14 C 104/2020 - 353

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Dušákovou ve věci žalobce:[Anonymizováno], narozen [Datum narození žalobce] bydlištěm [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému:[Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 36 179,81 Kč s příslušenstvím původně o zaplacení částky 41 003,44 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36 179,81 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36 179,81 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje v části o zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36 179,81 Kč za dobu od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2018.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 78 664,28 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou proti žalovanému 31. 3. 2020 zaplacení částky 36 179,81 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalobcova právní předchůdkyně a po té žalobce byli v období od 6. 1. 2017 do 31. 3. 2017 vlastníky pozemků parcelních čísel 394/1, 394/2, 394/5, 394/6, 394/7, 394/8, 396/1, 396/2, 396/3, 398/2, 401/1, 401/2, 402, 403, 404, 406, 407, 408, 416, 426/2 a 434/2 v katastrálním území [adresa], a dále pozemků parcelních čísel 218/1, 218/2, 218/3, 219, 220, 222, 223, 227/1, 228/1, 230/1 v katastrálním území [adresa], vše v územním obvodu, kde státní správu katastru nemovitostí České republiky vykonává [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [adresa]-venkov (dále jen nemovité věci nebo pozemky). Nemovité věci mají charakter honebních pozemků a jsou součástí honitby ev. č. [hodnota] – [Anonymizováno]. Pozemky v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] nebyly k honitbě [Anonymizováno] nikdy přičleněny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti ani dohodou mezi jejich vlastníkem a držitelem honitby [Anonymizováno], jelikož šlo o vlastní pozemky žalovaného, který je současně držitelem honitby. Žalovaný se žalobcem ani s jeho právní předchůdkyní neuzavřel žádnou dohodu o výši náhrady za přičlenění dotčených pozemků k honitbě [Anonymizováno], o výši náhrady nebylo vydáno ani rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti. V předmětném období od 6. 1. 2017 do 31. 3. 2017 byl držitelem honitby žalovaný, který pronajal honitbu [Anonymizováno] třetí osobě, společnosti [právnická osoba]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 257 000 Kč/rok bez DPH, což odpovídá částce 480,076 Kč/ha/rok. Žalobce tvrdil, že za rozhodné období měla být vyplacena náhrada za přičlenění pozemků k honitbě podle § 30 odst. 3 zákona o myslivosti a že výše náhrady měla být odvozena od výše nájemného sjednaného mezi žalovaným a nájemcem [právnická osoba]. Za přiměřenou výši náhrady žalobce považoval částku odpovídající míře 85 % sjednaného nájemného, což při výši nájmu 480,076 Kč/ha/rok a výměře pozemků 324,8702 ha v k. ú. [adresa] a 159,1033 ha v k. ú. [adresa] odpovídalo celkové částce 41 003,44 Kč. Žalobce vycházel z rozhodného období 84 dnů (6. 1. 2017 až 31. 3. 2017) u pozemků v k. ú. [adresa] a rozhodného období 59 dnů (1. 2. 2017 až 31. 3. 2017) u pozemků v k. ú. [adresa] Tato částka byla splatná ke dni 31. 3. 2017. Jejím neuhrazením vzniklo žalovanému na úkor žalobce a jeho právní předchůdkyně bezdůvodné bohacení v téže výši. K úhradě této částky vyzval žalobce žalovaného prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 4. 3. 2020. Žalovaný požadovanou částku žalobci neuhradil, a to ani zčásti; projevil však ochotu uzavřít o náhradě za přičlenění dohodu, k uzavření dohody však nedošlo. Námitku promlčení vznesenou žalovaným označil žalobce za v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti poukazoval na obsah vzájemné komunikace mezi účastníky týkající se smírného řešení sporu. Žalobce tvrdil, že nárok na náhradu mu vznikl okamžikem, kdy se stal splatným, tedy dnem 31. 3. 2018.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Žalovaný potvrdil, že v předmětném období byly všechny pozemky, které žalobce označil v katastrálním území [adresa] a katastrálním území [adresa], součástí honitby [Anonymizováno], v pozdější době došlo k vyloučení některých pozemků z této honitby. Žalovaný dále potvrdil, že o přičlenění žalobou dotčených pozemků k honitbě Sýkoř nebylo rozhodnuto žádným rozhodnutím orgánů státní správy myslivosti a také nebylo příslušným orgánem o výši náhrady rozhodnuto. Žalovaný dále namítal, že žalobce nebyl v rozhodném období od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2017 vlastníkem žádného z pozemků v katastrálním území [adresa], neboť tyto nabyl do svého vlastnictví až na základě darovací smlouvy ze dne 24. 3. 2017 s právními účinky vkladu 12. 4. 2017. Pozemky v katastrálním území [adresa] nabyl žalobce na základě darovací smlouvy ze dne 28. 2. 2017 s právními účinky vkladu 28. 2. 2017. Žalovaný namítal, že žalobce neprokázal, že by se žalobce stal univerzálním právním nástupcem paní [jméno FO]. Žalovaný potvrdil, že mezi stranami probíhala jednání o vyplacení náhrady za užívání dotčených pozemků. Žalovaný nabízel žalobci náhradu v míře 70 % z nájemného ve výši 480,08 Kč/ha/rok, žalobce však požadoval částku odpovídající 85 % nájemného. Žalovaný tvrdil, že v dané věci nelze analogicky vycházet ze zákona o myslivosti ohledně stanovení náhrady za přičlenění žalobcových pozemků k pozemkům honebním. Daný případ je třeba posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a v takovém případě je nárok promlčen. S ohledem na den, kdy byla podána žaloba, má za to, že by žalobce mohl být úspěšný v jen zcela nepatrné části. Promlčecí lhůta a počátek jejího běhu se odvíjí od toho data, kdy mohl žalobce své právo poprvé uplatnit. K otázce splatnosti nároku žalovaný tvrdil, že není možno postupovat obdobným způsobem, jako když existuje formální rozhodnutí o přičlenění pozemků. Takové rozhodnutí v daném případě neexistuje, tudíž nelze použít příslušná zákonná ustanovení ze zákona o myslivosti týkající se splatnosti. Žalobce uplatnil nárok, který žalovaný považuje za bezdůvodné obohacení, a žalovaný se dozvěděl o uplatnění tohoto nároku až v březnu 2020. Podle žalovaného tedy nárok vznikl žalobci až v průběhu roku 2020 a v podstatě byl uplatněn podáním žaloby. Žalobce žádá i nároky za právní předchůdkyni, paní [jméno FO], která vůči žalovanému ničeho neuplatnila. Žalovaný tvrdil, že žalobce nezdědil nic z nároků, kterých se v tomto řízení za svoji právní předchůdkyni domáhá. Poukázal na skutečnost, že pozůstalostní řízení, vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], dosud neskončilo, přičemž účastníky pozůstalostního řízení jsou kromě žalobce další osoby. Žalovaný vyslovil pochybnosti o platnosti závěti zůstavitelky [jméno FO] a o platnosti darovacích smluv, kterými měly být předmětné pozemky v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] darovány žalobci.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] kraj, č. j. [datum] bylo zjištěno, že úřad určil, že vlastnicí žalobou dotčených nemovitých věcí v katastrálním území [adresa] paní [jméno FO] a tyto nemovité věci jí byly jako oprávněné osobě vydány do vlastnictví. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 2. 2017.

5. Z rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] kraj, č. j. [datum] bylo zjištěno, že úřad určil, že vlastnicí žalobou dotčených nemovitých věcí v katastrálním území [adresa] paní [jméno FO] a tyto nemovité věci jí byly jako oprávněné osobě vydány do vlastnictví. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 1. 2017.

6. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve spojení se seznamem nemovitostí na listu vlastnictví bylo zjištěno, že - ke dni podání žaloby byl žalobce vlastníkem předmětných nemovitých věcí v katastrálním území [adresa], pozemků o celkové výměře 159,1033 ha, a to na základě darovací smlouvy ze dne 24. 3. 2017 s právními účinky vkladu ke dni 12. 4. 2017; zároveň došlo ke zrušení vlastnického práva paní [jméno FO], - ke dni podání žaloby byl žalobce vlastníkem předmětných nemovitých věcí v katastrálním území [adresa], pozemků o celkové výměře 324,8702 ha, a to na základě darovací smlouvy ze dne 28. 2. 2017 s právními účinky vkladu ke dni 28. 2. 2017; zároveň došlo ke zrušení vlastnického práva paní [jméno FO]. - 7. Z rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odboru životního prostředí, ze dne 3. 4. 2023 soud zjistil, že úřad povolil změnu honitby [Anonymizováno]. Tím se změnila honitba Sýkoř a předchozí rozhodnutí o uznání honitby č. j. [datum] pozbylo platnosti. [Anonymizováno] honitby je žalovaný a celková výměra honitby činila 535,3322 ha.

8. Usnesením č. j. [spisová značka] soud požádal [právnická osoba] [adresa] o sdělení, zda bylo rozhodnuto o přičlenění žalobou dotčených pozemků k honebním pozemkům honitby [Anonymizováno] a úřad byl žádán o rozhodnutí, kterým bylo o připojení rozhodnuto. Rozhodnutí o připojení nebylo předloženo, což koresponduje se shodným tvrzením účastníků, ze kterého bylo zjištěno, že předmětné pozemky nebyly k honebním pozemkům honitby [Anonymizováno] přičleněny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti ani dohodou účastníků řízení.

9. Ze smlouvy o nájmu honitby č. [hodnota] [Anonymizováno] uzavřené dne 26. 5. 2003 mezi žalovaným jako pronajímatelem a fyzickou osobou jako nájemcem bylo zjištěno, že nájemné bylo sjednáno ve výši 242 Kč/ha/rok.

10. Ze smlouvy o nájmu honitby č. [hodnota] [Anonymizováno] uzavřené dne 19. 6. 2013 mezi žalovaným jako pronajímatelem a společností [právnická osoba]., jako nájemcem bylo zjištěno, že nájemné bylo sjednáno ve výši 480,08 Kč/ha/rok.

11. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že v předmětném období tvořily žalobcem označené pozemky součást honitby [Anonymizováno].

12. Z dopisu ve věci uplatnění nároku ze dne 4. 3. 2020, že žalobce uplatnil nárok na náhradu za přičlenění žalobou dotčených pozemků k honitbě [Anonymizováno] podle § 30 odst. 2 zákona o myslivosti. Žalobce požadoval náhradu za přičlenění ve výši 85 % sjednaného nájemného.

13. Z e-mailové komunikace mezi účastníky soud zjistil, že žalovaný dne 28. 4. 2020 zaslal výpočet s vyčíslením náhrady, které označil jako náhradu z bezdůvodného obohacení, odpovídající obvyklé výši náhrad za přičlenění v míře 70 % nájemného navýšeného o míru inflace pro jednotlivé roky 2017–2019. Žalovaný pro honitbu [Anonymizováno] vypočetl náhradu za uvedené roky ve výši 315 334 Kč. Žalobce v případě honitby [Anonymizováno] setrval na náhradě ve výši 85 % nájmu s argumentem, že tato honitba je tvořena z 99 % pozemky v žalobcově vlastnictví.

14. Z rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne 28. 8. 2013 bylo zjištěno, že úřad stanovil náhradu za žadatelovy přičleněné honební pozemky ve výši 344 Kč/ha/rok, a to ve smyslu ustanovení § 30 odst. 2 zákona o myslivosti. Jednalo se o náhradu za přičleněné honební pozemky o celkové výměře 7,3817 ha, držitelem honitby [adresa] byl žalovaný.

15. Soud učinil dotaz na [tituly před jménem] [jméno FO], notáře a soudního komisaře, aby ve věci pozůstalostního řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod spisovou značkou [spisová značka] ve věci zůstavitelky [jméno FO], zemřelé dne 18. 8. 2019, sdělil, zda předmětem pozůstalostního řízení jsou i níže uvedené nároky zůstavitelky: - nárok na zaplacení náhrad za přičlenění k honitbě Sýkoř za období od 6. 1. 2017 do 27. 2. 2017 u pozemků v katastrálním území [adresa], - nárok na zaplacení náhrad za přičlenění k honitbě Sýkoř za období od 1. 2. 2017 do 31. 3. 2017 u pozemků v katastrálním území [adresa]. Jako odpověď na dotaz soudu bylo soudu zasláno usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 14. 4. 2023, kterým soud ve věci zůstavitelky [jméno FO], zemřelé dne 18. 8. 2019, jmenoval správcem pozůstalosti syna zůstavitelky, pana [tituly za jménem] Franze [jméno FO]-Adlerflychta, nar. [Datum narození žalobce], tedy žalobce. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne 17. 4. 2024. Z usnesení bylo zjištěno, že kromě žalobce jsou účastníky pozůstalostního řízení další osoby, a to: - [Anonymizováno], - [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] - [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]

16. Z vyjádření žalobce v postavení správce pozůstalosti bylo zjištěno, že s ohledem na ustanovení správcem pozůstalosti je žalobce povinen zajistit, aby oba nároky byly jako součást pozůstalosti u soudu uplatněny a soudem přiznány. Soupis pozůstalosti, jehož obsahem by bylo zařazení obou nároků do pozůstalosti, dosud nemohl být pořízen vzhledem k procesním obstrukcím v pozůstalostním řízení. Žalobci – správci pozůstalosti – nebylo ničeho známo o zahájení řízení o určení neplatnosti závěti zůstavitelky [jméno FO] nebo řízení o neplatnosti darovacích smluv, kterými měly být pozemky v katastrálním území [adresa] a v katastrálním území [adresa] darovány žalobci.

17. Ze zprávy Okresního soudu v [adresa] ze dne 4. 12. 2024 bylo zjištěno, že u tohoto soudu nebyla evidována žaloba podaná proti [tituly za jménem] Franzi [jméno FO]-Adlerflychtovi, tedy proti žalobci, která by se týkala určení vlastnictví k nemovitým věcem v obci a katastrálním území [adresa].

18. Z dalších provedených důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. Další dokazovaní soud neprovedl, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn. Část důkazů byla žalovaným označena a předložena po koncentraci řízení. Soud neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem ke zjištění výše přiměřené náhrady za přičlenění žalobcových pozemků k pozemkům honebním, a to s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení. Soudu je z úřední činnosti známo, že výše nákladů na znalecký posudek by se pohybovala okolo 30 tisíc Kč. Po porovnání výše předmětu sporu a předpokládaných nákladů na znalecký posudek soud stanovil výši náhrady za přičlenění úvahou, přičemž se mohl opřít o provedené důkazy.

19. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že ke dni podání žaloby 31. 3. 2020 byl žalobce vlastníkem pozemků v katastrálním území [adresa] o výměře 159,1033 ha a pozemků v katastrálním území [adresa] o výměře 324,8702 ha. Tyto pozemky tvořily součást honitby [Anonymizováno], jejímž držitelem byl a je žalovaný. Pozemky nebyly přičleněny k honitbě Sýkoř rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti ani dohodou účastníků. Žalobci náleží náhrada za přičlenění honebních pozemků, a to u pozemků v k. ú. [adresa] za rozhodné období 1. 2. 2017 až 31. 3. 2017 a u pozemků v k. ú. [adresa] za rozhodné období 6. 1. 2017 až 31. 3. 2017. Výši náhrady soud určil úvahou na částku 360,06 Kč /ha/rok. Žalobou uplatněný nárok není promlčen. Nárok na zaplacení náhrady vznikl žalobci ke dni splatnosti náhrady za užívání přičleněných honebních pozemků, tj. ke dni 31. 3. 2018. Žalobce je věcně aktivně legitimován k uplatnění nároku i za období, kdy vlastníkem pozemků byla jeho právní předchůdkyně.

20. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Soud také vycházel ze závazného právního názoru vyjádřeného v této věci v usnesení Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 30. 4. 2024, kterým krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a vrátil věci k dalšímu řízení. Dále soud vycházel z právního názoru vyjádřeného Krajským soudem v [adresa] v usnesení č. j. [spisová značka] ze dne 16. 12. 2022, a to ve věci se shodnou právní problematikou týchž účastníků. Toto rozhodnutí vydal krajský soud ve věci Okresního soudu v [adresa] spisové značky [spisová značka].

21. Soud uzavřel, že žalobcův nárok na náhradu dle § 30 odst. 2 zákona o myslivosti za zahrnutí pozemků do honitby [Anonymizováno] není promlčen. Žalobce se domáhal náhrady za období od 6. 1. 2017 do 31. 3. 2017 u pozemků v katastrálním území [adresa] a za období od 1. 2. 2017 do 31. 3. 2017 u pozemků v katastrálním území [adresa]. Nárok na náhradu za období části roku 2017 byl splatný dle § 30 odst. 2 věty třetí zákona o myslivosti ke dni 31. 3. 2018. Žaloba byla podána 31. 3. 2020, tedy v běžící promlčecí době (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku). S ohledem na tento závěr se soud již nezabýval tvrzením, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

22. Žalobcovou právní předchůdkyní byla paní [jméno FO], která žalobou dotčené pozemky v katastrálním území [adresa] nabyla do vlastnictví 1. 2. 2017 a pozemky v katastrálním území [adresa] získala do vlastnictví dnem 6. 1. 2017. Nemovité věci převedla paní [jméno FO] žalobci darovacími smlouvami (§ 2055 a násl. občanského zákoníku). Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly dne 12. 4. 2017 v případě pozemků v katastrálním území [adresa] a dne 12. 1. 2017 v případě pozemků v katastrálním území [adresa].

23. Krajský soud ve zrušovacím usnesení vyjádřil právní názor, že žalobce může být aktivně legitimován pouze v případě, pokud nárok vznikl až poté, co [jméno FO] převedla vlastnické právo k pozemkům na žalobce.

24. Jak již bylo uvedeno výše, nárok na náhradu za období části roku 2017 byl splatný dle § 30 odst. 2 věty třetí zákona o myslivosti ke dni 31. 3. 2018. Právní účinky vkladu žalobcova vlastnického práva nastaly v případě pozemků v katastrálním území [adresa] dne 12. 4. 2017 a v případě pozemků v katastrálním území [adresa] dnem 12. 1. 2017. Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl v době vzniku nároku vlastníkem honebních pozemků, za jejichž užívání náhradu požaduje, je tudíž věcně aktivně legitimován k uplatnění předmětného nároku na vyplacení náhrady. Nárok na náhradu za přičlenění honebních pozemků vznikl žalobci ještě za života paní [jméno FO], probíhající pozůstalostní řízení ve věci zůstavitelky [jméno FO] tak nemělo na rozhodnutí soudu vliv.

25. Soud neměl pochybnosti o tom, že žalobce se stal vlastníkem pozemků na základě darovacích smluv, neboť nebyly tvrzeny a prokázány konkrétní skutečnosti, které by svědčily o tom, že stav zápisů v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným vlastnickým stavem. Soud vyzval žalovaného k doplnění tvrzení o neplatnosti darovacích smluv, případně o neplatnosti závěti. Doplněná tvrzení byla formulována v obecné rovině bez uvedení určitých rozhodujících skutečností a nebyla prokázána žádným z provedených důkazů.

26. Podle 30 odst. 1 zákona o myslivosti honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění.

27. Podle § 30 odst. 2 zákona o myslivosti vlastníkům honebních pozemků, které orgán státní správy myslivosti přičlenil podle odstavce 1, náleží od držitele honitby náhrada; jde-li o společenstevní honitbu, je náhradu povinno platit honební společenstvo. Nedohodnou-li se zúčastněné osoby o výši náhrady, určí náhradu orgán státní správy myslivosti a přihlédne přitom k velikosti přičleněných honebních pozemků a k předpokládanému výnosu z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích. Náhrada je splatná do 31. března běžného roku zpětně. Náhrada však nenáleží, pokud honební pozemky byly přičleněny ke společenstevní honitbě a jejich vlastník se stal členem honebního společenstva.

28. Krajský soud v [adresa] v usnesení č. j. [spisová značka] ze dne 16. 12. 2022 vyjádřil právní názor, že ve smyslu § 30 zákona o myslivosti v souzené věci není vůbec významné, kdy došlo k přičlenění pozemků ve vlastnictví žalobce do honitby žalovaného, tj. zda se tak stalo v době, kdy už byl jejich vlastníkem, nebo dříve, ani z jakého důvodu k tomu vlastně došlo. Krajský soud označil za podstatné to, že pozemky ve vlastnictví žalobce byly do honitby v žalovaném období přičleněny (či jinak zahrnuty) a žalobce byl v té době omezen ve výkonu vlastnického práva k nim ve smyslu § 2 písm. a) a h) zákona o myslivosti, a to výkonem práva myslivosti dle § 2 písm. h) zákona o myslivosti ať už uživatelem či držitelem honitby dle § 2 písm. m) či n) zákona o myslivosti. Dále krajský soud uvedl, že na náhradu dle § 30 odst. 2 zákona o myslivosti sice nelze nahlížet jako na náhradu za všechny zásahy do vlastnického práva ze strany držitele honitby, nýbrž toliko jako na kompenzaci za to, že na pozemku bude vykonáváno právo myslivosti bez účasti vlastníka pozemku (proto také zákon právo na náhradu vylučuje v případě, kdy je vlastník pozemku členem honebního společenstva a může se tak na realizaci práva myslivosti podílet), tedy jako na náhradu za přičlenění pozemku k honitbě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. [spisová značka]).

29. V daném případě nebylo o přičlenění pozemků k honitbě státním orgánem správy myslivosti rozhodnuto. V takovém případě vlastníku honebních pozemků přísluší od honebního společenstva náhrada podle obdobného užití § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, o které v případě absentujícího správního rozhodnutí o přičlenění pozemků k honitbě rozhodne soud. Tento právní názor vyjádřil Ústavní soud v například v rozhodnutích spisových značek Pl. ÚS 34/03, Pl. ÚS 3/06, II. ÚS 1820/11.

30. Zákon o myslivosti vychází z předpokladu, že v souladu se zásadou autonomie vůle, která je elementární zásadou občanského práva, se držitel honitby s vlastníkem přičleněného pozemku dohodne na výši poskytované náhrady. V souzené věci ke sjednání výše náhrady nedošlo, výše náhrady nebyla určena ani rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti, tudíž ve věci rozhodl soud.

31. Jak již bylo uvedeno výše, ve smyslu právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nelze na náhradu dle § 30 odst. 2 zákona o myslivosti nahlížet jako na náhradu za všechny zásahy do vlastnického práva ze strany držitele honitby, nýbrž toliko jako na kompenzaci za to, že na pozemku bude vykonáváno právo myslivosti bez účasti vlastníka pozemku. Tomu odpovídá i způsob výpočtu náhrady, kdy se vychází jen z velikosti honebních pozemků a z výnosu z práva myslivosti na těchto pozemcích (srov. např. [adresa] a kol., Zákon o myslivosti: komentář, [adresa]: Wolters Kluwer, 2016, komentář k § 30).

32. Při stanovení výše náhrady soud vycházel z výměry přičleněných a dále z výnosu z využití honitby ve formě nájemného, které bylo v předmětném období sjednání za pronájem honitby Sýkoř ve výši 480,08 Kč/ha/rok (§ 32 zákona o myslivosti). Při úvaze o stanovení výše náhrady vycházel soud z obsahu komunikace účastníků ohledně možnosti smírného řešení sporu, kdy žalobce požadoval náhradu ve výši odpovídající 85 % sjednaného nájemného, žalovaný naproti tomu nabízel náhradu odpovídající 70 % výše nájemného. Soud stanovil výši náhrady v míře odpovídající 75 % nájemného. To představuje částku 360,06 Kč/ha/rok, kterou soud považuje za optimální pro vyjádření náhrady na kompenzaci za to, že na pozemku bude vykonáváno právo myslivosti bez účasti žalobce. Určená částka se přitom pohybuje v rozmezí, o kterém samotní účastníci vyjednávali. V podobné výši rozhodl o náhradě také [právnická osoba] [adresa] v rozhodnutí z roku 2013 – náhrada byla stanovena ve výši 344 Kč/ha/rok V průběhu řízení nebyly tvrzeny, tudíž ani prokázány takové skutečnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady ve vyšší míře.

33. Celková výměra dotčených pozemků v katastrálním území [adresa] činila 159,1033 ha, vynásobeno částkou 360,06 Kč získáme částku 57 286,73 Kč/ha/rok. Za období 59 dnů, za které žalobce nárok uplatnil, činí výsledná částka 9 260,05 Kč.

34. Celková výměra dotčených pozemků v katastrálním území [adresa] činila 324,8702 ha, vynásobeno částkou 360,06 Kč získáme částku 116 972,76 Kč/ha/rok. Za období 84 dnů, za které žalobce nárok uplatnil, činí výsledná částka 26 919,76 Kč.

35. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnosti zaplatit částku 36 179,81 Kč. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky č. 14/2012, o úpravě základních úrokových sazeb. Povinnost platit náhradu vyplývá přímo z ustanovení § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, tudíž byl žalovaný povinen platit náhradu i bez předchozí výzvy (§ 1958 odst. 1 občanského zákoníku). Jestliže žalovaný náhradu do dne splatnosti 31. 3. 2018 nezaplatil, pak se ode dne 1. 4. 2018 ocitl se zaplacením v prodlení.

36. Výrokem rozsudku pod bodem II bylo řízení v rozsahu vzetí žaloby zpět zastaveno (§ 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu).

37. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu. Rozhodnutí o výši nároku záviselo na úvaze soudu. Částečné zastavení řízení se pak týkalo pouze úroků z prodlení a nemělo na výši náhrady nákladů řízení vliv. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 051 Kč (sazebník poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Při rozhodování o mimosmluvní odměně advokáta soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

38. Podle § 11 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činila v prvním řízení před okresním soudem mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 780 Kč. Advokát poskytl žalobci 8 úkonů právní služby po 2 780 Kč: - příprava a převzetí zastoupení, - podání žaloby, - příprava a podání repliky ze dne 3. 1. 2022, - účast na jednání soudu dne 20. 6. 2022, - doplnění repliky ze dne 13. 2. 2023, - stanovisko k vyjádření žalovaného ze dne 21. 2. 2023, - účast na jednání soudu dne 4. 10. 2023, - účast na jednání soudu dne 11. 12. 2023.

39. Podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu poskytl advokát žalobci 5 úkonů právní služby v poloviční sazbě ve výši 1 390 Kč: - podání odvolání proti postoupení věci městskému úřadu, - nesouhlas se vstupem vedlejšího účastníka na straně žalobce, - nesouhlas se vstupem vedlejšího účastníka na straně žalovaného, - námitka nepřípustnosti vedlejšího účastenství na straně žalovaného, - vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka.

40. V odvolacím řízení poskytl advokát 1 úkon právní služby v hodnotě 2 580 Kč (počítaný z tarifní hodnoty 36 179,81 Kč).

41. V dalším řízení před okresním soudem poskytl advokát 4 úkony v hodnotě 2 580 Kč: - vyjádření ze dne 6. 8. 2024, - účast na jednání před soudem dne 20. 11. 2024, - písemný závěrečný návrh, - účast na jednání před soudem dne 26. 2. 2025.

42. Ke každému úkonu právní služby náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. K úkonům právním služby poskytnutým do 31. 12. 2024 náleží částka 300 Kč na jeden úkon a k úkonu poskytnutému po 1. 1. 2025 náleží částka 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025).

43. K jednáním cestoval žalobcův advokát osobním automobilem ze sídla kanceláře v [adresa] a zpět, vždy najeto 2 x 146 km, za což advokátovi náleží náhrada cestovních výdajů, a to následovně: - jednání soudu dne 20. 6. 2022 osobním automobilem registrační značky [SPZ], spotřeba nafty 4,8/100 km (podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. základní náhrada 4,40 Kč, cena nafty 27,20 Kč/l), ve výši 1 878,38 Kč, - jednání soudu dne 4. 10. 2023 osobním automobilem registrační značky [SPZ], spotřeba nafty 4,8/100 km (podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. základní náhrada 5,20 Kč, cena nafty 44,20 Kč/l), ve výši 1 970,40 Kč, - jednání soudu dne 11. 12. 2023 osobním automobilem registrační značky [SPZ], spotřeba nafty 4,8/100 km (podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. základní náhrada 5,20 Kč, cena nafty 44,20 Kč/l), ve výši 1 970,40 Kč, - jednání soudu dne 20. 11. 2024 osobním automobilem registrační značky [SPZ], spotřeba nafty 4,8/100 km (podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. základní náhrada 5,60 Kč, cena nafty 38,70 Kč/l), ve výši 2 177,62 Kč, - jednání soudu dne 26. 2. 2025 osobním automobilem registrační značky [SPZ], spotřeba nafty 4,8/100 km (podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. základní náhrada 5,80 Kč, cena nafty 34,70 Kč/l), ve výši 2 179,96 Kč.

44. K jednáním soudu cestoval žalobcův advokát na trase [adresa] a zpět. Za cesty ve dnech 20. 6. 2022, 4. 10. 2023, 11. 12. 2023 a 20. 11. 2024 náleží advokátovi náhrada za ztrátu času za 4 x 10 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 4 000 Kč. Za cestu dne 26. 2. 2025 náleží náhrada za ztrátu času ve výši 150 Kč za 10 započatých půlhodin, celkem 1 500 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025).

45. K mimosmluvní odměně, paušální náhradě hotových výdajů, k náhradě cestovních výdajů a k náhradě za ztrátu času byla připočtena částka 13 296,52 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

46. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 78 664,28 Kč.

47. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.

48. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Poučení