14 C 16/2023 - 48

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 234 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 234 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 234 000 Kč jakožto zadostiučinění za újmu, která mu měla vzniknou v trestním řízení trvající nepřiměřeně dlouhou dobu, v němž má postavení poškozeného, vedeném proti [podezřelý výraz] Obvodním státním zastupitelstvím pro [adresa] pod sp. zn. 1 Zt 309/2019, kdy žalobce v předmětném řízení vystupoval jako poškozený ve vztahu k obviněnému [tituly před jménem]. [Jméno zainteresované osoby 0/0], který byl členem předsednictva [Jméno zainteresované osoby 0/0] a předsedou [Anonymizováno] v době, kdy byl žalobce [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Uvedl, že původní řízení, které bylo zahájeno v roce 2008 skončilo dopisem [Anonymizováno] dne 1. 7. 2016. Žalobce mohl vznést svá práva poškozeného až momentem, kdy bylo vzneseno obvinění vůči konkrétním osobám.

2. Žalovaná nárok neuznala a potvrdila, že byl u ní uplatněn 2. 6. 2022. Má za to, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 2. 6. 2022 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 234 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 26. 1. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Odkázala na recentní judikaturu např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73, rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37, rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40, rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv.

3. Uvedla dále, že každé jednotlivé trestní stíhání je z hlediska zákona a případného odškodnění samostatným celkem zahajovaným vždy příslušným usnesením o zahájení trestního stíhání a končeným konečným pravomocným rozhodnutím. Pokud je trestní stíhání též osoby zahajováno opakovaně jedná se o nenavazující celek řízení a tento je nutno posuzovat samostatně. V rámci mimosoudního projednání bylo tedy posuzováno trestní řízení vedené Obvodním státním zastupitelstvím pro [adresa] pod sp.zn. 1 ZT 309/2019 a v rámci žaloby zmiňovaná trestní řízení tomuto předcházející již nelze z hlediska odškodnění považovat za relevantní, jelikož nárok na náhradu škody z nich je promlčen. Žalovaná tedy vznesla námitku promlčení ve vztahu ke všem žalobním nárokům plynoucím ze všech žalobou zmíněných řízení vyjma nároku na náhradu nemajetkové újmy plynoucího z mimosoudně projednaného řízení vedeného Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu1 pod sp.zn. 1 ZT 309/2019. Na základě zjištěného procesního postupu v projednávané věci nebyly žalovanou shledány žádné nedůvodné průtahy. Délka dosud vedeného přípravného řízení totiž odpovídá jednak skutkové, právní a procesní složitosti věci, v souvislosti s čímž dlužno opětovně zmínit přeshraniční přesah posuzované věci, a jednak procesnímu vývoji daného řízení, když bylo opakovaně rozhodováno o stížnostech obviněných, potažmo poškozených proti rozhodnutím dozorového státního zástupce nadřízeným státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze či posléze o ústavní stížnosti poškozených Ústavním soudem. V návaznosti na závěry nálezu Ústavního soudu bylo vyžádáno zpracování nového znaleckého posudku, k čemuž lze poznamenat, že právě i tento postup byl iniciovaný ze strany žalobce, tehdy v postavení ústavního stěžovatele. V poslední fázi vyšetřování bylo tudíž řízení prodlouženo čekáním na vyhotovení znaleckého posudku znaleckým ústavem ([podezřelý výraz]), který byl v mezidobí ze strany Městského státního zastupitelství v Praze urgován. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu §13 zákona č. 82/0998 Sb. Žalovaná na svém stanovisku setrvává. Odkázala v souvislosti s významem posuzovaného řízení pro žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze, jeho rozhodnutí (usnesení ze dne 16.12.2015, čj. 11 Co 334/2015-113) s odkazem na četnou rozhodovací praxi Ústavního soudu, že neexistuje žádné právo poškozeného na satisfakci spočívající v trestním stíhání a následném odsouzení pachatelů trestného činu, jímž byla poškozenému způsobena škoda. Poškozený, který se se svým nárokem připojí k trestnímu řízení, není pánem sporu a průběh řízení může ovlivňovat jen minimálně, a to na rozdíl od řízení občanskoprávního. Volba způsobu uplatnění škody záleží na poškozeném, avšak pokud poškozený zvolí adhezní řízení, musí akceptovat veřejnoprávní principy, které trestní řízení ovládají a které určují prioritu sledovaného účelu, tj. posouzení trestní odpovědnosti konkrétních osob. Z toho plyne závěr, že to, oč v posuzovaném trestním řízení ve vztahu k žalobci šlo, nebylo zásadní, co se projednávalo. Žalovaná má za to, že význam celého posuzovaného trestního řízení pro žalobce byl natolik snížen, že i v případě existence nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky by odškodnění formou peněžité satisfakce nebylo namístě.

4. Ze žaloby a z vyjádření žalované k žalobě plyne, že nárok u žalované byl uplatněn dne 2.6.2022.

5. Zástupce žalobce nesporoval chronologii posuzovaného řízení, jak byl popsán žalovanou v jejím vyjádření k žalobě.

6. Po stránce skutkové lze konstatovat, že v řízení vedeném Obvodním státním zastupitelstvím pro [adresa] pod sp.zn. 1 ZT 309/2019 byly zahájeny úkony trestního řízení (k podnětu trestního oznámení ze dne 17. 9. 2017 podaného u Městského státního zastupitelství v Praze) dne 24. 1. 2018, a to pro podezření ze spáchání zločinu [podezřelý výraz], kdy v rámci prověřování bylo nutné prostudovat obsáhlé [Anonymizováno] materiály, vyžádat odborná stanoviska k zodpovězení některých otázek z oboru [Anonymizováno], požádat o vysvětlení okruh osob a provést ztotožnění osob, z nichž mnohé se zdržovaly mimo území České republiky, [Anonymizováno]. Posuzovaná věc si vyžadovala bádání v okolnostech, které proběhly před 40 až 50 lety. Pro případné zahájení trestního stíhání byla věc složitá po skutkové i právní stránce. Samotné usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vyhotovováno ve spolupráci s dozorovým státním zástupcem, což je proces charakteristický pro složité věci na úrovni vrchního státního zastupitelství. Nadto, v roce 2019 došlo k vytvoření tzv. [podezřelý výraz], což je proces vypovídající o složitosti daného trestního řízení. Nakonec bylo usnesením policejního orgánu ze dne 25. 11. 2019 zahájeno trestní stíhání obviněných [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 0/0], a usnesením ze dne 18. 2. 2020 rozšířeno. Následovaly stížnosti obviněných proti usnesením policejního orgánu, o nichž rozhodovalo Městské státní zastupitelství v Praze. Ke všem obviněným byl zpracován znalecký posudek z oboru [podezřelý výraz], byla realizována rozsáhlá mezinárodní justiční i policejní spolupráce ve výsleších poškozených a ztotožnění pozůstalých po osobách, které byly na státních hranicích usmrceny. Následně usneseními státního zástupce ze dne 9. 9. 2020 bylo trestní stíhání v případě [Jméno zainteresované osoby 0/0] zastaveno z důvodu jeho úmrtí a v případě [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 0/0], pak z důvodu znaleckého posouzení zjištěné duševní poruchy, která jim měla trvale znemožňovat chápání smyslu trestního řízení. Tato usnesení musela být tlumočena do [Anonymizováno] jazyka a po doručení jejich překladu všem poškozeným pak byly jejich stížnosti předloženy k rozhodnutí státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, jehož usnesením ze dne 14. 5. 2021 byly stížnosti zamítnuty jako nedůvodné. Následně byla podána ústavní stížnost poškozených proti předmětnému usnesení, které bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2021, a to z důvodu nejistoty o nepodjatosti znalců, kteří posuzovali zdravotní stav obviněných a opatřením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 12. 2021 byl za účelem nového odborného posouzení zdravotního stavu obviněných přibrán znalecký ústav k vypracování znaleckého posudku se stanovením termínu do 31. 3. 2022, s opakovaným prodloužením lhůty až do července 2022. Následně usnesením státního zástupce ze dne 16. 8. 2022 byly stížnosti poškozených proti usnesení o zastavení trestního stíhání obviněných [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] zamítnuty, neboť v případě obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0] nebyl ani ze strany Ústavního soudu zpochybněn důvod zastavení spočívající v jeho úmrtí a v případě obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0] byla opětovně znalecky shledána jeho duševní porucha trvale znemožňující chápat smysl trestního řízení. Avšak v důsledku odlišného odborného posouzení zdravotního stavu obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0], část usnesení vztahující se k zastavení jeho trestního stíhání byla zrušena a daná část trestní věci se po jejím vrácení policejnímu orgánu k doplnění dne 12. 9. 2022 se opět octla ve fázi vyšetřování a vzhledem k vývoji věci v případě obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0] byl v očekávání předpoklad podání obžaloby, což se nakonec i stalo.

7. Předmětem posuzování je tedy řízení vedené u Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] pod spisovou značkou 1 ZT 309/2019, v němž byla podána obžaloba u Obvodního soudu pro [adresa], č.j. 6 T 13/2003.

8. Z databáze Info soud se podává průběh řízení 6 T 13/2023 u uvedeného soudu, kde bylo řízení zahájeno dne 9. 2. 2023, následně nařízeno jednání dne 25. 4. 2023, zrušení jednání 26. 4. 2023, nařízení jednání 24. 5. 2023, vydání rozhodnutí 30. 6. 2023, vyřízení věci téhož dne, na tento den nařízeno jednání, zrušeno jednání 28. 7. 2023 a pravomocné rozhodnutí ukončení věci dne 1. 8. 2023. Pak nařízení jednání 15. 8. 2023 a následně byl odeslán spis zdejšímu soudu k 15 C 13/2023.

9. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 téhož zákona stát odpovídá za podmínek ustanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 citovaného zákona, nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Zákon v tomto směru odkazuje na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle § 6 o.s.ř. soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení, tak aby ochrana práv byla rychlá a účinná, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné byly spolehlivě zjištěny.

12. Podle § 31a citovaného zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytne se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv.

14. Obecně délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Evropský soud pro lidská práva považuje za základní kritéria při posuzování otázky porušení práva na přiměřenou délku řízení před soudem objektivní složitost věci, chování účastníků řízení a jednání soudu a to, co bylo při sporu pro poškozeného v sázce (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 5. října 2011, sp. zn.

I. ÚS 1531/11)

15. Právním závěrem soudu je, že žalobcem namítané počínaní soudu nelze podřadit pod nesprávný úřední postup žalované, jak jej má na mysli ustanovení § 13 zák.č. 82/1998 Sb. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení.

16. Posuzované trestní řízení bylo vedeno Obvodním státním zastupitelstvím pro [adresa] pod sp. zn. 1 ZT 309/2019, v němž žalobce vystupoval jako poškozený ve vztahu k obviněnému [Jméno zainteresované osoby 0/0], jenž byl členem předsednictva [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Anonymizováno]. Žalobce, jak sám tvrdí, mohl vznést svá práva poškozeného až momentem, kdy bylo vzneseno obvinění vůči konkrétním osobám. Úkony trestního řízení ve věci 1 ZT 309/2019 z podnětu trestního oznámení ze dne 17.9.2017 podaného u Městského státního zastupitelství v Praze byly zahájeny 24.1.2018 a samotné trestní stíhání bylo zahájeno 25. 11.2019.

17. Je tak nutno vycházet z období od zahájení trestního stíhání od data 25. 11. 2019 až do fáze, kdy byly usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 8. 2022 stížnosti poškozených proti usnesení o zastavení trestního stíhání obviněných [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] opětovně zamítnuty, jelikož v případě obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0] nebyl ani ze strany Ústavního soudu zpochybněn důvod zastavení spočívající v jeho úmrtí a v případě obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0] byla opětovně znalecky shledána jeho duševní porucha trvale znemožňující chápat smysl trestního řízení. [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] zemřel.

18. S ohledem na počátek relevantního období, jak výše uvedeno (od 25.11.2019) bylo nadbytečné zkoumat důvodnost žalovanou vznesené námitky promlčení.

19. Obvodní státní zastupitelství nově zapsalo věc [Jméno zainteresované osoby 0/0]., pod sp. zn. 1 ZT 121/2022. jak má soud za prokázané z výpisu infosoud. Justice.cz. Trestní stíhání pokračovalo u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 6 T 13/2013. Dne 9.2.2023 byla podána obžaloba, hlavní líčení bylo nařízené na den 25.4.2023, další hlavní líčení bylo nařízené na den 24.5.2023, a na den 15.8.2023. Trestní stíhání tak v této vyloučené linii stále probíhá. [tituly před jménem] [jméno FO] zemřel dne 6. 2. 2023, ve vztahu k poslednímu, dosud žijícímu obžalovanému, [tituly před jménem] [jméno FO], trestní řízení stále probíhá. Nelze však ani v této větvi řízení shledat jakýkoli průtah, když soudy za posledních 6 měsíců nařídili hlavní líčení, ta však neproběhla z důvodu nepříznivého zdravotního stavu obviněného.

20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, procesně i hmotněprávně složité. Po skutkové stránce si prověřovaná věc vyžádala zkoumání poměrů, jež se odehrály před více jak 40 lety, když předmětem prověřování nebyla jen věc žalobce. Bylo nezbytné prostudovat obsáhlé archivní materiály, bylo třeba ztotožnit skupiny osob, z nichž se většina zdržovala mimo území ČR, což vyústilo k vytvoření tzv. [podezřelý výraz]. Věc si vyžádala znalecké dokazování z oboru psychiatrie. Byla vytěžena řada osob k podání vysvětlení. Procesní složitost je dána jednak přeshraničním prvkem, spočívajícím v doručování několika poškozeným do ciziny. Jeden poškozený měl bydliště v Austrálii, kdy doručování bylo značně ztíženo již samotnou velkou vzdáleností a skutečností, že s Austrálií neměla ČR uzavřenu žádnou mezinárodní smlouvu a do děje výrazně se promítla i pandemie Covid 19. V rámci procesní složitosti se též do každého rozhodnutí buď poškození, nebo obvinění podali opravné prostředky, ve věci rozhodoval i Ústavní soud. Orgány veřejné moci rozhodovaly o ustanovení obhájců, o vyloučení věci, přibrání znalce, ustanovení tlumočníka, o tlumočném, znalečném.

21. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel.

22. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, k žádným významným průtahům v řízení nedocházelo. Na celkovou délku řízení měla vliv především složitost řízení, a to jak z hlediska procesního, tak právního a skutkového. Chyby žalované lze sice shledat v postupu přibrání znalců, kteří posuzovali zdravotní stav obviněných, když z důvodu pochybností o jejich nepodjatosti, bylo nutno provést nové znalecké zkoumání, avšak jde o ojedinělé pochybení orgánů veřejné moci, jímž nelze odůvodnit závěr o nepřiměřenosti délky napadeného řízení.

23. Význam řízení pro žalobce vyhodnotil soud jako standardní. Podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení lze sice mít za to, že řízení mělo pro žalobce nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam, neboť žalobce byl v předmětném řízení v postavení osoby poškozené, kdy zakotvení práv poškozeného do trestního řádu je pak nutno chápat jako „beneficium legis“, nejde tak o základní právo poškozeného zaručené ústavním pořádkem (srovnej III. ÚS 2444/14, II. ÚS2399/14).

24. Lze v té souvislosti upozornit na rozhodnutí Městského soudu v Praze, jeho usnesení ze dne 16.12.2015, č.j. 11 Co 334/2015-113 s odkazem na četnou rozhodovací praxi Ústavního soudu, že neexistuje žádné právo poškozeného na satisfakci spočívající v trestním stíhání a následném odsouzení pachatelů trestného činu, jímž byla poškozenému způsobena škoda. Ústavní soud již v usnesení ze dne 26. 2. 1997 sp. zn. II. ÚS 361/96 zaujal základní postoj k otázce subjektivního práva poškozené osoby na trestním stíhání v podmínkách moderního státu, když dospěl s odkazem na ust. Článku 39 a článku 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod k závěru, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, a žádné základní právo poškozeného na satisfakci spočívající v trestním stíhání a následném odsouzení pachatele trestného činu, jímž byla poškozeném způsobena škoda, neexistuje (k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. PL ÚS 4/13).

25. V poměrech projednávané věci tak nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce napadeného řízení, pročež soudu nezbylo než pro absenci odpovědnostního titulu žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobce byl neúspěšný, je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 12. 10. 2023, účast při vyhlášení rozsudku dne 6.12.2023 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

Poučení