14 A 150/2023– 94

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: PRO PŘÍRODU A MYSLIVOST, z. s., IČO: 26603497 sídlem č. p. 823, 696 13 Šardice zastoupen advokátem doc. JUDr. Ing. Radkem Jurčíkem, Ph.D. sídlem Čápkova 47/44, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17/65, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2023, čj. MZE–11849/2023–14113, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět věci

1. Žalobce ve stanovách deklaroval, že usiluje o zlepšení kvality života na venkově. Za tímto účelem žalobce mj. provádí vzdělávání, výchovu a osvětu. Vzdělávání se týkají také projekty, jejichž dotační podpora je předmětem této žaloby.

2. V nynějším případě jde o rozhodnutí žalovaného ve sporu z veřejnoprávních smluv mezi žalobcem (žadatel o dotaci; navrhovatel) a Státním zemědělským intervenčním fondem (poskytovatel dotace, odpůrce ve sporu; dále jako SZIF). Jádrem sporu je otázka, zda SZIF mohl nevyplatit dotace, protože žalobce k žádosti o jejich vyplacení předložil cenové marketingy, na jejichž základě nemohl získat přehled o reálných cenách poptávaných položek.

3. Žalobce uzavřel s SZIF jako s poskytovatelem dotace čtyři dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR 2014–2020 (PRV). Konkrétně se jednalo o dohody – z 15. 5. 2020 k žádosti o dotaci s registračním číslem 19/008/0111e/564/000003 (projekt 0003), – z 1. 2. 2021 k žádosti o dotaci s registračním číslem 20/005/19210/564/205/001898 (projekt 1898), – z 16. 6. 2021 k žádosti o dotaci s registračním číslem 20/011/0111e/564/000026 (projekt 0026) a – z 4. 3. 2022 k žádosti o dotaci s registračním číslem 21/012/0111e/564/000036 (projekt 0036).

4. Stran projektu 0003 SZIF snížil dotaci požadovanou žalobcem ve výši 238 693 Kč na 0 Kč (oznámení o výši dotace ze dne 3. 6. 2022). Sankci typu C odpovídající 100 % dotace udělil za porušení obecných podmínek pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014–2020 (pravidla), konkrétně bodu A.4 ii). Tuto podmínku porušil žalobce tím, že při zpracování cenového marketingu nerespektoval zásadu transparentnosti, přiměřenosti a rovného zacházení a zákazu diskriminace [bod 2.1.2. příručky pro zadávání veřejných zakázek PRV (příručka)], neboť cenový marketing byl proveden ve shodě.

5. Dotaci požadovanou žalobcem na základě žádosti podané v rámci projektu 1898 ve výši 281 520 Kč stanovil SZIF taktéž ve výši 0 Kč (oznámení o výši dotace ze dne 12. 5. 2022). Sankci typu C odpovídající 100 % udělil za porušení podmínky uvedené v bodu A.3 hh) pravidel ve znění platném pro tento projekt. Žalobce se dle SZIF dopustil stejných pochybení jako u projektu 0003.

6. SZIF i v případě stanovení výše dotace požadované na základě žádosti podané v rámci projektu 0026 (požadovaná výše dotace 146 816 Kč) udělil sankci typu C odpovídající 100 % dotace za porušení podmínek dle bodu A.4. hh) Pravidel pro 11. kolo příjmu žádostí (oznámení o výši dotace ze dne 13. 9. 2022). Jelikož SZIF u projektu 0003 navrhovateli udělil sankci typu C za porušení podmínky obecné části Pravidel, kap. 4 písm. ii), žalobci v rámci stejné operace ukončil administraci všech dosud neproplacených žádostí a vyloučil ho ze stejné operace během kalendářního roku zjištění nesouladu a během následujícího kalendářního roku. Totéž platí pro projekt 0036, u nějž jedinou odlišností je, že shodná podmínka, kterou žalobce nesplnil u tohoto projektu, spadala pod bod 4 písm. hh) obecných podmínek pravidel pro 12. kolo příjmů žádostí (požadovaná výše dotace 218 400 Kč; oznámení o výši dotace ze dne 11. 11. 2022).

7. Žalobce se závěry SZIF nesouhlasil a podal návrh na zahájení sporného řízení, ve kterém se u žalovaného domáhal, aby zrušil sankce typu C, na jejichž základě SZIF udělil žalobci 100% korekci u všech výše uvedených žádostí o dotaci. Napadeným rozhodnutím žalovaný jeho návrh zamítl. Ztotožnil se závěry SZIF, jelikož žalobcem oslovení tři dodavatelé předložili ve shodě připravené nabídky. Na základě takhle provedeného cenového marketingu žalobce získal pouze přehled o cenách nabízených jedním z dodavatelů. V takovém případě měl provést výběr dodavatele otevřenou výzvou (bod 1.2.8. příručky).

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

8. Žalobce nesouhlasí s tím, že by porušil veřejnoprávní smlouvu či bod 2.1.2. příručky. Domnívá se, že postupoval v souladu s body 2.4.1., 2.4.3 a zejména 2.4.4. příručky, dle kterých zadavatel před zahájením zadání zakázky stanoví na základě údajů a informací o zakázkách stejného či podobného předmětu plnění předpokládanou hodnotu zakázky. Žalobce rovněž v rámci cenového marketingu získal nabídkové ceny tří eventuálních dodavatelů. Jednal v legitimním očekávání vyplacení dotace, a to na základě již proplacené dotace obdobné žádosti o dotaci č. 18/003/19210/564/205/003508 (dále jen projekt 3508).

9. Kvůli specifickému obsahu školení žalobce oslovil stejné dodavatele jako u projektu 3508. Vzhledem k obsahovému zaměření školení zřejmě dali podobné či stejné ceny, které on nemohl ovlivnit. Podobu nabídek ovlivnila taktéž podrobně vyspecifikovaná poptávka, která v souladu s podmínkami obsahovala očekávanou cenu včetně odkazu na veřejně dostupný projekt, který byl již realizován. Výši nabídek ovlivnily i podmínky podpory projektů, zejména uznatelné náklady související s aktuální výzvou i s publicitou konkrétního opatření PRV na předešlých akcích odborného vzdělávání, kterých se dodavatelé či jejich zástupci účastnili.

10. Žalobce se pohyboval v prostoru, který poskytovatel dotace vymezil podmínkami. Takové jednání mu nelze přičítat k tíži. V řízení předložil čestná prohlášení dvou potenciálních dodavatelek o tom, že popírají diskriminaci a netransparentnost v postupech žalobce. V čestných prohlášeních uvedly, že nabídky vypracovaly nezávisle, na základě jasně specifikované poptávky a že je vyplnily do elektronického formuláře, který obdržely od žalobce.

11. Dále žalobce namítá, že nemohl ovlivnit, jaké nabídky mu podali jím oslovení potenciální dodavatelé. Zejména nemůže odpovídat za shodnost či obdobnost jejich nabídek. Nic neporušil. Nejasné podmínky nelze vykládat v jeho neprospěch.

12. Žalovaný se dostatečně nezabýval argumenty, že žalobce nejednal v rozporu s ustanoveními dotačních pravidel. Spor je o shodnosti dílčích (shodných) nabídkových cen v rámci cenového marketingu, který, jak uvedl i žalovaný, nemá dle metodických pokynů žádná pravidla. Jde tedy o porušení zásady, že správní orgán je vázán zákonem, kdežto žalobce může činit cokoliv, co zákon nezakazuje. Dále žalobce namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu věci.

13. Žalobce taktéž namítl, že krácení dotace na 0 Kč, tedy ve výši 100 %, je nepřiměřeně tvrdé. Uplatněné sankce povedou k jeho likvidaci. Žalovaný uložil nepřiměřenou sankci ve vztahu k provozním prostředkům žalobce. Žalobce požádal soud o snížení sankce. Žalovaný se nezabýval okolnostmi vylučujícími protiprávnost správního deliktu.

14. Ve vyjádření ze dne 18. 12. 2023 žalovaný navrhl, aby soud zamítl žalobu. Dle něj žalobce porušil kapitolu 2.1.2. příručky a taktéž povinnosti stanovené obecnými podmínkami pravidel. U projektu 0003 a projektu 1898 sice doložil tabulku s uvedením tří dodavatelů, ovšem tyto nabídky nesplňovaly nároky na transparentně provedený cenový marketing. Žalobce nerozporoval skutková zjištění ohledně totožnosti cen. Cílem cenového marketingu je zajistit plnění předmětu projektu za co nejvýhodnější ceny díky soutěži, nikoli pouze to, aby žalobce opatřil nabídky cen, které očekává od jednoho dodavatele. V posuzovaných projektech byly cenové nabídky ve shodě, což žalovaný doložil na konkrétních příkladech jednotlivých položek u jednotlivých dodavatelů. Takový cenový marketing nemohl dosáhnout svého cíle.

15. Tuto shodu nelze vysvětlit tím, že žalobce účastníky cenového marketingu informoval o službách a cenách v dříve provedeném projektu 3508. Oslovené dodavatelky paní Sečková ani paní Vavříková reálně neměly zájem poptávané služby dodat, neboť jinak by upravily příliš vysoké ceny jednotlivých služeb, které nabídly u projektu 3508. Dle žalovaného tak žalobce provedl cenový marketing ve shodě, nejednalo se o srovnatelný přehled cen a transparentní výběr dodavatele. Takový cenový marketing nemohl uznat jako soutěž o nejvýhodnější cenu.

16. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav. Pochybnosti ohledně stanovení cen v rámci cenového marketingu žalobce neodstranil ani v rámci řízení o námitkách proti kontrolnímu zjištění. SZIF postupoval podle § 11a odst. 9 zákona č. 256/2000 Sb., o státním zemědělském a investičním fondu (zákon o SZIF), na jehož základě má při rozhodování o vrácení dotace a o povinnosti zaplatit penále dle odst. 1 až 7 postavení orgánu veřejné správy; zákon o rozpočtových pravidlech se nepoužije. Sankce snížení dotace o 100 % není odvodem za porušení rozpočtové kázně. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by krácení dotace o 100 % bylo nepřiměřeně tvrdou sankcí. Nemohl uložit jiné snížení dotace.

III. Posouzení věci

17. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

18. Soud nejdříve nařídil jednání na 25. 11. 2024. V tento den ovšem nezahájil jednání ve věci samé, jelikož potřeboval postavit na jisto, zda SZIF nebude v této věci uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. SZIF vyrozuměl soud dne 26. 11. 2024, že práva dle § 34 s. ř. s. v této věci neuplatní.

19. U jednání dne 2. 12. 2024 zástupce žalobce setrval na žalobě. Uvedl, že žalovaný předem nijak nezpochybnil dosavadní praxi ohledně marketingového mixu. Doplnil také, že pokud by na tento případ analogicky vztáhl § 48 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, žalobce by na propojené nabídky mohl, ale nemusel reagovat. Stručně upozornil také na nepřiměřenost krácení dotace. V návaznosti na to statutární zástupce žalobce popsal věcné zaměření realizovaných zakázek. Zdůraznil, že i žalovaný věděl, že v této oblasti je v praxi okruh potenciálních uchazečů úzký. Žalobce organizoval mj. ukázky na farmě určené pro místní zemědělce. Vždy se snažil o uniformitu projektů, aby směrem k SZIF splnil veškeré podmínky. Vzdělávací projekty měly stejný obsah, jen vždy účastníky seznámil s novinkami. Usiloval mj. o hospodárnost. Nikdy mu správní orgány nevyčetly shodnost položkových cen v marketingových mixech, a to ani u jiných projektů (u Ministerstva životního prostředí). Dle něj se vždy řešila jen konečná cena, a ne konkrétní položky projektu. Jím oslovení dodavatelé nemuseli nabídnout v případě po sobě následujících projektů jiné ceny, jelikož jednotlivá výběrová řízení pořádal vždy po relativně krátké době. Poukázal také na pozdější změnu (zmírnění) pravidel, jelikož příručka pro zadávání veřejných zakázek PRV v pozdějších zněních již nepožadovala po zadavatelích, aby předložili srovnatelný cenový marketing.

20. Žalovaný uvedl, že u projektů neměl pochybnosti o odbornosti, ale o splnění podmínky srovnatelného cenového marketingu. Žalobci se nepovedlo dodržet podmínky, k jejichž splnění se zavázal, přičemž s veřejnými prostředky je třeba zacházet co nejvíce transparentně. Žalobcova pochybení se týkala celého rozsahu projektů, a proto musel uložit sankci ve výši 100 %. S ohledem na závažnost porušení podmínek nemohl uvažovat o jiném typu sankce.

21. Stran dokazování dlužno uvést, že žalobce do žaloby zahrnul několik důkazních návrhů. Poté, co soud uvedl, že žalobcem označené listiny jsou součástí správního spisu, jímž soud samostatně nedokazuje, žalobce již nepožadoval provedení těchto listin k důkazu. Žalobce také netrval na provedení účastnického výslechu, jelikož se statutární zástupce žalobce u jednání mohl k věci podrobně vyjádřit. Jde–li o judikaturu, ta je součástí pramenů práva, jimiž soud samostatně nedokazuje.

22. Žaloba není důvodná.

23. Pro přehlednost soud nejdřív poukazuje na tabulku z rozhodnutí žalovaného, z níž je dobře vidět, jaké nabídky v jednotlivých položkách poptávky žalobce obdržel od tří oslovených dodavatelů, a to v projektech 003 a 1898. Dále je vidět srovnání nabídkových cen s již realizovaným projektem 3508. Sečka 003Vavříková 003Sečková 003Sečka 3508Sečka 1898Vavříková 1898Sečková 1898Tech. zabezpečení –příprava posluchárny4 0004 8004 0004 0004 0004 8004 000Pronájem technického zabezpečení12 0009 6009 60012 0009 6009 6009 600Výukové materiály11 20014 00011 20011 20011 20014 00011 200Zajištění stravy1 6001 6001 6001 6001 6001 6001 600Zajišt. ubytování pro org. pracovníka4 0004 0004 0004 0004 0004 0004 000Doprava organizátora4 0004 0004 0004 0004 0004 0004 000Zajištění občerstvení účastníků22 40022 40022 40022 40022 40022 40022 400Pořádání exkurze a praktických ukázek80 000112 000112 00080 000112 000112 000112 000Kancelářské potřeby2 8246 0006 0005 0005 0006 0006 000Propagace akce2 8244 5004 5005 0003 0004 5004 500Celkem144 848182 900179 300149 200176 800182 900179 300 24. Dále soud připomíná, že soudní řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předkládá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby zásadně předurčují rozsah a hloubku soudního přezkumu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce dotvářel žalobní argumentaci. K formulaci žalobních bodů zde soud pro stručnost odkazuje na rozsudky rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005–58, č. 835/2006 Sb. NSS, a ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008–78, č. 2162/2011 Sb. NSS. Přílišná obecnost či nekonkrétnost žalobních tvrzení jde za žalobcem.

25. Soud nepominul, že žalobce předložil nepřehledně strukturovanou a dílem těžce srozumitelnou žalobu. Soud z žaloby sice seznal, oč žalobci jde, avšak vzhledem k dílčí nesrozumitelnosti některých jeho námitek, které např. „smíchal“ s rekapitulací napadeného rozhodnutí, soud nemohl řešit každý z možných výkladů takto uvedených výtek. Jako nezávislý arbitr soud také nijak nemohl žalobní argumentaci doplňovat nebo ji za žalobce domýšlet.

26. Dlužno dodat, že i obsah žaloby velkým dílem koresponduje s argumentací, kterou žalobce vznášel v řízení před SZIF, resp. posléze ve sporném řízením před žalovaným. V některých částech žalobce vůbec nereaguje na závěry žalovaného, které soud přezkoumává v tomto řízení. I tato okolnost v souladu s ustálenými závěry správních soudů ovlivňuje způsob, jakým soud přistoupil k posouzení takové žalobní argumentace. Soud přitom se závěry napadeného rozhodnutí souzní. V podrobnostech na ně žalobce odkazuje. Níže vypořádá jen nejnutnější pochybnosti žalobce o jeho zákonnosti.

27. Předně soud uvádí, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Lze z něj seznat, jakým způsobem správní orgán rozhodl, výrok neodporuje odůvodnění, je z něj možné zjistit, jakými úvahami byl správní orgán veden a jak vypořádal námitky. Není pravdou, že by se žalovaný nezabýval výtkami, že žalobce neporušil veřejnoprávní smlouvu. Těmito vadami napadené rozhodnutí netrpí.

28. V posuzované věci jde o rozhodnutí, které žalovaný vydal na základě § 141 ve spojení s § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu. Tato ustanovení upravují závazky z veřejnoprávních smluv. Žalobce podal návrh na zahájení sporného řízení ve věci sporu z dohody o poskytnutí dotace. Tím se bránil proti ukončení administrace žádostí o dotaci a domáhal se vyplacení dotačních prostředků. Napadeným rozhodnutím žalovaný tento návrh s odkazem na § 141 odst. 7 správního řádu zamítl pro jeho nedůvodnost.

29. Veřejnoprávní smlouva, stejně jako smlouva soukromoprávní, je primárně založena na smluvním konsenzu, tj. vzájemně adresovaných, obsahově shodných a v zásadě svobodných projevech vůle dvou nebo více stran. Na rozdíl od občanskoprávních vztahů, ve kterých jsou jejich účastníci v rovném postavení, však při uzavírání smlouvy o poskytnutí dotace dochází fakticky ke stanovení podmínek poskytnutí dotace poskytovatelem a veškerá smluvní volnost příjemce spočívá v možnosti tyto podmínky akceptovat nebo odmítnout. NSS přitom opakovaně zdůraznil, že se zřetelem k povaze takto uzavírané smlouvy je třeba při nesouhlasu s ukončením administrace žádosti tento nesouhlas řešit podle obecné úpravy veřejnoprávních smluv ve správním řádu.

30. Oznámení SZIF o ukončení administrace žádosti v rámci Programu rozvoje venkova z důvodu porušení pravidel po uzavření dohody o poskytnutí dotace není správním rozhodnutím, proti němuž je přípustný opravný prostředek podle § 81 správního řádu. Teprve rozhodnutí ministerstva zemědělství ve sporu z veřejnoprávní smlouvy je podle přesvědčení NSS za splnění dalších zákonem stanovených podmínek rozhodnutím přezkoumatelným podle § 65 s. ř. s. ve správním soudnictví (např. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2016, čj. 7 Afs 167/2016–39, s.e.z.e.m.e., bod 36 a tam cit. judikatura).

31. Podle § 1 odst. 2 písm. a) a l) zákona o SZIF rozhoduje SZIF o poskytnutí dotace v souladu s právními předpisy, právem Evropských společenství a mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Kontroluje plnění podmínek poskytnutí dotace a provádí programy strukturální podpory podle zvláštního právního předpisu a PRV podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství upravujícího podpory pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

32. Podle § 11 odst. 4 zákona o SZIF ve znění do konce roku 2022 dotace na opatření, jehož součástí je vypracování a předložení projektu žadatelem o dotaci, poskytuje SZIF na základě dohody o poskytnutí dotace, jejíž náležitosti jsou uvedeny v § 11 odst. 4 písm. a) až g) zákona.

33. Předmětem sporu mezi SZIF a žalobcem je nevyplacení dotace týkající se čtyř projektů, k nimž smluvní strany uzavřely dohody o poskytnutí dotace. V projektu 0003 SZIF a posléze i žalovaný naznali, že žalobce porušil kap. 4 písm. ii) Pravidel pro 8. kolo příjmu žádostí (čj. 33448/2019–MZE–14112), která stanoví, že dotaci nelze poskytnout/proplatit v případě, pokud bylo ze strany žadatele/příjemce dotace či s jeho vědomím třetí osobou podáno nepravdivé prohlášení nebo nepravdivý důkaz a/nebo v případě, že žadatel/příjemce dotace vlastní nedbalostí neposkytl potřebné informace a/nebo v případě, že podmínky stanovené pro získání dotace žadatel/příjemce uměle vytvoří tak, aby získal výhodu, která není v souladu s cíli a podmínkami Pravidel či Dohody; C. Příjemci bude navíc v rámci stejné operace ukončena administrace všech dosud neproplacených Žádostí a bude vyloučen ze stejné operace během kalendářního roku zjištění nesouladu a během následujícího kalendářního roku. U projektu 1898 totéž stanoví kap. 3. písm. ii) pravidel ve znění pro období týkající se tohoto projektu.

34. Právě uvedená podmínka pak vyplývá přímo z legislativy EU, konkrétně z čl. 35 odst. 6 nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014[1]. Dle něj platí, že pokud se prokáže, že příjemce poskytl za účelem získání podpory nepravdivé důkazy nebo že vlastní nedbalostí neposkytl potřebné informace, podpora je zamítnuta nebo v plné výši odňata. Příjemce je navíc během kalendářního roku zjištění nesouladu a během následujícího kalendářního roku vyloučen ze stejného opatření nebo typu operace v rámci téhož opatření.

35. Podle kap. 9 písm. b) pravidel u projektu 0003 [u projektu 1898 se jedná o kap. 8 písm. b) pravidel] příjemci dotace včetně těch zadavatelů, kteří nespadají pod působnost ZZVZ, jsou při uzavírání smluv, jejichž předmětem je plnění zakázek, které spadají do působnosti Smlouvy o fungování Evropské unie, povinni dodržovat pravidla a zásady Smlouvy o fungování Evropské unie. Tyto zásady zahrnují volný pohyb zboží, právo usazování, volný pohyb služeb, zákaz diskriminace, rovné zacházení, transparentnost, přiměřenost a vzájemné uznávání. Z hlediska naplnění těchto zásad je nezbytné, aby i v případech, kdy žadatel/příjemce dotace postupuje při zadávání zakázek mimo režim ZZVZ (včetně zakázek malého rozsahu realizovaných zadavatelem podle § 4, odst. 1 až 3 ZZVZ), byla stanovena a dodržována určitá pravidla. Zadavatelé (žadatelé/příjemci dotace) jsou tak povinni postupovat dle Příručky pro zadávání zakázek Programu rozvoje venkova na období 2014–2020, která je pro něj závazná. (zvýraznění doplnil soud)

36. Mezi základní ustanovení pro zadávání zakázek zařadila příručka bod 1.2.2., který se týká cenového marketingu: V případě zakázky malého rozsahu je zadavatel (žadatel/příjemce dotace) povinen postupovat transparentně a nediskriminačně. Za průkazný způsob lze považovat záznam – tabulku s uvedením alespoň 3 dodavatelů, která srozumitelně poskytne srovnatelný cenový přehled (tzv. cenový marketing) nebo automatický průzkum trhu prostřednictvím Elektronického tržiště (zakázku není možné zadat napřímo). Zadavatel zadá zakázku nejnižší cenové nabídce vyplývající z cenového marketingu nebo Elektronického tržiště. Tabulka cenového marketingu bude obsahovat seznam dodavatelů a cen. Údaje v tabulce musí být vždy podloženy písemnou nebo e–mailovou nabídkou dodavatele, nebo vytištěným údajem z internetové nabídky firmy. Tabulka cenového marketingu nebo záznam o průzkumu trhu z Elektronického tržiště a nabídkové podklady pro tabulku cenového marketingu jsou dokládány jako součást příloh k Žádosti o dotaci v případě, že předpokládaná hodnota zakázky je 500 000 Kč bez DPH nebo vyšší. V případě, že předpokládaná hodnota zakázky nedosáhne 500 000 Kč bez DPH, jsou nabídkové podklady pro tabulku cenového marketingu a tabulka cenového marketingu nebo záznam o průzkumu trhu z Elektronického tržiště dokládány jako součást příloh k Žádosti o platbu, není–li v Pravidlech stanoveno jinak. Nejedná se o výběrové/zadávací řízení a žadatel/příjemce dotace tak nemá povinnost postupovat dle kapitoly 3 a následujících této Příručky. (zvýraznění doplnil soud) Prakticky stejná ustanovení poté obsahovaly podmínky účinné pro projekt 1898.

37. Dle bodu 2.1.2. příručky je zadavatel povinen dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti. Ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

38. Žalobce nezpochybnil, že by SZIF, resp. následně žalovaný, pracovali s nesprávnými hodnotami cen v jednotlivých nabídkách, které žalobci předložili jím oslovení dodavatelé (pan Sečka, paní Sečková a paní Vavříková). Soud ze spisu navnímal, že žalobce nepovažuje za sporné to, že tito dodavatelé předložili cenové nabídky, které vykazují shodu v mnohých žalobcem vymezených položkách (technické zabezpečení, výukové materiály, zajištění ubytování technického pracovníka, doprava organizátora atd.). Napadá pouze právní závěry, a to, že za cenový marketing vykazující shodu mezi nabídkami jednotlivých dodavatelů odpovídá právě on (projekty 0003 a 1898). Nutno dodat, že samostatné námitky žalobce nevznesl proti rozhodnutí stran projektů 0026 a 0036, které žalovaný založil na jiných skutkových a právních závěrech (viz níže).

39. Žalobce předně namítal, že mu nelze klást k tíži, že cenové marketingy projektů 0003 a 1898 byly provedeny ve shodě.

40. Soud připomíná, že žalobce měl ze strany veřejné moci přijmout určité dobrodiní (dotaci), jehož protiváhou je akceptace dotačních podmínek. Ty mohou být také přísné (srov. také žalobcem citované rozsudky NSS ze dne 21. 7. 2005, čj. 2 Afs 58/2005–90, Róchus a Emenerencie, a ze dne 28. 2. 2014, čj. 5 Afs 90/2012–33, město Vsetín). Odpovědnost za splnění podmínek dotace nese její příjemce. Tuto odpovědnost nelze volně přenášet na jiné subjekty, resp. zbavovat se jí s odkazem na jejich údajné nekonkrétní vymezení.

41. Dle rozsudku NSS ze dne 11. 11. 2010, čj. 1 Afs 77/2010–81, č. 2243/2011 Sb. NSS, Pernix Consult, mají být veřejnoprávní smlouvy, které soukromoprávním osobám zakládají povinnosti v oblasti veřejného práva, jednoznačné. V žádném případě by nemělo docházet k situacím, v nichž by nejasnosti formulací veřejnoprávní smlouvy ve svých důsledcích ztížily pozici „slabší“ strany, tedy žalobce jako soukromé osoby.

42. V nynějším případě soud takové nejasnosti dotačních podmínek neshledal.

43. Žalobce má sice pravdu v tom, že příručka ani pravidla výslovně neupravují, jak postupovat v případě, že příjemce dotace zabezpečí cenový marketing, který vykazuje shodné hodnoty položkových cen. Z těchto dokumentů, podobně jako z celého dotačního práva, ovšem bezpečně vyplývá, že za účelem úspěšného čerpání veřejné podpory je nutné dodržovat zásadu transparentnosti (srov. bod 2.1.2. příručky). Dle soudu příručka ani pravidla nemusejí kasuisticky specifikovat každou jednu z množiny myslitelných situací, v nichž cenový marketing porušuje zásadu transparentnosti či jiné požadavky poskytovatele dotace.

44. Shora citovaným ustanovením pravidel a příručky odporuje, pokud příjemce dotace provede cenový marketing, z něhož nelze zjistit srovnatelný cenový přehled za účelem zjištění nejnižší nabídky (bod 1.2.2. příručky). Cenový marketing, na jehož základě není možné identifikovat reálné nabídkové ceny, je obsoletní. Mechanismus, kterým příjemce dotace zjistí fiktivní ceny jím poptávaných služeb či zboží, se příčí zásadě transparentnosti a přiměřenosti [bod 2.1.2 příručky ve spojení s kap. 9 písm. b) pravidel]. Podle okolností konkrétního případu může porušovat také zásadu rovného zacházení a zákaz diskriminace.

45. Přeneseno na tento případ, shoda v položkových cenách tří oslovených dodavatelů napříč projekty je natolik zřejmá, že žalobce musel bez dalšího seznat nevhodnost jím provedeného cenového marketingu, a to navzdory tomu, že se pravidla ani příručka výslovně nezabývaly konkrétní situací, které čelil (viz dále).

46. Dle soudu tedy byly podmínky dohod, pravidel a příručky, které žalobce měl dodržovat, dostatečně jasné a jednoznačné. Nešlo o situaci, ze které by žalobce nebyl schopen seznat, že má zjistit nejnižší ze srovnatelných cen, které za jím poptávané služby nabídne dodavatel v běžných tržních podmínkách.

47. Lichou je námitka, že žalobce jednal v mezích podmínek dotace. Nestačí pouze mechanicky používat některá ustanovení podmínek (žalobce odkazuje na body 2.4.1., 2.4.3. a 2.4.4. příručky), a přitom pominout jiná důležitá ustanovení, která ve svém souhrnu formují základní zásady pro čerpání veřejných prostředků. Jak soud rozebere níže, cenový marketing byl proveden ve shodě, a tedy nešlo o průzkum trhu prostřednictvím poptání cen minimálně tří nezávislých dodavatelů. Na tom nic nemění tvrzení žalobce, že SZIF explicitně neuvedl, jak má příjemce dotace postupovat, pokud obdrží podobné či shodné nabídky. Z pravidel a příručky lze dovodit, že cenový marketing ve shodě není marketingem poskytujícím srovnatelný cenový přehled. Tyto dokumenty nemusely obsahovat ustanovení, které by výslovně regulovalo bližší parametry cenového marketingu a stanovilo jasnou sankci za jejich nedodržení. Nejde o nepřípustně rozšiřující interpretaci povinností příjemce dotace, jak tvrdí žalobce. Navíc pozorný čtenář nepřehlédne, že bod 1.2.2. příručky nevymezil podmínku zjištění cenového marketingu jen a pouze u 3 dodavatelů, jak ho provedl žalobce. Naopak toto ustanovení jasně požaduje, aby příjemce dotace jako přílohu žádosti o platbu doložil tabulku, která obsahuje cenovou nabídku alespoň 3 dodavatelů. Z tabulky musí být možné srozumitelně zjistit srovnatelný cenový přehled. Pokud 3 oslovení dodavatelé poskytli žalobci nabídky, jejichž položkové ceny se ve významné části shodovaly, mohl žalobce oslovit další dodavatele, kteří by poskytli cenovou nabídku, jež by byla nezávislá na prve oslovených dodavatelích, kteří jednali ve shodě. Lakonické konstatování žalobce, že dodavatele aktivně oslovoval s návrhem k podání nabídky, žalobce ničím nedoložil ani v řízení o této žalobě. Žalobce v závěru žaloby tvrdí, že vedle projektu, který realizoval pan Sečka (projekt 3508), byly veřejně dostupné jiné podobné projekty. Toto tvrzení soud považuje za poměrně nesrozumitelné. Pokud jím žalobce zamýšlel podepřít kompetence paní Sečkové a paní Vavříkové k dodání služeb v rámci projektů 0003 a 1898, měl tato svá tvrzení specifikovat, zejména přitom označit projekty, které tyto osoby realizovaly.

48. Nemohl–li žalobce postupovat dle bodu 1.2.2. příručky, tzn. že nemohl doložit výběr minimálně ze 3 dodavatelů, a současně nezveřejnil zakázku v otevřené výzvě, měl realizovat výběrové řízení v otevřené výzvě. Příručka mu v tomto poskytla jednoznačný návod, jak postupovat v případě nepoužitelného cenového marketingu (viz bod 1.2.8 příručky). Takovým postupem by žalobce dostál splnění dotačních podmínek, i pokud – jak sám tvrdil – na venkově není k dispozici dostatek potenciálních uchazečů, které by poskytovali obdobné vzdělávání.

49. Jde–li o odkaz žalobce na rozsudek 5 Afs 90/2012, město Vsetín, soud předně uvádí, že NSS v odkazovém případě neřešil nevyplacení dotace poskytovatelem, ale porušení rozpočtové kázně, které řešily orgány finanční správy. Jakkoli to může být pro žalobce matoucí, dotace kontroluje více orgánů veřejné správy, přičemž každý z nich svazuje při jeho kontrole jiný okruh pravidel (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 4. 2017, čj. 6 Afs 270/2015–48, č. 3579/2017 Sb. NSS). Již jen proto nelze bez dalšího přenášet závěry rozsudku 5 Afs 90/2012 na nynější kauzu. Závěry NSS v tomto rozsudku nadto vycházely z jiného skutkového základu, jelikož tehdejší příjemce měl „případně v dokumentaci zakázky zdůvodnit, proč nebylo možné 3 cenové nabídky získat“. Finanční orgány tedy nemohly u něj shledat porušení rozpočtové kázně, pokud tehdejší žalobce alespoň vágně specifikoval, proč nemohl získat alespoň 3 cenové nabídky (rozsudek 5 Afs 90/2012, bod 37 a násl.). Naproti tomu v nynější věci žalobce doložil 3 cenové nabídky vyhotovené ve shodě za situace, kdy dle podmínek pro čerpání dotace měl doložit nabídky alespoň 3 dodavatelů, z nichž lze zjistit srovnatelný cenový přehled. Jelikož dle bodu 1.2.2. příručky nelze plnění (zakázku) objednat napřímo, jde o alternativní postup vedle automatického cenového přehledu prostřednictvím elektronického tržiště.

50. V této souvislosti je nedůvodnou také výtka, v níž žalobce tvrdí, že nemohl ovlivnit podobu nabídek, které obdržel. I pokud by tomu tak skutečně bylo, žalobce se dle soudu neměl spokojit s nabídkami jím oslovených tří dodavatelů, kteří mu předložili cenový marketing ve shodě. Pokud se s jejich nápadně podezřelými nabídkami spokojil a v konečném výsledku jednu z nich vybral, porušil dotační podmínky. Bylo jen a pouze na žalobci, aby vyhodnotil, zda předložené nabídky odpovídají regulaci dle příručky. Jelikož žalobce tuto stěžejní otázku vyhodnotil nesprávně, ovlivnil počet, resp. rozsah nabídek, které v jednotlivých projektech obdržel.

51. Důvodnou není ani námitka, že žalobce nemusel nic dokládat, jelikož jeho pochybení měl prokázat SZIF, resp. žalovaný. Soud míní, že ve smyslu shora uvedených dotačních podmínek byl žalobce povinen k žádosti o vyplacení dotace přiložit povinné přílohy (mj. cenový marketing). Nesplňovaly–li jeho přílohy kvalitativní či kvantitativní parametry, které vyžadují dotační podmínky, bylo na něm, aby pochybnosti SZIF vyvrátil. Pokud tak neučinil, nemuseli SZIF a posléze ani žalovaný dohánět jeho procesní pasivitu.

52. Žalobce nemá pravdu, že by tento výklad žalovaného nebyl předvídatelný. Soudu se naopak za okolností tohoto případu jeví jako jediný možný. Žalovaný nemusel své rozhodnutí podkládat odkazy na jeho jiná rozhodnutí ani citovat z judikatury správních soudů. Skutečnost, že žalobce uspěl s projektem 3508, v jehož rámci mu v roce 2019 žalovaný vyplatil dotaci, neznamená, že žalobce obdrží platbu za každý další obdobný projekt, navíc za situace, kdy poskytovatel dotace v mezičase měnil i dotační podmínky (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 10. 2015, čj. 1 Afs 77/2015–124, UNIPETROL RPA bod 87; nebo ze dne 31. 8. 2021, čj. 2 Afs 46/2020–50, Česká unie sportu, bod 18 an.). Zbývá dodat, že žalobce nespecifikoval jiné zadavatele (příjemce dotace), vůči kterým měli SZIF či posléze žalovaný postupovat odlišně. Legitimnímu očekávání v souvislosti s dotacemi vyplácenými SZIF se NSS věnoval v rozsudku ze dne 15. 11. 2016, čj. 6 Afs 275/2015–39, Krkonošské polesí. Dle něj příjemci dotace vzniká nárok či legitimní očekávání, že mu bude dotace vyplacena, pouze pokud skutečně splní veškeré podmínky pro její poskytnutí. Pokud se žalobce dopustil porušení těchto pravidel (nevypracoval relevantní cenový marketing), nemůže se dovolávat legitimního očekávání (rozsudek 6 Afs 275/2015, bod 41). Námitka, že SZIF měl žalobce předem upozornit na změnu dosavadní praxe ohledně položkových nabídek, je tedy nedůvodná.

53. U jednání žalobce argumentoval poukazem na § 48 odst. 6 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek. Jakkoli žalovaný tento aspekt věci řešil již v napadeném rozhodnutí, žalobce tuto výtku uplatnil až po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Jde tedy o nepřípustnou námitku. Přesto soud nad rámec shora uvedeného doplňuje, že v nynější věci nebyl prostor k analogickému použití zákona o zadávání veřejných zakázek, jelikož se ani nejednalo o zakázku, která by pod režim zákona spadala. Jak soud vysvětlil již shora, dotační podmínky zahrnuté v pravidlech a příručce byly dostatečně jasné a konkrétní, aby žalobce věděl, že může pracovat pouze s hodnotami nabídek obsažených ve srovnatelných cenových marketinzích. Nadto zákonodárce uvedené ustanovení vložil do zákona až s účinností od 16. 7. 2023.

54. Dále k výtce nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Soud tuto žalobcovu domněnku nesdílí. Přestože žalobce v jádru věci vznesl konkrétnější námitky zejména proti právnímu hodnocení jeho případu (viz výše), soud se alespoň stručně vyjádří také ke skutkové otázce „shodnosti“ položkových cen v jednotlivých nabídkách cenového marketingu.

55. Žalobce uvedl, že projekty 0003 a 1898 byly po obsahové i formální stránce shodné, zamýšlel je pouze provést v jiném časovém období. S poptávkou o nabídku žalobce oslovil stejné dodavatele. Bylo dle něj normální, že oslovení dodavatelé předložili přibližně stejné nabídky, neboť vycházeli z dříve vypracovaných nabídek a z cen již dříve realizovaných projektů (pozn. soudu: z kontextu věci vyplývá, že jde o ceny dle již realizovaného projektu 3508). Při zadávacím řízení pro projekt 0003 žalobce informoval dodavatele o službách a cenách projektu 3508 a při zadávacím řízení pro projekt 1898 je informoval o projektech 0003 a 3508. Podrobnou cenovou relaci nabídek ovlivnilo to, že žalobce předem stanovil předpokládanou hodnotu plnění.

56. S tímto vysvětlením shodnosti nabídek žalovaný nesouhlasil. Žalovaný nevyčítal žalobci, že oslovil stejné dodavatele. Vážné pochybnosti v něm vyvolala shoda položkových cen v předložených nabídkách. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by SZIF vyplatil dotaci jen pokud by žalobce k realizaci dalších projektů oslovil jiné dodavatele. Dále žalovaný správně upozornil, že ze tří oslovených osob měl živnostenské oprávnění k pořádání kurzů, o něž v této věci šlo, pouze pan Sečka. Žalobci nicméně toto nekladl k tíži, jelikož příručka nestanovila minimální požadavky na dodavatele, kteří podají nabídky v rámci cenového marketingu. S tímto dílčím závěrem soud souhlasí, avšak pro úplnost dodává, že skutečnost, že si žalobce vyžádal nabídky od jediné osoby, která disponuje potřebným živnostenským oprávněním, a od dvou dalších osob, které nikoli, dobře ilustruje liknavý přístup žalobce k tvorbě cenového marketingu. Jen stěží lze vycházet z nabídkových cen osob, které poptávané činnosti neprovádějí (paní Sečková a paní Vavříková podnikající v zemědělství). Žalobce ani nedoložil, z čeho by měla pramenit jejich specifická odbornost realizovat jeho projekty. Tuto nelze doložit obsahem plnění zakázek, na což poukazoval žalobce v žalobě. Dle soudu jsou v tomto směru nedostatečná i jeho povšechná tvrzení, že paní Sečková a Vavříková hospodaří v režimu ekologického zemědělství, provádějí agroenvironmentální a klimatická opatření a disponují praktickými zkušenostmi, které souvisí s jeho projektem. Na právě uvedeném nic nemění ani další z mnoha nepodložených tvrzení žalobce, že všichni tři jím oslovení dodavatelé byli znalí místních poměrů a disponovali praktickými zkušenostmi a i v pandemické době splňovali podmínku minimálního cestování s cílem předcházet nákaze. Soud v této souvislosti nemohl přehlédnout, že každý z projektů, o jehož podporu usiloval žalobce, měl co se týče kurzů na základě shodně provedeného cenového marketingu nakonec pořádat pan Sečka, který vždy nabídl nejnižší celkovou cenu. Za povšimnutí stojí také to, že statutární zástupce žalobce u jednání dne 2. 12. 2024 mluvil o nabídkách paní Vavříkové a dále o nabídkách od Sečkových. Jakkoli není jasné, zda pan a paní Sečkovi jsou v příbuzenskému poměru, tento aspekt věci jen dále prohlubuje pochybnosti o tom, že cenový marketing byl reálný a mohl sloužit k určení nejnižší ze tří od sebe se odlišujících nabídek.

57. Soud souzní s žalovaným také v tom, že nabídky pana Sečky, paní Vavříkové a paní Sečkové se dílem shodovaly v cenách položek, u kterých se nemohly inspirovat dřívějším projektem (u projektu 0003 šlo o jemu předcházející projekt 3508; u projektu 1898 pak o projekty 0003 a 3508). Shodu nemohlo způsobit ani to, že dodavatelé měli informace vyplývající ze smlouvy o dílo použité v rámci předchozího projektu, neboť ta specifikovala jednotlivé položky stejně neurčitě, jak byly určeny v poptávkovém listě. Žalovaný např. poukázal na položky „technické zabezpečení – příprava posluchárny“ a „výukové materiály – vydání Metodické příručky pro adaptaci“. Rozsah technického zabezpečení žalobce nespecifikoval, stejně tak nebylo známo, jak má vypadat metodická příručka, kolik má mít stran, na jaký typ papíru a v jakém formátu má být vytištěna apod. Jistě by bylo možné pochopit přibližně stejné položkové ceny v nabídkách různých dodavatelů. Na vlas stejné položkové ceny, a to v několika bodech napříč vícero projekty, jsou ovšem nereálné a i dle soudu nutně vedou k závěru, že tyto nabídky byly vyhotoveny ve shodě. Ceny u jednotlivých položek v cenovém marketingu v projektu 0003 se taktéž ve velké míře shodovaly s cenami uvedenými v rámci cenového marketingu v projektu 1898, přičemž žalovaný toto tvrzení opět demonstroval na konkrétních položkách. V podrobnostech soud strany sporu odkazuje na srovnávací tabulky, které žalovaný zahrnul do napadeného rozhodnutí.

58. Dle soudu jde v tomto případě o takovou shodu v cenách ve většině položek nabídek stran jednotlivých projektů i mezi projekty navzájem, že je již nelze racionálně vysvětlit pouhou inspirací v předchozích projektech, stanovenou předpokládanou cenou plnění ani podrobností poptávky, kterou žalobce zpřístupnil osloveným dodavatelům. Jakkoli nabídky stejných tří dodavatelů v projektech 0003 a 1898 (srov. také projekt 3508) nejsou identické, míru shody mezi nabídkami cen za jednotlivé položky dle poptávkového listu nelze dosáhnout v reálném tržním prostředí. Je logické, že položkové ceny dle předcházejících takřka stejných projektů mohly být pro pana Sečku, paní Vavříkovou a paní Sečkovou inspirativní, zejména, pokud je žalobce sezval k podání nabídek v relativně krátkých časových intervalech (jak tvrdil u jednání). Avšak pokud by se jednalo o cenové nabídky profesionálů, kteří by všichni měli zkušenosti s plněním obdobných projektů a své cenové nabídky by vytvořili na základě svého vlastního know–how a schopnosti realizovat obsahově obdobné projekty, k takové shodě v položkových cenách by skutečně nemohlo dojít. Výše položkových cen by se lišila, např. protože každý z dodavatelů by měl různé subdodavatele, různou „marži“, ale i z toho důvodu, že ceny služeb subdodavatelů i materiálního zabezpečení se v čase mění (např. položková cena občerstvení účastníků vzdělávání dle projektu 3508 a také dle všech nabídek u projektu 0003 dosáhla shodných 22 400 Kč). Položkové ceny v cenovém marketingu u projektu 3508, který dle žalobce sloužil jako určitý mustr pro další žádosti a byl realizován v první polovině roku 2019, a mezi cenami u jednotlivých položek v cenovém marketingu u dalších projektů realizovaných v dalších letech, se lišily u minimálního počtu položek každé z nabídek. Za normálního sledu událostí lze předpokládat, že v rozmezí let se budou měnit částky, za které by dodavatelé mohli jednotlivé požadované úkony projektu uskutečnit (přestože se jedná o podobné úkony). To se však v posuzovaném případě nestalo. V souvislosti s výše uvedeným soud souhlasí s poznámkou žalovaného, že vztah mezi žalobcem a jím oslovenými dodavateli byl spíše kooperativní, než konkurenční ve smyslu vyvinutí úsilí o efektivní nakládání s veřejnými prostředky, jež je nutno po „dotovaném zadavateli“ požadovat. Příručka však nepočítá s podporou projektů s cenovým marketingem realizovaným zvoleným způsobem.

59. Žalobce taktéž namítal, že shodnost formálních znaků nabídek v rámci cenových marketingů (stejná struktura, editor, text atd.) způsobilo to, že všichni poptávaní od něj obdrželi stejný formulář na externím paměťovém disku. Poptávkové řízení se prý v obou případech konalo v sídle žalobce.

60. Soud se nepřiklonil ani k tomuto vysvětlení podobnosti nabídek. Žalovaný poměrně detailně popsal formální podobnosti podaných nabídek, které skutečně poukazují na vypracování nabídek ve shodě. Nadto soud považuje za podstatné, že žalovaný neseznal formální podobnosti nabídek jako jediný důvod nevyplacení dotace. Jako podstatnější se jeví shoda v cenách za jednotlivé položky napříč projekty i mezi jednotlivými dodavateli. V případě, že by tato shoda zde nebyla a z tohoto úhlu pohledu by nic nenasvědčovalo tomu, že oslovení dodavatelé jednali ve shodě, podobnost ve formálních znacích by nemohla postačovat k závěru, že tito ve shodě skutečně jednali. Pokud žalobce pracoval s nabídkami, které vykazují značnou shodu v jednotlivých položkových cenách, a vedle toho jsou si i nápadně podobné z formálního hlediska, soud nepochybuje o tom, že cenové nabídky byly vyhotoveny ve shodě, což ve smyslu shora cit. ustanovení pravidel a příručky zatížilo cenový marketing vadou netransparentnosti a nepřiměřenosti. Navíc žalobce – navzdory trefným postřehům žalovaného – nijak nevysvětlil svá poněkud nekompatibilní tvrzení, že osloveným dodavatelům odevzdal externí paměťový disk s připraveným formulářem, do nějž vyplnili nabídkové ceny, na straně jedné, a na straně druhé, že se toto poptávkové řízení uskutečnilo v jeho sídle v Šardicích na jeho stolním počítači. Zejména není jasné, proč by žalobce předával osloveným dodavatelům externí disk, pokud se vše odehrávalo v jeho sídle.

61. Žalobce nemohl zhojit vady cenového marketingu ani následně předloženými čestnými prohlášeními dodavatelů, kteří podávali nabídky. Dle soudu právě tito dodavatelé jednali při podávání nabídky ve shodě, a proto jejich následná čestná prohlášení nemohla napravit jimi způsobené vady cenového marketingu. Důvodná není ani argumentace změnou pravidel od 11. kola příjmu žádostí v PRV. Žalobce měl povinnost řídit se pravidly platnými pro kolo, v němž podal tu kterou žádost. Následná změna pravidel nesvědčí o jejich původní nekonkrétnosti či dokonce nepoužitelnosti. Jak soud uvedl již výše, ustanovení stran cenového marketingu nejsou nejasná či přehnaně komplikovaná. Žalobci muselo být zřejmé, že jím provedený cenový marketing je ve smyslu dotačních podmínek nepoužitelný.

62. Žalobce nevznesl konkrétní žalobní námitky proti závěrům žalovaného stran projektů 0026 a 0036, jakkoli ve sporném řízení neuspěl i v části návrhu, který se týkal těchto projektů. Soud v tomto směru pouze pro úplnost dodává, že na základě dotačních podmínek pro 11. a 12. kola podávání žádostí bylo pro vyplacení dotace stran projektů 0026 a 0036 rozhodné, aby SZIF u žalobce neshledal porušení dotačních podmínek stran projektu 0003 a 1898 (obdobně viz citaci z pravidel v bodě 33 shora za středníkem). Jak soud uvedl výše, závěr SZIF i následný závěr žalovaného ve sporu z veřejnoprávní smlouvy obstály v soudním přezkumu. Proto nadále platí i jimi podmíněné závěry stran následujících projektů 0026 a 0036.

63. Žalobce pouze velmi stručně namítl, že 100% sankci neproplacení dotace považuje za nepřiměřenou. Soud k tomu uvádí, že žalovaný správně odkázal na rozsudek NSS ze dne 3. 5. 2018, čj. 10 Afs 158/2017–63, obec Železná, bod 19. Zákon o SZIF neobsahuje ustanovení, které by umožnilo prominout penále či přímo povinnost vrátit dotaci. V tomto ohledu nelze na posuzovanou situaci bez dalšího vztáhnout ani judikaturu týkající se porušení rozpočtové kázně. Stejně jako žalovaný, ani soud nemá pravomoc moderovat údajně nepřiměřenou „sankci“ nevyplacení dotace (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 1. 2019, čj. 8 Afs 165/2018–41, bod 14; či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, čj. 6 A 15/2020–47, bod 38). Nutno zdůraznit, že § 65 odst. 3 s. ř. s. počítá s možností moderace pouze u správních deliktů, a tedy nikoli ve sporu, jaký vede žalobce.

64. Soud si je dobře vědom závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23, a tam citovaných rozhodnutí, k němž jakožto k „dotační judikatuře“ v širším smyslu přiměřeně přihlédl. S respektem k tomu, že 100% krácení dotace má být výjimečné a uloženo pouze v odůvodněných případech, tj. ne u každého nesplnění některé z dotačních podmínek, soud neshledal důvod pro jakoukoli korekci napadeného rozhodnutí. I v případě, že by po právě cit. nálezu již neplatilo, že žalovaný neměl při volbě sankce prostor pro správní uvážení (rozsudek 8 Afs 165/2018), žalovaný své rozhodnutí odůvodnil dostatečně. Zabýval se jak naplněním hypotézy právní normy ukládající 100% korekci výše dotace, tak implicite v mezích správního uvážení dovodil, že žalobce si musel být vědom závažnosti vady cenového marketingu i toho, že pokud by SZIF o této vadě předem věděl, s žalobcem by žádnou dohodu neuzavřel. Nejednalo o žádné formální či marginální pochybení, ale o zcela zjevné jednání ve shodě, minimálně mezi účastníky cenového marketingu, kteří by za běžných okolností o sobě ani neměli vědět. Soud k tomu s respektem k žalobcem akcentovaným skutečnostem dodává, že žalobce přinejmenším šel cenovým nabídkám provedeným ve shodě naproti, jelikož dle jeho tvrzení měl v tentýž okamžik sezvat jednotlivé oslovené dodavatele k poskytnutí nabídky v jeho prostorech, na jeho počítači, měl jim poskytnout externí paměťový disk k vyplnění předpřipravené nabídkové tabulky apod. Za těchto okolností soud nemá pochybnosti o tom, že SZIF mohl uložit jen a právě 100% snížení dotace. Žalobcův případ totiž v podstatných rysech připomíná flagrantní porušení zásady transparentnosti a rovného zacházení, o němž rozhodoval NSS v rozsudku ze dne 12. 7. 2023, čj. 1 Afs 209/2022–32.

65. Právě uvedené platí i v kontextu pozdější změny dotačních podmínek, které ve vztahu k následujícím obdobím již nevyžadovaly, aby příjemce dotace spolu s žádostí o platbu předložil srovnatelný cenový marketing. Toto zmírnění se týká nových dotačních podmínek (ve vztahu k novým projektům), avšak nelze je vztahovat k výkladu tehdy platných ustanovení pravidel a příručky, které by se v důsledku takového zmírňujícího výkladu staly obsoletní.

66. Žalobce v bodě 29 žaloby pouze obecně uvedl, že se žalovaný nezabýval okolnostmi vylučujícími protiprávnost. V tom smyslu, jak tuto otázku zvedl žalobce, se okolnosti vylučující protiprávnost neuplatní, protože žalobce nespáchal správní delikt. Žalobce nadto ani v žalobě neosvětlil, jakou okolnost vylučující protiprávnost měl žalovaný a potažmo soud zohlednit. Soud neshledal, že by zde byl prostor zohlednit pandemii onemocnění COVID, na kterou žalobce opakovaně odkazoval, byť z žaloby není jasné, zda pandemie měla být onou okolností vylučující protiprávnost jednání žalobce.

IV. Závěr a náklady řízení

67. Soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

68. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému nevznikly žádné účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti. Soud tedy nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok II).

Poučení

I. Předmět věci II. Žaloba a vyjádření žalovaného III. Posouzení věci IV. Závěr a náklady řízení