14 A 17/2022– 58

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Ivety Postulkové ve věci žalobce proti žalované nezl. M. D., narozený X bytem X zákonní zástupci Mgr. P. D. a M. D. oba bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Vladanou Vališovou, LL.M. sídlem Balbínova 27, Praha 2 Hygienická stanice hlavního města Prahy sídlem Rytířská 12, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonnými pokyny žalované, kterými opakovaně nařídila žalobci ve dnech 20. 1. 2022 až 25. 1. 2022 karanténu takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah spočívající v nařízení karantény žalobci SMS zprávami ze dnů 20. 1., 23. 1. a 24. 1. 2022 byl nezákonný.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky JUDr. Vladany Vališové, LL.M.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že pokyny žalované, v podobě SMS zpráv o nařízení karantény ze dnů 20. 1., 23. 1., a 24. 1. 2022, byly nezákonné. Žalobce byl žákem osmého ročníku První jazykové základní školy v X (dále jen „škola“). Dle žalobce měly nezákonné pokyny spočívat v tom, že mu žalovaná nařídila dne 20. 1. 2022 karanténu do 22. 1. 2022 z důvodu rizikového kontaktu s pozitivně testovaným na onemocnění Covid–19, k němuž došlo dne 17. 1. 2022. Žalobce měl mít rizikový kontakt také ve dnech 19. 1. a 20. 1., pročež mu žalovaná nařídila karanténu dne 23. 1. 2022 v délce do 24. 1. 2022, a dne 24. 1. 2022 do 25. 1. 2022. Žalobce považoval pokyny za nezákonné, protože byly činěny formou SMS zprávy, nikoli rozhodnutím v souladu s § 68 správního řádu, a bez provedení epidemiologického šetření dle čl. VIII bodu 2 mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 12. 2021, č. j. MZDR 14600/2021–26/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 1. 2022, č. j. MZDR 1515/2022–1/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření“).

2. Žalobce měl za to, že nařízení karantény dle § 64 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně veřejného zdraví) bylo zásahem do jeho ústavně zaručených práv na osobní svobodu a na vzdělání. Takový zásah měl být přiměřený, což mj. znamená, že jeho forma měla odpovídat zákonným požadavkům. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 31. 8. 2021, č. j. 10 As 229/2021–31, ve kterém byl vysloven závěr, že správní orgán byl dle § 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví povinen nařídit karanténu rozhodnutím. Pokyny žalované, zaslané zákonným zástupcům žalobce prostřednictvím školního e–mailu nebo SMS zprávou, nesplňují požadavky kladené na rozhodnutí ustanovením § 68 správního řádu.

3. Žalobce byl též přesvědčen, že žalovaná postupovala v rozporu s čl. VIII bodem 2 mimořádného opatření, neboť bez ověření přijala oznámení školy, že žalobce měl epidemiologicky významný kontakt s nemocným.

II. Vyjádření žalované

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Upozornila, že dle § 8a odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID–19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „pandemický zákon“) s účinností od 26. 2. 2022 může orgán ochrany veřejného zdraví oznámit nařízení karanténního opatření ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku. Žalovaná oznámila žalobci karanténu prostřednictvím SMS zprávy ve dnech 20. 1., 23. 1., a 24. 1. 2022. Povinnost provést epidemiologické šetření dle čl. VIII bodu 2 mimořádného opatření se týkala osob uvedených v bodu 1, tj. osob pozitivně testovaných RT–PCR testem na přítomnost viru SARS–CoV–2. Shodný závěr plyne z „Metodického pokynu Předávání dat a součinnost škol s KHS při testování a trasování ve školách“, který v bodu 2 s názvem „Trasování“ uvádí, že s osobou s potvrzeným onemocněním Covid–19 proběhne standardní epidemiologické šetření. Dle usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2042/21, body 13 a 14, není porušením práva na vzdělání dle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), pokud je žákovi umožněno distanční vzdělání po dobu neúčasti při prezenčním studiu z důvodu karantény.

5. Žalovaná tvrdila, že záznamy z Daktely a z CFA (Covid Forms Application) osvědčily, že žalobce měl epidemiologicky významný kontakt se třemi pozitivně testovanými žáky, a proto došlo k prodloužení karantény. Žalobce nepodal žalované žádný podnět, kterým by zpochybňoval své rizikové kontakty. Ochrana života a zdraví má přednost v případě pandemie virového onemocnění před právem na prezenční výuku ve škole.

III. Replika žalobce

6. Žalobce konstatoval, že pandemický zákon nabyl účinnosti dne 27. 2. 2022, tedy měsíc poté, co žalovaná vydala nezákonné pokyny (20. 1., 23. 1., 24. 1. 2022), a proto podle tohoto zákona nemohla žalovaná postupovat. Ustanovení § 8a odst. 1 pandemického zákona nepůsobí zpětně. Tvrzení žalované, že od žalobce neobdržela žádost o písemné vyhotovení nařízení karantény je bezpředmětné, protože žalobci žádný právní předpis neukládá povinnost žádat o vydání rozhodnutí. Žalobce označil odkaz žalované na mimořádné opatření a na metodický pokyn za bezúčelný, protože se nejedná o právní předpisy. Žalovaná nevydala pokyny v zákonné formě správního rozhodnutí podle § 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví a žalobce se proti nim nemohl bránit odvoláním.

7. Žalobce poznamenal, že ani s jedním z pozitivně testovaných žáků neseděl v lavici, nekamarádil se s nimi a v rozhodné době se nenacházel v jejich blízkosti. Žalovaná však nevzala tyto skutečnosti vůbec v potaz. Ochrana života a zdraví není jediným základním právem, žalobci svědčí svoboda pohybu a právo účastnit se školní výuky. Pokud se tato práva střetávají, musí být poměřena v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny. Ústavní soud sice potvrdil, že prezenční formu vzdělávání lze za účelem ochrany zdraví omezit na distanční formu, to však nebyl případ žalobce. Škola byla povinna přejít na distanční výuku až v případě znemožnění osobní přítomnosti nadpoloviční většiny žáků alespoň jedné třídy. Jinak škola postupovala jako při běžné absenci. Žalobce se dostával do karantény pokaždé, když vstoupil do školy, nezávisle na tom, zdali měl negativní PCR test.

IV. Posouzení věci soudem

8. Před projednáním věci se soud nejprve zabýval naplněním podmínek řízení, zejména včasností a přípustností podané žaloby, které zkoumá z úřední povinnosti.

IV. A) Podmínky řízení

9. Žalobce v souladu s § 82 soudního řádu správního tvrdil, že byl v období od 20. 1. 2022 do 25. 1. 2022 omezen na svobodě pohybu a nemohl se osobně účastnit školní výuky v důsledku tří SMS zpráv žalované, kterými mu nařídila karanténu. SMS zprávy nelze bez dalšího podřadit pod pojem rozhodnutí (negativní vymezení zásahu). Žalobce správně označil žalovanou jako původkyni zásahu a žalobu podal dne 11. 2. 2022 ve dvouměsíční lhůtě od okamžiku, kdy se o nezákonném zásahu dozvěděl (§ 84 odst. 1 soudního řádu správního). Soud nezkoumal, zda žalobce vyčerpal jiné právní prostředky ochrany nebo nápravy, protože žalobce požadoval určení nezákonnosti již skončeného zásahu (§ 85 soudního řádu správního).

10. Podmínky řízení byly splněny. Městský soud proto posoudil důvodnost žaloby.

IV. B) Právní posouzení

11. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé bez jednání, protože s tímto postupem oba účastníci řízení vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního). Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu, neboť žalobce požadoval určení, že již skončený zásah z ledna 2022 byl nezákonný (§ 87 odst. 1 věta za středníkem soudního řádu správního).

12. Pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. soudního řádu správního je nezbytně společně splnit pětici podmínek: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem správního orgánu v širším smyslu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka).

13. Účastníci řízení se shodli na následujících skutečnostech. Škola provedla dne 17. 1. 2022 screeningové testování podle mimořádného opatření. Dne 20. 1. 2022 ráno nejprve škola uvědomila zákonné zástupce žalobce e–mailem, že žalobce měl rizikový kontakt dne 17. 1. 2022 a bude muset zůstat v karanténě do 22. 1. 2022, a téhož dne obdržela matka žalobce shodnou SMS zprávu od žalované. Žalobce podstoupil dne 21. 1. 2022 PCR test, jehož výsledek byl negativní. Večer dne 22. 1. 2022 škola informovala zákonné zástupce e–mailem, že žalobce bude v karanténě do 24. 1. 2022 včetně, protože měl rizikový kontakt dne 19. 1. 2022. Žalovaná o této skutečnosti zpravila matku žalobce SMS zprávou dne 23. 1. 2022. Při dálkové výuce v pondělí dne 24. 1. 2022 byl žalobce informován, že další z jeho spolužáků byl pozitivně testován, pročež se karanténa všech, kteří s ním ve škole přišli do styku dne 20. 1. 2022, prodloužila do 25. 1. 2022. Matka žalobce obdržela SMS zprávu dne 24. 1. 2022 večer.

14. Spor mezi účastníky řízení se týkal splnění podmínky nezákonnosti zásahu. Žalobce měl za to, že mu žalovaná mohla nařídit karanténu pouze správním rozhodnutím podle § 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, nikoli pouhou SMS zprávou adresovanou jeho zákonnému zástupci. Dle žalobce se navíc žalovaná blíže nezabývala tím, zda měl žalobce skutečně rizikový kontakt. Žalovaná nemohla na základě pouhé domněnky omezit žalobce na svobodě pohybu a právu na účast ve výuce. Žalovaná naproti tomu tvrdila, že dle § 8a odst. 1 pandemického zákona mohla žalobci uložit karanténu prostředkem komunikace na dálku. Žalovaná poukázala na svou úlohu chránit veřejné zdraví v době pandemie a uzavřela, že práva žalobce musela omezit.

15. Soud zkoumal splnění třetí a čtvrté podmínky, neboť zbývající podmínky byly splněny. Žalovaná nařídila SMS zprávami žalobci karanténu, čímž ho omezila na svobodě pohybu a na osobní účasti ve školní výuce.

16. Podle § 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví orgán ochrany veřejného zdraví příslušný podle místa výskytu infekčního onemocnění rozhodne o druhu a způsobu provedení protiepidemických opatření v ohnisku nákazy. Odvolání nemá odkladný účinek.

17. To znamená, že krajské hygienické stanice jsou povinny rozhodnout o druhu a způsobu provedení protiepidemických opatření (např. nařídit v určitém období karanténu dle § 2 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví) správním rozhodnutím podle § 67 a násl. správního řádu. Podle § 67 odst. 2 správního řádu se toto rozhodnutí vyhotovuje písemně, neboť zákon o ochraně veřejného zdraví neumožňuje žádnou pružnější formu. Vyžaduje–li to naléhavost situace, může krajská hygienická stanice při řízení na místě dle § 143 odst. 2 správního řádu dotčené osobě rozhodnutí oznámit také ústním vyhlášením, bez zbytečného odkladu jí však doručí jeho písemné vyhotovení.

18. Žalovaná má pravdu, že jí § 8a pandemického zákona dovoluje, aby oznámení o nařízení karanténního opatření žalobci učinila ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku. Nicméně pandemický zákon nabyl účinnosti dne 27. 2. 2021. V době zásahu (leden 2022) ještě ustanovení § 8a pandemického zákona nezmocňovalo žalovanou k oznámení nařízení karantény prostředkem komunikace na dálku. Dokonce nebylo ani součástí právního řádu, protože pandemický zákon nabyl platnosti až dne 26. 2. 2021. Zpětná účinnost právní normy je v demokratickém právním státě v zásadě nepřípustná. Žalovaná měla postupovat dle zákona o ochraně veřejného zdraví.

19. Zákonný zástupce žalobce obdržel dne 20. 1. 2022 v čase 12:04 SMS od žalované ve znění: „Pro M. D. (r. n. 2007): dne 17. 1. jste byl v rizikovém kontaktu s případem onemocnění covid–19. Dodržujte pravidla KARANTÉNY dle https://covid.gov.cz/rk do 22.

1. V následujících 5 dnech noste respirátor (děti do 15 let roušku). Projeví–li se u vás příznaky onemocnění, kontaktujte svého lékaře a podstupte PCR test. Děkujeme, KHS.“ Obdobnou SMS zprávu obdržel zákonný zástupce žalobce též dne 23. 1. 2022 v čase 17:26 (karanténa do 24. 1. 2022) a dne 24. 1. 2022 v čase 19:30 (karanténa do 25. 1. 2022).

20. Žalovaná měla dle § 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví uložit žalobci karanténu ve formě správního rozhodnutí. Žalovaná na místo toho nařídila žalobci karanténu pomocí SMS zpráv zaslaných jeho zákonnému zástupci. SMS zprávy nesplňovaly požadavky kladené na rozhodnutí v ustanovení § 68 a 69 odst. 1 správního řádu: neuváděly místo výkonu karantény; pravidla jejího výkonu určovaly odkazem na web; neobsahovaly poučení o opravném prostředku, označení správního orgánu, oprávněné úřední osoby, její podpis atd. Nelze odhlédnout ani od toho, že zástupce žalobce obdržel SMS zprávy až po několikadenním zpoždění, např. karanténa v období 17. 1. až 22. 1. 2022 byla nařízena SMS zprávou teprve po poledni (12:04) dne 20. 1. 2022; karanténa od 19. 1. do 24. 1. 2022 byla nařízena SMS zprávou dne 23. 1. 2022 (17:26); a karanténa pro období 20. 1. až 25. 1. 2022 dokonce až SMS zprávou ze dne 24. 1. 2022 večer (19:30). Opožděné doručení SMS zprávy až dne 20. 1. 2022 mělo za následek, že žalobce docházel do školy a byl vystaven dalším dvěma rizikovým kontaktům ve dnech 19. 1. a 20. 1. 2022, které způsobily faktické prodloužení jeho karantény až do dne 25. 1. 2022. Postupem žalované nebyl zajištěn účel karantény dle § 64 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví spočívající ve včasné izolaci potenciálně nemocné osoby. Soud podotýká, že karanténu ukládá dle § 67 odst. 1 a 2 zákona o ochraně veřejného zdraví buď orgán ochrany zdraví (žalovaná), nebo poskytovatel zdravotních služeb, nikoli škola. Z tohoto důvodu nebylo podstatné, kdy zástupci žalobce obdrželi od školy vyrozumění o karanténních opatřeních. Navíc i toto vyrozumění e–mailem bylo opožděné, neboť jej škola poslala rodičům dne 20. 1. 2022 v 9:26 a týkalo se karantény pro období 17. 1. až 22. 1. 2022.

21. Žalovaná nařízením karantény SMS zprávami porušila účel § 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, který spočívá v řádném seznámení se s uloženým protiepidemickým opatřením a s možností obrany proti němu (shodně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2021, č. j. 30 A 177/2020–102, bod 61). SMS zprávy přímo neuváděly podstatné údaje o výkonu karantény (odkazovaly na web), blíže nespecifikovaly rizikový kontakt, neobsahovaly poučení o opravném prostředku, ani označení správního orgánu, oprávněné úřední osoby, její podpis apod.

22. Městský soud má za to, že v daném případě se uplatní závěry Nejvyššího správního soudu o nezákonném nařízení karantény v důsledku nedostatku formy rozhodnutí vyjádřené v rozsudku ze dne 31. 8. 2021, č. j. 10 As 229/2021–31, bod 23. Případ, o němž rozhodoval Nejvyšší správní soud, byl sice skutkově rozdílný, neboť krajská hygienická stanice oznámila karanténu telefonicky, ale jeho závěr platí přiměřeně pro SMS zprávu, k níž žalovaná nedoložila písemné vyhotovení rozhodnutí o nařízení karantény obsahující všechny zákonné náležitosti: „V projednávané věci tedy stěžovatelka omezila osobní svobodu žalobce a), a to nezákonným způsobem, jednala tzv. ultra vires. Protiepidemická opatření podle § 64 zákona o ochraně veřejného zdraví stěžovatelka tedy nařídila nezákonným způsobem a u žalobců navodila domnění závaznosti vyřčených sdělení a nutnosti jejich respektování a dodržování. Stěžovatelka se proto vůči žalobci a) dopustila nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s.“ 23. Žalovaná postupovala nezákonně, třetí podmínka testu zásahu byla naplněna. Soud proto posoudil, zda se žalovaná dopustila zásahu ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 82 soudního řádu správního. Aby se jednalo o zásah, nesmí jít o rozhodnutí podle § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Judikatura hodnotí výstupy z činnosti veřejné správy jak z hlediska materiálního, tak formálního.

24. Žalovaná uložila SMS zprávami žalobci povinnost dodržet v určitém období pravidla karantény zveřejněná na webu. Žalovaná z pozice orgánu moci výkonné omezila SMS zprávami volný pohyb žalobce kvůli ochraně veřejného zdraví. Materiální znaky rozhodnutí jsou tedy splněny (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016–41, bod 74).

25. Formální znaky rozhodnutí vymezil rozšířený senát v témže usnesení, bod 78, takto: „Těmito formálními znaky (srov. zejména § 71, 72 a 76 s. ř. s.) tedy jsou: i) předepsaná formalizovaná podoba úkonu, který obvykle obsahuje výrok a odůvodnění; ii) skutečnost, že úkon je vydáván v rámci formalizovaného postupu, byť nemusí jít o řízení ve smyslu správního řádu či daňového řádu; iii) o průběhu a výsledku postupu je pořizována dokumentace, iv) výsledný úkon je oznamován účastníkům řízení.“ Jak soud vysvětlil výše, SMS zprávy vykazovaly značné formální nedostatky (např. chybějící poučení, neuvedení způsobu výkonu karantény, neoznačení správního orgánu atd.) a obsahovaly pouze stručné odůvodnění v podobě rizikového kontaktu žalobce. SMS zprávy nebyly výsledkem standardního správního řízení, ale zjednodušeného postupu, kdy žalovaná na základě údajů z Daktely a ze školy uložila žalobci karanténu. Vůle žalované byla sice oznámena zákonnému zástupci žalobce, ale způsobem (SMS), který ZOVZ v okamžiku nařízení karantény neumožňoval.

26. Ačkoli se v přísném smyslu nejedná o „absolutní nedostatek písemné formy“ v podobě telefonátu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 10 As 229/2021–31, bod 22), vykazují SMS zprávy natolik závažné formální nedostatky, že je nelze označit jako správní rozhodnutí dle soudního řádu správního. Jde o zásah. Soud podotýká, že v nynější věci není rozhodující forma činnosti veřejné správy, ale to, zda žalovaná postupovala nezákonně. Žalovaná již žalobci karanténu nařídila a on ji skutečně vykonal. Případná změna zásahové žaloby na žalobu proti rozhodnutí by pouze zbytečně prodloužila řízení bez vlivu na úroveň ochrany žalobcových práv (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008–98, body 16 a násl., bod 27). Určení, že zásah byl nezákonný, představuje dostatečnou ochranu práv žalobce.

27. Městský soud si je vědom, že žalovaná musela bezodkladně řešit mimořádný rozsah nákazy ve školách a zákon jí neumožnil pružně reagovat. I v době pandemie však platí, že veřejná moc může být vykonávána jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Dle § 67 odst. 1 ZOVZ měla žalovaná o nařízení karantény rozhodnout (shodně bod 24 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 10 As 229/2021–31).

28. Nejedná se o pouhou formalitu, ale záruku zákonného výkonu veřejné moci. Karanténa významně zasahuje do svobody pohybu dle čl. 14 Listiny a v případě žalobce navíc do práva na osobní účast ve výuce dle čl. 33 Listiny. Žalovaná měla žalobce obeznámit s důvody nařízení karantény, tj. měla žalobci vysvětlit, proč bylo nezbytné v jeho případě karanténu uložit a nepostačovalo mírnější opatření. Obsah SMS zpráv tomuto požadavku nedostál. Ačkoli je žalovaná, jakožto orgán ochrany veřejného zdraví, povinna šetřit zejména zdraví obyvatelstva, nemá právo na zdraví bez dalšího v době pandemie přednost před dalšími ústavními hodnotami. Žalovaná byla dle čl. VIII bodu 2 mimořádného nařízení povinna provést epidemiologické šetření za účelem ověření diagnózy, zjištění ohniska nákazy a vyhodnocení rizik spojených s kontaktem s nakaženou osobou. Žalovaná měla vzít v potaz situaci ve třídě a ve škole žalobce a zjistit, zda byl žalobce očkovaný nebo zda podstoupil po rizikovém kontaktu se spolužákem test na přítomnost viru a s jakým výsledkem. Teprve po vyhodnocení těchto skutečností mohla žalovaná rozhodnout o uložení odpovídajícího protiepidemického opatření. Nelze postupovat na základě rovnice: rizikový kontakt = karanténa. Je nutné šetřit míru rizika.

29. Všechny podmínky důvodnosti žaloby dle § 82 soudního řádu správního byly splněny. Žaloba je důvodná.

V. Náklady řízení

30. Žalobce měl ve věci plný úspěch. Městský soud mu proto přiznal náhradu důvodně vynaložených nákladů soudního řízení (§ 60 odst. 1 soudního řádu správního). Výše účelně vynaložených nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem ve výši 12 342 Kč. Konkrétně se jedná o tři úkony právní služby v celkové výši 9 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a to o převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, sepsání žaloby a sepsání repliky dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, včetně režijního paušálu ve výši 900 Kč. Soud považoval repliku za úkon právní služby, protože v ní žalobce reagoval na vyjádření žalované a jeho argumentace se týkala předmětu žaloby. Zástupkyně žalobce je plátcem DPH, pročež dle § 57 odst. 2 soudního řádu správního náleží do nákladů řízení také částka odpovídající sazbě daně ve výši 2 142 Kč. Celková výše náhrady nákladů činí 14 342 Kč.

Poučení

I. Žaloba II. Vyjádření žalované III. Replika žalobce IV. Posouzení věci soudem IV. A) Podmínky řízení IV. B) Právní posouzení V. Náklady řízení