13 CO 83/2022 - 199

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odškodnění nemoci z povolání o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 22. 9. 2021, č. j. 5 C 92/2019-135 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku I, IV a V, potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 40 104 Kč, ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 712 Kč ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně uložil žalované napadeným rozhodnutím povinnost zaplatit žalobkyni částku 124 924,20 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 300 Kč (výrok I). Co do částky 34 045,80 Kč žalobu zamítl (výrok II). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 084,20 Kč (výrok III). Rozhodl, že se žalobkyni vrací nespotřebovaná část zálohy na znalečné v částce 2 945 Kč (výrok IV) a žalované uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu v částce 6 248 Kč (výrok V).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy z [datum] jako brusička kovů. Koncem roku [rok] se jí na rukou vytvořila suchá svědivá ložiska, s nimiž se následně léčila na dermatologii. Po aplikaci mastí došlo částečně ke zhojení, od začátku roku [rok] se však objevila recidiva ve větším rozsahu a intenzivnější formě, kdy ke zhoršení nálezu docházelo právě v zaměstnání. Vzhledem k uvedenému ošetřující dermatolog žalobkyně MUDr. [jméno] [příjmení] z dermatovenerologické kliniky [název] nemocnice v [obec] poslal na Kliniku pracovního lékařství [název] nemocnice v [obec] žádost o zajištění vzorků látek na pracovišti žalobkyně za účelem zjištění možné expozice žalobkyně rizikovým faktorem v pracovních podmínkách u žalované. Následně vystavila [název] nemocnice [obec], Klinika pracovního lékařství, dne [datum] posudek, z něhož vyplynulo, že u žalobkyně byla zjištěna k datu [datum] nemoc z povolání, a to kožní alergie na kobalt a jeho sloučeniny představující onemocnění podřaditelné pod seznam nemocí z povolání, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. (kapitola IV, položka č. 1). S ohledem na závěry daného posudku byla žalobkyně žalovanou přeložena na pracovní pozici v expedici, kde se předpokládalo, že do kontaktu s kobaltem a jeho sloučeninami nepřijde. Protože však problémy žalobkyně s předmětným ekzémem přetrvávaly, byla Klinika pracovního lékařství [název] nemocnice v [obec] požádána o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti žalobkyně na této nové pracovní pozici, který pak podala se závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost na pracovišti žalované také pro práci v expedici, kam byla převedena po vzniku kožního onemocnění při práci na pozici brusička kovů. Tento posudek byl k žádosti o přezkum podané právním zástupcem žalované zrušen a vrácen rozhodnutím Krajského úřadu [označení] kraje, odboru zdravotnictví, ze [datum rozhodnutí], č. j. PK- [spisová značka], Klinice pracovního lékařství [název] nemocnice v [obec] k vydání nového lékařského posudku. Důvodem rozhodnutí bylo zejména stanovisko odborně způsobilého konzultanta přibraného Odborem zdravotnictví Krajského úřadu [označení] kraje, [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul], z [název] nemocnice [název] [název], který uvedl, že„ sice není možné konstatovat, že by napadený lékařský posudek Kliniky pracovního lékařství [název] nemocnice v [město], byl chybný, jenom je třeba upozornit, že z výsledků provedených vyšetření není naprosto nesporné, že by žalobkyně pozbyla dlouhodobě pracovní způsobilost k práci pracovnice expedice u žalované z důvodu nemoci z povolání, která jí byla v minulosti uznána.“ Věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně za účelem doplnění potřebných lékařských vyšetření žalobkyně nezbytných k úplnému zjištěn jejího zdravotního stavu. Odvolací soud v rámci přípravy jednání dotazem na Kliniku pracovního lékařství [název] nemocnice v [město] zjistil, že po kasaci jejího posudku týkajícího se zdravotní způsobilosti žalobkyně pro práci na pozici v expedici u žalované rozhodnutím Odboru zdravotnictví Krajského úřadu [název] kraje již další posudek týkající se zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci na uvedené pozici zpracován nebyl, což žalobkyně při odvolacím jednání potvrdila. Lékařským posudkem Kliniky pracovního lékařství [název] nemocnice v [město] z [datum] o bodovém ohodnocení bolesti pro nemoc z povolání potvrzeném rozhodnutím o přezkoumání lékařského posudku vydaným Odborem zdravotnictví Krajského úřadu [název] kraje z [datum] bylo žalobkyni ohodnoceno bolestné v příčinné souvislosti s nemocí z povolání v rozsahu 330 bodů. Za posudek žalobkyně uhradila 4 300 Kč. Ošetřující dermatolog žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] vystavil žalobkyni v souvislosti s nemocí z povolání