14 C 105/2022-106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 110 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 17. 5. 2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna na nákladech řízení zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 31 798 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá nemajetkové újmy a náhrady škody z nezákonného trestního stíhání probíhajícího u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 3 T 132/2020. Původně uplatňoval nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč a náhradu škody ve formě obhajného v trestním řízení ve výši 91 234 Kč, avšak v průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a částečnému zastavení řízení a k projednání tak zůstala již jen nemajetková újma ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl k tomu, že dne 30. 7. 2019 bylo vůči němu usnesením PČR OŘP Praha IV, SKPV, 2. oddělením odboru obecné kriminality pod č.j. KRPA-149218-35/TČ-2019-001472, zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu pohlavní zneužití podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Následně byla proti žalobci dne 21. 10. 2020 podána pro spáchání zmíněného zločinu obžaloba. Obžalobou byl žalobce viněn z toho, že [anonymizováno 9 slov] [rok] [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo], [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [role v řízení] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov]), [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno 9 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 9 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 11 slov] Obvodní soud pro Prahu 4, u kterého byla obžaloba podána, žalobce rozsudkem ze dne 25. 2. 2021 pod sp. zn. 3 T 132/2020, uznal pro skutek popsaný v obžalobě vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a odsoudil ho podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který byl podle § 81 odst. 1 a § 82 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Proti rozsudku žalobce podal odvolání, v němž zejména namítal nenaplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu a zásadní rozpor rozhodnutí s provedeným dokazováním, například co se týče části o dotýkání na nahém těle, které je uvedeno ve výroku rozhodnutí, ale které popřel jak samotný [jméno], tak jeho psycholog. Z provedeného dokazování (včetně závěrů znaleckého posudku) navíc jednoznačně vyplynulo, že nezletilý byl při svých výpovědích nekonzistentní, pokaždé uváděl něco trochu jiného a lze pochybovat a jeho věrohodnosti. Nelze vyloučit, že celé [anonymizováno] jednání bylo pod přímým vlivem [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] (tvrzení o údajném zneužívání) bylo účelové, aby se s žalobcem nemusel vídat, byl naštvaný, že [anonymizováno 18 slov] [jméno] [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována tři slova] Městský soud v Praze dal obhajobě žalobce za pravdu a rozsudkem ze dne 17. 5. 2021 pod č.j. 44 To 135/2021 - 472 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. řádu žalobce zprostil obžaloby.

