14 C 166/2021 - 116

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobců: a) Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] proti žalovanému: Ing. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] na ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaslat žalobci a) písemnou omluvu ve znění: ,,já, [Jméno zainteresované osoby 2/0], bytem [adresa], se tímto dopisem omlouvám [Jméno zainteresované osoby 0/0], o kterém jsem u Okresního soudu Frýdek-Místek, navíc v pozici řádně poučeného svědka, lživě prohlásil, že "byl odsouzen soudem", přičemž toto tvrzení bylo vědomě nepravdivé, a uvedl jsem jej mimo jiné proto, abych [Jméno zainteresované osoby 0/0] u téhož soudu znevěrohodnil jako svědka. Touto další pomluvou, která je jednou z řady, kterých jsem se vůči [Jméno zainteresované osoby 0/0] v průběhu minulých let dopustil, jsem se opakovaně a závažným způsobem dotkl zejména jeho osobní cti a důstojnosti. Tohoto svého činu lituji a prohlašuji, že jej nemám v úmyslu znovu opakovat. [Jméno zainteresované osoby 2/0], [adresa], datum a osobní podpis, a to na formátu A5 nebo A4, s dostatečnou sytostí tisku, s uvedením celého jména a data a vlastnoručním podpisem žalovaného“, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaslat žalobkyni b) písemnou omluvu ve znění: ,,já, [Jméno zainteresované osoby 2/0], bytem [adresa], se tímto dopisem omlouvám [Jméno zainteresované osoby 1/0], své tchyni, o které jsem u Okresního soudu Frýdek-Místek, navíc v pozici řádně poučeného svědka, lživě prohlásil, že "rozkrádala majetek svého zaměstnavatele, když v tomto spolupracovala s [jméno FO] ", přičemž toto tvrzení bylo vědomě nepravdivé, a uvedl jsem jej mimo jiné proto, abych [Jméno zainteresované osoby 1/0] u téhož soudu znevěrohodnil jako žalobkyni. Touto další pomluvou, která je jednou z řady, kterých jsem se vůči [Jméno zainteresované osoby 1/0] v průběhu minulých let dopustil, jsem se opakovaně a závažným způsobem dotkl zejména její osobní cti a důstojnosti. Tohoto svého činu lituji a prohlašuji, že jej nemám v úmyslu znovu opakovat. [Jméno zainteresované osoby 2/0], [adresa], datum a osobní podpis, a to na formátu A5 nebo A4, s dostatečnou sytostí tisku, uvedením celého jména a data a vlastnoručním podpisem žalovaného“, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen na vlastní náklady zajistit v periodiku [název] zveřejnění omluvy žalobkyni b) ve znění: ,,já, [Jméno zainteresované osoby 2/0], bytem [adresa], se tímto dopisem omlouvám [Jméno zainteresované osoby 1/0], své tchyni, o které jsem u Okresního soudu Frýdek-Místek, navíc v pozici řádně poučeného svědka, lživě prohlásil, že "rozkrádala majetek svého zaměstnavatele, když v tomto spolupracovala s [jméno FO] ", přičemž toto tvrzení bylo vědomě nepravdivé, a uvedl jsem jej mimo jiné proto, abych [Jméno zainteresované osoby 1/0] u téhož soudu znevěrohodnil jako žalobkyni. Touto další pomluvou, která je jednou z řady, kterých jsem se vůči [Jméno zainteresované osoby 1/0] v průběhu minulých let dopustil, jsem se opakovaně a závažným způsobem dotkl zejména její osobní cti a důstojnosti. Tohoto svého činu lituji a prohlašuji, že jej nemám v úmyslu znovu opakovat. [Jméno zainteresované osoby 2/0], [adresa], se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci a) náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, se zamítá.

V. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni b) náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, se zamítá.

VI. Žalobce a) je povinen zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 31 262,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

VII. Žalobkyně b) je povinna zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 28 798 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobci a), b) se žalobou doručenou soudu dne 15. 4. 2021 domáhali u zdejšího soudu ochrany svých osobnostních práv, po žalovaném žádali písemnou omluvu, žalobkyně b) zveřejnění omluvy v [místo] [název], v neposlední řadě se oba žalobci a), b) domáhali po žalovaném náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého.

2. Žalobci a), b) žalobu zdůvodnili tím, že žalovaný se vůči nim dopustil závadného jednání při jednání Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 19. 4. 2018 ve věci vedené pod spisovou značkou 19 C 281/2015, kdy v pozici svědka po zákonném poučení uvedl, že žalobce a) byl odsouzen soudem a žalobkyně b) rozkrádala majetek svého zaměstnavatele. Tímto jednáním žalovaný zasáhl do jejích osobnostních práv, neboť žalobce a) nikdy nebyl soudně trestán ani soudně odsouzen a žalobkyně b) se nikdy žádné krádeže vůči svému zaměstnavateli nedopustila. Dle žalobců byla jednání žalovaného porušena jejich lidská práva garantovaná čl. 10 Listiny základních práv a svobod, konkrétně právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména. Žalobci se žalobou domáhají ochrany své osobnosti podle § 81 odst. 2 občanského zákona, neboť žalovaný zasáhl jejich důstojnost, vážnost a čest. Tímto jednáním žalovaného na straně žalobců a), b) vznikla psychická újma, protože k takovému jednání představující zásah od osobnostních práv docházelo ze strany žalovaného opakovaně a dlouhodobě, následek nelze odstranit, neboť slova žalovaného jsou zadokumentována v soudním spise, nacházejí se v protokolu ze soudního jednání ze dne 19. 4. 2018, přičemž následek lze podle žalobců odčinit pouze částečně, jednak omluvou, kterou však oba žalobci nepovažují za dostačující, a proto se každý ze žalobců domáhá po žalovaném rovněž finančního zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Námitky žalovaného oba žalobci považovali po celé řízení za účelové.