pracovní neschopnost od [datum] do [datum]. Žalobkyně se svou žalobou v tomto řízení (ve znění dílčích změn žaloby) domáhala po žalované náhrady bolestného v částce 82 500 Kč odpovídající 330- bodům přiznaným lékařským posudkem výše specifikovaného poskytovatele pracovnělékařských služeb v hodnotě 250 Kč za bod dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., úhrady nákladů vynaložených za lékařský posudek k ohodnocení bolestného v částce 4 300 Kč a náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] v částce 76 470 Kč. Přestože byla skutečnost, že žalobkyně utrpěla za trvání pracovního poměru u žalované na pozici brusička kovů nemoc z povolání, potvrzena lékařským posudkem poskytovatele pracovnělékařských služeb, soud prvního stupně zadal za účelem potvrzení uvedené skutečnosti znalecký posudek znalci z oboru zdravotnictví - pracovní lékařství. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž není soud v řízení o náhradu škody, resp. újmy vzniklé nemocí z povolání, vázán lékařským posudkem zdravotnického zařízení poskytujícího zaměstnavateli pracovnělékařské služby ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř., tak zohlednil stanovisko žalované, která závěry znaleckého posudku Kliniky pracovního lékařství [název] nemocnice v [obec] potvrzujícího, že žalobkyně utrpěla za trvání pracovního poměru u žalované na pozici brusička kovů nemoc z povolání, zpochybňovala. Znalecký posudek ustanoveného soudního znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], potvrdil, že v období, kdy vykonávala žalobkyně práci brusičky kovů u žalované, se u ní vyskytla kontaktní alergická dermatitida (dermatitis contacta alergica L 23/5). Příčinou byly zjištěny v rámci příslušných hygienických šetření sloučeniny kobaltu, které byly obsaženy v chladící emulzi [název] [], s níž žalobkyně přišla do kontaktu při výkonu své práce na pracovišti u žalované. Znalec potvrdil, že tento typ onemocnění je zapsán do seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. (kapitola IV, položka č. 1). Na podkladě uvedených zjištění pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi vznikem nemoci z povolání a výkonem práce žalobkyně u žalované na pozici brusička kovů je dána, a proto nárok na náhradu škody, který žalobkyně svou žalobou uplatnila, posoudil co do základu jako oprávněný. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím namítala, a to zejména s odkazem na vyjádření konzultanta [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul], z [název] nemocnice [název] [název], přibraného Odborem zdravotnictví Krajského úřadu pro [název] kraj ve věci posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně k pracovnímu zařazení na pozici pracovnice expedice, že žalobkyně mohla přijít do kontaktu se sloučeninami kobaltu i mimo pracoviště žalované. K uvedené námitce žalované soud prvního stupně konstatoval, že důvody, pro něž se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti za škodu v důsledku nemoci z povolání, jsou zákonem taxativně vymezeny v ust. § 270 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále zák. práce), přičemž případná mimoprofesní expozice zaměstnance stejnou látkou, jež zapříčinila nemoc z povolání, mezi takové důvody nepatří. Dospěl proto k závěru, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni nemocí z povolání je dána, přičemž se jedná o odpovědnost založenou na objektivním principu, kdy zavinění žalované je irelevantní. Žalovaná by se mohla své odpovědnosti zprostit jen z taxativně stanovených liberačních důvodů vyjmenovaných v ust. § 270 zák. č. 262/2006 Sb., zák. práce, avšak takové důvody nebyly žalovanou v rámci její procesní obrany ani tvrzeny ani prokázány. Co do výše přiznal soud prvního stupně žalobkyni náhradu bolestného v rozsahu 330 bodů po 250 Kč dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., tj. celkem 82 500 Kč, dále jí přiznal náhradu nákladů vynaložených na posudek o bolestném v částce 4 300 Kč, jak je žalobkyně doložila a na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti částku 42 424,20 Kč dle podrobné specifikace shrnuté v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy daný výpočet nároku nebyl účastníky v řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení zpochybňován. Co do zbytku žalobkyní uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v částce 34 045,80 Kč pak soud prvního stupně žalobu zamítl.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadly žalobkyně i žalovaná v zákonné lhůtě odvoláním. Odvolání žalované směřovalo do výroku I napadeného rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě ve věci samé částečně vyhověno a dále do závislých nákladových výroků III a V. Odvolání žalobkyně pak směřovalo do výroku III o nákladech řízení.

4. Žalovaná ve svém odvolání vytýkala soudu prvního stupně, že připustil usnesením z 6. 9. 2021, č. j. 5C 92/2019-125, změnu žaloby ohledně rozsahu uplatněného nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku bez relevantního procesního návrhu žalobkyně, čímž řízení zatížil vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná nesouhlasila s tím, že lze za řádný návrh žalobkyně na změnu žaloby pokládat její podání z [datum]. V dané souvislosti pak zpochybňovala také závěry, s nimiž soud prvního stupně neuznal za účinnou jí uplatněnou námitku promlčení ve vztahu k podstatné části nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Dále namítala, že soud prvního stupně nezhodnotil řádně skutková zjištění o vliv alergenu na žalobkyni mimo pracoviště žalované. Postup soudu prvního stupně, kdy mimopracovní expozice žalobkyně sloučeninám kobaltu nehodnotil se zdůvodněním, že jsou irelevantní, vedou dle žalované k absurdnímu závěru, podle něhož je mimoprofesní expozice bez významu, i kdyby byla mnohonásobně vyšší, než profesní expozice, což není logické a akceptovatelné. Navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí v části, v níž bylo žalobě soudem prvního stupně vyhověno, a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se svým odvoláním do výroku III o nákladech řízení domáhala, aby jí byla žalobkyní v plné výši nahrazena spotřebovaná část zálohy, kterou uhradila na základě výzvy soudu prvního stupně na náklady znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - pracovní lékařství.

6. K odvolání žalované ani žalobkyně nebylo podáno protistranou vyjádření.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, vyhověl však odvolání žalobkyně.

8. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a také s jeho právním posouzením ve věci samé se odvolací soud shoduje. Podle ust. § 269 odst. 2, 4 zák. práce, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

9. V daném případě bylo prokázáno jak lékařským posudkem Kliniky pracovního lékařství [název] nemocnice v [město] z [datum], tak i znaleckým posudkem ustanoveného soudního znalce z oboru zdravotnictví pracovní lékařství [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [titul], že u žalobkyně v důsledku práce brusičky kovů vykonávané u žalované vznikla a rozvinula se kontaktní alergická dermatitida (dermatitis contacta alergica L 23/5) způsobená kobaltem a jeho sloučeninami, která je podřaditelná pod nemoc z povolání ve smyslu kapitoly IV, položky č. 1 seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně pracovala na pozici brusička kovů před zjištěním této nemoci z povolání naposledy právě u žalované, přičemž šetření Krajské hygienické stanice [název] kraje potvrdilo expozici žalobkyně na pracovišti u žalované kobaltu i jeho sloučeninám. Nemoc byla u žalobkyně zjištěna k datu [datum]. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná je vzhledem k výše uvedenému povinna nahradit žalobkyni škodu a nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, je proto plně souladný s výše citovaným ust. § 269 odst. 2, 4 zák. práce. Soud prvního stupně přiléhavě vyložil, že důvody, pro něž se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti za škodu v důsledku nemoci z povolání, jsou zákonem taxativně vymezeny v ust. § 270 zák. práce a případná mimoprofesní expozice látce, která vyvolala v konkrétním případě nemoc z povolání, mezi takové důvody nenáleží. Ust. § 270 odst. 1 zák. práce umožňuje zaměstnavateli zprostit (liberovat) se zcela své objektivní povinnosti k náhradě škody (majetkové újmy) nebo nemajetkové újmy vzniklé nemocí z povolání, bylo-li jedinou příčinou újmy porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů postiženým zaměstnancem, anebo jeho opilost, popřípadě zneužití jiných návykových látek. Podle ust. § 270 odst. 2, 3 zák. práce se zaměstnavatel zprostí povinnosti k náhradě újmy zčásti, jestliže újma vznikla v důsledku porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů postiženým zaměstnancem nebo v důsledku jeho opilosti za podmínek uvedených v § 270 odst. 1 a jestliže tyto skutečnosti byly (jen) jednou z příčin újmy. Část újmy, kterou nese zaměstnanec, se v takovém případě určí podle míry jeho zavinění. Z ust. § 270 odst. 4 zák. práce vyplývá, že předpisem nebo pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve smyslu § 270 může být jen předpis nebo pokyn konkrétní, který upravuje určitý způsob jednání anebo konkrétní způsob jednání zakazuje. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně potud, že mimoprofesní expozice žalobkyně látkám, které jí způsobily nemoc z povolání (kobalt a jeho sloučeniny), byť by byla prokázána, by v daném případě nemohla vést k plnému ani částečnému zproštění žalované odpovědnosti za újmu, kterou žalobkyně utrpěla v příčinné souvislosti s nemocí z povolání, jež u ní byla prokázána. Závěr soudu prvního stupně, že mimoprofesní expozice takovým látkám zákonem aprobovaný liberační důvod způsobilý zbavit zaměstnavatele jeho odpovědnosti za nemoc z povolání nepředstavuje, je plně odpovídající. Současně však je třeba konstatovat, že na podkladě zjištěného skutkového stavu věci nelze v řešeném případě žádnou konkrétní mimoprofesní expozici žalobkyně látkám, jež u ní způsobily nemoc z povolání, ani pokládat za prokázanou. Potud lze tudíž teze žalované o mimoprofesních expozicích žalobkyně látkám, jež u ní vedly ke vzniku a rozvoji nemoci z povolání, mnohonásobně přesahujícím profesní expozice, označit za čistě spekulativní, neboť neodrážejí zjištěný skutkový stav věci.

10. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkami žalované, vytýkala-li soudu prvního stupně, že připustil usnesením z 6. 9. 2021, č. j. 5C 92/2019-125, změnu žaloby ohledně rozsahu uplatněného nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku bez relevantního procesního návrhu žalobkyně, kdy podle žalované nelze za řádný návrh žalobkyně na změnu žaloby pokládat její podání z [datum]. Podle ust. § 41 odst. 2 o. s. ř. soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen. Již v rozsudku z 20. 1. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2399/2013, Nejvyšší soud vyložil:„ Ze zásady bezformálnosti procesních úkonů vyplývá, že je soud posuzuje podle jejich obsahu. Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná“. Žalobkyně svou žalobou vymezila prvotně uplatněný nárok na náhradu za ztrátu a výdělku po dobu pracovní neschopnosti toliko časovým obdobím, za který nárok uplatňuje (od [datum] do [datum]). Poté, co byla usnesením soudu prvního stupně z 3. 9. 2019, č. j. 5 C 92/2019-24, vyzvána ve smyslu ust. § 43 odst. 1 o. s. ř., aby doplnila konkrétní částku, jakou na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti uplatňuje, žalobkyně sdělila, že není schopna pro absenci relevantních podkladů bez součinnosti soudu uplatněný nárok specifikovat, nicméně aby předešla následku v podobě odmítnutí jejího nároku pro neurčitost postupem podle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. uplatňuje na náhradě za ztrátu a výdělku po dobu pracovní neschopnosti částku 20 000 Kč. Podáním doručeným soudu prvního stupně [datum] žalobkyně ve vztahu k nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti uvedla:„ Pokud se týká ztráty na výdělku, pro nedostatek podkladů vypočítává ztrátu z vyplacených nemocenských dávek a potvrzení o výdělku takto: [rok] duben ………………………… 4 096 Kč květen ……………………….. 17 045 Kč červen ……………………….. 18 086 Kč červenec ……………………... 19 095 Kč srpen ………………………… 14 145 Kč Celkem vyplacené dávky ve výši 72 467 Kč Průměrný výdělek může zjistit velmi těžce, když je možno vycházet toliko z potvrzení o výplatě, které má k dispozici za posledních 7 měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. Průměrný výdělek tedy činí hodinově 161,45 Kč, takže by měl činit za dobu pracovní neschopnosti 161,45 Kč krát 922,5 hodin, celkem 148 937,62 Kč. Ucházející výdělek se proto účtuje rozdílem“. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v rozsahu rozdílu mezi jejím průměrným výdělkem před vznikem pracovní neschopnosti kalkulovaným za období od [datum] do [datum] a vyplacenými nemocenskými dávkami, jakož i dílčími přivýdělky za totožné období ve shora uvedené výši za duben až srpen [rok], tj. v rozsahu částky 76 470 Kč (148 937,62 Kč – 72 467 Kč). Posoudil-li soud prvního stupně podání žalobkyně z [datum] ve vztahu k jí uplatněnému nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jako návrh na změnu žaloby, jímž se žalobkyně domáhá z titulu daného nároku namísto prvotně uplatněné částky 20 000 Kč částky 76 470 Kč, nelze jeho postupu cokoliv vytknout, neboť soud prvního stupně podání žalobkyně z [datum] zhodnotil správně z hlediska jeho obsahu jako návrh na změnu žaloby. Ve vztahu k nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve vazbě na změnu žaloby rozšířením nároku na 76 470 Kč proti původní částce 20 000 Kč žalovaná namítla promlčení ohledně částky 56 570 Kč. Soud prvního stupně posoudil správně jako datum uplatnění rozšířeného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyní v rozsahu částky 56 570 Kč datum [datum], kdy žalobkyně doručila soudu prvního stupně předmětný návrh na změnu žaloby, aniž zohledňoval, že o tomto návrhu rozhodl až usnesením z 6. 9. 2021, č. j. 5 C 92/2019-125. Na promlčení v pracovněprávních vztazích dopadá subsidiárně právní úprava zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.). Podle ust. § 629 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (subjektivní lhůta). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Žalobkyně se o vzniku škody v podobě nároku na náhradu mzdy z důvodu pracovní neschopnosti pro nemoc z povolání dozvěděla nejdříve k okamžiku, kdy jí byly za rozhodné období vydány výplatnice za období dubna až srpna [rok] relevantní pro výpočet nároku a současně v okamžiku, kdy se dozvěděla o tom, že je jí uznána nemoc z povolání, tedy nejdříve k datu vydání lékařského posudku [datum]. Současně jí musely být také známy výše náhrad vyplacené na nemocenské s tím, že z přehledu výplat konstatovaných soudem prvního stupně k důkazu je zřejmé, že dávky za duben byly vyplaceny [datum], za květen [datum], za červen [datum], za červenec [datum] a za srpen [datum]. Až od posledně uvedeného data může začít běžet subjektivní tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z., v níž bylo třeba nárok na náhradu ztráty na výdělku uplatnit. Žalobkyně tedy mohla nárok na rozšíření žaloby uplatnit do [datum]. Navrhla-li rozšíření žaloby podáním z [datum], je závěr soudu prvního stupně, že jí uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nelze pokládat za promlčený, správný.

11. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že námitky uplatněné žalovanou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé nejsou důvodné. Odvolací soud pokládá napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním proti vlastnímu meritornímu rozhodnutí (v rozsahu výroku I) za věcně správný a zákonný, a proto ho za podmínek ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně zákonu plně odpovídajících závislých výroků IV a V.

