14 C 162/2023 - 173

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Jméno žalobkyně A] insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobkyně B]., IČO [IČO žalobkyně B] sídlem [Adresa žalobkyně B] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 3 000 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 300 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na účet ČR – Obvodního soudu pro Prahu 1, soudní poplatek ve výši 150 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na účet ČR – Obvodního soudu pro Prahu 1, náklady státu, jejichž konkrétní výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] (podanou [tituly před jménem] [jméno FO], předběžným insolvenčním správcem dlužníka [Jméno žalobkyně B]., IČO [IČO žalobkyně B], dále též „dlužník“) se žalobkyně (v postavení insolvenčního správce dlužníka) domáhala na žalované zaplacení částky 300 000 Kč s tvrzením, že se jedná o bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Uvedené bezdůvodné obohacení představuje platbu ve výši 3 000 000 Kč, která odešla z účtu dlužníka č. [č. účtu] dne [datum] na účet č. [č. účtu], kterýžto patřil žalované. Dlužník insolvenčnímu správci neumožnil nahlédnout do účetnictví a neposkytl součinnost za účelem vyjasnění právního důvodu dané platby. Předběžný insolvenční správce vyzval žalovanou, aby prokázala právní důvod platby, avšak žalovaná na výzvu nereagovala. Osloven byl i dlužník, avšak i ten zůstal bez reakce. Z tohoto důvodu [Anonymizováno] (dále též „městský soud“) vydal předběžné opatření, na jehož základě předběžný insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO] (dále též „předběžný insolvenční správce“) nabyl oprávnění k vymáhání této pohledávky. Žalobkyně je proto názoru, že se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná tak má povinnost vydat to, oč se obohatila, tj. částku 3 000 000 Kč.

2. Žalovaná nárok neuznala. Zpochybnila aktivní legitimaci předběžného insolvenčního správce k podání žaloby s tím, že rozhodnutí městského soudu ohledně možnosti předběžného insolvenčního správce vymáhat dotčenou pohledávku bylo Vrchním soudem v [Anonymizováno] (dále též „vrchní soud“) změněno tak, že návrh na nařízení daného předběžného opatření byl odmítnut. Předběžnému insolvenčnímu správci byla nadto ke dni [datum] pozastavena činnost, neboť se stal ohlášeným společníkem žalobkyně.

3. Dále žalovaná tvrdila, že „nároky tvrzené v žalobě nejsou určité a konkrétní. Nelze jednotlivé finanční položky nahrazovat výpisy z bankovních účtů. Žalovaná má za to, že žalobce neuvedl konkrétní skutková tvrzení, jimiž by tvrzená nároky odůvodňoval. Žalovaná se tak nemůže ve věci spravedlivě bránit, když žalobce neuvedl konkrétní pohledávky. Žalovaná je zbavena možnosti namítat např. promlčení, pokud žalobce tvrdí pohledávky souhrnně za celé roky. Žalovaná je rovněž zbavena možnosti obrany ve smyslu, že se vůbec nejedná o legitimní pohledávku dlužníka zastupovaného žalobcem.“ Neurčitost měl dle žalované konstatovat i vrchní soud v usnesení o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření.

4. V rámci dalšího vyjádření žalovaná potvrdila, že dlužník zaslal na její bankovní čet částku 3 000 000 Kč. Pohledávka žalované za dlužníkem nicméně byl v minulosti „řádně vypořádána na základě dohody o narovnání“. Přílohou daného podání žalovaná soudu zaslala kopii listiny nazvané dohoda o narovnání ze dne [datum]. Navrhla proto, aby byla žaloba zamítnuta.

5. Žalobkyně byla názoru, že předběžný insolvenční správce byl aktivně legitimován k podání žaloby. K jeho návrhu městský soud nařídil předběžné opatření usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (ve znění opravného usnesení ze dne [datum]). Toto usnesení se stalo vykonatelným dnem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. To, že [tituly před jménem] [jméno FO] zaniklo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce nevede k tomu, že by zanikla jeho funkce předběžného insolvenčního správce dlužníka (usnesení vrchního soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně dále konstatovala, že v žalobě bylo zřetelně uvedeno, jaké konkrétní platby se týká. Dále poukázala na personální propojenost žalované a dlužníka; členem představenstva žalované byl [jméno FO], který působil i jako statutární ředitel dlužníka. Znovu akcentovala i neposkytování součinnosti ze strany dlužníka i žalované.

