130 C 13/2020-29

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 1 155 736,75 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 155 736,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 231 147,35 Kč za dobu od 21. 7. 2017 do zaplacení, z částky 231 147,35 Kč za dobu od 21. 8. 2017 do zaplacení, z částky 231 147,35 Kč za dobu od 21. 9. 2017 do zaplacení, z částky 231 147,35 Kč za dobu od 21. 10. 2017 do zaplacení a z částky 231 147,35 Kč za dobu od 21. 11. 2017 do zaplacení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 112 958 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 1 155 736,75 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 29. září 2008 uzavřeli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalobkyně jako pronajímatelé a vlastníci předmětu nájmu na straně jedné se žalovanou, zastoupenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – jednatelem společnosti, jako nájemcem na straně druhé smlouvu o nájmu nebytových prostor [anonymizováno] [rok] [číslo], a to na dobu neurčitou od 1. 10. 2008 Touto nájemní smlouvou byly nájemci pronajaty nebytové prostory nacházející se v přízemí a 1. poschodí budovy [adresa] – způsob využití jiná stavba, postavené na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, v [katastrální uzemí] ve [anonymizováno], [územní celek], přičemž budova je zapsána na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava pro kat. území [část obce] ve [anonymizováno], [územní celek], část [územní celek]; a to za účelem provozování jejího předmětu činností. Žalovaná prostory aktivně pro výkon své podnikatelské činnosti od samého počátku zahájení nájemního vztahu plně využívala a využívá i nadále. V čl. II. nájemní smlouvy bylo stanoveno roční nájemné ve výši 5 547 536,50 Kč, hrazené v pravidelných měsíčních splátkách po 462 294,70 Kč, vždy do každého 20. dne v předcházejícím měsíci. Tato platba byla určena dle splátkového kalendáře vystaveného pronajímatelem, jež je nezbytnou součástí nájemní smlouvy. Smluvní strany se dohodly, že takovýto splátkový kalendář vystaví pronajímatel nejpozději do 15. 12. kalendářního roku. Smluvní strany se též dohodly, že pronajímatel je oprávněn s účinností od 1. 1. 2009 a dále každého následujícího kalendářního roku jednostranně zvýšit cenu nájmu o roční inflaci, když rozhodným ukazatelem je nárůst indexu spotřebitelských cen zboží a služeb, oficiálně zveřejněných Českým statistickým úřadem, přičemž zvýšení nájemného musí být uplatněno pronajímatelem u nájemce písemnou formou po zveřejnění zprávy Českého statistického úřadu. Splátkový kalendář byl uzavřen mezi smluvními stranami pro rok 2015 a pro rok 2016, kdy každému z pronajímatelů měla být hrazena polovina z takto stanoveného nájemného, tj. tedy částka ve výši 238.775,50 Kč pro každého z pronajímatelů. Pro rok 2017 a dále již platební kalendář uzavřen nebyl. Ze strany žalované dobrá platební morálka z hlediska hrazení nájmu trvala do měsíce března 2017, kdy nájemné hradila pravidelně ve výši 238 775,50 Kč. Od měsíce dubna 2017 již platební morálka slábla, aby pak v měsíci červenci ustala úplně (Nájemce uhradil polovinu měsíčního nájemného na účet žalobkyně ještě dne 31. 1. 2017, dne 27. 2. 2017, dne 31. 3. 2017, dne 24. 5. 2017, dne 15. 6. 2017 a dne 28. 8. 2017, a to vždy ve výši ve výši 238 775,50 Kč). Lze tedy konstatovat, že žalovaná pokryla svými platbami nájemné do měsíce června 2017. Od této doby nájemné ze strany žalované dobrovolně hrazeno nebylo. Žalobkyně se domáhala zaplacení poloviny měsíčního nájemného, která ji náležela za měsíc červenec soudně, kdy rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2019, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 231 147,35 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 231 147,35 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení. Nájemné za měsíc červenec 2017 tedy žalovaná na základě výše uvedených pravomocných a vykonatelných rozhodnutí nakonec uhradila. Žalovaná na nájemném počínaje měsícem srpna 2017 již ničeho neuhradila, žalobkyně proto touto žalobou požaduje zbývající dlužné nájemné za rok 2017, tj. za měsíce srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2017, žalobkyni náleží měsíčně z částky 462 294,70 Kč, tj. částka ve výši 231 147,35 Kč x 5 měsíců = 1 155 736,75 Kč. Podle čl. IV. bod 1 předmětné smlouvy o nájmu nebytových prostor [číslo] v případě, že nájemce bude v prodlení s placením ceny podle článku II. této smlouvy, stanovuje se úrok z prodlení v dohodnuté výši 15 % ročně. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby. Žalovaná namítala, že žalobkyně není ke sporu aktivně legitimována. Pronajaté nemovité věci byly předmětem společného jmění manželů a dosud nebylo rozhodnuto, který z manželů bude tyto nemovité věci výlučně vlastnit. Předmětem společného jmění manželů je kromě nemovitých věcí i 100% podíl na žalované. Ani ohledně podílu není rozhodnuto, kdo jej nabude do svého výlučného majetku. Žalobkyně se tak žalobou domáhá přesunu majetku v rámci dosud nevypořádaného společného jmění manželů. A to je podle právního názoru žalované nepřípustné bez souhlasu druhého z manželů. Podle sdělení jednatele žalované, je jedním z uvažovaných způsobů vypořádání společného jmění i odprodej podílu na žalované. Společnost tak měla být pro případný prodej připravena v co možná nejlepší kondici. Uhrazení požadované částky by mohlo snížit hodnotu žalované, tedy i podílu na této společnosti a v konečném důsledku i celého společného jmění manželů. Žalovaná tak namítala i rozpor s dobrými mravy, kdy jeden ze spolumajitelů se snaží ve svůj prospěch uzurpovat ze společného, ačkoliv tím v konečném důsledku může snížit hodnotu majetku jich obou. Dále žalovaná namítala, že nájemní smlouva byla v části týkající se nájemného sjednána tak, že je pro svou neurčitost neplatná. Žalovaná dále vznesla námitku co do výše úroků a jejich uplatňování, neboť žalobkyně se velmi angažovala při tvorbě nájemní smlouvy a podařilo se jí do textu vsunout i ustanovení o 15 % úroku z prodlení, ačkoli v předchozí nájemní smlouvě úrok sjednán nebyl a nevymáhal se. Jednatel žalované věřil své manželce, že připravuje dokumenty v zájmu společnosti, proto text smlouvy nekontroloval. O sjednaném úroku z prodlení v takové výši se dozvěděl až ze soudních sporů. Žalovaná dále u jednání před soudem tvrdila, že pohledávka uplatněná žalobou byla postoupena na třetí osobu a i z toho důvodu není žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhovala, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náklady řízení.

3. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti, které tvoří následující závěr o skutkovém stavu.

4. Mezi žalobkyní a žalovanou byly nesporné následující skutečnosti. Žalobkyně a jednatel žalované byli manželé, manželství bylo rozvedeno 1. 12. 2015. U [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] je vedeno řízení o vypořádání SJM, které doposud není skončeno; předmětem tohoto řízení je mj. i vypořádání poměrů k nemovité věci, v níž jsou umístěny nebytové prostory, které jsou předmětem nájmu dle posuzované nájemní smlouvy. Dne [datum] uzavřeli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalobkyně jako pronajímatelé a vlastníci předmětu nájmu na straně jedné se žalovanou jako nájemcem na straně druhé smlouvu o nájmu nebytových prostor č. [rok] [číslo], a to na dobu neurčitou od 1. 10. 2008, předmětem nájmu byly nebytové prostory nacházející se v přízemí a 1. poschodí budovy [adresa] – způsob využití jiná stavba, postavené na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, v [katastrální uzemí] ve [anonymizováno], [územní celek], přičemž budova je zapsána na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava pro kat. území [část obce] ve [anonymizováno], [územní celek], část [územní celek], prostory byly pronajaty za účelem provozování podnikatelské činnosti žalované. V čl. II. nájemní smlouvy bylo stanoveno roční nájemné ve výši 5 547 536,50 Kč, jež mělo být hrazené v pravidelných měsíčních splátkách po 462 294,70 Kč, vždy do každého 20. dne v předcházejícím měsíci. Pro rok 2017 a dále platební kalendář sjednán nebyl. Žalovaná nájemné za měsíce srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2017 neuhradila, žalovaná dříve nájemné hradila. Nemovitá věc, ve které se nachází pronajaté prostory, je součástí zaniklého SJM. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.

