14 C 110/2019-55

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované:IČ: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] o určení vlastnického práva k pozemku takto:

Výrok

I. Žaloba, že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v obci [obec] a k. ú. [část obce], Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozsudku, že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] v obci [obec] a k.ú. [část obce], zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště (dále jen„ předmětný pozemek“).

2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že je vlastníkem těchto nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – garáž, pozemku parc. [číslo] (zahrada), vše v k. ú. [část obce], [územní celek]. Uvedené nemovitosti nabyl žalobce spolu se svou manželkou [jméno] [příjmení] do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (které se transformovalo na společně jmění manželů), a to z id. poloviny kupní smlouvou ze dne [datum] od své švagrové [jméno] [příjmení]. Druhou id. polovinu uvedených nemovitostí koupila manželka žalobce [jméno] [příjmení] od své tety [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobce po smrti své manželky [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum], nabyl uvedené nemovitosti v celém rozsahu.

3. V rámci shromažďování podkladů pro dědické řízení žalobce zjistil, že zahrada v rozsahu vymezeném oplocení zahrnuje též menší pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] (dále jen předmětný pozemek), který je v katastru nemovitostí evidován jako majetek žalované. Žalobce uvedl, že pozemky včetně předmětného pozemku byly užívány rodinnými příslušníky ze strany manželky. Dům byl vystavěn již v roce 1932 a již v té době byla vyznačena zahrada ve výkresech včetně nákresu oplocení, které zahrnovalo i uvedený předmětný sporný pozemek. Žalobce užíval po přistěhování do nemovitosti v roce 1982 předmětný pozemek jako součást zahrady tak, jak byl doposud užíván rodinnými příslušníky manželky a nakládal s ním jako se svým vlastnictvím. Rovněž ohlásil v průběhu roku 1998 drobnou stavbu oplocení zahrady, a to jako vlastník předmětného pozemku. Žalobce i jeho právní předchůdci celou oplocenou zahradu vždy označovali za svou a dlouhá léta ji výlučně užívali nejen jako předzahrádku, ale i jako vjezd do garáže, kterou vystavěl a zkolaudoval v roce 1995. Tento stav trvá do současné doby a žalobce stejně jako jeho předchůdci nepřetržitě od výstavby oplocení od roku 1932 užívali a průběžně udržovali celou oplocenou zahradu, tedy užívali tyto pozemky: pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba – garáž a sporný pozemek parc. [číslo] tedy předmětný pozemek.

4. Jakmile žalobce zjistil, že předmětný pozemek není součástí zahrady, tak se pokusil zjistit stanovisko žalované a poslal žádost o mimořádné vydržení pozemku. Žalovaný na to reagoval tím, že vyzval žalobce k úhradě za majetkový prospěch získaný užíváním pozemku parc. [číslo] bez právního důvodu, a to za období let 1988 až 2018. Žalobce vznesl námitku promlčení a znovu vznesl námitku vydržení pozemků. Žalovaná námitky žalobce neakceptovala s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro vydržení. Žalobce je přesvědčen, že vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyl v důsledku vydržení v souladu s ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a s ohledem na zákon č. 509/1991 Sb. a dále i s ohledem na ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce po více jak 10 let měl v držbě předmětný pozemek, což sám žalovaný potvrzuje výzvou k úhradě za období let 1988 až 2018. Po celou dobu držby byl žalobce v dobré víře, že sousední pozemek mu patří s ohledem na jeho užívání předchůdci žalobce, dále pozemek byl vždy oplocen a sloužil jako předzahrádka a přístupová cesta do garáže. Žalobce neměl důvod pochybovat o tom, že pozemek nepatří do jeho vlastnictví, a to vzhledem k vlastnické hranici a rozloze [výměra] předmětného pozemku, vzhledem k rozloze oplocené zahrady ([výměra]) a tvaru zahrady.

5. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení právního vztahu, neboť je nutno deklarovat vydržení rozsudkem nadepsaného soudu, bez něhož nelze provést zápis jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí.

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a na svoji obranu uvedla, že sice nerozporuje, že žalobce spolu se svou rodinou předmětný pozemek v minulosti zřejmě užíval a užívá doposud, avšak tato případná držba pozemku nemohla vést k vydržení, neboť nemohlo jít o držbu oprávněnou. Podle ust. § 134 zákona č. 40/1964 Sb., se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (a pokud nejde o věc uvedenou v ust. § 134 odst. 2). Podmínkou tedy je, aby držitel měl nepřetržitě po celou vydržecí dobu držbu oprávněnou. Oprávněným držitelem je držitel tehdy, je-li se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Z rozsáhlé judikatury vyplývá, že za oprávněného držitele je třeba považovat také držitele, který věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného obvyklého posuzování věci, není omyl omluvitelný. Takový držitel pak může být v dobré víře, ale nikoli„ se zřetelem ke všem okolnostem“ a nemůže být držitelem oprávněným. S ohledem na výše uvedené žalovaná namítá, že žalobce (spolu se svou manželkou) měl k dispozici kupní smlouvu ze dne [datum] a kupní smlouvu ze dne [datum] Ani v jednom z těchto dokumentů nebyl uveden předmětný pozemek. V obou převodních smlouvách jsou přesně specifikovány převáděné nemovitosti, a to včetně jejich výměr (viz kupní smlouva ze dne [datum] a kupní smlouva ze dne [datum] – předloženo žalobcem). Označení předmětného pozemku bylo naopak snadno zjistitelné z veřejně dostupných údajů v katastru nemovitostí, dříve v evidenci nemovitostí. Pozemek žalované je v příslušných evidencích zapsán ve prospěch státu minimálně od roku 1961 (viz výpis z [list vlastnictví] část E – Nabývací tituly a jiné podklady zápisu). Navíc výměra předmětného pozemku žalované není nikterak zanedbatelná ([výměra]), aby se žalobce mohl oprávněně domnívat, že předmětný pozemek je snad součástí jeho pozemku parc. [číslo]. Výměra těchto dvou sousedních pozemků je téměř totožná a pozemek žalobce parc. [číslo] by spolu s předmětným pozemkem měl výměru dvojnásobnou (viz výpis z [list vlastnictví], výpis z [list vlastnictví], snímek z katastrální mapy, snímek z ortofotomapy). Za zmínku stojí i skutečnost, že žalobce nikdy za předmětný pozemek nehradil daň z nemovitosti, jak vyplývá ze sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, [územní pracoviště] [] [] III. ze dne 16. 4. 2019. Tato skutečnost rovněž potvrzuje, že žalobce tento pozemek za svůj nepovažoval. Žalobce tak nemohl být v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem, že předmětný pozemek je jeho vlastnictvím a držba tohoto pozemku je oprávněná. Vzhledem k tomu navrhla žalovaná, aby soud žalobu zamítl.

7. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že žalobce měl k dispozici pouze kupní smlouvy, a to z roku 1970, na základě které vlastnila jeho manželka id nemovitostí, a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba – garáž, pozemek parc. [číslo] (zahrada), vše v k. ú. [část obce], [územní celek] a až následně dle kupní smlouvy z roku 1988 nabyl žalobce se svojí manželkou z jedné poloviny tyto pozemky do původně bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které se následně transformovalo na společně jmění manželů. V těchto kupních smlouvách není uveden pozemek, který je předmětem tohoto řízení a z toho žalovaná vyvozuje, že se jednalo o neoprávněnou držbu. Žalobce vzhledem k okolnostem rodinných vazeb, kdy jeho manželka původně nabyla id. těchto nemovitostí s oploceným pozemkem, který byl vždy součástí zahrady v roce 1970 a po 18 letech nabyl spolu s manželkou druhou polovinu těchto nemovitostí se stále oplocenou zahradou zahrnující i tento pozemek. V mezidobí v nemovitosti manželé nebydleli a nemovitosti obývali příbuzní manželky žalobce, které jen navštěvovali. Až po roce 1989 se trvale nastěhovali do těchto nemovitostí. Žalobce tedy neměl důvod pochybovat, že k zahradě nepatří předmětný pozemek, který tvoří ucelený tvar zahrady (roh zahrady). Navíc se choval jako vlastník, který oznámil stavbu plotu a vybudoval a zkolaudoval garáž, ke které vede přístupová cesta právě přes předmětný pozemek. Uvedené skutečnosti svědčí o dobré víře a poctivém úmyslu žalobce. Je nepředstavitelné, že s vědomím neoprávněnosti držení cizího pozemku bude žalobce jako vlastník ohlašovat a kolaudovat na stavebním úřadě. Žalovaná byla nečinná po celou dobu. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2451/2011 ve prospěch dobré víry držitele pozemku svědčí i to, že nabytý a držený pozemek tvoří ohrazený, ucelený, funkční celek, že pozemek byl připlocen k pozemku právních předchůdců držitele, přičemž vlastník pozemku po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo, a to nenasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že domnělý držitel drží část jeho pozemku. Pokud jde o námitku žalované, že výměra pozemku není nikterak zanedbatelná, tak žalobce konstatuje, že se jedná o 1/7 celé výměry nemovitostí ve vlastnictví žalobce (532 m2) sousedících s předmětným pozemkem. Žalobce uvedl, že od roku 1932 užíval žalobce a jeho předchůdci předmětný pozemek jako zahradu, tedy po dobu 88 let a žalovaná a její předchůdci byli nečinní. Žalobce se domnívá, že nabyl pozemek vydržením již za účinnosti starého občanského zákoníku z roku 1964, tedy v době do 31. 12. 2013. V současné době za účinnosti nového občanského zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb., který zavedl institut mimořádného vydržení, splňuje žalobce podmínky pro mimořádné vydržení dle § 1095 nového občanského zákoníku.

8. K námitce mimořádného vydržení žalovaná uvedla, že nemohlo dojít ani k mimořádnému vydržení, neboť k tomu by mohlo dojít až pět let po účinnosti nového občanského zákoníku, přičemž žalobce začal s nimi komunikovat již v roce 2018, tudíž nebyla splněna tato lhůta.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.

10. Z kupní smlouvy ze dne [datum] ve formě notářského zápisu [spisová značka], [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena ve formě notářského zápisu kupní smlouva mezi [jméno] [příjmení] jako prodavatelkou a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (později provdaná [příjmení] – bývalá manželka žalobce) jako kupitelkami, na základě které prodavatelka [jméno] [příjmení] prodala do rovnodílného spoluvlastnictví kupitelkám [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nemovitost zapsanou na [list vlastnictví] [územní celek], okres [okres], [katastrální uzemí], [adresa], st. [číslo] zastavěná pl. dům – [výměra], p. [číslo] zahrada [výměra], kterou nabyla na podkladě rozhodnutí Státního notářství [] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], a to za kupní cenu ve výši 71 300 Kč. Dále bylo v této kupní smlouvě uvedeno, že vlastnictví, veškerá práva a povinnosti přejdou na kupitelky registrací této smlouvy ve smyslu § 134/2 zákona č. 40/64 Sb. s tím, že právní účinnost této smlouvy nastane registrací, kterou provede Státní notářství [] [] (Kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím [] pod č. reg. [spisová značka], a to dne [datum] a tímto dnem nastaly právní účinky registrace).

11. Z kupní smlouvy ze dne [] soud zjistil a vzal za prokázáno, že tuto kupní smlouvu uzavřeli [jméno] [příjmení] jako prodávající a manželé [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] jako kupující, na základě které [jméno] [příjmení] jako prodávající prodala své sestře a švagrovi (žalobci), manželům [jméno] a [celé jméno žalobce], id nemovitostí zapsaných v EN (evidence nemovitostí) u [] [okres] na [list vlastnictví] [územní celek] [], k. ú. [část obce], a to rodinného domu [adresa], or. [] [] ulice se st. pl. [číslo] o vým [výměra] a [parcelní číslo] zahrada o vým [výměra] patřící do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím [] pod č. reg. [spisová značka], a to dne [datum] a tímto dnem nastaly právní účinky registrace), a to za kupní cenu 78 729 Kč s tím, že manželé [celé jméno žalobce] jako kupující uvedené nemovitosti s kůlnou a dřevníkem kupují do svého bezpodílového spoluvlastnictví. Strany této kupní smlouvy rovněž pro úplnost konstatovaly, že id převáděných nemovitostí vlastní kupující [jméno] [příjmení] rovněž na základě kupní smlouvy ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka]. Dále bylo v této kupní smlouvě konstatováno, že vlastnictví k převáděným nemovitostem jakož i práva a povinnosti přejdou na kupující dnem registrace Státním notářstvím []. Tato smlouva byla registrována Státním notářstvím [] dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] a tímto dnem nabyla smlouva účinnosti.

12. Z výpisu z listu vlastnictví [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] (z internetu - nahlížení do katastru) soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba, dále [číslo], [číslo] součástí pozemku je stavba a [číslo] v k. ú. [část obce].

13. Z výpisu z listu vlastnictví [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] soud zjistil a vzal za prokázané vlastnictví žalované k předmětnému pozemku (parc. [číslo] o výměře [výměra] v obci [obec] a k. ú. [část obce], Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, [katastrální pracoviště]).

14. Ze záznamu z jednání ze dne 21. 11. 2018 soud zjistil a vzal za prokázáno, že se dne 21. 11. 2018 dostavil do kanceláře [číslo] pan [celé jméno žalobce] (žalobce) a předložil dostupné dokumenty, a to fotografie oplocení z roku 1992 až 1993, výkres technické dokumentace k oplocení z roku 1932 a situační plánek kanalizace a oplocení z roku 1938 s tím, že byl poučen, že úřad vystupuje jako organizační složka státu a při nakládání s majetkem se řídí zejména zákonem č. 219/2000 Sb. a dále prováděcí vyhláškou č. 62/2001 Sb. Byl poučen o nutnosti vypořádat bezesmluvní užívání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] Pan [celé jméno žalobce] projevil zájem o odkup tohoto pozemku s tím, že rozhodující je cena. Rovněž variantou by byla nájemní smlouva, ale upřednostňuje odkup. Dále uvedl, že oplocení i zpevněné plochy byly vybudovány již v 30. letech současně s tehdejšími hospodářskými budovami, zpevněné plochy sloužily jako příjezdové cesty k těmto budovám. Dům nabyli do vlastnictví od příbuzné (tetičky) v roce 1970.

