13 CO 148/2022 - 121

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: ; [územní celek], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyklizení nemovitosti a zaplacení částky 36 600 Kč o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 3. 2022, č. j. 10 C 127/2021-73 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. vyjma výroku I a V, mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 400 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba co do částky 10 200 Kč se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 33 388 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že řízení co do uložení povinnosti žalovanému vyklidit část pozemku [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec] a vyklizenou ji předat žalobkyni se zastavuje (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 910 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), žalobu co do částky 27 690 Kč zamítl (výrok III), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku v částce 1 830 Kč na označený účet ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Žalobkyně, coby výlučný vlastník pozemku [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec], se podanou žalobou domáhala jednak jeho vyklizení s tím, že žalovaný po skončení nájemní smlouvy ohledně specifikované části tohoto pozemku jej užíval bez právního důvodu, a dále uplatnila podanou žalobou i nárok na zaplacení smluvní pokuty - po rozšíření žaloby v celkové částce 36 600 Kč - vyčíslené v souladu s ujednáním v nájemní smlouvě ve výši 100 Kč denně za období od skončení nájemního vztahu od [datum] do [datum]. V průběhu řízení žalovaný předmětnou část pozemku vyklidil, žalobkyně v této části vzala žalobu zpět a soud řízení o vyklizení zastavil.

3. Ve vztahu k nároku na úhradu smluvní pokuty, který zůstal předmětem řízení, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu části předmětného pozemku o výměře 297 m2, a to na dobu neurčitou, za nájemné ve výši 1 783 Kč ročně. Ve smlouvě byla sjednána povinnost nájemce (žalovaného) při skončení nájmu předmět nájmu vyklidit do 10-ti dnů ode dne skončení nájmu a předat jej pronajímateli s tím, že o předání předmětu nájmu se smluvní strany zavázaly sepsat zápis, v němž by zachytily jeho stav ke dni předání a pro případ nesplnění povinnosti nájemce při skončení nájmu, týkající se vyklizení nebo předání předmětu nájmu pronajímateli (žalobkyni), byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý den prodlení. Nárok na zaplacení smluvní pokuty za požadované období od [datum] do [datum] shledal soud prvního stupně dle § 2048 občanského zákoníku (dále jen o. z.) důvodným, když provedeným dokazováním měl za prokázáno, že okolnosti sjednání smluvní pokuty, která v daném případě plnila zejména funkci preventivní a měla ochránit žalobkyni před porušením závazku žalovaného vyklidit a předat pronajatý pozemek a dále i funkci sankční, nebyly nikterak nestandardní. Soud uzavřel, že v podmínkách sjednávání nájemních smluv obcí nelze předpokládat, že by bylo o každé jednotlivé sjednávané smlouvě vedeno jednání, na jehož základě by pro každý případ vznikla jedinečná smlouva zohledňující požadavky či námitky toho kterého nájemce, přičemž navíc žalovaný ani netvrdil, že by nějaké námitky proti výši smluvní pokuty před uzavřením smlouvy vznášel a pokud s podmínkami smlouvy nesouhlasil, nájemní smlouvu nemusel uzavírat. Zároveň se soud zabýval i posouzením přiměřenosti smluvní pokuty a s ohledem na její účel a okolnosti, za kterých byla sjednána a s ohledem i na charakter zajištěného závazku dospěl k závěru, že smluvní pokuta požadovaná žalobkyní je zjevně nepřiměřená hodnotě zajištěné smluvní povinnosti, tedy vyklizení a předání části pozemku pronajímateli, když předmětný pozemek byl pronajímán za násobně (20x) nižší nájemné, než kolik činila sjednaná smluvní pokuta. Soud přihlédl k významu porušení závazku žalovaného pro žalobkyni, coby obec, pro níž nevyklizení pozemku o rozměrech necelých 300 m2, s nímž neměla např. žádné ekonomické plány, nepředstavovalo záležitost rozhodujícího významu. Námitku žalobkyně, že se nejedná o nepřiměřenou smluvní pokutu, neboť samotná denní sazba smluvní pokuty byla nízká a její nárůst byl způsoben právě dlouhodobým prodlením žalovaného, soud prvního stupně odmítl z důvodu, že je nutno zohlednit, že výše smluvní pokuty je vyjádřena absolutní částkou. Konstatoval, že nelze akceptovat samo o sobě tvrzení, že smluvní pokuta ve výši 100 Kč denně je v minimální výši, aniž by zároveň bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že smluvní pokutou bylo zajištěno vyklizení pozemku o rozměru 297 m2 pronajatého žalovanému za 1 783 Kč ročně. Dále soud prvního stupně zohlednil v rámci hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty i to, že požadovaná smluvní pokuta žalobkyní výrazně převyšuje i výši skutečné vzniklé škody, kterou by bylo možno v daném případě vyčíslit zřejmě jen ušlým nájemným. Na základě těchto úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřená, a proto ve smyslu ust. § 2051 o. z. použil moderačního práva a tuto nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížil v zájmu naplnění sankční funkce smluvní pokuty na částku 8 910 Kč, představující pětinásobek ročního nájemného, když za užívání pozemku po dobu téměř 1 roku po skončení nájemní smlouvy žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Pokud žalovaný krom námitky o nepřiměřenosti smluvní pokuty vznesl ještě další námitku toho obsahu, že nebylo v řízení dostatečně objasněno, zda smluvní pokuta mezi účastníky byla vůbec platně sjednána, pak uvedenou námitkou se soud nezabýval z důvodu, že byla žalovaným uplatněna až po koncentraci řízení a navíc dle soudu prvního stupně by ani tato námitka nebyla důvodnou vzhledem k tomu, že nájemní smlouva jako celek obsahovala podstatné náležitosti již v návrhu usnesení zastupitelstva žalobkyně a rozhodnutí o uzavření nájemní smlouvy v obcích, v nichž není volena rada obce, spadá do pravomoci starosty dle ust. § 99 odst. 2 a § 102 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a jen částečný úspěch obou účastníků ve vztahu k celému předmětu řízení.

4. Proti tomuto rozsudku, a to vyjma výroku I o zastavení řízení o vyklizení části označeného pozemku a výroku V o povinnosti žalobkyně k úhradě doplatku soudního poplatku, podali oba účastníci včasné odvolání.

5. Žalobkyně odvoláním napadla výrok III o zamítnutí žaloby co do částky 27 690 Kč a související výrok o nákladech řízení. Namítala odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o nepřiměřenosti smluvní pokuty. Zopakovala již užitou argumentaci, že smluvní pokuta byla sjednána ve zcela minimální výši 100 Kč za každý den prodlení, když aktuální výše požadované smluvní pokuty je důsledkem pouze toho, že žalovaný svou povinnost, která byla zajištěna uvedenou smluvní pokutou, nesplnil po dlouhou dobu trvající více měsíců. V té souvislosti žalobkyně v odvolání znovu odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ve věci přiměřenosti smluvní pokuty s tím, že na její nepřiměřenost nelze usuzovat z celkové výše smluvní pokuty, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou„ denní sazbu smluvní pokuty“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5506/2016, 26 Cdo 5186/2017, 23 Cdo 1749/2015). Dále žalobkyně zdůraznila účel smluvní pokuty, který spočívá zejména v pohrůžce citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníkovi pro případ nesplnění jeho povinnosti z hlavního závazkového vztahu a tím také v zabezpečení věřitele proti případné újmě, která by mu mohla nesplněním hlavního závazku vzniknout. Takový účel je obtížně splnitelný pouhou symbolickou pohrůžkou, která by měla v poměrech dlužníka jen minimální význam a nemotivovala by jej dostatečně k tomu, aby na sebe bral jen takové závazky, kterým při uvážení všech okolností může s vysokou pravděpodobností dostát (odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5254/2016). Dle žalobkyně smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý den prodlení s ohledem na výši uvedené denní sazby není nepřiměřená, naopak se jedná o smluvní pokutu ve zcela minimální výši, u níž lze alespoň zčásti rozumně uvažovat o tom, že bude plnit svou funkci spočívající v donucení žalovaného ke splnění povinnosti ohledně vyklizení a následného předání příslušné části pozemku. Žalobkyně zdůraznila, že žalovanému výpověď z nájemního vztahu byla doručena [datum], během tříměsíční výpovědní doby, která uplynula dnem [datum], měl žalovaný dostatek času k přípravě na splnění povinnosti zajištěné smluvní pokutou, žalovaný však přes opakované výzvy žalobkyně tuto povinnost nesplnil, a to po dobu více než jednoho roku, když k předání a převzetí označené části pozemku došlo až [datum], přičemž žalobkyně se svého nároku na úhradu smluvní pokuty domáhá pouze za období do [datum]. Úvahy soudu prvního stupně o nepřiměřenosti smluvní pokuty je nutno odmítnout i proto, že pokud soud prvního stupně za přiměřenou považoval částku ve výši 24,30 Kč denně (8 910 Kč za 366 dnů prodlení), pak z toho je evidentní, že pokud by měla být v nájemní smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 24,30 Kč denně, nemohlo by se ani teoreticky jednat o zajištění, které by reálně mohlo plnit svou funkci, a to tím spíše, že ani pohrůžka v nájemní smlouvě sjednanou smluvní pokutou ve výši 100 Kč denně žalovaného dostatečně nemotivovala k včasnému splnění zajištěné povinnosti. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně, že nerespektoval judikaturu vyšších soudů, když otázku přiměřenosti smluvní pokuty posuzoval„ pod úhlem poměru mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty“, aniž by reflektoval, že v daném případě nelze na nepřiměřenost smluvní pokuty usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Dále v odvolání žalobkyně zpochybnila i výrok IV o nákladech řízení s ohledem na předmět řízení a zcela evidentní úspěch žalobkyně ve vztahu k uplatněnému nároku na vyklizení části pozemku. Dle žalobkyně je nespravedlnost tohoto výroku podtržena i tím, že žalobkyni by mělo být žalovaným plněno pouze v rozsahu částky 8 910 Kč z titulu smluvní pokuty, která však pouze o částku ve výši 2 080 Kč přesahuje jen úhradu soudního poplatku za žalobu. Ačkoliv tedy žalobkyně co do základu oba nároky uplatnila důvodně, přičemž soudem prvního stupně byla zpochybněna pouze výše nároku na zaplacení smluvní pokuty, celkový výsledek řízení před soudem prvního stupně byl pro žalobkyni takový, že na sporu fakticky finančně prodělala, neboť z přisouzené částky 8 910 Kč může použít částku 6 830 Kč na zaplacení soudního poplatku a zbyde jí částka ve výši 2 080 Kč, která pouze v nepatrné části pokrývá žalobkyní vynaložené náklady na právní zastoupení v řízení před soudem prvního stupně. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku tak, že žalobkyni bude přisouzena smluvní pokuta v celé uplatněné výši, tj. v celkové částce 36 600 Kč, a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaný v podaném odvolání směřujícím do výroku II o povinnosti žalovaného k úhradě částky 8 910 Kč žalobkyni a výroku IV o nákladech řízení namítal odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Vytýkal soudu, že se nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, když při posouzení důvodnosti nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty je třeba zohlednit i to, že užívání předmětné části pozemku žalovaným a přechozími vlastníky domu probíhalo poklidně více než čtvrt století, přičemž tato část pozemku tvořila přirozené zázemí a jeden funkční celek s domem a zahradou, nyní ve vlastnictví žalovaného, že se žalovaný opakovaně snažil předmětný stav, tj. užívání části pozemku ve vlastnictví žalobkyně, řešit, a to i s ohledem na skutečnost, že se pro žalobkyni nejedná o žádný strategický, rozvojový či jinak využitelný pozemek, kdy se žalovaný opakovaně pokoušel vyjednat odkup této části pozemku. Dále namítal, že mělo být soudem zohledněno, že pokud [datum] zastupitelstvo žalobkyně přijalo usnesení ohledně nájmu části pozemku žalovanému, pak z něho vyplývá pouze, o jaký předmět nájmu šlo, jaká byla cena pronájmu, kdo byl nájemcem a že starosta byl pověřen podpisem nájemní smlouvy, ale nebyly určeny všechny zbývající náležitosti, zejména co do trvání nájemní smlouvy a ani co do otázky smluvní pokuty. S ohledem na uvedené tak žalovaný považuje za sporné, zda vůbec platně došlo k uzavření nájemní smlouvy a zároveň, zda vůbec došlo k platnému sjednání smluvní pokuty. Dále žalovaný namítal, že podstatnou skutečností při posuzování nároku žalobkyně na smluvní pokutu mělo být to, že pokud na základě uvedené nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] došlo k předání žalovanému pronajaté části pozemku, pak to bylo za situace, kdy na této části pozemku se prokazatelně nacházel plot zbudovaný třetí osobou, [titul] [jméno] [příjmení], se kterým se žalobkyně soudila o odstranění plotu, přičemž ohledně vyklizení pronajaté části pozemku třetí osobou žalobkyně dlouho ničeho nečinila a nijak se zpřístupnění pronajaté části pozemku nedomáhala. K dání výpovědi z nájmu žalovanému žalobkyně přistoupila po 11-ti měsících po schválení uzavření nájemní smlouvy, navíc bez udání důvodu, a takové jednání považuje žalovaný za pouze účelovou záležitost, s ohledem na chronologický popis událostí, které poté následovaly. Žalovaný je tak přesvědčen, že uplatnění nároku žalobkyně na smluvní pokutu za nevyklizení, respektive nepředání, části pozemku je neoprávněné, když jednak nárok na smluvní pokutu nebyl platně sjednán, neboť tuto podmínku neschválil příslušný orgán obce, a jednak uplatňování nároku na smluvní pokutu je třeba charakterizovat jako rozporné s dobrými mravy, neboť výše smluvní pokuty nebyla s žalovaným projednána, bylo mu k tomu sděleno, že nájemní smlouvu musí podepsat v podobě předložené žalobkyní, přičemž nájemní smlouva měla zasmluvnit dlouhodobý poklidný stav, k čemuž nedošlo, a žalovaný by nikdy nepodepsal nájemní smlouvu na 11 měsíců za takových podmínek, zejména ve vztahu ke smluvní pokutě. Žalobkyni nepředáním části pozemku nemohla vzniknout žádná újma, když ani v případě předání by část pozemku stejně, z důvodu překážky nezávislé na žalovaném, nemohla užívat, navíc žalobkyně natahovala a ztěžovala předání části pozemku, a to i v období po [datum], kdy si žalobkyně už byla vědoma toho, že je pouze určitá nesrovnalost umístění plotu zbudovaného žalovaným z důvodu nepřesného zaměření hranice pozemku geodetem, nicméně v té době již většina předmětné části pozemku byla žalobkyni přístupná, mohla jej užívat, a tedy ani z toho důvodu jí žádná škoda nemohla vzniknout. Konečně pak žalovaný namítal, že výše smluvní pokuty je zjevně nepřiměřená, pokud dosahuje výše mnohonásobně převyšující výši sjednaného nájmu, a nemůže být odůvodněna nějakou škodou, která by žalobkyni mohla vzniknout. Navrhl změnu napadeného výroku a zamítnutí nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty zcela a přiznání žalovanému náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Na odvolání žalobkyně reagoval žalovaný vyjádřením a stejně tak žalobkyně podala vyjádření k odvolání žalovaného, v podaných vyjádřeních každý z účastníků setrval na svých argumentech a požadoval vyhovění svému odvolání a naopak neshledání důvodným odvolání protistrany.

8. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí v části odvoláním obou účastníků dotčené, tj. vyjma výroku I o zastavení řízení o vyklizení a výroku V o povinnosti žalobkyně k úhradě doplatku soudního poplatku, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné a odvolání žalobkyně shledal důvodným zčásti.

9. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, z něhož mohl také odvolací soud vycházet. Předně je nutno konstatovat, že účastníci v řízení učinili nesporným (viz protokol o jednání ze dne [datum] na č. l. 59 a násl. spisu) uzavření mezi nimi nájemní smlouvy dne [datum] o nájmu části označeného pozemku o výměře 297 m2, a to žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, na dobu neurčitou se sjednaným nájemným ve výši 1 783 Kč ročně a nesporným učinili i sjednání smluvní pokuty v nájemní smlouvě ve výši 100 Kč za každý den prodlení nájemce se splněním jeho povinností při skončení nájmu, tj. předmět nájmu vyklidit do 10-ti dnů ode dne skončení nájmu a předat jej pronajímateli a o předání předmětu nájmu se strany zavázaly sepsat zápis, v němž zachytí stav předmětu nájmu ke dni jeho předání pronajímateli (bod [číslo] a [číslo] nájemní smlouvy). Konečně nesporným mezi účastníky bylo, že dne [datum] zastupitelstvo žalobkyně usnesením rozhodlo o podání výpovědi této smlouvy o nájmu části pozemku žalovanému, výpověď byla žalovanému dána dne [datum] a doručena mu dne [datum]. Z uvedených skutkových zjištění tedy vyplývá, že dáním výpovědi žalovanému nájem zanikl uplynutím 3 měsíční výpovědní doby ke dni [datum] a podle uvedené nájemní smlouvy byl žalovaný povinen ve lhůtě 10-ti dnů předmět nájmu vyklidit a předat jej žalobkyni.

10. Z korespondence vedené mezi účastníky, a provedené soudem prvního stupně k důkazu (viz dopis žalobkyně adresovaný žalovanému ze dne [datum] a ze dne [datum], dopis žalovaného adresovaný žalobkyni ze dne [datum]) vyplývá, že žalovaný nesouhlasil s vyklizením části pozemku z důvodů popsaných v jeho podání ze dne [datum], tj. že předmětná část pozemku je zbytkovým malým prostorem, který obec nemůže nijak efektivně či účelově využít, že náklady žalovaného na vybudování plotu a dalších zařízení na této části pozemku se pohybovaly okolo 500 000 Kč, přičemž samotná hodnota pozemku byla dle žalovaného maximálně 60 000 Kč, že pozemek zrekultivoval, že odstranil na vlastní náklady černou skládku, že jej oplotil a vybudoval zavlažovací systém, že vysázel stromy, že je pozemek využíván jako dětské hřiště s dětským domem, že pozemek tvoří přirozenou součást jediného funkčního celku, a to objektu jeho sousedícího domu, a že vyklizení pozemku by pro něho představovalo bezprostřední ohrožení jeho zájmů a že také podal žádost o odkup předmětného pozemku, proto vyklizení považoval za při nejmenším předčasné. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný stejné stanovisko, tj. nesouhlas s vyklizením části pozemku zastával i po zahájení řízení žalobkyní, která dne [datum] uplatnila žalobu na vyklizení předmětné části pozemku a na úhradu smluvní pokuty za dobu od [datum] do [datum], tj. za 160 dnů po 100 Kč, v částce 16 000 Kč. Žalovaný ještě v podání ze dne [datum] ([číslo listu] spisu) v reakci na žalobu žalobkyně odmítal nárok žalobkyně jak na vyklizení předmětné části pozemku, tak na úhradu smluvní pokuty, kdy nárok považoval za rozporný s dobrými mravy a dlouhodobým pokojným stavem a zopakoval důvody na jeho straně pro nevyklizení části pozemku, shodně jako v citovaném podání ze dne [datum]. Dále se z obsahu spisu podává, že žalovaný v dalším jeho podání ze dne [datum] ([číslo listu] a násl. spisu) v rámci vyjádření se ve věci prostřednictvím jím zvolené právní zástupkyně zopakoval, proč neuznává uplatněný nárok žalobkyně na vyklizení předmětné části pozemku s tím, že navíc tento nárok již nemá žádné věcné opodstatnění, neboť předmětnou část pozemku žalovaný vyklidil, na uvedeném pozemku již nemá žádné další své věci a předání předmětné části pozemku pak s ohledem na skutečnost, že obec má k němu přístup z jiného svého pozemku, je pouze formálním úkonem, kterému ale nebrání žalovaný, ale skutečnost, že v té době na něm existoval plot, který byl zbudován třetí osobou a jeho odstranění bylo předmětem jiného řízení. Na uvedené sdělení reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum] ([číslo listu] spisu), v němž potvrdila, že dne [datum] se konala schůzka starosty žalobkyně a [titul] [jméno] [příjmení] (třetí osoby, po níž bylo žalobkyní uplatňováno odstranění plotu touto osobou zbudovaného na předmětném pozemku) i za účasti žalovaného, při níž bylo zjištěno, že povinnost [titul] [jméno] [příjmení] týkající se odstranění plotu jím zbudovaného byla z části splněna, přičemž však současně bylo zjištěno, že žalovaný na určité části předmětného pozemku si postavil plot nový a nevyvinul žádnou součinnost směřující k písemnému předání pronajaté části pozemku, proto dle žalobkyně povinnost žalovaného dle nájemní smlouvy tak, aby předmět nájmu byl vyklizen a předán žalobkyni, splněna nebyla a nárok na úhradu smluvní pokuty trval dle žalobkyně i po tomto datu, když žalovaný po zahájení řízení postavil za účelem oplocení svého pozemku nový plot, který částečně, byť minimálně, zasahoval do pozemku žalobkyně a i když vyjma části zasažené novým plotem žalovaného nebyla žalobkyně v užívání svého pozemku již žalovaným nijak omezována Uvedené bylo jako nesporné zjištění konstatováno soudem prvního stupně při jednání dne [datum], při němž pak bylo řízení koncentrováno a účastníci poučeni soudem prvního stupně ve smyslu ust. § 118b o. s. ř. Následně z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně vzala žalobu zčásti, co do nároku na vyklizení předmětné části pozemku, zpět, z důvodu že žalovaným byl posunut nově jím zbudovaný plot, a zároveň uplatnila rozšíření žaloby, které soud prvního stupně usnesením ze dne [datum] připustil, o zaplacení smluvní pokuty do doby dle žalobkyně úplného vyklizení pozemku žalovaným a jeho předání žalobkyni, tj. do [datum], a tedy za dobu od [datum] požadovala smluvní pokutu v celkové částce 36 600 Kč. Soud pak napadeným rozsudkem řízení o vyklizení pro zpětvzetí žaloby zastavil a o nároku na smluvní pokutu rozhodl při užití moderačního práva tak, že jako přiměřenou shledal smluvní pokutu pouze ve výši 8 910 Kč, odpovídající pětinásobku ročního nájemného, a ve zbytku žalobu zamítl.

11. Předmětem odvolacího řízení, jak shora uvedeno, byl nárok žalobkyně na smluvní pokutu. Soud prvního stupně správně tento nárok posuzoval podle § 2048 o. z., podle kterého ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. S ohledem na obranu žalovaného, a to argumentaci o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, mohl soud prvního stupně také ve smyslu ust. § 2051 o. z., tj. na návrh dlužníka, zabývat se posouzením, zda je namístě použití moderačního práva. Pokud však soud prvního stupně dospěl k závěru, že jde v daném případě o nepřiměřeně sjednanou smluvní pokutu s ohledem na její uplatněnou výši ve vztahu k významu zajištěné smluvní povinnosti, pak tento názor odvolací soud, zejména s odkazem na recentní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, nesdílí.

12. Je třeba uvést, že závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je zákonodárcem ponechán na uvážení soudu založeném na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které soud shledá – se zřetelem na funkce smluvní pokuty a na účel moderačního oprávnění soudu – právně významnými. Při úvaze o možnosti a rozsahu snížení nepřiměřené smluvní pokuty je nutno vycházet pouze z kritérií určených zákonem; žádná další kritéria – tedy ani požadavek„ vyváženosti smlouvy“ nemohou být zohledněna (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1728/2010). Dále pak platí, že ke skutečnostem, které nastaly před či po sjednání smluvní pokuty, nelze při hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty přihlížet (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2192/2009).

13. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že v řízení nebylo zjištěno, že by okolnosti sjednání smluvní pokuty byly nestandardní. Žalovaný měl zájem o užívání předmětné části pozemku, znal smluvní ujednání, k nimž se zavázal podpisem nájemní smlouvy, v níž veškerá práva a povinnosti ze smlouvy plynoucí byla naprosto jasně, určitě a srozumitelně formulována. Nikdo také žalovaného nenutil k uzavření smlouvy uvedeného obsahu a žalovaný obsah nájemní smlouvy, včetně sjednané smluvní pokuty pro případ prodlení či splnění jeho povinnosti, k níž se zavázal při skončení nájmu, plně akceptoval. Lze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že účelem smluvní pokuty je dát předem, tedy již při uzavírání smlouvy, najevo zvýšený zájem věřitele na náležitém splnění smluvní povinnosti a je prostředkem posílení postavení věřitele. Nepochybně pak smluvní pokuta plní i preventivní funkci, neboť má motivovat dlužníka ke splnění povinnosti, respektive k vyhnutí se sjednané sankce.

14. Co se však týče přiměřenosti výše smluvní pokuty, zde odvolací soud se důsledně řídil a vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 588/2003, 32 Odo 400/2004, 33 Cdo 2239/2007, 32 Odo 1299/2006, 33 Cdo 4377/2008, 33 Cdo 5377/2017), z níž vyplývá, že je namístě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Dle odkazované judikatury by pevně stanovenou smluvní pokutu bylo možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní (čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta). Nejvyšší soud se k otázce přiměřenosti smluvní pokuty vyjádřil tedy v řadě svých rozhodnutí a mimo jiné také v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 5506/2016, kdy konstatoval, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z celkové výše smluvní pokuty, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr Nejvyšší soud označil za nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka.

15. Ve světle výše citované judikatury pak odvolací soud dospěl k závěru, že denní sazba smluvní pokuty sjednané pro případ porušení povinnosti žalovaného nepředstavuje nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, a to i s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, tedy i při úvaze, že smluvní pokutou bylo zajištěno vyklizení pozemku pronajatého žalovanému v rozsahu necelých 300 m2 za částku nájemného 1 783 Kč za rok. Je nutno přisvědčit žalobkyni potud, že denní sazba smluvní pokuty za den prodlení 100 Kč je sazbou v minimální výši, přičemž k nárůstu smluvní pokuty v celkové požadované částce došlo jen vlivem dlouhodobého prodlení žalovaného se splněním povinnosti, k níž se ve smlouvě zavázal. Sám žalovaný ve svých podáních připouštěl hodnotu jím užívané části pozemku ve vlastnictví žalobkyně ve výši 60 000 Kč (podání žalovaného ze dne [datum]), následně pak dokonce 150 000 Kč (podání žalovaného ze dne [datum]), pak i ve světle uvedeného nelze mít za to, že smluvní pokuta, sjednána pro případ prodlení žalovaného při splnění povinnosti vyklidit a předat předmětnou část pozemku žalobkyni, v sazbě 100 Kč za každý den prodlení se splněním této povinnosti, by měla být nepřiměřenou.

16. Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky takto sjednaná smluvní pokuta v denní sazbě 100 Kč není nepřiměřenou. Žalobkyni tak vznikl nárok na její úhradu za dobu prodlení žalovaného se splněním povinnosti, na kterou smluvní pokuta byla vázána.

17. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací neshledal nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty důvodným za celé požadované období, tj. do [datum], ale pouze do [datum], tj. do doby, kdy, jak vyplynulo z písemných podání účastníků, k tomuto datu byla předmětná část pozemku (která byla předmětem nájemního vztahu) žalovaným vyklizena, nenacházely se na něm žádné věci oproti stavu, jaký byl připuštěn žalovaným v době zahájení řízení, a k jeho převzetí žalobkyní, jak sama žalobkyně potvrdila při odvolacím jednání, nedošlo dne [datum] jen proto, že bylo žalobkyní zjištěno, že se na uvedené, byť zcela minimální, části tohoto pozemku nachází nově zbudovaný plot žalovaným (k oplocení sousedního pozemku ve vlastnictví žalovaného), který zbudoval až po zahájení řízení, a to v rozsahu řádově jednotek centimetrů zasahujících na předmětný pozemek žalobkyně, přičemž jinak v užívání předmětného pozemku nebyla žalobkyně již nijak omezována. Dle názoru odvolacího soudu tedy již k tomuto datu, jak připustila sama žalobkyně, kdy se na uvedeném pozemku žádné věci žalovaného, prostřednictvím nichž původně pronajatý pozemek užíval a využíval, nenacházely, pak šlo o pozemek vyklizený, způsobilý k převzetí žalobkyní, jehož převzetí nově zbudovaný plot žalovaným v průběhu řízení před soudem prvního stupně, byť v části jednotek centimetrů zasahující do pozemku žalobkyně při hranici s pozemkem žalovaného, nebránil. Žalovaný tak k tomuto datu povinnost vyklizení předmětu nájmu splnil a žalobkyně k tomuto datu o tom byla informována. Pokud jde o sepsání zápisu o předání předmětu nájmu, pak odvolací soud skutečnost, že k tomuto datu, tj. [datum], zápis sepsán nebyl, nehodnotil jako důvod pro pokračování doby pro inkasování smluvní pokuty žalobkyní, za situace, kdy pozemek, jak výše uvedeno byl vyklizen a mohl být žalobkyní převzat. Je to proto, že z nájemní smlouvy, bodu [číslo], v němž je ujednáno, že o předmětu nájmu se smluvní strany zavazují sepsat zápis, v němž zachytí jeho stav ke dni jeho předání pronajímateli, nevyplývá povinnost žalovaného, coby nájemce, zhotovit a připravit takový zápis. A pokud, jak z listinných důkazů výše citovaných vyplývá, žalobkyně byla informována o vyklizení pozemku žalovaným (viz podání žalovaného ze dne [datum]), a sama netvrdila, že by byl připraven z její strany zápis o předání předmětu nájmu, který by žalovaný odmítal podepsat, a naopak potvrdila, že k převzetí žalovaným deklarovaného vyklizeného pozemku z její strany nedošlo jen proto, že zjistila zbudování nového plotu žalovaným v určité (zdůrazněno minimální části) zasahující do předmětného pozemku, pak dle názoru odvolacího soudu nárok žalobkyně na přiznání smluvní pokuty za porušení povinnosti žalovaným vyklidit a předat pozemek žalobkyni lze shledat důvodným pouze do tohoto data, tj. do [datum]. Za dobu od [datum] do [datum] jde o 264 dnů po 100 Kč, tedy o částku 26 400 Kč.

18. Z výše popsaných důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. přistoupil ke změně odvoláními napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 400 Kč, představující smluvní pokutu za porušení jeho povinnosti vyklidit a předat vyklizenou část pozemku žalobkyni, sjednanou ve výši 100 Kč za každý den prodlení se splněním této povinnost, a to za období od [datum] do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 10 200 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Zbývá jen dodat, pokud jde o námitku žalovaného ve vztahu k pochybnostem o platně sjednané nájemní smlouvě a smluvní pokutě, že odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že šlo o tvrzení uplatněné až po koncentraci řízení, o jehož koncentraci byli účastníci řádně při jednání soudu dne [datum] poučeni (§ 118b o. s. ř.) a do doby koncentrace navíc prohlásili sjednání předmětné nájemní smlouvy obsahující ujednání o smluvní pokutě pro případ nesplnění vymezených povinností žalovaným, coby nájemcem, za skutečnost nespornou. Od shodných skutkových tvrzení pak může účastník odstoupit jen do doby koncentrace řízení, což se v dané věci prokazatelně nestalo.

20. Odvolací soud pak podle § 224 ods.t 2 o. s. ř. změnil i výrok o nákladech řízení, kdy s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. porovnával poměr úspěchu účastníků ve vztahu k předmětu řízení, tj. oběma uplatněným nárokům. Žalobkyně byla zcela úspěšná co do nároku na vyklizení předmětného pozemku, k němuž ze strany žalovaného prokazatelně došlo až po zahájení řízení, tudíž žalobkyni ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. náleží ve vztahu k této části předmětu řízení plná náhrada nákladů. Ve vztahu k nároku na zaplacení smluvní pokuty, s ohledem na uplatněnou výši a konečnou přiznanou výši, pak při zohlednění úspěchu a neúspěchu ve vztahu k celému předmětu řízení dospěl odvolací soud k závěru, že ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. odpovídá, aby žalovaný byl zavázán k úhradě nákladů řízení žalobkyni v rozsahu 2/3 účelně vynaložených nákladů žalobkyní v řízení před soudy obou stupňů. Ty spočívají jednak v náhradě za zaplacený soudní poplatek a jednak v náhradě za zastoupení žalobkyně advokátem. Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně žalobkyni náleží náhrada za soudní poplatek ve výši 6 830 Kč, dále odměna za 8 úkonů právní služby učiněných zástupcem žalobkyně stanovená z příslušné tarifní hodnoty podle předmětu řízení v době učinění příslušného úkonu právní služby dle § 9 odst. 3 písm. e) a § 8 odst. 1 a § 11 advokátního tarifu, a to odměna ve výši 2 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení z tarifní hodnoty 46 100 Kč (35 000 za vyklizení pozemku + 11 100 za smluvní pokutu), ze stejné tarifní hodnoty za obyčejnou předžalobní výzvu k plnění ve výši 1/2, tj. v částce 1 490 Kč, dále z tarifní hodnoty 51 000 Kč (vyklizení a smluvní pokuta 16 000) jde o odměnu ve výši 3 140 Kč za 4 úkony, a to za žalobu, za repliku ze dne [datum] k podání žalovaného a za repliku ze dne [datum], dále za účast při jednání dne [datum]. Pokud žalobkyně požadovala přiznání odměny za další úkon počítaný z této tarifní hodnoty, a to podání ze dne [datum], odvolací soud odměnu za tento úkon nepřiznal, neboť jej posoudil jako neúčelně vynaložený, když šlo o doplnění podání ze dne [datum], které již mohlo být jeho součástí. Dále pak žalobkyni náleží odměna za účast při jednání dne [datum] a to v rozsahu 2 úkonů po 3 980 Kč (jednání přesahující 2 hodiny) z tarifní hodnoty 71 600 Kč (vyklizení + smluvní pokuta 36 600) a 8 režijních paušálů po 300 Kč ke každému z úkonů, tj. na právním zastoupení v řízení před soudem prvního stupně spolu s DPH částka 33 141, 90 Kč a po připočtení soudního poplatku jde o náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 39 971,90 Kč a z toho 2/3 představují částku na 26 648 Kč.

21. Náklady odvolacího řízení, na něž žalobkyni vznikl nárok, sestávají ze SOP za odvolací řízení ve výši 1390 Kč s ohledem na upřesnění odvolání žalobkyní a z odměny za právní zastoupení při odvolacím řízení, a to za podání odvolání odměna ve výši 2 220 Kč (z tarifní hodnoty 27 690), odměna za účast při odvolacím jednání ve výši 2 580 Kč (z tarifní hodnoty 36 600), 2x režijní paušál po 300 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět za 170 km osobním automobilem při spotřebě 6,47 l /100 km v částce 1 207 Kč výslovně uplatněné zástupcem žalobkyně v souladu s vyhl. [číslo] ve znění do [datum], ztráta času za 6 půlhodin na cestě k jednání po 100 Kč a DPH 1 513,47 Kč, tj. za právní zastoupení 8 720,47 Kč spolu se soudním poplatkem ve výši 1 390 Kč jde o částku 10 110,47 a z toho 2/3 představují částku 6 740 Kč.

22. Dohromady za řízení před soudy obou stupňů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 33 388 Kč v prodloužené lhůtě jednoho měsíce, a to s ohledem na výši částky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení