá výše měsíčního nájemného za užívání předmětných nemovitých věcí za dobu od [datum] do [datum] činila částku 5 870 Kč.

15. Po právní stránce vznikl mezi žalobkyní jako ochuzenou a žalovaným jako obohaceným závazek z bezdůvodného obohacení (§ [číslo], § [číslo], § 2991 a násl. o. z.), a to užíváním předmětných nemovitých věcí bez právního důvodu v době od [datum] do [datum].

16. Závazek z bezdůvodného obohacení je představován povinností toho, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Výše plnění se přitom odvozuje od prospěchu, který získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoli více), co sám získal. Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Obohacený přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání věci vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užívání věci vznikl (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudky ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, nebo ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005).

17. Peněžitá náhrada za období od [datum] do [datum] za užívání předmětných pozemků bez právního důvodu je tak představována částkou 328 720 Kč (56 měsíců x 5 870 Kč). Tato částka představuje prospěch žalovaného, který získal užíváním předmětných nemovitých věcí bez právního důvodu a jde o částku, kterou by v tomto období žalovaný vynaložil na nájemné za užívání předmětných nemovitých věcí.

18. K odvolacím námitkám žalovaného:

19. K dohodě o budoucím vypořádání majetkových vztahů ze dne [datum]:

20. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dohoda, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] upravuje jejich vzájemné majetkové vztahy a práva bydlení pro dobu po ukončení jejich partnerského soužití a obsahuje pouze závazek žalobkyně převést předmětné pozemky na žalovaného za dohodnutou cenu 775 000 Kč, popřípadě podle aktuálního znaleckého posudku, a reguluje úpravu bydlení. Je třeba znovu zdůraznit, že tato dohoda neupravuje smluvní úpravu užívání předmětných pozemků účastníky řízení a neupravuje ani výši úplaty, kterou by byl žalovaný povinen platit žalobkyni za užívání předmětných pozemků, a to v pozitivním i negativním slova smyslu. Proto se v nyní projednávané věci po právní stránce jedná o závazek z bezdůvodného obohacení a nikoli závazek ze smlouvy.

21. K právnímu hodnocení žalobou uplatněného nároku a k námitce promlčení:

22. Povinností účastníka řízení je vylíčit rozhodující skutečnosti. Naproti tomu není povinností účastníka žalobou uplatněný nárok kvalifikovat po právní stránce. Právní posouzení totiž přísluší soudu. Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. soud každý úkon účastníka posuzuje podle jeho obsahu. Po posouzení žaloby včetně všech jejích doplnění je zcela zřejmé, že žalobkyně od počátku řízení uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení a nikoli nárok na náhradu škody, ačkoli je třeba upozornit, že ne vždy žalobkyně zcela přesně, srozumitelně a výstižně svůj nárok popisovala. Přesto, pokud jsou její podání posouzena v celkovém kontextu podle svého obsahu, nelze učinit jiný závěr než ten, že se jedná o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit plnění za užívání cizí věci jako prospěch, který získal žalovaný a o nějž se na úkor žalobkyně (vlastníka předmětných pozemků) obohatil. Institut bezdůvodného obohacení totiž směřuje k odčerpání prostředků od osoby, která je získala některou ze skutkových podstat uvedených v § 2991 odst. 2 o. z. a výše plnění za užívání cizí věci se proto odvozuje od prospěchu, který získal obohacený, který je povinen vydat prospěch, který bezdůvodně získal a o nějž se na úkor vlastníka (ochuzeného) obohatil.

23. Subjektivní promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.) a počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnuje vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a vědomost o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 o. z.).

