14 C 170/2014 - 576

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci žalobce:[Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému:[Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] odpůrčí žaloba, takto:

Výrok

I. Určuje se, že kupní smlouva ze dne 26. 12. 2012, kterou společnost [právnická osoba], IČ [IČO], prodala budovu s č. popisným [Anonymizováno] stojící na pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno] a pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno], v části obce [název], pozemek s parcelním č. st. [Anonymizováno], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], vše v katastrálním území [katastrální území], v obci [název], žalovanému, je vůči osobě žalobce právně neúčinná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 197 825,90 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů státu částku ve výši 9.995,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozsudku, že kupní smlouva ze dne 26. 12. 2012, kterou společnost [právnická osoba], IČ [IČO], prodala budovu s č. popisným [Anonymizováno] stojící na pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno] a pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno], v části obce [název], pozemek s parcelním č. st. [Anonymizováno], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], vše v katastrálním území [katastrální území], v obci [název], žalovanému, je vůči osobě žalobce právně neúčinná.

2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 10. 12. 2011 byla mezi společností [právnická osoba], IČ [IČO] se sídlem [adresa] jakožto dlužníkem a společností [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] jakožto věřitelem uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly společnosti [právnická osoba] půjčeny peněžní prostředky ve výši 4 000 000 Kč, které měl dlužník vrátit do 10. 4. 2012 spolu s úrokem z půjčky ve výši 4 % ročně. Dlužník svůj závazek uznal písemným uznáním ze dne 8. 6. 2012. Smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky za společností [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] (žalobce).

3. Žalobce uvedl, že z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že společnost [právnická osoba] na základě kupní smlouvy ze dne 26. 12. 2002 převedla na žalovaného vlastnické právo k následujícím nemovitostem: budova s č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno] a pozemek s parcelním č. st. [Anonymizováno], v oblasti obce [název], pozemek s parcelním č. st. [Anonymizováno], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo] a pozemek s parcelním č. [číslo], vše v katastrálním území [katastrální území], v obci [název]. Kupní smlouva ze dne 26. 12. 2012, na základě které prodala společnost [právnická osoba] společnosti [právnická osoba] výše specifikované nemovitosti, zkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce. Předmětná kupní smlouva byla navíc uzavřena mezi dlužníkem, tj. společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] a v této souvislosti žalobce zdůraznil, že jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba] byla v předmětné době [jméno FO], která je matkou [jméno FO], jejíž manžel [tituly před jménem] [jméno FO] je jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba] (jak právní zástupce žalobce opravil při jednání dne 6. 10. 2016), tedy žalobce uvedl, že správné tvrzení je, že jednatelem [právnická osoba] byl zeť paní [jméno FO], a to [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce si je vědom, že k převodu došlo mezi společnostmi, nicméně vzhledem k tomu, že tyto společnosti byly v době převodu reprezentovány paní [jméno FO] a paní [jméno FO] (následně žalobce opravil, že nikoliv paní [jméno FO], ale jejím manželem [tituly před jménem] [jméno FO]), je zcela nemožné, aby žalovaný nepoznal úmysl společnosti [právnická osoba] zkrátit uspokojení pohledávky žalobce jakožto věřitele. Žalobce navíc poukázal na skutečnost, že s účinností od 12. 5. 2014 došlo ve společnosti [právnická osoba] k té změně, že původní společníci byli nahrazeni panem [jméno FO], dále došlo ke změně sídla a ke změně jednatele. Dle názoru žalobce to podporuje výše uvedený závěr, tedy že převod předmětných nemovitostí byl součástí plánu společnosti [právnická osoba] a žalovaného postupovat tak, aby byl žalobce jakožto věřitel zkrácen co do možnosti uspokojení své pohledávky.

4. V průběhu řízení, a to až v podání ze dne 22. 11. 2022, ještě žalobce poukázal na to, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. 21 Cdo 3297/2017-192 platí ustálený závěr: „Úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele nemusí směřovat vůči konkrétním osobám, které mají za ním pohledávku, žalobce unese v tomto směru své břemeno tvrzení a důkazní břemeno i tehdy, když nebude tvrdit a prokazovat, že druhá strana věděla o konkrétních věřitelích dlužníka; postačí, bude-li tvrdit a prokáže-li, že druhá strana musela v době právního úkonu vědět, že dlužník má alespoň jednu nesplacenou pohledávku a že dlužník vůči ní učinil právní úkon v úmyslu zmařit její uspokojení (uspokojení svého věřitele) [srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000 sp. zn. 31 Cdo 417/99, který byl uveřejněn pod č. 104 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1625/2016. V tomto žalobce dodal, že v rámci kupní smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne 26. 12. 2012 je v jejím čl. I. odst. 2. zcela jasně uvedeno, že na nemovitosti je zřízeno zástavní právo k zajištění dluhu společnosti [právnická osoba] vůči společnosti [právnická osoba]., přičemž žalovaný nemohl usuzovat, že tento dluh převodem zanikl, když tato kupní smlouva výplatu dluhu vůči tomuto věřiteli nijak neupravuje. Žalovaný tedy musel v době uzavření odporované kupní smlouvy s naprostou jistotou vědět minimálně o jednom věřiteli [právnická osoba], a to o [právnická osoba]., která měla k zajištění své pohledávky na nemovitostech zřízeno zástavní právo (jak ostatně muselo vyplývat také z veřejného seznamu – katastru nemovitostí). Nad rámec výše uvedeného žalobce dodal, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 64/2006 platí, že převedl-li dlužník vlastnictví k nemovitosti na jiného, je (za splnění dalších zákonem stanovených podmínek) oprávněn odporovat takovému převodu podle § 42a ObčZ i věřitel, který má k této nemovitosti zřízeno zástavní právo zajištující jeho pohledávku za dlužníkem. Možnost věřitele uspokojit jeho pohledávku ze zástavního práva totiž nemění nic na skutečnosti, že uvedeným zcizením vlastnictví k nemovitosti je zmařeno, a tedy zkráceno uspokojení věřitelových práv výkonem rozhodnutí či exekucí z tohoto dlužníkova majetku.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný se nejprve vyjádřil ke smlouvě o půjčce uzavřené dne 10. 12. 2011, na základě které byla mezi společností [právnická osoba]. jakožto věřitelem a společností [právnická osoba] jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce. Předmětem této půjčky byl závazek věřitele půjčit dlužníkovi částku ve výši 4 000 000 Kč, čemuž odpovídá závazek dlužníka poskytnutou půjčku spolu se sjednaným úrokem z prodlení vrátit. Dohodou smluvních stran byla sjednána půjčka jako úročná s úrokem ve výši 4 % ročně. Tato půjčka měla být vrácena nejpozději do 10. 4. 2012. Dne 6. 4. 2012 byl mezi týmiž smluvními stranami písemně uzavřen dodatek č. [číslo] ke smlouvě o půjčce, na základě kterého došlo k posunutí termínu splatnosti půjčky do 30. 4. 2013. Mezi smluvními stranami bylo dále dohodnuto (ve čl. II odst. 2.3. smlouvy o půjčce), že půjčka bude vrácena bezhotovostním převodem na účet věřitele č. [č. účtu]. Na základě ústní žádosti věřitele vrátil dlužník peněžní prostředky na jiný účet věřitele vedený v cizí měně (EUR), než jaký byl uveden ve smlouvě o půjčce. Celkem bylo věřiteli uhrazeno 170 000 EUR, a to jednorázově dne 22. 5. 2012. Výpisem z bankovního účtu dlužníka lze prokázat, že tyto peněžní prostředky byly skutečně věřiteli vráceny. Současně lze z údajů k registraci k DPH prokázat, že vlastníkem tohoto účtu byl věřitel. Jak lze zjistit z výpisu z bankovního účtu, ke dni úhrady činil kurz koruny vůči EUR 25,225000. Dlužník tak celkem vrátil věřiteli v přepočtu částku 4 288 250 Kč. Celkem tak bylo dlužníkem vráceno o 200 000 Kč víc, než činila výše půjčené částky spolu s dohodnutým úrokem ode dne uzavření smlouvy o půjčce do zaplacení. Žalovaný poukázal na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžní prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval; v takovém případě zanikne dlužníkův závazek dnem připsání poukázané částky na účet věřitele. Vzhledem k tomu, že věřitel do dnešního dne tyto peněžité prostředky převedené na jiný jeho účet, než účet uvedený v uzavřené smlouvě o půjčce, nevrátil, lze v souladu s výše uvedeným názorem velkého senátu Nejvyššího soudu dojít k závěru, že toto plnění akceptoval a závazek založený smlouvou o půjčce dne 22. 5. 2012 zanikl.

6. Dále se žalovaný vyjádřil k uznání závazku tehdejší jednatelky, které podepsala dne 8. 6. 2012, k němuž uvedl, že pouze vytváří vyvratitelnou domněnku trvání uznaného závazku. V tomto případě se důkazní břemeno přesouvá na dlužníka, na kterém je, aby tuto neexistenci prokázal. S ohledem na výše uvedené skutečnosti o vrácení dlužné částky má žalovaný za prokázané, že závazek založený smlouvou o půjčce zanikl ke dni 22. 5. 2012, a proto ke dni 8. 6. 2012 již neexistoval. Vzhledem k tomu má žalovaný za to, že podaná odpůrčí žaloba o neúčinnost kupní smlouvy postrádá reálnou oporu. K prodeji nemovitých věcí došlo v prosinci roku 2012, tedy více než půl roku poté, co došlo k zániku uvedeného závazku.

7. Dále žalovaný dodal, že je mu známo, že společnost [právnická osoba]. tuto zaniklou pohledávku za společností [právnická osoba] opakovaně obchoduje a postupuje ji na další subjekty, kteří v dobré víře, bez znalosti všech bližších okolností, tuto pohledávku nabývají a dále s ní disponují. Žalovanému bylo doručeno několik oznámení o postoupení pohledávek, které mu byly doručeny a z těchto oznámení je patrno, že od roku 2012 postoupila společnost [právnická osoba]. tuto neexistující pohledávku krom žalobce na nejméně tři další subjekty.

8. Žalobce dále k věci uvedl, že částku ve výši 170 000 EUR, která byla z titulu smlouvy o půjčce uhrazena, tak byla dne 13. 7. 2012 dlužníku vrácena, neboť tuto částku dlužník uhradil na jiný účet vedený na Slovensku pro původního věřitele. Žalobce při jednání dne 6. 10. 2016 dále doplnil a poukázal na provázanost obou společností, tedy společnost prodávající a společnost kupující, dle kupní smlouvy ze dne 26. 12. 2012, neboť se jedná o společnosti ovládané osobami blízkými, tedy projev vůle a úmysl těchto osob je v tomto směru, aby se majetek jedné společnosti převedl do druhé, když za společnost jednala paní [jméno FO] a převedla majetek do společnosti jejího zetě, přičemž se jedná o rodinné společnosti. Za obě společnosti jedná de facto ta samá rodina. Žalobce se domnívá, že muselo být známo společnosti žalované reprezentované panem [jméno FO], že dluh 4 000 000 Kč existuje a žalovanému musel být znám úmysl dlužníka zkrátit věřitele, přičemž cena nemovitostí byla několikanásobně vyšší, dle názoru žalobce cca 12 000 000 Kč, což uvedl pan [jméno FO] při jednání s panem [jméno FO], jednatelem společnosti [Anonymizováno].