2. Uvedl dále, že trpí [anonymizována dvě slova], který mu byl diagnostikován v roce 2015. Klinická psycholožka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která provedla vyšetření žalobce, doporučila pracovat s emocemi, se vztekem a na rozvoji komunikace a asertivity, aby pacient dokázal ohraničit potencionálně nebezpečné situace a zajistit, aby nevyeskalovaly. Od diagnostikování nemoci tak žalobce v souladu s doporučeními [anonymizováno] [příjmení] na sobě začal intenzivně pracovat a aktivně spolupracovat s terapeutkou. Osvojil si techniky zvládání své občasné agresivity, aby mohl chorobu zvládat a lépe komunikoval s okolím. Žalobce současně začal své nestandardní chování sledovat, aby věděl, co je jeho spouštěčem. Svou situaci žalobce již zvládal poměrně dobře, jediným vyhrocenějším okamžikem byla událost, která se odehrála v přítomnosti [jméno] dne 21. 2. 2019. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalobce okamžitě této události litoval a [anonymizováno] se upřímně omluvil. Po události vyhledal pomoc terapeutky, která mu vysvětlila, jak má tento problém rozebrat se [jméno]. Žalobce však bohužel již tuto možnost nedostal, neboť se iniciativy ujala organizace [příjmení] [příjmení], která podala trestní oznámení, na jehož základě byl žalobce prověřován a následně obviněn. Z důvodu nezákonného trestního stíhání byl žalobci zamezen kontakt se [anonymizováno], kdy odbornými institucemi (včetně OSPOD) bylo vynucováno, aby se [jméno] s ohledem na trestní stíhání žalobce se [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [anonymizováno] [jméno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) nevídal. S ohledem na trestní řízení proti žalobci bylo dokonce na jeho návrh dne 26. 6. 2019 přerušeno řízení o [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to až do pravomocného skončení trestní věci. S ohledem na délku trestního řízení žalobce však následně podáním ze dne 21. 11. 2019 navrhl, aby bylo v řízení pokračováno s tím, že vstřícně požádal, aby mu byl prozatímně upraven alespoň [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Opatrovnický soud se s tímto návrhem neztotožnil a zamítl jej. K odvolání žalobce však Městský soud v Praze rozhodnutí změnil, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně má faktické účinky zákazu styku, což je považováno za opatření ultima ratio. Následně bylo v řízení sice pokračováno, avšak poněkud kuriózním způsobem, když soud telefonicky zrušil termín avizovaného vyhlášení rozhodnutí a cca po 14 dnech bez návrhu určil vypracování revizního znaleckého posudku, což by protáhlo řízení o mnoho dalších měsíců. Žalobci tak nezbylo, než boj o [jméno] vzdát, neboť bylo zřejmé že po dlouhém trestním řízení a nulovém kontaktu se [anonymizováno] by již nebylo možné se [anonymizováno] vztah navázat, navíc po dobu trestního stíhání žalobce byla okolnost jeho trestního stíhání využívána matkou a OSPODem v neprospěch žalobce. Přitom před trestním řízením byl [anonymizováno] ve faktické střídavé péči a žalobce ho tak celý život vychovával, měl k němu pozitivní vazby a celá událost je proto pro něj o to více bolestivá. Je zřejmé, že v důsledku nezákonného trestního stíhání byla narušená role žalobce jako otce, kterou již pravděpodobně nebude možné obnovit. [anonymizováno] je nyní [anonymizována dvě slova], žalobce ho dlouhou dobu neviděl a znovunavázání vztahu [anonymizována dvě slova] [role v řízení] tak, jak fungoval před trestním řízením, již není možné. Co se pak týče psychického stavu žalobce, po celou dobu trestního řízení byl vystaven mnoha stresovým situacím, byl nezákonně stíhán pro trestný čin svou povahou tak zavrženíhodný, že již tato skutečnost sama o sobě by pro běžného člověka byla nepřiměřenou psychickou zátěží, která je pro každého jen těžko zpracovatelná. U žalobce byla celá záležitost ještě umocněna chorobou, kterou trpí, u žalobce selhávaly komunikační strategie navržené v rámci terapie, objevily se psychosomatické potíže, rozvinulo se depresivní ladění, začaly se u něj projevovat autistické únikové stereotypy a opět trpěl ataky, což bylo náročné i pro okolí žalobce. Mgr. [příjmení] ve své zprávě shrnuje, že v důsledku celého procesu a kriminalizace žalobce byly výrazně narušeny jeho rodinné vztahy, jeho role otce, partnerské soužití, byla ohrožena pověst žalobce v zaměstnání, měl obavy o ztrátu pracovně - společenského postavení, byl vystaven nepřiměřenému společenskému tlaku a došlo k vážnému zhoršení zdravotního stavu. Závěrem Mgr. [příjmení] uvádí, že příčinou potíží žalobce je nekritický přístup státních institucí ke spekulativnímu postupu organizace [příjmení] [příjmení]. Pro úplnost je třeba uvést, že žalobce pracuje na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [část obce], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], po celou dobu trestního řízení žil žalobce ve strachu, že se jeho (nikoli jen) pracovní okolí dozví o trestním stíhání, což by žalobci jako [anonymizováno] významně poškodilo pověst a mohlo definitivně negativně ovlivnit celou kariéru. Tato skutečnost byla ještě více umocněna tím, že byl v průběhu trestního řízení podroben znaleckému zkoumání, přičemž první ze znalců s ohledem na svůj vztah s [anonymizováno] [role v řízení] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) odmítl posudek vypracovat, takže se žalobce důvodně obával indiskrecí přinejmenším v odborné veřejnosti, což mělo opět zásadně negativní vliv na jeho zdravotní stav. Z všeho výše uvedeného je zřejmé, že trestní řízení výrazně negativně zasáhlo do osobního života žalobce a rovněž mělo výrazný negativní dopad na psychické zdraví žalobce. V důsledku trestního stíhání přišel o hezký vztah se [anonymizováno] [jméno] a došlo k narušení vazeb i s ostatními členy rodiny.

3. Žalovaná v průběhu soudního řízení částečně plnila, co do segmentu nemajetkové újmy v rozsahu 40 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 16. 11. 2021 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 391 234 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne 20. 7. 2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 125 305 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Konstatovala, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 7. 2019. Odkázala na judikaturu, např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který ve svém usnesení ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, uvedl, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. V rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, pak Nejvyšší soud ČR vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Intenzitu nemajetkové újmy (vedoucí ke stanovení přiměřené formy zadostiučinění) je třeba tvrdit a prokázat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, či rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Rovněž Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4525/2017 uvedl, že k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo po přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné, než peněžní formy odškodnění. Dovolací soud nepopírá, že vedení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, vnáší do jejího života nejistotu a způsobuje pocity frustrace. Na stranu druhou, spravedlivé postihování činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových úkolů právního státu a jedním z raison d'etre státu jako takového vůbec (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12). Rovněž je třeba dodat, že přístup, kdy je zahájení trestního stíhání, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem, pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velmi velkorysým, k němuž dospěl dovolací soud rozšiřujícím výkladem zákona, přičemž ani Úmluva na něco takového vůbec nepamatuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1711/2015, popř. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6). Byť tedy stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. K odčinění této újmy postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Výjimečně pak může trestněprávní minulost poškozeného jako jedna z posuzovaných okolností při stanovení formy a výše zadostiučinění při jejich úplném posouzení ovlivnit výsledný konkrétní závěr o neprokázání větší než nepatrné vzniklé újmy. Pro osobu, jež byla trestně stíhaná, nebyla odsouzena a utrpěla v tomto důsledku závažnější újmu, by v zásadě nemělo být problematickým tvrdit a prokázat, že jí způsobené příkoří překročilo míru, kterou bylo možno odčinit jinak než penězi.

4. Žalovaná dále poukázala na to, že co se týče délky trestního stíhání, toto trvala celkem 1 rok a 9 měsíců. Délku řízení nelze shledat jako nepřiměřenou, neboť orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule. Jednou bylo rozhodováno soudem I. stupně, jednou soudem odvolacím. V návaznosti na újmu žalobcem prezentovanou, žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 3 T 132/2020 došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. V souvislosti s požadavkem na přiznání přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě, žalovaná shledala důvody k přiznání v peněžité výši, avšak nikoli ve výši požadované, ale pouze ve výši 40 000 Kč. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

5. Provedeným dokazováním bylo soudem zjištěno: [Obsah přílohového spisu] [Výpověď svědka] [Výpověď svědka] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu]

12. Skutkovým zjištěním soudu je, že dne 30. 7. 2019 bylo vůči žalobci policejním orgánem zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu pohlavní zneužití podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Následně byla proti žalobci dne 21. 10. 2020 podána pro spáchání zmíněného zločinu obžaloba, jež ho vinila, že [anonymizováno 9 slov] [rok] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [role v řízení] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] Obvodní soud pro Prahu 4, u něhož byla obžaloba podána, žalobce rozsudkem ze dne 25. 2. 2021 pod sp. zn. 3 T 132/2020, uznal pro skutek popsaný v obžalobě vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a odsoudil ho podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který byl podle § 81 odst. 1 a § 82 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Proti rozsudku se žalobce odvolal a zejména namítal nenaplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu a zásadní rozpor rozhodnutí s provedeným dokazováním, z něhož (včetně závěrů znaleckého posudku) vyplynulo, že nezletilý byl při svých výpovědích nekonzistentní a lze pochybovat a jeho věrohodnosti. Nelze vyloučit, že celé [anonymizováno] jednání bylo pod přímým vlivem [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] (tvrzení o údajném zneužívání) bylo účelové, aby se s žalobcem nemusel vídat, byl naštvaný, že mu sebral mobilní telefon, na který byl fixovaný, a současně zde mohl hrát úlohu i dlouhodobý stav, když [jméno] více vyhovovala [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [rok] [anonymizována tři slova] tak zřejmě využil k tomu, aby se z této výchovy vymanil. Městský soud v Praze přitakal obhajobě žalobce a rozsudkem ze dne 17. 5. 2021 pod č.j. 44 To 135/2021 - 472 podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a znovu rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. řádu žalobce zprostil obžaloby.

13. Paralelně probíhalo též opatrovnické řízení ohledně nezletilého [jméno] na návrh otce u Obvodního soudu pro Prahu 5 sp.zn. 50 P 299/2010, který dne 29. 5. 2019 požádal o úpravu styku, aby nezletilý [jméno] byl svěřen do výhradní péče matky, na výživu nezletilého bude otec přispívat částkou 6 000 Kč měsíčně a otec je oprávněn se s nezletilým [anonymizováno] stýkat každé úterý od konce školy. Bylo nařízeno ústní jednání na 26. 6. 2019, doručeny zprávy vyjádření Městské části Praha 5, odboru sociální problematiky z 21. 6. 2019, kde je zmiňováno, že ředitelka [příjmení] [příjmení] při osobním jednání sdělila, že ze strany otce vůči nezletilému [jméno] docházelo k sexuálnímu zneužívání a na základě tohoto zjištění v dubnu 2019 podán na policii podnět k prošetření podezření na sexuální zneužívání nezletilého otce. Policejní orgán následně podal orgánu péče o dítě na zvážení - podání návrhu na vydání předběžného opatření spočívající v zákazu styku s výše uvedeným nezletilým poškozeným, a to do doby, než bude celá věc policií řádně prověřena a ukončena. Následoval dopis firmy [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], ze dne 18. 5. 2019, adresovaný Úřadu městské části Praha 5, kde se doporučuje, že vzhledem k probíhajícímu policejnímu vyšetřování aktuálně se nedoporučuje žádný kontakt nezletilého s otcem a ani to, aby byl nezletilý v kontaktu s polorodými sourozenci nebo osobami náležejícími jakkoliv ke straně otce. Následně u jednání před soudem prvního stupně dne 26. 6. 2019 byl vyhlášen rozsudek o schválení uzavřené dohody, že výživné otce k nezletilému [jméno], naposledy určené částkou 3 000 Kč měsíčně se zvyšuje na 8 000 Kč měsíčně, a závěrem bylo vyhlášeno usnesení, že řízení o návrhu otce na úpravu styku s nezletilým [jméno] [celé jméno žalobce] se přerušuje do doby skončení řízení vedeného u Obvodního ředitelství policie Praha 4 pod KRPA 149218-7/ 2019 -001472. Žalobce však následně podáním ze dne 21. 11. 2019 navrhl, aby bylo v řízení pokračováno, a aby mu byl alespoň prozatímně upraven pouze asistovaný styk se [jméno] na několik hodin jednou za 14 dní. Opatrovnický soud se s tímto návrhem neztotožnil a zamítl jej, nicméně k odvolání žalobce Městský soud v Praze rozhodnutí změnil, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně má faktické účinky zákazu styku, což je považováno za opatření ultima ratio. Následně soud I. stupně telefonicky zrušil termín avizovaného vyhlášení rozhodnutí a cca po 14 dnech bez návrhu určil vypracování revizního znaleckého posudku, což by protáhlo řízení o mnoho dalších měsíců. Žalobci se tak následně rozhodl boj o [jméno] vzdát v přesvědčení, že po dlouhém trestním řízení a nulovém kontaktu se [anonymizováno] by již nebylo možné se [anonymizováno] vztah navázat. Je zřejmé, že v důsledku nezákonného trestního stíhání byla narušená role žalobce jako otce, kterou již pravděpodobně nebude možné obnovit. [anonymizováno] je nyní [anonymizováno] let, žalobce ho dlouhou dobu neviděl a znovunavázání vztahu [anonymizována dvě slova] [role v řízení] tak, jak fungoval před trestním řízením, již není možné.

14. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buďto rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Podle ust. § 7 odst. 1 cit. zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle ust. § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 31a zákona, o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi výše uvedenými, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění. Pokud se týká předpokladu, tedy existence nezákonného rozhodnutí, je soud toho názoru, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného v na to navazujícím jeho zproštění obžaloby je třeba posuzovat podle výše citovaných zákonných ustanovení jako škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, ze dne 22.10.2009, je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením je specifickým případem odpovědnosti státu podle zákona číslo 82/1998 Sb. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dovodila extenzivním systematickým výkladem uvedeného zákona, že došlo-li z určitých důvodů (v ustanovení § 12 zákona číslo 82/98 Sb. neuvedených) k zastavení trestního stíhání, resp. byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn, je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal a nemělo proto, proti němu být trestní stíhání zahájeno. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání a vedením trestního řízení se v takovém případě posuzuje podle ustanovení § 5 písm a, § 7 a § 8 cit. zákona, tj. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti trestního stíhání je výsledek trestního řízení.

19. Pokud žalobce žádá odškodnění za své nezákonné trestního stíhání, pak každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění liché, což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotili původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05).

20. Žalobce se domáhá nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, když odškodnění původně uplatňoval ve výši 300 000 Kč (původně i náhrady škody – obhajného ve výši 91 234 Kč). V průběhu řízení došlo k postupným zpětvzetím žaloby a následně i částečným zastavením řízení a k projednání pak zůstala již jen částka 110 000 Kč s příslušenstvím jako nemajetková újma. V případě žalobce se jednalo o zločin pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (páchaný nejméně od února 2017 do 21. 2. 2019) ve vztahu k jeho nezletilému [anonymizováno 5 slov]), kdy bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání dne 30.7.2019, byl zprvu odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. 2. 2021 pod sp. zn. 3 T 132/2020 k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který byl podle § 81 odst. 1 a § 82 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Městský soud v Praze k odvolání žalobce napadený rozsudek zrušil a podle § 226 písm. b) tr. řádu žalobce zprostil obžaloby (vis. rozsudek z 17.5.2021 44 To 135/2021-472).

21. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 27.6.2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS č. 9, roč. 2012 pod poř. č. 122/ 2012) v takových případech se obvykle vyskytují a zpravidla mají vliv na rozsah způsobené újmy: povaha trestní věci, délka trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Povaha trestního stíhání je v daném případě z hlediska intenzity, jakou žalobce trestní stíhání vnímal, významná, neboť žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě 2 léta až 10 let. Naopak délka trestního řízení rozsah nemajetkové újmy zásadně nezvyšovala, neboť trestní řízení bylo krátké necelé 2 roky. Z hlediska následků způsobených trestním stíháním žalobce šlo o velký psychický tlak způsobený trestním stíháním, přičemž tyto negativní důsledky na něho musely působit intenzivněji, neboť je osobou, dosud netrestanou. Bez logické souvislosti není ani to, že ve své profesní sféře, [anonymizováno], má zájem na své dobré pověsti, která mohla být nedůvodným trestním stíháním ohrožena. Z hlediska širších souvislostí trestního stíhání dominuje dané věci další závažná okolnost, a to důvod zproštění obžaloby, kdy žalobkyně byl trestně stíhána za skutek, který vůbec nebyl trestným činem. Soud tak věc posoudil vzhledem ke skutkovým tvrzením a ve smyslu zákonných ustanovení tak, že jelikož byl žalobce v trestním řízení zproštěn obžaloby, pak bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání rozhodnutím nezákonným a je tím dáno právo na odškodnění nemajetkové újmy, neboť došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce. Soud se dále zabýval otázkou, jakou měrou byla osobnostní práva takovýmto jednáním dotčena, a z tohoto vyvodil rozsah způsobené nemateriální újmy, jejíž kompenzací se zabýval. Soud při posouzení zásahu do žalobcem tvrzené sféry osobnostních práv vycházel z povahy trestní věci, dotčených sociálních vazeb, možného morálního narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání, zkoumal dopady do profesní, soukromé sféry života. V souladu s konstantní judikaturou řešící danou problematiku bylo možno uzavřít, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí, které lze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. s ohledem na výsledek trestního řízení označit jako nezákonné. Za takové rozhodnutí se v projednávaném případě považuje usnesení o zahájení trestního stíhání. Z hlediska odpovědnosti žalované je nárok dán, (ostatně to žalovaná nezpochybňuje, když žalobci poskytla omluvu a finanční kompenzaci 40 000 Kč). Nejistota, kdy žalobce byl vystaven hrozbě uložení trestu odnětí svobody, zcela zjevně existovala až do doby, než o zproštění obžaloby rozhodl nalézací soud. Co se týče částky zadostiučinění v penězích, soud přistoupil k srovnání s jinými případy odškodnění, kdy při stanovení částky odškodnění za nezákonné trestní stíhání soud vycházel z judikatury soudů, zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 30 Cdo 1747/2014, dle něhož, aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy nutné provést srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv (bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků). Bez tohoto srovnání by zpravidla nebylo možné učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, či zda za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