3. Žalovaný se poprvé k žalobě vyjádřil podáním ze dne 28. 6. 2022 a uvedl, že žaloba je nedůvodná, nárok žalobců neuznal a navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný se bránil tím, že případné výroky o odsouzení a krádeži zazněly u soudního jednání vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 281/2015, jehož byli přítomni pouze účastníci, jejich právní zástupci, soudce a zapisovatelka, proto výroky nemohly mít pomlouvačný charakter, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 CDO 1234/2002). Výroky žalovaného nezazněly na veřejnosti, a tudíž nemohly jakkoli snížit vážnost poškozených ani nemohly žádným způsobem ohrozit spor v dané věci, který se týkal náhrady za zřízení věcného břemene. Podle žalovaného žalobci neprokázali případný dopad tvrzení žalovaného, tj. zásah do svých práv. Žalovaný připustil, že u jednání uvedl, že žalobce a) byl odsouzen, avšak nemá právnické vzdělání, je laikem v právu a nerozlišuje mezi odsouzením v trestním řízení (soudem) a uznáním viny v přestupkovém řízení. Podle žalovaného byl žalobce a) uznán vinným za přestupek v přestupkovém řízení vedeném u [územní celek] ve věci [spisová značka] za fyzické napadení manželky žalovaného. Pokud žalovaný u jednání mluvil o krádeži, v této souvislosti nehovořil o žalobkyni b), ale o [jméno FO], která měla rozkrádat majetek zaměstnavatele. Závěrem dodal, že naopak žalobci dlouhodobě zasahují do práv žalovaného, vyhrocují rodinné vztahy a jakékoli hypotetické dopady jeho výroků do cti, vážnosti a důstojnosti obou žalobců jsou zanedbatelné.

4. Poté, co se žalobcům a), b) u prvního jednání ve věci dostalo zákonného poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., doplnili skutková tvrzení a znovu zopakovali, že jednáním žalovaného došlo k zásahu do jejich osobnostních práv, byla zasažena jejich čest, vážnost a důstojnost, tímto jednáním vznikla u nich nemajetková újma, proto se domáhají její náhrady, neboť zásah do osobnostních práv žalobců je takového rozsahu, že pouhá omluva se nejeví být dostačující. Navíc poukázali na to, že v jiném řízení byla žalovanému uložena omluva, které se žalovaný vyhýbá, věc vedla k výkonu rozhodnutí ukládáním pokut, z toho usuzují, že žalovaný nerespektuje soudní rozhodnutí ani požadavky omluvy. Proto se domáhají nejen morální satisfakce představující omluvu, ale rovněž finančního zadostiučinění.

5. Soud ve věci prováděl dokazování účastnickou výpovědí obou žalobců, sdělením podstatného obsahu listin, tj. spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 19 C 281/2015, a to zejména protokolu z jednání ze dne 19. 4. 2018, předžalobní výzvou, emailovou korespondencí, výpisem z rejstříku trestů, dopisem žalobkyně, sdělením [právnická osoba] a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2016, č. j. 10 ASs 232/201553.

6. Žalobce a) ve své účastnické výpovědi před soudem uvedl, že žalovaný v dubnu 2018 v jiném soudním řízení u Okresního soudu ve Frýdku-Místku vypovídal jako svědek, po řádném zákonném poučení, a aniž by byl k tomu soudem dotázán, uvedl, že žalobkyně b) se podílela na rozkládání majetku svého zaměstnavatele ve spolupráci s [jméno FO] a ve vztahu k žalobci b) uvedl, že byl soudem odsouzen. Žalovaný výroky u soudu opakoval, přímo je diktoval zapisovatelce do zápisu z jednání, přesto tyto výroky v protokole absentují. Žalobci zápis z jednání obdrželi opožděně, s odstupem času, až tehdy zjistili, že to, co žalovaný u jednání výslovně uvedl, v protokole chybí. Podle žalobce žalovaný slova sdělil účelově, zvýšeným hlasem a za účelem znevěrohodnění žalobkyně [jméno FO], žalobce a) i navržené svědkyně [jméno FO], přičemž jde o nepravdivé výroky, neboť žalobce a) nikdy nebyl soudem odsouzen, má čistý trestní rejstřík, pouze v přestupkovém řízení byl uznán vinným za spáchání přestupku. On se však ničeho nedopustil, skutek se odehrál jinak, přestupková komise byla podjatá, byl uznán vinným neoprávněně, protože naopak on byl napaden rodinou žalovaného. Podle žalobce jsou výroky žalovaného pronesené u soudního jednání závažné, jde o útok, který podstatně zasáhl jeho čest, které si velmi váží. Žalovaný je podle žalobce chronický agresor a lhář, jejich vztahy mají dlouhodobou historii, žalovaný roky terorizoval žalobkyni b), fyzicky ji napadal, bránil jí ve výjezdu z garáže, vypínal elektřinu, teplou vodu, topení, žalobkyně byla pod psychickým i fyzickým nátlakem své dcery [jméno FO] (manželky žalovaného), rovněž on byl dvakrát fyzicky napaden žalovaným, který na [oblast] rozšiřuje o žalobcích pomluvy a lži. Podobně nepravdivých výroků uvedl žalovaný řadu, to, co bylo zaprotokolováno v soudním řízení, je špička ledovce, proto to žalobce nemůže nechat být. Podle žalobce se žalovanému neustále dostává ochrany u všech institucí-[označení úřadu], Policie České republiky nebo soudu. Předmětné výroky pronesené v soudním řízení měly dopad na osobu žalobce, narušily jeho vztahy se žalobkyní, přičemž žalovaný není žádným právním laikem, protože vede řady soudních sporů.

7. Žalobkyně b) ve své účastnické výpovědi před soudem uvedla, že se jedná o rodinné spory, její dcera [jméno FO] je manželkou žalovaného [jméno FO]. Dodala, že žalovaný v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 281/2015 o žalobkyni pronesl, že v minulosti měla u svého zaměstnavatele Třineckých železáren rozkrádat majetek, proto měla být vyhozena z práce. Žalobkyně připustila, že takto výslovně to v protokole uvedeno není, v protokole je zaneseno, že krádeže se měla dopustit [jméno FO], ona neví, proč to v protokole není, námitky proti protokolaci nevznesla. Slova žalovaného se jí velmi dotkla, zasáhlo jí to, neboť u zaměstnavatele pracovala roky jako ekonomka, z výroku žalovaného byla 14 dnů špatná, nespala, cítila se vyřízená. Žalovaný se takto vyjadřoval nejen u soudu, ale i v okolí, dozvěděla se, že ji chce žalovaný zlikvidovat, lidsky znemožnit, všude jí pomlouvá, ohrožuje její pověst, třikrát ji zbil. Podle žalobkyně b) jednání žalovaného představující nepravdivé výroky o krádeži zasáhlo její čest, vážnost i důstojnost, omluvu nepovažuje za dostačující, proto žádá finanční zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, které považuje za přiměřené.

8. Ze spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 281/2015 vyplývá, že žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 1/0] se v tomto řízení žalobou ze dne 30. 11. 2015 domáhala po žalované dceři [jméno FO] náhrady majetkové újmy ve výši 294 841 Kč představující vynaložené finanční prostředky spojené se zajištěním náhradního bydlení žalobkyně, vynaložené náklady na energie, snížení hodnoty motorového vozidla a náhrady ve výši 150 000 Kč za dlouhodobé citové strádání v souvislosti s nenadálým vynuceným vystěhováním z rodinného domu.

9. V protokolu z jednání ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 281/2015 ze dne 19. 4. 2018 je zaznamenána svědecká výpověď žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], který po poučení podle § 126 o. s. ř. jako svědek uvedl, že se z rodinného domu odstěhovali po pobití manželky, za což byl [jméno FO] (žalobce a)) odsouzený. Dále žalovaný dle protokolu uvedl, že [jméno FO] v domácnosti na návštěvě nikdy nebyla, viděl ji minule na chodbě u soudu, neví, proč ji žalobkyně navrhla, je naprosto nedůvěryhodná osoba, v devadesátých letech byla vyhozena za podvody a rozkrádání v [právnická osoba], kde spolupracovala se žalobkyní.

10. Podle předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2021 oba žalobci žalovaného vyzvali k úhradě nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč ve prospěch každého žalobce z důvodu dehonestujícího a neoprávněného zásahu do jejich osobnostních práv, k němuž došlo u soudního jednání dne 19. 4. 2018 ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 281/2015. Žalovaný byl vyzván k úhradě obou částek do sedmi dnů od doručení této výzvy a byl upozorněn na případnou možnost soudního sporu.

11. Podle emailové korespondence ze dne 22. 3. 2019 a 25. 3. 2019 žalobce a) zaslal do periodika [název] a zaměstnancům [právnická osoba] email, jehož obsahem byla tvrzení, že žalovaný spolu s manželkou coby manažer firmy, dlouhodobě týrá seniory, vniká jim do ložnice, natáčí je in flagranti, žalobce poukázal na to, že žalovaný žije dvojí život a že to může být téma pro reportáž.

12. Podle výpisu z rejstříku trestů žalobce a) nemá tento v rejstříku žádný záznam o odsouzení.

13. Žalobkyně b) se dopisem ze dne 12. 6. 2018 obrátila na [právnická osoba], a. s., sdělila jim, že [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0], zaměstnanec [právnická osoba], a. s. ji a [jméno FO] u jednání Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 19. 4. 2018 hrubě nařknul z toho, že v devadesátých letech ona a [jméno FO] rozkrádali majetek [právnická osoba]. Dodala, že tato obludná lež je obě těžce zasáhla, dehonestuje je, zvažuje žalobu na ochranu osobnosti, dodala, že očekává vyjádření [právnická osoba] k tomu, zda je vinna, případně zda byla vyhozena z práce. 14. [právnická osoba] se k podnětu žalobkyně b) vyjádřily sdělením ze dne 15. 2. 2019 a uvedly, že obdržely předmětný dopis, sdělily, že v záznamech, které zaměstnavatel o svém bývalém zaměstnanci (žalobkyni) vede, nebyly dohledány žádné záznamy, které by prokazovaly nebo vyvracely výše uvedená obvinění, [právnická osoba] závěrem dodaly, že záležitosti, které jim žalobkyně písemně sdělila vyplývají ze vztahů mezi žalobkyní a třetími osobami a na těchto záležitostech nemají [právnická osoba] žádného zájmu ani účasti, a nijak do nich nebudou zasahovat, věc považují za vyřízenou.

15. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2016 č. j. 10 As 232/2015-53 vyplývá, že kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2015, č. j.

19. A 2/2014-73 byla zamítnuta. Podle odůvodnění byl žalobce a) rozhodnutí [územní celek][Anonymizováno]ze dne [datum], č. j. [spisová značka] uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odstavec 1 písmeno a) přestupkového zákona, jehož se měl dopustit dne 30. 9. 2012 v době kolem 22:30 v domě číslo popisné X v obci V, kde po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl osobu [právnická osoba]. a to tak, že jí opakovaně udeřil pěstí do levé části obličeje, za to mu byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízený. Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 7. 2014 zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 9. 2015, č. j.

19. A 2/2014-73, v odůvodnění uvedl, že v řízení před správním orgánem prvního stupně nedošlo k namítanému porušení zásady neveřejnosti správního řízení ani k porušení § 53 odst. 3 zákona o přestupcích, neboť o přestupku stěžovatele rozhodoval správní orgán prvního stupně prostřednictvím oprávněné úřední osoby, a nikoli přestupková komise jako orgán obce. Krajský soud nepřesvědčil žádným námitkám žalobce.