9. Žalobce zdůraznil, že hodnota, za kterou byla nemovitost dle kupní smlouvy ze dne 26. 12. 2012 převedena, nekoresponduje skutečné hodnotě v době převodu. Žalobci není jasné, proč by dlužník prodal nemovitosti tzv. pod cenou. K tomu žalobce navrhl vypracování znaleckého posudku za účelem ocenění těchto nemovitostí, které byly převedeny na základě kupní smlouvy ze dne 26. 12. 2012. Žalobce se domnívá, že nabyvateli, tedy žalovanému, dle kupní smlouvy ze dne 26. 12. 2012, musel být úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám, což mj. vyplývá i z toho, že v kupní smlouvě je nestandardnost, která je zachycena v článku III., kde je uvedena splatnost kupní ceny ke dni 31. 1. 2013 a splatnost nebyla vázána na splnění podmínky, např. předložení listu vlastnictví ohledně vkladu nemovitosti a nebyla sjednána žádná úschova. I z toho vyplývá, že žalovaný věděl, o co jde, že dojde ke zkrácení věřitele. Navíc v článku III. týkající se úhrady kupní ceny absentuje standardní mechanismus kupní ceny a v rozporu s uzavřenou kupní smlouvou ze dne 26. 12. 2012 je i ta skutečnost, že větší část kupní ceny byla uhrazena hotovostně, ačkoliv ve smlouvě bylo uvedeno, že kupní cena má být uhrazena bezhotovostně, přičemž žalobce rozporuje i to, že k úhradě skutečně došlo. Dále žalobce zdůraznil, že zde byl rozdíl, co bylo sjednáno v kupní smlouvě a jakým způsobem to bylo nakonec uhrazeno, neboť bylo sjednáno, že úhrada kupní ceny bude uhrazena bezhotovostním převodem na účet [právnická osoba], přičemž ve skutečnosti dle obsahu soudního spisu byla zřejmě část kupní ceny uhrazena na účet u [právnická osoba]. Dle názoru žalobce i z toho vyplývá, že se jednalo o podezřelý převod nemovitostí. Rovněž zdůraznil, že za společnost dlužníka jednal pan [jméno FO], který se tituloval jako ředitel společnosti. Následně, co došlo k prodeji obchodního podílu panu [jméno FO], tak se jednatelka [jméno FO] nanominovala do žalované společnosti jako jednatelka, a to od 29. 3. 2016. Žalobce zdůraznil, že hotel je opět v řízení rodinou [jméno FO] a [jméno FO], což je jedna rodina. Konečně uvedl, že dne 31. 10. 2012 si podala společnost dlužníka žádost o vydání územního rozhodnutí týkající se zmiňovaných nemovitostí, a to konkrétně hotelu, což vypovídá o tom, že měl vážné plány do budoucna a hodlali tento hotel přestavovat a poukázal na řízení vedené u [obecní úřad] [adresa], odbor územního plánování a stavební úřad. Současně žalobce poukázal na to, že prodej rozsáhlého hotelu probíhá několik měsíců, neboť navíc hotel je specifický druh nemovitosti a je nutné vyvinout činnost najití kupce hotelu a není zřejmé, zda to byla první nabídka a první zájemce, na co dlužník kývl.

10. Žalovaný při jednání dne 1. 12. 2016 zdůraznil, že provázaností mezi společnostmi dlužníka ze smlouvy o půjčce a žalovaného jsou rodinné vazby statutárních orgánů a společníků, nicméně je zde nutné postupovat dle ust. § 42a odst. 2 starého občanského zákoníku. Toto ustanovení rozlišuje mezi třemi podstatami, či variantami, přičemž dvě z nich se výlučně týkají případu, kdy dlužník a žalovaný jsou ve vztahu osob blízkých. Tento případ však zde není, proto pro posuzovaný případ platí pouze úvodní část ust. § 42a odst. 2 starého občanského zákoníku, tedy že odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám. V daném případě však k úmyslu zkrátit věřitele nedošlo. Pokud tomu snad tak má být, leží důkazní břemeno na žalobci. Žalovaný opět zdůraznil, že o údajném závazku dlužníka žalovaný nevěděl, manželé Drnovští nebyli a nejsou nikterak činní ve společnosti [právnická osoba] (dlužník), a to že se paní [jméno FO] stala v březnu roku 2016 jednatelkou žalované, tak tuto argumentaci považuje žalovaný ve vztahu k posouzení vztahů obou společností jako osob blízkých za zcestnou.

11. Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 16. 4. 2018 č. j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení ze dne 11. 7. 2018 č. j. [spisová značka] tak, že žaloba byla zamítnuta, přičemž usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 20219 č. j. [spisová značka] byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu 1. stupně k dalšímu řízení.

12. V usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 20219 č. j. [spisová značka] bylo uvedeno, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nevyplývá, jak se vypořádal s námitkami žalobce, které směřovaly ke zpochybnění výdajových pokladních dokladů, vystavených na celkovou částku 834 000 Kč. V průběhu řízení žalobce vyjádřil přesvědčení, že k úhradě kupní ceny ve skutečnosti nedošlo a svědčí o tom i velmi pochybně nastavený mechanismus její úhrady. Navrhoval k tomu provést důkazy předložením účetnictví žalovaného a přiznáním k dani z převodu nemovitostí. I když odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, neshledává v odchylce 14 % mezi skutečně zaplacenou kupní cenou a tržní cenou nemovitostí určenou ve znaleckém posudku podstatný rozdíl, má za to, že soud prvního stupně měl věnovat pozornost námitkám žalobce, které směřovaly ke zpochybnění věrohodnosti předložených důkazů. Pro závěr, že se dlužníkův majetek nesnížil (i když mohl změnit podobu svých aktiv), je totiž podstatné zjištění, že se dlužníku opravdu (reálně) za převedené věci dostala jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada. Soud prvního stupně sice uvedl, že se přijetí kupní ceny za nemovitosti promítlo ve výkazu zisku a ztrát a rozvaze ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 společnosti [právnická osoba], ale takový závěr není s ohledem na námitky žalobce podle názoru odvolacího soudu dostatečný. Nelze přehlédnout, že část kupní ceny byla uhrazena v rozporu s právními předpisy v hotovosti (zákon č. 254/2004 Sb.), že tak bylo učiněno až delší dobu po účinnosti vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí a také to, že mezi prodávajícím a kupujícím byly blízké příbuzenské vztahy. Neprovedení žalobcem navržených důkazů představuje procesní vadu, která vedla odvolací soud k závěru o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda částka 300 000 Kč byla žalovanému (zřejmě žalovaným) skutečně vyplacena dne 3. 1. 2013, částka 240 000 Kč dne 8. 1. 2013 a částka 294 000 Kč dne 11. 1. 2013, jinými slovy, zda platby provedené hotovostním způsobem, byly řádně vedeny v jeho účetnictví. V případě, že dospěje k závěru, že nedošlo ke skutečnému, reálnému obdržení kupní ceny, bude se znovu zabývat tím, zda byl právní úkon učiněn v úmyslu zkrátit věřitele a zda musel být tento úmysl druhé straně znám. Na základě již provedených důkazů zváží, zda k osvětlení okolností, za nichž k převodu došlo, provede žalobcem navrhované důkazy a pokud je zamítne, pak v odůvodnění svého rozhodnutí uvede, z jakých důvodů tak neučinil a vypořádá se rovněž se všemi námitkami v průběhu řízení vznesenými. Soud prvního stupně rozhodne též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, včetně řízení odvolacího (§ 224 odstavec 3 o.s.ř.).

14. Následně Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 14. 8. 2020 č. j. [spisová značka] a to tak, že žaloba byla zamítnuta, přičemž k odvolání žalobce byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2022 č. j. [spisová značka] i tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu 1. stupně k dalšímu řízení.

15. Odvolací soud dospěl k těmto právním závěrům. Vzhledem k tomu, že k právním účinkům vkladu práva do katastru nemovitostí došlo ke dni 31. 12. 2012 a kupní cena byla uhrazena až po tomto datu, nebylo možno vycházet z toho, že dlužníkův právní úkon neměl za následek zmenšení jeho majetku a nemohlo dojít ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele. I když žalovaný s těmito závěry soudu prvního stupně nesouhlasil, má odvolací soud za to, že vycházejí z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4254/2010 a neshledal důvod, pro který by se od těchto závěrů měly soudy v tomto konkrétním případě odchýlit.

16. Žalovaný bez ohledu na výše uvedené skutečnosti tvrdil, že dlužník měl k rozhodnému dni jiný majetek, ze kterého se mohl věřitel uspokojit. Na podporu svých tvrzení předložil důkazy, a to rozvahu ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 s podacím razítkem [finanční úřad] ze dne 2. 4. 2013 a výkaz zisku a ztrát ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 se stejným podacím razítkem. Z těchto předložených listinných důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že ke dni 31. 12. 2012 měl dlužník, tedy společnost [právnická osoba] aktiva ve výši 8 505 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud odvolací měl za to, že z těchto listinných důkazů uvedený skutkový závěr bez pochybností nevyplývá, poučil žalovaného, že tyto důkazy nepostačují k prokázání skutečnosti, že dlužník měl ke dni 31. 12. 2012 další majetek, ze kterého by se mohli věřitelé dlužníka uspokojit, a vyzval ho, aby v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tvrdil, jaký jiný konkrétní majetek dlužník ke dni 31. 12. 2012 měl a ke svým tvrzením aby označil důkazy a že z tohoto důvodu může být v řízení neúspěšný. Po poučení, které se žalovanému dostalo, navrhl žalovaný v podání ze dne 25. 4. 2022 provedení důkazů, bez toho, aby doplnil tvrzení, jaký jiný konkrétní majetek dlužník k rozhodnému dni měl. Z tohoto důvodu odvolací soud navrhované důkazy neprováděl. I když žalovaný s tímto postupem vyjádřil nesouhlas, odvolací soud vyšel z toho, že žalobce vyčerpal svou povinnost tvrzení a důkazní ohledně negativního tvrzení, že dlužník neměl další majetek, ze kterého by se věřitel mohl uspokojit a v případě existujících pochybností o existenci dalšího majetku dlužníka, bylo na žalovaném, aby tento jiný konkrétní majetek označil a svá tvrzení prokázal. Žalovaný tvrdil, že rozvaha ve zjednodušeném rozsahu a výkaz zisku a ztrát za rok 2012 jsou důkazy dostatečnými, poukazoval na to, že listiny byly podepsány paní [jméno FO], tehdejší jednatelkou dlužníka, je z nich patrné, že obsahují razítko příslušného finančního úřadu a zejména to, že dlužník disponoval aktivy ve výši 8 505 000 Kč, což vyplývá z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu. K tomu odvolací soud uvedl, že soudu předložené listiny, týkající se rozhodného období roku 2012, nebyly opatřeny podpisem jednatelky [jméno FO], tak jako výkazy zisku a ztrát a rozvahy předložené za jiná účetní období a neobsahovaly ani přílohu k roční uzávěrce za předmětný rok 2012. Pokud však nebylo žalovaným tvrzeno, jaká konkrétní aktiva ve výši uváděné ve výkazu zisku a ztrát dlužník skutečně měl, jedná se jen o číselný údaj bez vypovídací hodnoty. Z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu vyplývá, že dlužník měl dlouhodobý majetek ve výši 402 000 Kč a žádný dlouhodobý nehmotný majetek, přičemž částka 8 075 000 Kč představovala oběžná aktiva. Vzhledem k tomu, že pro oběžný majetek je typické, že neustále mění svou podobu, může se jednat o materiál, výrobky, zboží, nedokončenou výrobu, nemůže být z tohoto údaje zřejmé, zda mohl věřitel dosáhnout uspokojení své pohledávky z dalšího majetku dlužníka, který nebyl řádně specifikován. K věrohodnosti předložených listin nepřispívá ani skutečnost, že účetní závěrka za rok 2012 nebyla zveřejněna v obchodním rejstříku a neobsahovala náležitosti uvedené v ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

17. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně vycházel z toho, že žalovaný netvrdil a neprokázal existenci jiného majetku dlužníka, z kterého by se věřitel mohl uspokojit. S ohledem na výše uvedené závěry bylo namístě zabývat se tím, zda dlužník jednal v úmyslu zkrátit věřitele a zda byl tento úmysl žalovanému znám. Pro posouzení toho, který z účastníků ponese břemeno tvrzení a důkazní, bylo třeba učinit závěr o tom, zda se nejednalo o právní úkon mezi osobami blízkými, když v řízení nebylo sporné, že jednatelem dlužníka byla [jméno FO], tchyně jednatele žalovaného [jméno FO]. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že se jednalo o právní úkon mezi osobami právnickými a nebylo tak možno ani analogicky dospět k závěru, že se jedná o vztah mezi osobami blízkými ve smyslu ustanovení § 116 občanského zákoníku. Je třeba i nadále vycházet z toho, že u právnických osob se pojetí osoby blízké liší od pojetí osoby blízké mezi osobami fyzickými, jež se navíc váže k poměru alespoň obdobnému poměru rodinnému (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 29 ICdo 120/2017-386). Judikatura připouští, že se může jednat o osoby blízké v případě dvou právnických osob, jedná-li se o totožné společníky a jednatele, ale jen ze skutečnosti, že společnost s ručením omezeným je osobou blízkou své jednatelce, bez dalšího neplyne, že tato společnost je současně osobou blízkou např. manželovi jednatelky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1212/2012). Navíc v zákoně č. 40/1964 Sb. se lišila úprava ustanovení § 116 od ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který zakotvuje ochranu třetích osob při převodech majetku tím, že zavedl omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu, tedy tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen, nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.

18. Vzhledem k tomu, že relativní neúčinnost právního úkonu je posuzována podle zákona č. 40/1964 Sb., pak by se jednalo o rozšiřující výklad nemající oporu v zákonných ustanoveních a z toho plyne, že je v řízení na žalobci, aby prokázal, že byl žalovanému úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám. Soud prvního stupně z provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovanému nebyl úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám, neboť v řízení bylo prokázáno, že jednatel původního věřitele [právnická osoba]. – [jméno FO] neinformoval do konce roku 2012 o dluhu z nevrácené půjčky členy rodiny pana [jméno FO], manžela jednatelky [jméno FO], vždy jednal pouze s panem [jméno FO], přičemž k vymáhání dluhu došlo až v průběhu roku 2013. Pod bodem 66 odůvodnění rozhodnutí (rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2020 č. j. [spisová značka]) soud prvního stupně podrobně uvedl, proč uvěřil výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], bývalého jednatele žalovaného, a zdůraznil také, že dlužná částka byla svázána s obchodem pana [jméno FO] a netýkala se vůbec činnosti hotelu. Na základě zjištěných skutečností učinil také závěr, že [tituly před jménem] [jméno FO] jako bývalý jednatel žalovaného o úmyslu žalovaného ani s ohledem na všechny okolnosti vědět nemusel. Skutkové závěry, které soud učinil o sporné skutečnosti (že žalovaný o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele musel vědět), aniž by provedl důkazy navržené žalující stranou k potvrzení této právně významné skutečnosti (např. výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO]), nemohou, podle názoru odvolacího soudu, zatím vést k závěru, že rozhodná skutečnost byla prokázána jinak. Soud I. stupně navrhované důkazy neprovedl, přičemž v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, z jakého důvodu tak učinil. S ohledem na význam svědeckých výpovědí jako důkazního prostředku a za situace, kdy byly důkazy navrhovány k rozhodné skutečnosti již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, je zřejmé, že tyto důkazy nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), neboť představují kvalitativně rozsáhlé dokazování, přičemž nelze předjímat, jakým způsobem by soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s dalšími, již provedenými důkazy. Nelze také předjímat, nakolik vyvstane nutnost doplnit dokazování o další již navržené důkazy, případně ty, jejichž potřeba vyjde najevo.

19. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219a/ odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V jeho průběhu soud doplní dokazování navrženými důkazy, případně důkazy, jejichž potřeba vyjde najevo, na základě výsledků dokazování a tvrzení žalobce posoudí, zda žalovanému musel být úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám, a znovu rozhodne o věci a také o nákladech, které vznikly účastníkům v řízení odvolacím (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

20. Soud provedl dokazování (doplnil v souladu se závazným právním názorem nadřízeného soudu dokazování) a zjistil následující skutkový stav.

21. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2014 soud zjistil a vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba]. (postupitel) postoupila svoji pohledávku vzniklou ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2011 na společnost [právnická osoba] (postupník).

22. Ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2011 soud zjistil a vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba]. jakožto věřitel a společnost [právnická osoba] jakožto dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce dne 10. 12. 2011 na základě, které se zavázal věřitel půjčit dlužníkovi částku 4 000 000 Kč s tím, že půjčka byla poskytnuta věřitelem dlužníkovi převodem na účet dlužníka specifikovaný v této smlouvě, a to nejpozději do 10. 2. 2012. Dále v této smlouvě se dlužník zavázal, že poskytnutou půjčku splatí nejpozději do dvou měsíců od podpisu této smlouvy, tedy nejpozději do 10. 4. 2012, a to spolu s úrokem z poskytnuté půjčky ve výši 4 % ročně. Dále si sjednali v článku II. odst. 2.3., že forma vrácení půjčené částky bude provedena formou bezhotovostního převodu na účet věřitele, který je veden u [právnická osoba]. a číslo účtu je [Anonymizováno] a na žádný jiný účet u jiné banky, pokud nebude tato skutečnost sdělena dlužníkovi písemně věřitelem. Dále si ujednali, že pokud dlužník poskytne částku na jiný účet, má se za to, že půjčka není splacena.

23. Z dodatku č. [číslo] ke smlouvě o půjčce ze dne 6. 4. 2012 soud zjistil a vzal za prokázáno, že termín splatnosti byl posunut do 30. 4. 2013. Číslo účtu, na který má být půjčka vrácena, bylo výslovně uvedeno, že se jedná o účet č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba].. Dále si opět ujednali, že pokud dlužník poskytne částku na jiný účet, má se za to, že půjčka není splacena. Uvedený dodatek zpochybnil svědek [jméno FO] v rámci své svědecké výpovědi, neboť uvedl, že dodatek nepodepsal.

24. Z kopie výpisu z účtu ohledně odchozích plateb ze dne 29. 2. 2012 a ze dne 30. 12. 2011 soud zjistil a vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba]. (věřitel ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2011) ze svého účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. odeslal dne 7. 2. 2012 částku 2 440 000 Kč a dne 15. 12. 2011 částku 1 560 000 Kč, a to na účet dlužníka společnosti [právnická osoba] - č. účtu [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. Ve smlouvě o půjčce byly tyto dva účty konkrétně uvedeny, celkem tedy společnost [právnická osoba]. odeslala částku ve výši 4 000 000 Kč společnosti [právnická osoba], jak bylo ujednáno ve smlouvě o půjčce ze dne 10. 12. 2011.

25. Z uznání závazku ze dne 8. 6. 2012 soud zjistil a vzal za prokázáno, že jednatelka společnosti [právnická osoba] [jméno FO] podepsala uznání závazku, a to závazek ve výši 4 000 000 Kč vzniklý ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2011 uzavřené mezi společností [právnická osoba]. (věřitel) a společností [právnická osoba] (dlužník).

26. Z přípisu společnosti [právnická osoba]. ze dne 26. 10. 2012 o zaslání zpět uznání závazku soud zjistil a vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba]. opětovně vyzývala společnost [právnická osoba] k uznání závazku ve výši 4 000 000 Kč vzniklého ze smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2011 uzavřené mezi společností [právnická osoba]. (věřitel) a společností [právnická osoba] (dlužník).

27. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] k.ú. [katastrální území] ze dne 7.5.2014 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [název], č. p. [Anonymizováno] (rod. rekr.) a dále pozemků s parcelním č. st. [Anonymizováno], s parcelním č. [číslo], s parcelním č. [číslo], s parcelním č. [číslo], s parcelním č. [číslo], s parcelním č. [číslo], s parcelním č. [číslo], s parcelním č. [číslo], vše v katastrálním území [katastrální území], v obci [název]. Nabývacími tituly jsou smlouva kupní ze dne 26. 12. 2012 a smlouva kupní ze dne 22. 1. 2014.

28. Z kupní smlouvy ze dne 26. 12. 2012 soud zjistil a vzal za prokázáno společnost [právnická osoba] jako prodávající prodala žalovanému následující nemovitosti, a to budovu s č. popisným [Anonymizováno] stojící na pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno] a pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno], v části obce [název], pozemek s parcelním č. st. [Anonymizováno], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], vše v katastrálním území [katastrální území], v obci [název] za kupní cenu ve výši 3 524 570 Kč.

29. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] ze dne 31. 5. 2012 (č. účtu [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]) soud zjistil a vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] odeslala dne 22. 5. 2012 ze svého účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. na účet společnosti [právnická osoba]. 170 000 EUR. Platba byla popsána jako půjčka [právnická osoba] x [právnická osoba]. Jednalo se však o účet společnosti [právnická osoba]. vedený na Slovensku a současně se nejednalo o účet výslovně uvedený ve smlouvě o půjčce ze dne 10. 12. 2011, včetně jejího dodatku č. [číslo], ve kterých byl výslovně zmíněn účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., na který byl dlužník, společnost [právnická osoba], povinen vrátit půjčku 4 000 000 Kč včetně příslušenství.

30. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 4. 2015, č.j. [spisová značka] (rozsudek pro uznání), který nabyl právní moci dne 24. 6. 2015, soud zjistil a vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba] je povinna zaplatit [právnická osoba], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [adresa], [adresa], částku ve výši 4 476 000 Kč včetně příslušenství (z titulu nevrácené půjčky) a náhradu nákladů řízení.

31. Z účetní závěrky včetně přílohy za období roku 2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že společnost tehdy ještě pod firmou [právnická osoba]. (následně [právnická osoba],) v roce 2007 uzavřela úvěrovou smlouvu s [právnická osoba] na nákup nemovitosti [název] v obci [název]. Úvěr byl poskytnut na 3 000 000 Kč, který se bude splácet 15 let. Dále bylo v příloze k roční účetní závěrce za rok 2007 uvedeno, že se jedná o horský hotel, který poskytuje ubytování a hostinské služby, v roce 2007 byl ve společnosti zaměstnán 1 pracovník na hlavní pracovní poměr, nahodilé a jednorázové práce byly řešeny formou dohod o provedení práce, na činnosti společnosti se podílí i jednatel společnosti, od října do prosince 2007 nebyl hotel v provozu.

32. Z účetní závěrky včetně přílohy za období roku 2008 soud zjistil a vzal za prokázáno, že v roce 2008 společnost zaměstnávala 3 pracovníky, z toho jeden řídící. Ke hmotnému majetku zatíženému zástavním právem je uvedeno, že v roce 2007 koupila společnost nemovitost [název], jehož nákup byl částečně kryt úvěrem a úvěr byl zajištěn zástavním právem k výše uvedené nemovitosti. V roce 2007 společnost dosáhla zisk 22 336 Kč, přičemž příděl do rezervního fondu činil 745 Kč a zbývající část ve výši 21 591 Kč byla použita na úhradu ztrát minulých let.

33. Z účetní závěrky včetně přílohy za období roku 2009 soud zjistil a vzal za prokázáno, že v roce 2009 společnost zaměstnávala 2 pracovníky na hlavní pracovní poměr a 1 pracovník na vedlejší pracovní poměr. Nahodilé a jednorázové práce byly řešeny formou dohod o provedení práce, na činnosti společnosti se podílí i jednatel společnosti. V roce 2008 společnost dosáhla zisk 1 957 Kč, který byl použit na úhradu ztrát minulých let. Ke hmotnému majetku zatíženému zástavním právem je uvedeno, že v roce 2007 koupila společnost nemovitost [název], jehož nákup byl částečně kryt úvěrem a úvěr byl zajištěn zástavním právem k výše uvedené nemovitosti.

34. Z účetní závěrky včetně přílohy za období roku 2010 soud zjistil a vzal za prokázáno, že v roce 2010 společnost zaměstnávala 2 pracovníky na hlavní pracovní poměr a 1 pracovník na vedlejší pracovní poměr. Nahodilé a jednorázové práce byly řešeny formou dohod o provedení práce, na činnosti společnosti se podílí i jednatel společnosti. V roce 2009 dosáhla společnost ztrátu 340 389 Kč, která byla převedena do dalších let.

35. Z účetní závěrky včetně přílohy za období roku 2011 soud zjistil a vzal za prokázáno, že v roce 2011 společnost [právnická osoba] zaměstnávala 5 pracovníků na hlavní pracovní poměr. Nahodilé a jednorázové práce byly řešeny formou dohod o provedení práce, na činnosti společnosti se podílí i jednatel společnosti. V roce 2010 společnost dosáhla zisk 152 631 Kč, který byl použit na úhradu ztrát minulých let.

36. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2013 soud zjistil a vzal za prokázáno, že byla postoupena pohledávka z titulu smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2011 na společnost [právnická osoba]., přičemž postupitel [právnická osoba]. to oznámil společnosti [právnická osoba]

37. Ze znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 28. 10. 2017 soud zjistil a vzal za prokázáno, že znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] stanovil tržní cenu nemovitostí, které byly převedeny kupní smlouvou ze dne 26. 12. 2012, a to budovy s č. popisným [Anonymizováno] stojící na pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno] a pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno], pozemek s parcelním č. st. [Anonymizováno], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], vše v katastrálním území [katastrální území], v obci [název]. Znalec dospěl k ceně 4 100 000 Kč. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil a vzal za prokázáno, že znalec objasnil, jak postupoval při stanovení tržní ceny, přičemž zdůraznil, že velkou nevýhodou posuzované nemovitosti při stanovení její ceny byla skutečnost, že nemovitost nestála na vlastních pozemcích, tedy nemovitost stála na pozemcích jiného vlastníka. Znalec uvedl, že využil pro srovnání objekty, které se prodávaly v průběhu roku 2012 a na počátku roku 2013, dále porovnával zázemí a kvalitativní vybavení nemovitosti, přičemž posuzovaná nemovitost byla nižší kvality vzhledem k tomu, že měla společné sociální zařízení, což u jiných nemovitostí nebylo. Při stanovení ceny znalec zohlednil dané místo, čas a stav nemovitosti. Tehdy ještě nebyla tzv. [Anonymizováno] a v současné době se z toho stala atraktivní lokalita a zlepšila se i infrastruktura v této lokalitě. V současné době by se díky tomu cena pohybovala v násobcích (i trojnásobně výše). Nemovitost nebyla využívána v minulosti celoročně, ale pouze jen v zimním období, přičemž byla využívána k lyžařským výcvikům škol. V nemovitosti jsou ještě dva apartmány s vlastním sociálním zařízením, které byly v nemovitosti i v roce 2012. Ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] pouze uvedl, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] na rozdíl od něj použil srážkový koeficient vzhledem k tomu, že období prodeje mělo být tzv. v útlumu. Znalec doplnil, že z pohledu stanovení tržní ceny použití srážkového koeficientu nebylo relevantní. Znalec se řádně vypořádal i s dalšími otázkami účastníků řízení, ačkoliv další otázky účastníků nebyly podstatné pro posouzení tržní ceny, respektive vše podstatné, na základě čeho dospěl k stanovené tržní ceně, uvedl znalec v písemném znaleckém posudku.

38. Z vyrozumění oznamovatele o odložení věci č. [číslo] ze dne 12. 10. 2017 č.j. [číslo] soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 12. 10. 2017 rozhodl policejní orgán o odložení věci, neboť trestní stíhání paní [jméno FO] zahájené na základě oznámení žalobce pro trestný přečin podvodu, jehož se měla dopustit [jméno FO] tím, že uzavřela smlouvu o půjčce dne 10. 12. 2011 se společností [právnická osoba]. na částku 4 000 000 Kč, která nebyla v řádném termínu ani později vrácena, kdy již v době uzavření smlouvy o půjčce věděla, že ji nevrátí, bylo promlčeno. Policejní komisař mimo jiné uvedl, že má za prokázané, že [jméno FO] společnost [právnická osoba] účelově převedla bez majetku na tzv. bílého koně, čímž ohrozila majetková práva [právnická osoba]., respektive práva žalobce, který pohledávku převzal, přičemž naplnila obligatorně vyžadované znaky skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, alinea třetí trestního zákoníku, kterého se dopustila minimálně v úmyslu nepřímém.

39. Z listinných důkazů, a to výdajový pokladní doklad č. [Anonymizováno] ze dne 4. 1. 2013 znějící na částku 300 000 Kč, výdajový pokladní doklad č. [Anonymizováno] ze dne 8. 1. 2013 znějící na částku 240 000 Kč, výdajový pokladní doklad č. [Anonymizováno] ze dne 11. 1. 2013 znějící na částku 294 070 Kč, výpis z účtu žalovaného č. 3/2013 – platba 1. 3. 2013 ve výši 500 000 Kč, platba 5. 3. 2013 ve výši 500 000 Kč, výpis z účtu žalovaného č. 2/2013 ze dne 1. 3. 2013 platba ze dne 12. 2. 2013 ve výši 1 690 500 Kč soud zjistil úhradu kupní ceny žalovaným dle kupní smlouvy ze dne 26. 12. 2012 v celkové výši 3 524 570 Kč, přičemž vzhledem k tomu, že žalobce zpochybnil pravost těchto soukromých listin a vzhledem k závaznému názoru odvolacího soudu soud k tomuto doplnil ještě i dokazování (neboť úhrady nebyly dostatečně prokázány), a to důkazním návrhem žalovaného na vypracování znaleckého posudku, jenž byl nakonec níže posouzen jen jako listinný důkaz a níže je uvedeno, co z tohoto dalšího důkazu soud zjistil a vzal za prokázáno.

40. Z výpisu z obchodního rejstříku spol. [právnická osoba]. soud zjistil a vzal za prokázáno, že jednatelem je [jméno FO].

41. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti [právnická osoba] soud zjistil a vzal za prokázáno, že původně tato společnost působila pod obchodní firmou [název], od 2. 11. 2011 pod obchodní firmou [právnická osoba], jednatelem byla [jméno FO], přičemž funkce jí zanikla dne 17. 3. 2014 a následně se stal jednatelem [jméno FO], a to od 12. 5. 2014.

42. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného soud zjistil a vzal za prokázáno, že jednatelem této společnosti byl zapsán v obchodním rejstříku do 19. 12. 2013 [tituly před jménem] [jméno FO] a od 28. 11. 2013 vznikla funkce jednatele [jméno FO] (manželce [tituly před jménem] [jméno FO]). Od 29. 3. 2016 se stala jednatelkou [jméno FO] (matka [jméno FO]).

43. Ze sdělení finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 5 ze dne 31. 1. 2018 soud nezjistil žádné rozhodující skutečnosti.

44. Z výkazu zisku a ztráty a z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2011 společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že jej předložil jak žalobce, tak žalovaný, listiny jsou shodné, žalobce předložil i přílohu. Uvedený důkaz byl výše nazván jako účetní závěrka včetně přílohy za období roku 2011. Soud z tohoto důkazu, a to z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2011 společnosti [právnická osoba], rovněž zjistil a vzal za prokázané, že aktiva celkem činila 6 534 000 Kč, dlouhodobý majetek 4 275 000 Kč, dlouhodobý hmotný majetek 4 275 000 Kč, krátkodobé pohledávky 259 000 Kč, krátkodobý finanční majetek 1 908 000 Kč. Z výkazu zisku a ztráty ke dni 31. 12. 2011 společnosti [právnická osoba] soud zjistil a vzal za prokázáno, že provozní výsledek hospodaření činil 212 000 Kč v běžném účetním období (v minulém činil 296 000 Kč).

45. Z výkazu zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 soud zjistil a vzal za prokázané, že tržby za prodej zboží činily 666 000 Kč, náklady vynaložené za prodané zboží činily 573 000 Kč, tržby z prodeje dlouhodobého majetku činily 3 736 000 Kč, provozní výsledek hospodaření činil 107 000 Kč v běžném účetním období (v minulém činil 212 000 Kč) a z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 společnosti [právnická osoba] soud zjistil a vzal za prokázané, že aktiva celkem činila 8 505 000 Kč, dlouhodobý majetek 402 000 Kč, dlouhodobý hmotný majetek 402 000 Kč, krátkodobé pohledávky 7 515 000 Kč, krátkodobý finanční majetek 513 000 Kč.

46. Z výkazu zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2013 soud zjistil a vzal za prokázané, že tržby za prodej zboží činily 154 000 Kč, náklady vynaložené za prodané zboží činily 108 000 Kč, tržby z prodeje dlouhodobého majetku činily 474 000 Kč, provozní výsledek hospodaření činil -702 000 Kč v běžném účetním období (v minulém činil 107 000 Kč) a z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2013 společnosti [právnická osoba] soud zjistil a vzal za prokázané, že aktiva celkem činila 3 082 000 Kč, oběžná aktiva 3 082 000 Kč, krátkodobé pohledávky 3 073 000 Kč, krátkodobý finanční majetek 9 000 Kč.

47. Z výkazu zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 3. 2014 že tržby za prodej zboží činily nevyplněno Kč, náklady vynaložené za prodané zboží činily nevyplněno Kč, tržby z prodeje dlouhodobého majetku činily nevyplněno Kč, provozní výsledek hospodaření činil 14.000 Kč v běžném účetním období (v minulém činil 107.000 Kč) a z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31.3.2014 společnosti [právnická osoba] soud zjistil a vzal za prokázané, aktiva celkem činila 7.644.000 Kč, oběžná aktiva 7 644 000 Kč, krátkodobé pohledávky 7 635 000 Kč, krátkodobý finanční majetek 9 000 Kč.

48. Ze znaleckého posudku č. [číslo], který vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO], a to za účelem zjištění ceny pro vyměření daně z převodu nemovitosti, prodej nemovitosti k 20.12.2012, oceňované nemovitosti [název] č. p. [Anonymizováno] označený v katastru nemovitostí jako budova s č. popisným [Anonymizováno] stojící na pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno] a pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno], v části obce [název], dále pozemek s parcelním č. st. [Anonymizováno], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], pozemek s parcelním č. [číslo], vše v katastrálním území [katastrální území], v obci [název], soud zjistil a vzal za prokázáno, že znalec dospěl k ceně 3 524 570 Kč.

49. Ze sdělení znalce, který zpracoval znalecký posudek č. [číslo] ze dne 22. 11. 2016 doručeného soudu dne 23. 11. 2016, soud zjistil a vzal za prokázáno, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vypracoval znalecký posudek v prosinci roku 2012, a to jako administrativní cenu k prodeji nemovitosti v obci [název]. Posudek byl určen pouze pro potřebu příslušného finančního úřadu z důvodu vyměření daně z převodu nemovitosti, jedná se tedy o tzv. „vyhláškový odhad“. Administrativní cena nikterak nesouvisí s cenou obvyklou (tržní obecnou). Tyto ceny nelze zaměňovat, poněvadž tržní cena je cena trhu v místě a čase a odráží stav nemovitosti na realitním trhu. Podle této ceny nelze cenu tržní cenu vůbec odvozovat, proto se také tyto ceny diametrálně liší a spolu vůbec nesouvisí. Objednatel mu zadal úkol k vypracování takovéto ceny pro příslušný finanční úřad. O výši kupní ceny mu nebylo nic známo a ani se o ni nezajímal.

50. Z kupní smlouvy o převodu vlastnicí k nemovitostem ze dne 15.8.2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že obchodní společnost [právnická osoba]. a obchodní společnost [název]. (zastoupený jednatelkou [jméno FO]) uzavřeli kupní smlouvu, na základě které koupila obchodní společnost [název]. budovu č.p. [Anonymizováno] ležící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [katastrální území] za kupní cenu 3 300 000 Kč.

51. Z výslechu bývalého jednatele [tituly před jménem] [jméno FO], jako účastníka řízení, soud zjistil a vzal za prokázáno, že původně hotel vlastnila nějaká společnost, ve které figuroval někdo z rodičů jeho ženy. Z rodinného vyprávění ví, že tam byly nějaké převody v rámci rodinných firem, detaily nezná. Jeho žena na tento hotel jezdila asi 20 let, někdy od devadesátých let a pracovala tam. I on osobně tam jezdil pracovat, prováděl obsluhu za barem, úklid. V roce 2011, když dokončila jeho žena vysokou školu, tak byla rodiči pověřená, aby si vzala na starosti provoz hotelu ve větší míře, jeho žena byla tehdy zaměstnancem [právnická osoba] V době, kdy měla hotel na starosti, tak se rozhodli, že již se o hotel nechtějí starat (fakticky on a jeho žena hotel provozovali, jeho žena tam byla stále a on dojížděl), neboť již měli jiné zájmy (chtěl se věnovat svému zaměstnání) a hotel představoval velkou zátěž jak časovou, tak psychickou, a proto se rozhodli přesvědčit rodiče, aby byl hotel prodán, přičemž k usnadnění prodeje bylo třeba převést k hotelu i pozemky, které vlastnila jednatelka [právnická osoba], paní [jméno FO]. Zhruba rok na to téma diskutovali. Nakonec se dohodli na tom, že hotel koupí žalovaný a dále že přikoupí pozemky. Dále plánovali, že se celý hotel prodá s tím, že pokud budou k hotelu patřit i pozemky, tak to usnadní jeho prodej. Tlačil na koupi hotelu jak on, tak jeho žena, hodlali se hotelu zbavit, aby se již o něj nemuseli starat. Cenu dohodli tak, že vyšli z tržních cen, tehdy byla ekonomická krize, která vrcholila v roce 2012, rovněž to odvozovali od ceny, za kterou to koupila [právnická osoba] od původního vlastníka. Dále potvrdil, že kupní cenu uhradil, přičemž platba byla rozložena, část bankovním převodem, část hotovostně. Úvěr si na to nevyřizovali. Kupní smlouvu domlouvali několik týdnů, a nakonec to uzavřeli mezi svátky, chtěli to uzavřít před koncem roku z daňových důvodů. 52. [jméno FO] využila svého oprávnění ve věci nevypovídat, neboť proti ní bylo vedeno [podezřelý výraz] Group s.r.o.

53. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil a vzal za prokázáno, že v roce 2011 jej pozval jeho dlouholetý kamarád [jméno FO] na jednání na horský hotel na [název], kde se seznámil s panem [jméno FO], který vystupoval jako jednatel společnosti, která byla ale psaná na paní [jméno FO], přičemž se dozvěděl, že pan [jméno FO] z důvodu „škraloupů“ z minulosti není oprávněn být jednatelem ani vlastníkem ve společnosti. Dále mu pan [jméno FO] sdělil, že je to rodinná firma a hotel provozují již dlouhou dobu a je ve vlastnictví [právnická osoba] Dále svědek [jméno FO] uvedl, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo v roce 2011. Bylo to někdy v prosinci nebo listopadu, kdy mu jeho dlouholetý kamarád [jméno FO] zprostředkoval seznámení s panem [jméno FO] s tím, že mají naplánovaný obchod a potřebují vstupní kapitál a mělo se jednat o obchodní činnost s krátkodobou obrátkou peněz, přičemž jednali, zda je schopen zapůjčit částku 4 000 000 Kč. Obchod měl spočívat v tom, že měli nakoupit zboží a prodat ho. Smlouvu o půjčce sepsali na adrese [adresa] a ve dvou bankovních převodech byla celkem částka ve výši 4 000 000 Kč poskytnuta společnosti [právnická osoba] Půjčka měla být vrácena v březnu 2012, neboť to byla krátkodobá výpomoc, když nastala splatnost a [právnická osoba] byla v prodlení, tak začal jednat s panem [jméno FO], který mu přiznal, že částka 4 000 000 Kč není a že mu nějaká firma nezaplatila, ze které ty peníze vymáhá a že se bude snažit ty peníze co nejdříve zaplatit. Neustále byli v kontaktu, neustále spolu komunikovali. Svědek [jméno FO] uvedl, že měli vedený účet na Slovensku a tam se jim objevila platba 174 000 EUR ze strany [právnická osoba], což by tedy odpovídalo těm 4 000 000 Kč. Když se spojil s panem [jméno FO], tak mu sdělil, že ty peníze odešly omylem, přičemž ve smlouvě o půjčce bylo výslovně uvedeno, na jaký účet se mají poslat peníze, a on se rozhodl, že navrátí společnosti [právnická osoba] tyto peníze, neboť byl ujištěn ze strany pana [jméno FO], že dojde v podstatě během čtyř dnů ke správnému zaslání a zaplacení téhle půjčky. Nakonec peníze neposlal dle jejich dohody, a proto udělali uznání závazku, a to i z toho důvodu, že ty peníze, které obdrželi na zahraniční účet, poslali zpátky. Uznání závazku podepsala paní [jméno FO]. Chtěl kontaktovat paní [jméno FO], což mu pan [jméno FO] rozmluvil, že ona o jeho činnosti nic neví a že je to sestřička (v [podezřelý výraz]) a že on vyřeší veškeré věci. To se dělo ještě v létě 2012, následně došlo k totálnímu odmlčení na podzim v roce 2012. Začal to řešit tím, že postupoval pohledávky na společnost [název]., která měla co dočinění s rodinou nebo s panem [jméno FO], s paní [jméno FO], byl tam pan [Anonymizováno] a pan [Anonymizováno], na které postoupili tu pohledávku, ale ti byli neúspěšní. Následně postoupil pohledávku firmě [právnická osoba]., kde byl pan [jméno FO] a pan [jméno FO] a ti už se starali o to vymáhání, avšak byl stále ujišťován, že půjčka bude zaplacena. Tehdy finanční stránka jejich společnosti neumožňovala podat žalobu a vzhledem k tomu, že neměl peníze ani na soudní poplatek ani na právní služby advokáta, tak přistupoval k postoupení různým inkasním agenturám, kde ty náklady byly, vzhledem k jejich známostem, okolo 20.000 Kč. Nejprve to postoupili firmě [právnická osoba]. a následně společnosti [právnická osoba]. Vždycky s konkrétní firmou ukončili činnost a následně to postupovali na někoho jiného, neboť neměly výsledky vymáhání. Svědek [jméno FO] uvedl, že vždycky postupovali pohledávku jen na nějaké období, aby to vymáhali. On osobně pokračoval v jednáních a požadoval úhradu, jak po panu [jméno FO], tak volal i paní [jméno FO]. Svědek uvedl, že inkasní agentury nic nevymohly, a proto začal shánět peněžní prostředky na podání žaloby na [právnická osoba] a v té souvislosti zjistili, zhruba v roce 2014, že vlastně [právnická osoba] svůj majetek převádí na žalovaného a od toho se traduje, jak se dali dohromady se společností žalující, neboť v té době neměli ani na právní náklady a chtěli tu pohledávku prostě prodat, nějak zpeněžit, aby to nebylo zapomenuto. Svědek [jméno FO] uvedl, že vymáhání pohledávky prováděl po panu [jméno FO] přes ty inkasní agentury, např. má existovat videozáznam o návštěvě paní [jméno FO] na jejím pracovišti ze strany pana [jméno FO] a pana [jméno FO]. Mělo to být na podzim roku 2013. Rovněž je navštívili i ve [adresa] na adrese [adresa]. S těmito lidmi jezdil i jeho bratr, který mu to vyprávěl. On osobně se návštěv neúčastnil. Následně zjistil, že společnost byla přepsána na tzv. bílého koně, což byl drogově závislý gambler. Pokud jde o telefonáty ohledně vymáhání dluhu, tak [jméno FO] uvedl, že telefonoval s panem [jméno FO] a s paní [jméno FO] měl rovněž pár telefonátů, neboť ona byla jednatelkou a společnicí a ve společnosti [právnická osoba] Půjčku měl původně poskytnout společnosti [Anonymizováno], ale to nechtěl udělat, neboť to byla prázdná společnost a jedinou možností bylo poskytnout půjčku [právnická osoba], což byla jejich rodinná firma, která vlastnila hotel. Rovněž svědek [jméno FO] se vyjádřil k platbě, která jim byla zaslána ve výši 174.000 EUR a k tomu uvedl, že neví, zda to zjistil dříve od své banky, která jim dává avíza nebo byl rychlejší pan [jméno FO], který jim sdělil, že to byla půjčka společnosti [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba] a že je potřebuje zase rychle obrátit a že to byla chybná platba. Dále svědek [jméno FO] uvedl, že na hotel na [název] jezdili a tam poznal dceru paní [jméno FO] [jméno FO]. Rovněž se tam vyskytoval i pan [jméno FO], ale ten mu nebyl představen, že je zetěm, ale dohledal si to pak na internetu (na Facebooku) a věděl, že toho pána potkával na horském hotelu. Hotel fungoval pouze v zimě, v létě ho zavírali. Hotel potřeboval rekonstrukci. Hotel fungoval pro stálou klientelu a lyžařské výcviky. Koncept smlouvy o půjčce připravoval [tituly před jménem] [Anonymizováno] a konečné úpravy dělal on s panem [jméno FO]. Setkávali se na tom hotelu, až později pak jezdíval taky na [adresa].

54. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil a vzal za prokázáno, že je spoluvlastníkem společnosti [právnická osoba]., který uvedl, že zastupoval společnost [právnická osoba]., na kterou společnost [právnická osoba] jakožto postupitel v roce 2013, přesně 27. 6. 2013, uzavřela smlouvu o postoupení se společností [právnická osoba]. Týkalo se to pohledávky ve výši 4 000 000 Kč za dlužníkem [právnická osoba], kde jednatelkou byla paní [jméno FO]. Na adresu společnosti zasílal oznámení o postoupení pohledávky, a protože se nedařilo doručit, tak přistoupili k vlastnímu doručení. Rovněž to posílali i emailem. Dokonce to doručovali na bydliště jednatelky společnosti [právnická osoba], bylo to někde u [adresa], zastihli ji doma a podruhé s ní hovořili v [podezřelý výraz], kde byla zaměstnaná a tam jim sdělila, že se omlouvá, ale že v této věci vše vyřizuje pan [jméno FO]. [jméno FO] je skutečně navštívil ještě s jedním pánem a jednali o úhradě dluhu v jejich opavské kanceláři a první splátka měla být ve výši 500 000 Kč. [jméno FO] jim od počátku tvrdil, že pohledávka je již uhrazena, avšak to nebyl schopen doložit. Nakonec vyplynulo, že žádné doklady k té úhradě nejsou. Potom se dohodli na splátkách ve výši 500 000 Kč, avšak ani první splátku pan [jméno FO] neuhradil. Vzhledem k tomu, že z výslechu tohoto svědka vyplynulo, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena dne 27. 6. 2013, tak soud dospěl k závěru, že v té době, kdy kontaktovali i paní [jméno FO], přičemž se schůzek měl dále účastnit pan [jméno FO] i pan [jméno FO], který měl sedět v autě, tak se to stalo až poté, co byla uzavřena kupní smlouva na prodej nemovitosti horského hotelu č. p. [Anonymizováno] v obci [název] vč. pozemků, která byla uzavřena dne 26. 12. 2012. K postoupení pohledávky došlo až v červnu v roce 2013, tudíž i k vymáhání pohledávky ze strany společnosti [právnická osoba]. a jejich zaměstnanců či pověřených osob docházelo až od června roku 2013.

55. Svědek [jméno FO] potvrdil, že byl pouze spolujezdec, když jeli za jednatelkou společnosti [právnická osoba] paní [jméno FO]. Jel tam s panem [jméno FO] a s panem [jméno FO]. A pokud tento svědek viděl, že tam byl v dálce i pan [jméno FO], kterého měl ztotožnit dle Facebooku, tak se to vše dělo až poté, co již byla uzavřena kupní smlouva na prodej nemovitosti, a to horského hotelu vč. pozemků.

56. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil a vzal za prokázáno, že se na vymáhání pohledávky podílel z hlediska detektiva. Je ředitelem [právnická osoba]. a spolupracuje s firmou pana [jméno FO] a se společností [právnická osoba]. Potvrdil, že se zúčastnil třech schůzek. Jedna byla v [podezřelý výraz], kde pracovala paní [jméno FO], druhá byla v bydlišti, tam měli bydlet statutární orgány z firmy dlužníka, tedy paní [jméno FO] a třetí schůzka se uskutečnila u nich ve firmě v Opavě. U všech těchto tří schůzek byl přítomen.

57. Soud nechal zpracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] z toho důvodu, aby zjistil tržní cenu nemovitosti v době převodu této nemovitosti, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4806/2014 ze dne 24. 11. 2015 obdržel-li dlužník za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty od nabyvatele skutečně (reálně) jejich obvyklou cenu nebo mu za ně byla jinak poskytnuta přiměřená (rovnocenná) náhrada, nejedná se o zkracující právní úkon ve smyslu ust. § 42a občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 ani tehdy, jestliže dlužník cenu (náhradu) za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty použil k jinému účelu než k uspokojení pohledávky věřitele. Znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve svém znaleckém posudku dospěl k závěru, že se tržní cena v prosinci roku 2012 mohla pohybovat ve výši cca 4.100.000 Kč.

58. Z přiznání k dani z nemovitosti na zdaňovací období roku 2012 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaný podal přiznání k dani z nemovitostí na zdaňovací období roku 2012, přičemž uvedl i nemovitosti, které byly převedeny dlužníkem [právnická osoba] kupní smlouvou ze dne 26. 12. 2012 na žalovaného, tedy budovu s č. popisným [Anonymizováno] stojící na pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno] a pozemku s parcelním č. st. [Anonymizováno], v části obce [jméno FO], pozemek s parcelním č. st. [Anonymizováno], pozemek s parcelním č. [hodnota], pozemek s parcelním č. [hodnota], pozemek s parcelním č. [hodnota], vše v katastrálním území [jméno FO], v obci [název] a současně byla vypočtena daň z nemovitostí ve výši 5 463 Kč.

59. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který soud posoudil jako listinný důkaz, neboť nebyl opatřen doložkou dle ust. § 127a o. s. ř., a to vč. přílohy č. [číslo] čestné prohlášení bývalé jednatelky dlužníka [právnická osoba] [jméno FO] ze dne 19.8.2019, soud zjistil a vzal za prokázáno, že znalec posoudil předložené sporné listinné doklady, a to výdajový pokladní doklad č. [Anonymizováno] ze dne 4. 1. 2013 znějící na částku 300 000 Kč, výdajový pokladní doklad č. [Anonymizováno] ze dne 8. 1. 2013 znějící na částku 240 000 Kč, výdajový pokladní doklad č. [Anonymizováno] ze dne 11. 1. 2013 znějící na částku 294 070 Kč dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, přičemž dospěl k závěru, že tyto doklady obsahují veškeré náležitosti dle ust. § 11 odst. 1 a 2 zákona o účetnictví, byly řádně zaevidovány v Účetním deníku za rok 2013 pod pořadovými čísly 25, 28, 38 a metodicky správně zaúčtovány MD 321 proti Dal 21110, byly řádně zaevidovány v Hlavní účetní knize za analytické účty za období od 1. 1. 2013 -31. 12. 2013 – příl. č. 4/2, jsou součástí položkového soupisu analytického účtu 21110 Pokladna. Znalec tedy analyzoval výše uvedené účetní doklady prokazující hotovostní platby dle zákona o účetnictví a dále tím, že zkoumal účetnictví žalovaného v rozhodném období. Dospěl k závěru, že žalovaný řádně zaevidoval ve svém účetnictví sporné výdajové pokladní doklady a že tyto doklady byly i řádně zaúčtovány v souladu se zákonem o účetnictví. Současně ještě znalec vyjádřil svůj názor na to, zda byly sporné hotovostní platby skutečně vyplaceny a dospěl k závěru, že vzhledem k připojenému čestnému prohlášení bývalé jednatelky [jméno FO] ze dne 19. 8. 2019 byly dlužníku (společnosti [právnická osoba]) vyplaceny, což ovšem, dle názoru soudu, takové posuzování důkazů znalci nepřísluší, proto k němu nepřihlížel. Soud tedy na základě tohoto předloženého listinného důkazu dospěl k závěru, že sporné účetní doklady obsahují veškeré náležitosti dle ust. § 11 odst. 1 a 2 zákona o účetnictví, byly řádně zaevidovány v účetnictví žalovaného, nicméně ani přes přiložené čestné prohlášení bývalé jednatelky [jméno FO] ze dne 19. 8. 2019, která v předchozím řízení u jednání soudu odmítla vypovídat, neprokazují však, že hotovostní platby se dostaly do majetku dlužníka (společnosti [právnická osoba]), což je dle názoru soudu podstatné pro další posouzení případu. Uvedené pouze prokázalo to, že peněžní prostředky odešly z majetku žalovaného, ale nikoliv, že se staly součástí majetku dlužníka, což soud dále vysvětlí v návaznosti na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR (konkrétně jde o tzv. „ekvivalenci“ právního úkonu vztahující se však k majetku dlužníka a nikoliv žalovaného).

60. Z listin: přiznání k dani z nemovitosti za zdaňovací období roku 2012, dále z listin: předpis daně z nemovitosti na rok 2013 ve výši 5 463 Kč splatnou ve dvou splátkách, a to v částce 2 731 Kč do 31. 5. 2013 a v částce 2 732 Kč do 2. 12. 2013 vč. výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2013 do 31. 5. 2013 – platba 30. 5. 2013 ve výši 2 731 Kč na účet uvedený v předpisu daně – platba druhé částky daně z nemovitosti provedená dne 22. 10. 2013 ve výši 2 732 Kč, výpis z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2014 do 30. 6. 2014, úhrada daně z nemovitosti dne 4. 6. 2014 ve výši 2 731 Kč, výpis z účtu společnosti žalované za období od 1. 11. 2014 do 31. 11. 2014, úhrada daně z nemovitosti dne 25. 11. 2014 ve výši 2 732 Kč, informace o vyměření daně z nemovitých věcí na rok 2015 – daň z nemovitých věcí celkem 5 656 Kč s tím, že ke dni 12. 5. 2015 je nedoplatek na dani z nemovitých věcí ve výši 0 Kč, hlavní účetní kniha za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 daň z nemovitostí ve výši 5 656 Kč, informace o vyměření daně z nemovitých věcí na rok 2016, ze kterého vyplývá celková výše daně 5 656 Kč (zde špatně doložená listina, netýká se roku 2016, ale roku 2015 a není tedy zjevné, kolik činila výše daně), hlavní účetní kniha za období 2016 vyplývá, že byla účtována daň z nemovitosti v celkové výši 5 650 Kč, a to ke dni 20. 5. 2016 s tím, že uhrazená byla 31. 5. 2016, výpisu z účtu za 20. 5. 2016 – úhrada daň z nemovitých věcí ve výši 5 650 Kč, informace o vyměření daně z nemovitých věcí na rok 2017 s tím, že daň z nemovitých věcí je splatná nejpozději do 31. 5. 2017 ve výši 2 825 Kč a do 30. 11. 2017 ve výši 2 825 Kč, celkem ve výši 5 650 Kč s tím, že ke dni 21. 4. 2017 je na osobním daňovém účtu žalované společnosti nedoplatek na dani z nemovitých věcí ve výši 0 Kč, hlavní účetní kniha za rok 2017 s tím, že úhrada daně z nemovitosti ve výši 5 650 Kč proběhla dne 12. 5. 2017, výpis z účtu žalované společnosti ohledně úhrady daně z nemovitosti ve výši 5 650 Kč dne 12. 5. 2017, hlavní účetní kniha za rok 2018 za období 2018, úhrada daně z nemovitých věcí ve výši 7 041 Kč v období srpna 2018, výpis z účtu ze dne 17. 5. 2018, úhrada částky 5 650 Kč a dále 28. 8. 2018 úhrada daně z nemovitosti doplatek 7 041 Kč a část listiny, ve které je uvedeno, že ke dni 26. 4. 2019 je na osobním účtu společnosti, která zde není uvedena, ale souvisí to se stavbou č.p. č. ev. 28 parc. č 107/1, celková daň činí 7 997 Kč s tím, že má být splatná 31. 5. 2019 ve výši 3 998 Kč a 2. 12. 2019 ve výši 3 999 Kč s tím, že ke dni 26. 4. 2019 je na osobním daňovém účtu evidován nedoplatek na dani z nemovitých věci ve výši 0 Kč, jedná se o [Anonymizováno] [finanční úřad], pro název obce [název], k.ú. [katastrální území], hlavní kniha účetní rok 2019 ohledně úhrady částky 7 997 Kč za období května 2019 a výpis z účtu za 29. 5. 2019 žalované společnosti za den 29. 5. 2019 ohledně úhrady částky 7 997 Kč za daň z nemovitosti, soud nečerpal rozhodující skutková zjištění pro posouzení věci, neboť z těchto listin pouze vyplývalo, že řádně podal k příslušnému finančnímu úřadu přiznání k dani z nemovitostí, a to vzhledem k nákupu nemovitostí označených ve výroku I. tohoto rozsudku a že následně tuto daň řádně hradil, což se promítlo i v jeho účetnictví, avšak pro právní posouzení sporné věci to dle názoru soud nemá žádný vliv.

61. Soud dospěl k závěru, že žalovaný sice odkoupil nemovitosti od společnosti [právnická osoba] za kupní cenu, která byla jen o 14 % nižší než kupní cena, kterou určil znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve znaleckém posudku, který zpracoval pro soud. Vzhledem k tomu, že rozdíl je pouze 14 % soud se domnívá, že dlužníku by se dostala obvyklá cena převedených nemovitostí, respektive skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada, pokud by ale byla uhrazena ke dni, k němuž nastaly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, což se však v posuzovaném případě nestalo, i kdyby došlo k prokázání úhrady dle ujednání v kupní smlouvě. Soud se totiž musel mimo jiné zaobírat tzv. ekvivalencí právního úkonu s tím, že podstatným pro posouzení této ekvivalence je i rozhodný okamžik, ke kterému se tato ekvivalentnost posuzuje, což u nemovitostí zapisovaných do katastru nemovitostí je den, k němuž nastaly účinky vkladu práva do katastru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3775/2010). Proto by nebylo k právnímu posouzení věci potřeba provádět další dokazování ohledně jednotlivých úhrad hotovostních plateb kupní ceny, vzhledem k tomu bylo další dokazování v tomto směru ukončeno a dokazování prováděno tímto směrem nebylo.

62. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná společnost je společnost, ve níž je jednatelkou. V období roku 2012 a dále ani v prosinci 2012 však nebyla jednatelkou v této společnosti, domnívá se, že byla jednatelkou až později. Pod hlavičkou této společnosti byl provozován hotel na [název]. V této společnosti byl v předchozím období jednatelem její manžel a až poté, co si pořídil vlastní firmu, tak vstoupila do společnosti a začala vykonávat činnost jednatelky. Pokud jde o koupi hotelu na [název], tak k tomu uvedla, že její manžel to koupil od firmy [právnická osoba] v době, když byla jednatelkou její matka (paní [jméno FO]), ten hotel koupili z toho důvodu, že ho provozovala a chtěli ho následně prodat, neboť nikdo na činnost hotelu neměl čas, neboť byl vzdálen od nich dvě hodiny cesty, ale protože to provozovala, tak to chtěli koupit a následně i prodat, neboť pozemky byly ve vlastnictví fyzické osoby a ta budova byla psána na firmu, přičemž oni to chtěli spojit, aby to následně mohli prodat. Svědkyně uvedla, že tam vedla tu provozovnu, neboť její matka už na to neměla čas, a tak se rozhodli, že to koupí a následně to potom prodají. Svědkyně uvedla, že tím, že fungovala jako provozní tohoto hotelu, tak musela žít odděleně od manžela, který žil v Brně a ona byla na [název], což bylo pro ně tehdy náročné takhle žít. Protože pozemky byly ve vlastnictví fyzické osoby a hotel na firmu, tak by bylo složité to takhle prodat, a proto to chtěli spojit a následně to prodat. Pozemky byly ve vlastnictví její matky [jméno FO]. Na otázku, z jakého důvodu to nemohla vyřešit přímo jednatelka [jméno FO], tak svědkyně uvedla, že její matka na tom hotelu vůbec pořádně nebyla, neměla na to čas, neboť je zdravotní sestrou na [Anonymizováno] a má prostě služby, tak jí nabídli, že to jakoby prodají oni, když už se o provoz tohoto hotelu stará svědkyně a vede ten hotel a stejně tam musí být, tak jí to přišlo jednodušší, že by se to řešilo pod jejich hlavičkou než se složitě domlouvat s matkou. Na otázku, jak se tam vyskytoval její otec a zda s ním byl řešen prodej tohoto hotelu, tak svědkyně uvedla, že se na hotelu občas vyskytoval, občas tam prováděl nějakou údržbu. Svědkyně měla uzavřenou pracovní smlouvu na činnost provozní hotelu na [název] a následně, když to přešlo pod žalovanou společnost, tak opět měla pracovní smlouvu. Svědkyně dále uvedla, že nezná společnost [právnická osoba] a ani jména [jméno FO], případně [jméno FO]. Dále svědkyně uvedla, že kyž na konci ledna 2011 skončila školu, tak zrovna na tom hotelu skončila provozní, a protože bylo zimní období, když byla největší sezóna a ona ještě neměla jinou práci, tak odjela na hotel a vedla hotel jako provozní. Na dotazy právního zástupce žalované společnosti, pak uvedla, že nevěděla o závazcích společnosti [právnická osoba]

63. Následně byl předvolán k výslechu svědek [jméno FO], který však odmítl vypovídat, a to z důvodu, že je ještě v podmínce, a protože byl poučen podle ust. § 126 o.s.ř. mimo jiné i o tom, kdy lze odepřít výpověď, tak uvedený svědek [jméno FO] se rozhodl využít svého práva nevypovídat, neboť byl odsouzen a je ještě v podmínce. Soud se rozhodl s ohledem na uvedené důvody svědka [jméno FO] nevyslýchat jako svědka, neboť by si mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání (soud uznal důvody pro odepření svědecké výpovědi).

64. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil a vzal za prokázáno, že společnost [Anonymizováno] [adresa], jejímž jednatelem byl [tituly před jménem] [jméno FO], což je jeho kamarád, a společnost [právnická osoba], tak to byl pan [jméno FO], kterého poznal v době, kdy od roku 2011 bydlel ve [adresa] a spolupracoval s ním, respektive pan [jméno FO] zajišťoval přepravy materiálu a tam ho poznal. [jméno FO] znal již dlouhá léta, je s ním v kamarádském vztahu. V polovině roku 2011 ho oslovil pan [jméno FO], jestli náhodou nezná někoho, kdo by mu poskytl nějakou finanční půjčku. Bavil se o tom s panem [jméno FO] a dohodli se, aby zprostředkoval jednání, přičemž seděli u svědka [jméno FO] v bytě, ve kterém bydlel ve [adresa] a v tomto bytě se domlouvali na poskytnutí finanční půjčky, domnívá se, že šlo o 4 000 000 Kč se splatností jaro 2012. Svědek uvedl, že transakce proběhla a on pak na podzim roku 2011 odjel pracovat do jižních Čech, kde stavěl teplárnu až do prosince 2013. Ve [adresa] se pohyboval tak jednou za měsíc, protože jezdil do mateřské firmy, která si ho najala, aby tu teplárnu postavil. Když na podzim roku 2012 byl doma u dětí, jeho děti bydlí v Opavě, tak ho kontaktoval [jméno FO], jestli náhodu s ním nepojede na horský hotel [název], to je [adresa], že tam má sezení v tom hotelu s panem [jméno FO], jeho zetěm a dcerou ohledně vrácení půjčky. Pak se ho zeptal, zda to ještě nevrátili, přičemž [jméno FO] mu sdělil, že mu to nevrátil. Byl v té době v Opavě, tak sedl do auta a jeli z Opavy až na ten horský hotel. Svědek uvedl, že když byl v Opavě, tak ho naložil do svého auta a jeli tam. Jeli jeho služebním autem, které svědek užíval. Jednalo se o služební vozidlo ze společnosti [jméno FO] [adresa]. Svědek nebyl schopen upřesnit, který konkrétní měsíc roku 2012 to byl. Pouze obecně uvedl, že se jednalo o podzim roku 2012. Co se týkalo té schůzky, tak svědek uvedl, že je nejprve pan [jméno FO] provedl hotelem, pak si sedli do salonku či restaurace, kde byl krb a tam byli kromě pana [jméno FO] a [jméno FO] ještě od pana [jméno FO] zeť a jeho dcera a tam se bavili o vrácení a nevrácení finančních prostředků s tím, že si však nepamatuje, jaký byl výsledek tohoto jednání. Účelem cesty bylo, aby [jméno FO] za jeho přítomnosti, aby se bavil se [jméno FO], jak to bude s tím vrácení finančních prostředků. Bylo to na tom horské hotelu [název]. Domnívá se, že to byla [jméno FO]. Svědek u rozhovoru pana [jméno FO] s panem [jméno FO] údajně seděl, avšak nevěděl, jaký byl výsledek tohoto jednání. Svědek dodal, že se domlouvali, že ten hotel půjde do zástavy. Následně již svědek nevěděl, co se dělo dál, neboť se zlomil rok 2012 a on byl odsouzen a v prosinci 2013 již nastupoval výkon trestu odnětí svobody. Odsouzen byl za daňový delikt, a to na 7 let a 10 měsíců, což byl prvotrest. Z výkonu trestu byl propuštěn 30. 11. 2017 po 48 měsících vykonaného trestu odnětí svobody. Ještě, co se týká toho jednání, tak svědek doplnil, že když se vraceli spolu s panem Behenským v autě, tak neprobírali výsledek toho jednání, neboť on měl plnou hlavu stavby a pouze se ho zeptal, zda se domluvili, načež mu odpověděl, že se se [jméno FO] domluvili. Svědek potvrdil, na dotaz právního zástupce žalobce, že po celou dobu schůzky byli přítomni i ostatní členové rodiny, tedy pan [jméno FO], paní [jméno FO], tehdy ještě [jméno FO].

65. Z protokolu z hlavního líčení konaného před Krajským soudem v Ostravě v trestní věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] ve dnech 24.1., 13.3., 21.3. a 22. 3. 2018 soud zjistil a vzal za prokázáno, že se jednalo o trestní věc proti šesti obžalovaným, a to 1) [jméno FO], 2) [jméno FO], 3) [jméno FO], 4) [jméno FO], 5) [právnická osoba], 6) [právnická osoba]. pro trestný čin: zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/20019 Sb., trestní zákoník. Podstatné v rámci tohoto hlavního líčení bylo provádění dokazování, a to výslechem svědkyně [jméno FO], která v rámci hlavního líčení vypověděla, že je kolegyní [jméno FO], založila společnost [právnická osoba], která se zabývala prioritně realitami a přepravou. Přepravy moc nešly, reality nějakou dobu jely a rozběhlo se ještě vedení účetnictví a tenkrát kolega [jméno FO] došel s tím, že by mohli dělat obchodní činnost s těmi dráty, katodami. V době, kdy zakládala společnost [právnická osoba], tak znala pana [jméno FO] odhadem rok, možná dva, když přišel s nápadem, že by se obchodovalo s touto komoditou, přičemž ona nemá technické vzdělání a z počátku vůbec nevěděla, o co se jedná, až jí to postupně vysvětlil a pak už to viděla i fyzicky. Před tím s panem [jméno FO] pracovali ve firmě [Anonymizováno], kde se seznámili. Ona v této firmě dělala účetní, on tam dělal ředitele, poté ona odešla a on potom přišel k ní a nabídl jí tuto spolupráci. Ona neměla zkušenost s obchody s měděnými polotovary, s hutním materiálem. Této obchodní činnosti se věnoval pan [jméno FO], ona pouze řešila faktury, které i vystavoval. Objednávky vyřizoval pan [jméno FO], platby vyřizovali oba, neboť i pan [jméno FO] měl k účtu dispoziční právo. Spolupráci s panem [jméno FO] ukončila v době, kdy se jí stal úraz a ona nebyla schopna docházet do práce, což bylo na jaře v roce 2015. Následně zhruba za čtvrt roku po tomto úrazu prodala společnost [právnická osoba], neboť ještě měla autohavárii a nevěděla, co s ní bude. Převedla společnost na pána z Prahy a řešilo se to emailem, že se nakontaktovali. Předala mu fyzicky účetnictví. S [právnická osoba] nemá nic, v současné době nesmí ani podnikat. [jméno FO] v obchodech působil tím způsobem, že domlouval kontrakty, zajišťoval dopravu a ona buď byla i u toho, aby viděla, že to skutečně proběhlo a potom řešila administrativu z hlediska účetnictví. Dále uvedla, že ví o tom, že pan [jméno FO] vlastnil ubytovací zařízení [právnická osoba] [jméno FO]. Dále svědkyně [jméno FO] uvedla, že ve společnosti [právnická osoba] už nepůsobí. Jednatelství bylo převedeno na dceru pana [jméno FO].

66. Z protokolu o ústním jednání při správě daní před [finanční úřad] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 16. 4. 2013 (konkrétně otázka č. [číslo]) soud zjistil a vzal za prokázáno, že byla vyslechnuta osoba oprávněná jednat jménem daňového subjektu, a to právnické osoby [právnická osoba] [jméno FO], která v rámci otázky č. [číslo] uvedla, že dodávají (zboží – měděné katody a drát) jejich odběrateli přímo k hutnímu zpracování, jedná se o [právnická osoba]., ale zboží fakticky dodáváme do jejich skladu, který je ve společnosti [název].. Přepravu k faktuře č. [hodnota] zajistili na jejich náklady – viz faktura č. [hodnota] ze dne 22. 8. 2012 od [právnická osoba] (žalovaný). Tímto důkazem žalobce hodlal prokázat, že existuje vzájemná propojenost pana [jméno FO] a společnosti [právnická osoba] a žalovaného. Rovněž uvedený důkaz žalobce navrhl ke zpochybnění výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnutého jako účastníka řízení, který v rámci své výpovědi uvedl, že společnost [právnická osoba] a [právnická osoba] v době před uzavřením kupní smlouvy spolu neobchodovaly. Na otázku, zda tyto dvě společnosti v době před uzavřením smlouvy obchodovaly, tak [tituly před jménem] [jméno FO] odpověděl, že si troufne říct, že ne. Tyto společnosti fungovaly dost odděleně. Mimo provoz hotelu nevěděl, co konkrétně [právnická osoba] dělá. Z tohoto listinného důkazu soud zjistil a vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba], za kterou jednala [jméno FO], si objednala přepravu prostřednictvím [právnická osoba].

67. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 5. 2016 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. [spisová značka] ze dne 9. 3. 2017 soud zjistil a vzal za prokázáno, že byl pan [jméno FO] uznán vinným, že jako obchodní referent společnosti [právnická osoba] a osoba, která zajišťovala ve 4. čtvrtletí roku 2011 obchodní případy prodeje Cu katod, nechal do daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2011, které bylo podáno za společnost [právnická osoba] na [finanční úřad] dne 25. 1. 2012 zahrnout do plnění s místem plnění mimo tuzemsko s nárokem na odpočet daně na řádek 20 plnění z faktur vystavených společní [právnická osoba] společnosti [právnická osoba]. konkrétně z v tomto rozsudku specifikovaných faktur, kterými deklaroval vývoz Cu katod v celkové hodnotě 25 960 734 Kč na Slovensko, ačkoliv věděl, že předmětné zboží do jiného členského státu [právnická osoba] odesláno ani přepraveno ve skutečnosti nebylo, když zůstane na území České republiky a byl prostřednictvím společnosti [právnická osoba] v níž také působil a měl na starosti obchodování s Cu katodami, prodáno odběrateli společnosti [právnická osoba].: uvedeným jednání neoprávněně deklaroval dodání zboží do jiného členského státu [právnická osoba] a uplatnil tak nezákonně z předmětných obchodů dle § 64 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, osvobození od daně s nárokem na odpočet daně ve výši 4 327 654 Kč, v důsledku čehož došlo ke zkrácení daňové povinnosti společnosti [právnická osoba] na dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2011 v celkové výši 4 327 654 Kč, tedy zkrátil daň a spáchal takový čin ve značeném rozsahu, tím spáchal zločin zkrácení daně a poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a za to byl odsouzen za tento zločin a sbíhající se zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, jímž byl shledán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 22. 5. 2015, č. j. [spisová značka] a podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců s tím, že byl umístěn pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou. Dále mu byl ještě uložen souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, prokuristy a zástupce obchodních korporací na dobu pěti roků. Současně byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2016 č. j. [spisová značka] a z rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 22. 5. 2015 č. j. [spisová značka], jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 9. 3. 2017. Dále z odůvodnění tohoto rozsudku považoval žalobce za podstatné, že obžalovaný [jméno FO] uvedl, že k obchodu s mědí se rozhodl, že hotel [název] potřeboval opravit střechu a tak potřeboval navýšit obrat společnosti, když kvůli této činnosti jednal v Rakousku, tak měl s sebou jako překladatelku svoji dceru. Žalobce pak následně nevyužil ani možnosti položit otázku svědkyni [jméno FO], aby se vyjádřila k tomu, zda překládala svému otci v Rakousku. I ze samotného trestního rozsudku – jeho odůvodnění – vyplynulo, že trestní soud neuvěřil výpovědi obžalovaného [jméno FO], včetně toho, že mu snad měla při takovém kontraktu (transakce za miliony) překládat jeho dcera, přičemž trestní soud výpověď obžalovaného [jméno FO] hodnotil ještě s dalšími důkazy provedenými v trestním řízení.

