14 C 110/2021-44

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o: náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem finančního arbitra takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 551 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 10. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 44 824 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 3. 2021 domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost uhradit mu částku 60 375 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeným před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] (dále jen„ řízení před finančním arbitrem“). Žalobu odůvodnil tím, že správní řízení trvalo od 22. 2. 2017 (podání návrhu žalobce jako spotřebitele proti [právnická osoba] jako instituci) a bylo skončeno dne 23. 7. 2020 (rozhodnutím finančního arbitra o námitkách proti jeho nálezu), tedy více jak 37 měsíců. Předmětem posuzovaného řízení bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy (investiční životní pojištění) a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 105 484 Kč s příslušenstvím; finanční arbitr se v řízení dopustil průtahů, když nevydal nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě, čímž žalobce po extrémně dlouhou dobu udržoval v nejistotě ohledně výsledku sporu, i v existenční nejistotě. Řízení žalobce zatěžovalo nejen psychicky ale i časově, když musel aktivně čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra. Žalobce se proti nečinnosti finančního arbitra bránil výzvou na odstranění nečinnosti ze dne 29. 6. 2017, ze dne 20. 12. 2017 a ze dne 6. 8. 2019. Žalobce vyčíslila svůj požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy na základní částku 43 125 Kč (ze základu 15 000 Kč za rok řízení), kterou dále navýšil o 40 %, tj. na částku 60 375 Kč pro neprodloužení zákonné lhůty arbitrem k vydání nálezu (o 10 %) a rozhodnutí o námitkách (o 10 %), skutečnost, že řízení bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy (o 10 %) a že se žalobce aktivně průtahům bránil proti nečinnosti (o 10%).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 26. 5. 2021, ve kterém uvedla, že s žalobním požadavkem nesouhlasí; ke své obraně namítla, že žaloba je nedůvodná, když již před podáním žaloby žalovaná konstatovala existenci nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a nutnost přiznání finančního odškodnění, a toto odškodnění žalobci v částce ve výši 15 699 Kč uhradila. Žalovaná vycházela z toho, že celková délka řízení činila od 22. 2. 2017 do 27. 3. 2020 celkem 1129 dní. Za první dva roky náhradu stanovila na částku ve výši 15 000 Kč (2 x 7 500 Kč), za třetí rok na částku ve výši 15 000 Kč, za zbývajících 34 dní na částku ve výši 1 397,26 Kč (15 000 Kč/365 x 34 dní). Celkovou částku po zaokrouhlení ve výši 31 397 Kč redukovala o 50 % na částku ve výši 15 698,50 Kč (po zaokrouhlení 15 699 Kč), a to s ohledem na nižší význam řízení pro žalobce, jeho paralelu s adhezním řízením, vyšetřovací zásadu zatěžující finančního arbitra a také mimořádnou věcnou i právní složitost věci. Ve vyjádření žalovaná uvedla, že neshledává důvody pro navýšení náhrady, když žalobce sám přispěl výrazně k celkové délce řízení.

3. Mezi účastníky řízení není sporné, že řízení před finančním arbitrem, které bylo dne 22. 2. 2017 zahájeno pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] trvalo do 23. 7. 2020, kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách a dále pak, že Ministerstvo financí žádost žalobce o odškodnění újmy projednalo, dopisem ze dne 5. 3. 2021 konstatovalo nesprávný úřední postup a žalobci přiznalo nárok ve výši 15 699 Kč, který mu byl uhrazen. Mezi stranami je však sporné, jaká výše odškodnění je postačující formou zadostiučinění.

4. Soud vyšel z toho, že účastníci uvedli, že průběh řízení u finančního arbitra odpovídá tomu, co uvedla žalovaná ve svém vyjádření dne 26. 5. 2021 s tím, že tento průběh odpovídá i provedenému důkazu spisem finančního arbitra: návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne 22. 2. 2017 se žalobce domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] ze dne 16. 12. 2013 a vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím. Dne 4. 5. 2017 byl žalobce vyzván, aby odstranil nedostatky podání. Dne 26. 5. 2017 se žalobce finančního arbitra dotázal na stav řízení. 29. 6. 2017 žalobce vyzval finančního arbitra k opatření proti nečinnosti. Dne 9. 10. 2017 finanční arbitr oznámil [právnická osoba] zahájení řízení a vyzval ji k vyjádření se k návrhu žalobce. Dne 24. 10. 2017 požádala [právnická osoba] o prodloužení doby k vyjádření. [právnická osoba] dne 7. 11. 2017. Dne 12. 12. 2017 finanční arbitr vyzval žalobce ke zvážení dalšího postupu v řízení s ohledem na námitku promlčení vznesenou [právnická osoba] Dne 20. 12. 2017 žalobce zaslal finančnímu arbitrovi vyjádření a současně opětovně vyzval finančního arbitra k opatření proti nečinnosti. Dne 26. 6. 2018 finanční arbitr vyzval žalobce k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí týkajících se trvání pojištění a dalších plateb pojistného na pojistnou smlouvu. Dne 11. 7. 2018 žalobce zaslal finančnímu arbitrovi vyjádření, kde tvrdí další platby pojistného a tyto platby doložil dne 16. 7. 2018 5. 8. 2018 finanční arbitr vyzval žalobce a [právnická osoba] k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 10. 9. 2018 žalobce požádal finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Dne 24. 9. 2018 žalobce předložil finančnímu arbitrovi další podklady. [právnická osoba] se se spisem seznámila dne 17. 9. 2018. Dne 9. 10. 2018 žalobce zaslal finančními arbitrovi vyjádření k seznámení se s podklady a navrhl další dokazování pro svá tvrzení. Současně disponoval předmětem řízení, když nově požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy namísto dosavadního nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dne 1. 11. 2018 finanční arbitr seznámil [právnická osoba] s nově shromážděnými podklady od žalobce a současně žalobci a [právnická osoba] sdělil prodloužení lhůty pro vydání nálezu. Dne 12. 11. 2018 se [právnická osoba] vyjádřila k nově shromážděným podkladům a předložila rovněž nové podklady. Dne 15. 12. 2018 finanční arbitr seznámil žalobce s novými podklady od [právnická osoba] a vyzval [právnická osoba] k předložení aktuálních podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy. Současně finanční arbitr [právnická osoba] a žalobci sdělil prodloužení lhůty pro vydání nálezu. Dne 18. 12. 2018 žalobce zaslal finančnímu arbitrovi vyjádření. Dne 27. 12. 2018 [právnická osoba] předložila finančnímu arbitrovi požadované podklady. Dne 6. 8. 2019 vyzval žalobce finančního arbitra opětovně k opatření proti nečinnosti. Dne 26. 8. 2019 vydal finanční arbitr ve věci rozhodčí nález. Dne 3. 9. 2019 podala [právnická osoba] proti nálezu námitky. Dne 4. 9. 2019 finanční arbitr vyzval žalobce k vyjádření se k námitkám. Dne 9. 9. 2019 podal proti nálezu námitky žalobce. 10. 9. 2019 finanční arbitr vyzval [právnická osoba] k vyjádření se k námitkám žalobce. Dne 19. 9. 2019 se [právnická osoba] vyjádřila k námitkám žalobce. Dne 23. 10. 2019 finanční arbitr zaslal žalobci i [právnická osoba] výzvu k předložení aktuálních podkladů pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy. Dne 14. 11. 2019 [právnická osoba] předložila finančnímu arbitrovi požadované podklady. Dne 29. 11. 2019 finanční arbitr zaslal podklady žalobci k seznámení. Žalobce se k zaslaným podkladům nevyjádřil. Dne 27. 3. 2020 vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách.