6. Žalobkyně sporovala pravost a správnost dohody o narovnání. Akcentovala, že soudu byla poskytnuta pouze kopie dohody o narovnání. Daná listina byla nadto soudu poskytnuta rok po zahájení řízení a v situaci, kdy byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k prokázání právního důvodu platby, avšak na výzvu nereagovala. Žalobkyně konečně zdůraznila, že na kopii dohody o narovnání vystupuje jedna fyzická osoba ([jméno FO]) za více účastníků dohody.

7. Soud učinil následující skutková zjištění.

8. Dne 11. 12. 2020 odešla z bankovního účtu [č. účtu] na bankovní účet č. [č. účtu] částka 3 000 000 Kč. Jako osoba, která platbu provedla, je ve výpisu označen [jméno FO]. (výpis z účtu č. [č. účtu])

9. Bankovní účet č. [č. účtu] byl bankou veden pro žalovanou. (odpověď [Anonymizováno] na výzvu k součinnosti třetích osob ze dne [datum])

10. Bankovní účet č. [č. účtu] byl bankou veden pro dlužníka. (odpověď [právnická osoba].)

11. Dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. (vyhláška [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka])

12. Usnesením ze dne [datum] městský soud předběžným opatřením ustanovil dlužníkovi předběžným insolvenčním správcem [tituly před jménem] [jméno FO]. (usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) 13. [Anonymizováno] soud v rámci insolvenčního řízení k návrhu předběžného insolvenčního správce na nařízení předběžného opatření zakázal dlužníkovi nakládat mj. s pohledávkou, které se týká nynější řízení, tj. s pohledávkou vůči žalované ve výši 3 000 000 Kč, jejíž právní důvod není znám, a která souvisí s platbou, která odešla v prosinci roku 2020 z účtu dlužníka č. [č. účtu] na účet žalované č. [č. účtu]. [Anonymizováno] soud dále rozhodl, že dispoziční oprávnění k dané pohledávce nabývá předběžný insolvenční správce, a to za účelem jejího vymáháni a pokračování v nynějším soudním sporu. [Anonymizováno] soud konstatoval, že předběžný insolvenční správce podal před daným návrhem obdobný návrh na nařízení předběžného opatření. Tomuto návrhu městský soud vyhověl usnesením ze dne [datum], nicméně vrchní soud usnesením ze dne [datum] návrh odmítl s tím, že návrh postrádá dostatečně konkrétní a přesné údaje o tom, čeho se předběžný insolvenční správce domáhá, když není zřejmé, o jaké konkrétní pohledávky dlužníka se má jednat, a když není zřejmé, jaké konkrétní povinnosti mají být dlužníkovi uloženy. Předběžný insolvenční správce proto podal dne [datum] nový návrh na nařízení předběžného opatření, a to aby mohl pokračovat v již zahájených soudních řízeních. [Anonymizováno] soud návrh vyhověl. Nařízení předběžného opatření odůvodnil tím, že bylo osvědčeno, že dlužník má předmětnou pohledávku vůči žalované a že žalovaná byla personálně propojena s dlužníkem. Právní podstata pohledávky nebyla předběžnému insolvenčnímu správci objasněna a je možné, že pohledávka se začne promlčovat. (usnesení [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a opravné usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]

14. Dne [datum] [Anonymizováno] soud vydal usnesení, kterým došlo ke zjištění úpadku dlužníka a ustanovení žalované jako insolvenčního správce dlužníka. (usnesení městského soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a opravné usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] 15.[Anonymizováno][Anonymizováno] soud usnesením ze dne [datum] potvrdil usnesení městského soudu ze dne [datum], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. (usnesení [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno])

16. Pohledávka, které se týká nynější řízení, je obsažena v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod pořadovým číslem [hodnota]. (soupis majetkové podstaty č. j. [spisová značka] soupis majetkové podstaty č. j. [spisová značka])

17. Dopisem ze dne [datum] předběžný insolvenční správce vyzval žalovanou, aby prokázala a vysvětlila právní důvod předmětné platby. Dopis zůstal bez reakce. (dopis předběžného insolvenčního správce ze dne [datum] nazvaný Žádost insolvenčního správce a související dodejka)

18. Dopisem ze dne [datum] předběžný insolvenční správce vyzval dlužníka, aby vysvětlil a doložil právní důvod dané platby. Dopis zůstal bez reakce, (dopis předběžného insolvenčního správce ze dne [datum] nazvaný Výzva dlužníkovi k poskytnutí součinnosti a související dodejka)

19. Žalovaná soudu v reakci na výzvu, aby uplatnila písemně svoji procesní obranu, zaslala dne [datum] kopii dokumentu nazvaného dohoda o narovnání ze dne [datum] (dále též „dohoda o narovnání“). V dohodě je uvedeno, že jejími smluvními stranami jsou dlužník (zastoupený [jméno FO], členem správní rady), žalovaná (zastoupená [jméno FO], jednatelem) a obchodní společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (zastoupená [jméno FO], členem správní rady). Dále je uvedeno, že dlužník poskytl žalované půjčku ve výši 3 000 000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Půjčka je splatná nejpozději [datum]. Obchodní společnost [právnická osoba]. poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 14 500 000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Tato půjčka je splatná nejpozději [datum]. V článku II dohody je uvedeno, že účastníci smlouvy se dohodli, že dlužník postoupí svou pohledávku ve výši 3 000 000 Kč na obchodní společnost [právnická osoba]., která započte tuto postoupenou pohledávku na pohledávku ve výši 14 500 000 Kč vůči dlužníkovi. Ke dni podpisu dohody tak činí pohledávka obchodní společnosti [právnická osoba]. vůči dlužníkovi 11 500 000 Kč. Dohoda je opatřena třemi podpisy datovanými dne [datum]. (dokument nazvaný dohoda o narovnání ze dne [datum])

20. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav.

21. Na základě daných důkazů soud dospěl k následujícími závěru o skutkovém stavu. Dlužník zaslal na účet žalované dne [datum] částku 3 000 000 Kč. Po zahájení insolvenčního řízení týkajícího se dlužníka bylo insolvenčním soudem nařízeno předběžné opatření, kterým bylo předběžnému insolvenčnímu správci svěřeno dispoziční k dané pohledávce, a to za účelem jejího uplatnění v nynějším soudním řízení. Oprávnění předběžného insolvenčního správce k výkonu činnosti insolvenčního správce bylo pozastaveno v době, kdy vykonával činnost předběžného insolvenčního správce dlužníka, neboť se stal ohlášeným společníkem žalobkyně. Po zjištění úpadku dlužníka byla insolvenčním správcem určena žalobkyně. Žalovaná i dlužník byli předběžným insolvenčním správcem vyzváni, aby uvedli a doložili právní důvod uvedené platby. Ani jeden ze jmenovaných na výzvu nereagoval. V soudním řízení, a to více jak rok po jeho zahájení a pár dní před termínem nařízeného jednání žalovaná soudu poskytla kopii dohody o narovnání, ze které dovozovala, že pohledávka dlužníka vůči žalované byla vypořádána.

22. Věc soud právně posoudil takto.

23. V prvé řadě soud nepřisvědčil názoru, že předběžný insolvenční správce by nebyl aktivně legitimován k podání žaloby.

24. Pro přehlednost soud uvádí, že žaloba byla podána předběžným insolvenčním v době, kdy bylo účinné předběžné opatření městského soudu svěřující předběžnému insolvenčnímu správci dispoziční oprávnění vymáhat dotčenou pohledávku. Dané usnesení sice následně pozbylo účinnosti, když vrchní soud návrh na nařízení předběžného opatření odmítl. Nutno nicméně uvést, že vrchní soud tak učinil nikoliv z důvodu, že by zde nebyly podmínky pro nařízení předběžného opatření, nýbrž z důvodu jím shledaných nedostatků návrhu na nařízení předběžné opatření. Předběžný insolvenční správce následně dne [datum] podal nový návrh, kterému bylo vyhověno a předběžnému insolvenčnímu správci bylo svěřeno dispoziční oprávnění k dané pohledávce, a to jmenovitě za účelem jejího vymáhání a pokračování v nynějším soudním řízení. Současně bylo dlužníkovi zakázáno s danou pohledávkou nakládat. Aktivní legitimace k podání žaloby na straně předběžného insolvenčního správce tedy byla dána.

25. Na tom nic nemění ani žalovanou odkazovaná skutečnost, že předběžnému insolvenčnímu správci bylo pozastaveno oprávnění k výkonu činnosti insolvenčního správce. Oprávnění k činnosti insolvenčního správce předběžného insolvenčního správce bylo pozastaveno, jelikož se jmenovaný stal ohlášeným společníkem žalované [§ 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb.]. To však samo o sobě nevede k závěru, že by měla automaticky zaniknout jeho funkce předběžného insolvenčního správce dlužníka. V tomto ohledu soud odkazuje ve shodě s žalobkyní na rozhodnutí [Anonymizováno] soudu sp. zn. [spisová značka]: „V této souvislosti lze i připomenout závěry Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené v usnesení sp.zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B ze dne 16.4.2009; v němž vrchní soud dovodil, že pouhé vyškrtnutí ze seznamu insolvenčních správců, ať již jako důsledek písemné žádosti, resp. oznámení správce ve smyslu § 12 písm. e), či důsledek § 40 odst. 2 ZIS, není důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce, neboť žádné zákonné ustanovení takovému insolvenčnímu správci nebrání, aby v této funkci dané řízení dokončil . Zákon vychází z koncepce, že není možné, aby jedna a táž fyzická osoba mohla být ustanovena v insolvenčním řízení jednak jako insolvenční správce, jednak jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti. Takový je smysl úpravy pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce v citovaném ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) zákona. Jinak řečeno, jakmile je insolvenčnímu správci, který se stal ohlášeným společníkem, pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není možné, aby byl od tohoto dne ustanoven podle § 25 IZ insolvenčním správcem. Tím může být ustanovena pouze veřejná obchodní společnost, jejímž je společníkem a on sám nadále může vykonávat činnost insolvenčního správce již jen jako ohlášený společník. Naproti tomu nelze z této úpravy bez dalšího dovozovat, jak to učinil soud prvního stupně, že pozastavení činnosti insolvenčního správce ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d) zákona je samo o sobě důvodem pro jeho odvolání. […] Argumentačně stejnou váhu má i přihlédnutí k jedné ze zásad, na nichž je insolvenční řízení založeno, totiž k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení [§ 5 písm. a) IZ]. Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Odvolat insolvenčního správce z funkce lze především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce (§ 32 IZ), jestliže tak rozhodli samotní věřitelé (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle § 29 IZ), anebo pokud by vyšlo najevo, že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců.“ 26. Konečně soud k otázce postavení žalobkyně dodává, že poté, co bylo zjištěn úpadek dlužníka a byla mu jako insolvenční správce určena žalobkyně, soud vydal usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým dle § 107a o. s. ř. připustil, aby na místo předběžného insolvenčního správce vstoupila do řízení na straně žalující žalobkyně.

27. Soud tedy uzavírá, že aktivní legitimace k podání žaloby i k dalšímu postupu v řízení byla dána.

28. Přisvědčit nelze ani námitce žalované, že by v žalobě nemělo být dostatečně ozřejměno, jaké pohledávky (platby) se žaloba týká.

29. Opak je pravdou, v žalobě bylo jednoznačně uvedeno, že žalobou je uplatňována pohledávka související s platbou ve výši 3 000 000 Kč, která odešla dne [datum] z bankovního účtu dlužníka na bankovní účet žalované. Není tedy pravdou, že byla žaloba neurčitá, či že by žalované bylo znemožněno se k této adekvátně vyjádřit. O tom, že žalované na základě podání strany žalující bylo zcela zřejmé, o jakou pohledávku se jedná, ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaná se k žalobě věcně vyjádřila a předestřela soudu svoji procesní obranu založenou na dohodě o narovnání svědčící dle jejího názoru o nutnosti žalobu zamítnout, a to ačkoliv nedošlo k žádnému bližšímu konkretizování žalobních tvrzení. V tomto ohledu je bez významu žalovanou odkazovaná skutečnost, že [Anonymizováno] soud odmítl návrh předběžného insolvenčního správce na nařízení předběžného opatření zakazujícího dlužníku dispozice s danou pohledávkou, a to právě s odkazem na neurčitost daného návrhu. Žalovaná ani netvrdila, že by snad obsah nynější žaloby a návrh na nařízení předběžného opatření byly shodné. I kdyby tomu však snad bylo, návrh na nařízení předběžného opatření v rámci insolvenčního řízení a žaloba na plnění představují svébytné a samostatné právní instituty, které mají odlišné obsahové náležitosti.

30. K věci samotné soud uvádí, že v projednávané věci se jedná o nárok žalobkyně (insolvenčního správce dlužníka) na uhrazení částky 3 000 000 Kč mající představovat bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyně uvádí, že nezjistila právní důvod dané platby směřující od dlužníka k žalované, a to ani na základě výzev adresovaných dlužníkovi a žalované.

31. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „o. z.“): (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Posouzení, zda mezi účastníky jde o vztah z bezdůvodného obohacení, závisí na naplnění znaků skutkové podstaty hmotněprávní normy. Těmito znaky je jednak skutečnost, že obohacený získal majetkový prospěch, tj. že mu bylo plněno, a dále, že pro získání tohoto majetkového prospěchu chyběl na jeho straně spravedlivý důvod. Při naplnění obou těchto znaků mu vzniká povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání tohoto plnění. Žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností totiž leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (srov. krom rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1615/2021, vyhlášeného v projednávané věci namátkou též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, a ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1167/99, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4102/2017, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikované v časopise Právní rozhledy pod č. 7/1998).

33. Převedeno na nyní posuzovaný případ, bylo na žalobkyni, aby tvrdila prokázala, že došlo k plnění dlužníka vůči žalované. Žalovaná pak měla tvrdit a prokázat, že zde byl právní důvod opravňující ji si dané finanční prostředky ponechat.

34. Žalobkyně své břemeno tvrzení a břemeno důkazní unesla. Uvedla, že dne [datum] dlužník zaslal žalovaná částku 3 000 000 Kč. To, že tomu tak bylo, žalobkyně prokázala výpisem z účtu dlužníka a přípisy bank, ze kterých vyplynulo, že účty, mezi kterými došlo k dané transakci, byly účty dlužníka a žalované. Ostatně, žalovaná v rámci posledního vyjádření ve věci potvrdila, že jí byla daná částka dlužníkem poskytnuta.

35. Bylo tedy na žalované, aby tvrdila a prokázala existenci důvodu zakládajícího její právo si danou částku ponechat.

36. Žalovaná k tomu uvedla pouze tolik, že dané pohledávka vůči dlužníku byla vypořádána na základě dohody o narovnání. Nic bližšího žalovaná k věci neuvedla. Takové tvrzení je nicméně nedostatečné. Neplyne z něj, jaký byl právní důvod platby ani to, jaký by zde měl být právní důvod ospravedlňující žalovanou k ponechání si daných finančních prostředků. Soud si je vědom, že žalovaná soudu poskytla i kopii předmětné dohody. Nedostatky tvrzení však nelze nahrazovat odkazy na důkazní prostředky.

37. Žalovaná tedy neunesla břemeno tvrzení.

38. K samotné dohodě o narovnání (její kopii) nadto soud uvádí, že ta nepostačí k unesení břemene důkazního na straně žalované.

39. Předně je zásadní, že žalobkyně popřela správnost a pravost daného dokumentu.

40. Podle § 565 in principio o. z. je přitom na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.

41. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že daná listina je pravá a správná.

42. V tomto ohledu žalovaná neuplatnila žádná tvrzení ani žádné důkazní prostředky.

43. O možnost procesního poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., že neunáší v tomto ohledu (a i v ohledu samotného tvrzení o právním důvodu svědčícím o tom, že je oprávněna si plnění ponechat) břemeno tvrzení ani břemeno důkazní se přitom žalovaná připravila, když se nezúčastnila jednání, ke kterému byla řádně předvolána. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o. s. ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících, nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura).

44. Sluší se dodat, že pochybnosti žalobkyně o pravosti a správnosti dané listiny nebyly nepodložené a jevící například znaky pouhého obstrukčního jednání. Ve shodě s žalobkyní lze totiž akcentovat, že žalovaná soudu doložila pouze prostou kopii dohody. Učinila tak navíc pouze pár dní před termínem nařízeného jednání, a to v situaci, kdy byla před několika měsíci vyzvána k vyjádření se k žalobě. Ačkoliv měla daná dohoda být podepsána dne [datum], tedy před zahájením soudního řízení, žalovaná s ní po celou dobu v řízení před soudem neargumentovala. O její existenci se nezmínila ani v předsoudní fázi řízení, když byla předběžným insolvenčním správcem vyzvána ke sdělení prvního důvodu platby. Dohodu o narovnání nezmínil v reakci na výzvu předběžného insolvenčního správce ani dlužník. Ten tak zřejmě nečinil ani v rámci insolvenčního řízení, v jehož rámci bylo (dvakrát) vydáno předběžné opatření zamezující dlužníkovi právní dispozice s danou pohledávkou, ve kterém bylo argumentováno tím, že předběžnému insolvenčnímu správci nebyl objasněn první důvod daného převodu finančních prostředků. Konečně lze akcentovat i personální propojenost jednotlivých účastníků dohody, která byla za žalovanou a za obchodní společnost [právnická osoba]. podepsána stejnou osobou, [jméno FO]. [jméno FO] je přitom osobou, která dle výpisu týkajícího se dané platby provedla za dlužníka předmětnou platbu. Z veřejně přístupného obchodního rejstříku dlužníka plyne, že [jméno FO] byl v době uskutečnění platby statutárním ředitelem dlužníka.

45. Žalovaná tedy neprokázala pravost a správnost dohody o narovnání (neuplatnila v tomto ohledu ani žádná relevantní tvrzení).

46. Soud tak shrnuje, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně právního důvodu ospravedlňujícího ji k ponechání si dlužníkem poskytnuté částky 3 000 000 Kč.

47. V takové situaci má žalovaná povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 3 000 000 Kč. Nárok insolvenčního správce je tedy v plném rozsahu důvodný.

48. Soud proto výrokem I rozsudku žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni (insolvenčnímu správci dlužníka) částku 3 000 000 Kč.

49. O náhradě nákladů řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 300 Kč představující 300 Kč za každý z 11 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis žaloby, sepis doplnění žaloby ze dne 3. 10. 2023, sepis doplnění žaloby ze dne 22. 11. 2023, sepis návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 18. 12. 2023, sepis návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 21. 12. 2023, sepis vyjádření k vyjádření žalované ze dne 22. 12. 2023, sepis odvolání proti rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření ze dne 2. 1. 2024, sepis vyjádření k odvolání žalované ze dne 6. 5. 2024, sepis podání ze dne 25. 6. 2024, příprava na jednání dne 13. 11. 2024 a účast na jednání před soudem dne 13. 11. 2024).

50. Co se týče lhůty k plnění povinnosti nahradit náklady řízení, soud (z důvodu absence výslovného uvedení této lhůty při vyhlášení výroku rozsudku) odkazuje na § 261a odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

51. Výrok III rozsudku vychází z § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“), dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.

52. Insolvenční správce je od soudního poplatku osvobozen [§ 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích] a jeho žalobě bylo vyhověno, žalovaná je tak povinna uhradit soudní poplatek za žalobu, který činí 150 000 Kč (položka 1 bod 1 písm. b Sazebníku soudních poplatků).

53. Konečně, ve vztahu k výroku IV rozsudku soud konstatuje, že bylo třeba, co do základu, rozhodnout o náhradě nákladů řízení na straně státu, který bude platit odměnu opatrovníka žalované. Soud o těchto nákladech rozhodl podle § 148 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil podle výsledků žalované. Protože přesná výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení tohoto rozsudku známa (usnesení o odměně nenabylo právní moci), soud vydal pouze mezitimní rozhodnutí s tím, že výše částky bude konkretizována rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (§ 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).