22. V uvedené souvislosti soud postupoval při posuzování shodných znaků s obdobnými případy, například ve věci zdejšího soudu č.j. 15 C 239/2019 z rozsudku ze dne 3.7.2020, když se jednalo o stejný delikt jako v případě žalobce, avšak tamní žalobce byl ohrožován toliko v prvním odstavci § 187 trestního zákoníku, jehož sazba tamního žalobce ohrožovala trestem odnětí svobody od 1 – 8 let, na rozdíl od zdejšího žalobce ohrožovaného trestem odnětí svobody od 2 – 10 let. Šlo o stejnou délku trestního řízení, jako v případě zdejšího žalobce, po jejíž dobu tamní žalobce dceru neviděl. V srovnávaném případě žalobce požadoval 150 000 Kč na nemajetkové újmě, žalovaná mu poskytla 36 000 Kč a soud mu přiznal ještě doplatek 14 000 Kč, tedy v souhrnu se mu dostalo odškodnění ve výši 50 000 Kč. Tamní žalobce zastával profesní posici [anonymizována tři slova], byl činný v [anonymizována dvě slova], přičemž byl konstatovaný zásah do vtahů k nezletilým dětem. Jiná poškození osobnosti tamního žalobce nebyla tvrzena.

23. Další srovnání se nabízí s věcí č.j. 10 C 206/2017 projednávanou u zdejšího soudu, v níž šlo o vztah prarodič - vnučka, stejný delikt, stejná délka řízení. Žalovaná poskytla relutární satisfakci 100 000 Kč, přičemž žalobce u soudu požadoval doplatit ještě 30 000 Kč, s čímž se však soud ve svém rozsudku ze dne 2.10.2018 neztotožnil a žalobu zamítl.

24. Pokud jde o nemajetkovou újmu žalobce, soud uzavírá, že v případě žalobce, narozdíl od srovnávaných případů, došlo na jeho straně k výraznému zásahu (v některých aspektech i neodčinitelnému) do jeho rodinného života. Žalobce je [anonymizováno] (resp. v době vedení trestního řízení byl), [anonymizováno 10 slov] [část obce], kdy je po celý svůj profesní život v úzkém kontaktu s [anonymizováno 6 slov]. [příjmení] [jméno], pak z důvodu nezákonného trestního stíhání již není v kontaktu, s ostatními dětmi udržuje dobré a blízké vztahy, jak vyplynulo se vědeckých výpovědí nejbližších příbuzných. Před zahájením trestního stíhání byl [jméno], procesně vystupující v posici poškozeného v trestním řízení ve [anonymizována čtyři slova] [role v řízení], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [příjmení], ([anonymizováno] [jméno] [anonymizována tři slova]“), bylo vyžadováno, aby se [jméno] s žalobcem a ani se žalobcovým [anonymizováno] z předchozího vztahu nekontaktoval, přičemž soudu I. stupně v opatrovnickém řízení toto doporučení fakticky kopíroval (vis spis Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 50 P 299/2010, z něhož plyne, že tak doporučoval policejní orgán dne 25. 4. 2019, který též doporučil vydání předběžného opatření spočívajícího v zákazu styku nezletilého [jméno] s žalobcem. Obdobně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] trval na tom, aby kontakt žalobce se [anonymizováno] neprobíhal, a ani s dalšími sourozenci náležejícími ke straně otce - viz dopis ze dne 18. 5. 2019). Opatrovnické řízení o návrhu otce tak bylo v návaznosti na probíhající trestní řízení soudem prvního stupně přerušeno do doby jeho skončení; žalobce podal návrh na pokračování v řízení, aby mohl [anonymizováno] alespoň občas vidět, prostřednictvím alespoň tzv. asistovaného styku, který však byl soudem prvního stupně zamítnut, nicméně k odvolání otce Městský soud v Praze rozhodnutí (usnesením ze dne 12. 3. 2020, č.j. 22 Co 52/2020 – 197) korigoval tak, aby soud zvážil vhodnou formu zatímního styku s ohledem na probíhající trestní řízení, například styk asistovaný a současně uvedl, že by soud měl vzít do úvahy i existující posudek o duševním stavu nezletilého. Soud I. stupně však místo toho, aby upravil alespoň asistovaný styk otce s nezletilým, rozhodl se pro zpracování posudků, což by znamenalo pouze prodlužování řízení a doby, po kterou neprobíhal styk žalobce se [anonymizováno]. Přitom nařízené dokazování znaleckými posudky tak fakticky mělo prozkoumávat závěry znaleckých posudků, které byly již zpracovány v rámci trestního řízení erudovanými znalci. Z dokazování přílohovými spisy bylo prokázáno, jak výrazně poškozující vliv mělo nezákonné trestní stíhání na vztah žalobce se [anonymizováno] a jak ovlivnilo toto nezákonné trestní stíhání výsledek opatrovnického řízení. Lze tak dovodit, že pokud by trestní řízení neprobíhalo, soud by musel rozhodnout o úpravě styku s nezletilým, který navíc 10 let fungoval formou faktické střídavé péče. Avšak v důsledku aktivity policejního orgánu, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a OSPOD, soud řízení přerušil, či zamítl návrh žalobce na pokračování v řízení, a toto prodlužoval dalšímu postupy. Vztahy se [jméno] se tak nepodařilo obnovit ani po skončení trestního řízení, [jméno] se s otcem prakticky nevídá a dopady nezákonného trestního řízení jsou tak v tomto směru nenapravitelné.

25. Trestní stíhání mělo též negativní dopad i na vztah žalobce s manželkou, vis výslech manželky žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], která uvedla, že probíhající trestní stíhání bylo pro žalobce i pro celou rodinu velice obtížně vnímáno. Žalobce se z důvodu trestního stíhání psychicky izoloval, trpěl depresí což vyústilo až do odstěhování manželky ze společné domácnosti a narušení partnerského vztahu. Nepochybně tak došlo k zásahu do pověsti, dobrého jména, pracovního života žalobce, který je ve výše zmíněné profesi [anonymizována tři slova] a již jen z tohoto profesního zařazení bylo trestní stíhání pro něj výrazně zatěžující, pro obavy z průniku informací o trestním stíhání k zaměstnavateli či na veřejnost, což by pro žalobce znamenalo likvidaci profesní kariéry. Proto má soud za to, že žalobci je vhodné přiznat jím požadovanou satisfakci 110 000 Kč k žalovanou poskytnutým 40 000 Kč, tedy v součtu by se tak mělo žalobci dostat 150 000 Kč.

26. Výrok o příslušenství má oporu v ust. § 1970 obč. zákoníku.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy bylo na místě přiznat žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Shodný závěr vyslovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1310/09. Odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm a) vyhl.č. 177/1996 Sb. tak činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, jednání u soudu dne 9.3.2023 17.5.2023, 29.7.2023, písemné závěrečné shrnutí před vyhlášením rozsudku, tedy celkem 7 úkonů, v součtu 21 700 + 7 x režijní paušál po 300 Kč (2 100 Kč); dohromady 23 800 Kč. K tomu DPH 4 998 Kč; celkem 28 798 Kč. K tomu zaplacený soud poplatek (po částečném vrácení) ve výši celkem 3 000 Kč Celkem náhrada nákladů řízení 31 798 Kč.

Poučení