14 C 120/2023 - 87

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] o vyklizení nemovitosti takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna vyklidit a předat žalobkyni bytovou jednotku č. [číslo bytové jednotky] nacházející se v budově č.p. [číslo popisné] stojící na parcele p.č. [číslo parcely], na adrese [Adresa zainteresované osoby 1/0], zapsanou v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 450 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby žalované bylo uloženo vyklidit a předat bytovou jednotku uvedenou ve výroku rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že je výlučnou vlastnicí bytové jednotky č. [číslo bytové jednotky] na adrese [adresa]. S žalovanou uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu, ve které se zavázala, že žalované poskytne bytovou jednotku, a žalovaná se zavázala hradit pravidelné nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně. Od měsíce [měsíc] [rok] však žalovaná na nájemném nic nehradí. Žalovaná byla několikrát vyzývána k nápravě závadného stavu, dokonce již bylo soudem rozhodnuto, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni dlužné nájemné. Vzhledem k tomu, že žalovaná i přes soudní řízení nadále ničeho na nájmu nehradí, byla výzvou ze dne [datum] vyzvána k odstranění závadového stavu a uhrazení dlužného nájemného. Jelikož žalovaná ani na tuto výzvu nikterak nereagovala a závadový stav nenapravila, byla nájemní smlouva vypovězena a žalovaná byla vyzvána k vyklizení bytu bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 1 měsíce. Žalovaná však byt nevyklidila a žalobkyni zpět nepředala.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobní nárok neuznává. Uvedla, že si je vědoma toho, že jí vznikl dluh na nájemném za značné období, který se jí dosud nepodařilo vyrovnat, a že bere na vědomí, že jí byla dána výpověď z nájmu bytu a na jejím základě jí zanikl užívací titul k bytu. Prohlásila, že se bude snažit v průběhu řízení uhradit dluh na nájemném a bude řádně hradit běžné nájemné. Dle jejího názoru jsou však ve věci dány okolnosti hodné zvláštního zřetele, na jejichž základě lze požadavek na vyklizení bytu pokládat za příčící se dobrým mravům, pro které by měla žaloba být pro tentokrát zamítnuta. K tomu uvedla, že předmětný byt užívá k bydlení již od roku [rok], kdy jej nabyla do svého vlastnictví. Vzhledem k tomu, že se dostala do finančních problémů, v roce [rok] se dohodla se sousedem [jméno FO], nar. [datum], že si od ní byt koupí za zvýhodněnou kupní cenu pod podmínkou, že jí posléze byt přenechá do užívání na dobu do [datum], přičemž k tomuto dni nabyde její syn [jméno FO], nar. [datum], zletilosti a byt bude posléze bezúplatně převeden či darován do vlastnictví jejího syna. Po převodu vlastnictví pak byly uzavírány nájemní smlouvy vždy s trváním na dobu 1 roku. [jméno FO] však následně v rozporu s jejich dohodou při sjednání kupní smlouvy převedl v roce [rok] vlastnické právo k bytu na jeho dceru – žalobkyni. Na základě toho uzavřela nájemní smlouvu s žalobkyní s trváním na dobu určitou, přičemž do nájemní smlouvy byla začleněna rovněž původní dohoda s panem [jméno FO] o bezúplatném převodu bytu na syna dnem nabytí jeho zletilosti, to však již pod podmínkou zániku tohoto závazku pro případ neplacení nájmu v řádných termínech. Z toho vyplývá, že vlastnictví bytu nebylo pro žalobkyni kruciální životní skutečností, když věděla, že ke dni [datum] vlastnictví bytu pozbude na základě jejího závazku. Žalovaná se domnívá, že neplnění povinností dle nájemní smlouvy z její strany nemůže jít k tíži nezletilého syna, jemuž je výpovědí z nájmu a na ni navazující žalobou o vyklizení bytu upírán slib nabytí vlastnictví bytu, který mu byl původně dán ze strany pana [jméno FO]. Žalovaná také do bytu investovala, když předpokládala, že dle dohody v budoucnu připadne synovi. Rozpor žaloby s dobrými mravy z těchto důvodů shledává v rozporu požadavku na vyklizení bytu s nejlepším zájmem jejího nezletilého syna, který je nespravedlivě připravován o budoucí vlastnictví bytu. Vyklizením by navíc syn ztratil svůj jediný domov, ve kterém žije po celý život, a ztráta bydlení by tak byla pro syna traumatizujícím zážitkem. Požadavek na vyklizení je tak v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a žalobkyně se nespravedlivě vyvazuje ze svých závazků vůči synovi. Konečně se žalobkyně nachází v nepříznivé sociální situaci z důvodu její ztráty zaměstnání a z důvodu neplnění vyživovací povinnosti ze strany otce jejího syna. Žalovaná byla zaměstnána do [datum] jako pracovnice v gastronomii, od [datum] však pracovní vztah nebyl prodloužen z důvodu ukončení citového vztahu se zaměstnavatelem. Od té doby je víceméně nezaměstnaná, nepodařilo se jí najít stálé zaměstnání, na základě brigádnických prací dosahuje příjmu průměrně 10 000 Kč měsíčně. Nemůže pracovat ve směnném provozu, protože nemá, kdo by se postaral o syna. Sociální dávky nemůže pobírat z důvodu své brigádnické činnosti. Pobírá pouze náhradní výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně z důvodu neplnění vyživovací povinnosti otce [jméno FO] vůči synovi, když ten po dobu několika let neplní vyživovací povinnost. Proto nebyla schopna uhradit dluh na nájemném. Neměla na hrazení nájemného, peníze, které měla, dávala na výživu syna, který má bezlepkovou dietu. Rozpor žaloby s dobrými mravy pak shledává též ve skutečnosti, že pokud by měla vyklidit byt, s ohledem na aktuální poměry na trhu s byty v [adresa], zejména běžný požadavek na složení vysoké jistoty, by neměla reálnou možnost nalézt si jiné bydlení a se synem by byli ohroženi vznikem bezdomovectví. K nákladům řízení uvedla, že žalobkyně ji před podáním žaloby nevyzvala k dobrovolnému splnění povinnosti a neupozornila na možnost podání žaloby, proto by jí v tomto případě neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Na jednání pak doplnila, že s převodem bytu to bylo tak, že měla dluh z půjčky vůči panu [jméno FO], za který v podstatě ručila bytem. [jméno FO] za ni uhradil dluh a pan [jméno FO] převedl byt na pana [jméno FO] s tím, že od začátku tam byla dohoda, že až bude synovi 18 let, bude byt převeden bezúplatně na syna.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že žalovaná i na dřívějším soudním jednání v [měsíc] [rok] říkala, že má práci, přesto od té doby nic nehradí. Žalovaná nehradí nájemné již 2 roky, navíc za ni žalobkyně musí hradit náklady na služby. Uvedla, že v [adresa] je dostatek volných míst ve službách a pohostinství, současně jsou zde organizace, které pomáhají nalézat bydlení samoživitelkám s dětmi, mají i vlastní byty, žalovaná tak nemusí skončit na ulici. Pokud jde o koupi bytu, tak pan [jméno FO] je skutečně otcem žalobkyně. [jméno FO] skutečně vyplatil dluh žalované, na zaplacení kupní ceny za byt si však musel vzít úvěr. Dohoda byla taková, že žalovaná bude hradit nájemné a tím bude splácet svůj dluh. Žalovaná po určitou dobu nájemné hradila, ale pak jí vznikl dluh vůči panu [jméno FO]. Jelikož na bytě byla zástava pro zajištění hypotečního úvěru žalobkyně, byl byt převeden na žalobkyni, která vyplatila úvěr pana [jméno FO]. Žalobkyně musela dluh otce zaplatit, aby neměla problémy s vlastní hypotékou. V té době tam dokonce byla exekuce. Mezi žalobkyní a jejím otcem byla uzavřena darovací smlouva.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze seznamu nemovitostí na LV a informací o jednotce z nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná je evidovaná jako vlastník bytové jednotky č. [číslo bytové jednotky] zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], vymezené v budově č. p. [číslo popisné] v katastrálním území [adresa]. U jednotky je zapsáno zástavní právo smluvní.

6. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalobkyně jako pronajímatel s žalovanou jako nájemcem. Touto smlouvou žalobkyně přenechala žalované k zajištění jejích bytových potřeb bytovou jednotku č. [číslo bytové jednotky] o velikosti 1+1 umístěnou v budově č. p. [číslo popisné], postavené na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], na adrese [Adresa zainteresované osoby 1/0], a žalovaná se zavázala hradit nájemné. Nájemné bylo sjednáno ve výši 7 000 Kč měsíčně se splatností do 25. kalendářní měsíce, přičemž dodávku elektrické energie a plynu si měla žalovaná zajistit samostatnou smlouvou s poskytovatelem energií. V čl. VII. smlouvy bylo sjednáno, že pronajímatel se zavazuje bezúplatně převést vlastnictví k bytové jednotce na syna nájemce – [jméno FO], nar. [datum], a to do jednoho měsíce po uplynutí řádné doby nájmu a při splnění následujících podmínek: a. řádné uplynutí sjednané doby nájmu; b. nájemce není v prodlení s úhradou nájmu a veškeré jeho závazky z této smlouvy vůči pronajímateli jsou zcela uhrazeny. Také bylo sjednáno, že v případě neplacení nájmu v řádných termínech zaniká tato povinnost pronajímatele. Dále bylo v čl. VIII. dohodnuto, že nájem se sjednává na dobu určitou od [datum] do [datum]. Také bylo sjednáno, že poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažný způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady za služby za dobu alespoň tří měsíců.

7. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že v dané věci se žalobkyně po žalované domáhala vyklizení předmětného bytu a zaplacení dlužného nájemného za období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok]. Soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužné nájemné za uvedené období ve výši 98 000 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu na vyklizení bytu soud zamítl z důvodu, že žalovaná nebyla před podáním výpovědi bez výpovědní doby vyzvána k odstranění závadného chování a že výpověď neobsahovala poučení o právu podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem.

8. Z výzvy k odstranění závadného stavu ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k odstranění závadného stavu, a to k uhrazení dlužného nájemného v celkové výši 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to nejpozději do [datum]. Odkazuje se jednak na zmíněný rozsudek zdejšího soudu č. j. [spisová značka], dále se uvádí, že přes uvedené žalovaná na nájemném ničeho nehradí a vznikl jí dluh též za měsíce [období]. Žalovaná byla upozorněna, že pokud nebude dlužná částka v uvedené lhůtě zaplacena, bude přikročeno k podání výpovědi.

9. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla žalované zaslána dne [datum].

10. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto zástupkyně žalobkyně sdělila žalované, že žalobkyně vypovídá předmětnou nájemní smlouvu bez výpovědní doby, a vyzvala žalovanou k vyklizení a předání bytu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 měsíce od doručení výpovědi. Výpověď byla odůvodněna tím, že žalovaná přes předchozí výzvu k odstranění závadného stavu ze dne [datum] dlužné nájemné neuhradila, ale naopak byl dluh navýšen za dlužné nájemné za měsíce [období]. Jednání žalované, kdy po dobu téměř dvou let nehradí žádné nájemné, považuje žalovaná za porušení povinností zvlášť závažným způsobem. Součástí výpovědi bylo poučení, že žalovaná má právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve lhůtě 2 měsíců od doručení výpovědi. Žalovaná byla upozorněna, že pokud byt nebude vyklizen a předán v uvedené lhůtě, je zástupkyně zmocněna domáhat se nároku i soudní cestou.

11. Z podacího lístku vyplývá, že výpověď byla žalované zaslána dne [datum], číslo zásilky bylo [číslo zásilky].

12. Z detailních informací k zásilce č. [číslo zásilky] bylo zjištěno, že tato byla dodána dne [datum].

13. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalovaná zakoupila předmětnou bytovou jednotku od manželů [jméno FO] a [jméno FO]. Dle záznamu katastrální úřadu došlo ke vkladu práva dle této smlouvy s účinky k [datum].

14. Z nahlížení do katastru nemovitostí z [datum] vyplývá, že žalovaná byla k tomuto dni vlastníkem podílu [hodnota], na listině není uvedeno, ke které nemovitosti se výpis vztahuje, ale dle uvedených adres spoluvlastníků se zjevně jednalo o dům na adr. [adresa].

15. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalovaná prodala [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], předmětnou bytovou jednotku, a to za kupní cenu 600 000 Kč.

16. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto [tituly před jménem] [jméno FO] prodal předmětnou bytovou jednotku [jméno FO], nar. [datum], a to za kupní cenu 370 000 Kč. Smlouva byla uzavřena za účasti žalované jako dlužníka prodávajícího, přičemž v části VIII. smlouvy bylo uvedeno, že [tituly před jménem] [jméno FO] uzavírá s žalovanou dohodu, kterou promíjí žalované její dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] znějící na jistinu 370 000 Kč a sjednaný úrok v částce 24 000 Kč, a to včetně zajištění závazků smluvními pokutami a úrokem z prodlení, a dále se vzdává veškerých pohledávek, které pro něj vyplývají z notářského zápisu zn. [hodnota], se svolením k vykonatelnosti, sepsaného dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v Praze.

17. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], včetně doplňku a přílohy č. [hodnota], bylo zjištěno, že touto [jméno FO] pronajal žalované předmětnou bytovou jednotku, a to na dobu určitou do [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 700 Kč měsíčně. Smlouva neobsahovala žádnou dohodu o budoucím převodu vlastnictví bytu.

18. Z dodatku ke smlouvě o nájmu bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že se v ní [jméno FO] s žalovanou dohodli na prodloužení nájemní smlouvy do [datum].

19. Z dodatku k nájemní smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že se v něm žalobkyně s žalovanou dohodli na prodloužení nájemní smlouvy ze dne [datum] do [datum]. Bylo zde uvedeno, že vzhledem ke změně majitele bytové jednotky se mění smluvní strany – jako pronajímatel je označena žalobkyně.

20. Z dodatku č. [hodnota] k nájemní smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že se v něm žalobkyně a žalovaná dohodly na uzavření dodatku k nájemní smlouvě ze dne [datum], přičemž zde bylo uvedeno, že nájemné se sjednává ve výši 7 000 Kč měsíčně.

21. Z dohody o provedení práce ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalovaná jako zaměstnanec se společností [právnická osoba] jako zaměstnavatelem. Dohoda byla uzavřena na dobu určitou do [datum].

22. Z dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalovaná jako pracovník s [jméno FO] jako zaměstnavatelem. Předmětem pracovní činnosti byla výpomoc v restauraci, pracovní úkol měl být vykonán do [datum]. Z dodatku ze dne [datum] bylo zjištěno, že došlo ke prodloužení do [datum] a ke změně sjednané odměny.

23. Z dodatků ze dne [datum], [datum] a [datum] uzavřených mezi [jméno FO] jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem bylo zjištěno, že těmito se měnila patrně dohoda o pracovní činnosti ze dne [datum] tak, že se měnila doba dokončení práce, naposled do [datum].

24. Z vyrozumění soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], o zahájení exekuce ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a exekučního příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že povinným v exekuci byl [jméno FO], oprávněným [jméno FO], nar. [datum], přičemž vymáhaným nárokem byl nárok na dlužné výživné ve výši 49 900 Kč a běžné výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně od [datum].

25. Z poštovních poukázek ze dne [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaná obdržela od Úřadu práce pokaždé částku 2 500 Kč.

26. Z výzvy Úřadu práce ze dne [datum] bylo zjištěno, že vyzýval žalovanou k doložení dokladů pro žádost o náhradní výživné.

27. O pravosti předložených důkazů nebyl důvod pochybovat, ani účastníci proti nim nic nenamítali, z uvedených zjištění proto soud vychází.

28. Soud neprovedl další důkazy navržené žalovanou (obsah opatrovnického spisu sp. zn. [spisová značka], potvrzení o výplatě dávky náhradního výživného, svědecká výpověď [jméno FO], účastnické výpovědi), když shledal, že to podstatné již bylo prokázáno provedenými listinnými důkazy, a že skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokázány (tj. skutečnosti, které dle žalované mají vést k závěru o rozporu výpovědi s dobrými mravy), nejsou podstatné pro rozhodnutí ve věci, jak bude uvedeno dále.

29. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

30. Žalovaná je evidovaná jako vlastník předmětné bytové jednotky (informace z nahlížení do katastru nemovitostí). Dne [datum] uzavřela žalobkyně jako pronajímatel s žalovanou jako nájemcem smlouvu o nájmu bytu, kterou pronajala žalované předmětný byt (uvedená smlouva o nájmu předložená oběma účastníky). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná nehradí nájemné již 2 roky, žalovaná to nezpochybňovala (přičemž rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni dluh za období od [období] ve výši 98 000 Kč). Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána o odstranění závadného stavu, a to k uhrazení dlužného nájemného nejpozději do [datum], přičemž výzva byla odeslána dne [datum] (předmětná výzva, podací lístek). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vypověděla předmětnou nájemní smlouvu bez výpovědní doby z důvodu, že dlužné nájemné nebylo uhrazeno a naopak byl dluh navýšen. Výpověď byla žalované doručena dne [datum] (předmětný dopis, podací lístek, informace k zásilce).

31. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

32. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

33. Podle § 2291 odst. 1 o. z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

34. Podle § 2291 odst. 2 o. z. nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.

35. Soud v prvé řadě vychází z toho, že žalobkyně je vlastníkem předmětné bytové jednotky. Je zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí a dle § 980 odst. 2 o. z. se v takovém případě má za to, že vlastnické právo bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Ostatně žalovaná ani nerozporovala, že žalobkyně je vlastníkem. Ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. upravuje ochranu vlastníka, který se může domáhat vydání věci proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje. Přitom pokud se jedná o nemovitou věc, realizuje se právo na vydání věci žalobou na vyklizení nemovitosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 525/2003).

36. Soud shledal, že mezi žalobkyní jako vlastníkem a žalovanou byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu (bytové jednotky) dle § 2201 a násl. a § 2235 a násl. o. z.

37. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně nájemní smlouvu vypověděla bez výpovědní doby z důvodu, že žalovaná přes předchozí výzvu neuhradila dlužné nájemné. Soud shledal, že tato výpověď splňuje zákonné požadavky, když v ní bylo s odkazem na předchozí výzvu ze dne [datum] uvedeno, v čem je spatřováno zvlášť závažné porušení povinností nájemce (nezaplacené nájemné mj. za [období], dále dluh na nájmu dle uvedeného rozsudku) a současně byla žalovaná touto předchozí výzvou vyzvána k odstranění závadného stavu (§ 2291 odst. 3 o. z.). Uvedenou lhůtu k odstranění závadného stavu do [datum] soud považuje za přiměřenou, a to i vzhledem k tomu, že mezi účastníky předtím proběhlo soudní řízení, ve kterém bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni dlužné nájemné, a žalovaná přesto dluh neuhradila a ani nehradila nájemné za další měsíce. Výpověď také obsahovala poučení o právu nájemce navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o. z.).

38. Výpověď byla podána pro neplacení nájemného po dobu více než 3 měsíců, což se dle zákona považuje za porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem (§ 2291 odst. 2 o. z.), přičemž pronajímatel má v takovém případě právo vypovědět nájem bez výpovědní doby (§ 2291 odst. 1 o. z.). Shodně bylo právo podat výpověď dohodnuto i v předmětné smlouvě o nájmu bytu.

39. Pokud jde o oprávněnost výpovědi, tj. naplnění uplatněného výpovědního důvodu, tou se může soud zabývat jen v řízení o neoprávněnosti výpovědi dle § 2990 o. z. Toto ustanovení však nebrání, aby soud přihlédl k jiným důvodům neplatnosti či zdánlivosti výpovědi, např. rozporu výpovědi s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017).

40. V tomto řízení tak již soud oprávněnost výpovědi zkoumat nemůže. Lze však poznamenat, že žalovaná potvrdila, že nájemné dluží, takže důvod k podání výpovědi dle § 2291 o. z. byl nepochybně naplněn.

41. Soud se dále s ohledem na námitky žalované zabýval tím, zda podaná výpověď či samotný požadavek na vyklizení bytu nejsou v rozporu s dobrými mravy. Takový rozpor však soud neshledal.

42. Podle současné úpravy lze námitky žalované ohledně rozporu s dobrými mravy podřadit pod § 2 odst. 3 o. z. (podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění), § 8 o. z. (podle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany) a pod § 580 o. z. (podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům).

43. Každé právní jednání může být shledáno neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Stejně tak lze výjimečně zamítnou žalobu na vyklizení bytu, pokud je takové právo uplatňováno v rozporu s dobrými mravy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, jehož závěry jsou použitelné i za současné právní úpravy).

44. Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013).

45. Podání výpovědi žalobkyní a následný požadavek na vyklizení bytu soud nepovažuje za rozporné s dobrými mravy, resp. za zneužití práva ze strany žalobkyně. Je třeba zdůraznit, že žalovaná dlouhodobě neplní svou povinnost hradit nájemné, toto nehradí již po dobu 2 let, tj. po dobu několikanásobně přesahující to, co zákon považuje za zvlášť závažné porušení povinností nájemce (§ 2291 odst. 2 o. z.). Po tuto dobu žalovaná žije v bytě v podstatě na úkor žalobkyně, která musí coby vlastník hradit náklady na byt (fond oprav, služby). Nejedná se tedy jen o krátkodobé či výjimečné nezaplacení nájemného. Za této situace rozhodně nelze shledat nic nemravného či zneužívajícího na tom, že žalobkyně využila svého zákonného práva ukončit nájem výpovědí a že se domáhá vyklizení bytu. Žalobkyně má legitimní zájem na tom, aby žalovaná byt opustila, což žalobkyni umožní s bytem nakládat, např. jej pronajmout jinému nájemci a mít tak z vlastnictví bytu užitek. Nejedná se tedy o případ, kdy by žalobkyně směřovala k poškození žalované, ale důvodně hájí vlastní zájmy. Po žalobkyni nelze požadovat, aby za této situace dále trpěla užívání bytu ze strany žalované. Za rozporné s dobrými mravy lze v této věci považovat spíše to, že žalovaná byt takto dlouhodobě užívá, aniž by hradila nájemné.

46. Pokud žalovaná uváděla, jak to bylo s převody vlastnického práva k bytu, ani v těchto skutečnostech soud neshledává nic, co by zakládalo rozpor s dobrými mravy. Byť jsou zde okolnosti, které nejsou obvyklé (prominutí dluhu v rámci kupní smlouvy mezi jinými osobami, závazek k převodu vlastnictví bytu po uplynutí nájmu mezi žalobkyní a žalovanou), nebyly zde ani tvrzeny a z provedeného dokazování nevyplynuly žádné skutečnosti, pro které by měly být provedené převody vlastnického práva neplatné. Ostatně žalovaná ani nezpochybňuje, že žalobkyně je vlastníkem předmětné bytové jednotky. Soud tak považuje za podstatné, že žalobkyně je vlastníkem, a proto je oprávněna domáhat se ochrany svých práv. V tomto směru nemá význam, jakým způsobem či za jakých okolností vlastnictví nabyla.

47. Pokud jde o dohodnutý budoucí převod na syna žalované, tak ve smlouvě o nájmu bytu ze dne [datum] byly mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuty podmínky, za kterých má k bezúplatnému převodu vlastnictví dojít. Bylo mimo jiné sjednáno, že v případě neplacení nájmu v řádných termínech dle této smlouvy zaniká tato povinnost žalobkyně. Uvedený závazek tak zanikl již z důvodu, že žalovaná řádně nehradila nájemné, a případná výpověď smlouvy či následné vyklizení bytu na to nemají žádný vliv. Není tomu tedy tak, že by syn žalované byl výpovědí a vyklizením bytu připraven o budoucí vlastnictví – o to jej připravila již skutečnost, že žalovaná řádně nehradila nájemné. Proto nelze ani souhlasit s tím, že se žalobkyně (nespravedlivě) vyvazuje ze svých závazků vůči synovi žalované. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně a žalovaná se dohodly na podmínkách, za jakých dojde k převodu vlastnictví na syna žalované, a jednou z těchto podmínek bylo řádné hrazení nájemného. Na této dohodě nelze shledat nic neplatného, neplatnost ostatně ani nebyla namítána. Skutečnost, že syn žalované vlastnictví nenabyde, tak je důsledkem toho, že žalovaná neplnila (navíc dlouhodobě) své povinnosti z nájemní smlouvy, není to vinou žalobkyně. Proto nelze ani v tomto směru požadavek na vyklizení bytu považovat za rozporný s dobrými mravy.

48. Pokud žalovaná uváděla, že pan [jméno FO] se zavázal v budoucnu převést byt na jejího syna a že jejich dohodu porušil tím, že byt převedl na žalobkyni (svou dceru), tak případné porušení dohody mezi panem [jméno FO] a žalovanou by mohlo případně být důvodem pro uplatnění nároků z porušení takové dohody vůči panu [jméno FO], ale nesouvisí to s žalobkyní. Soud navíc opakuje, že mezi žalobkyní a žalovanou byly následně sjednány podmínky pro budoucí převod bytu v nájemní smlouvě. Konečně žalovaná ani netvrdí, že by jí příslib budoucího převodu bytu na syna měl opravňovat k bezplatnému užívání bytu až do té doby. Smlouva o nájmu bytu ze dne [datum] uzavřená se [jméno FO] svědčí o opaku, když v ní bylo sjednáno nájemné.

49. Pokud pak žalovaná namítala, že žalobkyně věděla, že v budoucnu vlastnictví pozbyde z důvodu jejího závazku budoucího převodu bytu na syna žalované, a proto pro ni vlastnictví bytu nebylo zásadní životní skutečností, k tomu je namístě uvést, že žalobkyně sice patrně byt nepotřebuje k vlastnímu bydlení, ale přesto je vlastníkem a má tomu odpovídající práva, ale i povinnosti (např. hrazení plateb za byt, daně z nemovitosti). Žalobkyně se sice zavázala k budoucímu bezúplatnému převodu, ale za podmínky řádného placení nájemného po dobu více než 10 let, přičemž tuto povinnost žalovaná nesplnila a nadále dlouhodobě neplní. Na straně žalobkyně tak bylo očekávání řádného placení nájemného po sjednanou dobu. Ovšem za současné situace žalobkyně pouze musí za byt hradit, aniž by z něj měla jakékoliv příjmy, vlastnictví ji zatěžuje a nemá z něj žádný užitek. Po žalobkyni proto nelze spravedlivě požadovat, aby nadále umožňovala žalované užívat byt, za jehož užívání nic neplatí.

50. Pokud žalovaná uváděla, že do bytu investovala, tak to nemůže být překážkou pro vyklizení bytu. Bylo věcí žalobkyně, zda investovala do cizího bytu, ačkoliv nebyla jistota, že v budoucnu dojde k převodu vlastnictví. Otázku příp. úprav bytu při skončení nájmu řeší zákon (§ 2263 a násl. o. z.).

51. Žalovaná dále namítala, že vyklizení je v rozporu se zájmem jejího syn, který tak ztratí dosavadní domov. To je patrně pravda, ale ani z tohoto důvodu nelze po žalobkyni požadovat, aby nadále trpěla užívání bytu neplatícím nájemcem. Skutečnost, že syn bude muset byt opustit, je důsledkem neplnění povinností ze strany jeho rodiče – žalované, nikoliv vinou žalobkyně.

52. Pokud žalovaná odkazovala na svou nepříznivou sociální situaci, a to i vzhledem k možnostem nalezení případného nového bydlení, lze konstatovat, že není povinností žalobkyně zajišťovat žalované bezplatné bydlení z tohoto důvodu. Žalobkyně jako vlastník má legitimní zájem na tom, aby jí za užívání jejího bytu bylo hrazeno nájemné, příp. jej mohla užívat jiným způsobem. Žalovaná nemůže očekávat, že bude moci po dobu mnoha let v podstatě bezplatně užívat cizí byt. Není důvodu, aby těžká sociální situace žalované byla přenášena na žalobkyni. V této souvislosti však lze dále poukázat na to, že i když žalovaná byla zaměstnaná do konce roku [rok], ani v té době již nájemné nehradila.

53. Lze tedy shrnout, že důvody, pro které byl nájem ukončen, leží na straně žalované, která dlouhodobě neplatila nájemné. Za této situace nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby dále trpěla užívání bytu ze strany žalované. Žalobkyně má oprávněný zájem na vyklizení bytu tak, aby jej mohla dále užívat jako vlastník. Podání výpovědi a požadavek na vyklizení bytu proto nelze považovat za rozporné s dobrými mravy, resp. za zneužití práva z její strany.

54. Soud neshledal žádné jiné důvody neplatnosti podané výpovědi, ke kterým by měl přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.), a žalovaná nenamítala neplatnost výpovědi z jiných důvodů (§ 586 o. z.).

55. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně dala žalované platnou výpověď z nájmu bytu, přičemž byly splněny zákonné podmínky pro podání výpovědi. V daném případě se jednalo o výpověď bez výpovědní doby (§ 2291 odst. 1 o. z.), takže nájem zanikl okamžikem jejího doručení, tj. dne [datum], a žalovaná byla povinna byt odevzdat nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu. Tuto povinnost žalovaná nesplnila, nadále byt užívá bez právního důvodu, a žalovaná se tak právem domáhá ochrany svého vlastnického práva žalobou na vyklizení bytu (§ 1040 odst. 1 o. z.), resp. splnění povinnosti nájemce odevzdat po skončení nájmu byt (§ 2291 odst. 1 o. z., § 2292 o. z.). Proto soud žalobě vyhověl.

56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

57. Soud se neztotožnil s námitkou žalované, že by žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu, že ji žalobkyně před podáním žaloby nevyzvala k dobrovolnému splnění povinnosti a neupozornila na možnost podání žaloby. Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal výzvu k plnění. Avšak již ve výpovědi ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu a zároveň ji upozornila, že v opačném případě může být nárok vymáhán soudní cestou. Podmínky § 142a odst. 1 o.s.ř. tak byly splněny. Navíc i kdyby předžalobní výzva zaslána nebyla, nebyl by to důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni. Pokud žalovaná povinnost ani po doručení žaloby dobrovolně nesplnila, žalobě se bránila, je zjevné, že předžalobní výzva by se stejně minula účinkem, a za této situace již není namístě dovozovat negativní důsledky z případného nezaslání předžalobní výzvy (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).

58. Při stanovení odměny za zastupování žalobkyně advokátem soud vyšel ze závěrů vyslovených v judikatuře Ústavního soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. III. ÚS 3699/15), podle které v případě vyklizení nemovitosti nelze postupovat podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (podle kterého se za tarifní hodnotu považuje hodnota věci, které se právní služba týká), neboť aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu jen tam, kde je předmětem sporu sama nemovitost, nikoliv však již samotné její užívání. V případě vyklizení bytu je tak namístě stanovit tarifní hodnotu dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Náklady žalobkyně v této věci tvoří odměna za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání) 3x1 500 Kč a 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění v rámci podané výpovědi) 750 Kč, tj. celkem odměna 5 250 Kč, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 200 Kč, a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, tj. celkem 11 450 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí k rukám zástupkyně žalobkyně.

59. Lhůty ke splnění rozsudkem uložených povinností soud určil zákonné dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. k vyklizení bytu 15 dnů a k zaplacení nákladů řízení 3 dny, když pro stanovení jiných lhůt neshledal důvod.

Poučení