5. Žádnou z listin, které žalovaná soudu předložila k prokázání svých tvrzení o nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně z důvodu postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení, tj., listinou nazvanou Oznámení o postoupení pohledávky z 30. 11. 2020, Žádost o odsouhlasení pohledávek a závazků, včetně přílohy [číslo] Oznámení o postoupení pohledávky z 20. 2. 2020, soud nevzal za osvědčené tvrzení žalované o tom, že by posuzovaná pohledávka byla postoupena; postupované pohledávky se buď netýkají závazků ze smlouvy o nájmu, jež je předmětem tohoto řízení, nebo se sice posuzované nájemní smlouvy týkají, ale nejedná se o pohledávky uplatněnou v tomto řízení, tj. o dlužné nájemné za měsíce srpen až prosinec 2017.

6. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]; soud zjistil, že o nájemném za červenec 2017 ze shodné smlouvy o nájmu bylo pravomocně rozhodnuto tak, že soud žalovanou k úhradě dlužného nájemného zavázal.

7. Z předžalobní upomínky a dodejky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalobou uplatněné částky.

8. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno.

9. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem.

10. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 3074 o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

11. Po právní stránce tedy soud posoudil vztah založený listinou nazvanou Smlouva nájmu nebytových prostor č. [rok] [číslo] ze dne [datum] (dále jen smlouva o nájmu) jako vztah založený platně uzavřenou smlouvu o nájmu nebytových prostor ve smyslu § 3 zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor; nároky vzniklé po 1. 1. 2014 pak soud posuzoval s ohledem na ust. § 3074 odst. 1 o. z. a podle § 2302 a násl. o. z., neboť žalobou uplatněné tvrzené nároky vznikly po 1. 1. 2014.

12. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že žalovaná předmět nájmu, tj. nebytové prostory nacházející se v přízemí a 1. poschodí budovy [adresa] – způsob využití jiná stavba, postavené na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, v [katastrální uzemí] [anonymizováno] Slezsku, [územní celek], přičemž budova je zapsána na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava pro kat. území [část obce] ve [anonymizováno], [územní celek], část [územní celek], převzala a podle smlouvy o nájmu jej užívala.

14. V řízení bylo mezi stranami dále nesporné, že v čl. II. smlouvy o nájmu bylo stanoveno roční nájemné ve výši 5 547 536,50 Kč, jež mělo být hrazené v pravidelných měsíčních splátkách po 462 294,70 Kč, vždy do každého 20. dne v předcházejícím měsíci. [příjmení] současně bylo i tvrzení žalobkyně, že žalovaná nájemné za měsíce srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2017 neuhradila, a že žalovaná dříve nájemné hradila.

15. Potud považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a důvodný. Soud se proto dále zabýval námitkami žalované, která žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby.

16. V prvé ředě se soud zabýval námitkou žalované, že žalobkyně není k podání žaloby aktivně věcně legitimována.

17. Pokud jde o námitku žalované o nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně z důvodu postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení, na třetí osobu, pak soud odkazuje na skutkové závěry výše, kdy soud odůvodnil závěr, žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a zejména důkazní, když v řízení neprokázala, že by pohledávka byla postoupena, neboť předloženými důkazy bylo zjištěno, že postupované pohledávky se buď netýkají závazků ze smlouvy o nájmu, jež je předmětem tohoto řízení, nebo se sice posuzované nájemní smlouvy týkají, ale nejedná se o pohledávky uplatněnou v tomto řízení, tj. o dlužné nájemné za měsíce srpen až prosinec 2017.

