14 C 111/2025 - 61

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [číslo popisné], rodinný dům, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], je žalobkyně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 22 789,14 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala určení vlastnictví k nemovitým věcem. Žalobu odůvodnila tím, že s již zemřelým manželem byla majitelkou následujících nemovitostí: pozemku parc. č. [hodnota], zahrada, parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. [číslo popisné], rod. dům, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa] (dále též jen „předmětné nemovitosti“). Dne [datum] žalobkyně na základě darovací smlouvy tyto nemovitosti darovala žalované, své dceři. Důvodem darování byl slib žalované, resp. ústní dohoda, že v nemovitosti bude s rodiči společně bydlet. Žalovaná ale tuto dohodu porušila, v nemovitosti nebydlí už dlouhou dobu, o matku ani o nemovitosti se nestará a žalobkyně se dokonce dozvěděla, že žalovaná má v plánu nemovitosti prodat, což je porušením dohody, že nemovitost zůstane v rodině. O záměru žalované nemovitost prodat se dozvěděla dne [datum] od svého syna [jméno FO]. Žalobkyni toto zjištění a porušení dohod natolik ublížilo, že požadovala vrácení daru pro nevděk. Dne [datum] proto žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení daru z uvedených důvodů. To žalovaná odmítla. Odvoláním daru se obnovují původní právní poměry, vlastníkem darované věci se tedy stává dárce. Naléhavý právní zájem byl odůvodněn tím, aby vlastnické právo k předmětným nemovitostem bylo zapsáno v katastru nemovitostí ve prospěch skutečného vlastníka a odpovídalo tak skutečnému právnímu stavu. Žalobkyně se tak domáhala určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Na jednání soudu pak ještě doplnila, že je aktuálně po operaci ramene a má kardiostimulátor, aktuálně má problém se zajištěním sebeobsluhy, vařením a žalovaná jí neposkytuje žádnou pomoc, tímto dále odůvodňuje nezájem ze strany žalované.

2. Žalobkyně učinila nesporným, že od svých rodičů obdržela darovací smlouvou ze dne [datum] předmětné nemovitosti, tyto společně s žalobkyní užívá. Dále uvedla, že byla s rodiči neformálně ústně domluvena, že bude dům spolu s nimi užívat, ale nebylo to míněno tak, že nemůže dům opustit, rozhodně to nebylo podmínkou poskytnutí či držení daru. Není pravdou, že by žalovaná nemovitosti dlouhou dobu neužívala a nepečovala o ně. Žalovaná v domě nepřetržitě bydlela do [měsíc] [rok], dům podle svých sil a možností udržovala, opravovala, nechala instalovat tepelné čerpadlo, upravila první patro domu, zajistila opravu plotu. Připouští, že po určitou dobu, kdy navázala partnerský vztah, v domě nebydlela stabilně, šlo o období od [období], i po tuto dobu však o nemovitosti pečovala, za matkou se stavovala, nabízela jí svou pomoc. Žalovaná nehodlala nemovitosti prodat, měla však zájem o zateplení pláště domu, v této souvislosti se snažila o získání úvěrových prostředků, což bylo spojeno s přípravou odhadu ceny nemovitostí pro případné zajištění úvěru. Zejména od doby, kdy bratr žalované [jméno FO] po smrti otce začal dojíždět k matce, se chování žalobkyně vůči žalované změnilo, žalobkyně se chovala odtažitě, tuto změnu žalovaná připisuje působení bratra. Žalobkyně se začala chovat k žalované otevřeně nepřátelsky, to se projevuje například v nenávistných komentářích na sociální síti Facebook. Žalovaná si neuvědomuje nic, čím by žalobkyni ublížila, situace ji velmi trápí. Má však za to, že nebyl ani není dán žádný důvod pro vrácení daru, proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí k [datum] bylo zjištěno, že k tomuto datu byla jako vlastník předmětných nemovitostí evidovaná žalovaná. Jako nabývací titul byla uvedena smlouva darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná ze dne [datum], s právními účinky zápisu k [datum]. Dále bylo zapsáno věcné břemeno užívání, jako doživotní právo, ve prospěch žalobkyně a [jméno FO], nar. [datum], a to na základě smlouvy darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatné ze dne [datum].

