131 C 13/2022-28

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 12 029 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 480 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 3. 5. 2022 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 4 547 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 027 Kč od 31. 3. 2020 do 28. 4. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky ve výši 4 547 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení, částky ve výši 3 002 Kč, úroku ve výši 93,7 % ročně z částky 6 382,94 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 15 919 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 3. 5. 2022 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 12 029 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 17. 9. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 7 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 18. 9. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 146,5 % p.a. splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši 840 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, tak jak je níže uvedeno) splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 103 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze [číslo] smlouvy. Žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy blíže popsané v příloze [číslo] smlouvy. Žalovaný se zavázal, že bude žalobci po dobu trvání tohoto pojištění hradit za toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 840 Kč ze dne 30. 10. 2019, částka ve výši 840 Kč ze dne 5. 12. 2019, částka ve výši 840 Kč ze dne 27. 12. 2019. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 498 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 249 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo] v celkové výši 400 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, tak jak je rozepsáno v tabulce, která je součástí žaloby. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem [číslo], podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne 22. 1. 2020. K datu 29. 3. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu [číslo] se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 7 820,74 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru a v případě sjednání pojištění i úhrada za toto pojištění. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě [číslo] bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 31. 3. 2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě [číslo] bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 7 820,74 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 6 382,94 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 437,80 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 498 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo], tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 7 820,74 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 3. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 3 002 Kč e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 6 382,94 Kč ode dne 31. 3. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 93,7 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy [číslo] smlouvy ve výši celkem 309 Kč (Podle přílohy [číslo] smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 103 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách [číslo] tedy úhrada za pojištění v celkové výši 3x 103 Kč). Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e) a f). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) a f), tedy u částky v celkové výši 9 027 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) a f) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu [číslo] je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 15 919 Kč. Toto žalobce zohledňuje i v petitu.

2. Následně žalobce k výzvě soudu podáním ze dne 12. 7. 2022 doplnil, že žalobce (věřitel) řádně zjišťoval úvěruschopnost, jak mu ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že: celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 24 800 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 7 554 Kč, 3) volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 16 246 Kč, dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: NRKI, [příjmení]. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že: a) žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, b) žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, c) doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, d) zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, e) obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobce dále odkazoval a komentoval doklady: - formulář hodnocení klienta, - kopie občanského průkazu ověřena dle originálu v [obec] dne 17. 9. 2019, - výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) – zde byl proveden skóring žalovaného v registru NRKI, - výpis z registru [příjmení], - přihláška do pojištění, - informativní výpisy z bankovního účtu, - kopie pracovní smlouvy, - výplatní pásky 07/ 2019, 08/ 2019. Na důkaz toho, že žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytovaného úvěru, žalobce nadepsanému soudu dokládá Předsmluvní formulář opatřený podpisem žalovaného. Žalobce dále odkázal a komentoval dokument Prohlášení klientů, který rovněž žalovaný stvrdil svým podpisem. K posouzení výdajů žalovaného, žalobce uvádí, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobce nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. Žalobce v této souvislosti opětovně odkazuje na prohlášení žalovaného, ve kterém žalovaný uvedl, že„ nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebylo proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku.“ Žalovaný v tomto prohlášení dále uvedl, že„ Veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve Smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto Smlouvou poskytl či poskytne, jsou pravdivé a úplné“. Je tak zcela zřejmé, že žalobce dostál své povinnost vyplývající mu ze zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet – měl k dispozici řadu listin prokazujících jeho příjem, ohledně výdajů vycházel ze sdělení žalovaného, ověřil si taktéž z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků, příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez nějakého výrazného omezení životního standardu žalovaného. Žalobce uvádí, že povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by tak bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaný je osobou svéprávnou a vzhledem ke skutečnosti, že byl zcela prokazatelně seznámen s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděl (vědět mohl a měl) kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se žalovaný zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalovaného. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného dostatečně a (nejen) z tohoto pohledu jde o platnou úvěrovou smlouvu. V souvislosti s výše uvedeným odkazuje žalobce i na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento soud uvádí, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což v tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno. Po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobcem. Ke způsobu prověření aktivní a pasivní stránky poměrů žalovaného: K nákladům na bydlení: Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 1 400 Kč (nájemné + inkaso). Žalobce stále vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit, a to v souladu s § 6 obč. zákoníku. Oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíčními náklady na bydlení činí částku 1 400 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaný uvedl částku ve výši 1 400 Kč. K vyživovací povinnosti: Žalobce uvádí, že žalovaný neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovací povinnost. Ke zkoumání dalších závazků žalovaného: Žalovaný měl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy [číslo] se žalobcem uzavřenu další souběžnou úvěrovou smlouvu. Pravidelné měsíční splátky této souběžné smlouvy činily 2 744 Kč. K ostatním výdajům žalovaného: Žalobce dodává, že k ostatním výdajům žalovaného nemá další doklady. Žalobce také spoléhá na prohlášení žalovaného, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje, a to pravdivě a bez jakéhokoliv zatajení svých případných dalších závazků. Žalobce tedy vycházel z výdajů uvedených ve formuláři hodnocení klienta, kdy ostatní výdaje žalovaného související s případnými dalšími potřebami mohou být zahrnuty také v rámci stanovených minimálních výdajů ve výši 3 410 Kč (dle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu – viz. vyjádření žalobce výše), popř. také v části„ Ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.)“. K finanční situaci žalovaného a poměru příjmů a výdajů: Žalobce dále uvádí, že příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje, kdy v tomto případě tedy nelze shledat nemožnost splácet. Žalovaný byl povinen přiznat veškeré příjmy, ale i výdaje, popřípadě údaje uvedené ve formuláři hodnocení klienta zkontrolovat a v případě nesrovnalostí upravit dle stavu odpovídajícího skutečnosti. Není v silách žalobce, jakožto poskytovatele spotřebitelských úvěrů, prověřovat výdaje žalovaného (klienta) natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. K ověřování údajů sdělených žalovaným: žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 4 Tdo 238/2019 ze dne 20. 3. 2019. Z výše uvedeného rozhodnutí zřetelně plyne, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient – žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Klient je zodpovědný, za to, že údaje, které uvede, jsou správné a jedině klient je zodpovědný za to, že pokud uvede úmyslně nesprávné údaje, pak takovému jednání nepřísluší žádná ochrana, natož ochrana soudní. Žalobce zjišťoval veškerá objektivní kritéria, která lze doložit, a při sjednávání úvěru postupoval s maximální a řádnou péčí, kterou po něm lze požadovat, a to nad rámec povinností plynoucích ze zákona. Žalobce tímto považuje uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. Žalobce má za to, že shora uvedenými skutečnostmi prokázal, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Je třeba poukázat na fakt, že povinnosti plynoucí z uvedeného zákona nelze vykládat extenzivně a není možné, aby veškerá odpovědnost šla k tíži žalobce. Žalovaný jako osoba svéprávná mohla a měla posoudit důsledky, jaké pro ni bude uzavření úvěrové smlouvy mít – s podmínkami úvěrové smlouvy byla zcela jasným a srozumitelným způsobem seznámena.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. První jednání se konalo dne 16. 8. 2022. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán, žalobce se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Na základě uvedeného tak soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na základě obsahu spisu a výsledků dokazování. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

6. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí 24 800 Kč. Na výdaje byla započtena částka 7 554 Kč s tím, že se skládá z částky 3 410 Kč jako životního minima, z částky 1 400 Kč, na která představuje náklady na bydlení, částky 2 744 Kč, která představuje splátku u žalobce, byla počítána rezerva ve výši 1 000 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (u rodičů). Z pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018 ve spojení s potvrzením zaměstnavatele soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., na dobu neurčitou od 1. 10. 2018, jsou prováděny srážky ze mzdy ve výši 2 500 Kč jako splátka půjčky na autoškolu. Z náhledu na informace o účtu soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. [bankovní účet]. Z výplatního lístku za měsíc 7/ 2019 ve spojení s náhledem na účetní operaci ze dne 9. 8. 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 22 771 Kč, je evidována srážka ze mzdy ve výši 2 500 Kč, k výplatě byla určena částka 16 271 Kč, tato mu byla vyplacena dne 9. 8. 2019 na účet. Z výplatního lístku za měsíc 8/ 2019 ve spojení s náhledem na účetní operaci ze dne 10. 9. 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 26 865 Kč, k výplatě byla určena částka 19 365 Kč (po odečtení zálohy), tato mu byla vyplacena dne 10. 9. 2019 na účet. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že hodnota CBS byla stanovena na 247, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplácené částky nebo zamítán. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] k 16. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný zde nemá záznam.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 9. 2019 včetně přílohy [číslo] ve spojení s Předsmluvním formulářem ze dne 17. 9. 2019, fotokopií OP žalovaného soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště: [ulice a číslo], [obec], adresou pro doručování: [adresa], dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 18 splátkách ve výši 840 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 146,5 % ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného ze dne 17. 9. 2019 a podpisem žalobce akceptujícího nabídku ze dne 18. 9. 2019. Žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty předsmluvní informace.

8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 19. 9. 2019, včetně splátkového kalendáře k této smlouvě bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy, když toto oznámení bylo žalovanému doručeno na adresu pro doručování dle smlouvy dne 3. 10. 2019 (zjištěno z dodejky ze dne 3. 10. 2019).

9. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, soud zjistil, že žalobce dne 18. 9. 2019 zaslal žalovanému účet uvedený ve smlouvě, jehož je majitelem, částku 7 000 Kč.

10. Z listiny„ karta klienta k č. smlouvy [číslo]“ bylo zjištěno, že jsou evidovány platby od žalovaného celkem ve výši 2 520 Kč (3 x 840 Kč, které žalovaný uhradil dne 30. 10. 2019, dne 5. 12. 2019, dne 27. 12. 2019).

11. Z výzvy k zaplacení ze dne 24. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné splátky [číslo] [číslo]. Z výzvy k zaplacení ze dne 24. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné splátky [číslo]. Z oznámení ze dne 29. 3. 2019 soud zjistil, že žalobce mínil oznámit žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvat jej k úhradě dlužné částky ve výši 9 027 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána 13. 4. 2022 na adresu pro doručování dle smlouvy (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 13. 4. 2022).

13. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů“ ze dne 17. 9. 2019, Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, přihlášky do pojištění, Pojištění schopnosti splácet úvěry – informační dokument k pojistnému produktu, soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]).

22. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

23. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobce dostatečně nezkoumal výdajovou stránku žalovaného, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalovaného. Žalobce si nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovaným (např. o způsobu a nákladech na bydlení, splátkách jiných dluhů aj.). O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl soud připraven žalobce poučit v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u nařízeného ústního jednání ve věci, žalobce se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 9. 2019, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

25. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému dne 18. 9. 2019 převodem na žalovaným určený bankovní účet celkem částku ve výši 7 000 Kč, žalovaný doposud zaplatil 2 520 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 13. 4. 2022 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, když tato výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 13. 4. 2022 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě.

26. Skutečnost, že by byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě dlužné částky dříve, v řízení prokázána nebyla, neboť soudu byly doloženy pouze texty listin: výzva k zaplacení ze dne 24. 2. 2020, výzva k zaplacení ze dne 24. 3. 2020 a oznámení ze dne 29. 3. 2020, avšak nebyly označeny žádné důkazy k prokázání, že by tyto listiny byly odeslány do dispoziční sféry žalovaného. V tomto směru byl soud připraven žalobce poučit v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u nařízeného ústního jednání ve věci, žalobce se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil.

27. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 7 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby ničeho částku ve výši 2 520 Kč (což žalobce dokládal kartou klienta, žalovaný pak ani netvrdil provedení dalších plateb, které by případně nebyly žalobcem zohledněny, kdy neuplatnil žádnou procesní obranu). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § [číslo] odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 4 480 Kč (7 000 Kč minus 2 520 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou ze dne 13. 4. 2022, která mu byla odeslána dne 13. 4. 2022 na adresu uvedenou ve smlouvě pro účely doručování. V této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 15 dnů od odeslání výzvy, tj. do 28. 4. 2022. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 4 480 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. 10 % ročně od 29. 4. 2022 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

28. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

29. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobci nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.

30. Výrok ad. III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl v souvislosti s tímto řízením vůči žalobci požadovat, nevznikly.