13 Co 334/2021- 117

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vlacha a soudců JUDr. Čestmíra Slaného a JUDr. Miluše Farské v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 62/2021-89, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a na náhradu nákladů řízení částku [částka], v téže lhůtě, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] se shora uvedeným příslušenstvím jako dlužné odměny, které se jí mělo dostat jako příkazníkovi od žalované (jako příkazce) podle smlouvy (žalobou kvalifikované jako příkazní) uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Dále se žalobkyně na žalované domáhala z téhož titulu zaplacení smluvních pokut ve výši [částka] a [částka] a konečně zaplacení paušálních nákladů spojených s uplatněním těchto tří pohledávek v úhrnné výši [částka] (3 x [částka]).

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, podle nichž spolu účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované služby v souvislosti se záměrem žalované pořídit technologické vybavení pro výrobu respirátorů a získat za tímto účelem dotaci z dotačního programu OPPIK – Technologie COVID-19 – výzva č. XII, či jakéhokoli později dostupného a pro tento záměr způsobilého dotačního programu. Závazku žalobkyně koreloval závazek žalované k úhradě odměny. Žalobkyně se zavázala ke zpracování podnikatelského záměru (jako přílohy dotační žádosti), zpracování a podání dotační žádosti (vyplněním elektronického formuláře v systému ISKP2014+ (MS2014+) v souladu s formálními požadavky), zpracování dokumentace pro výběrové řízení dodavatele daného záměru a pomoci s administrací dotační žádosti od podání do proplacení dotace. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni odměnu ve výši 6% z dotace, která bude v dotační žádosti schválena, resp. minimálně [částka], s tím, že nárok na ni vznikne„ v den, kdy bude dotační žádost schválena, tzn. splněním formálních náležitostí a kritérií přijatelnosti v procesu jejího hodnocení“. Za navazující služby se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni další odměny ve výši [částka], resp. [částka]. Splatnost odměn byla sjednána na základě faktur do 10 dní od data jejich doručení po dni vzniku nároku na danou odměnu. Účastníci dále sjednali smluvní pokutu za prodlení žalované s úhradou odměny ve výši [částka] za každý den prodlení, resp. ve výši [částka] x 1,5 počínaje 15. dnem prodlení, a dále smluvní pokutu ve výši [částka] pro případ, že z důvodů na straně žalované dojde ke zmaření budoucích nároků žalobkyně na úplnou úhradu ujednané maximální odměny za služby podle smlouvy, a to v případě, že žalovaná ve lhůtě pěti dnů od výzvy žalobkyně neodstraní důvody, pro které z její strany hrozí zmaření nároku na odměnu žalobkyně. Při takovém porušení smlouvy je žalobkyně současně oprávněna odstoupit od smlouvy. Smluvní strany se dále zavázaly poskytovat si vzájemně veškerou součinnost a úsilí k tomu, aby byla dotační žádost co nejdříve podána a schválena, dotace vyčerpána a smlouva v celém rozsahu splněna. Žalovaná se v této souvislosti zavázala zajistit a dodat žalobkyni na její upozornění veškeré nezbytné podklady a podmínky, bez nichž by dotační žádost nemohla být schválena. Smluvní strany konečně ujednaly jako právně závaznou komunikaci ve formě e-mailu na e-mailové adresy uvedené v záhlaví smlouvy.

4. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalobkyně na podkladě smlouvy podala žádost o podporu reg. č. projektu CZ. [datum] [číslo] [číslo], zkrácený název projektu – Tech. COVID-19_Zlatý [jméno], zahrnující i vymezení cenové nabídky a rozpočtu s celkovými výdaji ve výši [částka] s tím, že požádala o podporu ve výši 50% z této částky, tj. [částka]. Takto podaná žádost splnila„ formální náležitosti/podmínky přijatelnosti“ dne [datum] a dne [datum] byla doporučena k financování za současného vydání návrhu rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, Sekce fondů EU, o poskytnutí dotace v požadované výši, jakož i podrobného vymezení dalších povinností příjemce a způsobu čerpání dotace. O tom byly jak žalobkyně, tak žalovaná informovány vždy elektronicky ve formě tzv. depeší, zobrazených v systému pro administraci dotací, do nějž měly přístup. Fakturou vystavenou dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalované odměnu za schválení dotační žádosti ve výši [částka] bez DPH, tj. [částka] včetně DPH, splatnou dne [datum]. Faktura byla žalované zaslána e-mailem týž den. Žalovaná ji neuhradila. V navazující komunikaci účastníků byla podle zjištění soudu prvního stupně žalovaná opakovaně vyzývána k dodání specifikovaných dokladů vyžadovaných poskytovatelem dotace, aby mohlo být vydáno„ oficiální rozhodnutí o poskytnutí dotace“, přičemž byla současně upozorňována, že neplní řádně svoji součinnost nutnou pro dokončení celého dotačního projektu. Žalovaná přes uvedená upozornění žalobkyně doložila jen část dokladů.

5. Konečně soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne [datum], odeslaným do datové schránky žalované v týž den, odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalované delším než 14 dnů s úhradou odměny vyúčtované shora uvedenou fakturou a dále proto, že žalovaná neodstranila důvod, pro který hrozilo zmaření nároku žalobkyně na plnou odměnu. V odstoupení žalobkyně současně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvních pokut ve výši [částka] a 42 500 Ani je žalovaná neuhradila, na čemž ničeho nezměnila ani předžalobní upomínka.

6. Při právním hodnocení uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně vyšel z toho, že práva a povinnosti účastníků je namístě posoudit podle ustanovení § 2430 a násl. o. z., neboť účastníky dne [datum] uzavřená a dne [datum] v písemné formě potvrzená smlouva (ve smyslu § 1757 odst. 1 o. z.) je příkazní smlouvou, a zejm. pak podle § 2438 odst. 2 o. z., podle nějž se má příkazníkovi dostat ujednané nebo obvyklé odměny. Dále aplikoval ustanovení § 2048 odst. 1 věta první, pokud jde o nárok na smluvní pokutu, a ustanovení § 2001, § 2004 odst. 1 a 2005 odst. 2 věta první o. z., pokud jde o odstoupení od smlouvy.

7. Na jejich podkladě dovodil, že žalobkyni přísluší jak nárok na odměnu, tak nároky na zaplacení požadovaných smluvních pokut.

8. Ve vztahu k nároku na odměnu soud prvního stupně tento svůj závěr odůvodnil úsudkem, že žalobkyně splnila své smluvní závazky jistě potud, že podala žádost o dotaci a že tato žádost byla příslušným orgánem vyhodnocena jako„ splňující formální náležitosti a kritéria přijatelnosti v procesu hodnocení“, přičemž právě tím účastníci ve smlouvě podmínili vznik nároku žalobkyně na odměnu ve výši 6% ze„ schválené“ dotace.„ Schválením“ dotace se přitom podle smlouvy rozumí právě kvalifikování žádosti o její poskytnutí jako„ splňující formální náležitosti a kritéria přijatelnosti v procesu hodnocení“. Dotace byla takto„ schválena“ ve výši [částka] bez DPH, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení odměny [částka] bez DPH, tj. [částka] (po zaokrouhlení na celé koruny dolů samotnou žalobkyní) včetně zákonné sazby daně z přidané hodnoty, jíž je žalobkyně plátcem. O tom, že žádost byla schválena, neměl soud prvního stupně pochybnost s ohledem na obsah tzv. depeše ze dne 13. 7 2020. Námitku žalované, pokud sporovala obsah dané depeše, stejně jako i ostatních depeší, soud prvního stupně shledal nedůvodnou s tím, že byla vznesena jen v obecné rovině a že obsah depeše (resp. depeší) odpovídá obsahu smlouvou předvídané elektronické komunikace účastníků. Stejně tak nedůvodná je podle soudu prvního stupně i žalovanou vznesená námitka neurčitostí smlouvy pro neuvedení přesné výše odměny žalobkyně za schválení dotace. V příslušné pasáži přílohy smlouvy, v níž je nárok na tuto odměnu zakotven (pod písmenem c)), je totiž podle soudu prvního stupně jasně uvedeno, že odměna činí v každém případě minimálně [částka], resp. 6% ze„ schválené“ dotace, o niž bylo – v konkrétní výši – žádáno v žádosti. Na takto vymezeném stanovení výše odměny soud prvního stupně neshledal nic neurčitého. Nárok na odměnu se stal splatným uplynutím sjednané desetidenní lhůty k plnění, o nějž byla žalovaná požádána žalobkyní doručením faktury dne [datum]. Žalovaná neplnila ničeho, proto je v prodlení od [datum].

9. Ohledně požadované smluvní pokuty ve výši [částka] soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením odměny i v období od 1 9. 2020 do [datum], za které je proto žalobkyní smluvní pokuta správně vyčíslena a důvodně požadována (prvních 14 dnů prodlení po [částka] Kč/den, od 15. 9. do 14. 10., tj. za dalších 30 dnů prodlení, po [částka] Kč/den).

10. Důvodnost nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] soud prvního stupně shledal v tom, že žalovaná prokazatelně neposkytla žalobkyni součinnost nutnou k dokončení smlouvou předvídaného procesu (tj.„ konečnému přiznání“ a zejména faktickému vyplacení dotace), za což by žalobkyni příslušely další odměny sjednané ve výši [částka], resp. [částka]. Právě porušení této smluvní povinnosti žalované je sankcionováno vznikem nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v posledně uvedené výši.

11. Ve vztahu k oběma smluvním pokutám konečně soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 2005 odst. 2 věta první o. z. zdůraznil, že zrušení smlouvy odstoupením se nedotýká práv na zaplacení smluvní pokuty nebo úroků z prodlení, pokud již dospěly. Jiné než ke dni odstoupení dospělé smluvní pokuty žalobkyně nepožaduje.

12. Z vyložených důvodů soud prvního stupně žalobě plně vyhověl. Spolu s částkou dlužné odměny přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. i úroky z prodlení požadované v zákonné výši a důvodně od [datum] jakožto prvního dne prodlení až do zaplacení. S poukazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyhověl i požadavku na zaplacení paušálních minimálních nákladů spojených s uplatněním každé ze tří jednotlivých zažalovaných pohledávek, ve výši po [částka] za každou.

13. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušných (jím citovaných) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen„ AT“), podle nichž přiznal v řízení plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu a nákladů zastoupení žalobkyně advokátem.

14. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. V něm s odkazem na odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. vytkla napadenému rozsudku nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen, a rovněž i v něm vyloženého právního posouzení věci.

15. Naplnění skutkového odvolacího důvodu žalovaná spatřuje v tom, že soud prvního stupně vybudoval své skutkové závěry (vyjma samotné příkazní smlouvy) na žalobkyní v listinné podobě předložených kopiích („ printscreenech“) emailů a sestav vytvořených v systému MS2014+ (elektronické depeše). Tyto listiny jsou však podle žalované pouze„ odvozenými“, nikoliv„ primárními“ důkazy, není u nich zajištěna obsahová totožnost s „ původními“ důkazy. Žalovaná zpochybnila jejich pravost a pravdivost, čímž podle jejího názoru vzniklo žalobkyni v těchto ohledech důkazní břemeno. To však žalobkyně, nebylo-li provedeno dokazování„ primárními“ důkazy, podle žalované neunesla.

16. V rovině právního posouzení věci žalovaná nesouhlasila se soudem prvního stupně provedeným výkladem příkazní smlouvy ohledně okamžiku vzniku nároku žalobkyně na odměnu schválením dotace. Příslušnou pasáž smlouvy (článek 3. 1 ve spojení s písmenem c) její přílohy) je podle žalované namístě vyložit tak, že vznik nároku není vázán na jakékoliv„ předfáze“ dotačního procesu, ale až na skutečně definitivní schválení dotace. K němu však nedošlo. Případnou spornost výkladu příslušného smluvního ujednání je podle žalované namístě klást k tíži žalobkyni, která byla autorem smlouvy.

17. Konečně podle žalované soud prvního stupně pochybil i přiznáním nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jež však přichází do úvahy jen tam, kde nejsou současně přiznávány náklady zastoupení. To je právě případ souzené věci, v níž žalobkyně učinila předžalobní výzvu – soudem prvního stupně honorovanou – prostřednictvím advokáta, sama na žalované ničeho neuplatňovala. K tomu žalovaná rovněž podotkla, že v rozsahu nároku na zaplacení paušálních nákladů soud prvního stupně žalobkyni ani nevyměřil soudní poplatku za žalobu.

18. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.

19. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila. Zdůraznila, že dokazování je v občanském soudním řízení ovládáno zásadou volného hodnocení důkazů, což znamená, že všechny důkazy (včetně žalovanou zpochybňovaných printscreenů) hodnotí soud podle své úvahy, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. To soud prvního stupně podle přesvědčení žalobkyně učinil, když občanský soudní řád nerozlišuje důkazy na„ primární“ a„ odvozené“, jak namítla žalovaná. Ta ostatně rozporovala pravost téměř všech listin, které žalobkyně předložila, aniž by však sporovala jakýkoliv z nich se podávající konkrétní údaj a k prokázání svých takto zcela paušálních obranných tvrzení předložila jediný důkaz. K tomu žalobkyně poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 93 Co 2/2013-75, podle nějž„ (p) ouze přesně skutkově vymezená námitka nepravosti může vést k výjimečnému přesunu důkazního břemene ve vztahu k pravosti soukromé listiny na jejího předkladatele – nikoliv jen námitka obecná a odporující dalším důkazům a zjištěním. Námitka nepravosti listiny nezbavuje soud povinnosti hodnotit všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a každý zvlášť v duchu zásady volného hodnocení důkazů.“ Žalobkyně je přesvědčena o tom, že citovaný závěr plně dopadá i na souzenou věc, v níž proto k žalovanou dovozovanému přesunu důkazního břemene nedošlo. Úvahy žalované o absenci práva žalobkyně na odměnu jsou podle žalobkyně v rozporu s výslovným zněním příkazní smlouvy včetně její přílohy. Náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou pak podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky, proto z nich soud prvního stupně žalobkyni správně nevyměřil soudní poplatek a nepochybil ani jejich přiznáním vedle nákladů zastoupení, neboť nárok na tyto náklady podle žalobkyně vzniká již z důvodu nastalého prodlení dlužníka.

20. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný.

21. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání opodstatněným.

22. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným a v postačujícím rozsahu učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje, a nepochybil ani při jejich právním posouzení. Zejména s přihlédnutím k odvolacím námitkám žalované odvolací soud dodává ke správným důvodům napadeného rozsudku již jen následující.

23. Soud prvního stupně předně správně zjistil obsah mezi účastníky uzavřené smlouvy a nepochybil ani její právní kvalifikací jako smlouvy příkazní ve smyslu § 2430 a násl. o. z. Správně vyšel z toho, že smlouva (stručná, jasná, přehledná a pro žalovanou – tím, spíše, jde-li o podnikatele – takto jistě bez obtíží„ čitelná“) obsahuje ve své (jediné) příloze jasně a pro ještě větší přehlednost sukcesivně definované okolnosti, s jejichž dovršením je spojen nárok žalobkyně na tu či onu odměnu. V případě žalované odměny je touto skutečností„ schválení dotační žádosti“, jež je zde pro účely smlouvy výslovně definováno jako„ splnění formálních náležitostí a kritérií přijatelnosti v procesu jejího (tj. evidentně žádosti – poznámka odvolacího soudu) hodnocení“. Z uvedeného nemohl mít podle názoru odvolacího soudu žádný z účastníků (zejm. pak žalovaná jakožto adresát návrhu smlouvy) pochyb o tom, že žalobkyni vznikne právo na první (a jistě největší) díl odměny ještě v průběhu„ procesování“ dotace, a to k přesně stanovenému a úspěšnému okamžiku tohoto„ procesování“, nikoliv snad až realizací dotovaného záměru či dokonce proplacením dotace. K proplacení dotace je ostatně v ceníku výslovně vztažena vůbec poslední odměna ([částka] za pomoc„ až do proplacení dotace investorovi“). I z toho je jasně patrná jistá„ průběžnost“ odměňování žalobkyně.