15. Z žádosti o mimořádné vydržení pozemků ze dne [datum] soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobce zaslal [žalovanému] [] [] [] [] [] [] dopis ze dne 5. 12. 2018, kde požádal o mimořádné vydržení pozemku [parcelní číslo] o celkové výměře [výměra] zapsaném na LV [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [katastrální pracoviště], [katastrální uzemí], [územní celek]. Svoji žádost odůvodnil tím, že on se svojí zesnulou manželkou [jméno] [příjmení] měli ve společném jmění manželů nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba – objekt k bydlení [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jeho součástí je stavba – garáž a pozemek parc. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] vedené Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [katastrální pracoviště], [katastrální uzemí], [územní celek]. V současné době je vedeno dědické řízení po manželce [jméno] [příjmení]. Pozemky v SJM s manželkou nabyli na základě kupní smlouvy ze dne [datum], tyto pozemky odkoupili od manželčiny tety, která zde bydlela a manželka ji navštěvovala. Součástí zahrady byla předzahrádka – předmětný pozemek - tím, že manželka znala tento dům a vždy součástí zahrady byla tato předzahrádka, tak užívali tuto předzahrádku, jako součást zahrady. Ve staré dokumentaci k domu našel i nákres oplocení této předzahrádky, kterou provedl původní majitel domu předek tety manželky. Na podzim tohoto roku se dozvěděl na obecním úřadě, že předzahrádka je ve vlastnictví ČR, což si ověřoval na jejich úřadě v listopadu roku 2018, kde byl poučen o nutnosti vypořádat bezesmluvní užívání předmětného pozemku, a to buď odkupem, nebo nájmem. Domnívá se však, že splnil podmínky pro mimořádné vydržení dle § 1096 NOZ, neboť uplynulo 30 let jeho držby a 50 let držby předchůdců. Vždy se choval jako vlastník k předmětnému pozemku, což dokládá dokumentem sdělení k ohlášení drobné stavby, kdy provedl na své náklady rekonstrukci plotu v roce 1998.

16. Z nákresu uličního oplocení ze dne [datum] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že oplocení vedlo stejným způsobem jako v současné době.

17. Z plánu domovní kanalizace s připojením na uliční stoku pro majitele [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil a vzal za prokázáno, že je zde rovněž zachyceno oplocení, které vede stejným způsobem jako v současné době.

18. Z kolaudačního rozhodnutí – povolení užívání stavby garáže na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] při ulici [ulice] ze dne [datum] (právní moc dne 3. 1. 1996) soud zjistil a vzal za prokázáno, že bylo povoleno užívání stavby garáže na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] při ulici [ulice].

19. Ze sdělení k ohlášení drobné stavby ze dne [datum] soud zjistil a vzal za prokázáno, že [ulice] úřad městské části [část obce] a [část obce] sdělil žalobci a jeho manželce [jméno] [příjmení] dne [datum], že nemá námitek proti tomu, že dne [datum] ohlásili žalobce se svojí manželkou [jméno] [příjmení] u zdejšího stavebního úřadu rekonstrukci oplocení rodinného domu [ulice]. Jedná se o drobnou stavbu oplocení, která byla umístěna v předzahrádce rodinného domu [ulice] na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] na místě původního oplocení z drátěného pletiva v ocelových sloupcích. Celková délka části oplocení, která bude umístěna při hranici s pozemkem parc. [číslo] k. ú. [část obce] bude [anonymizováno] m a části oplocení, která bude umístěna při hranici s pozemkem parc. [číslo] k. ú. [část obce] bude [anonymizováno] m.

20. Z výzvy k úhradě za majetkový prospěch pozemku parc. [číslo] bez právního důvodu ze dne 29. 4. 2019 adresovaná práv. zást. žalobce, a to za období let 1988 až 2018 č. j. [spisová značka] [] [] soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná vyzvala právní zástupkyni žalobce k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parc. [číslo] bez právního důvodu, a to za období let 1988 až 2018.

21. Z reakce právní zástupkyně žalobce [příjmení] [příjmení] na výzvu žalované ze dne 29. 4. 2019 č. j. [spisová značka] [] [] soud zjistil a vzal za prokázáno, že práv. zást. žalovaného vznesla mimo jiné námitku promlčení a dále uvedla, že její klient od roku 1988 a jeho předchůdci od roku 1932 vykonává držbu k výše uvedenému pozemku nepřetržitě a poctivě, tedy déle jak 30 let a vzhledem k tomu vznesla za žalovaného i námitku vydržení s tím, že žalobce nabyl předmětný pozemek vydržením již na základě ust. § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a byly i splněny podmínky pro mimořádné vydržení dle § 1095 NOZ.

22. Z výzvy k úhradě za majetkový prospěch získaný užíváním pozemku parc. [číslo] bez právního důvodu k. ú. [část obce] – [] [číslo] ze dne 20. 3. 2019 adresovaná žalobci od strany žalované soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná vyzvala žalobce k úhradě částky 116 354 Kč za majetkový prospěch získaný užíváním pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] bez právního důvodu.

23. Z katastrální mapy na čísle listu 16 spisu, ve které je zakreslen sporný pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] a z výpisu z ortofotomapy letecký snímek na čísle listu 16 spisu soud zjistil a vzal za prokázanou polohu předmětného pozemku specifikovaného ve výroku I. rozsudku.

24. Z listiny platba daně z nemovitých věcí ohledně sporného pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] soud zjistil a vzal za prokázáno, že Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště [obec] [] sdělil žalované, že dle databáze finančního úřadu nebyla předmětná parc. [číslo] k. ú. [část obce], ani parcela p.k. [číslo] uvedena v žádném přiznání k dani z nemovitých věcí.

25. Z výpisu [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] ke dni 20. 11. 2018 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobce měl s bývalou manželkou zemřelou dne [datum] ve společném jmění manželů id pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], dále pozemek parc. [číslo] – zahrada, [číslo] – zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je garáž bez č. p./č. e. a pozemek parc. [číslo] – zahrada, vše v k. ú. [část obce], [územní celek] s tím, že druhá id byla ve výlučném vlastnictví zesnulé manželky žalobce.

26. Z geometrického polohopisného plánu soud zjistil a vzal za prokázanou polohu sporného pozemku ve vztahu k pozemkům, které měli ve společném jmění manželů žalobce se svojí manželkou. Dále z něj soud zjistil a vzal za prokázáno, že severní (horní) část předmětného pozemku vymezená body i-k-l-m-i o výměře [výměra] se měla oddělit od pozemku p. [číslo] a sloučit se s p. p. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] pak měl mít celý rozlohu 356 m2 (bez části i-k-l-m-i by plocha pozemku [číslo] činila [výměra]). Z téhož geometrického plánu se podává, že dolní či jižní část předmětného pozemku měla zůstat součástí veřejného statku – pozemkové parc. [číslo].

27. Z výslechu [celé jméno žalobce] jako účastníka řízení soud zjistil a vzal za prokázáno, že se do rodiny své manželky [jméno] rozené [příjmení], provdané [příjmení] oženil v roce 1973. Chodili navštěvovat tetu [jméno] [příjmení] do domu [adresa] č. or. [], je to tedy dům, ve kterém nyní bydlí (dříve ulice [] [], nyní ulice [ulice a číslo]). Chodili tetičce pomáhat na domě i na zahradě. Dům byl z roku 1933. Žalobce uvedl, že před jejich sňatkem jeho bývalá manželka vlastnila id nemovitosti, tedy jak id domu [adresa], který se nachází na pozemku parc. [číslo] tak id zahrady a nádvoří, což jsou pozemky parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], a to dle kupní smlouvy z roku 1970. Uvedenou id nemovitosti na ni převedla teta [jméno] [příjmení], která tam žila i nadále a následně až v roce 1988 uzavírali kupní smlouvu. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že v roce 1970 to teta prodala sestrám [], z nich [jméno] [příjmení] se stala následně jeho manželkou v roce 1973 a v roce 1988 pak odkupovali od sestry jeho manželky, a to [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], id. těchto nemovitostí. Žalobce uvedl, že on si pamatuje pouze ten stav, kdy to již bylo zaploceno, a to tak jak je dnešní stav oplocení, tedy včetně pozemku, který je předmětem tohoto řízení. Dále žalobce uvedl, že do doby než jeho žena zemřela, tak vůbec netušil, že tato část zahrady a vjezdu do garáže není v jejich vlastnictví. V souvislosti s úmrtím manželky se podíval do katastru a z toho zjistil, že tahle část jejich zahrady a vjezdu do garáže není jejich. Začal to řešit hned po úmrtí manželky, což potvrzují listiny, které zachycují jednání s žalovanou.

28. Z listiny„ snímek z katastrální mapy se zákresem parcely pozemkového katastru (1)“ soud zjistil, že předmětný pozemek byl původně součástí většího pozemku, který měl v pozemkovém katastru evidenční [číslo].

29. Z listiny„ Výpis z pozemkové knihy komplexně uzavřeného [katastrální uzemí], Seznam II, Veřejný statek obecní, mimo jiné: běžné [číslo] p. [číslo] – náměstí [příjmení] odpis do knihovní vložky [číslo] ([] [číslo] [] [číslo])“ soud zjistil, že pozemková parcela [číslo] měla charakter veřejného statku, tj. věci, která byla určena k obecnímu užívání všem lidem, např. náměstí, cesty a jiná veřejná prostranství). Tato parcela byla odepsána do knihovní vložky [číslo].

30. Z listiny„ pozemková mapa z Moravského zemského archivu“ soud zjistil, že parc. [číslo] měla ještě předtím jiný tvar a označení [číslo].

31. Z listiny„ výpis z mapy pozemkového katastru pořízený dálkovým přístupem (2)“ soud zjistil, že předmětný pozemek jakožto součást větší parcely měl být toho času sám rozdělen na dvě části, a to jednu vrchní či severní, která by se včlenila do pozemku tehdejší parc. [číslo] spodní či jižní, která by byla nadále součástí pozemku tehdy parc. [číslo].

32. Uvedené rozdělení předmětného pozemku na dvě části má původ v listině„ Geometrický (polohopisný) plán o rozdělení poz. p. [číslo] a stav. p. [číslo] a [číslo] a vyznačení domů v kat. úz. []“ Z označeného geometrického plánu se podává, že horní či severní část předmětného pozemku vymezená body i-k-l-m-i o výměře [výměra] se měla oddělit od pozemku p. [číslo] a sloučit se s p. p. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] pak měl mít celý rozlohu [výměra] (bez části i-k-l-m-i by plocha pozemku [číslo] činila [výměra]). Z téhož geometrického plánu se podává, že dolní či jižní část předmětného pozemku měla zůstat součástí veřejného statku – pozemkové parc. [číslo].

33. Z kopie listiny„ knihovní vložka [číslo], Katastrální území: [část obce], Soudní okres: [obec]“ soud zjistil, že je v ní pod běžným [číslo] zapsáno, že podle kupní smlouvy ze dne [datum] a [datum] (relevantní smlouva, která je založena ve spise – pozn. soudu) a podle kupní smlouvy ze dne [datum] (rovněž založena ve spise – pozn. soudu) a geometrického plánu ze dne [datum] (viz důkaz shora) založených pod č. d. [číslo], protokolu z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [spisová značka] zapisuje se sem a slučuje se s [parcelní číslo] část [parcelní číslo] označená v plánu písmeny„ i-k-l-m-i“ odepsaná ze seznamu II. veřejného statku a poznamenává se, že tomuto zápisu přísluší od [datum] platnost zápisu knihovního.

34. Popsané rozdělení předmětného pozemku se z neznámých důvodů nepromítlo do následných transakcí s pozemky.

35. Z těchto důkazů vyplynulo mimo jiné, že pozemek vymezený nejprve jako parc. [číslo] později parc. [číslo] – stále však veřejný statek – byl brán jako jeden celek a takto se s ním i dále nakládalo.

36. Z listiny„ Výpis z pozemkové knihy komplexně uzavřeného [katastrální uzemí], knihovní vložka [číslo] běžné [číslo] p. [číslo] – náměstí“ soud zjistil, že takto označený pozemek se stal na základě dvou administrativních dohod, a to první ze dne [datum] a druhé ze dne [datum], vlastnictvím Československého státu: Městský národní výbor v [obec].

37. Z listiny„ Návrh městského národního výboru v [obec] (doručený 3. 1. 1965)“ spolu s opisem usnesení Městského národního výboru v [obec] [číslo] ze dne [datum], s výpisem z vložky [číslo] pozemkové knihy kat. území [část obce] a s listem vlastnictví [číslo] pro [územní celek], okres: [část obce] vyplynulo, že pozemek parc. [číslo] byl zapsán na nově založený list vlastnictví pro Československý stát, Městský národní výbor v [obec], [ulice] [] [] [] [], [obec], [ulice a číslo].

38. Z návrhu ze dne 5. 9. 2018 na záznam v katastru nemovitostí učiněný žalovanou soud zjistil, že žalovaná navrhla, aby k pozemku parc. [číslo] jakožto bývalé součástí pozemku parc. [číslo] byla namísto [] [] [] [] [], [], zapsána jako oprávněná hospodařit organizační složka [žalovaný] [] [] [] [] [] [] [ulice] [] [] [] [společnost] totiž zanikla s likvidací ke dne 13. 12. 2003 a dne 14. 11. 2005 byla vymazána z obchodního rejstříku. Uvedená změna měla pouze formální význam, vlastnické právo státu zapsané k předmětnému pozemku změny nedoznalo.

39. Z listin - tři barevné fotografie soud zjistil a vzal za prokázaný současný stav předzahrádky a vjezdu do dvora a garáže.

40. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobce je její švagr. Dále uvedla, že nemovitost, ve které bydlí žalobce, zná dobře, neboť byla kdysi její spolumajitelkou. Nemovitosti na ni převáděla její příbuzná s tím, že to nebyla jejich pravá teta. Do nemovitosti jezdívala jako dítě a přespávala tam. Jednalo se o vzdálenou rodinu. Vzdálenou příbuznou byla [jméno] [příjmení], která neměla děti, a proto udržovala kontakt s její rodinou. Poté, co na ně nemovitosti byla převedena, tak tam nikdy nebydlela, pouze tam dojížděla a někdy přespávala. Dále potvrdila, že zahrada byla vždycky oplocená a rozdíl byl pouze v tom, že původní zídka byla betonová a plot drátěný, ale jinak to je stejné jako nyní. Je to ve stejném místě. Až se tam přestěhoval švagr, tak si plot opravil.

41. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobce je její otec. O předmětu řízení se dozvěděla tak, že okolo Vánoc v roce 2018, poté co její matka zemřela, tak otec začal vyřizovat pozůstalost a při té příležitosti jí sdělil, že jsou tam nějaké nesrovnalosti. Její otec to byl tehdy vyřizovat na [žalobce] [] [] [] [] [] [], neboť zjistil, že nějaká část pozemku není jeho. Nevybavila si přesně, o který pozemek se mělo jednat. Na dům si pamatuje i z doby, kdy tam jezdívala, kdy jí bylo tak sedm let, se svým otcem pomáhat tetičce, která, jak pak zjistila, ani nebyla její tetou, ale říkali jí teta. Svědkyně uvedla, že plot, který je nově zbudovaný, tak dle jejího názoru je tento plot nyní stabilnější. Rovněž si pamatuje stav toho původního drátěného plotu. Domnívá se, že když se tam tehdy stěhovali, tak jí bylo zhruba 17 let a že tam byl ještě i ten původní plot. Ani netuší, zda tu garáž, tam budovali až poté, co tam bydleli nebo ještě před tím. Měla tehdy jiné starosti.

42. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že se zná s žalobcem, neboť bydlí na jedné ulici. Znal i lidi, co bydleli v době před žalobcem. Tito lidé se jmenovali [příjmení]. Nepřátelili se, pouze se zdravili. Na návštěvě tam nikdy nebyl, ani u žalobce jako u souseda. Vzájemně se nenavštěvují. Pamatuje si předchozí plot, a že tam ta zídka byla betonová a drátěný plot, nyní je tam jiný plot, ale jinak je to stejné. Přesně ten chodník je tam stejně, co si pamatuje, tak se nic nezměnilo. Svědek potvrdil, že je tam stejně ta brána i ten chodník jako dřív, když tam stával ještě jiný plot, o kterém mluvil, že byl drátěný na betonové zídce.

43. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že na ulici [ulice] bydlel skoro celý život, že zná žalobce, od té doby, co se nastěhoval do té nemovitosti. Že si pamatuje, jak to měla původně paní [příjmení] zaplocené a že to bylo stejně zaplocené jako nyní. Svědek uvedl, že žalobci dokonce pomáhal s tím novým plotem, protože ten původní plot, který měl betonovou zídku, tak se to už drolilo a na stejném místě spolu stavěli nový plot.

44. Z usnesení ze dne 11. 5. 2019 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 30. 1. 2019, soud zjistil a vzal za prokázáno, že bylo rozhodnuto ve věci řízení o pozůstalosti po paní [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], [datum narození], evidované místo trvalého bytu v době smrti [obec], [ulice a číslo], zemřelé [] bez zanechání pořízení pro případ smrti, jehož účastníky byli pozůstalý manžel [celé jméno žalobce] pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] s tím, že byla určena obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitelky a jejího pozůstalého manžela [celé jméno žalobce] ve výši 3 631 706,03 Kč a byla schválena dohoda pozůstalého manžela [celé jméno žalobce] a dědiců – pozůstalého manžela [celé jméno žalobce] a pozůstalé dcery [jméno] [příjmení] o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů v tom znění, že pozůstalý manžel [celé jméno žalobce] nabyl ze společného jmění manželů mimo jiné tento majetek: id nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] pro okres [okres], [územní celek], k. ú. [část obce], a to pozemku parc. [číslo] se stavbou – bydlení [adresa] v části [územní celek], postavenou na pozemku parc. [číslo] dále pozemku parc. [číslo] – zahrada, dále pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, a to stavbou garáže bez č. p./č. e. postavenou na pozemku parc. [číslo] dále pozemku parc. [číslo] – zahrada v obvyklé ceně ke dni úmrtí dle shodného prohlášení účastníků 1 500 000 Kč. Do pozůstalostního jmění připadá tento majetek: id nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] pro okres [okres], [], k. ú. [část obce], a to pozemek parc. [číslo] se stavbou – bydlení [adresa] v části [územní celek], postavenou na pozemku parc. [číslo] dále pozemek parc. [číslo] – zahrada, dále pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, a to stavbou garáže bez č. p./č. e. postavenou na pozemku parc. [číslo] dále pozemek parc. [číslo] – zahrada v obvyklé ceně ke dni úmrtí dle shodného prohlášení účastníků 1 500 000 Kč. Pozůstalý manžel [celé jméno žalobce] nabyl mimo jiné id nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] pro okres [okres], [], k. ú. [část obce], a to pozemek parc. [číslo] se stavbou – bydlení [adresa] v části [], postavenou na pozemku parc. [číslo] dále pozemek parc. [číslo] – zahrada, dále pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, a to stavbou garáže bez č. p./č. e. postavenou na pozemku parc. [číslo] dále pozemek parc. [číslo] – zahrada v obvyklé ceně ke dni úmrtí dle shodného prohlášení účastníků 1 500 000 Kč. Pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], která je dědičkou ze zákona v první třídě dědiců bez výhrady soupisu pozůstalosti nežádá z pozůstalosti ničeho a bylo potvrzeno nabytí dědictví dle této dohody o rozdělení pozůstalosti.

45. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [katastrální pracoviště] ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil a vzal za prokázáno, že nemovitosti, které jsou v současné době evidovány na listu vlastnictví [číslo] v k. ú. [část obce] byly do operátu evidence nemovitostí zapsány v roce 1969 na list vlastnictví [číslo] na základě rozhodnutí Státního notářství [okres] ze dne [] sp. zn. [spisová značka] ve věci projednání dědictví po panu [jméno] [příjmení]. Jednalo se o nemovitosti zapsané v knihovní vložce [číslo] pro katastrální území Řečkovice. [příjmení] jiné zde byly zapsány parcely označené podle pozemkového katastru (dále jen„ PK“) stavební parcela [číslo] pozemková parcela PK [číslo] (dále jen dotčené parcely). Podle zápisů v této knihovní vložce byla v roce 1936 u pozemkové parcely PK [číslo] provedena změna zápisu podle listin založených ve sbírce listin pozemkové knihy čd. [číslo]. Součástí těchto listin byl také geometrický plán na rozdělení parcel a vyznačení domu ze dne [datum]. Podle obsahu mapy pozemkového katastru byla změna hranic podle citovaného geometrického plánu provedena v celém navrhovaném rozsahu. Změněný průběh hranic dotčených parcel je patrný v přiložené barevné kopii mapy pozemkového katastru. Katastrální úřad zaslal soudu v příloze kopie listin založených ve sbírce listin pozemkové knihy pod č.d. [číslo]. Součástí sbírky listin pozemkové knihy je mimo jiné také kupní smlouva a postupné prohlášení ze dne [datum], ve kterém se pojednává o koupi části pozemku PK [číslo] vymezené v geometrickém plánu písmeny i-k-l-m-i ke sloučení s PK [číslo] do vlastnictví manželů [příjmení] od [anonymizováno] [] a odstoupení části stavební parcely PK [číslo] označené v geometrickém plánu písmeny b-g-n-h-i-j-b manželů [příjmení]. V knihovní vložce [číslo] kde byly původně stavební PK [číslo] pozemková PK [číslo] zapsány, není ze zápisu č.d. [číslo] v části AII knihovní vložky patrná změna vlastnictví části pozemků podle obsahu výše uvedené kupní smlouvy a postupného prohlášení. Katastrální úřad přiložil také kopie knihovní vložky [číslo] [číslo]. Následná změna vlastnického práva k dotčeným parcelám byla v evidenci nemovitostí vyznačena podle kupní smlouvy ze dne [datum] registrované Státním notářstvím v [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Dotčené parcely byly zapsány na list vlastnictví [číslo] pro vlastníka paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] pro každou v podílu . Zápis byl proveden pod položkou výkazu změn [číslo] 1970. V roce 1971 probíhala v [katastrální uzemí] reambulace map evidence nemovitostí. Výsledek změn, které byly při reambulaci zjištěny, byly vyznačeny v náčrtech, jehož kopie byly soudu v příloze zaslány. Z přiložených náčrtů je zřejmé, že hranice parcel stavební PK [číslo] pozemkové PK [číslo] byly zjištěny odlišně od průběhu hranic vyznačených v mapě pozemkového katastru. Součástí reambulace bylo také přečíslování parcel PK. Parcela stavební PK [číslo] byla přečíslována na parcelu evidence nemovitostí [číslo] došlo ke změně výměry ze [výměra] na [výměra] a pozemková parcela PK [číslo] byla přečíslována na parcelu evidence nemovitostí [číslo] došlo ke změně výměry z [výměra] na [výměra]. Přečíslování je patrné z kopie výkazu změn [číslo] 1971. Z kopie náčrtu je dále patrné, že parcelním [číslo] byla označena parcela označená v pozemkovém katastru parcelním [číslo] (část původního veřejného prostranství označeného v PK parcelním [číslo] zapsaného v pozemkové knize ve vlastnictví [] []). Jelikož došlo při reambulaci ke změněn hranic dotčených parcel a požadované období je před touto změnou, vyhotovil katastrální úřad porovnání požadovaných parcel s parcelami katastru nemovitostí na stav odpovídající poslednímu stavu mapy pozemkového katastru a současně na stav po reambulaci map v roce 1971. Uvedené soud zjistil a vzal za prokázané z provedených listinných důkazů, a to kopie knihovní vložky [číslo] pro k.ú. [část obce]; kopie náčrtu z reambulace [číslo] a [číslo]; kopie části m.l. P.K. 1930; kopie ručních [list vlastnictví] a 671; kopie VZ – [číslo] 1971; porovnání parcel; ověř. kopie listin Z [číslo] 1969 a Z [číslo] 1970 vše v k.ú. [část obce].

46. V souladu s ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen NOZ) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 cit. ustanovení není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

47. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., (nového) občanského zákoníku, dále jen„ NOZ“, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

48. Podle § 3066 NOZ do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

49. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.

50. Pokud se žalobce domníval, že snad mohlo dojít k mimořádnému vydržení (podle § 1095 NOZ), pak se soud ztotožnil s právním závěrem žalované, že vzhledem k tomu, že žalobce zjistil, že užívá cizí pozemek po úmrtí své manželky v roce 2018 a žádost o mimořádné vydržení byla datována dne 5. 12. 2018, což soud provedl důkazu tuto listinu (Žádost o mimořádné vydržení ze dne 5. 12. 2018), tak nebyla splněna podmínka stanovená v ust. § 3066 NOZ, že vydržecí doba nemůže skončit u nemovité uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona (§ 3081). Ze znění tohoto ustanovení lze dovodit, že vydržecí doba u mimořádného vydržení nemovitosti skončí nejdříve k 1. 1. roku 2019. Pro úplnost soud dodává, že účinnost NOZ byla stanovena ke dni 1. 1. 2014.

51. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2009/2014, vyslovil, že posouzení otázky vydržení vlastnického práva k pozemku (resp. k jiné nemovitosti) je závislé na zjištění, zda ten, kdo se jej dovolává, byl oprávněným držitelem (§ 130 odst. 1 obč. zák.), a to po stanovenou desetiletou vydržecí dobu (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Právnímu hodnocení věci musí nezbytně předcházet tato skutková zjištění:

1. Kdy se osoba, dovolávající se vydržení, ujala držby; teprve v případě, že sama tato osoba nedržela pozemek po stanovenou vydržecí dobu, je třeba zabývat se uchopením držby jejími předchůdci a kvalifikací této držby. Pokud účastník, který vydržení uplatňuje, sám jeho podmínky splnil, je nadbytečné zabývat se i oprávněností držby, popřípadě vydržením jeho předchůdců (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000 (uveřejněný pod č. C 1 176 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále též jen„ Soubor“)).

2. Za jakých okolností k uchopení držby došlo; zpravidla je třeba zjistit, o jaký právní titul se držba opírala (a postačí i domnělý titul,„ titul putativní“), důležité jsou i další okolnosti uchopení se držby, nasvědčující omluvitelnosti nebo naopak neomluvitelnosti omylu držitele.

3. Poté je třeba zvážit, zda osoba domáhající se vydržení věc držela (po případném započtení držby jejích předchůdců) po stanovenou vydržecí dobu.

52. Ke shodným závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, či ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1066/2019 (dostupné na www.nsoud.cz).

53. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní – držební vůle (animus possidendi) a faktické ovládání věci (corpus possessionis). Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. panství nad věcí. Držitelem je i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). Držby věci se lze uchopit též její tradicí. Držitel se nemusí chopit držby věci sám, ale může jít o její nabytí zástupcem; není ani nutné fyzické převzetí věci držitelem. Držba tak může přejít prohlášením o tom, že osoba, která převádí věc, kterou jako vlastník drží, ji bude nadále držet pro nabyvatele jako jeho detentor z jiného právního důvodu (constitutum possessorium). V tomto případě nedojde ke změně ve fyzickém ovládání věci, její držba však přejde na nabyvatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000 (dostupný na www.nsoud.cz)).

54. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 se oprávněný držitel stává vlastníkem věcí, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitosti, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

55. Podle § 134 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

56. Vzhledem k tomu, že žalobce podal určovací žalobu, soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce má v souladu s ust. § 80 o. s. ř. na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není naléhavý právní zájem. Obecně lze konstatovat, že žalobce má na podání určovací žaloby naléhavý právní zájem, neboť jiným typem žaloby než určovací žalobou nemůže žalobce dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí, tedy uvést do souladu stav faktický se stavem právním. V posuzovaném případě je však situace odlišná, neboť ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř. (nyní § 80 o. s. ř.) určení, že je vlastníkem (spoluvlastníkem) věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně ní mu nebylo potvrzeno nabytí dědictví. Nelze tedy obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. (nyní § 80 o. s. ř.) uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví a v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví, což je nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004, usnesení téhož soudu ze dne 10. května 2010, sp. zn. 22 Cdo 335/2010).

57. Žalobce tvrdil, že došlo k vydržení předmětného pozemku. Oprávněný držitel je ten, kdo má k držbě právní důvod, tedy především vlastník; u něho vydržení vlastnického práva tedy nepřichází v úvahu. Vlastnické právo k nemovité věci je zapsáno do veřejného seznamu, proto je namístě, aby se mohl vydržitel domoci práva úpravy zápisu v příslušných veřejných seznamech tak, aby odpovídaly právnímu stavu, jaký vydržením vznikl. Smyslem vydržení je, aby dlouhodobý faktický stav byl v souladu se stavem právním, a tím umožnil nabytí vlastnictví držiteli, který danou věc ovládá v dobré víře. Tato dobrá víra musí být ale objektivní – tedy se zřetelem ke všem okolnostem věci. Posouzení toho, zda je držitel v dobré víře či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při normální běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti na povahu případu po každém požadovat, neměl (nemohl mít) po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává. V dobré víře je držitel, který se domnívá, že mu držená věc nebo vykonávané právo patří, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak není. Držitel je tedy ohledně existence svého práva v omylu (omluvitelném), který se vztahuje buď k právním skutečnostem a k osobám nebo k právní úpravě. Okolnosti, ze kterých lze na existenci dobré víry usuzovat, musí tvrdit a prokazovat držitel – žalobce.

58. Žalobce tvrdil, že vydržecí doba počala běžet určitě již od roku 1932, kdy právní předchůdci (původní vlastníci) již užívali předmětný pozemek, který byl připlocen. Na tomto místě je nutno zmínit judikaturu Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že pokud věc vydržel již právní předchůdce držitele uplatňujícího své vlastnictví k věci z titulu vydržení, může držitel nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu; zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě logicky vyloučen. Oprávněný držitel si může započítat do doby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel srov. rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 3767/2014 a sp. zn. 22 Cdo 4282/2009).

59. Žalobce se svojí manželkou užívali nemovitosti, jejichž součástí byl pozemek, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kdy jeho manželka nabyla id. polovinu nemovitostí spolu se svou sestrou, která nabyla rovněž id polovinu nemovitostí, od původního vlastníka paní [jméno] [příjmení] a následně spolu s manželkou odkoupil od manželčiny sestry druhou polovinu nemovitostí (kupní smlouva ze dne [datum]) a druhá polovina nemovitostí se stala součástí společného jmění žalobce a jeho manželky. Žalobce až do roku 1989 v nemovitostech, jejichž součástí byl i rodinný dům s jeho rodinou nebydleli, bydleli tam příbuzní manželky (dle tvrzení žalobce) a až po roce 1989 se žalobce s manželkou do nemovitosti trvale nastěhovali. Následně vybudoval žalobce s manželkou garáž, a to na pozemku p. [číslo] k. ú. [část obce] a stavbu oplocení na místě původního oplocení, která byla umístěna v předzahrádce rodinného domu [ulice] na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] na místě původního oplocení z drátěného pletiva v ocelových sloupcích. Oplocení umístěné při hranici s pozemkem parc. [číslo] k. ú. [část obce] mělo být dlouhé [anonymizováno] m a část oplocení, která mělo být umístěno při hranici s pozemkem parc. [číslo] k. ú. [část obce], měla být dlouhá [anonymizováno] m.

60. Nejvyšší soud uvedl již v rozsudku z 24. 2. 2000, č. j. 22 Cdo 417/98, že "oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod, postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem k všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí". Právě v případě, kdy někdo koupí pozemek a současně začne užívat část sousedního pozemku v domnění, že jde o zakoupený pozemek, bude domnělým právním titulem, na základě kterého se chopil držby části sousedního pozemku, uzavřená kupní smlouva, byť se objektivně na tuto část sousedního pozemku nevztahuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 9. 3. 2000, č. j. 22 Cdo 1848/98, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č.7/2000, v němž je uvedeno, že "pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části.").

61. Soud považoval za (domnělý) právní titul, na základě kterého se žalobce a jeho bezprostřední předchůdci (manželka žalobce a její sestra, které nabyly nemovitosti původně do rovnodílného spoluvlastnictví) uchopili držby předmětného pozemku ve vlastnictví žalované, dvě kupní smlouvy, a to první smlouva uzavřená dne 22. 5. 1970 (zde žalobce nebyl účastníkem smlouvy a neměl v té době žádný ani domnělý právní titul, na základě kterého by se mohl chopit držby, neboť rovnodílnými spoluvlastníky nemovitostí, ke kterým byl připlocen předmětný pozemek, byla jeho bývalá zemřelá manželka a její sestra) a druhá smlouva ze dne 3. 2. 1988, na základě které došlo k nabytí druhé poloviny nemovitostí do tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů (následně se transformovalo na společné jmění manželů), neboť došlo k odkoupení druhé poloviny nemovitostí od sestry manželky žalobce, ke kterým byl připlocen i předmětný pozemek žalované a žalobce tak nabyl id. polovinu nemovitostí do společného jmění manželů a uvedený stav trval až do smrti jeho manželky).

62. Pozemek nebyl až do 1. 1. 1992 způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva jeho držitelem (srov. rozsudek NS ze dne 3.4.2007 sp. zn. 22 Cdo 781/2006). Pokud by žalobce vydržel pozemky k 1. 1. 1992 a později, pak by si mohl žalobce započíst dobu, po kterou drželi předmětný pozemek jeho právní předchůdci, nevydrželi-li jej sami. Držba musí být oprávněná. Z cit. rozsudku Nejvyššího soudu vyplývá, že v dané věci bylo třeba posuzovat vydržení § 135a podle občanského zákoníku ve znění do novely č. 509/1991 Sb. Z tohoto ustanovení se podává, že pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 ObčZ ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 ObčZ ve znění platném do 31. 12. 1991. Pokud však taková dohoda uzavřena nebyla, a oprávněná držba pozemku tu k 1. 1. 1992 již nebyla, nemohl držitel nabýt vlastnické právo vydržením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2003, sp. zn. 22 Cdo 650/2003).

63. Žalobce tvrdil a prokázal, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] mimo jiné nabyl do společného jmění manželů se svojí bývalou manželkou (zemř. dne [datum]) id. sousedního pozemku – zahradu parc. [číslo] v k. ú. [část obce], přičemž tento pozemek je využíván jako zahrada, která je oplocená a jejíž součástí je i sporný předmětný pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (tzv.„ připlocený pozemek“). Druhou id sousedního pozemku – zahradu parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nabyla jeho zemřelá manželka na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a již v té době byl pozemek oplocen stejným způsobem jako v současnosti, tedy včetně sporného předmětného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a právní předchůdci – bývalý vlastník paní [jméno] [příjmení] (kterou oslovovali jako tetičku, ačkoliv příbuzná nebyla) rovněž sporný pozemek (parc. [číslo] v k. ú. [část obce]) využívala jako zahradu.

64. Je nutno zdůraznit, že žalobce uvedl i prokázal, že sousední pozemek – zahradu parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (jejíž součástí je i předmětný pozemek - připlocený) nabyl do společného jmění manželů spolu se svou manželkou na základě kupní smlouvy ze dne [datum], a to částečně - jen z id v rámci společného jmění manželů, přičemž v rámci dědického řízení došlo k vypořádání společného jmění manželů a v rámci vypořádání společného jmění (v rámci pozůstalostního řízení) nabyl žalobce id nemovitostí. Druhou polovinu nemovitosti měla ve výlučném vlastnictví jeho manželka, která zemřela dne [datum] a tuto polovinu následně nabyl jako dědic v pozůstalostním řízení. V rámci dědického řízení nabyl žalobce mimo jiné celkem id. pozemku – zahrady parc. [číslo] v k. ú. [část obce], na kterou navazuje předmětný připlocený pozemek. Sporná část zahrady – připlocený pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] měla dle názoru žalobce sdílet stejný režim jako jím nabytá zahrada parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jejíž je fakticky součástí, je zaplocená a byla právními předchůdci žalobce (předchozími vlastníky) užívána od té doby, co byl vystavěn dům, a to od roku 1932, když již ve výkresech z té doby byla vyznačena zahrada a nákres oplocení zahrnující předmětný sporný pozemek. Žalobce následně po přistěhování do nemovitosti užíval stejně jako předchozí vlastníci sporný pozemek tvořící součást zahrady. Poté, co postavil garáž, kterou zkolaudovali v roce 1995, tak tuto část oplocené zahrady užíval nejen jako předzahrádku, ale i jako vjezd do garáže.

65. Předem je nutno zdůraznit, že sporný pozemek - parc. [číslo] v k. ú. [část obce], nebyl součástí pozůstalostního řízení, přičemž žalobce se stal vlastníkem zbývající části zahrady parc. [číslo] v k. ú. [část obce], která byla řádně projednána v pozůstalostním řízení, až na základě dědického rozhodnutí po jeho zemřelé manželce.

66. Podle názoru soudu se žalobce měl určovací žalobou domáhat toho, aby soud určil, že předmětný pozemek, parc. [číslo] v k. ú. [část obce], byl ke dni smrti jeho manželky [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], součástí společného jmění manželů, a to z id. jedné poloviny a z id. jedné poloviny, že byl ve výlučném vlastnictví jeho zemřelé manželky, neboť žalobce neměl vlastnické právo v celém rozsahu ve vztahu k nabytým nemovitostem, ale dle kupní smlouvy ze dne [datum], měl pouze vlastnické právo v rámci společného jmění manželů, a to pouze k id. nemovitostí s tím, že id. nemovitostí (druhou polovinu) vlastnila výlučně jeho zemřelá manželka na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Účastníky řízení o takové určovací žalobě jsou dědicové. Například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. 22 Cdo 2288/2019 je uvedena právní věta, že v případě, že dědic, kterému bylo v dědickém řízení potvrzeno nabytí pozemku určitého parcelního čísla (v podobě parcely) tvrdí, že rozloha a hranice nabytého pozemku byly větší a jiné, než jaké byly evidovány v katastru nemovitosti ke dni rozhodnutí o projednání dědictví, nemůže žádat o určení svého vlastnického práva ke spornému pozemku, ale musí žalovat knihovního vlastníka sporné části pozemku na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí jejím vlastníkem; jestliže soud žalobě vyhoví, otevře to cestu k dodatečnému projednání pozůstalosti. V tomto rozhodnutí je rovněž vysvětleno, že v případě, že zůstavitel byl objektivně vlastníkem nemovitosti, která však je v katastru nemovitosti evidována jako vlastnictví jiné osoby, je pro dědice již vzhledem k presumpci existence práva evidovaného v katastru nemovitostí třeba dosáhnout projednání nemovitosti v dědickém (nyní pozůstalostním) řízení. Pro tento případ zformulovala judikatura pravidlo, že spor o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou na určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004). Vyhoví-li soud takové žalobě, otevírá se prostor pro (dodatečné) projednání dědictví. Tento spor tedy nelze řešit žalobou na určení, že vlastníkem je dědic (tzn. žalobce), a to bez ohledu na to, že např. je-li tu jediný dědic, vlastníkem zpravidla bude; takové rozhodnutí by totiž fakticky a nepřípustně nahradilo rozhodnutí o projednání dědictví. Rovněž z cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že rozhodnutí o tom, zda určitá věc je předmětem dědictví po zůstaviteli, náleží pouze soudu v řízení o dědictví. V řízení podle § 80 o. s. ř. může soud rozhodnout pouze o určení vlastnického práva zůstavitele ke dni jeho úmrtí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1857/2001). Nelze obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 o. s. ř. uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví a v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví, což je nepřípustné (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3368/2010). Ani jediný dědic se totiž nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 o. s. ř. určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně ní mu nebylo potvrzeno nabytí vlastnictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3767/2014).

67. Z uvedeného vyplývá, že je třeba rozlišovat mezi nabytím vlastnického práva děděním a splněním podmínek pro úspěch žaloby na určení dědicova vlastnictví na straně druhé. Soud tedy dosud nedospěl k závěru, že by snad žalobce nemohl být vlastníkem sporného pozemku, jen konstatuje, že nejsou splněny podmínky pro úspěch takto podané určovací žaloby, neboť nebyly splněny podmínky pro to, aby se domáhal určení svého vlastnictví. Proto soud žalobu zamítl.

68. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšná žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1.500 Kč, tato částka sestává z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 5 úkonů po 300 Kč (vyjádření ze dne 8. 8. 2019 a ze dne 13. 7. 2020 a účast na jednání dne 14. 5. 2020, dne 18. 8. 2020 a dne 1. 7. 2021) dle ust. § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.