16. Žalobce podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě kasační stížnost, kde soudu vytýkal přítomnost osob u ústního jednání, neznámou osoba, nedostatek poučení o právu odmítnout podpis protokolu, zpochybňoval důkazy, polemizoval s věrohodností výpovědí a vytkl řízení před správním orgánem nedostačující zájem o řádné a spravedlivé řízení, namítal, že jeho odpovědnost za přestupek zanikla v průběhu řízení před správním orgánem, neboť k projednávanému skutku došlo 30. 9. 2012. Podle odůvodnění Nejvyšší správní soud pochybení v řízení nezjistil a kasační stížnost neshledal důvodnou, když konstatoval, že jednoruční lhůta pro projednání přestupku se zastavila ke dni sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, v němž byl stěžovatel uveden jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu, tj. 7. 1. 2013, běžet opět počala den po právní moci usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku o postoupení věci správnímu orgánu prvního stupně, tedy 29. 11. 2013, podle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích měl být přestupek projednán nejpozději rok od jeho spáchání, tj. do 30. 9. 2013, celkem po dobu 10 měsíců a 21 dnů neběžela předmětná lhůta, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nabylo právní moci 10. 7. 2014, tedy před uplynutím lhůty k projednání přestupku k datu 20. 8. 2014. Nejvyšší správní soud dovodil, že závěry krajského soudu o tom, že správní orgány při hodnocení důkazu nevybočily z mezí ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu a objektivně zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jsou správná. Jednání žalobce nebylo možno kvalifikovat jako nutnou obranu, nehrozil mu žádný útok, navíc údery pěstí do obličeje ženy by nebylo možné považovat za přiměřenou obranu, i pokud by takový útok trval. Všechny orgány se otázkou přiměřené a nutné obrany zabývaly, podle Nejvyššího správního soudu správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, správně a dostačujícím způsobem zjistili skutkový stav věci, proto soud neshledal žádné důvody pro vyhovění kasační stížnosti.

17. Pokud jde o důkazní návrhy žalobců na doplnění dokazování o další přestupkové spisy vedené u [územní celek], korespondenci mezi žalobci a Policií České republiky v letech 2018-2020, další spisy Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 10 C 66/2013, 3 T 182/2013, 19 C 59/2015, 12 C 255/2016 a 12 C 184/2017 včetně trestních spisů vedených Policií České republiky, obvodního oddělení [adresa], nepovažoval soud tyto důkazy za relevantní k posouzení předmětné věci, z tohoto důvodu soud tyto důkazní návrhy žalobců pro nadbytečnost zamítl a dokazování těmito důkazy neprováděl, neboť předmětem sporu mezi účastníky nebyla žádná další jednání, která jsou předmětem jiných přestupkových řízení nebo o nichž byla podána další trestní oznámení a případně jsou projednávány u Policie České republiky, případně o nichž si žalobci s policií dopisují, dle soudu žalobci jednoznačně vymezili skutek slovním projev žalovaného u jednání soudu ze dne 19. 4. 2018 v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 281/2015, a proto se soud žádnými dalšími přestupkovými řízeními, soudními řízeními, korespondencí nebo spisy policie České republiky, obvodního oddělení v Třinci, nezabýval.

18. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:

19. Žalobce a) [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] je partnerem žalobkyně b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], jejíž dcera [jméno FO] je manželkou žalovaného [jméno FO]. Mezi účastníky se řadu let vedou spory, v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 281/2015 se žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 1/0] domáhala žalobou ze dne 30. 11. 2015 po své dceři (manželce žalovaného) zaplacení majetkové i nemajetkové újmy, v tomto řízení u jednání dne 19. 4. 2018 žalovaný jako svědek po zákonném poučení podle § 126 o. s. ř. uvedl, že žalobce a) byl odsouzen za pobití jeho manželky a že předvolaná svědkyně [jméno FO] je zcela nedůvěryhodná, protože v minulosti byla podezřelá z rozkrádání majetku zaměstnavatele a byla to spolupracovnice žalobkyně b). Žalobce a) [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] nebyl nikdy v minulosti trestněprávně odsouzen, tj. nikdy nebyl uznán vinným ze spáchání trestné činnosti, má čistý trestní rejstřík, avšak rozhodnutím [územní celek] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Tohoto skutku se žalobce a) dopustil dne 30. 9. 2012 v době kolem 22:30 tak, že po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl [jméno FO], manželku žalovaného, opakovaně ji udeřil pěstí do levé části obličeje, za to mu byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč, rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci, odvolání žalobce a) bylo dne 8. 7. 2014 zamítnuto. Žalobce a) předmětné správní rozhodnutí napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě, žaloba byla rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2015, č. j. 19 A 2/2014-73 zamítnuta a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2015 potvrdil Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 23. 6. 2016, č. j. 10 As 232/2015-53, když kasační stížnost žalobce a) zamítl. Nejvyšší správní soud dovodil, že veškerá správní řízení proběhla v souladu se zákonem a že se žalobce a) přestupku tak, jak je popsán ve výroku rozhodnutí správního orgánu, dopustil. Dále ke vznesené námitce promlčení dovodil, že je nedůvodná, neboť promlčecí lhůta neběžela po dobu, kdy bylo proti žalobci a) pro tento skutek fyzického napadení manželky žalovaného vedeno trestní řízení, skutek byl šetřen orgány činnými v trestním řízení, jak vyplývá ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 7. 1. 2013, proti žalobci a) bylo vedeno zkrácené přípravné řízení podle § 179 a následující trestního řádu, dne 11. 7. 2013 bylo stěžovateli sděleno podezření, návrh na potrestání byl doručen soudu dne 30. 7. 2013 a ve smyslu § 314 b odst. 1 trestní řádu bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele (žalobce a), které bylo pravomocně skončeno usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 11. 2013, č. j. 3 T 182/2013-277 o postoupení věci k projednání přestupku.

20. Tato skutková zjištění učinil soud v prvé řadě ze spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 19 C 281/2015, z něhož je zcela zřejmé nejen to, čeho se žalobkyně po své dceři v řízení domáhala, tj. majetkové a nemajetkové újmy, že výroky žalovaného neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu, v prvé řadě však z obsahu protokolu ze dne 19. 4. 2018 jasně vyplývá, co žalovaný předmětného dne u soudního jednání uvedl, tedy co bylo obsahem sporných výroků.

21. Za situace, kdy dle protokolu žalovaný uvedl, že [jméno FO] je zcela nevěrohodná, protože byla v minulosti vyhozena z práce pro rozkrádání majetku [právnická osoba], přitom byla spolupracovnice žalobkyně b), netýká se dle závěru soudu předmětný výrok žalobkyně b), tuto žalovaný v souvislosti s případným rozkrádáním majetku vůbec nezmiňoval, a proto tento výrok vůbec nemohl být způsobilý zasáhnout osobnost žalobkyně.

22. Pokud jde o výrok směřující proti žalobci a) ohledně jeho odsouzení za pobití manželky žalovaného, je zřejmé, že tento výrok obsahem protokolu je, je tedy nepochybné, že tento výrok žalovaný uvedl v řízení u soudu v pozici svědka, nebylo však prokázáno, že by žalovaný hovořil o odsouzení soudem, resp. trestním soudem, jak žalobce uváděl.

23. Dle závěru soudu se žalobcům a), b) nepodařilo prokázat, že by žalovaný uvedl cokoli jiného, než co je obsahem protokolu ze dne 19. 4. 2018. Žalovaný jakékoli další projevy nebo cokoli nad rámec obsahu protokolu vyloučil, s přihlédnutím na dlouhý časový odstup od samotné svědecké výpovědi, charakter protokolu o soudním jednání dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu i vzhledem k tomu, že žalobci a), b) byli přítomni průběhu jednání, slyšeli průběh protokolace, nezpochybnili v původním řízení obsah protokolu, nedomáhali se jeho opravy prostřednictvím námitek, vycházel soud při zjištění skutkového stavu věci z obsahu protokolu ze dne 19. 4. 2018. Žalobci žádné další důkazy k obsahu výroků žalovaného nenavrhli a spoléhali na své účastnické výpovědi, které soud nepovažuje za zcela věrohodné s ohledem na jejich účelovost ve snaze dosáhnout úspěchu ve sporu. Dle závěrů soudu se tedy žalobcům a), b) nepodařilo prokázat, že by žalovaný v průběhu soudního řízení u jednání ze dne 19. dubna. 2018 uvedl cokoli dalšího, než co je uvedeno v protokole z tohoto jednání na čl. 277 a je součástí spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 281/2015.

24. Pokud jde o záznamy žalobce a) v trestním rejstříku je zcela evidentní, že tento v minulosti nikdy nebyl odsouzen pro spáchání trestné činnosti, žalobce má trestní rejstřík bez jakéhokoli záznamu, na druhé straně z příslušných správních rozhodnutí a správních rozsudků, zejména rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2016 vyšlo v řízení najevo, že ačkoli žalobce a) nikdy nebyl odsouzen v trestním řízení, byl pro trestnou činnost projednáván a následně uznán vinným ze spáchání přestupku, neboť soud dospěl k závěru, že ve skutku nelze spatřovat trestný čin, ale případně přestupek. Soud proto pro účely zjištění skutkového stavu věci vycházel rovněž z příslušného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který zamítl kasační stížnost žalobce a) a dovodil, že závěr o spáchání přestupku, k němuž všechny orgány dospěly, je správný a že žalobce skutečně fyzicky napadl manželku žalovaného, byť to žalobce od počátku popíral a bránil se mimo jiné nutnou a přiměřenou obranou, k námitce promlčení přestupku soud konstatoval, že pokud se skutkem nejprve zabývaly orgány činné v trestním řízení, jednoletá lhůta po tuto dobu neběžela, byla přerušena a začala znovu běžet po právní moci usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 11. 2013 pod č. j. 3 T 182/2013-277 o postoupení věci jako přestupku.

25. Z toho všeho je evidentní, že ačkoliv žalobce a) sice má trestní rejstřík bez záznamu, nebyl soudem nikdy odsouzen, minimálně ve věci fyzického napadení manželky žalovaného byl trestně stíhán a projednáván orgány činnými v trestním řízení, a to až do doby, než soud rozhodl o tom, že nejde o trestný čin, ale přestupek. I v kontextu těchto skutkových zjištění soud na výrok žalovaného o odsouzení žalobce nahlížel a tento výrok ve světle těchto prokázaných skutečností posuzoval.

26. Podle § 81 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. je chráněna osobnost člověka, včetně všech jeho přirozených práv, každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

27. Podle § 81 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest soukromí a jeho projevy osobní povahy.

28. Podle § 82 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

29. Podle § 2956 občanského zákona č. 89/2012 Sb. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou mu tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

30. Podle § 2957 občanského zákona č. 89/2012 Sb. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

31. Ustanovení § 81 a následujících občanského zákona stanoví zákonnou úpravu výkonu a ochrany nezadatelných přirozených práv k lidské osobnosti, občanský zákoník výslovně vychází z přirozenoprávní koncepce ochrany osobnosti, která se v právní teorii a praxi uplatňovala již podle předchozí právní úpravy, a to zejména po přijetí i pod vlivem Listiny základních práv a svobod a mezinárodních lidskoprávních smluv. Osobnostní práva spadají jako ústavně zaručená základní přirozená práva pod ústavní ochranu, přičemž hmotněprávní podmínky pro jejich výkon a ochranu jsou svěřeny občanskému zákoníku jako právní normě obyčejného práva, jak ostatně vyplývá z účelu občanského zákoníku jako obecného pramene soukromého práva. Povinnost státní ochrany přirozených osobnostních práv je výrazem zásady zachování úcty státu ke člověku a jeho přirozeným právům, jak je pro oblast soukromého práva výslovně deklarováno v ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) občanského zákona. Český právní řád v souladu s principem neporušitelnosti a nezadatelnosti přirozených práv člověka tato práva netvoří, ani neuděluje, (nabytí a existence těchto práv jsou na státním právu nezávislé), nýbrž je pouze uznává a stanoví pro ně způsob výkonu a státní ochranu. Právní praxe v tomto směru ustáleně vychází z toho, že smyslem zákonné úpravy ochrany osobnosti je v soukromoprávní oblasti zabezpečit respektování osobnosti člověka a jeho všestranný svobodný rozvoj, přičemž jde ve své podstatě o důležité rozvedení a konkretizaci článků č. 7, 8, 10 a 13-14 Listiny základních práv a svobod.

