14 C 121/2021-57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o: náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 26 219 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 11. 3. 2021 do zaplacení, a to do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 5 244 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 20 575 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2021 domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost uhradit mu částku 31 463 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeným před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] (dále jen„ řízení před finančním arbitrem“). Žalobu odůvodnil tím, že správní řízení trvalo od 14. 6. 2017 (podání návrhu žalobce jako spotřebitele proti [právnická osoba] jako instituci) a bylo skončeno dne 2. 4. 2020 (rozhodnutím finančního arbitra o námitkách proti jeho nálezu), tedy více jak 33 měsíců. Předmětem posuzovaného řízení bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy (investiční životní pojištění) a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 74 100 Kč s příslušenstvím; finanční arbitr se v řízení dopustil průtahů, když nevydal nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě, čímž žalobce po extrémně dlouhou dobu udržoval v nejistotě ohledně výsledku sporu, i v existenční nejistotě. Řízení žalobce zatěžovalo nejen psychicky ale i časově, když musel aktivně čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra. Žalobce vyčíslil svůj požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy na základní částku 26 219 Kč (ze základu 15 000 Kč za rok řízení), kterou dále navýšil o 20 %, tj. na částku 31 463 Kč pro nevydání nálezu a ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě nemajetkové újmy, ale ta náhradu odmítla a pouze se omluvila za nesprávný úřední postup finančního arbitra, což žalobce nepovažuje za dostatečné.

2. Žalovaná žalobou uplatňovaný nárok neuznává, a to ani zčásti. Za den shromáždění poslední relevantní informace finančním arbitrem pro vydání nálezu je v posuzovaném případě možno považovat den 21. 1. 2019, kdy Instituce předložila finančním arbitrem požadované podklady. Od zahájení řízení dne 14. 6. 2017 do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, tedy do 21. 1. 2019, uběhlo 586 dnů. Obecně lze konstatovat, že postup shromažďování podkladů pro rozhodnutí probíhalo spíše plynule, s výjimkou období mezi daty 28. 11. 2017 do 25. 7. 2018, kdy probíhalo vyhodnocení zaslaných podkladů finančním arbitrem, po dobu cca 8 měsíců. Na délce řízení se svým jednáním podílel i žalobce, když jeho návrh ze dne 14. 6. 2017 vykazoval nedostatky. Na délce řízení se podílela i Instituce. Doba, po kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena, neboť zákonodárce nemohl předem predikovat, jaké všechny druhy sporů bude finanční arbitr řešit, jaká tvrzení budou účastníci řízení předkládat, jak budou v řízení spolupracovat, jaké podklady bude třeba pro rozhodnutí ve věci shromáždit, apod. Podle názoru žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, shromažďování podkladů o celkové délce 586 dnů je akceptovatelné, a to i s ohledem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j.: 63 Co 213/2020-96. Finanční arbitr vydal nález dne 27. 2. 2019. Předmětným nálezem rozhodl, že se Instituce z neplatné Pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila a po zohlednění námitky promlčení, kterou Instituce v řízení důvodně vznesla, a po zúčtování plnění stran neplatné smlouvy, rozhodl o tom, že je Instituce povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 36 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč ode dne 10. 4. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. Od shromáždění veškerých podkladů k vydání nálezu (dne 21. 1. 2019) do vydání nálezu (dne 27. 2. 2019) uběhlo 37 dnů. Finanční arbitr tedy nepřekročil lhůtu k vydání nálezu (90 dnů) danou mu ust. § 15 odst. 1 věty první zákona o finančním arbitrovi. Řízení o námitkách tedy započalo dne 7. 3. 2019 a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne 1. 4. 2020. Celková délka trvání námitkového řízení tudíž činila 391 dnů. Rozhodnutí o námitkách finanční arbitr vydal po uplynutí 30 denní, resp. 60 denní, zákonem předpokládané lhůty, sám lhůtu neprodloužil. V posuzovaném případě překročil finanční arbitr lhůtu o 331 dnů, než byla zákonná lhůta. O prodloužení lhůty v souladu s možností mu danou zákonem finanční arbitr žalobce a Instituci informoval pouze 2 x a dále žalobce a Instituci o dalším prodloužení lhůty neinformoval a i prodlouženou lhůtu překročil. Finanční arbitr pochybil v tom směru, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách administrativním nedopatřením dále opakovaně neprodloužil, když z povahy věci nešlo rozhodnout ani v zákonem předpokládané lhůtě. Žalovaná dále polemizuje s aplikací čl. 6 Úmluvy. Za dílčí porušení práva spočívající v neoznámení dalšího prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách se žalovaná žalobci omluvila, a to přípisem z dne 10. 3. 2021.

3. Mezi účastníky řízení není sporné, že řízení před finančním arbitrem, které bylo dne 14. 6. 2017 zahájeno pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] trvalo do 1. 4. 2020, kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách (toto bylo doručeno žalobci dne 2. 4. 2020). Mezi účastníky rovněž není sporný ani průběh řízení před finančním arbitrem. Mezi stranami je však sporné, zda se jednalo o nepřiměřenou délku řízení a samotné konstatování nesprávného úředního postupu je postačující formou zadostiučinění či nikoliv.

4. Soud vyšel z toho, že účastníci uvedli, že průběh řízení u finančního arbitra odpovídá tomu, co uvedla žalovaná ve svém vyjádření dne 24. 5. 2021, což odpovídá i důkazu spisem finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] [číslo]. V předmětné věci se žalobce v řízení před finančním arbitrem domáhal vydání bezdůvodného obohacení vyčísleného částkou 74 100 Kč s příslušenstvím, a to z důvodů neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění [číslo] označené jako Životní pojištění PROFI Invest, kterou žalobce uzavřel dne 4. 9. 2012 s počátkem pojištění ode dne 15. 9. 2012, s pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a s celkovým měsíčním běžným pojistným ve výši 2 300 Kč se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Instituce“). Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce finančnímu arbitrovi - dne 14. 6. 2017. Finanční arbitr vyzval žalobce dne 31. 7. 2017 k jeho doplnění. Žalobce na základě výzvy k odstranění vad podání finančnímu arbitrovi dne 15. 8. 2017 pouze částečně odstranil nedostatky návrhu, když sdělil, že jinými podklady nedisponuje. Finanční arbitr po předběžném posouzení dosud shromážděných podkladů dne 25. 7. 2018 vyzval žalobce, aby zvážil další procesní postup v řízení zejména s ohledem na námitku promlčení, kterou Instituce v řízení vznesla. Dne 14. 8. 2018 se žalobce vyjádřil k předběžnému posouzení finančního arbitra s tím, že s ním nesouhlasí, a trvá na rozhodnutí ve věci. Dne 13. 10. 2017 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce požádala finančního arbitra dne 31. 10. 2017 o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr žádosti dne 7. 11. 2017 vyhověl. Instituce opakovaně dne 13. 11. 2017 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr ji dne 16. 11. 2017 vyhověl. Instituce předložila své vyjádření a podklady finančnímu arbitrovi dne 28. 11. 2017. Finanční arbitr dne 31. 8. 2018 vyzval žalobce a Instituci, aby se dne 25. 9. 2018 seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Finanční arbitr současně vyzval žalobce k předložení aktuálních podkladů o zaplaceném pojistném. Dne 25. 9. 2018 se Instituce seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí v sídle Kanceláře finančního arbitra. Žalobce požádal finančního arbitra dne 2. 10. 2018 o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě a doložil další platby pojistného. Dne 9. 10. 2018 finanční arbitr jeho žádosti vyhověl, když tyto i téhož dne Žalobce obdržel. Žalobce dne 13. 11. 2018 předložil finančnímu arbitrovi vyjádření ke shromážděným podkladům, doplnil svá tvrzení a argumentaci, navrhl další dokazování a nově disponoval předmětem řízení, když nadále namísto uplatněného nároku na plnění nově vznesl nárok na určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši veškerého zaplaceného pojistného a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 74 100 Kč ode dne 10. 3. 2017 do zaplacení. Dne 11. 1. 2019 seznámil finanční arbitr Instituci s nově shromážděnými podklady od žalobce a vyzval ji k vyjádření se k nim a předložení aktuálních podkladů důležitých pro vydání rozhodnutí. Dne 11. 1. 2019 zároveň informoval žalobce a Instituci o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do 30. 1. 2019. Téhož dne (11. 1. 2019) vyzval finanční arbitr žalobce k doložení jeho tvrzení o úhradě dalších plateb pojistného. Žalobce na výzvu nereagoval. Dne 21. 1. 2019 Instituce zaslala finančnímu arbitrovi vyjádření a některé podklady podle výzvy finančního arbitra ze dne 11. 1. 2019. Finanční arbitr vydal nález dne 27. 2. 2019. Dne 7. 3. 2019 podala proti nálezu námitky Instituce. Finanční arbitr vyzval dne 15. 3. 2019 žalobce k podání vyjádření k námitkám Instituce. Žalobce podal proti nálezu finančního arbitra námitky dne 13. 3. 2019. V rámci těchto námitek žalobce doplňuje argumentaci, odkazuje na novou judikaturu v oblasti životního pojištění a navrhuje doplnění dokazování. Finanční arbitr vyzval dne 15. 3. 2019 Instituci k vyjádření se k námitkám žalobce. Instituce se k námitkám žalobce vyjádřila dne 26. 3. 2019. Dne 13. 5. 2019 informoval finanční arbitr žalobce i Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do dne 12. 6. 2019. Dne 18. 7. 2019 finanční arbitr vyzval Instituci k předložení aktuálních podkladů k pojištění z Pojistné smlouvy. Instituce předložila požadované podklady dne 26. 7. 2019. Finanční arbitr dne 4. 8. 2019 seznámil žalobce s nově předloženými podklady od Instituce a poskytl mu lhůtu k vyjádření. Dne 25. 10. 2019 informoval finanční arbitr žalobce i Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 15 pracovních dnů a vyzval je k předložení aktuálních podkladů k pojištění z Pojistné smlouvy. Instituce dne 5. 11. 2019 požádala o prodloužení lhůty a finanční arbitr její žádosti vyhověl. Instituce dne 5. 11. 2019 předložila požadované podklady. Finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách dne 1. 4. 2020, které bylo dne 2. 4.2021 doručeno žalobci.

5. Z výzvy ze 18. 9. 2020 adresované Ministerstvu financí soud zjistil, že žalobce se na ministerstvo obrátil s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení [spisová značka] [číslo]. Žalobce kompenzaci vyčíslil na částku 49 562,50 Kč. Výzva byla Ministerstvu financí doručena ještě téhož dne. Dopisem ze dne 10. 3. 2021, který adresovalo ministerstvo financí žalobci (jejímu právnímu zástupci), ministerstvo konstatovalo porušení práva a omluvilo se za nepřiměřenou délku řízení.

6. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud zjistil tento skutkový stav: V předmětné věci se žalobce v řízení před finančním arbitrem domáhal vydání bezdůvodného obohacení vyčísleného částkou 74 100 Kč s příslušenstvím, a to z důvodů neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění [číslo] označené jako Životní pojištění PROFI Invest, kterou žalobce uzavřel dne 4. 9. 2012 s počátkem pojištění ode dne 15. 9. 2012, s pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a s celkovým měsíčním běžným pojistným ve výši 2 300 Kč se společností [právnická osoba] Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce finančnímu arbitrovi - dne 14. 6. 2017. Finanční arbitr vyzval žalobce dne 31. 7. 2017 k jeho doplnění. Žalobce na základě výzvy k odstranění vad podání finančnímu arbitrovi dne 15. 8. 2017 pouze částečně odstranil nedostatky návrhu, když sdělil, že jinými podklady nedisponuje. Finanční arbitr po předběžném posouzení dosud shromážděných podkladů dne 25. 7. 2018 vyzval žalobce, aby zvážil další procesní postup v řízení zejména s ohledem na námitku promlčení, kterou Instituce v řízení vznesla. Dne 14. 8. 2018 se žalobce vyjádřil k předběžnému posouzení finančního arbitra s tím, že s ním nesouhlasí, a trvá na rozhodnutí ve věci. Dne 13. 10. 2017 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce požádala finančního arbitra dne 31. 10. 2017 o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr žádosti dne 7. 11. 2017 vyhověl. Instituce opakovaně dne 13. 11. 2017 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr ji dne 16. 11. 2017 vyhověl. Instituce předložila své vyjádření a podklady finančnímu arbitrovi dne 28. 11. 2017. Finanční arbitr dne 31. 8. 2018 vyzval žalobce a Instituci, aby se dne 25. 9. 2018 seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. Finanční arbitr současně vyzval žalobce k předložení aktuálních podkladů o zaplaceném pojistném. Dne 25. 9. 2018 se Instituce seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí v sídle Kanceláře finančního arbitra. Žalobce požádal finančního arbitra dne 2. 10. 2018 o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě a doložil další platby pojistného. Dne 9. 10. 2018 finanční arbitr jeho žádosti vyhověl, když tyto i téhož dne Žalobce obdržel. Žalobce dne 13. 11. 2018 předložil finančnímu arbitrovi vyjádření ke shromážděným podkladům, doplnil svá tvrzení a argumentaci, navrhl další dokazování a nově disponoval předmětem řízení, když nadále namísto uplatněného nároku na plnění nově vznesl nárok na určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši veškerého zaplaceného pojistného a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 74 100 Kč ode dne 10. 3. 2017 do zaplacení. Dne 11. 1. 2019 seznámil finanční arbitr Instituci s nově shromážděnými podklady od žalobce a vyzval ji k vyjádření se k nim a předložení aktuálních podkladů důležitých pro vydání rozhodnutí. Dne 11. 1. 2019 zároveň informoval žalobce a Instituci o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do 30. 1. 2019. Téhož dne (11. 1. 2019) vyzval finanční arbitr žalobce k doložení jeho tvrzení o úhradě dalších plateb pojistného. Žalobce na výzvu nereagoval. Dne 21. 1. 2019 Instituce zaslala finančnímu arbitrovi vyjádření a některé podklady podle výzvy finančního arbitra ze dne 11. 1. 2019. Finanční arbitr vydal nález dne 27. 2. 2019. Dne 7. 3. 2019 podala proti nálezu námitky Instituce. Finanční arbitr vyzval dne 15. 3. 2019 žalobce k podání vyjádření k námitkám Instituce. Žalobce podal proti nálezu finančního arbitra námitky dne 13. 3. 2019. V rámci těchto námitek žalobce doplňuje argumentaci, odkazuje na novou judikaturu v oblasti životního pojištění a navrhuje doplnění dokazování. Finanční arbitr vyzval dne 15. 3. 2019 Instituci k vyjádření se k námitkám žalobce. Instituce se k námitkám žalobce vyjádřila dne 26. 3. 2019. Dne 13. 5. 2019 informoval finanční arbitr žalobce i Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do dne 12. 6. 2019. Dne 18. 7. 2019 finanční arbitr vyzval Instituci k předložení aktuálních podkladů k pojištění z Pojistné smlouvy. Instituce předložila požadované podklady dne 26. 7. 2019. Finanční arbitr dne 4. 8. 2019 seznámil žalobce s nově předloženými podklady od Instituce a poskytl mu lhůtu k vyjádření. Dne 25. 10. 2019 informoval finanční arbitr žalobce i Instituci o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 15 pracovních dnů a vyzval je k předložení aktuálních podkladů k pojištění z Pojistné smlouvy. Instituce dne 5. 11. 2019 požádala o prodloužení lhůty a finanční arbitr její žádosti vyhověl. Instituce dne 5. 11. 2019 předložila požadované podklady. Finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách dne 1. 4. 2020, které bylo dne 2. 4.2021 doručeno žalobci. Žalobce uplatnil dne 18. 9. 2020 u žalované nárok na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení [spisová značka] [číslo]. Žalobce kompenzaci vyčíslil na částku 49 562,50 Kč. Výzva byla Ministerstvu financí doručena ještě téhož dne. Dopisem ze dne 10. 3. 2021, který adresovalo ministerstvo financí žalobci (jejímu právnímu zástupci), ministerstvo konstatovalo porušení práva a omluvilo se za nepřiměřenou délku řízení.

7. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 9. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk.:„ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 10. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 12. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“):„ k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění“.

13. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ 14. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 15. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 16. K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie.

17. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 18. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

19. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

20. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Shodně pak i v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kde se tento soudu zabýval i aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení.

21. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

22. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. Celková délka řízení byla 33 měsíců a 19 dní, kdy řízení bylo zahájeno podaným návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem dne 14. 6. 2017 a konečné rozhodnutí vydáno dne 1. 4. 2020 (žalobci doručeno dne 2. 4. 2021). S ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, soud zhodnotil, že řízení trvalo déle, než by mělo. Ostatně finanční arbitr je specializovaným orgánem zřízeným právě pro rozhodování tohoto typu sporů, tedy subjekt, který obdobných sporů rozhoduje a rozhodoval celou řadu. Z pohledu jeho specializace tak nešlo o složitý případ, respektive žádná mimořádnost z hlediska skutkového či právního v řízení najevo nevyšla.

24. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 Evropské úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a žádné důkazy se v tomto ohledu zásadně nevyžadují, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 Evropské úmluvy se na správní řízení před finančním arbitrem vztahuje a vznik újmy na straně žalobce je tak presumován.

25. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. V projednávané věci se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku újmy na straně žalobce, jak bylo popsáno výše, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobce, když tato újma je tvrzena a presumována právě ze správního řízení v žalobě uvedeného. Všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu újmy tak jsou splněny.

26. Pokud jde o postup finančního arbitra, soud dospěl k závěru, že tento neprojednal věc v přiměřené lhůtě. Finanční arbitr měl rozhodnout do 90 dnů ode dne shromáždění všech podkladů tj. ode dne 21. 1. 2019, kdy shromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí. Ve složitých případech lze lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů, o čemž arbitr musí účastníky bezodkladně vyrozumět. Finanční arbitr rozhodl nálezem dne 21. 1. 2019. Tedy v zákonem předpokládané lhůtě. S formální hlediska zde finanční arbitr lhůtu nepřekročil. Z hlediska materiálního má soud za to, že shromažďování podkladů v délce 586 dní je zcela nepřiměřené a soud zde shledává nečinnost finančního arbitra. O námitkách rozhodl dne 1. 4. 2020. Rozhodnutí o námitkách finanční arbitr vydal po uplynutí 30 denní, resp. 60 denní, zákonem předpokládané lhůty, sám lhůtu neprodloužil. V posuzovaném případě překročil finanční arbitr lhůtu o 331 den, než byla zákonná lhůta. O prodloužení lhůty v souladu s možností mu danou zákonem finanční arbitr žalobce a Instituci informoval pouze 2 x a dále žalobce a Instituci o dalším prodloužení lhůty neinformoval a i prodlouženou lhůtu překročil. Finanční arbitr pochybil v tom směru, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách opakovaně neprodloužil. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná, neboť délkou řízení v trvání cca 3 roky a 1 měsíc došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

27. Nesprávný úřední postup je dán, rovněž újma je dána na straně žalobce, a to dle čl. 6 Úmluvy. I snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. V řízení před finančním arbitrem žalobce uplatňoval částku 74 100 Kč s příslušenstvím, dle názoru soudu jde o nikoliv zanedbatelný předmět řízení, a z tohoto důvodu by žalobci mělo náležet odškodnění peněžité. Význam předmětu řízení nelze vzhledem k výši částky hodnotit jako nepatrný. V daném případě tak nepostačuje nepeněžité odškodnění. Shodně bylo judikováno Nejvyšším soudem i pod sp. zn. 30 Cdo 1907/2018:„ Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.“ Zbývalo tak posoudit, jaké přiměřené odškodnění, a to peněžité, žalobci náleží.

28. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první rok řízení. Je zároveň nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud při svém výpočtu odškodnění vycházel právě ze Stanoviska a za první dva roky řízení přiznal částku 15 000 Kč, resp. její polovinu po 7 500 Kč za rok, jelikož v prvních dvou letech je újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení částka narůstá. Soud vycházel právě z částky 15 000 Kč za rok průtahu s ohledem na celkovou délku řízení, která je 33 měsíců a 19 dní. V dalším roce soud vycházel z částky 15 000 Kč, tj. tuto částku s ohledem na to, že se jednalo už o třetí rok řízení, neponižoval. V třetím roce pak přiznal částku za 9 měsíců a 19 dnů, tj. 11 219 Kč. Základní částku 26 219 Kč by soud modifikoval v souladu s ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Co se týče modifikace podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, tak základní částku soud modifikuje tam, kde má za to, že to okolnosti případu odůvodňují. S ohledem na tuto skutečnost tak soud posuzoval a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. V této souvislosti soud uvádí, že pouze u některých kritérií by přistoupil u základní částky ve výši k provedení modifikace. Základní částku by soud navýšil o 10 % s ohledem na neinformování žalobce o prodloužení lhůty, avšak rovněž by ji snížil o 10 % pro složitost procesní (shromažďování většího množství podkladů). Pro další modifikace základní částky soud neshledal opodstatnění. Celkem tedy soud přiznal žalobci na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení před finančním arbitrem částku 26 219 Kč.

29. Žalobce žalobou požadoval částku v celkové výši 31 463 Kč s přísl., soud má však za to, že jím přiznaná částka v celkové výši 26 219 Kč je přiměřeným zadostiučiněním za řízení před finančním arbitrem, které trvalo cca 33 měsíců, a to z důvodů podrobně popsaných výše.

30. Zároveň přiznal soud žalobci i zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy žalovaná žalobci sdělila, že jeho nárok uplatněný výzvou neuznává. Co do zbytku žalované částky soud žalobu zamítl (výrok II.), když pro přiznání vyššího zadostiučinění neshledal důvody.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 575 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále pak k této částce náleží náhrada za ztrátu času spojeného s účastí na jednání dne 11. 8. 2021 za 6 půlhodin á 100 Kč a cestovného osobním automobilem [anonymizována tři slova] [číslo] při spotřebě 6,1 l/ 100 km z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 190 km v celkové výši 1 151 Kč. Dle § 14a pak i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 351 Kč ve výši 3 224 Kč.

Poučení