13 Co 314/2023 - 82

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: innogy [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 68 296,25 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Sokolov ze dne 10. 5. 2023, č. j. 42 C 98/2023-26 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku I, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni další částku 49 900 Kč, úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 23 596 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 13 218,79 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu co do částky 49 900 Kč, dále ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení (výrok I), žalované pak uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 728,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 728,32 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení a další částku 15 667,93 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 667,93 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Zamítavý výrok I rozsudku, který je předmětem odvolacího řízení, byl soudem postaven na právním závěru o neplatnosti ujednání smluvních pokut ve smlouvě uzavřené účastníky, když v této části byla smlouva pro žalovanou, jako spotřebitele, matoucí, nesrozumitelná a klamavá, zejména tím, že byla nestandardně systematizována a strukturována, údaje o smluvních pokutách byly v textu skryté, psané menším písmem, navíc úprava smluvních pokut byla obsažena v odstavci označeném „ostatní ujednání“, kde je taková úprava pro zákazníka nepředvídatelná a neočekávaná. Soud prvního stupně podrobně probral text smluvních ujednání ohledně nárokovaných smluvních pokut, který posoudil jako jednání žalobkyně směřující k zastření pokut a vyhodnotil je jako zřetelně nepoctivé jednání, jež sledovalo záměr získání neoprávněného majetkového prospěchu. Soud považoval rovněž výši pokut za nepřiměřenou, zakládající ve smyslu ust. § 1813 o. z. významnou nerovnováhu práv a povinností mezi účastníky smlouvy v neprospěch spotřebitele. Soud proto nepřihlédl k ujednáním smluv o dodávkách elektřiny a plynu obsahujících smluvní pokuty, v této části zamítl žalobní nárok jako neopodstatněný, a to včetně úroků z prodlení z částek požadovaných smluvních pokut. Nákladový výrok měl oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když soud o nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu účastníků v řízení. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas s rozsudkem soudu prvního stupně, ve vztahu k výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení smluvních pokut. Smluvní pokuty byly ve smlouvě sjednány platně, jsou obsaženy v textu smlouvy, naprosto určitě a srozumitelně, začlenění textu o smluvních pokutách není ve smlouvě skryté, matoucí či nejasné. Struktura smlouvy je přehledná, logická a pro zákazníky srozumitelná. Je věcí žalobkyně, jak – v rámci soukromoprávní autonomie vůle – smlouvu nakoncipuje. Žádný právní předpis žalobkyní užitou strukturu smlouvy nezakazuje. Tato struktura smlouvy je u žalobkyně běžná a vyskytuje se i v jiných oborech podnikatelské činnosti (např. v pojišťovnictví). Ujednání o smluvních pokutách je integrální součástí smlouvy o dodávkách elektřiny či plynu a není založeno na nějakém odkazu na jiné listiny či obchodní podmínky. Ujednání o smluvních pokutách nepatří mezi podstatné náležitosti smlouvy, proto jsou zařazena do odstavce „ostatní ujednání“, což není v rozporu se zákonem. Pokud soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že první strana smlouvy může připomínat běžnému spotřebiteli „obchodní podmínky“, pak uvedená argumentace není podle žalobkyně právně významná, neboť ust. § 1751 a § 1753 o. z. připouští možnost sjednání smluvní pokuty i v obchodních podmínkách. Jen z důvodu, že smlouva byla uzavřena adhézním způsobem (na předepsaném formuláři), nelze usuzovat, že první strana smlouvy představuje obchodní podmínky, zvláště, pokud smlouva samotná na obchodní podmínky odkazuje, respektive zákazník je dostává do dispozice spolu se smlouvou. Text smlouvy na obou stranách je provázaný a od sebe neoddělitelný. Nelze se ztotožnit se soudem, že samotná druhá strana smlouvy by obstála jako smlouva samotná, neboť na této straně se nenachází vymezení předmětu smlouvy, ujednání o vzájemných právech a povinnostech účastníků při dodání komodity a zajištění souvisejících služeb, ujednání o ceně a nenachází se zde ani podstatné náležitosti smlouvy o sdružených službách dodávky a délce trvání smlouvy, což je obsaženo na první straně smlouvy. Písmo užité ve smlouvě je čitelné, přičemž text smlouvy není složitý a je naprosto srozumitelný pro každého průměrně uvažujícího člověka. Nutno rovněž klást přiměřené nároky i na zákazníka (spotřebitele), který musí být při uzavírání smlouvy pečlivý a je povinen pozorně si přečíst text sjednávané smlouvy. Smyslem ochrany spotřebitele není ochranitelský postup tam, kde sám spotřebitel se nezajímá o text smlouvy a nevěnuje jí potřebnou pozornost. Ujednání o smluvní pokutě není nepřiměřené ve smyslu ust. § 1813 o. z., výše uvažované smluvní pokuty neodporuje právním předpisům a odpovídá běžné judikatorní praxi soudů, která nemá za nepřiměřenou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně, tj. ve výši 182,5 % ročně. Smluvní pokuta byla sjednána jako jednorázová a nenavyšovala se v čase. Výše smluvní pokuty 800 Kč za každý i započatý kalendářní měsíc, požadovaná do sjednaného ukončení smlouvy, došlo-li k ukončení smlouvy dříve – pro jednání žalované – nebyla zjevně nepřiměřená, jak plyne z vyúčtování poskytnuté dodávky komodit, jež byly předmětem žaloby, když žalovaná spotřebovala elektřinu v průměru měsíčně v hodnotě 900 Kč a plyn v hodnotě 3 900 Kč. Zálohovou platbu pro první fakturační období sjednala žalobkyně pouze na základě skutečností, které sdělila žalovaná jako zákazník. Smluvní pokuta tohoto typu korespondovala s porušením povinnosti žalované odebrat od žalobkyně nasmlouvané množství energií, jež si musela žalobkyně rovněž zajistit nákupem komodity předem. S uvedenou argumentací navrhla žalobkyně změnu odvoláním napadeného výroku na vyhovění žalobě v plném rozsahu a na přiznání jí náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná se nevyjádřila k odvolání. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Odvolací jednání proběhlo v nepřítomnosti žalované, jak to umožňuje ust. § 211 ve spojení s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., které stanoví, že nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Předvolání žalované bylo opakovaně marně doručováno prostřednictvím pošty, na adresu jejího evidovaného trvalého pobytu, jak stanoví ust. § 46b písm. a) o. s. ř., nebyla-li soudu žalovanou sdělena jiná doručovací adresa, přičemž nebylo rozhodné – v souladu se zákonem a ustálenou soudní judikaturou – že žalovaná se na této adrese nezdržovala a neměla tak vědomost o nařízeném odvolacím jednání. Předvolání k odvolacímu jednání bylo žalované nakonec doručeno za použití zákonné fikce doručení soudní písemnosti postupem podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. jeho vyvěšením na úřední desce soudu. Žalovaná nese odpovědnost za existenci adresy pro doručení jí písemností ze strany soudu, jíž, za popsaných okolností, byla adresa jejího trvalého pobytu vedená v příslušné evidenci obyvatel, jak závazně stanoví ust. § 46b písm. a) o. s. ř., nebyl-li žalovanou zvolen a soudu sdělen jiný způsob pro doručování jí soudních písemností. Žalovaná nevytvořila svým počínáním možnost jiného (standardního) způsobu jí doručení soudní zásilky, a právě pro takový případ zákon počítá s popsaným způsobem doručování soudní písemnosti účastníku řízení. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy dle § 2079 občanského zákoníku, na základě kterých žalobkyně dodávala žalované v předmětných obdobích plyn a elektrickou energii. Pokud jde o úhradu za plnění z dodávky elektřiny a plynu, v této části byla věc již v daném řízení ukončena pravomocným přiznáním nároků žalobkyni, přičemž předmětem odvolacího řízení zůstala jen ta část žaloby, jež se týká požadavku žalobkyně na zaplacení jí nároku ze sjednaných smluvních pokut. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, a zopakovaných při odvolacím jednání, vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 11. 12. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektrický proud do sjednaného odběrného místa. Na první straně smlouvy byl vymezen předmět smlouvy a její podstatné náležitosti (závazek žalobkyně dodávat žalované elektrickou energii a závazek žalované platit za dodaný proud kupní cenu), upraveno bylo i trvání smlouvy a cenové podmínky. Dále byla na první straně smlouvy tzv. „ostatní ujednání“, mezi nimi i dohoda účastníků o smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující deset dnů a ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část následující po dni ukončení dodávky z důvodu opakovaného (tzn. dva a vícekrát) porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy zákazníkem, či v případě, že zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, do konce doby trvání smlouvy. Na druhé straně smlouvy pak byli označeni účastníci smlouvy, druh produktové řady, způsob úhrady ceny a uvedena adresa odběrného místa včetně plánované spotřeby a stav elektroměru. Žalovaná na druhé straně smlouvy prohlásila, že se seznámila se smluvním textem na obou stranách, a smlouvu tam podepsala (na první straně podpis připojen nebyl). Z uvedeného se podává, že smlouva, od níž je odvozován projednávaný nárok, byla platně uzavřena, s obsahem, jenž je zachycen na dvou listech, což zjevně vyplývá z jejího obsahu. Není proto správná úvaha soudu prvního stupně o samostatné existenci smlouvy spotřebitelské na jediném listu (2/2) s tím, že na listu dalším (1/2) jsou zachyceny již jen tzv. obchodní podmínky smlouvy. Taková úvaha není ničím odůvodněná, z ničeho nevyplývá a z ničeho ji nelze dovodit. Smlouva spotřebitelská o sdružených službách dodávky elektřiny je naprosto jasná z hlediska jejího obsahu, zahrnující všechny zákonné předpoklady pro její platné uzavření, text ve smlouvě užitý je přehledný, srozumitelný a obsahově na sebe navazující a je z ní zřetelné, že ujednání o smluvních pokutách nejsou tedy součástí nějakých obchodních podmínek, ale jsou začleněny přímo do samotného textu smlouvy. Smlouva sice obsahovala individuální údaje jen na druhé straně, zatímco na první straně byly uvedeny údaje obecné povahy, nicméně nešlo o nedůležitá, okrajová ujednání, naopak tam byly dohodnuty i podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. První stranu, obsahující mimo jiné dohodu o smluvních sankcích, nelze v žádném případě považovat za takovou část smlouvy, která by byla postavena na roveň obchodním podmínkám. Pochybnost soudu prvního stupně o tom, zda se žalovaná jako spotřebitel s ujednáním o smluvních sankcích ve smlouvě seznámila, není opodstatněná. Žalovaná ve smlouvě výslovně prohlásila, že se seznámila se smluvním textem na obou stranách smlouvy, a přímo pod toto prohlášení připojila svůj podpis. Žádný právní předpis přitom neukládá, aby účastníci smluvních vztahů signovali text smlouvy na každé jeho straně. Úvaha soudu prvního stupně, že vůbec nedošlo k dohodě účastníků o sankcích v podobě smluvních pokut v uzavřené smlouvě, respektive o jejich neplatném sjednání, pokud nebyly obsaženy ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny, ale v obchodních podmínkách, není tedy opodstatněná, a nelze ji akceptovat. Odvolací soud nemá za to, že by obsah posuzované smlouvy byl matoucí, směřující k zastření smluvních pokut, přičemž není rozhodné, že ujednání o smluvních pokutách byla zařazena do tzv. „ostatních ujednání“ smlouvy. V prohlášení zákazníka, jež je součástí smlouvy, je výslovně uvedeno, že se seznámil s textem obou stran sjednané smlouvy. Písmo užité ve smlouvě je čitelné, text není složitý a je naprosto srozumitelný pro každého průměrně uvažujícího člověka. Přiměřené nároky je potřebné klást i na zákazníka (spotřebitele), který při uzavírání smlouvy musí postupovat pečlivě, pozorně si smlouvu přečíst i vyhodnotit její obsah. Smyslem ochrany spotřebitele není ochranitelský přístup soudu tam, kde sám spotřebitel se nezajímá o text smlouvy, respektive jí nevěnuje náležitou pozornost. Posuzovanou smlouvu tedy hodnotí odvolací soud za platně uzavřenou. Shodný právní závěr lze přijmout i ve vztahu k další smlouvě uzavřené dne 11. 12. 2021 účastníky, o sdružených službách dodávky plynu, jež vychází v podstatě ze stejných předpokladů jako výše rozebraná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, tj. jedná se o formulářové smlouvy obdobného typu, jak jsou žalobkyní používány v její podnikatelské činnosti. Je věcí žalobkyně, jak – v rámci soukromoprávní autonomie vůle – smlouvu nakoncipuje. Žádný právní předpis žalobkyní užitou strukturu smlouvy nezakazuje. Ujednání, z nichž žalobkyně vyvozuje uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut, posuzoval odvolací soud z pohledu ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku, která upravují smluvní pokutu, v kontextu s ust. § 1813 téhož předpisu, které se týká závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, kdy se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuta jasným a srozumitelným způsobem. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu za porušení povinnosti odebírat nasmlouvané množství elektřiny a plynu do konce doby trvání smlouvy, když v projednávané věci tato smluvní pokuta činí 800 Kč měsíčně, vychází ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, které účastníci uzavřeli. Smluvní pokuty, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhá, byly žalované řádně vyúčtovány a dle žalobních tvrzení nebyly uhrazeny. Odvolací soud posoudil, na rozdíl od soudu prvního stupně, jako platné také ujednání smlouvy o smluvních pokutách ve výši 800 Kč měsíčně sankcionujících neplnění povinností žalovanou. Aby se k takovému ujednání ve smyslu ust. § 1815 o. z. nepřihlíželo, muselo by zakládat, v rozporu s požadavkem přiměřenosti, významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Tak tomu však v posuzovaném případě není, neboť závazek spotřebitele odebírat elektřinu a plyn po sjednanou dobu a platit za ně sjednané úhrady, jehož nesplnění bylo smluvní pokutou sankcionováno, je kompenzován sjednáním nižší ceny, oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Pokud dojde k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené s konečným odběratelem (žalovanou), v důsledku opakovaného porušování jeho platebních povinností, zůstane obchodníku s elektřinou či plynem (žalobkyni) nasmlouvané množství elektřiny nevyužito, čímž mu vznikne škoda. Spotřebitel má v takovém případě jistotu, v souladu se smluvním ujednáním a ust. § 2050 o. z., že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě již žalobkyně po něm nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani, kdyby sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Smluvní pokuta ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který není elektřina či plyn žalobkyní žalované ve smluveném období, z příčiny na straně žalované (z důvodu porušení smluvních povinností), dodávána, je odvolacím soudem považována za přiměřenou. Zde se pak jedná o smluvní pokutu ve výši 23 200 Kč, jež byla žalobkyní vůči žalované vyúčtována podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 11. 12. 2021, a to vyúčtováním vystaveným dne 31. 3. 2022, s variabilním symbolem [var. symbol], splatným dne 11. 4. 2022 (za období od 3/2022 do 7/2024, tj. 29 měsíců x 800 Kč) a dále se jedná o smluvní pokutu 26 400 Kč, jež byla žalobkyní vůči žalované vyúčtována podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 11. 12. 2021, a to vyúčtováním vystaveným 5. 5. 2022, s variabilním symbolem [var. symbol], splatným dne 16. 5. 2022 (za období 5/2022 do 1/2025, tj. 33 měsíců x 800 Kč). Protože je nepochybné, že žalovaná platební povinnosti vyplývající ze smlouvy opakovaně nedodržela, žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut vzniklo. V daném případě nebyla skutečnost, že žalobkyně od smlouvy odstoupila, podle znění tzv. ostatních ujednání smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, nijak vázána na nárok žalobkyně na smluvní pokutu, ani ho nepodmiňovala. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty vzniká bez ohledu na to, zda pro opakované porušení platebních povinností ze strany žalované dojde k přerušení dodávky a odstoupení žalobkyně od smlouvy. Samo odstoupení žalobkyně od smlouvy, tak nemá na nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty právní dopad. Odstoupením od smlouvy dochází k zániku povinnosti žalované plnit původní závazek zajištěný smluvní pokutou, namísto něhož vzniká žalované v důsledku nesplnění původního závazku povinnost zaplatit paušalizovanou smluvní pokutu (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019). Odstoupení od smlouvy, po prolongaci jejího trvání, nepředstavuje rovněž jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť se jedná o postup smlouvou umožněný, v daném případě provedený ve věcné a časové vazbě na prodlení žalovanou při plnění jejích platebních povinností. Odvolací soud v uvedeném jednání nespatřuje účelové navyšování uplatněné smluvní pokuty. Naopak, smluvní pokuty v obou zmíněných případech představují jednorázovou smluvní pokutu, jejíž výše je smlouvou limitována. Pakliže z dokladů o provedeném vyúčtování poskytnutých komodit vyplývá, že spotřeba elektřiny a plynu žalovanou byla v průměru na hodnotě 900 Kč a 3 900 Kč měsíčně, pak není nepřiměřená ani výše sjednané smluvní pokuty 800 Kč měsíčně za neodebrané množství těchto energií podle uzavřené smlouvy. Pokud ust. § 1815 občanského zákoníku uvádí, že k nepřiměřenému ujednání ve smlouvě se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá, pak z obsahu spisu a provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná námitku uvedeného obsahu nevznesla. Proto by nebylo ani možné přihlédnout – bez dalšího – k případné nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty v neprospěch žalované. Pokud se jedná o ujednání smlouvy o smluvní pokutě sjednané v částce 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující deset dnů, odvolací soud je nepovažuje za neplatné