14 C 165/2021-75

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se o částku [částka] s příslušenstvím, v důsledku zpětvzetí žaloby v této části, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce počínaje 20. dnem, měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum].

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum], mezi žalobkyní a [právnická osoba] s. r. o. jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy a zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy. Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovanou Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši [částka], který měl být splacen spolu s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku ve výši [částka] neuhradila. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

3. Usnesením č. j. 14C 165/2021-8 ze dne 3. 6. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. Na základě výzvy soudu, žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum], uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životními minimu, které v současné době činí [částka]. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI a EUBC. Na základě uvedených skutečností, nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

5. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši [částka]. Smlouva je smlouvou spotřebitelskou, neboť byla uzavřena s fyzickou osobou, která není podnikatelem. Při uzavírání těchto smluv jsou na podnikatele kladeny speciální nároky a tyto smlouvy se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Dle mínění žalované je tato smlouva absolutně neplatná, neboť při jejím uzavírání byla zneužita tíseň, nezkušenost a rozrušení žalované, RPSN je judikaturou soudů považováno za nemravné. Neplatnost smlouvy rovněž vyplývá z toho, že při jejím uzavírání nebyla dostatečně a pečlivě posouzena úvěruschopnost žalované. Byla dohodnuta jediná splátka ve výši [částka], ačkoliv žalovaná pobírala pouze rodičovský příspěvek, který tuto splátku nemohl pokrýt. Vzhledem k tomu, že nebyla vyhodnocena konkrétní a aktuální situace žalované při poskytnutí úvěru a nebyla zkoumána úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje zákon, je uzavřená smlouva absolutně neplatná. Žalobkyně měla ve smyslu posouzení úvěruschopnosti žalované posoudit zejména její schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z rozhodovací praxe Krajského soudu v Ostravě plyne, že je nutné zkoumat reálné náklady na bydlení a živobytí, což žalobkyně nijak neprověřovala. Žalovaná tyto skutečnosti uváděla již vůči právní předchůdkyni žalobkyně, v reakci na výzvu ze dne [datum]. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru náleží žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. K tomu však žalovaná uvádí, že po zaslání výše uvedené výzvy splácela právní předchůdkyni žalobkyně částky určené na jistinu dluhu v celkové výši [částka], a to dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], [datum] částku [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku [částka]. K úhradě tak zbývá částka [částka]. Dále má žalovaná za to, že by i v případě úspěchu žalobkyně neměla být této přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně je zastoupena Mgr. [jméno] [jméno], advokátem, který je však rovněž skutečným vlastníkem žalobkyně, jak se podává např. z webových stránek hlídače států a tímto se ostatně ani nijak netají. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 193/17 a dalších vyplývá, že povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 občanského soudního řádu je posuzovat účelnost nákladů řízení, přičemž nesmí pouštět ze zřetele samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. Mezi případy, kdy nelze dovodit účelnost vynaložených nákladů řízení, spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. S ohledem na množství podávaných žalob, charakter podnikání vedlejšího účastníka, vykazujícího spíše znaky inkasní agentury, řetězení vlastnictví a personální propojení vedlejšího účastníka (žalobkyně) s jeho právním zástupcem, se zastoupení vedlejšího účastníka samotným jeho vlastníkem jakožto advokátem jako zjevné zneužití práva na zastoupení advokátem s cílem neúčelného navyšování nákladů soudního řízení. Soud, který se odmítne zabývat opakovanou námitkou stěžovatele ohledně nezákonnosti přiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníku z důvodu neúčelnosti zastoupení a snahy o zneužití práva na zastoupení advokátem, navíc doloženou závěry jiných soudů ve srovnatelných rozhodnutích, včetně rozhodnutí Ústavního soudu, přičemž své závěry nijak neodůvodní, se dopustí porušení práva stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces, garantovaného čl. 36, odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná má za to, že náklady vynaložené na zastoupení advokátem nejsou účelně vynaloženými v souladu s výše uvedeným závěrem Ústavního soudu a jedná se jen a pouze o navyšování nákladů řízení.

6. Podáním, doručeným soudu dne [datum], vzala žalobkyně žalobu ohledně částky [částka] zpět, neboť tuto částku žalovaná uhradila původnímu věřiteli před podáním žaloby a tyto platby nebyly započteny z důvodu administrativní chyby. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby změnila petit žaloby, kdy navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalovaná s částečným zastavením řízení souhlasila. Pokud jde o zbylý nárok, žalovaná nadále navrhovala zamítnutí žaloby z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti předchůdce žalobkyně zabývat se prověřováním úvěruschopnosti žalované. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši maximálně [částka]. Pokud se jedná o zákonný úrok z prodlení, pak žalovaná nebyla vyzvána žalobkyní k vydání bezdůvodného obohacení, proto ji nárok na zákonný úrok z prodlení nevznikl rozhodně od roku 2019, jak žalobkyně požaduje. Současně žalovaná navrhovala, vzhledem ke svým majetkovým poměrům, aby jí byla uložena povinnost k úhradě dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po [částka].

7. Soud dle § 96 odst. 4 o.s.ř. řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o částku [částka] s příslušenstvím, v důsledku zpětvzetí žaloby v této části zastavil, když se zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu žalovaná souhlasila.

8. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] jako věřitel na straně jedné a žalovaná jako dlužník na straně druhé uzavřely dne [datum] s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek věřitele [webová adresa]) Smlouvu o úvěru [číslo]. Věřitel vyplatil žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], vrátit do [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno původním věřitelem dne [datum] (ze smlouvy o úvěru, ze smlouvy o postoupení pohledávek).

9. Žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že v době, kdy získala uvedený úvěr, byla na mateřské dovolené s druhým dítětem a žila s přítelem [jméno] [příjmení]. S tímto přítelem žila 11 let. Úvěrovou smlouvu (prostřednictvím internetu) uzavřel její tehdejší přítel a to tak, že v době kdy spala, vzal její mobilní telefon, zneužil její osobní údaje a jeho prostřednictvím uzavřel úvěrovou smlouvu. K tomu zneužil její občanský průkaz a mobilní telefon, kdy se dostal do internetového bankovnictví a získal přístup k jejímu bankovnímu účtu. Žádné jiné doklady úvěrující společnosti poskytnuty nebyly a ani nebyly vyžadovány. Získané prostředky použil pro vlastní účely. Prostřednictvím jejího mobilního telefonu hrál v online Casinu s herními kupony a získané peníze z úvěru takto prohrál. Následně jí o tomto informoval a ona potom dluh splácela. Tímto způsobem získal více úvěrů např. u Ferratum bank, kdy tento úvěr taky zaplatila. Tuto činnost svého partnera na policii neoznámila a dluhy splácela. V té době pobírala pouze rodičovský příspěvek ve výši [částka], tento pobírala měsíčně 3 roky, jiné příjmy právnímu předchůdci žalobkyně neprokazovala. Její přítel byl zaměstnán více méně nepravidelně, takže stálý příjem neměl. Na pohledávku žalobkyně uhradila před podáním žaloby celkem částku ve výši [částka]. Když byla úvěrová smlouva uzavřena, brala to tak, že už se stalo, i když s jejím uzavřením nesouhlasila. Navrhla, aby soud věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. K úhradě zbývá na jistině [částka], kdy tuto částku je schopna uhradit v měsíčních splátkách po [částka] (z účastnické výpovědi žalované).

10. Žalovaná ze svého účtu, vedeného u [jméno] [příjmení] [příjmení] uhradila na účet žalobkyně celkem částku [částka], a to dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Z účtu žalované, vedeného u [právnická osoba] uhradila žalovaná na účet žalobkyně dne [datum] částku [částka]. Celkem tak žalovaná uhradila žalobkyni před podáním žaloby částku [částka]. Žalovaná první tři platby v částce [částka], [částka] a [částka] z účtu u [jméno] [příjmení] [příjmení] uhradila na účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Platby ze dne [datum], [datum] a [datum], tj. 3 x [částka], uhradila žalovaná na účet uvedený v upomínkách č. [bankovní účet] (z výpisů z účtů žalované).

11. Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalobkyně eviduje za žalovanou, po částečném zpětvzetí žaloby, dluh ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], celkem tedy [částka] do [datum]. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti a nezabýval se prověřováním schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila žalobkyni před podáním žaloby částku ve výši [částka]. Tvrzení žalované, že smlouvu uzavřel její přítel, který zneužil její mobilní telefon a doklady, soud nezohlednil, když sama žalovaná uvedla, že o tomto ji přítel následně informoval a ona přesto nečinila žádné kroky k tomu, aby toto jednání oznámila policii či jakékoli kroky ve směru k žalobkyni. Naopak, dluh splácela. Soud tak má za to, že žalovaná je ve sporu pasivně věcně legitimována.

13. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

22. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

23. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

24. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

25. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že by žalovaná poskytla právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv informace, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalované, její příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V době poskytnutí předmětného úvěru byla žalovaná na mateřské dovolené, její příjem činily pouze mateřské dávky ve výši [částka] měsíčně. Výše úvěru spolu s poplatkem činila [částka] a tuto částku měla žalovaná splatit právní předchůdkyni žalobkyně jednorázově, ačkoliv žalovaná pobírala pouze rodičovský příspěvek, který tuto splátku nemohl pokrýt. Vzhledem k tomu, že nebyla vyhodnocena konkrétní a aktuální situace při poskytnutí úvěru a nebyla zkoumána úvěruschopnost žalované, soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

26. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ. 27. [příjmení] soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst již zaplacenou finanční částku od poskytnutých prostředků. V předmětné věci žalovaná uhradila na pohledávku žalobkyně, před podáním žaloby, částku [částka]. Žalobkyně vzala žalobu zpět o částku [částka] a řízení v této části bylo zastaveno. Z žalobního požadavku žalobkyně tak zbývá k úhradě částka [částka] s úrokem z prodlení. Částkou bezdůvodného obohacení je částka [částka] (po odečtení smluvního poplatku v částce [částka]). Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výzvu k plnění ze dne [datum] odeslala žalobkyně žalované dne [datum], přičemž podle fikce doručení dle ustanovení § 573 občanského zákoníku byla zásilka s výzvou žalované doručena třetí pracovní den, tedy [datum]), lhůta k plnění dle výzvy přitom byla tří denní a její konec připadl na [datum], což byl poslední den splatnosti; den následující je tak prvním dnem prodlení žalované) podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části posuzovaného nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v částce [částka], neúspěšná co do částky [částka], když žaloba v této části nebyla podána důvodně. Soud proto přiznal žalované náklady řízení ve výši [částka], přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 24 % a úspěchu žalované v rozsahu 76 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z 5 úkonů právní služby (příprava + převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum], [datum], stanovisko k částečnému zpětvzetí žaloby ze dne [datum]), tj. [částka] a 5 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 AT, tj. [částka], cestovní náhrada za cestu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, tj. celkem 76 km, osobním automobilem KIA CEED Combi [registrační značka] o průměrné spotřebě 4,1 l [číslo] km nafty za cenu 27,20 Kč/1l, sazba základní náhrady [částka] km, tj. celkem [částka], cestovní náhradu za cestu [obec] – [obec] a zpět dne [datum], tj. celkem 76 km osobním vozidlem KIA CEED Combi [registrační značka] o průměrné spotřebě 4,1 l [číslo] km nafty za cenu 36,10 Kč/1l, sazba základní náhrady [částka] km, tj. celkem [částka], náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 8 půlhodin po [částka], tj. [částka] a 21 % DPH z částky [částka], tj. [částka]. [příjmení] představující 100 % nákladů řízení tak činí [částka], z toho 52 % představuje částku [částka].

29. V souladu s ustanovením § 160 občanského soudního řádu soud povolil žalované splátky dlužné částky po [částka] měsíčně s ohledem na její nepříznivou finanční situaci, pod ztrátou výhody splátek.

Poučení