14 C 135/2018- 536

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa], [obec] b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa], [obec] - [část obce] zastoupeni oba: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ], [obec a číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [obec a číslo] [část obce] zastoupený: [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec a číslo] uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku takto:

Výrok

I. Soud nepřipouští změnu žaloby v rozsahu, v němž žalobci požadovali převod pozemků [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce] a [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce].

II. Soud připouští změnu žaloby, jejíž petit nadále zní: Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemku: Česká republika – [anonymizována tři slova] [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce] [rodné číslo], [datum narození] bytem [adresa žalobce], [datum narození] bytem [adresa] (dále jen„ nabyvatelé“) uzavírají podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemku:

1. Česká republika – [anonymizována dvě slova] úřad jako převodce spravuje mimo jiné nemovitost (dále jen„ pozemek“): - část pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, a to: o část o výměře 348 m2 oddělenou geometrickým plánem [číslo] 2022, odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, dne 23.11.2022, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. [číslo]. Uvedený geometrický plán [číslo] 2022 tvoří nedílnou součást této smlouvy.

2. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatelů podle ust. § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – [anonymizováno] úřadu [číslo jednací], ze dne 12.6.2001 a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní měst [obec], [číslo jednací] - PM [číslo], ze dne 27.4.2017, ve spojení s rozhodnutím [anonymizována dvě slova] úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní měst [obec], [číslo jednací], ze dne 26.7.2017, byl oceněn ČR – [anonymizována dvě slova] úřadem v souhrnné výši 2.208.150 Kč (slovy: dva miliony dvě stě osm tisíc jedno sto padesát korun českých).

3. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemek uvedený v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé jej přijímají do svého spoluvlastnictví, každý z nabyvatelů v rozsahu id. k celku pozemku.

4. Vlastnické právo k převáděnému pozemku, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Česká republika – [anonymizována dvě slova] úřad Nabyvatelé: [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobkyně]

III. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemku: Česká republika – [anonymizována dvě slova] úřad [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce] [rodné číslo], [datum narození] bytem [adresa žalobce] a [celé jméno žalobkyně] [rodné číslo], [datum narození] bytem [adresa] (dále jen„ nabyvatelé“) uzavírají podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemku:

1. Česká republika – [anonymizována dvě slova] úřad jako převodce spravuje mimo jiné nemovitost (dále jen„ pozemek“): - část pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, a to: o část o výměře 348 m2 oddělenou geometrickým plánem [číslo] 2022, odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí, dne 23.11.2022, kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod parc. [číslo]. Uvedený geometrický plán [číslo] 2022 tvoří nedílnou součást této smlouvy.

2. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatelů podle ust. § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], ze dne 12.6.2001 a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní měst [obec], [číslo jednací] - PM [číslo], ze dne 27.4.2017, ve spojení s rozhodnutím [anonymizována dvě slova] úřadu, KPÚ pro Středočeský kraj a hlavní měst [obec], [číslo jednací], ze dne 26.7.2017, byl oceněn ČR – [anonymizována dvě slova] úřadem v souhrnné výši 2.208.150 Kč (slovy: dva miliony dvě stě osm tisíc jedno sto padesát korun českých). Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemek uvedený v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé jej přijímají do svého spoluvlastnictví, každý z nabyvatelů v rozsahu id. k celku pozemku. Vlastnické právo k převáděnému pozemku, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Česká republika – [anonymizována dvě slova] úřad Nabyvatelé: [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobkyně]

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 18 125,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě). Jednalo se o pozemky v katastrálních územích [část obce], [obec] a [část obce], po několikerém zpětvzetí pak požadovali pouze převod pozemku [číslo] v [katastrální uzemí]. Žalobci jsou osoby oprávněné dle zákona o půdě a již více než 25 let marně usilují o převod náhradních pozemků za pozemky, které jim nebyly v restituci vydané. Nevydané pozemky se nacházely v [obec] a již v době jejich přechodu na stát byly určeny k zastavění obytným souborem [příjmení] [jméno]. Restituční nárok byl uplatněn v roce 1992 O tom, že žalobci nejsou vlastníky odňatých pozemků bylo rozhodnuto Magistrátem hl. města Prahy – [anonymizováno] úřadu [číslo jednací] ze dne 12.6.2001 (rozhodnutí 1) a rozhodnutím [anonymizována dvě slova] úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu č.j. SPU 156448/2017 – PM [číslo] ze dne 27.4.2017 ve spojení s rozhodnutím [anonymizována dvě slova] úřadu, Krajského [anonymizováno] úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu [číslo jednací] ze dne 26.7.2017 (rozhodnutí 2). Rozhodnutí se vztahuje na ideální pozemku č. PK [číslo] v k.ú. [část obce], kde nebyl vlastníkem předchůdce žalobců, [jméno] [celé jméno žalobce] na pozemky [číslo] (část), [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce], kde žalobci nejsou vlastníky každý ideální . Náhradní pozemky za tyto pak nebyly dosud žalobcům převedeny, když veřejné nabídky náhradních pozemků jsou neadekvátní a žalovaný upřednostňuje úplatné veřejné nabídky. Žalobci se tedy po dobu mnoha let nebyli schopni domoci náhradních pozemků, což svědčí o liknavosti a svévolnosti postupu žalovaného a žalobcům nezbývá, než podat žalobu na přímý převod pozemků. Žalovaný rovněž nesprávně určil restituční nárok žalobců, když z rozhodnutí 1 stanovil restituční nárok v hodnotě 38 770,34 Kč (tedy 19 385,17 Kč pro každého z žalobců) a z rozhodnutí 2 částkou 103 643,76 Kč (tedy 51 821,88 Kč pro každého z žalobců). Žalovaný při stanovení nároku nezohlednil stavební charakter odňatých pozemků, i když žalobci požádali o jejich přecenění. žalobci svůj restituční nárok vyčíslili na 1 104 075 Kč pro každého z nich, a to dle znaleckého posudku ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 27.2.2018. Žalobci se mohou domáhat i pozemků, které do veřejných nabídek zařazeny nejsou, a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, neboť je to pro ně jediná možnost, jak se domoci svého nároku. Žalovaný nesprávně ocenil restituční nárok žalobců, byl v dlouhodobém prodlení při vypořádání jejich nároků, jeho veřejné nabídky měly nedostatečnou strukturu a kvalitu. Pozemky, které žalovaný ve svých nabídkách prezentuje, jsou malých výměr, s omezeným přístupem, ve svahu apod. Žalovaný převedl množství kvalitních pozemků na jiné osoby, popř. obce dle zákona č. 95/1999 Sb., často za výhodných podmínek. Žalobci nemají řádnou možnost se zúčastnit veřejných nabídek, a to s ohledem na spor o výši restitučního nároku, právní předchůdce žalobců o náhradní pozemky žádal (29.8.2001, 27.11.2001, 18.9.2003, 29.4.2002, 13.10.2003), nebyl však úspěšný. Sami žalobci se veřejných nabídek nezúčastnili, neboť nabízené pozemky nejsou adekvátní pozemkům odňatým. Žalobci uplatnili své právo řádně a ve lhůtách dle zákona v roce 1992, dosud se však nápravy křivd nedomohli. Rozhodnutí o restitučním nároku přišlo až v roce 2017, tedy po více než 25 letech, ačkoliv pro rozhodnutí neexistovaly objektivní překážky. Účast žalobců na veřejných nabídkách není možná kvůli sporu o výši restitučního nároku (rozhodnutí NS ČR sp.zn. 28 Cdo 155/2016). Ohledně neplnění povinností žalovaného při sestavování veřejných nabídek žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3767/2009. Nevydané pozemky je třeba ocenit jako stavební, neboť pozemek [číslo] v k.ú. [část obce] přešel do vlastnictví státu za účelem uskutečnění výstavby dne 1.4.1982, stejně jako pozemky [číslo] které na stát přešly k 2.2.1984 za účelem uskutečnění stavby obytného souboru [příjmení] [jméno]. žalobci nejprve požadovali finanční plnění, svou žádost však vzali zpět právě pro nesprávné určení výše restitučního nároku. Náhradní pozemky, jejichž vydání se žalobci domáhají, je třeba ocenit dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ke dni 24.6.1991, což zajistí ekvivalenci plnění a odkázali na rozhodnutí nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 3767/2009, 28 Cdo 1781/2003, 28 Cdo 2281/2012 a Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3169/07.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že zařazuje do veřejných nabídek dostatečné množství pozemků, které nejsou z převodu vyloučeny, prověřuje je postupně – k požadovaným pozemkům dosud prověření není. Žalovaný by měl pozemky převádět způsobem, který zaručuje všem oprávněným stejný přístup, což je možné pouze za využití veřejných nabídek, jen takový proces je transparentní (rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 495/02, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 3453/2007, 28 Cdo 171/2009, 28 Cdo 3893/2008, 31 Cdo 3767/2009). Není pravdou, že by žalovaný byl v prodlení s uspokojováním restitučních nároků žalobců., když [celé jméno žalobce] vznikl restituční nárok až v souvislosti s rozhodnutím z roku 2017, [celé jméno žalobkyně] je pak držitelkou restitučního nároku od roku 2006, nejedná se tedy o 25 let. Žalobci mohli již dříve uplatnit právo na přecenění nároku, žalovaný nemá povinnost dohledávat doklady o charakteru nevydaných pozemků jako stavebních. Délka 25 let se vztahuje k řízení jiného subjektu, nikoliv žalovaného, svědčí také o nedostatečném projevení zájmu žalobců o převod náhradních pozemků. Nároky restituentů jsou vypořádány z 95%. Žalobci neprokázali konkrétní liknavé chování žalovaného, taková otázka vždy musí být zkoumána individuálně. Žalobci se nikdy neúčastnili veřejné nabídky a nesprávné ocenění nároku namítají až nyní, až po roce 2017, předtím o tom žalovaný neměl žádné informace. Právní předchůdce žalobců se sice nabídek zúčastnil, avšak to, že neuspěl, šlo k jeho tíži (nedoplnění žádosti apod.). Žalobce [celé jméno žalobce] nejprve souhlasil s oceněním a bylo mu vyplaceno náhradní plnění, následně svou žádost o finanční náhradu vzala žalobkyně [jméno] [příjmení] zpět. Žalovaný také uvedl, že délka správního řízení sama o sobě nenaplňuje požadovaný stupeň výjimečnosti, na jejímž základě by vzniklo právo domáhat se vydání pozemku mimo veřejnou nabídku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5016/2014). Nahrazení projevu vůle je výjimečným postupem, jehož podmínkami jsou dlouhodobá aktivní a marná snaha oprávněné osoby o získání náhradního pozemku ve veřejných nabídkách a kvalifikovaný nezákonný postup žalovaného. Žalobci 11 let uznávali výši svého restitučního nároku (od doby dědictví po předchůdci žalobců do žádosti o přecenění) a nedomáhali se ani pozemků ani přecenění. Jejich nárok tak je promlčen. Žalovaný také namítal, že nelze oceňovat odňaté pozemky ke dni 24.6.1991, jestliže ke zvýšení hodnoty došlo bez přičinění oprávněné osoby. Pokud byl odňat zemědělský pozemek, je třeba poskytnout náhradu za zemědělský pozemek (rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 101/2003, 28 Cdo 1518/2007, 28 Cdo 2699/2008). Žalovaný pak k pozemku [číslo] v k.ú. [obec] uvedl, že tento pozemek je nepřevoditelný, neboť je zastavěn stavbou garáže, což je patrné z veřejně dostupných leteckých map a fotografií. Na pozemku se také nachází dětské hřiště s herními prvky, pozemek je oplocený a tvoří funkční spojení se stavbou rodinného domu. Tento pozemek také nelze zemědělsky obhospodařovat, když je územním plánem obce určen k zastavění. Pozemek se také nachází v souvislém pásmu zástavby. Žalovaným byly vydány pozemky v řízení u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, v současnosti již žádný z nich není ve vlastnictví žalovaných.

3. Žalobci vzali postupně zpět svou žalobu ohledně všech pozemků kromě pozemku [číslo] v k.ú. [obec]. Soud proto ohledně všech pozemků, pro které byla žaloba vzata zpět, řízení dle ust. § 95 odst.2 o.s.ř. zastavil. Při dalším rozhodování pak již vycházel jen z důkazů, vztahujících se k pozemku [číslo] v k.ú. [obec].

4. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 10.2.2021, když uzavřel, že žalobci mohou požadovat přímý převod pozemků z vlastnictví státu do svého vlastnictví, když jejich právní předchůdce se snažil účastnit nabídek na převod pozemků, nevydané pozemky však nebyly řádně oceněny a neměl tedy možnost svůj nárok řádně uplatnit. Ocenění, které provedl žalovaný, shledal soud nesprávným a přiklonil se k ocenění, které zohledňuje stavební charakter pozemků. Na všech odňatých pozemcích mělo být vystavěno sídliště [příjmení] [jméno] a již v době převodu pozemků na stát existovaly i územní rozhodnutí. Cena odňatých pozemků tak byla soudem zjištěna ve výši 12 188 764,83 Kč. K námitce žalovaného, že pozemek, jehož převod žalobci žádají je ve funkční souvislosti se stavbou rodinného domu a je na něm dětské hřiště soud uvedl, že na pozemku je postaven pouze zahradní přístřešek, pozemek je z větší části loukou a jeho připlocení k zahradě u rodinného domu nemůže jít k tíži žalobců. Pozemek tedy shledal způsobilým k převodu a žalobě vyhověl.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání a Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudek okresního soudu potvrdil a uvedl, že pozemek není vyloučený z převodu, neboť není zatížen právy třetích osob, judikáty předložené žalovaným k odvolání se nevztahují na skutkově obdobný případ a neoprávněné užívání pozemku a zřízení zahradního přístřešku na něm také není překážkou pro vydání pozemku. Není také rozhodné, zda bude pozemek užit ke spekulativnímu obchodu, ke střetu mezi individuálním a veřejným zájmem nedojde.

6. Proti potvrzujícímu rozsudku podal žalovaný dovolání a Nejvyšší soud ČR oba rozsudky nižších soudů zrušil s tím, že je třeba posoudit funkční souvislost pozemku s pozemkem sousedním a touto funkční souvislostí může být i užívání zahrady, která plní funkci relaxační či hospodářskou. Je třeba se vypořádat s tím, zda se jedná o pozemek zastavěný a vhodný k vydání právě s ohledem na jeho částečné užívání s rodinným domem. Výrok o zastavení řízení ohledně ostatních pozemků zůstal v právní moci.

7. Žalobci pak změnili žalobu a požadovali pozemky v katastrálním území Čenkovice, žalovaný se změnou žaloby nesouhlasil a navrhl, aby ji soud nepřipustil. Podle ust. § 95 odst.2 o.s.ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. Soud nepřipustil změnu žaloby a její rozšíření o další pozemky, neboť spornou otázkou v řízení zůstává charakter pozemku v [katastrální uzemí] a přípustnost jeho vydání. Dosavadní řízení bylo vedeno s cílem objasnit možnost vydání právě tohoto pozemku, rozšíření o další pozemky by řízení prodloužilo o další dokazování, což by bylo již nehospodárné.

8. Naopak soud dle ust. § 95 odst.1 o.s.ř. připustil změnu žaloby v tom smyslu, že žalobci nadále požadují pozemek, oddělený geometrickým plánem tak, že ta jeho část, která je užívána s rodinným domem nadále požadována není.

9. Soud při svém současném rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze spisu Státního pozemkového úřadu sp.zn. PÚ [číslo] bylo zjištěno, že právnímu předchůdci žalobců, [jméno] [celé jméno žalobce], nebyl vydán pozemek č. PK [číslo] a [číslo] o výměře 5915 m2 o výměře 13 456 m2 v k.ú [část obce], když nebyl shledán vlastníkem jedné jeho poloviny (zjištěno z rozhodnutí pozemkového úřadu Magistrátu hl.m. [obec] ze dne 12.6.2001, č.j. PÚ 6361/92/1), žalobcům nebyla vydána každému části pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] o výměře 9971 m2 a část téhož pozemku o výměře 10036m2, když nebyli shledáni jeho vlastníky (Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl.m. Prahu ze dne 27.4.2017, č.j. SPU 165448/2017 – PM [číslo] a ze dne 26.7.2017, [číslo jednací]). Pozemek [číslo] v k.ú. [část obce] byl vyvlastněn [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení] rozhodnutím Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 1.4.1982, když na tomto pozemku měla být územním rozhodnutím z 5.3.1981 umístěna stavba [příjmení] [příjmení] [jméno] (zjištěno z rozhodnutí ONV [obec a číslo] ze dne 1.4.1982). Dne 31.10.1982 uzavřeli [jméno], [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] kupní smlouvu s Československým státem na prodej pozemku [číslo] díl 1 a 2 v k.ú. [část obce] za kupní cenu 8 372 Kč (zjištěno z kupní smlouvy). Pozemky [číslo] v k.ú. [část obce] byly vyvlastněny [jméno], [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] rozhodnutím Obvodního úřadu [obec a číslo] ze dne 2.2.1984, neboť podle územního rozhodnutí ze dne 3.5.1981 měl na těchto pozemcích být vystavěn obytný soubor [příjmení] [jméno] (zjištěno z rozhodnutí Obvodního řadu [obec a číslo] ze dne 2.2.1984). Rozhodnutím Národního výboru hl. města Prahy ze dne 14.9.1983 bylo rozhodnuto o vynětí pozemku [číslo] ze zemědělského půdního fondu (zjištěno z rozhodnutí ze dne 14.9.1983). Na pozemku [číslo] bylo povoleno umístění rodinných domů v roce 1994 (zjištěno z rozhodnutí o umístění stavby ze dne 10.3.1994). Dědici [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého dne [datum] jsou žalobci (zjištěno z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.12.2006, č.j. [číslo jednací]). Pozemky [číslo] se staly částí pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] (zjištěno z identifikace parcel). Dne 21.12.1992 uplatnil [jméno] [celé jméno žalobce] svůj nárok na pozemky [číslo] v k.ú. [část obce] a [číslo] v k.ú. [část obce] a [číslo] v k.ú. [část obce].

10. Z přihlášek k veřejné nabídce pozemků ze dne 29.4.2002 a 13.10.2003 bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalobce] se přihlásil k veřejné nabídce pozemků, z přípisů Pozemkového Fondu ČR bylo zjištěno, že nebyl úspěšný. [jméno] [celé jméno žalobce] se účastnil celkem šesti nabídek, tři ze žádostí nebyly platné, neboť byly doručeny po termínu (zjištěno ze sestavy z databáze SPÚ). Žalobci se žádné z nabídek neúčastnili (zjištěno z databáze SPÚ).

11. Pozemkový fond vyhlásil ohledně pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] výzvu k návrhu na uzavření smlouvy o převodu zemědělského pozemku dle ust. § 276 odst.2 obch. zák., neboť se o něj přihlásilo více zájemců. Minimální cena činila 49 310 Kč, prodán byl za cenu 158 900 Kč, když část ceny byla zaplacena v penězích, část byla započtena na nárok na převod jiného pozemku (zjištěno z výzvy a kupní smlouvy). Dále Pozemkový fond uzavřel kupní smlouvu na pozemky v [obec] [část obce], kde byla opět část kupní ceny započtena na nároky za nevydané pozemky, další část kupní ceny ve výši 848 905 Kč měla být zaplacena v ročních splátkách po 28 297 Kč od roku 2004 do roku 2033, k zajištění bylo zřízeno zástavní právo na pozemcích, za každé jednotlivé porušení byla sjednána smluvní pokuta 10% kupní ceny (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 2.10.2003).

12. Průměrná délka období od právní moci pozemkového úřadu do úplného vypořádání nároku na náhradu činí 5,92 let (zjištěno ze sdělení [anonymizována tři slova] ze dne 13.11.2014).

13. Nabídky pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb. se týkaly např. pozemků o výměře 0,3 ha, 0,9 ha, 0,47 ha, a větších (zjištěno z přehledu nabídek).

14. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] požádala dne 4.9.2017 o vyplacení pohledávky z titulu nevypořádaných restitučních nároků, následně tuto žádost vzala zpět (zjištěno ze žádosti a zpětvzetí).

15. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] – [číslo] ze dne [datum], který byl zpracován dle vyhlášky č. 316/90 Sb. ve stavu pozemků ke dni přechodu vlastnictví na stát bylo zjištěno, že pozemek [číslo] má hodnotu 2 354 800 Kč, pozemek [číslo] má hodnotu 1 744 925 Kč, pozemek [číslo] má hodnotu 70 000 Kč, pozemek [číslo] má hodnotu 246 575 Kč, celkem 4 416 300 Kč. Žalovaný ocenil nároky žalobců na 71 207,05 Kč s tím, že [celé jméno žalobce] má zůstatek nároku 51 821,88 Kč, [celé jméno žalobkyně] má zůstatek nároku celý (zjištěno z Přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby). Dne 15.12.2017 požádali žalobci o přecenění nároku, k tomu [anonymizována dvě slova] úřad sdělil, že postupoval dle metodiky (zjištěno ze žádosti a odpovědi ze dne 23.1.2018).

16. Pozemek [číslo] v k.ú. [obec] je vlastnictvím státu, nejsou na něm evidována žádná věcná břemena, jeho výměra činí 488 m2 a jedná se o trvalý travní porost (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí). Jedná se o pozemek, který není zastavěný, je určen k zastavění, jeho výměra nepostačuje k výstavbě rodinného domu (minimální výměra by byla 1 200 m2), není vyloučen z převodu (zjištěno ze zprávy [územní celek]). Jeho cena podle vyhlášky č. 316/1990 Sb. činí 8 686,40 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 21.6.2018). Tento pozemek sousedí s rodinným domem a je zřejmě částečně využíván jako zahrada tohoto objektu. Zbývající část je součást zemědělsky obhospodařované půdy (zjištěno z fotografií). Na pozemku se nachází zahradní přístřešek, nikoliv garáž, přilehlý dům byl dokončen po roce 1993 (zjištěno ze zprávy starosty [územní celek]).

17. Dále soud doplnil dokazování místním šetřením, kde bylo zjištěno, že přes pozemek [číslo] vede plot, na jeho sporné části stojí dřevěný přístřešek, je zde houpačka, lavičky, ohniště. Spoluvlastník přilehlého pozemku a rodinného domu, [jméno] [příjmení] uvedla, že vědí o tom, že část jimi užívaného pozemku patří státu, mají na něj již i nájemní smlouvu, kterou předložila. Asi v roce 2005 jim stát pozemek nabízel, pak to utichlo. Zbytek pozemku obhospodařuje soused [jméno] [příjmení], ten jej seká, prý platil také nájemné. Ta část, kterou manželé [příjmení] užívají je menší, než zbytek nárokovaného pozemku.

18. Žalobci pak předložili geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2022 ze dne 23.11.2022. Z geometrického plánu bylo zjištěno, že z pozemku [číslo] se odděluje pozemek [číslo] o výměře 140 m2, pozemek [číslo] má nadále rozlohu 348 m2. K tomuto geometrickému plánu žalovaný sdělil, že takto oddělený pozemek [číslo] je převoditelný, jeho cena je 7 179,60 Kč. Tuto cenu pak žalobci učinili nespornou.

19. Žalobci podali obdobné žaloby také u jiných okresních soudů. Okresní soud v Mladé Boleslavi jejich žalobě rozsudkem ze dne 28. 1 2019, č.j. 20C 128/2018 – 366 vyhověl, po podaném odvolání byl tento rozsudek rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22.10.2019, č.j. 22 Co 153/2019 – 415 potvrzen. V tomto řízení byl nahrazen projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy na převod pozemků v k.ú. [obec], [obec], [obec] a [obec]. Soud uzavřel, že restituční nárok žalobců dosud nebyl zcela vypořádán z důvodu liknavého přístupu žalovaného. Žaloba na nahrazení projevu vůle je v takovém případě přípustná. Žalovaný nesprávně ocenil nevydané pozemky, neboť dle konstantní judikatury měly být oceněny jako pozemky stavební, když byly určeny k zástavbě. Tím však byli žalobci vyloučeni z účasti na veřejných nabídkách. Námitka promlčení práva na přecenění nároku nebyla shledána důvodnou, když odkaz na judikaturu byl nepřípadný. Ceny náhradních pozemků, které budou dle tohoto rozsudku převedeny, činí 1 974 167,30 Kč.

20. O další žalobě žalobců rozhodoval Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12.9.2020, č.j. [číslo jednací] a rovněž žalobě vyhověl ohledně jednoho pozemku – [číslo] v k.ú. [anonymizováno] v ceně 22 056 Kč. Právní posouzení je obdobné jako v případě předchozího rozsudku, námitka promlčení nebyla shledána důvodnou.

21. Podle ust. § 4 odst.1 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

22. Podle odst.4 téhož ustanovení v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

23. Podle ust. § 11a odst.1 oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

24. Podle odst.2 téhož ustanovení pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu.

25. Podle odst.14 téhož ustanovení cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

26. Podle ust. § 28a pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

27. Podle ust. § 11 odst.1 písm. c) zákona o půdě nelze vydat pozemky, pokud pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

28. K obecným podmínkám možnosti vydání pozemku žalobcům za pozemky, které jim nebyly v restituci vydány, se soud zabýval již v předchozím svém rozsudku. Lze souhlasit se žalovaným, že základním způsobem reparace majetkových vztahů k půdě je účast ve veřejných nabídkách, kde žalovaný nabízí pozemky ve vlastnictví státu restituentům. Předchůdce žalobců řádně uplatnil svůj nárok v roce 1992 (to sporné nebylo), poslední rozhodnutí o tomto nároku pochází z roku 2017 (25 let). I když žalovaný namítá, že o nároku rozhodoval jiný subjekt, nelze přehlédnout, že se stále jedná o stát, jehož povinností bylo dle zákona o půdě napravit křivdy, ke kterým v minulosti došlo. Ať už zdržení způsobil jakýkoliv orgán státu, nárok žalobců zůstal 25 let bez rozhodnutí a 28 let bez řádného vypořádání. Takový postup je možné hodnotit jako liknavý a svévolný v intencích rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 495/02. Postoj žalovaného, který na žádost o přecenění odpoví pouze tím, že postupoval dle metodiky (aniž by metodiku vysvětlil nebo se zabýval tím, zda v tomto případě byla užita správně) má znaky liknavosti, která znemožňuje žalobcům, aby se řádně domohli svého práva. Stát by měl upřednostnit nápravu právních vztahů k restituentům před jakýmkoli jiným převodem nemovitostí, což nečiní, to je patrné již jen z délky restitučních řízení. Opožděné vypořádání má podobné následky jako odmítnutí vypořádání – původní restituenti se nápravy nedočkají, což se stalo i v tomto případě, když [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel, aniž by se dočkal nápravy. Podle vyjádření žalovaného by to měli být restituenti, kdo se bude aktivně zajímat o možnost nápravy, bude se hlásit do veřejných nabídek a bude doufat, že uspěje i za cenu zisku mnoha malých a spolu nesouvisejících pozemků. Stát by měl ale sám vytvářet podmínky, aby bylo možno náhradní pozemky vydat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.12.2009 sp.zn. 31 Cdo 3767/2009). [jméno] [celé jméno žalobce] se do nabídek hlásil, ne vždy ovšem splnil všechny podmínky, které stát požadoval, aktivní však byl. Pokud nebyl opakovaně úspěšný, nelze mu přičítat k tíži, že jeho aktivita poklesla a následně se nápravy domáhali až jeho dědici. Soud také nepřičetl k tíži dědiců, že o přecenění požádali až v roce 2017, neboť v tomtéž roce teprve restituční řízení skončilo. Jejich právo není promlčeno, jedná se o vlastnické právo k pozemkům, nikoliv o právo žádat o přecenění. Cena pozemků objektivně existuje v nějaké výši, kterou zjišťuje buď správní orgán, nebo soud jako předběžnou otázku. Nic takového jako právo na přecenění, které by mohlo být promlčeno, neexistuje. Ze všech těchto důvodů tedy žalobci mohou požadovat přímý převod pozemků z vlastnictví státu.

29. Další spornou otázkou je cena původně odňatých pozemků Žalovaný ocenil pozemky jako zemědělské s tím, že v době přechodu na stát se jednalo o zemědělské pozemky, jejichž cena je výrazně nižší než cena pozemků stavebních. Žalobci namítají, že pozemky byly vyvlastněny či prodány za účelem výstavby areálu [příjmení] [jméno]. Z rozhodnutí o vyvlastnění a kupní smlouvy soud zjistil, že v době přechodu pozemků na stát již existovalo územní rozhodnutí o umístění areálu [příjmení] [jméno] na těchto pozemcích, byť ještě nebyly odňaty ze zemědělského půdního fondu. Ve všech rozhodnutích však je zmínka o tom, že se na pozemcích bude stavět, koneckonců právě proto byly vyvlastněny nebo nuceně vykoupeny. Za této situace se však skutečně nejednalo o zemědělské pozemky a je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle ust. § 14 odst.1 vyhl. č. 182/1988 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.4.2014, sp.zn. 28 Cdo 444/2014). Cena pak má být stanovena pro odňaté i vydávané pozemky k jednotnému datu – 24.6.1991 (ust. § 28a zákona o půdě). Soud má tedy za to, že cena odňatých pozemků pro oba žalobce činí 2 188 764,83 Kč. Z této částky byli žalobci uspokojeni v rozsahu 1 974 167,30 Kč dle rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi a 22 056 Kč dle rozsudku Okresního soudu v Olomouci. Jejich zbývající restituční nárok tak činí 192 541,50 Kč Cena pozemku [číslo] v k.ú. [obec] činí 7 179,60 Kč, je tedy možné tento pozemek žalobcům vydat.

30. Žalovaný původně namítal, že pozemek [číslo] v k.ú. [obec] nelze vydat, neboť je určen k zastavění, je na něm stavba garáže a pozemek je využíván s rodinným domem jako zahrada. Je v souvislé zástavbě a nelze jej zemědělsky obhospodařovat. Pozemek je sice určen k zastavění, na něm samotném však není možné postavit rodinný dům, neboť velikost pozemku k tomu nedostačuje (to sdělila [územní celek]). To, že je pozemek určen k zastavění, není překážkou pro vydání takového pozemku dle ust. § 11 odst.1 písm. c) zákona o půdě. Po oddělení pozemku geometrickým plánem pak požadovaná část pozemku není ničím zastavěna, žalovaný nenamítal, že by tato část byla užívána způsobem, který by vydání pozemku neumožňoval. Žalovaný také nenamítal, že by požadovaný pozemek byl využíván s jiným pozemkem, což by znemožňovalo jeho vydání. Oddělení pozemku geometrickým plánem, který je nedílnou součástí rozsudku je možné i bez souhlasu stavebního úřadu, což je uvedeno i ve stanovisku Ústavního soudu ze dne 12.10.2021, sp. zn. Pl ÚS – st. 54/21.

31. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst.2 a 150 o.s.ř. Žalobci sice vzali svou žalobu z větší části zpět, co do základu svého nároku však byli úspěšní již v prví fázi řízení. Zpětvzetí se týkalo pozemků, které v průběhu řízení změnily vlastníka (to nemohli žalovaní ovlivnit vůbec) nebo byly sporné, popř. jejich hodnota přesahovala po rozhodnutí ostatních okresních soudů zůstatek nevypořádaného nároku žalobců. Za této situace tak žalobci v rámci ekonomie řízení požadovali pouze nesporný pozemek (který žalovaný začal sporovat až před posledním jednáním ve věci), což lze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele proto, aby žalobcům nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaného v řízení před prvním rozhodnutím okresního soudu, zároveň však to neodůvodňuje přiznání jejich nákladů řízení. Soud však dále rozhodoval o nákladech řízení, které vznikly po rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byl původní rozsudek částečně zrušen. Řízení po dovolání již probíhalo pouze ve vztahu k jedinému pozemku, a i když byl žalovaný v dovolání úspěšný, v konečném rozhodnutí ve věci byli úspěšnější žalobci. Žalobci byli úspěšní co do pozemku, který původně požadovali, mají tedy právo na náhradu jedné poloviny svých nákladů za řízení po dovolání. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby pro každého ze žalobců, po snížení o 20% pak 1 200 Kč pro každého ze žalobců celkem tedy 14 400 Kč za 12 úkonů (účast u tří jednání a jednoho místního šetření a sepis dvou vyjádření, a to pro každého ze žalobců) dle ust. § 6 a 7, 11 odst.1 a 12 odst.4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 600 Kč za dva úkony právní pomoci dle ust. § 11 odst.2 vyhlášky (jedno krátké vyjádření pro oba žalobce) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 7 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 2 100 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Škoda se spotřebou 4 l nafty na 100 km za 1 420 km (třikrát cesta k jednání v roce 2022 při jedné cestě o délce 170 km v jednom směru a jedna cesta k místnímu šetření v déle 200 km v jednom směru) při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 47,10 Kč a 36,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), celkem 9 060 Kč a 32 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 6 291,60 Kč. Žalobcům vznikly náklady v celkové výši 36 251,60 Kč, z toho jedna polovina činí 18 125,80 Kč.

32. O náhradě nákladů řízení státu soud nerozhodoval, neboť oba účastníci jsou od soudních poplatků osvobozeni a náhradu nákladů řízení státu jim tak uložit nelze (ust. § 148 odst.1 o.s.ř.).

Poučení