24. Odvolací soud plně sdílí i skutkový závěr soudu prvního stupně, že ke„ splnění formálních náležitostí a kritérií přijatelnosti v procesu hodnocení žádosti“ došlo, jak se podává z depeše zobrazené v systému MS2014+ dne [datum]. Námitku žalované nepravostí a nepravdivostí této listiny, vznesenou en bloc i vůči všem dalším žalobkyní předkládaným depeším a rozsáhlé emailové komunikaci účastníků, odvolací soud shledává očividně účelovou v situaci, kdy sama žalovaná nepřichází s žádnou vlastní skutkovou variantou děje následujícího po uzavření příkazní smlouvy (jejíž obsah žalovaná nezpochybňuje a podpis nepopírá). Vzájemná obsahová souvislost a návaznost žalobkyní předkládaných listin i podle odvolacího soudu přesvědčivě dokládá v žalobě tvrzený skutkový děj, do jehož vylíčení zapadá i k důkazu provedený návrh poměrně obsáhlého rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu o schválení dotace, které je přílohou depeše ze dne [datum] a v textu depeše je na něj výslovně odkazováno. Pokud by žalobkyně měla předložením upravených emailů a depeší fabulovat všechny rozhodné okolnosti žalobního skutku následující po uzavření příkazní smlouvy (k čemuž žalovaná posuzovanou námitkou jejich nepravosti a nepravdivosti snad směřuje), muselo by být nutnou součástí této fabulace i falzum rozhodnutí (resp. jeho návrh) orgánu veřejné moci. O tom podle odvolacího soudu racionálně nelze uvažovat. Jaksi„ paušální podezření“ žalované na obsahovou netotožnost (přinejmenším) žalobkyní předkládaných listin s jejich elektronickými předobrazy není podle odvolacího soudu ničím jiným než ryze účelovou hypotézou nemající jakýkoliv reálný základ, a takto naprosto formální procesní obranou, jež k dovozovanému přesunu důkazního břemene na předkladatele listiny vést nemůže (k tomu kromě žalobkyní případně zmíněného rozsudku zdejšího odvolacího soudu srov. dále např. jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 93 Co 464/2014, veřejně dostupné na [webová adresa], v němž je na rozsudek odkazováno).

25. Soud prvního stupně tudíž podle odvolacího soudu nepochybil posouzením nároků na odměnu a zaplacení smluvních pokut jako plně opodstatněných. Na jeho úvahy o nárocích na smluvní pokuty lze plně dokázat, žalovaná proti nim ostatně kromě shora vypořádané skutkové odvolací námitky výslovně nijak nebrojila. K poukazu soudu prvního stupně na ustanovení § 2005 odst. 2 věta první o. z. lze jen doplnit, že odstoupení od smlouvy žalobkyní se nedotklo nejen nároků na smluvní pokuty, ale rovněž již vzniklého a neuhrazeného nároku žalobkyně na odměnu, jak účastníci ujednali v článku 7. 4 příkazní smlouvy. O dispozitivnosti právní úpravy odstoupení od smlouvy v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. není pochyb.

26. Konečně odvolací soud nemá co vytknout napadenému rozsudku ani v rozsahu, v němž jím soud prvního stupně přiznal žalobkyni tři paušální náhrady po [částka] podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úvaha žalované o nemožnosti jejich přiznání vedle nákladů zastoupení vzniklých již v předsoudní fázi je rozporná s ustáleným výkladem této problematiky shrnutým např. v usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1763/21, následovně:„ (v ) souladu s § 513 občanského zákoníku, jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky příslušenstvím pohledávky ex lege, přičemž jde o náklady paušalizované, jejichž vynaložení není třeba prokazovat, vznikající především v předsoudní fázi při administraci pohledávek. Nárok věřitele na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky vzniká již v okamžiku prodlení dlužníka, a to u každé pohledávky zvlášť, má-li taková pohledávka samostatný právní základ. Nárok na zaplacení fixní částky [částka], tak vzniká věřiteli automaticky, vznikl-li mu nárok na úhradu úroků z prodlení. Nárok na zaplacení paušální náhrady, není podmíněn vymáháním jistiny ani odesláním jakékoliv upomínky, když má krýt především interní náklady, které věřiteli vznikají v důsledku opožděných plateb. Věřitel tak není povinen prokazovat jak výši, tak důvodnost nákladů, neboť tento nárok mu vzniká přímo ze zákona“ (srov. bod 24 odůvodnění citovaného usnesení).

27. Z vyložených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to jak ve výroku o věci samé, tak v závislém výroku o nákladech řízení. Na soudem prvního stupně provedené vyčíslení výše nákladů v řízení plně úspěšné žalobkyně postačí pro stručnost odkázat, jím provedené aplikaci příslušných ustanovení advokátního tarifu nemá odvolací soud rovněž co vytknout.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni podle nich přísluší náhrada nákladů sestávajících z odměny jejího advokáta za zastupování podle § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu ve výši 2 x [částka], náhrady hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT za totéž ve výši 2 x [částka] a náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je [právnická osoba] & [právnická osoba], prostřednictvím které advokát žalobkyně vykonává advokacii (jako její společník), v zákonné sazbě 21%, počítané podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z odměny a náhrady, a tedy činící [částka] Celkem jsou tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představovány částkou [částka].

29. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

30. O povinnosti žalované zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.