dle § 580 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a nepokládá je ani za kolidující s ust. § 1813 o. z., tedy za ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalovaná se dostala v uvedených případech do prodlení, po dobu delší deseti dnů od splatnosti s platbami zálohy, žalobkyně má proto podle ust. § 2048 o. z. právo na zaplacení smluvní pokuty 100 Kč za každé dílčí prodlení žalované s plněním jejích platebních povinností, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1968 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ujednání o smluvních pokutách byla dostatečně určitá, srozumitelná, spojená s konkrétním porušením smluvních povinností a výše nastavených pokut (100 Kč, 800 Kč) nebyla nikterak nepřiměřená. Smluvní pokuty sledovaly motivační faktor, tj. preventivního působení na odběratele k dodržování sjednaných povinností, čímž byl současně utvrzován obsah smlouvy, navíc měly smluvní pokuty i funkci nahrazovací ve vztahu k případně vzniklé škodě či nákladu na straně dodavatele energií, což bylo ve smlouvě výslovně uvedeno. Smluvní pokuty v částkách 100 Kč v podstatě kryly náklady s upomínkovým řízením a pokuty 800 Kč měsíčně za nedodržení odběru nasmlouvaného množství energií směřovaly ke kompenzaci újmy na straně dodavatele, který žalované dodával energie za sjednanou nižší cenu s tím, že se zavázala k určitému množstevnímu odběru, jenž z důvodu na její straně nebyl naplněn. Smluvně pak bylo upraveno, že pokud by zákazník závadný stav odčinil, žalobkyně by k uplatnění smluvních pokut nepřistoupila. Žalobkyně při uzavírání smlouvy tak nepostupovala v rozporu s dobrými mravy či nepoctivě. Zároveň bylo prokázáno, že vyúčtování a upomínky, na něž žalobkyně v řízení odkazovala, byly žalované odeslány v souladu se smluvními ujednáními, a splatnost nároku na úhradu smluvních pokut nastala ve dnech uvedených v žalobě. Žalovanou nebyly uplatněny nijaké námitky k projednávaným nárokům, a to ani prostřednictvím reklamace. Odvolací soud proto uzavírá, že na smluvních pokutách náleží žalobkyni proti žalované právo na zaplacení částky 49 900 Kč. S ohledem na sdělené odvolací soud postupem podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil odvoláním napadený výrok I rozsudku soudu prvního stupně – ohledně povinnosti k úhradě smluvních pokut – tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni další částku 49 900 Kč, úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, s lhůtou plnění stanovenou podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř., změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, proto jí náleží podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. V řízení před soudem prvního stupně byla řešena žaloba na zaplacení částky 68 296,25 Kč s příslušenstvím, kdy s odkazem na ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí hodnota jednoho úkonu právní služby advokáta částku 3 860 Kč. Ten v řízení učinil čtyři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žalobního návrhu, účast u soudního jednání dne 10. 5. 2023), za něž mu náleží právo na náhradu odměny právního zastoupení celkem 15 440 Kč, náhrada čtyř režijních paušálů 1 200 Kč, náhrada za ztrátu času 200 Kč a náhrada cestovného 403 Kč, tj. v součtu částka 17 243 Kč, po připočtení náhrady 21 % DPH z tohoto plnění ve výši 3 621 Kč, částka 20 864 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku 2 732 Kč. Celková náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně se rovná plnění ve výši 23 596 Kč. Ke splnění této platební povinnosti byla žalované stanovena lhůta tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.), s místem plnění k rukám právního zástupce žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalobkyni přiznal odvolací soud plnou náhradu těchto nákladů ve výši 13 218,79 Kč, jež sestává z úhrady odměny právního zastoupení žalobkyně advokátem za dva úkony právní služby (podané odvolání, účast u odvolacího jednání) ve výši 6 200 Kč (hodnota úkonu právního zastoupení z tarifní hodnoty 49 900 Kč za použití ust. § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 3 100 Kč), dále z úhrady dvou režijních paušálů 600 Kč, z náhrady ztráty času 600 Kč, cestovného 1 462,64 Kč a 21 % DPH z tohoto plnění 1 861,15 Kč, přičemž k náhradě nákladů právního zastoupení byla rovněž připočtena náhrada zaplaceného soudního poplatku 2 495 Kč. Ke splnění této platební povinnosti byla žalované stanovena lhůta tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.), s určením platebního místa podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení