14 C 167/2022-226

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 1 453 165 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 453 165 Kč jako náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně ode dne 27. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody 1 453 165 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 191/2010 jako soudu prvního stupně, v němž žalobce vystupoval v pozici žalované strany. Uvedl k tomu, že předmětem řízení před Městským soudem v Praze bylo určení neplatnosti usnesení členské schůze ze dne 13. 5. 2010, kdy členská schůze účastníka (žalobce) rozhodla o výpovědi navrhovatele [titul]. [jméno] [příjmení], dat. [datum narození] (dále jen„ Navrhovatel") z nájmu bytu, přičemž Městský soud v Praze v dané věci nerozhodoval v rámci konečného rozhodnutí meritorně, nýbrž dospěl k závěru, že Navrhovatel nebyl oprávněn podat žalobu, což je otázka, kterou by soud měl posuzovat z úřední moci, a to ihned po podání návrhu. Městský soud v Praze v rámci řízení poprvé rozhodl usnesením č.j. 73 Cm 191/2010-19 ze dne 25. 5. 2011, kdy návrh Navrhovatele zamítl a uložil mu povinnost uhradit žalobci náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal Navrhovatel odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozhodnutím č.j. 7 Cmo 484/2011-33 ze dne 26. 3. 2012, kdy rozhodl, že nebyly splněny podmínky pro to, aby mohl soud jednat za nepřítomnosti Navrhovatele. Žalobce má za to, že pokud by v řízení bylo ze strany soudu postupováno řádně a v souladu se zásadou rychlosti řízení a dalších procesních zásad, mělo dojít již v tomto okamžiku k posouzení oprávněnosti podání předmětného návrhu na zahájení řízení o vyloučení Navrhovatele z družstva včetně případného rozhodnutí o odvolání. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že od tohoto okamžiku již docházelo pouze k nedůvodným průtahům v řízení, a tedy nesprávnému úřednímu postupu ze strany příslušných soudů. Městský soud v Praze vydal další rozhodnutí č.j. 73 Cm 191/2010-61 ze dne 12. 9. 2012, proti kterému podal Navrhovatel odvolání a o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozhodnutím č. j. 7 Cmo 46/2013-119 ze dne 30. 7. 2015, kdy dospěl k závěru, že v řízení dosud nebylo zkoumáno, zda byl návrh na zahájení řízení podán včas, když zkoumání dodržení zákonné lhůty pro podání návrhu představuje skutečnost, která se zkoumá z úřední moci a soud prvního stupně ji neprovedl, ačkoliv měl. Následně Městský soud v Praze rozhodl ve věci usnesením č.j. 73 Cm 191/2010-153 ze dne 5. 11. 2015, které bylo zrušeno Vrchním soudem v Praze rozhodnutím č. j. 7 Cmo 251/2016-190 ze dne 8. 8. 2017, kde soud rozhodl o Navrhovatelem podaném odvolání tak, že v daném případě soud prvního stupně pokračoval v jednání bez přítomnosti Navrhovatele, ovšem již ve svém rozhodnutí neuvedl a ani nedoložil, že tomu tak učinil, protože se Navrhovatel opakovaně obstrukčně jednání vyhýbal a muselo tak být odročováno. Až teprve ve čtvrtém řízení o opravném prostředku Vrchní soud v Praze rozhodnutím č. j. 6 Cmo 231/2018-277 ze dne 8. 4. 2019 potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 191/2010-230 ze dne 30. 1. 2018 a celé řízení tak mohlo být k nabytí právní moci prvoinstančního rozhodnutí dne 29. 5. 2019 ukončeno.

2. Žalobce tvrdí, že s ohledem na řešenou právní otázku v rámci řízení nemusel Navrhovatel [titul]. [jméno] [příjmení] po celý jeho průběh opustit družstevní byt. Družstevní byt byl vyklizen až v říjnu 2020 pověřeným soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], na základě exekuce rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 24 C 360/2019-45 ze dne 21. 2. 2020, o vyklizení bytu, o kterém mohlo být rozhodnuto teprve poté, co byl znám konečný výsledek shora popsaného řízení. Žalobce tak po celou dobu trvání řízení nemohl pronajímat byt jiným osobám (tak jak postupoval v případě jiných svých bytů) a musel strpět setrvání Navrhovatele v bytě, dokud soud nerozhodne o neplatnosti výpovědi Navrhovatele z nájmu družstevního bytu. Průměrná výše nájmu ovšem během celého řízení vzrostla, žalobci navíc nebylo placeno nájemné ani od Navrhovatele, kterého ale zároveň žalobce coby vlastník bytu nemohl vystěhovat. Z důvodu neplacení nájemného se mimo jiné žalobce musel opět obrátit na soud, kdy Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem č.j. 16 C 214/2017-38 ze dne 1. 3. 2018 uložil povinnost [titul]. [jméno] [příjmení], nájemné a další související platby doplatit, ovšem ani v navazujícím exekučním řízení vedeném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka] žalobce doposud dlužné nájemné neobdržel. Řízení pod sp. zn. 16 C 214/2017 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, o zaplacení 227 645 Kč, které [titul]. [jméno] [příjmení] dluží žalobci v rámci závazků za období 2014 -2017 tak vůbec nemuselo probíhat, kdyby řízení skončilo v přiměřené době. Žalobce má za to, že pokud by soud rozhodl bez zbytečných průtahů, nemuselo dojít k situaci, kdy Navrhovatele [titul]. [jméno] [příjmení] nebylo možné z bytu vystěhovat z důvodu probíhajícího soudního řízení. I pokud by Navrhovatel po rozhodnutí soudu neopustil byt dobrovolně, mohlo k nucenému vyklizení prostřednictvím soudního exekutora dojít již v roce 2012 po skončení řízení, nikoli až v roce 2020. Po dobu 8 let, tak byl žalobce nucen nečinit žádné kroky a Navrhovatel užíval byt, který mohl sloužit k výdělku žalobce při jeho pronájmu třetí osobě. Žalobce tak má za to, že je dána příčinná souvislost mezi průtahy v řízení a ušlým ziskem ve výši 1 453 165 Kč, který žalobce požaduje touto žalobou. Výši ušlého zisku žalobce určil s ohledem na výši nájemného u srovnatelných bytů pronajímaných žalobcem v daném období, tj. od vydání prvního rozhodnutí o opravném prostředku v řízení, tedy ode dne 26. 3. 2012 do pravomocného skončení řízení, tedy do dne 29. 5. 2019. Výši ušlého zisku žalobce vyčíslil s ohledem na následující skutečnosti: výměra předmětného bytu činí 84,77 m2, obdobná výše nájemného v období 26. 3. 2012 - 1. 3. 2018 činila 180 Kč za m2 (dále„ Období 1"), obdobná výše nájemného v období 1. 3. 2018 - 29. 5. 2019 činila 290,83 Kč za m2 (dále„ Období 2"), nájemné za předmětný byt by tak v Období 1 činilo měsíčně částku ve výši 15 258,60 Kč a v Období 2 částku ve výši 24 653,65 Kč. Byt nebyl pronajímán po celkový počet měsíců (časová jednotka v rámci nájemních vztahů) zaokrouhlený na celé měsíce v Období 1 počtu 71 měsíců, což činí ušlé nájemné ve výši 1 083 360,60 Kč a v Období 2 počtu 15 měsíců, což činí ušlé nájemné ve výši 369 804,75 Kč.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 1. 2. 2022 uplatnil nárok na náhradu majetkové škody ve výši 1 453 165 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 26. 4. 2022. Žalovaná konstatovala, že uplatněný nárok žalobce nelze považovat za důvodný, kdy je v posuzovaném případě zásadní otázka existence příčinné souvislosti, která je otázkou skutkovou, neboť je třeba zjistit, zda škodná událost (zde nesprávný úřední postup) a tvrzená škoda na straně poškozeného je ve vzájemném poměru příčiny a následku, tedy o vztah příčinné souvislosti by šlo, jen kdyby tvrzená škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti). Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Splnění těchto předpokladů musí být bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu R 37/2012). Žalobce dostatečně neprokazuje příčinnou souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem soudu tak, aby mohlo být v řízení zjištěno, zda tvrzená škoda vznikla následkem nesprávného úředního postupu právě soudu, tedy tak, aby bylo doloženo, že nebýt tvrzeného nesprávného úředního postupu soudu, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že v posuzovaném případě nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb., proto nárok žalobce nebyl uznán a náhrada škody mu nebyla přiznána. Na svém stanovisku žalovaná setrvává.

4. Nesporným mezi stranami je, že nárok u žalované byl uplatněn dne 1. 2. 2022.

5. Z listin k důkazu provedených bylo soudem zjištěno:

6. Z usnesení Městského soudu v Praze 73 Cm 191/2010-230 ze dne 30. 1. 2018, ve věci navrhovatele [titul]. [jméno] [příjmení], za účasti [název žalobkyně], o určení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka z 13. 5. 2010 je zjišťováno, že jím bylo rozhodnuto tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka, [název žalobkyně], z 13. 5. 2010, kterým byl navrhovatel [titul]. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], se zamítá. Usnesení Městského soudu v Praze nabylo právní moci 29. 5. 2019, (č. l. 8 spisu).

7. Ze spisu Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 191/2010 soud zjistil průběh řízení, podání žaloby [titul]. [jméno] [příjmení] proti [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno], [obec a číslo] [anonymizováno] [část obce] u Městského soudu v Praze dne 1. 12. 2010. Následovala výzva soudu 14. 1. 2011 k zaplacení soudního poplatku 1 000 Kč. Zaslána žaloba k vyjádření žalované 14. 1. 2011 Soudní poplatek zaplacen 26. 1. 2011. Vyjádření žalovaného k žalobě došlé soudu 7. 3. 2011. Referát soudu z 2. 5. 2011 k nařízení jednání na 25. 5. 2011. Žádost o odročení zástupce žalobce ze dne 19. 5. 2011, že žalobce je v době nařízeného jednání mimo republiku. Protokol o jednání z 25. 5. 2011, číslo listu 15, s vyhlášeným usnesením, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze atd. ze dne 13. 5. 2010, kterým byl [titul]. [jméno] [příjmení] vyloučen z [anonymizována dvě slova], se zamítá, a navrhovatel je povinen uhradit k rukám právního zástupce účastníka řízení náhradu nákladů řízení. Usnesení v písemném vyhotovení na číslo listu 19, doručováno účastníkům pokynem ze dne 22. 6. 2011. Odvolání žalobce podané u soudu 15. 7. 2011. Vyjádření žalovaného k odvolání žalobce došlé soudu 24. 8. 2011. Předložení věci, respektive spisu soudu odvolacímu, Vrchnímu soudu v Praze, dne 20. 10. 2011. Usnesení Vrchního soudu v Praze 7 Cmo 484/2011-33 ze dne 26. 3. 2012, že usnesení Městského soudu v Praze z 25. 5. 2011, 73 Cm 191/2010-19, se zrušuje, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spis vrácen Městskému soudu v Praze 3. 4. 2012. Právní moc usnesení Vrchního soudu 19. 4. 2012, rozesláno účastníkům 5. 4. 2012. Referát z 15. 6. 2012 k nařízení jednání na 13. 7. 2012. Výpověď plné moci zástupce žalobce žalobci, došlá soudu 11. 7. 2012. Protokol o jednání z 13. 7. 2012 s vyhlášeným usnesením, že se odročuje na 12. 9. 2012. Žalobce předvolán samostatně referátem z 16. 7. 2012. Protokol o jednání z 12. 9. 2012 s vyhlášeným usnesením (I.), že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] (atd.), kterým byl [titul]. [jméno] [příjmení] vyloučen z [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno], se zamítá. Výrokem II. bylo rozhodnuto o povinnosti navrhovatele zaplatit k rukám protistrany náklady řízení, nevyčíslené do té doby. Usnesení v písemném vyhotovení čísle listu 61 bylo rozesláno 5. 10. 2012. Odvolání žalobce prostřednictvím právního zástupce ze dne 25. 10. 2012. Usnesení z 31. 10. 2012, výzva žalobci, aby své odvolání doplnil. Usnesení z 1. 11. 2012 navrhovateli, aby zaplatil soudní poplatek 2 000 Kč, ten zaplacen 21. 11. 2012. Odvolání přeposláno protistraně. Odvolání proti usnesení na čísle listu 61 (zástupce žalobce). Žádost právní zástupkyně žalovaného o prodloužení lhůty k vyjádření k odvolání [titul]. [jméno] [příjmení]. Odvolání bylo doručeno do datové schránky 5. 12. 2012 ale z důvodu nemoci návrh odvolatelka neměla možnost projednat s klientem. Předložení věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze 29. 1. 2013. Vyjádření žalovaného k odvolání navrhovatele 26. 9. 2013. Referát soudu z 14. 4. 2014 k obeslání účastníků na termín jednání 12. 9. 2014. Žádost o odročení jednání ze strany právního zástupce žalobce, neboť navrhovatel je hospitalizován ve [anonymizována dvě slova] [část obce] a žádá o odročení. Vyrozumění účastníkům ze dne 11. 9. 2014, že se jednání odročuje na neurčito z důvodu hospitalizace navrhovatele. Usnesení Vrchního soudu v Praze 7 Cmo 46/2013-103 z 24. 9. 2014, že za účelem zkoumání včasného podání návrhu ve věci odvolací soud vyzývá [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno], aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení, sdělilo, jak a kdy navrhovateli oznámilo svolání členské schůze na den 13. 5. 2010 a jak a kdy navrhovateli oznámilo rozhodnutí členské schůze konané dne 13. 5. 2010 o jeho vyloučení z družstva a dále soudu sdělilo, zda se navrhovatel této členské schůze zúčastnil. Referát soudu z 24. 9. 2014 k nařízení jednání na 14. 11. 2014 u Vrchního soudu. Předložení informací a důkazního materiálu ze strany žalované, datované 2. 10. 2014, když tak reaguje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2014 číslo listu 103. Žádost zástupce žalobce o druhé odročení jednání z 12. 9. 2014 z důvodu trvající nestabilizace zdravotního stavu žalobce. Odročení jednání referátem z 26. 2. 2015, když se odročuje jednání z 27. 2. 2015 a věc bude rozhodnuta bez nařízení jednání. Dotaz soudního senátu na kardiologickou ambulanci v této věci, zda u navrhovatele [titul]. [jméno] [příjmení], již podruhé žádajícího o odročení ústního jednání pro zdravotní potíže, je jeho zdravotní stav natolik závažný, že mu brání zúčastnit se soudního jednání (datováno 11. 11. 2014). K tomu odpověď lékařky kardiologie adresovaná soudu, číslo listu 117, že zdravotní stav [titul]. [příjmení], momentálně nedovoluje se zúčastnit soudního jednání, neboť nemocný je opakovaně hospitalizován z důvodu stanovené přesné diagnózy a vyloučení sekundární etiologie, těžce medikamentózně korigovatelné hypertenze. Usnesení Vrchního soudu v Praze 7 Cmo 46/2013-119 ze dne 30. 7. 2015, že usnesení soudu prvního stupně (číslo listu 61) se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Spis vrácen soudu prvního stupně 6. 8. 2015. Unesení Vrchního soudu rozesláno účastníkům 10. 8. 2015. Žádost účastníka řízení o nařízení jednání ve věci na nejbližší možný termín, datováno 10. 9. 2015, a podáno Mgr. [jméno] [příjmení]. Referát z 14. 9. 2015 k nařízení jednání na 15. 10. 2015. Protokol o jednání z 15. 10. 2015 s odročením na 5. 11. 2015. Protokol o jednání 5. 11. 2015 s vyhlášeným usnesením, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizováno] dne 13. 5. 2010, kterým byl [titul]. [jméno] [příjmení] vyloučen, se zamítá. Usnesení v písemném vyhotovení na čísle listu 153 (návrh na vyloučení [titul]. [jméno] [příjmení] z bytového družstva, se zamítá). Usnesení na čísle listu 153 rozesláno účastníkům 4. 12. 2015. Odvolání žalobce z 21. 12. 2015, číslo listu 160, přeposláno protistraně 29. 12. 2015. Usnesení - výzva žalobci, aby odvolání proti rozsudku, doplnil (výzva je ze 4. 1. 2016). Zdůvodnění odvolání žalobce, číslo listu 162. Výzva žalobci, aby zaplatil soudní poplatek z odvolání, výzva datovaná 15. 1. 2016. Poté usnesení číslo 167 ze dne 30. 3. 2016, že řízení se zastavuje a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Soudní poplatek poté zaplacen 18. 4. 2016. Odvolání žalobce proti usnesení z čísla listu 167. Na to usnesení Městského soudu v Praze, číslo listu 173, že se jeho usnesení číslo listu 167 z 30. 3. 2016 zrušuje, neboť poplatek byl doplacen. Spis předložen Vrchnímu soudu v Praze 7. 6. 2016. Výzva odvolacího soudu adresovaná žalobci, respektive odvolateli, aby do 5 dnů od doručení usnesení doložil skutečnost, že dne 15. 10. 2015, v době konání jednání u soudu prvního stupně, byl hospitalizován, pročež se nemohl zúčastnit osobě jednání u soudu prvního stupně (číslo listu 179). Doložena lékařská zpráva ze strany žalobce, 1. 8. 2017. Usnesení Vrchního soudu v Praze, 7 Cmo 251/2016-190, ze dne 8. 8. 2017, že usnesení Městského soudu v Praze z 5. 11. 2015, číslo listu 153, se zrušuje. A věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spis vrácen 22. 8. 2017. Rozesláno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze účastníkům 28. 8. 2017. Referát z 10. 10. 2017 k nařízení jednání na 21. 11. 2017. Jednání nařízeno u Městského soudu v Praze na den 21. 11. 2017. Žádost o odročení jednání z důvodu nemoci právního zástupce navrhovatele, podaná zástupcem navrhovatele 20. 11. 2017 (respirační onemocnění a žádost o odročení). Referát 20. 11. 2017, aby bylo odročeno jednání a nový termín je stanoven na 7. 12. 2017. Žádost zástupce žalobce o odročení jednání ze 7. 12. 2017 v důsledku [anonymizováno], neboť byla navrhovateli nařízena karanténa. Protokol o jednání 7. 12. 2017 a u toho žádáno o odročení ze strany zástupce žalobce, který na své přítomnosti u jednání trvá, vyhlášeno usnesení jednání se odročuje na 9. 1. 2018. Opět jednání odročeno 9. 1. 2018 a stanoven nový termín 30. 1. 2018. Další žádost o odročení jednání z důvodu operace klienta, toto podání je podáním jeho zástupce z 9. 1. 2016. Referát soudu z 9. 1. 2018, že se odročuje na 30. 1. 2018. Protokol o jednání z 30. 1. 2018 s vyhlášeným usnesením, že návrh na vyslovení neplatnosti členské schůze atd., se zamítá. Usnesení v písemném vyhotovení na čísle listu 230, vyznačena právní moc 29. 5. 2019 a rozesláno účastníkům 28. 2. 2018. Odvolání žalobce ze 14. 3. 2018, číslo listu 238. Výzva odvolateli z 18. 5. 2018, aby své odvolání proti rozhodnutí soudu z 14. 3. 2018 doplnil. Zdůvodnění odvolání z 22. 5. 2018, přeposláno protistraně 29. 5. 2018. Předloženo Vrchnímu soudu v Praze 9. 8. 2018. Usnesení vrchního soudu 6 Cmo 231/2018, číslo listu 265, z 23. 10. 2018, jímž vyzývá účastníky, aby do 10 dnů od doručení usnesení se vyjádřili, zda souhlasí, aby bylo rozhodnuto odvolacím soudem bez nařízení jednání. Vyjádření žalobce, že by se rád zúčastnil jednání odvolacího soudu, datováno 31. 10. 2018. Referát Vrchního soudu z 25. 3. 2019, že nařizuje jednání na 8. 4. 2019. Protokol o jednání před odvolacím soudem 8. 4. 2019 s vyhlášeným usnesením, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. Usnesení v písemném vyhotovení na čísle listu 277, spis vrácen Městskému soudu v Praze 14. 5. 2019 a rozhodnutí rozesláno 20. 5. 2019.

8. Z dalších listinných důkazů soud zjistil:

9. Z rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu Praha 5, č.j. 16 C 214/2017-38, ze dne 1. 3. 2018 se podává, že jím bylo rozhodnuto ve věci žalobce [anonymizováno] [ulice], [anonymizována dvě slova], proti žalovanému [jméno] [příjmení], o zaplacení částky 227 645 Kč, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 227 645 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 19. 5. 2017 do zaplacení, dalším výrokem byl nákladový výrok. Tento rozsudek nabyl právní moci 3. 5. 2018 a 8. 5. 2018 je vykonatelný (číslo listu 90).

10. Ze soupisu typů bytů žalobce (číslo listu 92) s číslem popisným [číslo] soud zjistil celkový součet 32 bytů, u nichž se jedná převážné o byty členské (s výjimkou bytu [číslo] jako nečlenského a bytu [číslo] jako nečlenského) a u čísla popisného [číslo], opět v převážné většině se jedná o byty členské, pouze byt [číslo] je nečlenský do 10. 11. 2016, a pak byt [číslo] je nečlenský do 15. 12. 2011, a dále byt [číslo] je nečlenský. U [adresa] jde opět z převážné části o byty členské, pouze byt [číslo] je nečlenský do 10. 11. 2016. U [adresa] jsou všechny byty členské až na byt [číslo] který je nečlenský do 10. 11. 2016, a byt [číslo] který je také nečlenský. Pokud jde o číslo popisné [číslo], pak nečlenský je byt [číslo] byt [číslo] z celkem 33 bytů – se tak podává proporce bytů žalobce jak členských a nečlenských. Ze soupisu nečlenských bytů (číslo listu 96) se u domu popisného čísla [číslo], byt [číslo] podává nájemní vztah [příjmení] [jméno] s nájmem od 3. 9. 2008 do 18. 10. 2017, když důvodem ukončení je opakované neplacení nájmu. U bytu [číslo] nájem [příjmení] [jméno] od 19. 10. 2017, když nájem trvá. Pak byt [číslo] [příjmení] [jméno], nájem od 9. 3. 2008 do 15. 5. 2017, tady je důvod ukončení, dluh na nájmu 37 000 Kč, byt zcela zničen a útěk bez předání. Pak u téhož bytu [číslo] nájemce [příjmení] [jméno], nájem od 1. 3. 2018 do 2. 1. 2019, dluh na nájmu je 140 000 Kč a u téhož bytu pak [jméno] [příjmení], od 14. 1. 2019 a nájem dosud trvá. Pokud jde o číslo popisné [číslo], byt [číslo] [příjmení] [jméno], nájem od 5. 3. 2008 do 13. 2. 2012, tady je důvod ukončení, dluh na nájmu 87 000 Kč, bez komunikace s BD a útěk bez předání. Dále tentýž byt [číslo] [příjmení] [jméno], od 15. 4. 2012 do 10. 11. 2016, důvod ukončení je, že nájemce se stal členem BD, byt převeden do osobního vlastnictví. Dále u tohoto čísla popisného pak byt [číslo] [příjmení] [jméno], nájem od 1. 2. 2018, ten trvá. A u bytu [číslo] [jméno] [jméno], od 1. 10. 2008 do 15. 12. 2011 když důvodem ukončení je, že nájemce se stal členem BD. Číslo popisné [číslo], byt [číslo] [příjmení] [jméno], nájem od 17. 7. 2008 do 31. 1. 2011, důvod ukončení je, podnájem bytu bez vědomí a svolení vlastníka BD. [příjmení] [příjmení] [jméno], od 1. 2. 2011 do 31. 10. 2011, kdy důvodem je dohoda o ukončení. [příjmení] [příjmení] [jméno], od 1. 12. 2011 do 26. 2. 2015, z důvodu ukončení je zneužívání bytu k jiným účelům, neplatné nájemní smlouvy a byt zničen. [příjmení] [příjmení] [jméno], od 1. 4. 2015 do 10. 11. 2016, důvod ukončení je od 31. 12. 2015 nájem pokračuje bez písemného dodatku, následně se nájemce stal členem BD a byt byl převeden do osobního vlastnictví. Číslo popisné [číslo], byt [číslo] [příjmení] [jméno], nájem od 1. 7. 2008 do 10. 11. 2016, nájemce se stal členem BD a byt byl převeden do osobního vlastnictví. Číslo popisné [číslo], byt [číslo] [příjmení] [jméno], nájem od 1. 2. 2008 do 29. 11. 2019, důvodem ukončení, byly problémy s úhradou a došlo k dohodě o ukončení nájmu. Dále v tomto čísle popisném a u téhož bytu dále uvedena [příjmení] [jméno] a [příjmení] [jméno], nájem od 4. 2. 2022, kdy nájem trvá. Číslo popisné [číslo], byt [číslo] [příjmení] [jméno], od 25. 3. 2008 a nájem trvá. Dále byt [číslo] [příjmení] [jméno], a [příjmení] [jméno], nájem od 16. 7. 2008 do 29. 6. 2009, dluh na nájmu je přes 80 000 Kč a do současnosti neuhrazen. Dále byt [číslo] [příjmení] [jméno], nájem od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2010, důvod ukončení je dohoda o stěhování nájemce mimo [anonymizováno]. V tomto bytě dále [příjmení] [jméno], nájem od 1. 4. 2011 do 31. 8. 2014, tady došlo k dohodě, stěhování nájemce na jinou část [obec]. [příjmení] [příjmení] [jméno], od 1. 10. 2014 do 30. 9. 2021, je důvod ukončení stěhování k synovi. A poslední - [příjmení] [jméno], nájem od 29. 10. 2021 do 31. 12. 2022.

11. Z vyrozumění o zahájení exekučního řízení [exekutorský úřad] (číslo listu 97) č.j. [číslo jednací] ze dne 7.6.2018 soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se podává vedení exekučního řízení na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 z 1. 3. 2018 č.j. 16 C 214/2017-38 ve věci oprávněného - nynějšího žalobce, proti povinnému [příjmení] [jméno] pro pohledávku 227 645 Kč s příslušenstvím.

12. Z níže uvedených smluv o nájmu, které žalobce soudu předložil k důkazu o výši nájmů se podávají smlouvy k družstevním bytům, např. ze dne 2. 9. 2008, mezi pronajímatelem [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] [anonymizováno] [část obce], [ulice a číslo] a uživatelem [jméno] [příjmení], bez uvedení výše nájmu. Dále nájemní smlouva mezi [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova], jako pronajímatelem a [jméno] [příjmení], jako nájemcem, uzavřená 19. 10. 2017 - nájem sjednán na dobu určitou od 19. 10. 2017 do 31. 12. 2018, se stanovením nájemného ve výši 118 Kč podlahové plochy bytu měsíčně. Nájemní smlouva mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], uzavřená na dobu určitou, od 1. 12. 2019 do 31. 11. 2021, uzavřená dne 9. 9. 2019, nájem sjednán ve výši 250 Kč podlahové plochy měsíčně, tedy celkem 11 175 Kč Nájemní smlouva mezi žalobcem, jako pronajímatelem, a [jméno] [příjmení], jako nájemcem, uzavřená na dobu určitou od 14. 1. 2019 do 31. 12. 2019, když se nájem prodlužuje vždy o další kalendářní rok, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Stanovuje se nájemné 10 000 Kč měsíčně. Smlouva uzavřena dne 14. 1. 2019 Smlouva o nájmu mezi žalobcem, jako pronajímatelem a [příjmení] [jméno], jako uživatelem, uzavřená 15. 4. 2012, výše nájmu bez specifikace. Dodatek č. 1 ke smlouvě o nájmu, tedy předešlé, mezi žalobcem a [příjmení] [jméno], ze dne 15. 4. 2012, kdy se stanovuje nájemné pro rok 2012 na částku 118 Kč Smlouva o nájmu mezi žalobcem, jako pronajímatelem a [jméno] [příjmení], jako uživatelkou, uzavřená 1. 2. 2008, bez specifikace výše nájmu. Další smlouva o nájmu mezi stejnými účastníky, ze dne 1. 4. 2010, bez specifikace výše nájmu. Další dodatek [číslo] ke smlouvě o nájmu, mezi stejnými účastníky, tedy [jméno] [příjmení] na straně druhé, ze dne 30. 9. 2019 a je zde stanovena částka nájemného od 1. 12. 2019 ve výši 11 175 Kč měsíčně (250 Kč pronajaté plochy bytu) a nájem se sjednává na dobu neurčitou.

13. Žalobce pak předložil další smlouvy nájemní, jimiž prokazoval výše nájemného v bytech, s nimiž hospodaří, s ohledem však na základ žalobního nároku, jenž neshledal soud důvodným, je nadbytečné se o dalších smlouvách zmiňovat.

14. Skutkovým zjištěním soudu je, že řízení vedené pod sp. zn. 73 Cm 191/2010, v němž žalobce vystupoval v procesním postavení žalovaného bylo zahájeno dne 1. 12. 2010 z iniciace tamního žalobce [titul]. [jméno] [příjmení]. Dne 25. 5. 2011 byl návrh usnesením zamítnut, proti němuž však podal původní žalobce odvolání. Dne 26. 3. 2012 bylo napadené rozhodnutí odvolacím soudem pro vady řízení a nepřezkoumatelnost zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně. Dne 12. 9. 2012 byla soudem I. stupně žaloba opět zamítnuta. Po podaném odvolání bylo napadené rozhodnutí odvolacím soudem opět pro nepřezkoumatelnost zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně. Dne 5. 11. 2015 byl soudem I. stupně návrh opět zamítnut a po podaném odvolání bylo předmětné rozhodnutí ze strany odvolacího soudu dne 8. 8. 2017 opět pro vady řízení a nepřezkoumatelnost zrušeno a věc byla opět vrácena. Dne 30. 1. 2018 byl soudem I. stupně návrh opět zamítnut a po podaném odvolání bylo toto rozhodnutí odvolacím soudem dne 8. 4. 2019 již potvrzeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 5. 2019, čímž bylo řízení pravomocně skončeno.

15. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 téhož zákona stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 citovaného zákona nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zákon v tomto směru odkazuje na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

16. Podle § 6 o.s.ř. soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné byly spolehlivě zjištěny.

17. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, dále jen OdpŠk, zakládá objektivní odpovědnost státu za škodu, jsou-li současně splněny následující tři předpoklady: 1) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či se dopustil nesprávného úředního postupu, 2) poškozenému vznikla škoda /majetková újma vyjádřitelná v penězích/, 3) škoda je v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku /srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2Cdon 129/97 Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich.

18. Podle ust. § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem; protože zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z.

19. Podle ust. § 2952 o. z. věta prvá se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Ušlý zisk se neprojevuje zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu. Pro výši ušlého zisku je rozhodující, jakému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25Cdo 2857/2005).

20. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody ve výši 1 453 165 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 191/2010 jako soudu I. stupně, v němž žalobce vystupoval v posici žalované strany.

21. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28).

22. V posuzovaném řízení bylo 3 x rozhodnuto soudem I stupně a 3 x zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Řízení probíhalo po dobu 8 let a 5 měsíců. Jeho délka souvisela dílem s opakovanými omluvami tamního žalobce k nařízeným jednáním a dílem s trojím rozhodnutím soudu I. stupně, které bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno a vráceno soudu I. stupně. Jde-li o omluvy tamního žalobce, ty se ukázaly být adekvátní, neboť se jednalo o důvodné žádosti pro zdravotní komplikace žalobce, jak se přesvědčil i odvolací vrchní soud, když zjišťoval důvody u ošetřujícího lékaře tamního žalobce. Tudíž délka řízení způsobená opakovanými žádostmi o odročení byla vyvolána situací zdravotních komplikací na straně tamního žalobce, nicméně tato okolnost nemůže jít k tíži žalované co do délky řízení. Jde-li o prodloužení řízení z opakovaného rozhodování soudu I. stupně, kdy jeho rozsudky byly opakovaně (až na poslední) zrušeny pro nepřezkoumatelnost a vady řízení, pak to již k tíži žalované jde, kdy tato okolnost přispěla k délce řízení a lze konstatovat, že došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu, v němž jinak byly úkony činěny průběžně.

23. Nicméně není v prozkoumávané věci dán kauzální nexus mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a zaviněním žalované, neboť právně významnou příčinou vzniku žalovanou tvrzené škody spočívající v ušlém zisku ve formě ušlého tržního nájemného kvůli nemožnosti pronajmout byt 3 osobě, je tamní žalobce, neboť ten obýval bytovou jednotku po svém vyloučení neoprávněně, a ve vztahu k němuž, byl-li by žalobce řádným hospodářem, měl navýšit nájemné na tržní hodnotu již po jeho ([titul] [anonymizováno]) vyloučení jako člena družstva a v případě neplnění jeho povinnosti platit nájemné (jak se nakonec stalo, kdy neplatil ani původní nájemné), jej mohl uplatnit a vymáhat po tamním žalobci spolu s dlužným nájemným v řízení z jeho strany iniciovaném a vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod č.j. 16 C 214/2017 v němž byl vyhlášen rozsudek dne 1.3.2018. Tomuto postupu nic nebránilo a ježto tuto možnost žalobce nevyužil a nyní uplatňuje ušlý zisk vůči státu, pak není dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a zaviněním žalované. Je tak irelevantní, že žalobce zatím nevymohl exekučně ani původní neplacené nájemné po [titul]. [příjmení], když není vyloučeno uspokojení jeho pohledávky (dlužného nájemného) za tamním žalobcem – nyní jako povinným. Žaloba byla proto zamítnuta pro nedostatek příčinné souvislosti.

24. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, neboť ta měla ve věci úspěch. Žalované vznikly náklady řízení ve formě 6 paušálů po 300 Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. (vyjádření k žalobě, doplňující vyjádření z 22.5.2023, jednání dne 1.6.2023, 16.8.2023, písemný závěrečný návrh, jednání 27.9.2023) a vyhl.č. 254/2015 Sb., tedy 1 800 Kč.

Poučení