18. Pokud žalovaná namítala nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně z důvodu neskončeného řízení o vypořádání zaniklého SJM mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem, jež je současně stávajícím jednatelem žalované, když nemovitá věc, ve které se nachází pronajaté prostory, je součástí zaniklého SJM, stejně tak jako obchodní podíl na žalované, pak soud tuto námitku shledal nedůvodnou. K uvedené námitce soud konstatuje jednak, že mezi stranami bylo nesporné, že nemovitá věc, ve které se nachází pronajaté prostory, je součástí zaniklého SJM, a jednak, že řízení o vypořádání zaniklého SJM dosud nebylo skončeno. Dle § 736 o. o. je režim majetkových poměrů rozvedených manželů stejný jako za trvání manželství, kdy rozvedení manželé v závazkových vztazích vystupují jako spoluvěřitelé bez ohledu na to, zda/že mají mezi sebou určitý vztah, což je pro žalovanou jakožto dlužníka bezvýznamné. Dle § 713 odst. 2 a 3 o. z., povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně; z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. Současně pak dle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení tak soud uzavírá, že mezi pronajímateli, tedy mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], jakožto bývalými manžely, tak existuje tzv. aktivní solidarita, dle níž kterýkoliv z manželů má právo každého solidárního věřitele požadovat splnění celého dluhu (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 27/2016, ev. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2593/2008). Žalobkyně je tedy aktivně legitimována k podání žaloby, a to i bez souhlasu svého bývalého manžela.

19. S odkazem na shora uvedené se soud současně vypořádává i s další námitkou žalované, kterou soud shledal nedůvodnou, a to námitkou žalované, že podání žaloby na zaplacení poloviny dlužného nájemného je výkonem, který soud má posoudit jako výkon práva, jež je v rozporu s dobrými mravy, a to s poukazem na dosud neskončené řízení o vypořádání SJM, jehož součástí je nemovitá věc, v níž se předmět nájmu nachází, a obchodní podíl na žalované.

20. Dále, pokud žalovaná namítala, že smlouva o nájmu je neplatná, pro neurčitost ujednání o výši nájemného, pak tento názor soud nesdílí. Z § 3 zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor vyplývá, že prvním předpokladem platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor je její písemná forma. Judikatura je ustálena v názoru, že jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to zřejmé z jejího textu. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu. Vůle účastníka právního vztahu je projevem určitá, srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná. Výkladem pak nelze obsah předmětného právního úkonu doplňovat. (K tomu viz např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 273/2001 ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 3 Cdon 227/96 ze dne 31. 7. 1996). Jak bylo v řízení zjištěno a učiněno mezi stranami nesporným, výše nájemného byla sjednána v čl. II. smlouvy o nájmu (v podrobnostech soud odkazuje na skutkový zjištění uvedená výše). Toto ujednání soud posoudil jako ujednání, jež je zcela určité a jednoznačné, nepřipouštějící pochybnosti o určitosti výše nájemného; výše nájemného tak byla sjednána zcela v souladu v souladu s ust. § 7 zákona č. 116/1990 Sb. Soud přitom akcentuje, že nájemné za předchozí roky, např. za rok 2016, bylo žalovanou podle smlouvy placeno, aniž by žalovaná výši či určitost sjednané výše nájemného v době splatnosti nájemného jakkoli namítala, tedy oběma stranám byla otázka výše nájemného zřejmá.

21. Ani námitku neplatnosti smlouvy o nájmu z důvodu způsobu sjednání a výše sjednaných úroků z prodlení soud důvodnou neshledal. Smlouva o nájmu byla řádně uzavřena, podepsána žalovanou, která v daném vztahu vystupovala jako podnikatel při své podnikatelské činnosti; bez významu není ani fakt, že podle smlouvy bylo mezi stranami nadto také po několik let plněno. Soud dále odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 31 Cdo 660/2010, dle kterého týká-li se smlouva o nájmu nebytových prostor podnikatelské činnosti smluvních stran (§ 261 odst. 1 obch. zák.), podléhá co do zvláštních ustanovení týkajících se tohoto typu smlouvy režimu zákona č. 116/1990 Sb., ve všem ostatním, včetně možnosti dohodnout si sazbu úroků z prodlení, platí obecná ustanovení daná pro obchodní závazkové vztahy obchodním zákoníkem (rozuměj § 369 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013). Soud tedy konstatuje, že sjednání výše úroku z prodlení odchylně od zákonem stanovené výše (srov. § 369 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013), bylo v posuzované věci zcela v souladu se zákonnou úpravou.

22. Soud dále dospěl k závěru, že sjednaná a žalobou uplatněná výše úroku z prodlení ve výši 15 % ročně je v posuzované věci zcela přiměřená s ohledem na podnikatelský charakter smluvního vztahu, kdy žalovaná vystupovala jako podnikatel, smlouvu uzavírala při své podnikatelské činnosti a pro účely výkonu své podnikatelské činnosti; soud přitom konstatuje, že samotný fakt, že se jedná o v dané věci o podnikatele, neznamená automaticky, že by výše úroku z prodlení nepodléhala korektivu dobrých mravů, neboť postavení dlužníka jako podnikatele jej takové ochrany nezbavuje. V případě žalované, jakožto podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, však v posuzovaném případě s ohledem na předpokládanou profesionalitu žalované jako podnikatelky, soud rozpor s dobrými mravy neshledal ani ve vtahu k žalovanou tvrzeným okolnostem uzavření smlouvy a následného okamžiku a způsobu uplatnění úroků z prodlení. Soud neshledal, že by byl dán hrubý nepoměr vzájemných plnění vzniklý tím, že při uzavírání smlouvy byla zneužita tíseň žalované, její nezkušenosti, rozumová slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnost; soud přitom připomíná, že jednatel žalované smlouvu o nájmu uzavíral současně i jako fyzická osoba - pronajímatel na straně druhé. Soud dále přihlédl též k faktu, že sjednání úroků z prodlení v sazbě 15 % ročně bylo v smluvním vztahu jediným institutem zajišťujícím řádné a včasné placení sjednaného nájemného.

23. Soud tedy rekapituluje, že soud shledal nárok žalobkyně za prokázaný a důvodný; v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by nájemné za měsíce srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2017 bylo uhrazeno, soud tak dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je po právu, a to jak co do důvodu, výše, tak i splatnosti. Soud proto žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni dlužné nájemné v rozsahu 1/2 sjednaného měsíčního nájemného sjednaného ve výši 462 294,70 Kč, tj. částky 231 147,35 Kč za jeden měsíc; celkem tedy za měsíce srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2017 částku 1 155 736,75 Kč a sjednaný úrok z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalované na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 3,5 úkony právní služby á 12 940 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odst. 3 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u ústního jednání a odeslání předžalobní výzvy), dále 4 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhrada za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z [obec] do [obec] a zpět vlakem v rozsahu 12 x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu advokáta k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět vlakem, v ceně jízdenky ve výši 419 Kč ([obec] - [obec]) a 569 Kč ([obec] - [obec]), hotové výdaje advokáta za ubytování 1 noc z 19. 4. 2021 do 20. 4. 2021 v ceně 2 621 Kč, a to vše bez DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř.; dále hotové výdaje žalobkyně, tj. cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu žalobkyně k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět vlakem, v ceně jízdenky ve výši 419 Kč ([obec] - [obec]) a 569 Kč ([obec] - [obec]), hotové výdaje žalobkyně za ubytování 1 noc z 19. 4. 2021 do 20. 4. 2021 v ceně 2 621 Kč, a za taxi služba [jméno] [příjmení] za cestu z hotelu v [obec] k soudu dne 20. 4. 2021 v ceně 263 Kč, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 57 787 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 112 958 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení, byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud neshledal důvod pro umožnění úhradu dluhu ve splátkách, jak žalovaná žádala. Soud přihlédl jednak k faktu, že žalobkyně se splátkami nesouhlasila, a jednak také k době, jež uplynula od okamžiku splatnosti žalobou uplatněného nájemného (žalované bylo nájemné za 8 - 12/ 2017), k faktu, že o dlužném nájemném ze stejné smlouvy o nájmu za jiné -dřívější období bylo již ve věci soudem rozhodováno (viz řízené vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 131 C 40/2018) a o otázce platnosti smlouvy a výše nájemného bylo rozhodováno. V této souvislosti soud uzavírá, že je především povinností žalované dostát svým závazkům ze smlouvy a dluh splatit řádně a včas, a nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby nesla následky spojené s neplněním povinností žalovanou či s její případnou nepříznivou finanční situací. Toto rozhodnutí soudu však samozřejmě nevylučuje případnou následnou dohodu mezi žalobkyní a žalovanou ohledně splácení dlužné částky přiznané tímto rozhodnutím.

Poučení