5. Z výzvy k vrácení daru, předžalobní výzvy ze dne [datum], bylo zjištěno, že touto zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení daru, a to předmětných nemovitostí. Výzva byla odůvodněna tím, že žalobkyně spolu s otcem žalované darovala žalované dne [datum] předmětné nemovitosti, darování bylo podmíněnou dohodou, že v nemovitosti bude s rodiči společně bydlet. Tuto dohodu porušila, v nemovitosti nebydlí, o žalobkyni ani o nemovitosti se nijak zásadně nestará a nad to se žalobkyně dokonce dozvěděla, že žalovaná má v plánu nemovitosti prodat, což je opět porušením dohody mezi žalovanou a rodiči, že nemovitost zůstane v rodině. Toto zjištění žalobkyni natolik ublížilo, že požaduje vrácení daru pro nevděk. Žádá o podpis darovací smlouvy a návrhu na vklad do katastru nemovitostí, které měly být přílohou dopisu. Žádá o součinnost nejpozději do [datum], jinak bude podána žaloba.

6. Z e-mailové zprávy ze dne [datum], která obsahovala i dřívější e-mailovou komunikaci, bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] sdělovala zástupkyni žalobkyně, že si tohoto dne vyzvedla ve schránce od ní dopis, proto nemohla do [datum] splnit její požadavek. Zástupkyně žalobkyně ji v reakci požádala o sdělení stanoviska nyní. Žalovaná dne [datum] odpověděla, že to, co se píše v předžalobní výzvě, není předmětem darovací smlouvy a nezakládá se na pravdě, což může doložit.

7. Ze zprávy, zjevně z mobilního telefonu (dle žalobkyně se jednalo o SMS od žalobkyně pro [jméno FO].) bylo zjištěno, že tato neobsahuje datum, pouze čas [čas]. Píše se v ní, že pokud bude bratr souhlasit, přepíše mu podíl na zahradu, po prodeji domu půlku s tím, že z částky odečte veškeré náklady, co do domu vrazila, na vše má doklady. Posílá odhad na zahradu i „barák“.

8. Ze dvou posouzení obvyklé prodejní/tržní ceny ze dne [datum], vypracovaných [tituly před jménem] [jméno FO] z [právnická osoba], bylo zjištěno, že první uvádí obvyklou prodejní tržní cenu 3 750 000 Kč, druhé uvádí obvyklou prodejní tržní cenu 1 450 000 Kč. Není zcela jasné, co mělo být předmětem ocenění, obě posouzení však odkazují na list vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa].

9. Z čestného prohlášení datovaného [datum] a podepsaného [adresa], nar. [datum], [jméno FO], nar. [datum], a [právnická osoba], nar. [datum], bylo zjištěno, že v tomto se vyjadřují ke vzájemným vztahům mezi žalobkyní a žalovanou s tím, že jde o jejich příbuzné. Je jim známo, že rodiče žalované, tj. žalobkyně a [jméno FO], jí darovali nemovitosti zahrnující mj. rodinný dům na adrese [adresa]. Žalovaná se snažila starat o nemovitosti i pomáhat rodičům, popř. po smrti pana [jméno FO] své matce. Žalovaná dle svých možností zajišťovala údržbu domu i zahrady, mj. nechala provést rekonstrukci prostor v prvním patře domu, zajistila vytápění domu tepelným čerpadlem. K jejich překvapení zaznamenali, že se vztah žalobkyně k žalované významně zhoršil, důvody nechápou. Mrzí je zcela nepřiměřené nenávistné komentáře na sociální síti Facebook (např. „nenávidím ji, přeji jí, ať je nešťastná“). Mohou potvrdit, že žalovaná se nikdy nechovala nevhodně ke svému otci ani matce, ze změny chování své matky je nešťastná.

10. Soud konstatuje, že nebyl důvod pochybovat o pravosti předložených listinných důkazů, v tomto směru ani proti nim nebylo nic namítáno.

11. Soud dále vyžádal z katastru nemovitostí výpisy k předmětným nemovitostem a samotnou darovací smlouvu.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum] vyplývá, že k tomuto datu byli jako vlastníci předmětných nemovitostí evidováni žalobkyně a [právnická osoba], nar. [datum], přičemž tyto byly ve společném jmění manželů.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí k [datum] bylo zjištěno, že jako vlastník předmětných nemovitostí je stále evidovaná žalovaná, stále je zapsáno věcné břemeno užívání ve prospěch žalobkyně.

14. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřeli manželé [jméno FO], nar. [datum], a žalobkyně jako dárci a oprávnění z věcného břemene a žalovaná jako obdarovaná a povinná z věcného břemene. Touto smlouvu darovali žalované její rodiče předmětné nemovitosti. Nebyly sjednány žádné podmínky pro darování, smlouva pouze uváděla možnost požadovat vrácení daru z důvodů dle § 2068 a násl. a § 2072 a násl. občanského zákoníku. Smlouvou dále bylo zřízeno věcné břemeno – služebnost užívacího práva části domu k předmětným nemovitostem, kdy oprávnění mají právo doživotně, výlučně a bezplatně užívat předmětné nemovitosti, budou však povinni hradit služby spojené s užíváním těchto nemovitých věcí. Věcné břemeno bylo zřizováno bezplatně. V části VIII. smlouvy bylo uvedeno, že strany smlouvy jsou si vědomy, že věcným břemenem bude omezen i každý další (spolu)vlastník předmětných nemovitostí, přičemž věcné břemeno zaniká pro každého z oprávněných jeho smrtí. Smlouva byla všemi jejími účastníky podepsána, podpisy byly ověřeny advokátem.

15. Soud dále provedl důkaz listinami ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], který se týkal pozůstalostního řízení po [jméno FO], nar. [datum].

16. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že [jméno FO] zemřel dne [datum].

17. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že tímto bylo řízení o pozůstalosti po [jméno FO] zastaveno, a to z důvodu, že nezanechal žádný majetek patřící do pozůstalosti.

18. Soud pro nadbytečnost neprovedl další důkazy navržené žalobkyní (výslechy [jméno FO], nar. [datum], a [jméno FO]) a žalovanou (fotografie domu a zahrady, výslech žalované, výslechy [adresa], [jméno FO], [jméno FO], doklady o platbách za nemovitosti, sdělení žalobkyně na Facebooku), když shledal, že tyto by na rozhodnutí soudu nemohly nic změnit, jak bude uvedeno dále.

19. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

20. Předmětné nemovitosti byly původně ve společném jmění manželů žalobkyně a [jméno FO], nar. [datum] (výpis z katastru nemovitostí, shodná tvrzení účastníků). Tito dne [datum] uzavřeli s žalovanou darovací smlouvu, kterou předmětné nemovitosti darovali žalované. Součástí smlouvy bylo i zřízení věcného břemene bezplatného užívání předmětných nemovitostí ve prospěch dárců (darovací smlouva, shodná tvrzení). Na základě této smlouvy bylo v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo ve prospěch žalované, stejně tak bylo zapsáno věcné břemeno (výpis z katastru nemovitostí). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení daru výzvou její zástupkyně ze dne [datum], která byla žalované doručena nejpozději dne [datum] (předmětná výzva, e-mailová komunikace, ze které vyplývá, že si žalovaná dne [datum] vyzvedla dopis od zástupkyně žalobkyně, dle obsahu vyjádření evidentně tuto výzvu).

21. Soud se blíže nezabýval tvrzenými důvody pro vrácení daru a ani v tomto směru neprováděl dokazování. To totiž pro rozhodnutí nemělo význam, jak bude vysvětleno.

22. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou zde podmínky pro projednání určovací žaloby dle § 80 občanského soudního řádu, podle kterého se určení práva lze domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dle konstantní judikatury je naléhavý právní zájem dán vždy tam, kdy se žalobce domáhá určení svého vlastnického práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí České republiky, neboť tímto způsobem má být dosaženo shody mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí České republiky a skutečným právním stavem (viz např. usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2053/2009). To je i tento případ, když se žalobkyně domáhá určení vlastnictví k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem na určení je tak v této věci dán.

23. Podle § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

24. Podle § 2057 odst. 1 o. z. při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu.

25. Podle § 2072 odst. 1 o. z. (v části nadepsané Odvolání daru pro nevděk) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

26. Podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.

27. Podle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

28. Jak bylo uvedeno, žalobkyně spolu se svým manželem darovali žalované předmětné nemovitosti, které byly v té době v jejich společném jmění. Manžel žalobkyně (otec žalované) následně zemřel. Až později žalobkyně dar odvolala. V této souvislosti jsou zde dvě podstatné otázky. Za prvé zda žalobkyně sama byla vůbec oprávněna dar odvolat. Za druhé zda případné odvolání daru ze strany žalobkyně by mělo za následek, že předmětné nemovitosti se stanou výlučným vlastnictvím žalobkyně, když právě určení svého vlastnictví se žalobkyně domáhá.

29. Pokud jde o první otázku, soud dospěl k závěru, že odpověď je kladná. Zde je nutno uvést, že darování nemovité věci, která se nacházela ve společném jmění manželů, je nepochybně záležitostí týkající se společného jmění, kterou nelze považovat za běžnou (tím spíše, když tam manželé bydleli), a takové právní jednání musí být učiněno oběma manželi společně (§ 714 odst. 1 o. z.). Ostatně takto jednali, když předmětné nemovitosti darovali žalované společně. Pak ale i odstoupení od darovací smlouvy (požadavek na vrácení daru) je nepochybně také záležitostí týkající se společného jmění, kterou nelze považovat za běžnou. Už jen proto, že tím má dojít ke zrušení dřívějšího společného právního jednání obou manželů, resp. zrušení jeho účinků, a má to vést i k navrácení dříve společného předmětu daru. Dle § 714 odst. 1 o. z. tak právní jednání spočívající v odstoupení od darovací smlouvy (požadavku na vrácení daru) měli učinit oba manželé společně, příp. jeden z manželů se souhlasem druhého (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2731/2000, jehož závěry jsou použitelné i za současné právní úpravy). Soud si je samozřejmě vědom toho, že manžel žalobkyně zemřel, a souhlas tedy poskytnout nemohl. Zákon ovšem žádnou speciální úpravu pro takové případy nemá.

30. Podstatné však je, že i když jeden z manželů jedná bez souhlasu druhého v případě, kdy by takový souhlas potřeboval, nemá to samo o sobě za následek neplatnost takového jednání. Podle § 714 odst. 2 o. z. to pouze zakládá druhému manželovi právo dovolat se neplatnosti takového jednání. Jedná se tedy o relativní neplatnost, a pokud se druhý z manželů neplatnosti nedovolá, jde o jednání platné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2731/2000, s upozorněním, že dle současné právní úpravy se neplatnosti může dovolat jen druhý z manželů, nikoliv adresát právního úkonu). Z toho tedy vyplývá, že žalobkyně skutečně mohla sama odstoupit od darovací smlouvy (odvolat dar). Jedná se sice o jednání relativně neplatné (protože bylo učiněno bez souhlasu druhého manžela), žalovaná však není oprávněná dovolat se neplatnosti z tohoto důvodu.

31. Druhá otázka pak tedy je, zda případné odstoupení od darovací smlouvy (odvolání daru) bude mít za následek, že se předmětné nemovitosti stanou vlastnictvím žalobkyně. Odpověď na tuto otázku je však záporná. Soud opakuje, že předmětné nemovitosti byly před darováním ve společném jmění žalobkyně a jejího (dnes již zemřelého) manžela. Pokud jde o účinky odvolání daru, tak § 2072 odst. 1 o. z. (následující za nadpisem Odvolání daru pro nevděk) výslovně uvádí, že za splnění tam uvedených podmínek může dárce od darovací smlouvy odstoupit. Odvolání daru je zde tedy právně pojímáno jako odstoupení. Odstoupení je obecně upraveno v § 2001 a násl. o. z. Podle § 2004 odst. 1 o. z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku. Z toho vyplývá, že odstoupením od darovací smlouvy se smlouva zrušuje od počátku (ex tunc), tj. nastává situace, jako by smlouva nikdy uzavřena nebyla. V právní literatuře byl sice vysloven názor, že odvolání daru má účinky ex nunc, tedy až od okamžiku odvolání daru (viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024), ale s tímto názorem se soud neztotožňuje. Tento názor je totiž podporován odkazem na judikaturu k dřívější právní úpravě, která pro případ hrubého porušení dobrých mravů upravovala možnost dárce domáhat se vrácení daru, nikoliv odstoupit od smlouvy (§ 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). § 2072 odst. 1 o. z. však výslovně zakládá oprávnění odstoupit od smlouvy. Přitom i důvodová zpráva k o. z. v této souvislosti opakovaně zmiňuje oprávnění dárce odstoupit od smlouvy, je tak nepochybné, že znění zákona zde plně odpovídá úmyslu zákonodárce.

32. Platným odstoupením od darovací smlouvy (odvoláním daru) tedy dochází ke zrušení darovací smlouvy od počátku, tj. nastane situace, jako by darovací smlouva nikdy uzavřena nebyla. To v této věci znamená, že pokud by došlo k platnému odstoupení, předmětné nemovitosti se zpětně vrátí do společného jmění manželů žalobkyně a jejího (zemřelého) manžela, resp. nastane situace, jako by nikdy nepřestaly být součástí jejich společného jmění manželů. Zpětně by tedy nastala situace, kdy předmětné nemovitosti byly k datu úmrtí manžela žalobkyně součástí jejich společného jmění a měly být vypořádány v rámci řízení o pozůstalosti (§ 162 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), resp. v dané věci, kdy řízení o pozůstalosti bylo zastaveno, by nyní měly být vypořádány dodatečně (§ 192 zákona o zvláštních řízeních soudních). Teprve v řízení o pozůstalosti by bylo rozhodnuto o tom, komu předmětný majetek připadne. Řízení o pozůstalosti nelze obcházet tím, že soud v civilním řízení určí, kdo se má stát vlastníkem tohoto majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1891/2024).

33. Pro úplnost soud poznamenává, že i kdyby měly účinky odstoupení od darovací smlouvy (odvolání daru) nastat ex nunc, tedy nikoliv zpětně, ale okamžikem odvolání daru, nemělo by to v konečném důsledku na nic vliv. Nemohou totiž být žádné pochybnosti o tom, že odvolání daru má vést k obnově vlastnictví dárce k věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 453/2020). Pokud tedy dojde k odvolání daru, který byl původně (v okamžiku darování) ve společném jmění manželů, musí to vést k tomu, že se předmět daru opětovně stane součástí společného jmění manželů (byť již zaniklého z důvodu úmrtí jednoho z manželů a dosud nevypořádaného). Pokud jeden z manželů před odvoláním daru zemřel, nemůže z důvodu odvolání daru přejít předmět daru do výlučného vlastnictví pozůstalého manžela, když takový důsledek ze zákona nevyplývá.

34. Lze tedy uzavřít, že i kdyby žalobkyně platně odstoupila od darovací smlouvy (odvolala dar), nemohla by být s žalobou úspěšná. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Jak však bylo vysvětleno výše, platným odvoláním daru by se tyto nestaly jejím vlastnictvím, ale součástí (dosud nevypořádaného) společného jmění manželů žalobkyně a jejího (již zemřelého) manžela. Zánik společného jmění manželů (dárců) před účinností výzvy k vrácení daru musí mít odraz ve formulaci žalobního petitu, jímž se pozůstalý manžel domáhá vrácení daru (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 453/2020). Žalobkyně tedy s takto podanou žalobou v žádném případě nemůže být úspěšná.

35. Soud v této souvislosti považuje za nutné uvést, že je na žalobkyni, aby vymezila, čeho se podanou žalobou domáhá. Soudy nejsou oprávněny poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech (§ 5 občanského soudního řádu). Nesmí proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv by se měli podle hmotného práva domáhat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022). I když si je soud vědom toho, že toto rozhodnutí spor účastníků s konečnou platností nevyřeší a že po seznámení s odůvodněním rozsudku může žalobkyně podat novou (upravenou) žalobu, nebyl oprávněn žalobkyni poučovat o právní úpravě ani o tom, čeho by se měla domáhat. Tím by došlo k porušení rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 občanského soudního řádu).

36. Soud tedy opakuje, že i kdyby žalobkyně platně od darovací smlouvy odstoupila, nemůže být s podanou žalobou úspěšná, neboť odstoupení od darovací smlouvy nemohlo vést k tomu, že by se stala vlastníkem předmětných nemovitostí. Bylo tak již nadbytečné zabývat se tím, zda se jednalo o platné odstoupení, resp. zda zde byly zákonné důvody pro odvolání daru (zda uváděné důvody skutečně existovaly a zda se jednalo o důvody, které opravňovaly k odvolání daru). Proto soud žalobu bez dalšího zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, má proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Odměna a náhrada za zastupování advokátem byla stanovena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 113 000 Kč dle § 9 odst. 1 a odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, když předmětem věci bylo určení vlastnictví k nemovitým věcem, jejichž hodnota není známa a její zjišťování jen pro účely rozhodnutí o nákladech řízení by bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi (vedlo by to k oddálení rozhodnutí a vzniku dalších nepřiměřených nákladů). Náklady žalované tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření, účast na jednání) 3x5 620 Kč, tj. celkem odměna 16 860 Kč, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 1 350 Kč. Dále má žalovaná právo na náhradu jízdného z [adresa] do [adresa] a zpět na jednání soudu (cestovné substituta odůvodněné tím, že se nepodařilo zajistit substituci v [adresa]), ujeto bylo celkem [hodnota] km, při použití motorového vozidla [značka automobilu], RZ [SPZ], s kombinovanou spotřebou 5,3 l/100km benzinu, při ceně benzinu 35,80 Kč/l a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., je jízdné celkem 324 Kč, dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený cestou za 2 půlhodiny po 150 Kč, tj. celkem 300 Kč. Dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu ve výši 3 955,14 Kč. Náklady žalované tedy činí celkem 22 789,14 Kč.

38. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

39. Závěrem by soud chtěl ještě jednou apelovat na účastnice řízení, aby zvážily možnost smírného vyřešení svého sporu. Vždyť se jedná o matku a dceru, předmětem sporu jsou navíc nemovitosti, kde obě bydlí. Jejich vzájemným vztahům jistě neprospěje, když budou své spory řešit prostřednictvím soudu. Tak jako tak budou muset spolu nějakým způsobem vycházet. Pokud by předmětné nemovitosti zůstaly ve vlastnictví žalované, stále tam bude žalobkyně bydlet. Pokud by žalobkyně byla s požadavkem na vrácení daru úspěšná, lze předpokládat, že se tím situace nevyřeší, ale že to povede k dalším sporům (už jen proto, že žalované by patrně jako dědičce po otci připadl určitý spoluvlastnický podíl). Obě by si měly důkladně zvážit, jaké důsledky to pro ně může mít. Proto by soud opravdu oběma doporučoval, aby se pokusily nalézt kompromis a vyřešit své spory dohodou.

Poučení