14 C 109/2012- 297

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr Pavly Kučerové, Ph.D. a přísedících Mgr. Václava Nepokoje a Josefa Augustiňáka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobce], [obec] zastoupený: [titul]. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec a číslo] [část obce] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa], [obec] 2. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa], [obec] zastoupeni oba: [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] zaplacení 1, 585.003 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Soud připouští změnu žaloby tak, že nadále zní: Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 156 637,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 31.5.2008 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 116 250,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 31.5.2008 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 1 535 323,39 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 31.5.2008 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 1 262 436,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně od 11.10.2012 pro žalovaného č. 1 a od 28.9.2012 pro žalovaného č. 2 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobci 156 637,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně od 11.10.2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobci 116 250,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% ročně od 28.9.2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, aby byli žalovaní povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 272 887,14 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

VI. Žaloba, aby byli žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně úrok z prodlení z částky 1 262 436,25 Kč od 31.5.2008 do 10.10.2012 u prvního žalovaného a do 27.9.2012 u druhého žalovaného, první žalovaný úrok z prodlení z částky 156 637,11 Kč od 31.5.2008 do 10.10.2012 a druhý žalovaný úrok z prodlení z částky 116 250,03 Kč od 31.5.2008 do 27.9.2012, se zamítá.

VII. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 103 727,80 Kč každý, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

VIII. Žalovaný č.1 je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 34 573,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

IX. Žalovaný č.2 je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 34 573,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá po žalovaných zaplacení celkem 1 585 003 Kč s tím, že žalovaní mu způsobili škodu jako jeho zaměstnanci. Tato škoda vznikla úmyslným protiprávním jednáním žalovaných. Žalovaní pracovali u žalobce [anonymizována tři slova] a při tankování nafty po dohodě s obsluhou čerpací stanice vykázali vyšší množství odebrané nafty, než odpovídalo skutečnosti. Vyšší množství pak zaplatili pomocí karty DKV, tato společnost následně vyfakturovala naftu žalobci. Obsluha čerpací stanice tedy vydala ve skutečnosti méně nafty a tu, která zbývala, mohla prodat bez dokladu znovu. Část peněz za neodebranou, avšak žalobcem zaplacenou naftu, pak obsluha vyplatila žalovaným v hotovosti. První žalovaný takto odebral naftu na [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [číslo] od října 2006 do listopadu 2006 3 461,87 l nafty v hodnotě 82 430 Kč, což bylo uhrazeno kartou [číslo], oba žalovaní společně na automobil [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] od prosince 2006 do ledna 2007 (druhý žalovaný pouze v lednu 2007) odebrali 10 375,08 l nafty v hodnotě 237 905 Kč, uhrazeno kartou [číslo] a oba žalovaní na automobil Mercedes Benz [anonymizována dvě slova] [číslo] od února 2007 do května 2008 53 196,77 l nafty v hodnotě 1 264 668 Kč, uhrazeno kartami [číslo] a [číslo].

2. První žalovaný pracoval u žalobce od 25.9.2006, druhý žalovaný od 1.1.2007. Žalobce provozoval autodopravu s několika řidiči a od května 2008 zjistil, že jeho podnikání vykazuje ztráty, ačkoliv podle výpočtu by měl generovat zisk. Na základě toho zjistil, že jeho nákladní automobily vykazují neobvykle vysokou spotřebu paliva, ptal se tedy svých řidičů na důvody a řidič [příjmení] mu následně popsal systém, jakým byla nafta vykazována po domluvě s obsluhou čerpacích stanic. Žalobce se pokusil věc řešit smírně a někteří řidiči s ním uzavřeli dohody o narovnání, jiní odmítli a podepsali pouze dohodu o uznání dluhu, v níž není uveden pravý důvod dluhu. Takové uznání podepsal i první žalovaný. V těchto dohodách byly částky dluhu nižší, než odpovídalo skutečnosti, přesto první žalovaný neplnil dohodnuté splátky. Žalobce proto podal na své řidiče trestní oznámení, oba žalovaní byli zproštěni obžaloby a žalobce byl odkázán s nárokem na náhradu škoda na občanskoprávní řízení. Důvodem osvobození byla skutečnost, že se v trestním řízení nepodařilo jednoznačně zjistit minimální výši škody, řidiči byli také stíháni odděleně, což způsobilo roztříštěnost důkazů. I když nebyla prokázána trestněprávní odpovědnost žalovaných, tito svým jednáním přesto způsobili žalobci škodu a jsou povinni mu ji nahradit. Žalobce k důkazu navrhl listiny, které nebyly součástí trestního řízení proti žalovaným, neboť z důvodu roztříštěnosti trestního řízení byly obsahem jiných spisů. Skutečnosti tvrzené žalobcem vyplývají z denních záznamů o provozu vozidel (stazky), spolu s fakturami a přílohami, ze kterých lze určit, který řidič jel s vozidlem a např. i hmotnost vozidla. Při propojení těchto informací s daty z mýtných bran lze určit pohyb vozidla v rámci silniční sítě a jejich sjezd za účelem tankování. Jak bylo tankováno, kdy a za kolik je prokázáno fakturami [anonymizována dvě slova] data jednotlivých vozidel pak dokládají jejich spotřebu a porovnáním spotřeby dle těchto dat a spotřeby podle natankované nafty lze zjistit, kolik nafty bylo přečerpáno. Na základě těchto dokladů pak byli někteří jiní řidiči žalobce v trestních řízeních odsouzeni. Jiní řidiči se také vyjadřovali ke způsobu, jakým docházelo u řidičů k jejich obohacování. K odlišnosti v míře dokazování v trestním a civilním řízení odkázal žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.6.2008, sp.zn. 28 Cdo 1938/2008 a usnesení Ústavního soudu ze dne 2.12.2004, sp.zn. II. ÚS 66/2003.

3. Tankovací karty [anonymizováno] byly u této společnosti vázány k přesnému automobilu, nebylo možné na ně tankovat např. do jiných soukromých vozidel. Ta jednotlivá tankování, o které jde v tomto řízení, prováděli žalovaní, což je prokazováno doklady z mýtných bran a fakturami, z nich je zřejmé, kdo řídil a kdo tankoval. Tankování probíhalo vždy tehdy, když byli žalovaní s automobilem na cestě, nemohl ho provádět nikdo jiný.

4. Těsně před posledním jednáním pak žalobce v reakci na závěry znaleckých posudků navrhl změnu žaloby a požadoval po žalovaných společně a nerozdílně 1 535 323,39 Kč s úrokem z prodlení od 31.5.2008, po prvním žalovaném 156 637,11 Kč s úrokem z prodlení od 31.5.2008 a po druhém žalovaném 116 250,03 Kč s úrokem z prodlení od 31.5.2008 do zaplacení.

5. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a uvedli, že žalobci žádnou škodu nezpůsobili, což vyplývá i z trestního řízení, nepodepsali žádnou dohodu o hmotné odpovědnosti k vozidlům nebo poukázkám na pohonné hmoty. Nebylo prokázáno, že by se žalovaní dopouštěli nějakých manipulací s množstvím čerpané nafty, což vyplývá i z rozhodnutí krajského soudu v trestních věcech. Nebylo nikdy prokázáno, že žalovaní v konkrétních datech na konkrétních čerpacích stanicích vykázali přesně stanovené vyšší množství nafty a obdrželi za to nějakou finanční hotovost. Závěry znaleckého posudku v trestním řízení nebyly přesvědčivé, když znalec vycházel jen z průměrné spotřeby vozidel a obecně ze vzdálenosti trasy [obec] – [příjmení] (kterou žalovaní jezdili), což je nedostatečné. Je třeba vycházet ze skutečně ujeté vzdálenosti a ze skutečné spotřeby automobilu. Žalovaní nikdy nežádali obsluhu čerpacích stanic, aby vykázala jinou spotřebu, netankovali do nádrží jiných automobilů ani do kanystrů, nezasahovali do počítačů na čerpací stanici. Žalovaní po příjezdu na čerpací stanici natankovali do nádrže automobilu, jeden z nich pak šel k obsluze a zaplatil kartou skutečně odebranou naftu. O zaplacení byl vytištěn doklad, který podepsali a následně odevzdali spolu se stazkou žalobci nebo účetní. Obsluha čerpacích stanic se také v trestních řízeních vyjadřovala tak, že není možné provést opravu pokladních dokladů a že k tomu nebyli ani vyzýváni. Doklady, které předložil žalobce, nejsou správné a úplné, nevyplývá z nich, kdy který z nich řídil konkrétní automobil, kdo z nich tankoval a zda to byli vůbec oni, kdy projížděli mýtnými branami a co všechno platili při tankování (platili např. i vodu do ostřikovačů). Data na dohodách o hmotné odpovědnosti nesouhlasí s nástupem do zaměstnání. S tankovacími kartami [anonymizováno] mohlo manipulovat více lidí, na jejich užívání neexistovala žádná směrnice. Obsluha čerpací stanice nekontrolovala, zda se provádí tankování do vozidla, na kterou byla karta vydána. V okolí Chebu také nejsou mýtné brány, aby bylo možné přesně zjistit, zda jednotlivá tankování skutečně prováděli žalovaní. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobce o výši způsobené škody, musela by být všemi řidiči způsobena žalobci škoda asi 12 000 000 Kč, přičemž není pravděpodobné, že by si toho žalobce po dva roky nevšiml.

6. Žalovaní uvedli, že ani v trestním řízení, ani v řízení občanskoprávním nebylo prokázáno, že by byli odpovědni za škodu. Muselo by být prokázáno, že vznikla škoda, že vznikla protiprávním jednáním žalovaných a existuje příčinná souvislost mezi jednáním a škodou, dále pak zavinění. Prokázán byl však pouze vznik škody. Žalovaní žádnou naftu nepřečerpali (podle znaleckého posudku by se mělo jednat o 64 277,7 l nafty – kam by takové množství skryli?). Nemohli také disponovat žádnými peněžními prostředky pro svou potřebu, neboť naftu platili bezhotovostně, tyto údaje měl žalobce takřka online k dispozici a znal i trasy automobilů, mohl tedy zjistit případné nesrovnalosti. Tankovací karty byli k dispozici i jiným osobám, například těm, kteří byli za své jednání pravomocně odsouzeni.

7. Dále žalovaní namítali, že žalobce svou pohledávku vůči nim postoupil třetímu subjektu a není tedy aktivně legitimován k žalobě. K tomu žalobce uvedl, že pohledávka byla dočasně postoupena inkasní agentuře, k úhradě však nedošlo a pohledávka byla navrácena žalobci.

8. Ke změně žaloby žalovaní uvedli, že s ní nesouhlasí, neboť od počátku tvrdí, že proti nim žalobce nemá žádný nárok, který by mu mohl být přiznán.

9. Soud nejprve rozhodoval o změně žaloby. Podle ust. § 95 odst.1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. Soud změnu žaloby připustil, neboť o ní lze po provedeném řízení rozhodnout ve znění, v jakém je nyní podána. Změna žaloby vychází ze zjištění znalců, kteří určovali výši škody a dospěli k částkám, které se s původní žalobou zcela neshodovaly, jedná se však o poměrně malé rozdíly.

10. Soud dále při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný [celé jméno žalovaného] byl zaměstnán u žalobce od [datum] jako řidič, převzal hmotnou odpovědnost [anonymizována čtyři slova] a [jméno] [příjmení] (zjištěno ze shodného tvrzení účastníků, pracovní smlouvy ze dne 25.9.2006, dodatku ze dne [datum] a dohody o hmotné odpovědnosti ze dne [datum] a [datum]). Pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 28.11.2008 (zjištěno z dohody ze dne 25.11.2008). Žalovaný [celé jméno žalovaného] byl zaměstnancem žalobce od 1.1.2007 jako řidič motorového vozidla, hmotnou odpovědnost převzal za vozidlo [jméno] [příjmení] (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne [datum] a dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 1.1.2007). Pracovní poměr žalovaného [celé jméno žalovaného] skončil výpovědí ke dni 31.10.2008, kterou dal žalobce z důvodu vykazování nadměrné spotřeby pohonných hmot (zjištěno z výpovědi ze dne 22.8.2008). Žalovaný [celé jméno žalovaného] převzal jako výbavu automobilu Mercedes Benz také tankovací karty [číslo], [číslo] a [číslo] a [číslo] (zjištěno z protokolu o předání a převzetí motorového vozidla a protokolu o předání a převzetí servisní karty [anonymizováno] ze dne 1.10.2008). Žalovaný [celé jméno žalovaného] převzal spolu s automobilem Iveco Strails tankovací kartu [číslo] (zjištěno z protokolu o předání a převzatí vozidla).

11. Žalovaný [celé jméno žalovaného] uzavřel se žalobcem dohodu o uznání dluhu, v níž prohlásil, že dluží žalobci 543 400 Kč z poskytnuté půjčky a zavázal se tuto částku uhradit ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, jednu splátku pak uhradil dne 14.10.2008 (zjištěno z dohody ze dne 20.8.2008 a stvrzenky ze dne 14.10.2008). Dohodu o uznání dluhu uzavřel se žalobcem i [jméno] [příjmení] na částku 566 000 Kč, následně pak [jméno] [příjmení] uzavřel i dohodu o narovnání, v níž je uvedeno, že [jméno] [příjmení] navyšoval schodek mezi fakturovanými pohonnými hmotami a skutečně spotřebovanými pohonnými hmotami od 1.8.2006 do 31.5.2008, celková výše škody pak byla 1 260 319 Kč (zjištěno z dohody o uznání dluhu ze dne 2.7.2008 a dohody o narovnání ze dne 7.12.2009).