5. Z výzvy ze dne 9. 9. 2020 adresované Ministerstvu financí soud zjistil, že žalobce se na ministerstvo obrátil s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení [spisová značka] [číslo]. Žalobce kompenzaci vyčíslil na částku 60 375 Kč Částku ve výši 60 375 Kč požadoval zaplatit do 30 dnů od doručení výzvy Ministerstvu financí. Dopisem ze dne 5. 3. 2021, který adresovalo ministerstvo financí žalobci (jejímu právnímu zástupci), ministerstvo konstatovalo porušení práva a nutnost přiznání finančního odškodnění v částce ve výši 15 699 Kč.

6. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud zjistil tento skutkový stav: U finančního arbitra bylo zahájeno řízení na základě podaného návrhu žalobce jako spotřebitele proti [právnická osoba], jako instituci dne 22. 2. 2017. Z provedených důkazů vyplynulo, že dne 27. 12. 2018 měl finanční arbitr shromážděné veškeré potřebné podklady pro rozhodnutí, neboť tento den bylo finančnímu arbitrovi zaslány ze strany instituce [právnická osoba] požadované podklady vztahující se k předmětu sporu. Dne 26. 8. 2019 vydal finanční arbitr ve věci rozhodčí nález, proti kterému žalobce i [právnická osoba] podali námitky. Řízení před finančním arbitrem skončilo dne 27. 3. 2020 rozhodnutím finančního arbitra o námitkách proti jeho nálezu. Žalobce se obrátil na žalovanou s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení sp. zn. [spisová značka] [číslo], kterou žalobce vyčíslil částkou 60 375 Kč. Ministerstvo dopisem ze dne 5. 3. 2021 konstatovalo porušení práva a nutnost přiznání finančního odškodnění v částce ve výši 15 699 Kč s tím, že toto je dostačujícím odškodněním. Žalobce ke zdejšímu soudu podal žalobu na odškodnění nemajetkové újmy za řízení vedené před finančním arbitrem dne 12. 3. 2021.

7. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 9. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk.:„ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 10. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 12. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“):„ k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění“.

13. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ 14. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 15. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 16. K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie.

17. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 18. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

19. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

20. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Shodně pak i v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kde se tento soudu zabýval i aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu -nepřiměřenou délku řízení.

21. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

22. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. Celková délka řízení byla cca 3 roky a 1 měsíc, kdy řízení bylo zahájeno podaným návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem dne 22. 2. 2017 a konečné rozhodnutí vydáno dne 23. 7. 2020. S ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, soud zhodnotil, že řízení trvalo déle, než by mělo. Ostatně finanční arbitr je specializovaným orgánem zřízeným právě pro rozhodování tohoto typu sporů, tedy subjekt, který obdobných sporů rozhoduje a rozhodoval celou řadu. Z pohledu jeho specializace tak šlo spíše o složitější případ s ohledem na posouzení neplatnosti smlouvy.

24. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 Evropské úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a žádné důkazy se v tomto ohledu zásadně nevyžadují, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 Evropské úmluvy se na správní řízení před finančním arbitrem vztahuje a vznik újmy na straně žalobce je tak presumován.

25. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. V projednávané věci se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku újmy na straně žalobce, jak bylo popsáno výše, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobce, když tato újma je tvrzena a presumována právě ze správního řízení v žalobě uvedeného. Všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu újmy tak jsou splněny.

26. Pokud jde o postup finančního arbitra, soud dospěl k závěru, že tento nedodržel lhůtu pro úkony stanovené zákonem, když měl rozhodnout do 90 dnů ode dne, kdy shromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí. Ve složitých případech lze lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů, o čemž arbitr musí účastníky bezodkladně vyrozumět, což finanční arbitr v dané věci neučinil.

27. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná, neboť délkou řízení v trvání cca 3 roky a 1 měsíc došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Finanční arbitr měl nezbytné podklady pro rozhodnutí již ke dni 27. 12. 2018, kdy finanční arbitr obdržel od [právnická osoba] veškerou dokumentaci rozhodnou pro posouzení věci, avšak až dne 26. 8. 2019 vydal rozhodčí nález. O námitkách rozhodl dne 27. 3. 2020. K datu 27. 12. 2018 se připočte lhůta 90 dnů pro rozhodnutí a dále 30 dnů pro rozhodnutí o námitkách. Dále je potřeba připočíst i dobu nutnou pro doručování. Ze skutečnosti, že řízení bylo skončené až na konci prvního čtvrtletí roku 2020 vyplývá, že finanční arbitr tuto lhůtu nedodržel.

28. Nesprávný úřední postup je dán, rovněž újma je dána na straně žalobce, a to dle čl. 6 Úmluvy. I snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. V řízení před finančním arbitrem žalobce uplatňoval částku 105 484 Kč s příslušenstvím, dle názoru soudu jde o nikoliv zanedbatelný předmět řízení, a z tohoto důvodu by žalobci mělo náležet odškodnění peněžité. Význam předmětu řízení nelze vzhledem k výši částky hodnotit jako nepatrný. V daném případě tak nepostačuje nepeněžité odškodnění. Shodně bylo judikováno Nejvyšším soudem i pod sp. zn. 30 Cdo 1907/2018:„ Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.“ Zbývalo tak posoudit, jaké přiměřené odškodnění, a to peněžité, žalobci náleží.

29. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první rok řízení. Je zároveň nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud při svém výpočtu odškodnění vycházel právě ze Stanoviska a za první dva roky řízení přiznal částku 15 000 Kč, resp. její polovinu po 7 500 Kč za rok, jelikož v prvních dvou letech je újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení částka narůstá. Soud vycházel právě z částky 15 000 Kč za rok průtahu s ohledem na celkovou délku řízení, která je cca 3 roky a 1 měsíc. Za další rok soud přiznal částku 15 000 Kč, tj. tuto částku s ohledem na to, že se jednalo už o třetí rok řízení, neponižoval. Za zbývající 1 měsíc soud přiznal částku ve výši 1250 Kč (tj. 15 000 Kč za 1 rok, 15 000 Kč/12 měsíci = 1250 Kč). Základní částku 31 250 Kč.

30. Co se týče modifikace podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, tak základní částku soud modifikuje tam, kde má za to, že to okolnosti případu odůvodňují. S ohledem na tuto skutečnost tak soud posuzoval a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. V této souvislosti soud uvádí, že pouze u některých kritérií by přistoupil u základní částky ve výši 31 250 Kč k provedení modifikace. Základní částku by soud navýšil o 10 % s ohledem na postup žalobce, který vyzýval finančního arbitra k odstranění nečinnosti ve věci a současně by ji soud snížil o 10 % pro složitost procesní (shromažďování většího množství podkladů). Pro další modifikace základní částky soud neshledal opodstatnění. Celkem tedy soud přiznal žalobci na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení před finančním arbitrem částku 31 250 Kč. Tuto částku ponížil o částku ve výši 15 699 Kč, která byla žalobci ze strany žalované vyplacena před podáním žaloby.

31. Žalobce žalobou požadoval částku v celkové výši 60 375 Kč s přísl., soud má však za to, že částka v celkové výši 31 250 Kč je přiměřeným zadostiučiněním za řízení před finančním arbitrem, které trvalo cca 3 roky a 1 měsíc, a to z důvodů podrobně popsaných výše.

32. Zároveň přiznal soud žalobci i zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy uplynula žalované lhůta k plnění stanovená ve výzvě žalobce ze dne 9. 9. 2020. Co do zbytku žalované částky soud žalobu zamítl (výrok II.), když pro přiznání vyššího zadostiučinění neshledal důvody.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tento svůj závěr opřel o to, že žalobní nárok žalobce, co do základu, byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu s tím, že ze strany žalované však bylo částečně plněno před podáním žaloby a soudem došlo k významné redukci požadavku žalobce. Z tohoto důvodu soud posoudil úspěch na obou stranách jako částečný a náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení