14 C 14/2017- 286

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně], zastoupena JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátkou sídlem [adresa] žalovaní: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], 2. [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa], oba zastoupeni JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa], o zaplacení částky 99 900 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 20 529,45 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaní zaplatili společně a nerozdílně žalobkyni pohledávku ve výši 99.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 49.950 Kč ode dne 24.1.2016 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 49.950 Kč ode dne 16.11.2016 do zaplacení a aby žalovaní zaplatili společně a nerozdílně smluvní pokutu ve výši 20.529,45 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 201 668 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 10.1.2017 ve znění podání ze dne 20.3.2017, ze dne 27. dubna 2017 a 3.3.2021 se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení žalované částky s příslušenstvím a smluvní pokuty. Přednesla, že žalobkyně je podnikatelem podnikajícím pod názvem [anonymizována čtyři slova] k [anonymizováno], se kterou žalovaní jakožto zákonní zástupci a rodiče nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] uzavřeli dne 8.1.2016 smlouvu o studiu, na základě které mělo dnem 1.9.2016 začít vzdělávání syna žalovaných v základní škole. Dne 23.3.2016 žalobci oznámili, že od smlouvy odstupují z důvodu podstatných změn okolností. V článku III. smlouvy o studiu se žalovaní zavázali hradit školné ve výši 99.900 Kč ročně tak, že školné je splatné ve dvou splátkách po 49.950 Kč s tím, že v prvém roce studia je první splátka splatná do 15 dnů od podpisu smlouvy, tedy v daném případě do 23.1.2016 a druhá splátka školného pak do 15. listopadu příslušného školního tj. do 15.11.2016. Platba školného podle čl. III. písmena c) smlouvy o studiu se hradí obvykle převodem na bankovní účet školy pod variabilním symbolem, kterým je rodné číslo dítěte. V případě prodlení s platbou školného jsou žalovaní podle čl. III. písmena d) zavázáni zaplatit smluvního pokutu ve výši 5% z dlužné částky jednorázové a dále smluvní pokutu resp. smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05% ročně z dlužné částky za každý den z prodlení. Pro spor je podstatné, že podle čl. III. písmeno e) smlouvy je povinnost žalovaných zaplatit školné i v případě předčasného ukončení smlouvy zejména odstoupením od smlouvy některou ze smluvních stran. Navíc se smluvní strany výslovně dohodly, že pokud žák nenastoupí studium v průběhu prvého roku, jsou rodiče (žalovaní) povinni uhradit prvou i druhou splátku školného za příslušný rok. Žalovaní byli opakovaně vyzýváni k úhradě splátek školného upomínkami ze dne 15.4.2016 a ze dne 30.11.2016, na které nereagovali. Žalobkyně je malou soukromou školou poskytující vzdělávání mimořádně nadaným dětem, okruh klientů na škole žalobkyně je velmi zúžený, i s ohledem na skutečnost, že garantuje nízký počet dětí ve třídách (maximálně 16 žáků). Před podpisem každé smlouvy jsou rodiče informováni o tom, že v případě předčasného ukončení řádně uzavřené smlouvy o studiu je škole hrazeno odstupné, neboť žalobkyně musí zajišťovat v předstihu své fungování především po ekonomické stránce a má zvýšený zájem na ochraně svých studentů před negativními finančními dopady, které by ohrozily jejich vzdělávání. Rodiče mají možnost smlouvy připomínkovat, což žalovaní neučinili. Podstatné pro uvedený spor je skutečnost, že žalovaní i přesto, že se jim zdálo odvolání ředitelky„ divné“ od smlouvy o studiu okamžitě neodstoupili, učinili tak až 23.3.2016 téměř až po dalších 2 měsících. Jednání žalovaných způsobilo žalobkyni výraznou finanční újmu, neboť ze strany žalovaných došlo k „ blokaci“ místa pro vzdělávání jiného zájemce téměř 3 měsíce a uvolněné místo se již nepodařilo obsadit. Ujednání v čl. III. je podle názoru žalobkyně platným ujednáním, které lze posuzovat jako ujednání o odstupném, případně jako ujednání nepojmenované smluvní klauzule. Pokud by žalovaní odstoupili od smlouvy až po 31. květnu měla by žalobkyně nárok i na zaplacení školného za následující školní rok, tj. na dalších 99.900 Kč. Potřeba žalobkyně mít v předstihu zajištěno své fungování i po ekonomické stránce je pochopitelné a smluvní ujednání zabraňují svévolnému předčasnému ukončení studia bez finanční kompenzace, sleduje rozumný cíl žalobkyně, neporušuje dobré mravy ani veřejný pořádek a jde o platné ustanovení smlouvy, které musí být dodrženo. Ustanovení o odstupném představuje pojistku žalobkyně, která zabraňuje finanční likvidaci žalobkyně, a tím i zabezpečení přístupu ke vzdělání žákům, kteří na škole studují. Škola měla minimálně od 21.1.2016 do 31.5.2016, tedy za doby trvání smlouvy o studiu, stejné složení učitelského sboru, vyjma změny v osobě ředitelky, která děti neučila. Žalobkyně žádný svůj závazek vůči žalovaným neporušila, byla připravena k poskytnutí řádného vzdělávání syna žalovaných. Podáním ze dne 31.8.2020, adresovaným Nejvyššímu soud v ČR žalobkyně doplnila žalobu tak, že má nárok na poskytnutí dotace podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením a v souladu s § 159 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Čerpání i zvýšení dotace podléhá ustanovením o neoprávněném použití finančních prostředků státního rozpočtu podle rozpočtových pravidel a podléhá zákonu č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě. Žalobkyně je částečně financována z veřejných zdrojů. Dotace je žalobkyni poskytována Magistrátem hlavního města Prahy od roku 2008, tedy od roku založení a zapsání školy žalobkyně do rejstříku škol. [obec] více škola pokrývá svou činnost ze zdrojů soukromých, tím méně je škola podporována ze zdrojů veřejných. V roce 2008 byla škola dotována z 55%, v roce 2016 však pouze už jen z 25%. Výše poskytnuté dotace se odvíjí podle skutečného počtu přijatých dětí (žáků) uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok, nejvýše však do výše počtu dětí uvedeného ve školském rejstříku, přičemž nejvyšší možný počet přijatých žáků je u žalobkyně 120 žáků. Poskytnutou dotaci smí žalobkyně použít pouze k financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláváním ve škole a se službami a vzděláváním, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve škole nebo s ním přímo souvisí, a s běžným provozem školy a školského zařízení. Poskytnutá dotace je z části, kdy vždy záleží na poměru soukromých a veřejných zdrojů, rozložena na poměrnou úhradu mzdových nákladů, odvodů na zákonné pojištění, nájemné, opravy a údržbu, nákup vody, paliv, energie. Položky, na které se dotace nedostává, jsou hrazeny plně ze soukromých zdrojů. Škola je tak závislá na placení školného, popřípadě sponzorských darech, neboť např. mzdové náklady jsou dotací pokryty maximálně na zaplacení jednoho až dvou učitelů. Dále se škola (dále taktéž jako„ subjekt“) na základě smluv o poskytnutí dotací zavazuje k vynaložení celého svého zisku za příslušný kalendářní rok na vzdělávání a školské služby. To znamená, že i přesto, že škola na základě poskytnuté, resp. zvýšené dotace vygeneruje zisk, je povinna tento zisk reinvestovat zpět do poskytování vzdělávání. Žalobkyně tedy zisk pro svou vlastní potřebu nevytváří, činnost vykonávaná žalobkyní je činnost konaná ve veřejném zájmu, je částečně podporována z veřejných zdrojů a nelze tak na žalobkyni pohlížet jako na podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku a podřazovat její činnost pod ustanovení upravující vztahy mezi podnikatelem a spotřebiteli. Nadto je třeba poukázat na to, že dosahovaný zisk žalobkyně za období od roku 2008 do roku 2018 je ztrátový. V závěrečném návrhu, učiněném do protokolu ze dne 9.9.2020 žalobkyně dále doplnila, že je povinna vzdělávání žáků poskytovat i přesto, že rodiče neplní školné podle uzavřené smlouvy o studiu, takováto povinnost vyplývá ze školského zákona a pokud je dítě ke studiu jednou přijato, tak škola jednostranně nemůže od smlouvy odstoupit i přesto, že rodiče neplní své závazky (platit školné), to znamená, že jediná možnost jak studium žáka přijatého k základnímu vzdělávání do školy žalobkyně ukončit, je přihlášení žáka rodiči na jinou základní školu. Škola je tak k poskytování vzdělávání za každých okolnosti povinna (zákonným kogentním ustanovením). Totéž zdůraznila i v podání ze dne 3.3.2021, kde zároveň tvrdila, že škola je určena pro mimořádně nadané děti, jejichž IQ převyšuje [číslo] je obtížné obsadit volné místo žáka ve škole.

2. Žalovaní podáním ze dne 14.3.2017, doplněné podáním ze dne 19.5.2017 žalobou uplatněný nárok neuznali a navrhli zamítnutí žaloby. Uvedli, že jejich původním záměrem bylo nechat nezletilého syna [jméno] [celé jméno žalovaného] studovat soukromou základní školu žalobkyně. K tomuto rozhodnutí žalovaní dospěli na základě doporučení na ředitelku uvedené školy v předmětné době (říjen 2015) paní [příjmení] [jméno] [příjmení] i na základě osobních pohovorů s ní a způsobu jejího vedení školy v té době. Na základě uvedených jednání proběhlo dne 23.10.2015 za přítomnosti žalovaných a Mgr. [příjmení] testování jejich nezletilého syna ohledně školní zralosti, dne 2.12.2015 bylo žalovaným ze strany Mgr. [jméno] [příjmení] zasláno rozhodnutí o přijetí ke studiu. Dne 6.1.2016 vyzvedla 2. žalovaná [celé jméno žalované] po předchozí domluvě s Mgr. [příjmení] u žalobkyně smlouvu o studiu, kterou následně žalovaní dne 8.1.2016 doma podepsali a předložili zpět Mgr. [příjmení] k podpisu ze strany žalobkyně, poté měla být podepsaná smlouva zaslána zpět žalovaným. Ze strany Mgr. [příjmení] bylo přislíbeno předložit smlouvu o studiu opatřenou podpisem žalobkyně obratem, což se však nestalo a žalovaní podepsanou smlouvu obdrželi až 4.2.2016. Žalovaní byli koncem ledna 2016 informováni ze strany rodičů žáků žalobkyně o tom, že došlo ke změně ve vedení školy žalobkyně, že Mgr. [jméno] [příjmení] byla z funkce ředitelky školy odvolána a již ve škole nepůsobí. O těchto skutečnostech žalovaní nebyli ze strany žalobkyně informováni, teprve dne 23.3.2016 byl rodičům žáků žalobkyně (včetně žalovaných) doručen email žalobkyně, ve kterém byla potvrzena špatná situace ve škole, vnitřní rozpory, zejména spor mezi majitelem školy a bývalou ředitelkou Mgr. [jméno] [příjmení], jakož i spor mezi majitelem školy a rodiči některých žáků. Uvedený email neuváděl, jakým způsobem bude situace řešena. Následně se žalovaní dozvěděli, že od žalobkyně chce odejít, popřípadě odchází, kvůli sporům s žalobkyní nejen ředitelka školy Mgr. [jméno] [příjmení], ale i podstatná část učitelů, se kterými žalovaní při uzavírání smlouvy počítali jako s vyučujícími učiteli (jednalo např. o Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení]) pro svého syna, ale i značná část žáků tuto školu navštěvujících. Uvedené skutečnosti se žalovaní nedozvěděli od žalobkyně, šlo o informace ze strany rodičů žáků žalobkyně. Tyto skutečnosti, jakož i přístup žalobkyně k celé situaci, byly pro žalované jakožto rodiče velmi zásadní a podstatné a vedly je k tomu, že se rozhodli od smlouvy o studiu odstoupit (učinili tak dne 23.3.2016, po obdržení emailu žalobkyně, prostřednictvím elektronické korespondence a následně i doporučeným dopisem) a pro syna hledat novou školu. Poukazovali na to, že v souladu s čl. IV. smlouvy o studiu uzavřené mezi žalobkyní a žalovanými jsou rodiče, jakožto žalovaní, oprávněni od smlouvy jednostranně písemně odstoupit z jakéhokoliv důvodu. V případě odstoupení od smlouvy jsou však rodiče povinni sdělit toto rozhodnutí škole nejpozději do 31. května, což žalovaní splnili a lhůta byla zachována. Podle názoru žalovaných je právní vztah mezi účastníky podřízen zákonné úpravě o spotřebitelských smlouvách, žalobkyně je podnikatelem ve svém oboru a žalovaní mají postavení spotřebitelů, proto by měl platit princip vyváženosti vzájemných práv a povinností, což v dané věci rozhodně konstatoval nelze (smlouva např. stíhá smluvní pokutou pouze žalované, nepočítá s tím, že by k porušení povinnosti mohlo dojít také ze strany školy, kterou žádná sankce ve formě smluvní pokuty nepostihuje). Takto nevyvážená smlouva je proto v rozporu se zákonnou úpravou o spotřebitelských smlouvách, smlouva je i v rozporu s dobrými mravy a z těchto důvodů je předmětná smlouva neplatná. Žalovaným a ani jejich synovi nebyla ze strany žalobkyně poskytnuta žádná služba, žádné protiplnění. Žalovaní tak v souladu se zákonem nenesou a nehradí žalobkyni jakožto podnikateli žádné plnění či náklady, neboť ze strany žalobce zde nedošlo k žádnému poskytovanému plnění, a to ani jeho části. Zánik závazku zajistit výuku s sebou nese rovněž zánik závazku platit školné jako důsledek nemožnosti plnění. Žalovaní namítali neplatnost článku III. písmeno e) smlouvy o studiu pro rozpor se zákonem, rozpor s dobrými mravy. Výše uvedený článek je i v rozporu s jinými ustanoveními této smlouvy, konkrétně s ust. čl. IV. smlouvy o studiu. Podle této smlouvy a čl. III. písmena e) smlouvy žák prakticky nemá žádnou možnost studium ukončit, aniž by škola získala plné školné, i když je řada myslitelných důvodů pro ukončení studia, které život může přinést. Žalovaní se přístupem žalobkyně cítí být minimálně podvedeni a uvedeni v omyl. Žalobkyní prezentovaný výklad jednotlivých ustanovení smlouvy o studiu není podle názoru žalovaných správný, nelze k němu dospět jazykovým ani logickým výkladem. Smlouva o studiu ve svém ustanovení článku IV. výslovně připouští možnost žalovaných odstoupit od smlouvy o studiu z jakéhokoliv důvodu, přičemž pro případ, že tak neučiní do 31. května jsou povinni zaplatit školné za celý následující školní rok. A contrario z tohoto ustanovení smlouvy o studiu jednoznačně vyplývá, že pokud žalovaní oznámili žalobkyni, že odstupují od smlouvy o studiu již dne 23.3.2016 (tedy 2 měsíce před koncem května), nebyli a nejsou povinni zaplatit školné za rok 2016 2017. Na tomto závěru nemůže nic změnit poněkud zmatená poslední znění tohoto ustanovení smlouvy o studiu, odkazující zpět na ustanovení článku III. písmeno e) smlouvy o studiu, neboť je zřejmé, že ustanovení článku IV. ve vztahu k ustanovení článku III. lex specialis. V článku III. písmeno e) smlouvy o studiu, ani nikde jinde v předmětné smlouvě není ujednání o odstupném uvedeno, účastníky sjednáno tedy nebylo, a proto žalovaní nemohou dlužit žalobkyni žádnou částku z titulu odstupného. Jediné co z článku III. písmeno e) předmětné smlouvy o studiu jasně vyplývá, že pokud žák nenastoupí, ukončí studium nebo přeruší studium v průběhu prvého pololetí školního roku (nikoliv pouze prvního ročníku) jsou rodiče povinni uhradit prvou i druhou splátku školného. Tento článek ve vazbě na článek IV. a smlouvy o studiu je podle názoru žalovaných třeba vyložit tak, že platí pro žáky, kteří již na škole studují, avšak v průběhu stávajícího školního roku se rozhodnou studium ukončit nebo přerušit. V takovém případě jsou povinni uhradit první i druhou splátku školného za stávající (nikoliv následující) školní rok bez ohledu na okamžik ukončení studia. Podle názoru žalovaných není možné požadovat po žalovaných školné, když v souladu se smlouvou od smlouvy odstoupili do [číslo], jakož není možné požadovat po žalovaných odstupné, když smlouva nic takového neupravuje a čl. IV. smlouvy uvádí, že rodiče jsou povinni zaplatit školné na následující školní rok pouze při nedodržení této lhůty. Není možné perzekuovat a znevýhodňovat rodiče budoucích prvňáčků oproti již stávajícím žákům školy, aby možnost ve smlouvě výslovně upravená a stanovená pro ně neplatila. V případě odstoupení od smlouvy, se smlouva podle ust. § 2004 odst. 1) NOZ ruší od počátku a smluvní strany mají povinnost si vzájemně vydat, což již ze smlouvy plnily. I pokud by žalovaní již před odstoupením od smlouvy o studiu uhradili první splátku školného za školní rok 2016 2017, byla by žalobkyně povinna jim tuto první splátku vrátit, neboť z její strany nebylo poskytnuto žalovaným žádné plnění, neboť žalovaní odstoupili od smlouvy o studiu 6 měsíců před zahájením školního roku. Žalovaní od počátku jednali pouze s ředitelkou žalované (v té době Mgr. [jméno] [příjmení]), která pro ně byla garantem řádného vzdělávání na této škole, jejíž způsob vedení školy se žalovaným zamlouval, stejně tak bylo pro žalované důležité i konkrétní personální obsazení učitelského sboru. Žalovaní neměli možnost do textu smlouvy o studiu jakkoliv zasahovat, ze strany bývalé ředitelky školy Mgr. [příjmení] jim bylo sděleno, že škola má dostatek resp. přebytek zájemců o studium, a že pokud by smlouvu chtěli řešit či připomínkovat, jsou zde i zájemci jiní. Datum 8.1.2016 uvedené v předmětné smlouvě je datum podpisu této smlouvy žalovanými, která byla tentýž den osobně předána ředitelce Mgr. [příjmení] a zaslána s podpisy žalobkyně žalovaným zpět až dne 4.2.2016 (těžko byl tak žalovaní mohli uhradit školné do 23.1.2016). Z důvodů pracovních i osobních sporů Mgr. [příjmení] a majitele a zároveň jednatele žalobkyně [titul] [anonymizováno] (kteří tehdy byli manželé) nakonec odešlo ke konci školního roku 46 žáků z původních 81 žáků a vyjma jediného učitele žalobkyni opustil i celý učitelský sbor (6 osob). V reakci na petici žáků rodičů, kteří žádali, aby se Mgr. [příjmení] vrátila zpět na pozici ředitelky školy zaslal majitel a jednatel žalobkyně rodičům žáků email dne 14.3.2017 (který nebyl žalobkyní žalovaným nikdy doručen) ve kterém mimo jiné některé rodiče žáků obviňuje z údajné krádeže a pokusu o rozvrácení školy. Žalovaní následně zjistili, že žalobkyně nebyla ani řádně pojištěna. Celá výše popsaná situace (žalovaní se postupně zprostředkovaně dozvídali o tom, že školu hodlá opustit více jak polovina stávajících žáků, převážná část učitelského sboru apod.) představovala pro žalované podstatnou změnu okolností a vedla u žalovaných k podstatné změně názorů na školu a způsob možného zajištění kvalitní výuky na této škole pro jejich syna. Vzniklá situace vedla k ohrožení fungování celé školy a žalovaní se tak ocitli v situaci, kdy nebylo jisté budoucí řádné plnění povinné školní docházky jejich syna v září roku 2016, aby tak mohli splnit svou zákonnou povinnost přihlásit dítě k povinné školní docházce v řádně fungující základní škole. Vzhledem k osobním rozporům manželů [příjmení], který byl na pozadí odvolání ředitelky Mgr. [příjmení] a odehrál se v bezprostřední časové souvislosti s podpisem smlouvy o studiu žalovanými, mají žalovaní za to, že vedení školy mělo povinnost v době uzavírání smlouvy informovat žalované o chystaných personálních změnách. Na místo toho bylo při uzavírání smlouvy s žalovanými jednáno tak, aby nabyli dojmu, že je vše v pořádku, přičemž po odvolání ředitelky Mgr. [příjmení] s nimi pro změnu nebylo komunikováno vůbec. Kdyby žalovaní měli informace o chystaných personálních změnách, jakož informace o výše popsaném stavu a problémech ve škole již v době uzavření smlouvy o studiu, tuto smlouvu by nikdy neuzavřeli, jednáním žalobkyně byli uvedeni v omyl. Z tohoto důvodu je podle názoru žalovaných předmětná smlouva o studiu neplatná podle ust. § 583 o. z. Definitivním potvrzením a ujištění o špatné situaci ve škole byl pro žalované email ze dne 23.3.2016, zasílaný rodičům ze strany majitele a jednatele žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení] (jedná se o jedinou informaci poskytnutou žalovaným, jakožto rodičům, ze strany školy v té době, veškeré ostatní pro žalované klíčové a podstatné informace jim nebyly ze strany žalobkyně vůbec sděleny či vysvětleny). Výše uvedený email potvrdil špatnou situaci ve škole, vnitřní rozpory ve škole, potvrdil spor mezi majitelem školy a bývalou ředitelkou Mgr. [jméno] [příjmení] jakož i spor mezi majitelem školy a rodiči některých žáků. Nadto výše uvedený email vůbec nesděloval, jak bude daná situace řešena, pouze potvrdil vnitřní spory v dané škole. Žalovaní nemohou souhlasit s tvrzením žalobkyně, že by svým jednáním měli údajně způsobit žalobkyni výraznou finanční újmu. V předmětné době odešlo ze školy žalobkyně 46 z 81 žáků, do školy nenastoupilo mnoho budoucích prvňáčků a dále odešla i většina učitelů z pedagogického sboru školy. Na této situaci se žalovaní nijak nepodíleli, ani se na tom podílet nemohli. Okamžité a včasné odstoupení od smlouvy z důvodu podstatné změny vnitřních poměrů žalobkyně je tak zcela logickým krokem žalovaných, za které je nelze sankčně postihovat. Podáním doručeným soudu dne 14.8.2020 žalovaní setrvali na svém stanovisku, že domnělý nárok ve výši 99 900 Kč požadovaný žalobce po žalovaných nemá oporu v předmětné smlouvě o studiu ani v zákoně. Podle názoru žalovaných nastavení povinností rodičů dle předmětné smlouvy o studiu činí ve smlouvě o studiu v čl. III. písm. e) a v čl. IV. v posledním odstavci věty neplatným pro rozpor, resp. porušení dobrých mravů. Odkázali na rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 164/2006-96 a na něj navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 3.1.2007 sp.zn. III. ÚS 729/06, které v obdobné situaci uvádí, že smluvní úprava vztahu mezi žákem a soukromou školou nesmí být v rozporu se zákonem a dobrými mravy, rozložení práv a povinností nesmí být nerovnoměrné, situace, kdy student nemá možnost studium ukončit, aniž by škola získala plné školné, i když je řada myslitelných a opodstatněných důvodu pro ukončení studia, které život může přinést, vede až k absurdnímu závěru, že student se nemůže ze smlouvy prakticky vyvázat, ať jsou jeho důvody pro ukončení studia jakékoliv, je pak v rozporu s dobrými mravy i s právy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. O tom, že v této věci byly naprosto důvodné pochybnosti žalovaných o zabezpečení kvalitní výuky jejich syna, nasvědčuje skutečnost, že školu k 30.9.2016 opustila polovina žáků a byl vyměněn téměř celý učitelský sbor. V posuzovaném případě se nemohlo jednat o odstupné (smlouva o studiu o odstupném nikde nehovoří), nemohlo se jednat ani o školné, neboť žalovaní odstoupili od smlouvy o studiu již v březnu 2016, tj. více než dva měsíce před [číslo] a více než pět měsíců před zahájením školního roku (viz článek IV. smlouvy o studiu). Zmíněná povinnost uhradit prvou i druhou splátku školného za školní rok 2016 2017 by se na žalované proto mohla vztahovat pouze v případě, že by žalovaní odstoupili od smlouvy o studiu až po [číslo] se však nestalo a žalovaným tudíž nevznikla povinnost uhradit žalobkyni školné. Skutečnost, že školné není po rodičích žáků při odstoupení od smlouvy o studiu nejpozději do [číslo] ze strany školy požadováno, byla potvrzena výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které shodně uvedly, že„ od smlouvy o studiu odstoupili v květnu a školné po nich nikdo nežádal“. Stejně tak byla v průběhu řízení před nalézacím soudem provedenými důkazy zcela jasně prokázána podstatná změna poměrů na straně školy a důvodné pochybnosti žalovaných o zabezpečení kvalitní výuky jejich syna (když v předmětném období tj. od konce ledna 2016 došlo v důsledku odvolání Mgr. [příjmení] z funkce ředitelky školy k velmi zmatené, nejisté a chaotické situaci, která vedla ve svém důsledku k rozhodnutí většiny žáků (46 z 81) ze školy odejít, jakož i k rozhodnutí všech učitelů ze školy odejít). Podle názoru žalovaných žalobkyně poskytuje službu ve smyslu unijního práva (nabízení služeb na úplatu) protože vzdělávání poskytované žalobkyní je financováno z podstatné části ze soukromých prostředků (rodičů žáků), kdy např., jak vyplývá z provedeného dokazování (příloha [číslo] uvádějící rozdělení zdrojů žalobkyně na soukromé a veřejné), v roce 2016 bylo vzdělávání poskytované žalobkyní z podstatné části financováno ze soukromých prostředků – 74 % soukromé prostředky, 26 % veřejné prostředky, a zisk v roce 2016 před zdaněním činil částku ve výši 818 000 Kč. Dále pak z výkazu zisku a ztrát žalobce za rok 2016 jednoznačně vyplývá také skutečnost, že vzdělávání poskytované žalobcem je financováno z podstatné části ze soukromých prostředků, neboť v řádku 001 – Tržby z prodeje výrobků a služeb (představující školné= vybrané od rodičů) je uvedena částka ve výši 9 183 000 a v řádku 023 Jiné provozní výnosy (představující přijaté dotace od státu) je pak uvedena částka ve výši 2 993 000, tj. částka třikrát nižší, než byly příjmy ze soukromých prostředků – školné. Skutečnost, že se při poskytování vzdělání za úplatu jedná o službu, pak navíc potvrzuje i ust. § 51 a ust. § 57 zákona č. 235/2004 Sb., zákon o dani z přidané hodnoty, které chápe vzdělávání, resp. vzdělávací činnost jako plnění a službu osvobozenou od daně z přidané hodnoty, bez nároku na odpočet daně. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že škola je určena pro velmi nadané děti s IQ převyšujícím 130 a tudíž bylo velmi obtížně za žáka najít náhradu, pak žalovaní namítali, že jejich syn nikdy ohledně výše jeho IQ testován nebyl, tvrzení žalobkyně je v tomto směru čistě účelové. Poukázali i na svědeckou výpověď Mgr. [jméno] [příjmení], která mimo jiné uvedla, že když nějaký žák odstoupil s dostatečným předstihem, tak do jednoho měsíce byla schopna najít za tohoto žáka náhradu.

3. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení. Soud vycházel z toho, že účastníci uzavřeli smlouvu podle ustanovení § 1746 odst.2 o. z.. Smluvní vztah mezi účastníky má prvky smluv, které upravuje občanský zákoník v části o spotřebitelských smlouvách, pro které platí princip vyváženosti vzájemných práv a povinností, což v daném případě z uzavřené smlouvy nevyplývá. Naopak v případě odstoupení od smlouvy stíhá finanční postih, podle obsahu ujednání smluvní pokuta pouze žalované, a to v případě odstoupení od smlouvy z jakéhokoliv důvodu, zatímco na případné porušení ze strany školy pamatováno není. Uzavřel, že takovéto ujednání žalované značně znevýhodňuje, Smlouva o studiu je zjevně založena na konstrukci, spočívající v tom, že ze strany rodičů jednostranně odstoupit nelze bez finančního postihu. Takovéto nastavení povinností rodičů podle názoru soudu činí ujednání ve smlouvě pod článkem III. písm.e) a článkem IV. v části posledního odstavce věty za středníkem a poslední věty tohoto odstavce neplatným pro rozpor, resp. porušení dobrých mravů. (viz. i rozhodnutí III. ÚS 729/06 ze dne 3.1.2007).

4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně potvrdil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel z právního názoru, že Smlouva o studiu, sjednaná mezi žalobkyní a žalovanými ohledně stanovení podmínek studia za úplatu, je nepochybně spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Žalobkyně je soukromou základní školou zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným a výše uvedenou smlouvou se zavázala poskytnout za úplatu nezletilému dítěti žalovaných vzdělání, odpovídající požadavkům pro 1. stupeň základních škol. Odvolací soud shrnul, že žalovaní byli při sjednání smlouvy v postavení spotřebitele, neboť žalobkyně smlouvu uzavřela za úplatu coby podnikatel a v rámci svého podnikání a neobstojí argument žalobkyně, že na žalobkyni nelze pohlížet jako na podnikatele v právním slova smyslu. Proto na závazky vzniklé z této smlouvy je třeba aplikovat speciální ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. V rámci závazků vzniklých mezi podnikateli a spotřebiteli platí princip vyváženosti vzájemných práv a povinností, což ve sporné věci dodrženo nebylo. Z textu předložené smlouvy o studiu se podává, že se žalovaní (coby rodiče nezletilého žáka) zavázali zaplatit školné za prvý rok studia v celkové výši 99 900 Kč, a to ve dvou splátkách po 49 950 Kč, přičemž v prvém roce studia byla první splátka školného splatná do 15 dnů od podpisu této smlouvy a druhá splátka do 15. listopadu příslušného školního roku (tedy do 15. 11. 2016). Čl. IV. výše uvedené smlouvy sice připouští právo rodičů od smlouvy o studiu jednostranně písemně odstoupit z jakéhokoli důvodu, avšak současně je v Čl. III. písm. e) téže smlouvy výslovně uvedeno, že povinnost rodičů zaplatit školné podle smlouvy není dotčena předčasným ukončením této smlouvy a zaplacené školné, ani jeho část se v případě předčasného ukončení smlouvy nevrací. Smlouva je tedy konstruována tak, že spotřebitelé (zde rodiče) jsou v každém případě povinni zaplatit sjednané školné, a to i tehdy, když v souladu se smlouvou o studiu od této smlouvy odstoupí z jakéhokoli důvodu. Stejně tak jsou bez výjimky zavázáni k úhradě smluvní pokuty za prodlení s platbou školného podle Čl. III. písm. d) smlouvy. Spotřebitelé se tak podpisem smlouvy o studiu zavazují k úhradě sjednané částky i v případě, že nezletilý žák do školy nenastoupí z objektivních příčin a rodiče od této smlouvy (nezaviněně) včas a řádně odstoupí. Navíc jsou rodiče žáků nuceni plnit i za situace, kdy škola nijak neplnila, neboť sjednaná výuka konkrétního žáka ke dni odstoupení od smlouvy ještě ani nezačala, jak se tomu stalo v případě žalovaných. Odvolací soud uzavřel, že takovéto ustanovení, upravující vztahy mezi podnikatelem a spotřebitelem, činí ujednání smlouvy o studiu pod čl. III. písm. d), e) a též v posledním odstavci čl. IV. neplatným, neboť jsou v rozporu s ust. § 1813 o. z. tím, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Takovéto právní jednání tedy odporuje zákonu, navíc se rovněž zjevně příčí dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o. z.). Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.).

5. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. V rozhodnutí se vyjadřoval k ustanovení § 1810 o. z., které vymezuje spotřebitelské smlouvy prostřednictvím subjektů, které právně jednají, tj. jako smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle § 2 odst. 1, písm. f/ a g/ zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 1. 2016, je výrobkem věc, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto věcí souvisejících, a službou jakákoli podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto činností souvisejících. Podle článku 50 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen„ Smlouva“) se za služby pokládají úkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Služby zahrnují zejména: a/ činnosti průmyslové, b/ činnosti obchodní, c/ činnosti řemeslné a d/ činnosti v oblasti svobodných povolání. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. 12. 2006, o službách na vnitřním trhu (dále jen„ směrnice 2006/123/ES“), definuje v kapitole I. článku 4 pojem„ služby“ jako jakoukoli samostatnou výdělečnou činnost poskytovanou zpravidla za úplatu ve smyslu článku 50 Smlouvy.„ Stanovení podmínek studia za úplatu v souladu s obecně závaznými právními předpisy ČR“ – předmět smlouvy o studiu – byl konkretizován závazkem žalobkyně poskytnout žáku v době školního roku vzdělání odpovídající legislativním požadavkům pro první stupeň základních škol, tj. po dobu povinné školní docházky ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách lze vzdělání poskytovat za úplatu, která je příjmem právnické osoby vykonávající činnost dané školy (článek 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., § 123 odst. 1, 4 zákona č. 561/2004 Sb.). Bez zřetele k tomu, zda převažujícím předmětem její činnosti je soustavná výdělečná činnost za účelem dosažení zisku, je žalobkyně právnickou osobou zapsanou ve školském rejstříku, předmětem jejíž činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských služeb podle zákona č. 561/2004 Sb. (srov. § 8 odst. 6, § 141 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb.). Finanční prostředky na činnost škol a školských zařízení, které nezřizuje stát, kraj, obec, svazek obcí nebo registrovaná církev nebo náboženská společnost, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, poskytuje na zvláštní účet kraje ministerstvo (§ 162 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.) Krajský úřad poskytuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení, které nejsou zřizovány státem, krajem, obcí, svazkem obcí nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností, které bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, dotaci v rozsahu a za podmínek stanovených jiným právním předpisem a kontroluje její využití (§ 162 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů). Za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, se Nejvyšší soud při posuzování přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d/občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 zabýval povahou úplaty za vzdělání poskytované obecně prospěšnou společností (§ 2 odst. 1 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů) v usnesení ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4532/2014. Zdůraznil, že„ studiem na vysoké (ať již veřejné (§ 5 zákona č. 111/1998 Sb.), státní (§ 94 zákona č. 111/1998 Sb.) nebo soukromé (§ 39 zákona č. 111/1998 Sb.)) škole občané realizují ústavně garantované právo na vzdělání podle čl. 33 odst. 1 věty prvé Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. Čl. 33 odst. 2 Listiny pak určuje, že občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.“ Poplatky, které může požadovat veřejná vysoká škola v průběhu studia, nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání. Výklad pojmu„ služba“ představuje tzv. acte éclairé, tj. otázku výkladu unijního práva. Soudním dvorem Evropské unie již provedenou a nevzbuzující pochybnosti. Podle bodu 34 odůvodnění směrnice 2006/123/ES musí být posouzení toho, zda určité činnosti, zejména činnosti financované z veřejných prostředků nebo poskytované veřejnými subjekty, představují„ službu,“ provedeno případ od případu s ohledem na všechny její vlastnosti, zejména pak na způsob jejich poskytování, organizace a financování v daném členském státě. Soudní dvůr uzavřel, že podstatným znakem úplaty je skutečnost, že představuje protiplnění za dotyčné služby, a uznal, že v případě činností prováděných bez protiplnění státem nebo z pověření státem v rámci jeho povinností v sociální, kulturní, vzdělávací a soudní oblasti, jako jsou kursy poskytované v rámci vnitrostátního vzdělávacího systému nebo správa systémů sociálního zabezpečení, které nejsou spojeny s hospodářskou činností, charakteristický znak úplaty chybí. Úhrada poplatku příjemci, například školné nebo zápisné hrazené studenty za účelem určitého příspěvku na úhradu provozních nákladů systému, sama o sobě úplatu nepředstavuje, neboť daná služba je stále v zásadě financována z veřejných prostředků. Na tyto činnosti se tak nevztahuje definice„ služby“ v článku 50 Smlouvy a nespadají proto do oblasti působnosti směrnice. V rozsudku ze dne 11. 9. 2007, ve věci C -76/05, Herbert Schwarz a Magda Gootjes- Schwarz proti Finanzamt Bergisch Gladbach, Soudní dvůr poznamenal, že v případě kurzů nabízených institucemi, které jsou součástí veřejného vzdělávacího systému a jsou zcela nebo hlavně financovány z veřejných prostředků, přestože někdy musí být hrazeny poplatky nebo školné za účelem přispění na náklady fungování vnitrostátního vzdělávacího systému, neexistuje úplata, a tedy ani„ služba“ podle unijního práva. Naopak vzdělávání poskytované vzdělávacími institucemi financovanými z podstatné části ze soukromých prostředků – žáky a jejich rodiči – představuje službu ve smyslu unijního práva, jelikož instituce sledují cíl, který spočívá v nabízení služeb za úplatu. V rozsudcích ze dne 27. 9. 1988, ve věci C -263/86, Belgický stát proti René [příjmení] a Marie-Thérese Edel, a ze dne 7. 12. 1993, ve věci C -109/92, Stephan Max Wirth proti Landeshauptstadt Hannover, Soudní dvůr dospěl k závěru, že studijní program institutu vyššího vzdělání, který je součástí sekundárního vzdělání poskytovaného v rámci státního vzdělávacího systému, nelze považovat za službu ve smyslu článku 50 Smlouvy. Zdůraznil, že podstatný znak úplaty spočívá v tom, že„ představuje protiplnění za předmětnou službu, na níž se poskytovatel a příjemce služby obvykle dohodnou. Tato charakteristika však chybí v případě studijních programů v rámci státního vzdělávacího systému. V první řadě stát při zřizování a udržování takového systému neusiluje o výdělečnou činnost, ale plní své povinnosti vůči vlastnímu obyvatelstvu v sociální, kulturní a vzdělávací oblasti. Za druhé, dotčený systém je zpravidla financován z veřejných zdrojů, a nikoli žáky nebo jejich rodiči. Povaha činnosti není ovlivněna skutečností, že žáci nebo jejich rodiče musí někdy platit poplatky za výuku nebo za zápis, aby mohli určitým způsobem přispět na provozní náklady systému.“ Při posouzení smlouvy o studiu z 8. 1. 2016 z hlediska § 1810 o. z. (jako smlouvy spotřebitelské) nestačí – jak uzavřel odvolací soud – jen zjištění, že žalobkyně je soukromou základní školou zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným, tedy obchodní korporací založenou za účelem podnikání a vytváření zisku. K rozhodujícím skutečnostem, které nelze při právním hodnocení smlouvy pominout, patří to, že vzdělávání poskytované právnickými osobami, předmětem jejichž činnosti je – také – poskytování vzdělávání nebo školských služeb, je veřejnou službou ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. Dalším kritériem je způsob financování právnické osoby (žalobkyně), která je součástí veřejného vzdělávacího systému, tj. zcela nebo hlavně z veřejných prostředků, popř. s nařízeným způsobem nakládání se ziskem na vzdělávání a školské služby. Zdůraznit je třeba i naléhavost státního zájmu na úrovni základního vzdělání, které je povinné pro každého; zde platí zásada, že„ čím níže v rámci vzdělávacího systému jdeme, tím více má vzdělání neziskovou a skutečně sociální povahu.“ Protože dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. uplatnila žalobkyně po právu, Nejvyšší soud podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).

6. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], když respektoval závazný názor vyslovený v rozsudku Nejvyšší soud České republiky ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] žalobu opět zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení.

7. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně zrušil z důvodu vady řízení spočívající v tom, že při změně v obsazení soudu nebylo postupováno při jednání dne 16.9.2020 podle § 119 odst.3 o.s.ř a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Soud po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

9. Předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné výchova a vzdělávání na [anonymizována čtyři slova] k [anonymizováno] v [právnická osoba], jejímž jediným jednatelem je [titul]. [jméno] [příjmení] (prokázáno z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně vedené [název soudu] oddíl [anonymizováno], vložka [číslo]).

10. Z účastnického výslechu 2) žalované vzal soud za prokázané, že žalovaní hledali pro svého nezletilého syna vhodnou základní školu, kde by nastoupil povinnou školní docházku, preferovali školu s nižším počtem žáků a rozsáhlou výukou angličtiny. Na doporučení známých si vybrali školu žalobkyně, kde od počátku komunikovali pouze s tehdejší ředitelkou školy Mgr. [příjmení] ať již osobně či prostřednictvím emailové korespondence (prokázáno i z emailů ze dne 3.1.2016, 3.12.2015, 2.12.2015, 21.11.2015, 21.10.2015, 20.11.2015, 16.11.2015, 4.1.2016). Žalovaní obdrželi nepodepsanou smlouvu o studiu, kterou 8.1.2016 podepsali a téhož dne ji 2) žalovaná osobně předala Mgr. [příjmení], která ji následně předložila k podpisu jednateli žalobkyně, podepsanou smlouvu obdrželi žalovaní dne 19.2.2016 poštou. Během měsíců ledna až března 2016 se žalovaní dozvídali o změnách poměrů ve škole, zejména o odvolání ředitelky školy, během této doby s nimi žalobkyně nekomunikovala. Dne 23.3.2016 žalovaní obdrželi vyjádření žalobkyně prostřednictvím emailu, podepsaného jednatelem žalobkyně, ve kterém [titul]. [jméno] [příjmení] rodičům sděloval, že události posledních několika měsíců, které vyvrcholily odvoláním ředitelky školy Mgr. [příjmení], byly důsledkem koncepčních rozporů mezi ním a bývalou ředitelkou, která se měla společně s rodiči některých žáků žalobkyně pokusit o nepřátelské převzetí školy, apeloval na rodiče těchto žáků, aby ustali v boji proti žalobkyni (prokázáno také z emailu žalobkyně ze dne 23.3.2016). Žalovaní tentýž den, tj. 23.3.2016, odstoupili od smlouvy o studiu prostřednictvím emailu adresovaného žalobkyni a doporučeným dopisem ze dne 23.3.2016 (prokázáno emailem ze dne 23.3.2016, listinou – označenou jako odstoupení od smlouvy ze dne 23.3.2016, dodejky ze dne 30.3.2016).

11. Z výroční zprávy žalobkyně za školní rok 2015 2016 vzal soud za prokázané, že ke dni 30.3.2016 bylo ve škole žalobkyně 80 žáků, učitelský sbor se sestával z Mgr. [jméno] [příjmení], učitelky 1. třídy, Mgr. [jméno] [příjmení], učitelky 2. třídy, Mgr. [jméno] [příjmení], učitelem 3. třídy, Mgr. [jméno] [příjmení], učitelky 4. třídy, Mgr. [jméno] [příjmení], učitelky 5. třídy a dále Mgr. [jméno] [příjmení], učitele bez třídnictví. Ke dni 30.9.2016 bylo ve škole 35 žáků v rámci povinné školní docházky a 3 žáci v nultém předškolním ročníku, učitelský sbor sestával z [jméno] [příjmení], učitelky 1. třídy, [jméno] [příjmení], učitelky 2. třídy, [jméno] [příjmení], učitelky 3. třídy, [jméno] [příjmení], ředitele školy a učitele 4. třídy, v nultém ročníku pak vyučovala [jméno] [příjmení]. V 5. třídě nebyl žádný učitel ani žádní žáci z důvodu hromadného odchodu žáků 4. třídy (po odvolání Mgr. [příjmení]).

12. Ze sdělení odboru školské statistiky, analýz a informační strategie, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 14. 6.2017 vzal soud za prokázané, že základní škola Cesta k úspěchu ke dni 30.9.2016 měla 35 žáků ve 4 třídách na prvním stupni, k 31.3.2017 pak škola evidovala 40 žáků ve 4 třídách na I. stupni.

13. Situace ve škole žalobkyně se výrazně změnila v souvislosti s odvoláním Mgr. [jméno] [příjmení] z pozice ředitelky školy, která organizačně zajišťovala chod školy, komunikaci s rodiči a učiteli. Manželské neshody Mgr. [jméno] [příjmení] s Mgr. [jméno] [příjmení] vyústily v lednu 2016 v odchod manželky ze společné domácnosti, bezprostředně poté se manželé rozešli i v pracovních vztazích, když Mgr. [jméno] [příjmení] obdržela výpověď z pracovního poměru, přestala působit na pozici ředitelky školy žalobkyně a komunikovat s žalovanými (prokázáno z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). Po odchodu ředitelky Mgr. [jméno] [příjmení], když vedení žalobkyně v zásadě nesdělilo důvod jejího odvolání rodičům žáků ani učitelům (resp. byl uveden pouze vágní důvod, že se jednatel žalobkyně rozhodl koncepci školy změnit), se ozývali nespokojení rodiče, komunikace mezi novým vedením školy a rodiči byla nedostatečná, žáci sdělovali svým třídním učitelům, že nebudou pokračovat příští rok ve studiu na škole žalobkyně. Téměř celý stávající učitelský sbor v této souvislosti školu žalobkyně ke konci školního roku tj. do 30.6.2016 opustil. Zejména rodiče budoucích žáků prvních tříd se změnou koncepce školy nesouhlasili, neboť své děti přihlásili ke studiu na škole žalobkyně právě po pohovoru s Mgr. [jméno] [příjmení], která rodičům představila i koncepci školy rodičům vyhovující. Rodiče žáků žalobkyně, kteří již ve studiu od 1.9.2016 nadále nepokračovali a od smlouvy odstoupili do konce května příslušného roku, školné nehradili, když ani žalobkyně po nich platbu nežádala. Změna situace ve škole žalobkyně v období od ledna 2016 do června 2016 neměla vliv na kvalitu výuky žáků (prokázáno z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo dále prokázáno, že poté, co byla v lednu 2016 odvolána z funkce ředitelky školy ji kontaktovala řada rodičů žáků, kteří ztratili zájem o další vzdělávání svého dítěte žalobkyní, postupně se rozhodla odejít většina stávajícího učitelského sboru. S rodiči vesměs neprobírali platby školného, spíše se bavili o studiu žáka. V době, kdy hlásili své dítě do školy žalobce žalovaní, byl takový zájem uchazečů, že se plánovalo otevřít dvě třídy. Obvykle když nějaký žák odstoupil s dostatečným předstihem, během měsíce byla schopna najít za tohoto žáka náhradu. Komunikace školy s rodiči probíhala výhradně jejím prostřednictvím.

14. Žalobkyně zaslala dne 15.4. 2016 a 30. listopadu 2016 žalovaným předžalobní upomínku ve které je vyzývá k zaplacení v prvním případě 54.520 Kč ve druhém případě částky ve výši 113.012 Kč.

15. Ze smlouvy o studiu s datem 8.1.2016 bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaní uzavřeli smlouvu o studiu žáka [jméno] [celé jméno žalovaného], s dnem nástupu do školy 1.9.2016. V článku III. nazvané povinnosti rodičů je mimo jiné uvedeno, že se rodiče žáka zavazují zaplatit školné, které na jeden školní rok činí 99.900 Kč a hradí se ve dvou splátkách po 49.950 Kč. V prvém roce studia je prvá splátka školného splatná do 15 dnů od podpisu této smlouvy a druhá splátka školného je splatná do 15. listopadu příslušného školního roku, pokud je však tato smlouva uzavřena po [číslo] příslušného roku a žák má nastoupit ke studiu mezi [číslo] a [číslo] příslušného školního roku, jsou rodiče povinni uhradit obě splátky školného do 15 dnů od podpisu této smlouvy. Pokud je však tato smlouva uzavřena po [číslo] příslušného školního roku a žák má nastoupit ke studiu až od 1.2. příslušného školního roku nebo po tomto datu, jsou rodiče povinni zaplatit pouze druhou splátku školného za příslušný rok, a to do 15 dnů od podpisu této smlouvy. Školné na další školní rok je splatné tak, že prvá splátka školného je splatná 15. června a druhá 15. listopadu příslušného školního roku, za který je placena. Pod písmenem d) téhož článku je uvedeno, že na případné nedodržení termínu splatnosti škola může rodiče upozornit doporučeným dopisem. Za prodlení s platbou školného (splátky školného) se rodiče zavazují zaplatit smluvní pokutu ve výši 5% z dlužné částky jednorázově a dále smluvní pokutu ve 0,05% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, pokud se rodiče s ředitelem školy nedohodnou jinak. Tím není dotčeno právo školy domáhat se vedle smluvní pokuty rovněž náhrady škody v celé vzniklé výši. Pod písmenem e) téhož článku je uvedeno, že povinnost rodičů zaplatit školné podle této smlouvy není předčasným ukončením smlouvy, zejména odstoupením od smlouvy některé ze smluvních stran nebo případem, kdy žák studium nenastoupí či v něm nepokračuje, dotčena. Zaplacené školné ani jeho část se v případě předčasného ukončení smlouvy nebo v případě, kdy žák studium nenastoupí či v něm nepokračuje, nevrací. Smluvní strany si výslovně sjednaly, že pokud žák nenastoupí, ukončí nebo přeruší studium v průběhu prvého pololetí školního roku, jsou rodiče povinni uhradit prvou i druhou splátku školného za příslušný školní rok. V článku IV. podmínky ukončení studia je uvedeno, že škola může od smlouvy jednostranně písemně odstoupit v případech a) jediného závažného porušení nebo v případech opakovaného méně závažného porušení školního řádu žákem/žákyní, b) z důvodu zjištění nedostatečné adaptability žáka/žákyně na způsob a rozsah výuky ve škole, c) z důvodu nedodržení včasnosti a řádnosti úhrady školného nebo jiných plateb za rodiči závazně objednané služby k datu splatnosti. Rodiče mohou od smlouvy odstoupit jednostranně, písemně z jakéhokoliv důvodu. V případě odstoupení od smlouvy jsou však povinni sdělit toto rozhodnutí škole nejpozději do 31. května příslušného školního roku. V případě nedodržení této lhůty jsou rodiče povinni uhradit škole školné za celý jeden následující školní rok, tj. obě splátky školného za následující jeden školní rok. Odstoupením rodičů od smlouvy není dotčeno ustanovení článku III. e) této smlouvy.

16. Z protokolu o kontrole [obec] školní inspekce čj. ČŠIA [číslo] ze dne [číslo] resp. ze dne [datum] bylo prokázáno, že nebylo zjištěno porušení školského zákona vyjma skutečnosti, že ředitelka školy měla vykonávat i přímou pedagogickou činnost.

17. Z inspekční zprávy [obec] školní inspekce čj. ČŠIA [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pro účely zvýšení dotací žalobkyně dosahuje výsledků hodnocení požadovaných dle ust. § 5 odst 3 písm. b) zákona č. 306/1999Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů. Mezi silné stránky byla zařazena pozitivní pracovní atmosféra podporující učení a rozvoj sociálních a osobnostních kompetencí žáků, jako slabá stránka byla uvedena malá efektivita systému řízení, kontroly a podpory pedagogického procesu (schází systematické dlouhodobé řízení). Termín inspekční činnosti byl v období od 9.5.2017 do 12.5.2017.

18. Ze smlouvy o poskytnutí dotace, uzavřené mezi [stát. instituce] a [anonymizována čtyři slova] k [anonymizováno] v [právnická osoba] [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že byla uzavřena smlouva o poskytnutí dotace na školní rok 2016 2017 s tím, že v čl. II. se žalobkyně zavázala použít dotaci pouze k financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláváním ve škole a se službami a vzděláváním, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve škole nebo s nimi souvisí, nebo se zajišťováním ústavní a ochranné výchovy nebo preventivně výchovné péče ve školských zařízeních a s běžným provozem školy a školského zařízení s výjimkou nájemného v rámci smlouvy o koupi najaté věci zavřené po 1. lednu 1997 a reklamy a poskytuje-li vzdělávání a školské služby pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením. Podle čl. IV. odst. 3 dotace se poskytuje podle skutečného počtu dětí, žáků a studentů v subjektu v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek stanovených zvláštním právním předpisem, uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok nejvýše však do výše povoleného počtu dětí, žáků nebo studentů v subjektu. Rozsah poskytované dotace v čl. III při předpokládaném počtu 120 žáků (a zároveň nejvyšším povoleným počtu žáků) činí 60%.

19. Ze smlouvy č. [spisová značka] /007771 [rok] o zvýšení dotace mezi [anonymizována dvě slova] [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] k [anonymizováno] v [právnická osoba] ze dne 23.2.2016 vzal soud za prokázané, že na školní rok 2016 2017, že v čl. II odst. 3 písm. c) je uvedeno, že podmínky pro poskytnutí zvýšené dotace byly splněny, neboť je obecně prospěšnou společností nebo školskou právnickou osobou nebo, má-li jinou právní formu, se uzavřením této smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace zavazuje k vynaložení celého svého zisku za příslušný kalendářní rok na vzdělávání a školské služby. Rozsah poskytované zvýšené dotace v čl. III při předpokládaném počtu 120 žáků (a zároveň nejvyšším povoleným počtu žáků) činí 40%.

20. Z listiny označené jako vyúčtování dotace poskytnuté soukromé škole/školskému zařízení na období školního roku 2016 2017 ze dne 4.10.2017 vzal soud za prokázané, že přijaté dotace činily 2 158 653 Kč, náklady hrazené z dotace činily 2 158 653 Kč.

21. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 29.6.2009 vzal soud za prokázané, že v roce 2008 ztráta dosáhla výše 271 990 Kč (prokázáno i z rozvahy ke dni 31.12.2008, výkazu zisků a ztrát ke dni 31.12.2008, z přílohy k účetní závěrce za období roku 2008).

22. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 30.7.2010 vzal soud za prokázané, že v roce 2009 ztráta dosáhla výše 529 124 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2009).

23. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 30.6.2011 vzal soud za prokázané, že v roce 2010 ztráta dosáhla výše 888 881, 45 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2010).

24. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 30.6.2012 vzal soud za prokázané, že v roce 2011 ztráta dosáhla výše 333 145,23 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2011).

25. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 30.6.2013 vzal soud za prokázané, že v roce 2012 ztráta dosáhla výše 397 106,92 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2012).

26. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 30.6.2014 vzal soud za prokázané, že v roce 2013 zisk dosáhl výše 586 385,19 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2013).

27. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 23.6.2015 vzal soud za prokázané, že v roce 2014 ztráta dosáhla výše 102 945,72 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2014).

28. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 23.6.2016 vzal soud za prokázané, že v roce 2015 zisk dosáhl výše 157 445,54 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2015, z rozvahy k 31.12.2015, z přehledu o změnách vlastního kapitálu).

29. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 14.7.2017 vzal soud za prokázané, že v roce 2016 zisk dosáhl výše 629 454,25 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2016, z rozvahy k 31.12.2016).

30. Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady společnosti žalované ze dne 19.6.2018 vzal soud za prokázané, že v roce 2017 zisk dosáhl výše 3 425,23 Kč (prokázáno i z výkazu zisku a ztráty ke dni 31.12.2017, rozvahy ke dni 31.12.2017).

31. Z tabulky přehledu výše soukromých a veřejných (dotace) zdrojů financování žalobkyně za období let 2008 až 2017 vzal soud za prokázané, že v roce 2008 soukromé zdroje činily 937 000 Kč (45 %), veřejné 1 140 000Kč (55%), v roce 2009 soukromé zdroje činily 1 963 000 Kč (50 %), veřejné 1 977 000 Kč (50%), v roce 2010 soukromé zdroje činily 2 563 000 Kč (50 %), veřejné 2 555 000 Kč (50%), v roce 2011 soukromé zdroje činily 3 528 000 Kč (49 %), veřejné 3 602 000 Kč (51%), v roce 2012 soukromé zdroje činily 5 015 000 Kč (63 %), veřejné 3 001 000Kč (37%), v roce 2013 soukromé zdroje činily 6 437 000 Kč (70 %), veřejné 2 800 000 Kč (30%), v roce 2014 soukromé zdroje činily 7 119 000 Kč (70 %), veřejné 3 117 000Kč (30%), v roce 2015 soukromé zdroje činily 8 534 000 Kč (72 %), veřejné 3 301 000 Kč (28%), v roce 2016 soukromé zdroje činily 9 183 000 Kč (75 %), veřejné 2 993 000 Kč (25%), v roce 2017 soukromé zdroje činily 6 617 000 Kč (63 %), veřejné 2 310 000 Kč (26%).

32. Soud považoval za nadbytečné doplňovat dokazování výslechy dalších svědků navrhovaných žalobkyní, kteří se měli vyjádřit k poměrům, které panovaly ve škole, neboť tyto poměry byly zjištěny z ostatních provedených důkazů.

33. Soud je vázán výše uvedeným právním názorem dovolacího soudu, že na zjištěný skutkový stav nedopadá ustanovení § 1810 č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) o spotřebitelských smlouvách.

34. Podle § 1725 zákona smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

35. Podle ust. § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení, upravující jednotlivé typy smluv, se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

36. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

37. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

38. Podle § 588 první věta o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

39. Účastníci uzavřeli smlouvu podle výše citovaného ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. Podle uzavřené smlouvy o studiu se žalovaní (rodiče nezletilého žáka) zavázali zaplatit školné za prvý rok studia v celkové výši 99 900 Kč, a to ve dvou splátkách po 49 950 Kč, přičemž v prvém roce studia byla prvá splátka školného splatná do 15 dnů od podpisu této smlouvy a druhá splátka do 15. listopadu příslušného školního roku (tedy do 15. 11. 2016). Čl. IV. uvedené smlouvy sice připouští právo rodičů od smlouvy o studiu jednostranně písemně odstoupit z jakéhokoli důvodu, avšak současně je v čl. III. písm. e) téže smlouvy výslovně uvedeno, že povinnost rodičů zaplatit školné podle smlouvy není dotčena předčasným ukončením této smlouvy a zaplacené školné, ani jeho část, se v případě předčasného ukončení smlouvy nevrací. Smlouva je tedy konstruována tak, že rodiče jsou v každém případě povinni zaplatit sjednané školné, a to i tehdy, když v souladu se smlouvou o studiu od této smlouvy odstoupí z jakéhokoli důvodu. Stejně tak jsou bez výjimky zavázáni k úhradě smluvní pokuty za prodlení s platbou školného podle čl. III. písm. d) smlouvy. Žalovaní se tak podpisem smlouvy o studiu zavazují k úhradě sjednané částky i v případě, že nezletilý žák do školy nenastoupí z objektivních příčin a rodiče od této smlouvy včas a řádně odstoupí. Navíc jsou rodiče žáků nuceni plnit i za situace, kdy škola nijak neplnila, neboť sjednaná výuka žáka ke dni odstoupení od smlouvy ještě ani nezačala, jak se tomu stalo v případě syna žalovaných. Není zohledněno, že důvody pro odstoupení od smlouvy na straně rodičů mohou být různé – zdravotní, sociální, stěhování rodiny do jiného města, nespokojenost s výukou či pochybnosti o zabezpečení budoucí řádné výuky žáka, když právě poslední uvedený příklad vedl žalované k odstoupení od smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že o studiu syna žalovaných u žalobce se rozhodli s ohledem na pozitivní reference o ředitelce školy i učitelském sboru v době uzavírání smlouvy. Smlouva je založena na konstrukci, že ze strany rodičů jednostranně odstoupit nelze bez povinnosti uhradit ve smlouvě stanovené finanční částky. Nastavení povinností rodičů podle názoru soudu činí ujednání ve smlouvě pod článkem III. písm. d) ,e) a článkem IV. v části posledního odstavce věty za středníkem a poslední věty tohoto odstavce neplatným, neboť takovéto právní jednání odporuje zákonu, navíc se rovněž zjevně příčí dobrým mravům. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu. (viz. i rozhodnutí III. ÚS 729/06 ze dne 3.1.2007). Soud se ztotožňuje s názorem žalovaných, že žalobkyní prezentovaný výklad jednotlivých ustanovení smlouvy o studiu jene správný, nelze k němu dospět jazykovým ani logickým výkladem. Smlouva o studiu ve svém ustanovení článku IV. výslovně připouští možnost žalovaných odstoupit od smlouvy o studiu z jakéhokoliv důvodu, přičemž pro případ, že tak neučiní do 31. května jsou povinni zaplatit školné za celý následující školní rok. A contrario z tohoto ustanovení smlouvy o studiu jednoznačně vyplývá, že pokud žalovaní oznámili žalobkyni, že odstupují od smlouvy o studiu již dne 23.3.2016 (tedy 2 měsíce před koncem května), nebyli a nejsou povinni zaplatit školné za rok 2016 2017. Na tomto závěru nemůže nic změnit poněkud nesrozumitelná poslední část znění tohoto ustanovení smlouvy o studiu, odkazující zpět na ustanovení článku III. písmeno e) smlouvy o studiu, neboť je zřejmé, že ustanovení článku IV. je ve vztahu k ustanovení článku III. lex specialis. V článku III. písmeno e) smlouvy o studiu, ani nikde jinde v předmětné smlouvě není ujednání o odstupném uvedeno, účastníky sjednáno tedy nebylo, a proto žalovaní nemohou dlužit žalobkyni žádnou částku z titulu odstupného. Jediné co z článku III. písmeno e) předmětné smlouvy o studiu jasně vyplývá, že pokud žák nenastoupí, ukončí studium nebo přeruší studium v průběhu prvého pololetí školního roku (nikoliv pouze prvního ročníku) jsou rodiče povinni uhradit prvou i druhou splátku školného. Tento článek ve vazbě na článek IV. a smlouvy o studiu je třeba vyložit tak, že platí pro žáky, kteří již na škole studují, avšak v průběhu stávajícího školního roku se rozhodnou studium ukončit nebo přerušit. V takovém případě jsou povinni uhradit první i druhou splátku školného za stávající (nikoliv následující) školní rok bez ohledu na okamžik ukončení studia. Není možné požadovat po žalovaných školné, když v souladu se smlouvou od smlouvy odstoupili do [číslo], jakož není možné požadovat po žalovaných odstupné, když smlouva nic takového neupravuje a čl. IV. smlouvy uvádí, že rodiče jsou povinni zaplatit školné na následující školní rok pouze při nedodržení této lhůty. Není možné perzekuovat a znevýhodňovat rodiče budoucích prvňáčků oproti již stávajícím žákům školy, aby možnost ve smlouvě výslovně upravená a stanovená pro ně neplatila. V případě odstoupení od smlouvy, se smlouva podle ust. § 2004 odst. 1) o.z. ruší od počátku a smluvní strany mají povinnost si vzájemně vydat, což již ze smlouvy plnily. I pokud by tedy žalovaní již před odstoupením od smlouvy o studiu uhradili první splátku školného za školní rok 2016 2017, byla by žalobkyně povinna jim tuto první splátku vrátit, neboť z její strany nebylo poskytnuto žalovaným žádné plnění, žalovaní odstoupili od smlouvy o studiu téměř 6 měsíců před zahájením školního roku. Tomu, že pochybnosti žalovaných o zabezpečení kvalitní výuky jejich syna nebyly nedůvodné, nasvědčuje skutečnost, že školu k 30.9.2016 opustila téměř polovina žáků a byl vyměněn téměř celý učitelský sbor. Obavy žalovaných nemohlo rozptýlit ani emailové sdělení žalobce ze dne 23.3.2016. Odstoupení od smlouvy bylo doručeno žalobci jednak e-mailovým sdělením ze dne 23.3.2016, následně zasláno poštou, toto odstoupení žalobce obdržel dne 30.3.2016, s předstihem 5 měsíců před zahájením zahájení školního roku. Nelze souhlasit ani s názorem žalobkyně, že požadavek na zaplacení školného představuje jakési odstupné, neboť nic takového v řízení prokázáno nebylo. Naopak svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], dnes již bývalá ředitelka školy, která vesměs s rodiči jednala, potvrdila, že při jednání s rodiči se spíše než platby školného řešily otázky týkající se studia jako takového, tedy nezabývali se blíže obsahem smlouvy.

40. Žalobkyně dále poukazovala na to, že je povinna vzdělávání žáků poskytovat i přesto, že rodiče neplatí školné podle uzavřené smlouvy o studiu, tak takováto povinnost vyplývá ze školského zákona. Tedy pokud je dítě ke studiu jednou přijato k žalobkyni, tak škola jednostranně nemůže od smlouvy odstoupit i přesto, že rodiče neplní své závazky, (platit školné), to znamená, že jediná možnost jak studium žáka přijatého k základnímu vzdělávání do školy žalobkyně ukončit, je přihlášení žáka rodiči na jinou základní školu, pak byť tato námitka je v souladu se školským zákonem, na daný případ nedopadá, neboť žalovaní řádně a včas od smlouvy odstoupili, jejich syn ke studiu u žalobkyně nenastoupil. Pro úplnost soud poukazuje na to, že i když žalobkyně opakovaně připomíná tuto povinnost, ve článku IV. pod písm. c) Smlouvy o studiu uvádí možnost školy od smlouvy jednostranně písemně odstoupit z důvodu nedodržení včasnosti a řádnosti úhrady školného nebo jiných plateb za rodiči závazně objednané služby k datu splatnosti 41. S ohledem na shora uvedené byla žaloba zamítnuta.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaní měli ve věci úspěch a náleží jim náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalovaných jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení žalovaných, za 17 úkonů právní služby po 9 504 Kč, když sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle ust. § 7 bod. 6 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve spojení s ust. § 12 odst. 2 AT (v řízení byly zastoupeny dvě osoby týmž zástupcem, mimosmluvní odměna za každou takto zastupovanou osobu je snížená o 20%), a které byly zástupci žalovaných přiznány dle ust. § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 14.3.2017, ze dne 19.5.2017 a ze dne 15.6.2017, účast na jednání dne 24.4.2017 a účast na jednání dne 21.6.2017 (jednání započalo v 9.05 hodin a skončilo v 15.30 hodin, tj. 3 úkony), účast na jednání dne 10.7.2017, vyjádření k odvolání ze dne 24.1.2018, účast na jednání před odvolacím soudem dne 28.3.2018, porada s klienty dne 19.6.2020, účast na jednání dne 24.6.2020, vyjádření ze dne 14.8.2020, účast na jednání dne 9.9.2020, 22.6.2021 a 24.9.2021. Zároveň zástupci žalovaných náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dle ust. § 13 odst. 3 AT za 17 úkonů právní služby po 300 Kč (5 100 Kč). Dále náleží zástupci žalovaných náhrada za DPH 21% ve výši 35 000 Kč Celkem bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovaným 201 668 Kč Náklady řízení byly uloženy zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§149 odst. 1 o.s.ř.).