12. Společnost [anonymizováno] systems ve svém odborném vyjádření uvedla, že systém, používaný čerpacími stanicemi TANK ONO umožňuje fiktivní odběr pohonných hmot na kartu DKV, a to za situace, pokud není propojen online. (zjištěno z vyjádření [právnická osoba] [anonymizováno]).

13. K úhradě dluhu vyzývala žalovaného [celé jméno žalovaného] [právnická osoba] [právnická osoba], která žalovanému oznámila, že na ni žalobce postoupil pohledávku ve výši 650 300 Kč (zjištěno z upomínek, oznámení a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek).

14. Oba žalovaní byli zproštěni obžaloby pro skutek, který se obsahově shoduje s jednáním, kterým měla vzniknout žalobci škoda a který je předmětem tohoto řízení (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

15. Žalovaný [celé jméno žalovaného] byl trestně stíhán od 1.12.2009, v přípravném řízení nevypovídal. Součástí spisu je znalecký posudek [jméno] [příjmení], který má čtyři strany textu, znalec v něm uvádí, že vycházel z TRIP DAT a tabulky spotřeby žalobce a porovnával vykázanou spotřebu a jím spočítanou skutečnou spotřebu automobilů na vykázaný počet kilometrů. Celkem uzavřel, že bylo vykázáno na spotřebě o 70 846,75 l nafty více, než odpovídalo spotřebě, čímž vznikla škoda ve výši 1 983 575 Kč. Znalec měl k dispozici výkazy o výkonu vozidel, faktury o skutečném tankování a technické průkazy od vozidel, dále byla v autorizovaných servisech provedena kontrola palubních počítačů vozidel [příjmení] a [jméno]. V opravě svého znaleckého posudku pak znalec uvedl, že celková škoda činí 1 544 146 Kč, když nadměrně bylo odebráno 54 932,97 l nafty. Obžaloba byla podána dne [datum], při hlavním líčení žalovaný popřel, že by se dopouštěl jednání, které je mu kladeno za vinu. Poprvé bylo v trestní věci rozhodnuto dne 24.11.2010 Okresním soudem Praha Západ a [celé jméno žalovaného] byl obžaloby zproštěn s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán. K prokázání skutku chybělo dle soudu řádné zjištění škody, když soud považoval stanovení průměrné spotřeby automobilů za spekulativní, neboť nebyly vzaty v úvahu konkrétní okolnosti např. zvýšení spotřeby při použití přídavných zařízení, nerovnosti na vozovce apod. Také nebyla vykázána jednotlivá nadměrná čerpání. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5.4.2011, neboť závěry okresního soudu byly předčasné. Nedostatky spatřoval krajský soud již v přípravném řízení, hlavně stíhání jednotlivých řidičů samostatně. Dále pak bylo předčasné rozhodnout o tom, že nelze zjistit skutečnou spotřebu vozidel [příjmení] a [jméno], když by bylo možné zjistit jejich skutečnou spotřebu z dat v palubních počítačích, která se mají nacházet u jiného spisu. Rozsudkem ze dne [datum] byl [celé jméno žalovaného] opět obžaloby zproštěn, neboť se dokazování nepodařilo doplnit, když nebyla dohledána potřebná TRIP DATA. Soud nevyslýchal obsluhu čerpacích stanic, neboť bylo zřejmé, že by tyto osoby v obavě před vlastním trestním stíháním nepotvrdily trestnou činnost obžalovaného. Dále měl soud za to, že by bylo třeba zjistit, který z členů posádky prováděl konkrétní tankování, což však možné není. Odvolání do tohoto rozsudku bylo krajským soudem zamítnuto. V usnesení je uvedeno, že krajský soud nepochybuje o tom, že obžalovaný i další řidiči se jako zaměstnanci žalobce na jeho úkor nemálo a bez zábran obohacovali, nepodařilo se však objasnit ani minimální výši škody, neboť by bylo třeba, aby byla zjištěna data o průměrné spotřebě vozidel za delší období, hlavně v době, kdy s autem jezdil obžalovaný. Znalecký posudek označil krajský soud za zcela nepřezkoumatelný. Dále se ztotožnil s tím, že nelze zjistit přesný rozsah trestné činnosti každého z členů posádky, když neexistuje důkaz o tom, že byli domluveni. Toto usnesení nabylo právní moci v únoru 2012 (zjištěno ze spisu Okresního soudu Praha-Západ, sp.z. 17T 22/2010).

16. Trestně stíháni byli i další řidiči – zaměstnanci žalobce (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). [jméno] [příjmení] byl trestně stíhán od 12.8.2009. V přípravném řízení v podání vysvětlení uvedl, že při tankování paliva se vždy domluvil s obsluhou na tom, že vykážou vyšší množství natankované nafty, než je skutečnost, celkem to dělalo asi 6 – 8 tisíc korun za měsíc. Chtěl si tím dorovnat nízkou výplatu a to, že výplaty chodily se zpožděním. Součástí spisu je také znalecký posudek [jméno] [příjmení] v podobném rozsahu jako u žalovaného [celé jméno žalovaného]. Znalec rovněž vycházel z TRIP DAT, zatížení vozidla kontroloval náhodně. Obžaloba byla podána dne [datum], Okresní soud [okres] věc vrátil státnímu zástupce k došetření., toto rozhodnutí však bylo Krajským soudem v Praze zrušeno. V hlavním líčení pak svědkyně [příjmení] uvedla, že když přišla do společnosti žalobce v roce 2008, zjistila vysoké náklady na naftu, posléze to řešila s žalobcem. V této věci jí bylo vyhrožováno, aby nesvědčila. V řízení před soudem byl pak zpracován nový znalecký posudek, v němž [titul]. [jméno] [příjmení] pracoval s TRIP DATY, kotoučky a dalšími podklady. Svá zjištění podrobně popsal v posudku a v následném výslechu. Rozsudkem Okresního soudu Praha – Západ byl [jméno] [příjmení] odsouzen pro trestný čin zpronevěry, který spočíval v tom, že při tankování do vozidel žalobce nadhodnocoval spotřebu nafty a způsobil škodu ve výši 1 362 221,35 Kč. Soud odkázal na znalecký posudek s tím, že jednání obžalovaného bylo prokázáno i výpověďmi svědků. Krajský soud v Praze odvolání obžalovaného zamítl a mimo jiné uvedl, že není rozhodné, že obžalovaný jednal ve shodě s jiným řidičem, neboť za způsobený následek odpovídá tak jako by jednal sám (dle ustanovení o spolupachatelství). (zjištěno ze spisu Okresního soudu [okres], sp.zn. 1T 27/2011).

17. Trestní stíhání [jméno] [příjmení] byla zahájeno dne 20.10.2009 a také v tomto trestním řízení byl vypracován znalecký posudek [jméno] [příjmení] v obdobném rozsahu, jako v předchozích případech. Dalším z posudků pak byl posudek z oboru kybernetika, v němž [titul]. [jméno] [jméno] uvedl, že v minulosti nebyly platební terminály na kase spojeny s tankovacími terminály a obsluha zadávala množství čerpané pohonné hmoty ručně a mohla tedy uvést větší množství, než bylo tankováno. Okresní soud Plzeň – Sever pak obviněného [jméno] [příjmení] zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Nepřímé důkazy neusvědčily obviněného, že by to byl on, kdo naftu přečerpával, když karty DKV byly volně přístupné. Krajský soud v Plzni tento rozsudek zrušil s tím, že nebylo provedeno dokazování pomocí sjezdů z mýtných bran, stazek apod., nebyla přiložena žádná váha výpovědi poškozeného apod. Dne [datum] byl obviněný [jméno] [příjmení] shledán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry, kterého se dopustil tím, že vykazoval větší množství nafty, než bylo skutečně čerpáno. Soud v tomto případě vycházel ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] a měl za prokázané, že k manipulacím s tankováním docházelo u obou řidičů posádky automobilu, je nerozhodné u koho v jaké míře. Odvolání obžalovaného bylo Krajským soudem v Plzni zamítnuto s tím, že soud nemá pochybnosti o správnosti znaleckého posudku [jméno] [příjmení], neboť znalec vycházel z dostatečného množství na sobě nezávislých podkladů. Krajský soud také uvedl, že nelze akceptovat námitky obviněného v tom smyslu, že mu nebylo prokázáno žádným konkrétním důkazem, že by požadoval vystavení nepravdivého pokladního dokladu. Toto jeho jednání je prokázáno výpovědí poškozeného, svědkyně [příjmení] a znaleckým posudkem. (zjištěno ze spisu Okresního soudu Plzeň – Sever, sp.zn. 1T 21/2010).

18. Žalobce se obrátil na pana [příjmení] s tím, že když bude svědčit proti ostatním řidičům, nebude po něm vymáhat náhradu škody a přispěje k tomu, aby tento řidič nebyl odsouzen (zjištěno z mailu tehdejší zástupkyně žalobce).

19. Žalovaný [celé jméno žalovaného] ve svém výslechu uvedl, že jezdil s druhým žalovaným na trase [obec] – [příjmení], a to hlavně v noci a přes den čerpali pauzu. Nejezdili úplně stejnou trasu jako svědek [příjmení] ani se stejným autem. Když přijeli na čerpací stanici, tak natankovali, došli k obsluze, zaplatili a dostali lístek. [příjmení] od obsluhy žádné peníze nedostával. Trasa nebyla přesně určená, auta parkovala v [obec]. Po jízdě odevzdávali stazky, doklady o čerpání pohonných hmot a CMR listy, dávali to buď účetní, nebo do okénka. K tankování měli jednu kartu, občas ji žalobce vyměnil. [příjmení] [příjmení] používali dvě trasy – vrchním nebo spodním Německem. Stazky vyplňovali oba, a to pečlivě.

20. Žalovaný [celé jméno žalovaného] ve svém účastnickém výslechu uvedl, že dostal od žalobce na tankování kartu DKV, nic však nepodepisoval. Auta parkovala v areálu firmy. Naložili a vyjížděli z [obec] např. do [příjmení], nebylo přesně stanoveno, jakou trasou by měli jet. Tankovali buď cestou tam, nebo až cestou zpátky, obvykle na čerpacích stanicích ONO v [obec] nebo v [obec], někdy na Agipu v [obec] a v [obec]. Když se vrátili, nevedla se žádná evidence o množství natankovaného paliva, jen ke stazce připnuli lístek od tankování, který podepsali. Karet na tankování měli víc, převzetí podepisoval jen jednou. Když přijeli na čerpací stanici, tak nabrali palivo, šli k pokladně a zaplatili kartou. Jezdil s druhým žalovaným, při tankování se střídali, obsluha jim žádné peníze nevyplácela. Někde bylo omezení, že šlo nabrat jen za 10 000 Kč, pak to museli znovu zapnout. Kanystry v autě nevozili, nezúčastnili se schůzky, kterou měl žalobce se svými řidiči. Žalobce jim řekl, že zpronevěřili naftu, a když nepodepíšou to, co jim předložil, tak je udá na policii. Vozidlo parkovalo v [obec] v areálu [právnická osoba], ten byl oplocený, ale byl do něj volný přístup. Jezdil v autě s druhým žalovaným, auto nemělo kotouček. Neví, na jaké auto nastoupil. Vystřídal asi dvě auta. O cestách se vedly stazky, na nich je napsaná trasa a počet ujetých kilometrů. Karta zůstávala v autě, klíčky byly na vrátnici.

21. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], bratr žalobce, uvedl, že v bratrově firmě pracoval od roku 2008, technický stav vozidel byl v pořádku, procházely technickými kontrolami. Žalobce začal mít podezření o přečerpávání pohonných hmot, tak svědka nasadil k jednomu řidiči a tankování prováděl svědek, Když se pak srovnala spotřeba, byl mezi ní velký rozdíl. Žalobce své řidiče upozornil, že o jejich jednání ví a ať s tím přestanou. Oznámil jim to na schůzce, kde byl i právník. Někteří řidiči se přiznali, jiní ne. Svědek jezdil i se žalovanými, např. když měl jeden z nich dovolenou, když s nimi jezdil, čerpali naftu pouze do nádrží.

22. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že pracoval jako řidič u žalobce. Věděl o tom, že se čerpá nafta navíc, a to tak, že se natankovalo do nádrže, při placení se pak žádalo, aby obsluha množství nafty navýšila. Rozdíl pak byl řidiči vyplacen v hotovosti, asi dvě třetiny ceny paliva. Svědek to dělal v [obec] a v [obec] na ONU. Svědek pracoval u žalobce 2,5 roku, když přišel, tak už se to takhle dělalo, mluvilo se o tom veřejně a ostatní ho poučili, jak se to dělá. Spotřebu navyšovali tak, aby to na stejná auta vycházelo stejně na stejných trasách. Svědek se svým bratrem jezdili stejnou trasu jako žalovaní a pokud jim spotřeba vycházela stejně jako svědkovi a jeho bratrovi, museli také spotřebu navyšovat. Svědek jel i se žalovaným [celé jméno žalovaného], pokud ano, tankoval [celé jméno žalovaného]. Nevzpomíná si, jestli se se žalovaným o zisk dělili, ale obvykle to tak bylo. Naftu navyšovali při každé jízdě, obvykle asi 100 až 200 litrů. Od obsluhy dostal peníze v hotovosti, nafta stála asi 15 Kč, tak on dostal 10 Kč. Obsluha v trestním řízení asi nevypovídala, s ostatními řidiči se o tomto postupu bavili, a to i se žalovanými. Pokud by na stejné trase vykázali úplně jinou spotřebu, musel by si toho žalobce všimnout. Přesně to bylo tak, že svědek natankoval 200 l nafty, šel k obsluze, řekl 300 l, oni mu dali lístek na 300 l a peníze v hotovosti.

23. Ve věci byly zpracovány dva znalecké posudky. České vysoké učení technické v Praze jako znalecký ústav zpracovalo znalecký posudek [číslo] z oboru doprava. V tomto znaleckém posudku ústav vycházel z odborného vyjádření [právnická osoba] o způsobu účtování odebraných pohonných hmot, z kalkulace spotřeby automobilů zpracované žalobcem, a to [anonymizováno] říjen až listopad 2006, [příjmení] prosinec 2006, leden 2007, [jméno] [příjmení] únor 2007 až květen 2008, z výpisů plateb na čerpacích stanicích od [datum] do [datum] a [datum] až [datum], z výkazu použití vozidla 6S4 3052, výpis z digitálního tachografu, ze záznamů o výkonu vozidel v zahraniční přepravě (STAZKY), kotoučů tachografů obou žalovaných na automobily [anonymizováno] a [příjmení], z karty vozů [anonymizováno] a [příjmení] – hlídání spotřeby červen 2008 až listopad (popř. září) 2008, údajů k automobilům [příjmení] a [anonymizováno] – např. technické průkazy a výpisy spotřeby), faktur [právnická osoba] a detailních výpisů o platbách – datum, místo, objem, cena) a podkladů ze spisů [spisová značka] a [spisová značka] – znalecké posudky, odborné vyjádření, výpisy dovolených. Ústav měl za úkol stanovit skutečnou spotřebu automobilů, které řídili žalovaní v rozhodném období a srovnat skutečnou spotřebu a vykázanou spotřebu, tedy množství natankované nafty, které skutečné spotřebě neodpovídalo.

24. Pro automobily [příjmení] a [jméno] [příjmení] vycházel ústav z dat řídících jednotek obsahujících informaci o celkovém množství ujetých kilometrů a celkové spotřebě, z čehož lze dopočítat dlouhodobou průměrnou spotřebu automobilů, v níž je zohledněn způsob jízdy, provozní podmínky, trasa i váha nákladu. Ústav zohlednil i přípustnou odchylku pro měření spotřeby. Dlouhodobá průměrná spotřeba automobilu MAN byla zjištěna na 28,2 l /100, u automobilu Mercedes Benz 28,28 l /100 km, když u tohoto automobilu je dle vyjádření výrobce deklarována spotřeba 24 až 32l /100 km. Spotřeba u nezávislého topení u vozidla [příjmení] je při maximálním výkonu 0,4 l na hodinu. U Mercedesu a IVECA existují i interní záznamy žalobce, které umožňují ještě lépe vyhodnotit reálnou spotřebu a vliv nezávislého topení. Ústav pak podrobně vyhodnotil interní záznamy Mercedesu a srovnal je se spotřebou dle dat z jednotky, čímž zjistil, že např. v prosinci je kvůli topení spotřeba asi o 4,29% vyšší, což využil následně pro měsíce, kdy interní záznamy nejsou, a využil podobnost průměrných měsíčních teplot v jednotlivých měsících. U automobilu IVECO vycházel znalec z interních záznamů, neboť neměl k dispozici údaje z řídící jednotky, využil také zjištění učiněných u Mercedesu ohledně zvyšování spotřeby v zimních měsících. U automobilu [příjmení] neměl ústav k dispozici interní záznamy, měl však údaje z řídící jednotky a zase počítal se navýšením pro zimní měsíce.

25. Z těchto podkladů pak ústav vycházel při zjištění nadměrně vykázaných čerpání. Pro automobil IVECO vytvořil tabulku prokazatelně ujetých kilometrů a informace o tankování. Použil informace ze STAZEK a faktur o tankování, kde je uvedeno, kdy a kde se tankovalo a na každý interval STAZKY vypočetl průměrnou spotřebu. Za období 2.10.2 – 29.10.2006 bylo vykázáno o 1802 l nafty více, než odpovídalo průměrné spotřebě (tedy o 5,4% více), a to pro řidiče M. [celé jméno žalovaného], když 277 km bylo bez záznamu. Za období 30.10 – 25.11.2006 bylo vykázáno o 1352 l nafty více (tedy o 27,5%), opět pro řidiče M. [celé jméno žalovaného]. Pro automobil MAN vycházel ústav z informací o tankování, STAZEK, kotoučků tachografů a opět vypočetl průměrnou spotřebu na každý interval STAZKY. Za období 2.12 – 15.12.2006 bylo vykázáno o 1 908,40 litrů nafty více (43%) pro řidiče M. [celé jméno žalovaného], za období 17.12 – 29.12.2006 bylo vykázáno o 1 864,71 litrů více (45,3%) pro oba žalované, za období 3.12 – 4.12 o 4,49 litru (0,8%) méně – to je období bez záznamu o řidiči, za období 2.1. – [datum] bylo vykázáno o 5103 litrů více (47,7%) pro oba žalované. Pro automobil Mercedes Benz vycházel ústav ze stejných podkladů jako u ostatních automobilů. V těchto materiálech chybí záznamy v období 15.9.2007 – 31.12.2007. V tomto období měli oba žalovaní dovolenou, během dovolené [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] bylo natankováno 5,85% paliva, během dovolené [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] bylo natankováno 5,7% paliva. V tabulce pak ústav podrobně uvádí, kdy existují doklady o posádce a kdy ji tvořili oba žalovaní, popř. kdy tam byl pouze jeden, nebo byl v posádce nějaký jiný řidič. Taktomu bylo v období 10.4 – [datum] – posádky [celé jméno žalovaného], [příjmení], natankováno o 790,67 litru (42,7%) více, dále 24.3 – 26.3.2008, posádky [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobce], natankováno o 316,35 (37,3%) více, 30.4 a 4.5. – 6.5.2008, posádky [celé jméno žalovaného], [příjmení], natankováno o 35,82 (3,7%) více a 18.5 – 20.5.2008, posádky [celé jméno žalovaného], [příjmení], natankováno o 15,77 litru (3,1%) více. Do [datum] bylo tankováno o 35,9 – 46% více, náhle pak od 30.4.2008 klesl rozdíl na 3,1 – 11%.

26. Ve výslechu pak [titul]. [jméno] [příjmení], zaměstnanec znaleckého ústavu, uvedl, že vycházeli i z interních dokladů žalobce, které byly technicky použitelné. Měli k dispozici i údaje o průjezdu mýtnými branami, pro výpočet spotřeby to však nebylo nezbytné. Dalo se zjistit, kdy, kdo a kam jel, ze STAZEK, tachografů (tam byl stav kilometrů na počátku a na konci jízdy). Data z řídících jednotek odpovídala datům naměřeným při kontrolních jízdách. Bylo zjištěno nadhodnocení spotřeby i o 47%, což by bylo možné jen při dlouhodobé poruše motoru, která z ničeho nevyplývala.

27. Na tento znalecký posudek navazoval znalecký posudek ústavu [právnická osoba], č. [anonymizováno] [číslo], z něhož bylo zjištěno, že rozdíl v cenách nafty, která byla dle předešlého posudku spotřebována a tou, která byla fakturována, činí u žalovaného [příjmení] [celé jméno žalovaného] zvlášť 29 035,04 Kč, u posádky L. [celé jméno žalovaného], [příjmení] 21 360,46 Kč, u posádky [celé jméno žalovaného], [celé jméno žalobce] 65 854,53 Kč, u žalovaného [příjmení] [celé jméno žalovaného] zvlášť 103 491,86 Kč, u M. [celé jméno žalovaného] částečně bez záznamu 51 976,90 Kč, u posádky [celé jméno žalovaného], [příjmení] 1 168,35 Kč a u žalovaných společně 1 262 436,25 Kč.

28. Podle ust. § 250 odst.1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

29. Podle ust. § 250 odst.3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

30. Podle ust. § 257 odst.1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

31. Podle ust. § 257 odst.2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

32. Podle ust. § 257 odst.5 zákoníku práce je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

33. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.1.2017, sp.zn. 4 Tdo 1773/2016 při činnosti, kterou byla způsobena škoda zaměstnancem, je třeba vycházet z toho, zda zaměstnanec sledoval z objektivního i subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů. Tato kritéria zpravidla nesplňuje majetková trestná činnost spáchaná v přímém úmyslu na úkor zaměstnavatele, byť by byla v úzké místní, časové a věcné souvislosti s plněním pracovních úkolů. V takovém případě není možné uplatnit odpovědnost za škodu podle § 250 odst. 1 a § 257 odst. 5 zákoníku práce, které vylučuje solidární odpovědnost.

34. Podle odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2017, sp.zn. 25 Cdo 317/2017 v otázce, zda odpovědnost žalovaného za škodu se posuzuje podle § 420 obč. zák., jak dovodily soudy obou stupňů, nebo podle § 172 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb. (zákoník práce), je rozhodnutí odvolacího soudu plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Rozhodující totiž není namítaná okolnost, že dovolatel se trestné činnosti dopustil jako zaměstnanec při plnění svých pracovních úkolů a porušil povinnost řádně hospodařit se svěřenými prostředky, vyplývající ze zákoníku práce. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2593, 2612/2010 (Soubor C 10305), na nějž poukázal odvolací soud, je uveden závěr, že pro určení, zda odpovědnost za škodu má povahu pracovněprávního nebo občanskoprávního nároku, není samo o sobě významné, zda zaměstnanec porušil povinnosti, uložené mu zákoníkem práce nebo jinými právními předpisy. Významné je, zda činnost, kterou byla zaměstnancem způsobena škoda jeho zaměstnavateli, postrádá či nepostrádá místní, časový a zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění jeho pracovních úkolů, tedy zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, zaměstnanec sledoval z objektivního i subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů. Není-li tomu tak, řídí se odpovědnost za škodu způsobenou porušením právní povinnosti ustanovením § 420 odst. 1 obč. zák., i kdyby škůdce byl zaměstnancem poškozeného. K závěru, že plnění pracovních úkolů nelze zpravidla shledat u majetkové trestné činnosti páchané v přímém úmyslu na úkor zaměstnavatele, byť v úzké místní, časové a věcné souvislosti s jejich plněním, dospěl dovolací soud též v trestním řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1773/2016). Napadený rozsudek řešil tuto otázku na základě zjištění, že při jednání, z něhož vzešla škoda, žalovaný nesledoval plnění pracovních úkolů, ale jen "svoje zájmy" a za daných skutkových okolností (jež podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. nepodléhají dovolacímu přezkumu) není důvodu, aby tato právní otázka byla posouzena jinak.

35. Soud se nejprve zabýval tím, jaký právní předpis by měl aplikovat v otázce odpovědnosti žalovaných za způsobenou škodu. S ohledem na výše citované vývody Nejvyššího soudu ČR pak dospěl k závěru, že není možné aplikovat ustanovení zákoníku práce ohledně nemožnosti solidární odpovědnosti za škodu. Nejvyšší soud několikrát zopakoval, že v případě majetkové trestné činnosti na úkor zaměstnavatele obvykle nelze postupovat podle zákoníku práce, i když byla trestná činnost páchána v místní, časové a věcné souvislosti s výkonem zaměstnání. Žalovaní nebyli v trestním řízení shledáni vinnými ze spáchání trestného činu, soud v tomto řízení však zjistil, že se dopustili jednání, které má znaky trestného činu, což bude podrobně rozvedeno níže. Je tedy třeba posoudit odpovědnost žalovaných analogicky podle ustanovení občanského zákoníku s tím, že je možné shledat jejich solidární odpovědnost za následek stejně, jako by byla případně shledána v trestním řízení. Pokud by takto soud nepostupoval, byli by žalovaní proti žalobci značně zvýhodněni jenom z toho důvodu, že v trestním řízení proti nim nebylo řádně postupováno ze strany orgánů činných v trestním řízení, což shledal i trestní odvolací soud. I když z tohoto důvodu nemohla být shledána jejich trestní odpovědnost, soud v řízení civilním provedl nové dokazování, na základě kterého byla zjištěna výše škody a shledána odpovědnost žalovaných, která je obsahově shodná s odpovědností trestní. Žalovaní se za této situace nemohou dovolávat dobrodiní zákoníku práce, který zaměstnavateli ukládá povinnost prokazovat každému zaměstnanci zvlášť jeho podíl na vzniku škody.

36. Podle ust. § 420 odst.1 zákona č. 40/1964 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

37. Podle ust. § 420 odst.3 obč. zák. se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

38. Podle ust. § 438 odst. 1 obč. zák. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.

39. Pro vznik odpovědnosti za škodu je třeba prokázat existenci škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost a popřípadě zavinění. Žalovaní po celou dobu řízení uvádějí, že nebylo prokázáno, že se dopustili jednání, kterým měla být škoda způsobena, tedy nežádali obsluhu čerpacích stanic, aby vykázala vyšší množství odebrané nafty, kterou pak v této vyšší míře uhradili platební kartou DKV a obsluha jim následně část navíc vykázané nafty proplatila v hotovosti. Je pravdou, že nebyl navržen ani proveden žádný přímý důkaz takového jejich počínání. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.7.2013, sp.zn. 8 Tdo 620/2013 soud může opřít výrok o vině i o nepřímé důkazy, ovšem jen za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného. Nepřímé důkazy vedoucí sice k důvodnému podezření vůči obviněnému, nevylučující však reálnou možnost, že pachatelem mohla být i jiná osoba, nejsou dostatečným podkladem pro uznání viny obviněného. Tento závěr byl přijatý v trestním řízení, je však možné a nutné jej použít i v tomto řízení civilním, neboť žalobce prokazoval, že se žalovaní dopustili jednání, které mělo znaky trestného činu. Žalovaní byli řidiči kamionu, do nějž tankovali naftu (každé jejich tankování je možné ztotožnit podle stazek, kotoučků a údajů DKV) ve vykázaném množství. Automobily, do nichž takto naftu tankovali, měly reálnou spotřebu nižší, než odpovídalo vykázanému množství nafty – někdy i o 35% nižší. Vykázali tedy natankování nafty, kterou automobily nespotřebovaly. Nikdo netvrdil ani neprokázal, že by bylo tankováno jinam – do jiného auta nebo kanystru. Pokud to není prokázáno ani tvrzeno, zůstává jako jediná jiná možnost to, že nafta vůbec nebyla odebrána, ale byla pouze vykázána. Tento postup byl možný, jak dokazuje vyjádření [právnická osoba]. Jiní řidiči takto postupovali, jak uvedl svědek [příjmení] a jak vyplynulo z jiných trestních řízení (proti obviněnému [příjmení] a [příjmení]). Svědek [příjmení] jezdil stejnou trasu jako žalovaní, s obdobným automobilem a spotřebu navyšoval zhruba o 30%, dělali to i ostatní řidiči, mezi nimi se o tom vědělo (uvedl to ve své výpovědi). Žalobce si nevšiml, že by různí řidiči vykazovali na stejné trase různou spotřebu. Žalovaný [příjmení] [celé jméno žalovaného] podepsal se žalobcem dohodu o uznání dluhu. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu odůvodňují jediný možný závěr – žalovaní navyšovali spotřebu automobilů, se kterými jezdili, a to v rozsahu zjištěném znaleckým posudkem.

40. Žalovaní se bránili také tvrzením, že kartu na tankování mohl použít i kdokoli jiný, když bylo auto odstaveno. Tankování však nebylo prováděno v době, kdy bylo auto odstaveno, ale pouze v době, kdy jej žalovaní (popř. s jinými řidiči) řídili na stanovené trase (to zjistil znalecký ústav, který porovnával data tankování, stazky, kotoučky a sjezdy z mýtných bran). Ani tato jejich obrana tedy nebyla shledána důvodnou.

41. Dále žalovaní namítali, že žalobce postoupil svou pohledávku jinému subjektu. Žalobce na to uvedl, že se jednalo o postoupení dočasné, které již není účinné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.2.2010, sp.zn. 21 Cdo 5427/2007 v případě, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, byla zrušena nebo jinak zanikly (pominuly) účinky postoupení pohledávky, je dlužník povinen plnit postupiteli tehdy, jakmile mu budou tyto následky oznámeny nebo prokázány. Jestliže tedy postupitel (žalobce) oznámil žalovaným, že zanikly účinky smlouvy o postoupení pohledávky (což se stalo v tomto řízení), byl i nadále aktivně legitimován k vymáhání této pohledávky.

42. Soud má tedy za to, že žalovaní se dopustili jednání, které uvádí žalobce – vykázali vyšší množství tankované nafty, než odpovídalo skutečnosti.

43. Tímto jednáním způsobili žalobci škodu, kterou představuje cena nafty, kterou žalobce přes [právnická osoba] zaplatil, aniž by ji žalovaní při jízdách pro žalobce spotřebovali. Výše škody byla zjišťována i v trestních řízeních jednak proti žalovaným, jednak proti jiným řidičům žalobce. V trestním řízení proti žalovanému [příjmení] [celé jméno žalovaného] byl shledán znalecký posudek jako nedostatečný s tím, že nebyla zjištěna skutečná spotřeba automobilů. Posudek v tomto trestním řízení byl velmi stručný, podle názoru soudu však nebyl zcela chybný, neboť dospěl k podobným závěrům jako posudek Českého vysokého učení technického. V nyní posuzovaném případě soud vycházel z posudku znaleckého ústavu, který podrobně uvádí, jaká byla skutečná spotřeba automobilů, a to s využitím dat z řídících jednotek Mercedesu a [příjmení]. Tato data byla zaznamenávána při jízdách, kdy řídili žalovaní a vykazovali také tankování. Spotřeba takto zjištěná odpovídala hodnotám uvedeným v technických průkazech a také hodnotám zjištěným žalobcem při kontrolovaných jízdách. Soud proto nemá důvod pochybovat o správnosti stanovení skutečné spotřeby těchto automobilů. V návaznosti na zjištění skutečné spotřeby pak ústav zjistil, o kolik nafty bylo vykázáno a zaplaceno více. Při tomto zjištění ústav vzal v potaz i nezávislé topení a podrobně toto své zjištění vysvětlil v posudku i ve výslechu. Zjištění navyšování spotřeby ústav prováděl podle stazek a počtu skutečně ujetých kilometrů, nevycházel jen ze stanovené vzdálenosti mezi místem nakládky a vykládky, zabýval se jednotlivými obdobími podrobně, včetně vlivu ročního období a nepodal jen souhrnné zjištění. Znalecký posudek je logický, netrpí rozpory, je řádně odůvodněn a je věrohodný. Soud z něj proto vycházel při stanovení výše škody. U automobilu Iveco nebyly k dispozici data z řídící jednotky, jeho spotřebu ale bylo možno stanovit podle jiných údajů. I když se jednalo o interní doklady žalobce, znalec je považoval za dostačující a věrohodné. Zjištěná nadměrná spotřeba pak odpovídala stejně vysokému nadhodnocování u Manu a Mercedesu, soud má tedy i takto zjištěnou nadměrnou spotřebu za věrohodnou.

44. Poté, kdy bylo zjištěno, kolik nafty bylo vykázáno navíc, přistoupil soud ke zjištění hodnoty takto vykázané nafty. Znalecký posudek o ceně nafty nebyl žalovanými zpochybněn a soud jej rovněž považuje za věrohodný. Znalecký ústav pracoval se skutečnými cenami pohonných hmot, jejichž průměrnou cenu za daná období vypočítal ze skutečných cen, hrazených žalobcem prostřednictvím [právnická osoba]. Tím je zjištěna skutečná škoda, která vznikla proplacením neodebrané nafty.

45. Žalovaní vykázali vyšší množství nafty, než ve skutečnosti tankovali a žalobce zaplatil za naftu, kterou nevyužil. Jednání žalovaných tak bylo příčinou vzniku škody (zaplacení neodebrané nafty), na straně žalobce. Je tedy dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a vznikem škody.

46. Co se týče zavinění, soud shledal, že žalovaní jednali v minimálně v nepřímém úmyslu (věděli, že mohou žalobci způsobit škodu a byli s tím srozuměni). Věděli, že žalobce zaplatí něco, co nevyužije, bude tedy poškozen. Jak se vyjádřil J. [příjmení], brali to jako kompenzaci za nízké mzdy, byli tedy srozuměni s následkem, jaký jejich jednání mělo na majetkovou sféru žalobce.

47. Již výše se soud vyjádřil ke způsobu, jakým byli žalovaní k náhradě škody zavázáni. V případech, kdy tvořili posádku oba žalovaní, byli shledáni odpovědní společně a nerozdílně dle ust. § 438 odst.1 obč. zák., neboť není možné zjistit, kdo jednotlivá tankování prováděl a o kolik přesně ten který řidič spotřebu navýšil. Bylo by však nespravedlivé, aby kvůli tomu nebylo možné určit míru jejich odpovědnosti s ohledem na závažnost jednání, kterého se dopouštěli. Trestní soud v případě M. [celé jméno žalovaného] sice uvedl, že by bylo nutné zjišťovat přesně, kdy který řidič tankoval, a nezjištění těchto skutečností bylo jedním z důvodů zproštění, tento názor však nelze považovat za nezpochybnitelný. Odvolací soud v případě M. [příjmení] takovou obhajobu nezohlednil, stejně tak jako v případě J. [příjmení], kde uvedl, že je nerozhodné, že obžalovaný jednal ve shodě s jiným řidičem, neboť za následek je plně odpovědný dle ustanovení o spolupachatelství. Oba žalovaní tedy způsobili společně a nerozdílně škodu ve výši 1 262 436,25 Kč. 48. [příjmení] způsobem je třeba nahlížet na škodu, kterou způsobili žalovaní při jízdách s jiným řidičem. Vzhledem k výše uvedenému odpovídají s tímto jiným (nežalovaným) řidičem společně a nerozdílně, pokud tedy tento třetí není v aktuálním řízení žalovaný, odpovídají za škodu takto způsobenou v plném rozsahu. U žalovaného [příjmení] [celé jméno žalovaného] se jedná o 156 637,11 Kč – je to škoda způsobená jím samým (103 491,86 Kč a 51 976,90 Kč – v této částce je zahrnuto i 277 km bez záznamu, jedná se však o tak krátký úsek, že má soud za to, že lze i tuto škodu žalobci přiznat) a spolu s J. (1 168,35 Kč). U žalovaného [příjmení] [celé jméno žalovaného] se jedná o 116 250,03 Kč (29 035,04 Kč L [celé jméno žalovaného] sám, 21 360,46 Kč v posádce s J. [příjmení], 65 854,53 Kč v posádce s řidičem [celé jméno žalobce]). V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a uložil zaplatit žalovaným společně a nerozdílně částku 1 262 436,25 Kč, žalovanému [příjmení] [celé jméno žalovaného] částku 156 637,11 Kč a žalovanému [příjmení] [celé jméno žalovaného] částku 116 250,03 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když není zřejmé, jak žalobce vůbec dospěl k celkově požadované částce 1 535 323,39 Kč, zřejmě chybně započetl plnění společně a nerozdílně a k tomu přičetl i plnění jednotlivých žalovaných.

49. Žalobce dále požadoval úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, aniž by zdůvodnil, proč právě od tohoto data. Soud tedy vychází z toho, co bylo v řízení zjištěno a provedeno. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2005, sp.zn. 25 Cdo 1523/2004 v případě závazku z náhrady škody není doba splatnosti stanovena právním předpisem a nebyla-li ani dohodnuta, je dobou splatnosti náhrady škody první den po tom, kdy byl škůdce poškozeným o splnění požádán. Škůdce se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl poškozeným o splnění požádán, a od toho dne může poškozený požadovat úroky z prodlení. Úplně první požadavek na náhradu škody byl formulován u žalovaného [celé jméno žalovaného] v dohodě ze dne 20.8.2008, tento však nebyl akceptován, dohoda o splátkách nebyla splněna, škoda nebyla ani řádně vyčíslena a zdůvodněna. Dále žalobce požadoval náhradu škody i v trestním řízení, kde mu však nebyla přiznána a žalovaní byli obžaloby zproštěni. Žalobce však nijak netvrdil, kdy se k trestnímu řízení se svým nárokem připojil. K poslednímu jednání, kdy byla připuštěna změna žaloby a vynesen rozsudek, se žalobce nedostavil a nemohl tedy být soudem poučen o tom, že k okamžiku vzniku prodlení musí náležitě splnit svou povinnost tvrzení. Soud tedy vychází z toho, že žalovaní byli vyzváni k náhradě škody doručením žaloby v tomto řízení, což se stalo dne [datum] u [celé jméno žalovaného] a dne [datum] u [celé jméno žalovaného]. Od následujícího dne tedy soud přiznal žalobci úroky z prodlení ve výši 7,5% ročně dle ust. § 517 odst.2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. podle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Ve zbytku požadavku na zaplacení úroku z prodlení soud žalobu zamítl.

50. Žalobce byl ve věci téměř plně úspěšný, když výše plnění závisela na znaleckém posudku a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.3 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, když od placení soudního poplatku byl žalobce osvobozen. Částka, kterou soud zamítl je v porovnání s tou, která mu byla přiznána nepatrná. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 14 460 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 159 060 Kč za 11 úkonů (převzetí věci a žaloba, vyjádření, návrh na doplnění dokazování, účast u 7 jednání – jednání dne 19.12.2019 soud nepočítá, neboť při něm byl žalobce poučen o tom, že pokud požaduje něco jiného než v žalobě, musí navrhnout její změnu a žalobce požádal o odročení) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 11 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 3 300 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu, žalobce však své náklady nevyčíslil, k vynesení rozsudku se nedostavil a nepožádal o lhůtu k jejich vyčíslení, nebyly mu tedy přiznány. Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 34 095,60 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu za zaplacenou zálohu na znalecké posudky ve výši 11 000 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 207 455,60 Kč Náklady řízení soud uložil žalovaným zaplatit v poměru každému jednou polovinou, neboť velkou část žalované částky jsou povinni plnit společně a nerozdílně a každý z nich pak má zaplatit žalobci samostatně velmi podobnou částku.

51. Dále soud rozhodoval dle ust. § 148 odst.1 o.s.ř. o nákladech státu, které činí 69 147 Kč. Jedná se o platbu za znalecké posudky a svědečné. Stejně jako v případě hrazení nákladů řízení žalobci soud vychází z toho, že žalovaní byli neúspěšní, a to ve stejném poměru, jsou tedy povinni hradit státu náklady každý jednou polovinou, tedy 34 573,50 Kč, a to na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

Poučení