14 C 135/2019-183

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 6. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. V převyšující části co do 280 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 6. 6. 2019 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 36 912 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u soudu 10. 6. 2019 náhrady škody a nemajetkové újmy. Uvedla k tomu, že dne 30. 6. 2016 byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 10 C 462/2018-318, kterým bylo rozhodnuto o její povinnosti (jako žalované 1) strpět přes pozemek průchod a průjezd žalobce. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Dne 23. 5. 2017 bylo Městským soudem v Praze o odvolání rozhodnuto v žalobkyní napadeném výroku I. tak, že byl potvrzen a ve výrocích II., V., VI. a VII. ve vztahu k ní zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení a rozsudek nabyl právní moci dne 2. 8. 2017. Proti tomuto pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně dovolání. Dne 11. 6. 2018 byl žalobkyni doručen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 Cdo 4843/2017-443, kterým byl zrušen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 včetně výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383 (tj. výrok, kterým bylo přes nemovitosti žalobkyně povoleno právo cesty). Došlo tak k vydání nezákonného pravomocného, následně zrušeného rozhodnutí - rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 572/2016-383, ze dne 23. 5. 2017. Na základě výše uvedeného (následně zrušeného) pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 572/2016-383, ze dne 23. 5. 2017 byla v mezidobí vůči žalobkyni (v daném exekučním řízení povinné) u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., zahájena a vedena exekuce sp. zn. [spisová značka] (na vymožení povinnosti uložené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 6. 2016, č. j. 10 C 462/2008-318, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383; zároveň byly vymáhány náklady oprávněného a náklady exekuce) - viz vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 30. 8. 2018, č. j. [číslo jednací]. Tato exekuce byla vedena nejen na základě nezákonného (následně zrušeného) exekučního titulu, ale i nedůvodně, jak žalobkyně opakovaně sdělovala soudnímu exekutorovi ve svých podáních - viz např. dopis žalobkyně soudnímu exekutorovi ze dne 14. 9. 2017 a další dopisy žalobkyně (založeny v exekutorském spisu). Žalobkyně jako zálohu na náklady exekuce uhradila exekutorovi na základě výzvy k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti ze dne 12. 9. 2017, č. j. [číslo jednací], částku 6 241 Kč (viz příjmový podkladní doklad ze dne 20. 9. 2017). Dle výroku V. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 2. 2018, č. j. 148 EXE 2868/2017-81 (ve znění doplňujícího usnesení) byla povinná povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 4 295,50 Kč; přeplatek ve výši 1 945,50 Kč exekutor povinné vrátil. V důsledku vedení daného exekučního řízení byla tedy žalobkyně nucena uhradit soudnímu exekutorovi částku 4 295,50 Kč. V dané věci bylo vydáno nezákonné pravomocné rozhodnutí - rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 572/2016-383, ze dne 23. 5. 2017; nezákonnost tohoto rozhodnutí byla potvrzena rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 Cdo 4843/2017-443, kterým byl tento rozsudek Městského soudu v Praze zrušen. Na základě tohoto nezákonného rozsudku byla potom pro vymožení povinnosti v tomto řízení (nezákonně) žalobkyni uložené vedena vůči žalobkyni exekuce, kdy žalobkyně byla na náhradě nákladů této exekuce nucena soudnímu exekutorovi uhradit částku 4 295,50 Kč, což je škoda, která jí vznikla v důsledku dané exekuce vedené na základě rozsudku, který byl následně pro nezákonnost zrušen. Tuto částku žalobkyně požaduje po žalované, jako náhradu škody jí způsobené výše uvedeným nezákonným rozhodnutím. Tyto náklady byla nucena uhradit pouze v důsledku nezákonného výše uvedeného pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze, který vyvolal i danou exekuci, která by nemohla nebýt tohoto nezákonného rozhodnutí vůči žalobkyni vedena. Žalobkyně se ve zbytku své žaloby domáhá náhrady nemajetkové újmy 300 000 Kč z titulu vedení exekuce, která neměla být vedena proti ní, neboť byla nařízena na základě nezákonného, resp. posléze zrušeného exekučního titulu, když toto řízení bylo proti ní vedeno více než 10 měsíců. Žalobkyně má za to, že vedení exekuce, která neměla být vůbec vedena, je přitom nutno považovat pro osobu, vůči níž směřuje, za velmi zatěžující. Osoba, vůči níž se exekuce vede (zde žalobkyně), se cítí ohrožena a je omezena v dispozici se svým majetkem, který může být exekucí postižen, minimálně je omezena v nakládání s ním (§ 47 odst. 6 exekučního řádu). Uvedené daná osoba vnímá tísnivě a vzniká jí (kromě újmy majetkové i nemajetková) újma. Ačkoli se nejednalo o výkon pohledávky na peněžité plnění (jednalo se o plnění povinnosti strpět průchod a průjezd nemovitostí), byl soudním exekutorem vydán exekuční příkaz i na movité věci žalobkyně - viz exekuční příkaz ze dne 30. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], na provedení exekuce prodejem movitých věcí žalobkyně. Žalobkyně se v důsledku předmětného nezákonného rozhodnutí soudu nacházela po dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku dané exekuce a jejích dopadů na žalobkyni a na její majetek, ale i na její rodinu, neboť postižen byl i majetek manžela žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]). Exekuce trvala více než 10 měsíců - od začátku září 2017 do července 2018 - 12. 7. 2018 bylo žalobkyni doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2018, č. j. 20 Co 204/2018-137, kterým se zastavuje odvolací řízení o odvolání oprávněné proti usnesení o zastavení dané exekuce (toto datum 12. 7. 2018 je nutno považovat za datum, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že exekuce již nebude vedena, a tedy i o vzniku nemajetkové újmy). Daná exekuce se též negativně projevila v její osobnostní sféře tím, že byla nucena podávat další a další úřední podání brojící proti vedení dané exekuce, což je zcela vyčerpávající a vysilující (a též ve výdajích, které byla nucena vynakládat na obranu proti dané exekuci). Vzhledem k závažnosti negativních důsledku vedení exekuce vůči žalobkyni na žalobkyni nemůže zde být dostatečným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu pouze konstatování porušení práva, ale je na místě přiměřené finanční odškodnění a za odpovídající považuje částku 300 000 Kč. Tuto částku žalobkyně požaduje po žalované, jako náhradu nemajetkové újmy jí způsobené výše uvedeným nezákonným rozhodnutím. Vzhledem k výše uvedenému vyzvala žalobkyně výzvou (ze dne 30. 11. 2018, doručenou žalovanému dne 5. 12. 2018) žalovanou k náhradě škody a k náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu §14 a §31a zákona č. 82/1998 Sb. Kromě potvrzení přijetí této výzvy nebylo žalovaným na tuto výzvu žalobkyně ze strany žalovaného dosud reagováno, a proto se žalobkyně domáhá po žalovaném daných nároků touto žalobou. Žalobkyně též požaduje úroky z prodlení z žalovaných částek, a to od 6. 6. 2019 (den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty pro vyřízení výzvy adresované žalovanému) do zaplacení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že žalobkyně se obrátila se svými nároky mimosoudně na žalovanou svým podáním ze dne 30. 11. 2018 doručeným žalované dne 5. 12. 2018. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 14. 8. 2019 nárokům žalobkyně nevyhověla pro neexistenci odpovědnostního titulu a pro neexistenci příčinné souvislosti. Žalovanou bylo z obsahu předmětného soudního spisu ohledně průběhu řízení v dané právní věci zjištěno, že rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 4843/2017-443 ze dne 24. 4. 2018 byly zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze č.j. 15 Co 572/2016-383 ze dne 23. 5. 2017 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 5. 2017 č.j. 15 Co 572/2016-392 a Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. 10 C 462/2008-318 ze dne 30. 6. 2016 ve výroku I., jímž byla žalobkyni uložena povinnost strpět průchod a průjezd žalobce za účelem provozování mateřské školky, a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu 1.st. k dalšímu řízení, když nelze rozhodnout o povolení nezbytné cesty bez rozhodnutí o adekvátní náhradě a dále proto, že se soudy nižších stupňů nezabývaly námitkou žalobkyně, že v dané věci je zde překážka rei iudicatae. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 11. 6. 2018. Následně Obvodní soud pro Prahu 7 svým usnesením č.j. 10 C 462/2008-451 ze dne 13. 6. 2018 řízení zastavil z důvodu překážky rei iudicatae, když mezi týmiž účastníky bylo u stejného soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 29 C 227/2005 pravomocně ke dni 23. 5. 2006 rozhodnuto o žalobě o zřízení věcného břemene jejím zamítnutím, čímž je naplněn předmět řízení o povolení nezbytné cesty přes část pozemku. K odvolání žalobkyně [příjmení] [obec a číslo] Městský soud v Praze svým usnesením č.j. 15 Co 455/2018-474 ze dne 15. 4. 2019 usnesení soudu 1.st. změnil tak, že se řízení nezastavuje, protože je sice dána totožnost účastníků, ale nikoli předmětu řízení. Toto usnesení je v současnosti napadeno dovoláním žalobkyní podaným dne 27. 6. 2019, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 10 C 462/2008 tak dosud neskončilo. Dále uvedla, že aby byl dán nárok na náhradu škody, je třeba současného splnění základních předpokladů, a sice existence odpovědnostního titulu (nezákonné rozhodnutí), vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi nimi. V daném případě byla žalobkyni pravomocně uložena povinnost k úhradě nákladů exekuce soudnímu exekutorovi, neboť prokazatelně splnila svou povinnost až v průběhu exekučního řízení. Ke vzniku škody tak došlo v souvislosti s jinou další skutečností, kterou byla případná příčinná souvislost s nezákonným rozhodnutím přetržena, a sice tím, že žalobkyně sama nerespektovala pravomocné rozhodnutí ve věci. Podmínka nezákonného rozhodnutí (§ 8 odst. 1 zákona) nemůže být v daném případě splněna tím, že rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 4843/2017-443 ze dne 24. 4. 2018 byly zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze č.j. 15 Co 572/2016-383 ze dne 23. 5. 2017 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 5. 2017 č.j. 15 Co 572/2016-392 a Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. 10 C 462/2008-318 ze dne 30. 6. 2016 ve výroku I. a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu 1.st. k dalšímu řízení, neboť po jejich zrušení toto civilní řízení i nadále pokračuje a k dnešnímu dni dosud neskončilo. Žalovaná zde odkazuje na judikaturu k této otázce - zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 25 Cdo 593/2003 ze dne 25. 5. 2004. Vzhledem k tomu lze dojít k závěru, že předpoklady odpovědnosti státu za škodu uvedené v § 5 písm. a), § 7a8 zákona č. 82/1998 Sb. nebyly v daném případě splněny, a to ani ve vztahu ke druhému uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy, který je navíc v žádosti opět odůvodňován vedením exekučního řízení vůči osobě žalobkyně, tedy opět jinou skutečností, která případnou příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím přerušuje.

3. Nesporným mezi stranami je, že nárok u žalované byl předběžně uplatněn 5.12.2018.

4. Z předmětného exekučního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. [spisová značka] se podává žádost o pověření a nařízení exekuce, označení exekutora JUDr. [příjmení] ve věci oprávněného [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo] proti povinné [celé jméno žalobkyně] na základě exekučního titulu rozsudku č.j. 10 C 462/2008-318 z 30. 6. 2016 a je zde uváděn popis povinnosti vykonání práce, a to právo nezbytné cesty, které se povoluje tak, že žalovaná č. 1 je povinna strpět průchod a průjezd žalobce za účelem provozování mateřské školy přes část pozemku číslo parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], vymezeného geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], k pozemkům [adresa] a [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce]. Druhým exekučním titulem je rozsudek Městského soudu v Praze 15 Co 572/2016, když se jedná o popis povinnosti, která má být v exekuci vymožena a to vymáhání k datu 11. 8. 2017. Exekuční návrh na č.l. 4 ze dne 9. 8. 2017, k tomu exekuční titul rozsudek č.j. 10 C 462/2008-318 o strpění práva průchodu ze dne 30. 6. 2016. Rozsudek městského soudu 15 Co 572/2016 ze dne 23. 5. 2017. Námitky povinné proti příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. [spisová značka] co do částky 15 185,50 Kč, když příkaz k úhradě nákladů exekuce je z 12. 9. 2017, kdy soudní exekutor určuje výši nákladů oprávněného 100 Kč a výši nákladů exekuce 15 185,50 Kč, k tomu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci 148 EXE 2868/2017-25 ze dne 27. 10. 2017, jímž bylo rozhodnuto, že příkaz k úhradě nákladů exekuce [číslo jednací] ze dne 12. 9. 2017 se zrušuje. Návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 5. 10. 2017, k tomu nařízeno jednání na 23. 1. 2018. Vyjádření povinné k úřednímu záznamu ze 7. 11. 2017 a to záznamu místního šetření z 27. 10. 2017. Vyjádření zástupce žalobkyně z 27. 9. 2017, že žalobkyně svoji povinnost strpět průchod a průjezd jejími nemovitostmi splnila předáním klíčů exekutorskému úřadu. Další sdělení žalobkyně z 19. 10. 2017, že i nadále žalobkyně očekává, že městská část vezme svůj návrh na výkon rozhodnutí zpět a žádá o součinnost v této věci [stát. instituce] [anonymizováno]. Žádost povinné z 6. 12. 2017 o učinění úkonů ke skončení exekuce. Protokol o jednání z 23. 1. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 7 s vyhlášeným usnesením, že ve věci bude rozhodnuto po připojení geometrického plánu usnesením, které bude účastníkům zasláno. Zaslán geometrický plán 22. 1. 2018. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 č.l. 81 ze dne 20. 2. 2018 o návrhu povinné na zastavení exekuce z 5. 10. 2017, když se rozhoduje tak, že se exekuce zastavuje pod bodem I., pod bodem II. oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce 5 082 Kč a pod výrokem III. ve vztahu mezi manželem povinné a ostatními účastníky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce. Vyznačena právní moc výrok I. 16. 3. 2018, výrok II. 13. 7. 2018, a výrok III. 16. 3. 2018. Následovalo odvolání oprávněné proti uvedenému rozhodnutí na č.l. 91, k vyjádření povinné k odvolání oprávněné 4. 4. 2018. Spis předložen Městskému soudu v Praze 12. 4. 2018 a ještě vydáno doplňující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 z 2. 5. 2018, že se usnesení z č.l. 81 doplňuje pod bodem IV. tak, že povinná je povinna nahradit oprávněné na nákladech exekučního řízení částku 300 Kč a pod výrokem V. povinná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 4 295,50 Kč. Vyznačena právní moc výrok IV. 13. 7. 2018 a výrok V. 13. 7. 2018. Odvolání povinné proti doplňujícímu usnesení na č.l.

111. Předložení věci Městskému soudu v Praze 12. 6. 2018. Rovněž odvolání oprávněné 17. 5. 2018. Pak ve spise založen rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 4843/2017-443 ze dne 24. 4. 2018. Rozsudek Městského soudu v Praze z 23. 5. 2017, 15 Co 572/2016-383, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 5. 2017, č.j. 15 Co 572/2016-392, ve výroku I. a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 6. 2016, 10 C 462/2008-318, že se ve výroku I. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. Pod bodem II. dovolání směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze z 23. 5. 2017, 15 Co 572/2016-383 ve znění doplňujícího usnesení z 23. 5. 2017, 15 Co 572/2016-392 ve výrocích II. a IV. a ve výroku doplňujícího usnesení se odmítá. Pod bodem III. návrh žalované 1. na odkad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Městského soudu v Praze z 23. 5. 2017 č.j. 15 Co 572/2016-383 ve znění doplňujícího usnesení z 23. 5. 2017, 15 Co 572/2016-392, ve výrocích II. a IV. a ve výroku doplňujícího usnesení se zamítá. Usnesení Městského soudu v Praze 20 Co 204/2018-137 ze dne 3. 7. 2018 o zastavení exekuce ve věci oprávněné [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo] proti povinné [celé jméno žalobkyně] za účasti manžela [jméno] [jméno] se rozhoduje tak, pod bodem I., že řízení o odvolání oprávněné se zastavuje, pod bodem II. usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích V. o nákladech exekuce potvrzuje, pod bodem III. ve výrocích o nákladech účastníků [příjmení]. a IV. se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 600 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení a další náhrada nákladů řízení se oprávněné nepřiznává a pod bodem IV. oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 270,50 Kč. Vyznačena právní moc výroku I. 13. 7. 2018, výroku II., III. a IV. taktéž 13. 7. 2018. Usnesení Obvodního soudu Praha 7 ze dne 23. 11. 2018 pod bodem I. řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce z 12. 6. 2018 se zastavuje a bod bodem II. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce z 12. 6. 2018, když povinná sdělila, že na svém návrhu na zastavení exekuce netrvá. Dále ze spisu čteny listiny připojené k žalobě, vyrozumění o zahájení exekuce [číslo jednací] ze dne 30. 8. 2017, že soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci oprávněného [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo] proti povinné [celé jméno žalobkyně] zahajuje exekuci k uspokojení pohledávky spočívající v právu nezbytné cesty, které se povoluje tak, že žalovaná 1. je povinna strpět průchod a průjezd žalobce za účelem provozování [anonymizována dvě slova] přes část pozemku [adresa] v [katastrální uzemí], [územní celek], vymezeného geometrickým plánem [číslo] ze dne 15. 3. 2016, vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], k pozemkům [adresa], [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], a k vymožení povinnosti povinného zaplatit náklady oprávněného, náklady exekuce k 30. 8. 2017, kdy činí náklady oprávněného, náklady exekuce 15 285,50 Kč. Exekuční příkaz [číslo jednací] ze dne 30. 8. 2017 soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], že rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí, k tomu příjmový pokladní doklad na částku 6 241 Kč, zaplaceno JUDr. [jméno] [příjmení].

5. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno její vnímání exekuce kdy u ní došlo ke společenskému znehodnocení její osoby a ke ztížení společenského postavení. S ohledem na to, že celý život pracuje ve finančním sektoru (v té době u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], jako projektový manažer), tak uvalení exekuce na někoho ze zaměstnanců podle legislativy [obec] [anonymizována dvě slova] vede k tomu, že ten zaměstnanec musí opustit své zaměstnání. Zaměstnanec finančního sektoru, který je pod exekucí nebo insolvencí nesmí vykonávat své zaměstnání. A tady došlo k neoprávněné exekuci, protože součástí toho rozsudku městského soudu byl ještě dovětek, nejenže je povinna odstranit zídku, ale odstranění zídky je věcí dohody mezi [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a žalobkyní. [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo] v životě žádnou dohodu nepředložila a o žádné dohodě nejednala, po celou dobu té exekuce. Čili necítí se býti vinna z toho titulu, že se něco nestalo, protože dle toho rozsudku, který následně byl zrušen, to byla dohoda obou stran, k té dohodě nikdy nedošlo. Protože ta nemovitost je pod správou úvěrů, jsou tam dvě banky, které úvěrují nějaké rekonstrukční práce z minulosti a ty úvěry nejsou splaceny a znamená to, že v případě, kdy se dlužník dostane do takovéto situace, tak banka má právo sesplatnit ty úvěry. Čili žalobkyně musela jednat se všemi věřiteli za tím účelem, aby odvrátila tuhle tu situaci, do které se naprosto nesmyslně dostala. Žádnou dohodu v exekucích nelze vymáhat. Dohoda je dobrovolný akt obou stran, které jsou v nějakém partnerském nebo nepartnerském vztahu, který tady vznikl. Hodně jí to stresovalo. Výsledkem je, že od té doby velice špatně spí, má vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, vysoký cukr. Navíc, ještě z toho exekučního titulu byla naprosto nesmyslně uvalena exekuce na jejího manžela, takže se dostali do stavu, že byli bezdomovci. V domě, v té nemovitosti bydlí, a to co udělala [anonymizována dvě slova], potažmo exekutor [příjmení] považuje za bezprecedentní. V době, kdy stát bojuje s tím, že má tisíce a tisíce lidí v exekucích a snaží se vymyslet nějaký systém, jak je oddlužit nebo jak je zachránit, tak ve své podstatě tady [anonymizováno] vyvolala nesmyslnou exekuci, místo aby jednala, konala a snažila se domluvit nějakým způsobem a předložila něco, o čem by se dalo jednat, tak uvalila rovnou exekuci, což je absolutně bezprecedentní. Navíc spor se vleče už hodně let, možná 18 let, nikdy se nedošlo k žádnému konsenzu a je to vždy jenom politická karta, politické reprezentace na [anonymizováno]. Navíc má přepisy nějakých záznamů z jednání kulatých stolů se starostou [anonymizováno], kde v rámci veřejného prostoru se ve vztahu k její osobě velice nepěkně staví a více méně dochází k pomluvám. Řízení před Nejvyšším soudem je dále vedeno, není ještě skončeno. Nikdy žádnou exekuci neměla, tohle byla první a doufá i poslední. Její právní předchůdkyně získala nemovitost v rámci restituce, ideální polovinu té nemovitosti v restituci a druhou polovinu odkupovala, druhou ideální polovinu té nemovitosti odkupovala od státu, potažmo [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], která v době 90. let byla spoluvlastníkem toho objektu. V kupní smlouvě bylo napsáno, že nemovitost se prodává bez jakýchkoliv závazků věcných a právních břemen, takže na základě toho posléze došlo k uzavření vstupu do té [anonymizováno], protože [anonymizováno] má zkolaudovaný přístup [anonymizována tři slova], tam je veškerá projektová dokumentace a stavební dokumentace je vedena pod číslem nemovitosti [anonymizována tři slova], škola rovněž nese orientační [číslo] [anonymizována dvě slova] a v té stavební dokumentaci na výstavbu [anonymizována dvě slova] je uvedeno, že v době výstavby toho bytového dobu [anonymizována tři slova] bylo počítáno s výstavbou a přístupem k mateřské školce přes tento objekt, byly tam napojeny sítě, jako voda, elektřina, plyn, topení atd. Takže oni měli zkolaudovaný přístup [anonymizována tři slova] a mají ho dodneška. K změnám nedošlo. Tento průchod používali (nebo snaží se ho používat) jenom z titulu, že v minulosti byli spoluvlastníkem objektu a nemovitost prodali bez jakýchkoliv věcných a právních povinností.

6. Po stránce skutkové soud věc posoudil tak, že dne 30. 6. 2016 byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 10 C 462/2018-318, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně, v posuzovaném řízení jako žalované 1) strpět přes pozemek průchod a průjezd žalobce. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, když bylo Městským soudem v Praze o jejím odvolání rozhodnuto v žalobkyní napadeném výroku I. tak, že byl potvrzen ve výroku o povinnosti strpět právo průchodu a průjezdu přes její pozemek a ve výrocích II., V., VI. a VII. ve vztahu k ní byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 8. 2017. Proti tomuto pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně dovolání, když Nejvyšší soud ČR ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 Cdo 4843/2017-443, zrušil výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 včetně výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze (tj. výrok, kterým bylo přes nemovitosti žalobkyně povoleno právo cesty). Na základě výše uvedeného (následně zrušeného) pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 572/2016-383, ze dne 23. 5. 2017 byla v mezidobí vůči žalobkyni (v daném exekučním řízení povinné) u soudního exekutora ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]), vedena exekuce sp. zn. [spisová značka] na vymožení povinnosti uložené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze a zároveň byly vymáhány náklady oprávněného a náklady exekuce, jak plyne z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 30. 8. 2018, č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně v souvislosti s exekucí, která byla nařízena na základě zrušených rozsudků, uhradila exekutorovi 4 295,50 Kč. Řízení nadále probíhá.

7. Již dříve bylo zdejším soudem v této věci rozhodnuto o přiznání částky 50 000 Kč nemajetkové újmy, avšak odvolací soud zrušil toto rozhodnutí a vrátil soudu první instance, aby žalobkyně provedla srovnání, které následně měl posoudit soud. To bylo žalobkyni soudem uloženo, avšak referovala, že nic ke srovnání v soudní judikatuře nenalezla. Co do majetkové škody bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do částky 4 295,50 Kč.

8. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje takovým prostředkem se rozumí, řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

10. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

11. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Žalobkyně se ve zbytku své žaloby domáhá náhrady nemajetkové újmy 300 000 Kč z titulu vedení exekuce, která proti ní neměla být vedena, neboť byla nařízena na základě nezákonného, resp. posléze zrušeného exekučního titulu, když toto řízení bylo proti ní vedeno více než 10 měsíců. V důsledku nezákonného rozhodnutí, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 6. 2016, č. j. 10 C 462/2018-318, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č.j. 15 Co 572/2016-383, které byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, č.j. 22 Cdo 4843/2017-443, který zrušil výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 včetně výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze (tj. výrok, kterým bylo přes nemovitosti žalobkyně povoleno právo cesty), byla v mezidobí vůči žalobkyni zahájena exekuce sp. zn. [spisová značka], a to dne 30.8.2018 pro vymožení povinnosti strpět průchod a průjezd oprávněného ([anonymizována dvě slova] [obec a číslo]) a zároveň byly vymáhány náklady oprávněného a náklady exekuce. V důsledku daného exekučního řízení vnikla žalobkyni nemajetková újma, kterou ocenila částkou 300 000 Kč za vedení nezákonné exekuce.

13. Soud v posuzované věci provedl srovnání, nicméně v rovině exekučního řízení však žádný obdobný případ nenalezl, a proto vycházel z řízení trestního, ve věci projednávané zdejším soudem pod sp.zn. 14 C 172/2017, v němž byla žadateli o odškodnění přiznána částka 20 000 Kč za trestní stíhání trvající od 11. 7. 2016 do 22. 12. 2016 pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, za který mu hrozila trestní sazba odnětí svobody od jednoho roku do pěti let, kdy byl obžaloby zproštěn.

14. S přihlédnutím k výši odškodnění, jež bylo přisouzeno ve shora zmíněné věci vedené proti žadateli – obviněnému a posléze zproštěnému viny, v trvání pěti měsíců, jakož i vzhledem ke shodám a odlišnostem, jež vykazují s věcí nyní souzenou, byť v typově jiném soudním řízení, je podle soudu adekvátním odškodněním pro žalobkyni nedůvodně vedenou exekucí a vzniklé nemajetkové újmy, částka 20 000 Kč. Uvedená částka plně odpovídá tomu, že žalobkyně snášela důsledky exekuce od 30. 8. 2018 (vyrozumění o zahájení exekuce) do 23. 11. 2018 (řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce). Byla tedy proti ní vedena poměrně krátkou dobu, tak, jako ve srovnávané věci, exekuční řízení ji nezpůsobilo zásadní újmu jako typu ztráty zaměstnání či přátel, rozvratu manželství, apod., a rovněž se jí nedostalo ani žádné širší publicity. Významně však exekuční řízení ovlivnilo její životní pohodu s ohledem na její dosavadní bezúhonnost ve veřejném životě a její profesní postavení pracovníka bankovního sektoru ve formě možné ztráty pozice a vlastní kredibility. Ve vztahu k žalobkyni, která v době vedení exekuce pracovala ve finančním sektoru, se exekuce zcela pochopitelně projevila výrazněji, než u povinného, který v takové posici nepůsobí. Uvedená skutečnost se tak vůči žalobkyni negativně projevila ve světle požadavku na pracovníky bank, nesmět být účastníkem na posici povinných osob v exekučních řízeních. Tato posice je zcela jistě způsobilá vyvolat stresující reakce na straně těchto osob, tedy též na straně žalobkyně. Požadovaná výše odškodnění ze strany žalobkyně za nemajetkovou újmu, je však dle názoru soudu nepřiměřená. Za adekvátní tak soud považuje částku 20 000 Kč, jako přiléhavou újmě žalobkyně, přičemž v převyšující části co do 280 000 Kč, soud žalobní požadavek, jako nepřípadný zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení, které představuje odměna advokáta za 8 úkonů právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, účasti u jednání (2x), závěrečný písemný návrh, odvolání, jednání u odvolacího soudu, doplnění žaloby na výzvu soudu, podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb. po 3 100 Kč x 8 = 24 800 Kč a 8 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta (po 300 Kč), celkem ve výši 2 400 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky, celkem 27 200 Kč a 21% náhrada DPH (5 712 Kč), celkem 32 912 Kč + k tomu žalobcem zaplacený soudní poplatek 4 000 Kč; dohromady částku 36 912 Kč.

Poučení