32. Osobnost člověka představuje z hlediska její právní ochrany jeden z předmětů absolutních soukromých práv stanovených občanským zákoníkem, jedná se o předmět vrozených práv osobnostních (§ 19 občanského zákona) stojících oproti kategorii předmětů práv majetkových (věci, zvířata, ovladatelné přírodní síly), která jsou nabyvatelná. V tomto smyslu je nutné rovněž rozlišovat mezi pojmem osoby (člověka) jako subjektu soukromých práv a jeho osobnosti jako předmětu soukromoprávní ochrany, oproti předmětům nabyvatelných majetkových soukromých práv je člověk po celou dobu svého života se svou osobností a absolutním subjektivním osobnostním právem přirozeně a neodlučitelně spjat, přičemž ochrana osobnosti člověka ze zákonem stanovených podmínek vzniká ještě před narozením člověka, v omezeném rozsahu přetrvává i po jeho smrti. Z přirozené povahy osobnosti člověka proto vyplývá, že stát člověku jeho osobnost nedává a nedává mu ani právo na ni, ale pouze ji chrání a stanoví způsob jejího výkonu a uplatňování v soukromém styku.

33. Osobnost člověka je nutno chápat ve všech jejích stránkách, tedy stránce duchovní, spočívající zejména v lidské schopnosti víry, názorového sebeurčení, spirituálního prožívání, duševní, spočívající zejména ve schopnosti člověka prožívání ve vztahu k sobě samému a svému okolí, a to rozumem i citem, včetně lidské vůle, vzdělání, sociálního, rodinného cítění, pocitu soukromí a tělesnosti spočívající v tělu člověka, v jeho celkové integritě včetně tělesných ostatků, v rozličných tělesných projevech lidské osobnosti, zdravotním stavu člověka, jeho vzhledu, fyzické kondici, pohlaví, věku a podobně. Z přirozeností právní povahy osobnostních práv vyplývá, že pro hodnoty tvořící integritu osobnosti je typické, že jsou zásadně spjaty s člověkem od jeho narození po celou dobu života, byť se ochrana osobnosti částečně projevuje ještě před narozením a posléze po smrti v rámci tzv. postmortální ochrany. Přirozenými osobnostními právě proto nemohou být taková práva, která člověk nabývá teprve v průběhu svého života. Judikatura v této souvislosti ustáleně vychází z toho, že osobnost každého člověka jako individuality je vytvářena jednotlivými stránkami (hodnotami) tvořícími celistvost osobnosti v její fyzické a morální jednotě. Tyto hodnoty tvoří integritu fyzické osoby, občanský zákoník je vypočítává pouze příkladmo, může se však jednat pouze o takové hodnoty, které jsou dány každému člověku od jeho narození, případně početí a trvají po celou dobu jeho života až do smrti, přičemž jejich ochrana není podmíněna žádnou jinou skutečností či právním jednáním.

34. Lidskou osobnost tvoří její jednotlivé stránky představující součást celistvosti osobnosti ve smyslu shora naznačené fyzické a morální jednoty z hlediska jejich rozlišení, proto můžeme rozeznávat různé skupiny dílčích předmětů práva osobnostního, jednak složky osobnosti jako jsou tělesná integrita, svoboda, soukromí, čest, důstojnost, jméno nebo na druhé straně projevy osobní povahy jako jsou písemná vyjádření a písemnosti osobní povahy jako deníky, rodinné archivy, soukromé hovory a podobně. Vedle předmětů práva osobnostního pak s lidskou osobností souvisejí i umělecké, vědecké, technické či jiné lidské výtvory, které představují předměty práva osobnostního a majetkového.

35. Přestože právní teorie a praxe běžně hovoří o absolutních osobnostních právech v množném čísle, ve skutečnosti občanský zákoník upravuje ochranu osobnosti člověka jako jednotné absolutní právo, jehož obsahem je v soukromoprávní oblasti zabezpečit respektování osobnosti člověka a jeho všestranný svobodný rozvoj. Celkový výčet absolutních práv není v občanském zákoníku stanoven taxativně, jelikož vůbec nelze vytvořit či stanovit rozsah a obsah absolutních práv, proto se ustanovením § 81 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. jedná o demonstrativní výčet hodnot, jako je život, důstojnost člověka, jeho zdraví, právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí nebo projevy osobní povahy. Z hlediska případného vzniku odpovědnostního závazku za zásah do osobnosti slouží generální klauzule ochrany osobnosti stanovená v ustanovení § 81 občanského zákona, rovněž jako způsob vymezení podmínky protiprávnosti (reprobace) jednání, což je jedna z nezbytných podmínek vzniku deliktní odpovědnosti podle § 82 občanského zákona. Protiprávnost v tomto smyslu tvoří objektivní kategorii představující záporné hodnocení jednání ve vztahu k zásahu do osobnosti člověka, u kterého nastává rozpor s objektivním právem na ochranu osobnosti stanoveném v nejobecnější rovině ustanovením § 81 občanského zákoníku. V praxi soudu dochází většinou k projednávání sporu o zásahy do cti a vážnosti, popřípadě důstojnosti, sporu o výroky o skutečnostech týkající se rodinného a soukromého života, nezřídka též jde o zásahy do rodinného života v důsledku poškození zdraví členů rodiny či o neoprávněné užití osobnostních projevů.

36. Základními předpoklady odpovědnosti v osobnostně právní rovině je v prvé řadě zásah, který musí být objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, tedy porušení osobnosti (následek), neoprávněnost tohoto zásahu a příčinou souvislost mezi neoprávněností zásahu a jeho následkem.

37. Vážnost a čest člověka jako chráněné stránky lidské osobnosti jsou v praxi jednoznačně nejčastějším předmětem osobnostních sporů a civilních žalob na ochranu osobnosti. Pojmy cti a vážnosti člověka jako hodnoty primárně mimoprávní, nejsou obdobně jako v případě většiny ostatních složek osobnosti právním řádem definovány a jejich vlastní obsahové vymezení je značně obtížné, hranice mezi oběma pojmy navíc není zpravidla zcela zřetelná a v podstatné míře se jejich obsah překrývá. Určitý rozdíl pak lze spatřovat v tom, že pojem cti vyjadřuje spíše vlastní vnitřní náhled člověka na ocenění sebe sama, jeho postoj k vlastním elementárním životním hodnotám a představám, naopak pojem vážnosti je více spjat s uznáním člověka v okolí, s jeho postavením ve společnosti a prokazováním úcty ze strany ostatních a významově je prakticky totožný s termínem dobré pověsti.

38. Základní právo na čest a vážnost se z tohoto hlediska uplatňuje ve více sférách. Jedná se o soukromou sféru, sféru společenskou, občanskou a profesní, přičemž poslední tři lze označit za sociální sféru. V první sféře jde vlastně o ochranu soukromí, v jehož rámci se nepochybně uplatňuje i právo na čest. Vzhledem k výše uvedenému pojetí klade judikatura na požadavek zachování cti a vážnosti člověka značný význam, a to i z hlediska celospolečenského, když vychází z toho, že čest a vážnost jako stránky osobnosti formují základ mnoha rozhodnutí činěných členy společnosti, která jsou fundamentální pro její dobré fungování. Čest hraje roli ve vztazích, jako například koho zaměstnavatel zaměstná, respektive pro koho pracovník chce pracovat, je rozhodující při úvaze o tom, kdo má postoupit do vyšších pracovních či funkčních pozic. Čest je důležitá pro rozhodnutí o tom, s kým navázat obchodní vztahy nebo komu bude dán hlas v politickém životě, je-li jednou čest pošpiněna neopodstatněným obviněním, vyjádřeným veřejně, a tím spíše v médiích, může být pověst a čest osoby poškozena navždy.

39. Hodnota cti či vážnosti osobnosti je na rozdíl od pojmu důstojnosti pojmově spojena s veřejným společenským životem osoby, zásahu do cti a vážnosti člověka se prakticky nelze dopustit jednáním, které není objektivně způsobilé vyvolat veřejně dehonestační účinky, narozdíl od důstojnosti, kde společenské působení člověka nemůže hrát při posouzení mezí její ochrany žádný vliv, přesto však nelze pominout, že určitou míru osobní cti a vážnosti je nadán každý člověk ze své přirozenosti, a proto nelze tuto hodnotu osobnosti nikdy zcela pozbýt, a to ani v důsledku vlastního jednání. K zásahu do osobnosti člověka v tomto smyslu nedochází například tehdy, pokud závadná tvrzení o člověku byla pronesena za takových okolností, za něž nehrozilo zveřejnění a nemohlo tedy žádným způsobem dojít ke snížení vážnosti či cti člověka, například mezi jeho spoluobčany.

40. Z uvedeného je zřejmé, že základním předpokladem odpovědnosti za zásah do listinou a zákonem chráněného přirozeného práva cti, vážnosti a důstojnosti je neoprávněný zásah objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, tedy porušení osobnosti. Na základě provedeného dokazování však v řízení vyšlo jednoznačně najevo, že žalovaný se žádného protiprávního a neoprávněného zásahu, který by byl objektivně způsobilý vyvolat porušení osobnosti na straně žalobců a), b) nedopustil. Za této situace nemůže nést jakoukoli odpovědnost za případný vznik nemajetkové újmy na straně žalobců, respektive dle závěru soudu ani v řízení nevyšlo najevo, že by k nějaké újmě na straně žalobců došlo, případně mohlo dojít, neboť primárně výrok žalovaného o rozkrádání majetku zaměstnavatele se vůbec netýkal žalobkyně b) a nebyl proto objektivně způsobilý vyvolat jakékoli následky v její osobností rovině.

41. Důvody, které vedly soud k závěru, že žalobě nevyhověl ani ve vztahu k žalobci a) spočívají v tom, že rovněž výrok o odsouzení žalobce nebyl dle závěru soudu objektivně způsobilý vyvolat nežádoucí účinky a zásah do osobnostních práv žalobce.

42. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný pronesl u jednání výrok o odsouzení žalobce a). Obsahem toho výroku nebylo odsouzení soudem, ale to, že byl žalobce odsouzen za pobití manželky žalovaného. Z gramatického výkladu nelze dovodit, že žalovaný měl na mysli odsouzení soudem, neboť o žádném soudním odsouzení žalovaný ve své výpovědi nehovořil. Obsahu sdělovaného výroku nelze přikládat jiný smysl a význam, než jaký z obsahu gramaticky a logicky vyplývá a nelze z ničeho v dané věci dovozovat jiný úmysl sděleného obsahu, než jaký z něho výkladem vyplývá, a to i vzhledem k tomu, že žalovaný vyloučil, že by měl na mysli trestní odsouzení. Z obsahu výroku naopak jednoznačně vyplývá, že jeho podstatou byla skutečnost, že žalobce fyzicky napadal manželku žalovaného, tento skutek mu byl prokázán, jak konstatovaly nejen správní orgány, ale rovněž soudy ve správním řízení, byl shledán vinným a za tento skutek byl „odsouzen“, resp. uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena pokuta. Nic jiného dle závěru soudu z obsahu předmětného výroku nevyplývá. Za situace, kdy si lze představit, že osoba bez právnického vzdělání nerozlišuje mezi odsouzením soudem a uznáním viny za přestupek, navíc za těch okolností, kdy správní rozhodnutí přezkoumaly dva soudy, a to Krajský soud v Ostravě a Nejvyšší správní soud v Brně, poškozená podala trestní oznámení, kterým se orgány činné v trestním řízení zabývaly a podaly ve věci návrh na potrestání soudem, proběhlo hlavní líčení, trestní soud věc postoupil k projednání přestupku, nelze v citovaném výroku shledávat neoprávněnost. Pro nedostatek neoprávněnosti se nemůže jednat o objektivně způsobilý zásah do osobnostních práv žalobce a). Z tohoto důvodu soud žalobě ani ve vztahu k žalobci a) nevyhověl, neboť je-li nedostatek neoprávněného zásahu, nemůže vzniknout nemajetková újma na straně poškozeného, nelze se domáhat toho, aby bylo upuštěno od zásahu a byla sjednána náprava odstranění závadného stavu, případně poskytnuto finanční zadostiučinění.

43. V neposlední řadě soud dovodil, že čest a vážnost lidské osobnosti je integrální součástí lidské důstojnosti a zásah do lidské cti a vážnosti musí být objektivně způsobilý vyvolat veřejné účinky, tedy musí být učiněn veřejně. Vzhledem k tomu, že ke svědecké výpovědi žalovaného, která je předmětem tohoto sporu, došlo v civilním řízení u zdejšího soudu v rámci soudního jednání dne 19. 4. 2018, tedy nikoli na veřejnosti, výpověď je zaznamenána v protokolu, který je součástí spisového materiálu a není veřejný, u jednání byli přítomni pouze rodinní příslušníci, tedy žalobci, žalovaný, jeho manželka, jejich právní zástupci, soudce a zapisovatelka, už z tohoto důvodu neveřejnosti se nemůže jednat o útok, který by byl objektivně způsobilý vyvolat veřejné účinky, přičemž nejsou důvodné námitky žalobce a), že informace ve spise obsažené pronikají na veřejnost běžně. Konečně pokud žalobce a) poukazoval na to, že zásah narušil jeho důstojnost, přičemž k narušení důstojnosti nemusí dojít veřejně, soud tomu neuvěřil, protože žalobce a) si je dobře vědom přestupkového řízení za fyzický útok na manželku žalovaného, uložení pokuty za přestupek, neboť se toto rozhodnutí snažil opakovaně zvrátit odvoláním, žalobou nebo kasační stížností. Sotva tak mohla být za těchto okolností, které vyšly v řízení najevo, narušena jeho důstojnost, když navíc oba žalobci připustili, že spory se žalovaným a jeho ženou vedou dlouhodobě.

44. Podle soudu výrok žalovaného, který nelze vytrhnout z celého kontextu dlouhodobých nedobrých vztahů mezi účastníky, nemohl dle soudu pro nedostatek neoprávněnosti narušit ani jeho vztah se žalobkyní b), se kterou jsou dlouhodobí partneři, nepochybně je jejich vztah založen na vzájemné důvěře, oba jsou s poměry v rodině dobře obeznámeni, vedou řadu sporů se žalovaným a jeho manželkou, a to nejen u soudu, žalobkyně byla přítomna skutku z roku 2012, proto svědecká výpověď žalovaného nemohla mít dle soudu žádný výrazný dopad na jejich partnerský vztah.

45. Z důvodů shora uvedených soud proto žalobě nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl.

46. Výroky o nákladech řízení vyplývají z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný byl zcela procesně úspěšný, a to jak ve vztahu k žalobci a), tak ve vztahu k žalobkyni b), proto soud každého žalobce zvlášť zavázal uhradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Podle soudu předmětem řízení byla ochrana osobnostního právo každého žalobce spojená s návrhem na náhradu nemajetkové újmy podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Dle soudu se jedná o dva samostatné spory (nároky), tj. žalobce a) se domáhal ochrany formou soukromé omluvy a zadostiučinění, rovněž tak žalobkyně b), své soukromé omluvy, veřejné omluvy a finančního zadostiučinění. S ohledem na to, že ani jeden ze žalobců nebyl úspěšný, oba uhradí žalovanému každý zvlášť náklady řízení jako procesně úspěšnému účastníkovi řízení.

47. Náklady řízení žalovaného vůči žalobci a) představují odměnu právního zastoupení podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za použití § 7 citované vyhlášky tarifní hodnota 50 000 Kč, jeden úkon po 3 100 Kč, celkem za 7 úkonů, tedy převzetí věci ze dne 17.6.2022, vyjádření k žalobě ze dne 28.6.2022, jednání u Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 14. 6. 2023, vyjádření žalovaného ze dne 21. 8. 2023, jednání u soudu dne 22. 9. 2023 a 10. 1. 2023 – dva úkony, celkem 7x 3 100 Kč, tj. 21 700 Kč, 7 režijních[Anonymizováno]paušálu[Anonymizováno]po 300 Kč, celkem 2 100 Kč, dohromady 23 800 Kč a dále jízdné k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět,[Anonymizováno]v prvním případě k jednání dne 14. 6. 2023 osobním motorovým vozidlem Honda při průměrné spotřebě 7,1 l na 100 km, vyhláškové ceny benzínu 41,2 Kč a opotřebení 5,2 Kč/km, celkem ujeto 60 km z [město] do [město] a zpět, jízdné celkem 488 Kč, k jednání 22. 9. 2023, celkem ujeto 60 km z [město] do [město] a zpět při opotřebení 5,2 Kč/km osobním motorovým vozidlem Honda při průměrné spotřebě 5,6 l na 100 km, vyhláškové ceny benzínu 41,2 Kč, celkem 450 Kč, a k jednání dne 10. 1. 2024 opět najeto 60 km, při opotřebení 5,6 Kč/km, při průměrné spotřebě 7,1l/km je to na 100 [Anonymizováno] osobním motorovým vozidlem Honda CR při vyhláškové ceně benzínu 38,2 Kč, dohromady 499 Kč. Celkem činí jízdné 1 437 Kč a náhrada za ztrátu času za tři cesty z [město] do [město] a zpět. 3x 2 půl hodiny, celkem 600 Kč, dohromady 25 837 Kč, DPH ve výši 5 425,77 Kč. Celkem činí náklady řízení žalovaného vůči žalobci a) 31 262,80 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku VI. je žalobce a) povinen zaplatit žalovanému do tří dnů právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného.

48. Výrok VII. o nákladech řízení mezi žalovaným a žalobkyní b) vyplývá rovněž ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný byl vůči žalobkyni b) procesně úspěšný, má vůči ní právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují odměnu právního zastoupení za 7 úkonů právní pomoci s ohledem na § 9 odst. 7 za použití § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 1 úkon po 3 100 Kč, celkem za 7 úkonů shodně jako u předchozího žalobce, za převzetí, vyjádření žalobě, 4 jednání u soudu a vyjádření žalovaného z 21. 8. 2023, celkem 7 x 3 100 Kč, dohromady 23 800 Kč a 7 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 2 100 Kč, DPH ve výši 4 998 Kč, dohromady činí náklady řízení 28 798 Kč, přičemž náhradu za ztrátu času a jízdné soud již přiznal v případě u prvního žalobce. Tyto náklady řízení je žalobkyně b) povinna zaplatit žalovanému do tří dnů právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného.

Poučení