24. Žalobkyně opakovaně brala žalobu částečně zpět a opakovaně částečně žalobu rozšiřovala. Je třeba souhlasit se žalovaným, že její podání byla často chaotická, nepřesná a obsahovala věcné i početní chyby. Výběrově lze upozornit na následující podání. V podání ze dne [datum] požadovala vedle doposud žalované částky 247 500 Kč (peněžitá náhrada za užívání předmětných pozemků za období od [datum] do [datum]), aby soud připustil změnu žaloby o částku 471 796 Kč (peněžitá náhrada za užívání předmětných pozemků za období od [datum] do [datum]), což v součtu mělo činit částku 719 296 Kč, ale součet jednotlivých dílčích částek za požadované období činil jinou částku, a to 471 776,08 Kč (99 809,28 Kč + 166 348,80 Kč + 184 812 Kč + 20 806 Kč), v podání též absentovalo vylíčení (mimo jiných rozhodujících skutečností) zcela základních skutečností o úroku z prodlení. V podání ze dne [datum] pak požadovala po žalovaném zaplatit odlišnou částku 729 295,41 Kč (peněžitá náhrada za užívání předmětných pozemků za období od [datum] do [datum]). Součet jednotlivých dílčích částek již byl sice proveden správně, ale bez jakéhokoli vysvětlení byla změněna celková požadovaná částka peněžité náhrady z částky 719 296 Kč na částku 729 295,41 Kč, byla změněna dílčí částka peněžité náhrady za dobu od [datum] do [datum] (v podání ze dne [datum] uváděla částku 184 812 Kč, v podání ze dne [datum] uváděla částku 184 832 Kč) a opět bez vysvětlení byla změněna doba do kdy požaduje zaplacení peněžité náhrady (z [datum] na [datum]). I v tomto podání opět absentovalo vylíčení základních rozhodujících skutečnosti o úroku z prodlení. Tento nesoustředěný a chaotický přístup k vymezení předmětu řízení pak pokračoval i při jednání před soudem prvního stupně dne [datum], kdy žalobkyně požadovala opět jinou výši peněžité náhrady v částce 716 782,77 Kč (tedy opět odlišnou od předchozích podání) bez srozumitelného vysvětlení proč takto činí. Nelze pominout, že při tomto jednání žalobkyně vůbec nevysvětlila, co tato nově uvedená částka peněžité náhrady po skutkové stránce vlastně představuje. Tento nesoustředěný, nepřesný a chaotický přístup žalobkyně k vymezení předmětu řízení a plnění povinností tvrzení a důkazní se prolíná celým řízení od jeho počátku a bohužel pokračoval v průběhu odvolacího řízení (v rozsahu požadovaného úroku z prodlení), i když odvolací soud opakovaně a srozumitelně žalobkyni vyzýval k doplnění rozhodujících skutečností, ovšem zcela bez úspěchu.

25. Pokud jde o jistinu tak nakonec přes veškeré shora popsané obtíže, které žalobkyně způsobila, bylo možno uzavřít, že předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků za období od [datum] do [datum]: a) nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] byl u soudu uplatněn podáním ze dne [datum], který byl doručen soudu prvního stupně dne [datum]. Tato část nároku tedy byla uplatněna před uplynutím promlčecí lhůty. b) nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] byl uplatněn u soudu podáním dne [datum], který byl doručen soudu prvního stupně téhož dne. I tato část nároku byla uplatněna před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty.

26. Závěrem lze tedy konstatovat, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] byl uplatněn před uplynutím subjektivní promlčecí lhůty.

27. K důkazům, které nebyly soudem prvního stupně provedeny:

28. Předmětné pozemky tvoří uzavřený funkční celek, který je oplocen, a vstup na pozemek je zajištěn bránou a brankou. Jedná se o uzavřený prostor, který primárně slouží vlastníkovi rodinného domu (stavba [adresa]), což je patrné ze samotného umístění rodinného domu na předmětných pozemcích, venkovních úpravách předmětných pozemků, které slouží výlučně uživateli rodinného domu. Z tohoto důvodu proto není rozhodující, zda žalobkyně skutečně měla k dispozici po celou rozhodnou dobu, za kterou požaduje vydání bezdůvodného obohacení, klíče od brány a branky. Rozhodující totiž je, že předmětné pozemky žalovaný užívá, a to jednak tím, že na části pozemků se nacházejí stavby v jeho vlastnictví, a dále tím, že zbývající část pozemků bezprostředně jako uzavřený areál slouží uživateli staveb, které jsou v jeho vlastnictví. Proto námitka žalovaného vytýkající soudu neprovedení navržených důkazů, které měly prokázat tvrzení žalovaného o tom, že žalovaná měla zajištěn přístup na předmětné pozemky, nebyla důvodná.

29. Naproti tomu odvolací soud shledal důvodnou námitku žalovaného ve vztahu ke znaleckému posudku ze dne [datum], [číslo] dodatku [číslo] ze dne [datum], který byl podán znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení]. Protože se jednalo o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud zjednal nápravu v průběhu odvolacího řízení a tyto důkazy provedl sám.

30. Závěr odvolacího soudu k výši peněžité náhrady za užívání předmětných pozemků:

31. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně právo na peněžitou náhradu za užívání předmětných pozemků za období od [datum] do [datum] v částce 328 720 Kč (56 měsíců x 5 870 Kč).

32. Odvolací soudu proto v tomto rozsahu výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I. písm. a) tohoto rozsudku).

33. Ve zbývající části uplatněného nároku, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení peněžité náhrady za užívání předmětných pozemků za dobu od [datum] do [datum] v částce 387 762,77 Kč, odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně požadovala více než to, co činí peněžitá náhrada ve výši obvyklého nájemného, a proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 387 762,77 Kč změnil tak, že žalobu v této částce zamítl (výrok I. písm. b) tohoto rozsudku).

34. Níže uvedená tabulka pak obsahuje podrobný popis peněžité náhrady, která byla žalobkyni přiznána, požadované peněžité náhrady a peněžité náhrady, která byla zamítnuta, to vše ve spojení s časovým vymezením žalobkyní uplatněného nároku: období:; počet měsíců; soudem přiznaná peněžitá náhrada za kalendářní měsíc:; soudem přiznaná peněžitá náhrada (počet měsíců x 5 870 Kč):; žalobkyní požadovaná peněžitá náhrada:; soudem zamítnutá část požadované peněžité náhrady: [datum] ([datum]; 8; 5 870 Kč; 46 960 Kč; 80 845,52 Kč; 33 885,52 Kč [datum] ([datum]; 12; 5 870 Kč; 70 440 Kč; 134 742,53 Kč; 64 302,53 Kč [datum] ([datum]; 12; 5 870 Kč; 70 440 Kč; 149 713,92 Kč; 79 273,92 Kč [datum] ([datum]; 12; 5 870 Kč; 70 440 Kč; 166 348,80 Kč; 95 908,80 Kč [datum] ([datum]; 12; 5 870 Kč; 70 440 Kč; 184 832 Kč; 114 392 Kč ;; celkem:; 328 720 Kč; 716 482,77 Kč; 387 762,77 Kč 35. K neurčité žalobě v části úroku z prodlení: Žalobkyně požadovala vedle jistiny též úrok z prodlení, aniž by po skutkové stránce vysvětlila, co jednotlivé částky, z nichž požaduje úrok z prodlení, představují. Soud prvního stupně se v průběhu řízení touto otázkou nezabýval a žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v plném rozsahu přiznal. V průběhu odvolacího řízení u jednání dne [datum] odvolací soud žalobkyni vyzval, aby po skutkové stránce objasnila, co představují jednotlivé částky, z nichž požaduje úrok z prodlení. Na tuto výzvu reagovala podáním ze dne [datum], aniž by na otázky odvolacího soudu odpověděla a srozumitelným způsobem vysvětlila skutkovou stránku jednotlivých požadovaných částek. Naopak v tomto podání uvedla zcela jiné částky (nové), z nichž požaduje úrok z prodlení a za zcela jiné období, než požadovala dříve. Závěrem lze tedy konstatovat, že ani v odvolacím řízení žalobkyně nebyla schopna reagovat na srozumitelnou výzvu odvolacího soudu a nebyla schopna odstranit vadu žaloby.

36. Ačkoli byla žaloba v části úroku z prodlení neurčitá, soud prvního stupně žalobu projednal a věcně o ní rozhodl. Správně měl ovšem nejprve žalobkyni podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k opravě žaloby. Věcně mohl o žalobě v části úroku z prodlení rozhodnout pouze v případě, pokud by byla tato vada žaloby odstraněna. Jde o vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř)).

37. K nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nedostatek důvodů v části odůvodnění, které se týká úroku z prodlení:

38. Požadavky na odůvodnění rozsudku jsou stanoveny v § 157 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.

39. Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v citovaném ustanovení, je nepřezkoumatelné, a to buď pro nesrozumitelnost, nebo pro nedostatek důvodů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009). Jedním z principů řádného procesu je povinnost soudů své rozsudky odůvodnit způsobem zakotveným v § 157 odst. 2 o. s. ř., jejichž dodržování má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování a vyloučit libovůli.

40. Předmětem řízení byl též nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Soud prvního stupně žalobkyni úrok z prodlení přiznal v rozsahu, v jakém byl uplatněn žalobou, aniž by v odůvodnění rozsudku vysvětlil, kdy se žalovaný dostal do prodlení, s jakou částkou se dostal do prodlení, a jaká byla konkrétní výše úroku z prodlení pro to které období. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval otázkou, co po skutkové stránce představuje částka 215 588,05 Kč a proč žalobkyně požaduje úrok z prodlení z této částky právě od [datum], co po skutkové stránce představuje částka 365 301,97 Kč a proč žalobkyně požaduje úrok z prodlení z této částky právě od [datum], co po skutkové stránce představuje částka 531 650,77 Kč a proč žalobkyně požaduje úrok z prodlení z této částky právě od [datum], a co po skutkové stránce představuje částka 716 482,77 Kč a proč žalobkyně požaduje úrok z prodlení z této částky právě od [datum]. Nezabýval se též otázkou, zda a kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení požadovaných částek.

41. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je proto v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.).

42. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení a ve výroku II. zrušil a věc vrátil v uvedeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II. tohoto rozsudku).

43. V dalším průběhu řízení si soud prvního stupně především vyjasní předmět řízení, pokud jde o požadovaný úrok z prodlení. Jde zejména o částky, z nichž je požadován úrok z prodlení, dobu, za kterou je úrok z prodlení požadován, okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení a výši úroku z prodlení. a) posoudí, zda podáním ze dne [datum] nedošlo k částečnému zpětvzetí žaloby, pokud jde o úrok z prodlení, b) vyzve žalobkyni podle § 43 o. s. ř. k odstranění vady žaloby. Pokud vadu žaloby žalobkyně neodstraní, žalobu v části úroku z prodlení odmítne podle § 43 odst. 2 o. s. ř. c) pokud žalobkyně vadu žaloby odstraní, bude se dále zabývat prodlením žalovaného s jednotlivými částkami a s tím související výší úroku z prodlení, d) v odůvodnění nového rozhodnutí soud prvního stupně především jasně a srozumitelně učiní výklad o tom, jaké skutečnosti (skutková zjištění) vzal za prokázané a jaké za neprokázané. Stručně a jasně uvede, jak k tomuto závěru dospěl (tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá), jak tyto důkazy ve smyslu § 132 a § 135 o. s. ř. hodnotil a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Poté učiní závěr o skutkovém stavu věci a uvede, jak věc posoudil po právní stránce. Jinými slovy řečeno, bude postupovat tak, aby odůvodnění rozsudku splňovalo náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř.

44. Peněžitá náhrada je splatná na výzvu podle § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně odvozovala splatnost peněžité náhrady jednak od výzvy ze dne [datum], a dále od okamžiku, kdy byly jednotlivé změny žaloby doručeny soudu. K tomu je třeba uvést, že výzva ze dne [datum] (pokud by se jednalo o řádnou výzvu k plnění) by mohla mít za následek pouze to, že žalovaný by byl vyzván k zaplacení peněžité náhrady za období, které této výzvě předchází. V žádném případě nemůže mít tato výzva vliv na splatnost peněžité náhrady, kterou má platit v budoucnu. Dále je zcela nesprávný právní závěr žalobkyně, že žalovaný se dostává do prodlení s peněžitou náhradou od okamžiku, kdy je žaloba či změna žaloby doručena soudu. Tato právní úvaha žalobkyně nemá oporu v hmotném právu. Podstatou je, aby se výzva žalovanému dostala do sféry jeho dispozice. Tím, že je žaloba nebo změna žaloby doručena soudu, se ještě do sféry dispozice žalovanému nedostala. Vyřešení otázky, zda a kdy byla žalovanému doručena výzva k plnění a pro jaké období, má pak vliv na dobu prodlení a výši úroku z prodlení s jednotlivými částkami, což bude vyžadovat náležité poučení soudu prvního stupně ve směru k žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

45. Soud prvního stupně nerozhodl správně o náhradě nákladů řízení, když aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně vycházel z nesprávného přesvědčení, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, což neodpovídalo obsahu spisu, neboť žalobkyně v průběhu řízení několikrát vzala žalobu zpět a následně muselo být řízení z důvodu částečného zpětvzetí zastaveno, přičemž zastavení řízení zavinila žalobkyně. Vedle toho bude třeba při posouzení míry úspěchu a neúspěchu přihlédnout i k částečnému zamítnutí žaloby včetně zohlednění úspěchu či neúspěchu v části požadovaného úroku z prodlení. Nelze totiž opomenout, že úspěch účastníka podle § 142 o. s. ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

Poučení