12. K odvolání žalobkyně přistoupil odvolací soud ke změně výroku III napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení. Žalobkyně se svým odvoláním domáhala rozhodnutí o povinnosti žalované nahradit jí v plném rozsahu spotřebovanou část zálohy, kterou uhradila na náklady znalečného v souvislosti s přibráním znalce z oboru zdravotnictví - pracovní lékařství. Z obsahu spisu vyplývá, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví - pracovní lékařství byl soudem prvního stupně zadán z důvodu, že žalovaná (nikoliv žalobkyně) zpochybňovala závěry lékařského posudku zdravotnického zařízení poskytujícího pracovnělékařské služby, tj. Kliniky pracovního lékařství [název] nemocnice v [město], o tom, že u žalované vznikla a rozvinula se za trvání pracovního poměru u žalované nemoc z povolání. Za dané procesní situace mělo být soudem prvního stupně uloženo uhradit zálohu na znalečné žalované a nikoliv žalobkyni, neboť posudek měl prokázat pravdivost žalovanou tvrzené skutečnosti, že žalobkyně nebyla postižena nemocí z povolání v důsledku práce u žalované, což se však následně neprokázalo. Pokud by takto soud prvního stupně postupoval, pak by žalobkyni náklady řízení v podobě spotřebované části zálohy nevznikly. Podle obsahu spisu žalobkyně na výzvu soudu složila zálohu na znalečné v částce 10 000 Kč. Výrokem IV napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto, že se jí vrací nespotřebovaná část zálohy z rozpočtu soudu v částce 2 945 Kč. Částka 7 055 Kč byla na základě usnesení soudu prvního stupně z 19. 10. 2020, č. j. 5 C 92/2019-99, vyplacena ustanovenému znalci. Vzhledem k uvedenému, tj. protože žalobkyni neměly náklady v podobě zálohy na znalečné v řízení z vyložených důvodů vůbec vzniknout, neboť záloha na posudek měla být soudem prvního stupně požadována po žalované, jejíž procesní stanovisko měl znalecký posudek podpořit, přistoupil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. ke změně napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení včetně spotřebované části zálohy na znalečné v plné výši v částce 7 055 Kč, resp. v části nekrácené podle poměru částečného procesního neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni tak přísluší na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částka 40 104 Kč (náklady právního zastoupení dle bodu 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí v souhrnné výši 64 832,50 Kč – 7 055 Kč, tj. 57 777,50 Kč v rozsahu 57,20 %, tj. v částce 33 048,73 Kč + 7 055 Kč).

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada nákladů této fáze řízení sestávající z náhrady za dva úkony právní služby jejího právního zástupce (sepis odvolání a účast na jednání) spolu s dvěma režijními paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále a. t.) a DPH 21%. Za sepis odvolání přísluší žalobkyni náhrada právního zastoupení v sazbě mimosmluvní odměny vycházející z tarifní hodnoty v částce 3 019,80 Kč odpovídající rozdílu mezi náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznanou žalobkyni změněným rozhodnutím odvolacího soudu a napadeným rozhodnutím (40 104 Kč - 37 084,20 Kč). Sazba mimosmluvní odměny za tento úkon právní služby pak činí dle ust. § 7 a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. c) a. t. 500 Kč. Za účast na jednání, jehož předmětem bylo také odvolání žalované směřující do meritorního výroku napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, pak žalobkyni přísluší náhrada nákladů právního zastoupení v sazbě mimosmluvní odměny vycházející z tarifní hodnoty sporu v částce 124 924,20 Kč, tj. dle ust. § 7 a. t. v sazbě 6 100 Kč Celkem tak žalobkyni na nákladech odvolacího řízení náleží 8 712 Kč Lhůta k úhradě nákladů řízení vzniklých žalobkyni před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení byla žalované s ohledem na potřebnou administraci nároku stanovena v délce 15-ti dnů (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.). Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.