68. Z profilu [jméno FO] soud zjistil a vzal za prokázáno, že má u svého profilu uvedeno [právnická osoba], dále má uvedeno [Anonymizováno] univerzita. K pracovním zkušenostem má uvedeno manažer v [název] od roku 2011 do současnosti – 11 let. Dále byla uvedena adresa Česká republika – [adresa]. Mezi dalšími údaji měla uvedeno: zodpovědnost za efektivní řízení horského hotelu s restaurací a s ubytovací kapacitou 55 osob, strategické a finanční plánování, vedení týmu zaměstnanců, marketing včetně propagace, komunikace se zákazníky a s našimi partnery, spoluorganizátorka a realizátorka firemních vzdělávacích kurzů, zde opět uvedeno [právnická osoba], [právnická osoba].. Mezi dalšími údaji měla uvedeno: organizace a vedení výběrových řízení na zaměstnance u společnosti [právnická osoba] v letech 2011 až 2013, organizace státních zkoušek a administrativní činnost spojená se studiem, prací studentů a zaměstnanců katedry u [Anonymizováno] univerzity. U vzdělání měla uvedeno [Anonymizováno] univerzita [adresa] v letech 2009 - 2011, dále Gymnázium [adresa] v letech 2000 - 2004. Rovněž uváděla jazykové znalosti (angličtina umožňující profesionální práci, elementární znalost francouzštiny). V angličtině měla uvedené další činnosti, které soud k důkazu neprováděl, neboť nebyl dodán úřední překlad z anglického jazyka a soud provádí listinné důkazy v českém jazyce (opatřené úředním překladem do češtiny, pokud jsou v cizím jazyce) a jedná pouze v českém jazyce.

69. Ze smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 3. 7. 2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 3. 7. 2007 došlo k uzavření úvěrové smlouvy mezi [právnická osoba]. (bankou) a společností [název]. (klientem), přičemž předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru bankou klientovi až do výše 3 000 000 Kč s tím, že klient se zavázal použít úvěr výhradně za účelem: úhrada části kupní ceny za nemovitost [název], obec [název].

70. Ze smlouvy o zastavení nemovitosti č. [číslo] ze dne 3. 7. 2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že [právnická osoba]. jako zástavní věřitel (banka) s [právnická osoba]. (zástavce) uzavřeli dne 3. 7. 2007 smlouvu o zastavení nemovitosti, když pro účely této smlouvy má následující význam - klient, že znamená [název] – [Anonymizováno]. a předmětem této smlouvy bylo, že zástavce je jediným vlastníkem nemovitosti, a to budovy č. p. [Anonymizováno] v části obce [jméno FO] na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno] a parc. č. St. [Anonymizováno], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [katastrální území], obec [název] na LV č. [hodnota]. Tato smlouva byla uzavřena za účelem zajištění smlouvy o úvěru č. [číslo], kterou banka a klient uzavřeli dne 3. 7. 2007, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout klientovi úvěr ve výši 3 000 000 Kč. Tato smlouva zajišťuje veškeré pohledávky banky vůči klientovi na splacení jistiny úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru č. [číslo] a příslušenství a dále pohledávky banky vůči klientovi vyplývající z odstoupení banky od smlouvy o úvěru č. [číslo]; dále veškeré budoucí pohledávky banky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [číslo] a z neplatnosti této smlouvy a z této smlouvy, kteréžto budoucí pohledávky vzniknou bance v období od uzavření této smlouvy do 31. 8. 2027 až do celkové výše 3 000 000 Kč.

71. Ze smlouvy o zastavení nemovitosti č. [číslo] ze dne 3. 7. 2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že byla uzavřena dne 3. 7. 2007 smlouva o zastavení nemovitosti mezi [právnická osoba]. (banka jako zástavní věřitel) a [jméno FO] (jako zástavce) s tím, že v této smlouvě bylo uvedeno, že klient znamená [název]. a zástavce prohlašuje, že jediným vlastníkem nemovitostí, a to pozemek parc. č. St. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [číslo], pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [hodnota] a pozemek parc. č. [hodnota] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [název], obec [název] na LV č. [hodnota]. Zajištěná smlouva znamená smlouvu o úvěru č. [číslo], kterou banka a klient uzavřeli dne 3. 7. 2007 a na jejímž základě se banka zavázala poskytnout klientovi úvěru ve výši 3 000 000 Kč. Tato smlouva zajišťovala pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [číslo] a příslušenství a dále pohledávky banky vůči klientovi vyplývající z odstoupení banky od smlouvy o úvěru č. [číslo]; dále veškeré budoucí pohledávky banky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [číslo] a z neplatnosti této smlouvy, z této smlouvy, kteréžto budoucí pohledávky vzniknou bance v období od uzavření této smlouvy do 31. 8. 2027 až do celkové výše 3 000 000 Kč.

72. Z návrhu na vklad vlastnického práva ze dne 15. 8. 2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že následně byl podán dne 20. 8. 2007 na Katastrální úřad pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště [adresa] návrh na povolení vkladu vlastnického práva, jehož navrhovatelem byli [právnická osoba]. a [název], přičemž předmětem této kupní smlouvy je nemovitost budova č. p. [Anonymizováno], zapsaná na LV č. [hodnota], ležící na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. St. [Anonymizováno] zapsané na LV č. [hodnota], vše v katastru nemovitostí pro obec [název], [katastrální území], vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Účastníci návrhu na povolení vkladu vlastnického práva navrhli společně jako účastníci kupní smlouvy uzavřené dne 15. 8. 2007, aby byl dle této kupní smlouvy povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pro kupujícího [název].

73. Z návrhu na vklad zástavního práva ze dne 3. 7. 2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že navrhovatel [právnická osoba]. a dále [právnická osoba]. doručili návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, a to Katastrálnímu úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa] a požádali katastrální úřad, aby provedl vklad zástavního práva podle přiložené zástavní smlouvy k nemovitosti č. [číslo] ze dne 3. 7. 2007.

74. Z návrhu na vklad zástavního práva ze dne 3. 7. 2007 soud zjistil a vzal za prokázáno, že podali navrhovatelé [právnická osoba]. a [jméno FO] návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí dne 9. 8. 2007, a to Katastrálnímu úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa], kterým požádali katastrální úřad, aby provedl vklad zástavního práva podle přiložené zástavní smlouvy k nemovitostem č. [číslo] ze dne 3. 7. 2007.

75. Z potvrzení o zániku zástavního práva ze dne 12. 3. 2013 soud zjistil a vzal za prokázáno, že [právnická osoba]. (banka) potvrdila podle § 40 odst. 2 písm. b) vyhl. č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláška, že v souladu s § 170 odst. 1 písm. a), občanského zákoníku zaniklo splacením zajištěných pohledávek zástavní právo k následujícím nemovitostem: budova č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno] a prac. č. [Anonymizováno], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálnímu úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [katastrální území], obec [název].

76. Z potvrzení o zániku zástavního práva ze dne 12. 3. 2013 soud zjistil a vzal za prokázáno, že [právnická osoba]. (banka) potvrdila podle ust. § 40 odst. 2 písm. b) vyhl. č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláška, že v souladu s § 170 odst. 1 písm. a), občanského zákoníku zaniklo splacením zajištěných pohledávek zástavní právo k následujícím nemovitostem, a to pozemek parc. č. St. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [hodnota], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálnímu úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [název], obec [název].

77. Z informace o řízení [Anonymizováno] soud zjistil a vzal za prokázáno, že bylo vedeno řízení (týkalo se nemovitostí v k. ú. [katastrální území]), jehož účastníkem byl žalovaný jako zástavce a [právnická osoba]. jako zástavní věřitel ohledně předmětu zástavní právo. Řízení bylo založeno 14. 3. 2013, zaplombování bylo provedeno dne 14. 3. 2013 a provedení záznamu dne 20. 3. 2013 a k ukončení řízení došlo dne 20. 3. 2013.

78. Z informace o řízení [Anonymizováno] soud zjistil a vzal za prokázáno, že bylo vedeno řízení (týkalo se nemovitostí v k. ú. [katastrální území]), jehož účastníkem byla [právnická osoba]. jako zástavní věřitel a [jméno FO] [jméno FO] jako zástavce (ohledně předmětu řízení zástavní právo) bylo řízení založeno dne 14. 3. 2013, zaplombování bylo provedeno dne 14. 3. 2013, provedení záznamu bylo provedeno dne 20. 3. 2013 a k ukončení řízení došlo dne 20. 3. 2013.

79. Soud zamítl návrh na provádění důkazů vyjádření [právnická osoba], a to ohledně tvrzení týkající se úhrady dluhu z titulu poskytnutého úvěru v souladu se smlouvou o úvěru, a to z toho důvodu, že již byl dostatečně zjištěn skutkový stav a bylo by tak provádění dokazování tímto navrženým důkazem jako nehospodárné a nadbytečné.

80. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014.

81. Soud vycházel z právní úpravy účinné ke dni uzavření kupní smlouvy, která byla uzavřena dne 26. 12. 2012, neboť rozhodnutí soudu neúčinnost právního úkonu deklaruje s působností ex tunc. Soud tedy postupoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, kde je upravena odporovatelnost v ustanovení § 42a občanského zákoníku.

82. Podle ust. § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen. (2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. (3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.

83. Podle ust. § 116 občanského zákoníku, osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

84. Vzhledem k tomu, že se jedná o vztah mezi obchodními společnostmi (právnickými osobami) nelze podle názoru soudu uvažovat s ohledem na citované ustanovení § 116 občanského zákoníku tím směrem, že by se tyto dvě právnické osoby mohly pokládat za osoby sobě navzájem blízké, že by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Uvedený závěr soud činí i za situace, že bylo v řízení prokázáno, že statutárním orgánem v jedné společnosti (společnosti dlužníka) figurovala tchyně a ve společnosti žalované v rámci statutárního orgánu figuroval její zeť, a to v rozhodné době, tedy v době uzavření právního úkonu (kupní smlouvy ze dne 26. 12. 2012), vůči kterému žalobce využil svého práva odporovat tomuto právnímu úkonu (uvedeného v ust. § 42a občanského zákoníku).

85. Soud se zabýval věcnou legitimací účastníků, kdy dospěl k závěru, že aktivně legitimován k podání žaloby je věřitel, tedy žalobce, který má v době rozhodování soudu vůči dlužníkovi ([právnická osoba]), který učinil zkracující úkon, vymahatelnou pohledávku, jak soud zjistil a vzal za prokázáno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 4. 2015 č.j. [spisová značka] (rozsudek pro uznání), který nabyl právní moci dne 24. 6 .2015.

86. Pasivně legitimován je ten, v jehož prospěch měl být zkracovací úkon učiněn, případně, kterému vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch (v daném případě žalovaný).

87. Dále se soud zabýval lhůtou uvedenou v ust. § 42a odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech, přičemž žaloba byla podána dne 16. 6. 2014 a smlouva kupní, vůči které se žalobce domáhal určení, že je vůči osobě žalobce právně neúčinná, byla uzavřena dne 26. 12. 2012 (s právními účinky vkladu práva ke dni 31. 12. 2012).

88. Z provedených důkazů bylo zjištěno a prokázáno, že se žalovaný v kupní smlouvě ze dne 26. 12. 2012 zavázal uhradit kupní cenu stanovenou znaleckým posudkem. Tato kupní cena byla uhrazena částečně v hotovosti a částečně převodem z účtu. Poslední splátka kupní ceny proběhla začátkem března 2013. Kupní cena za převáděné nemovitosti se však dostala do sféry dlužníka až po rozhodném okamžiku pro posouzení ekvivalentnosti převodu dlužníkových věcí. Vzhledem k tomu, že k právním účinkům vkladu práva do katastru nemovitostí došlo ke dni 31. 12. 2012 a kupní cena byla uhrazena až po tomto datu, nebylo možno vycházet z toho, že dlužníkův právní úkon neměl za následek zmenšení jeho majetku a nemohlo dojít ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele. Tyto závěry soudu vycházejí z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4254/2010. Žalovaný však bez ohledu na výše uvedené skutečnosti tvrdil, že dlužník měl k rozhodnému dni jiný majetek, ze kterého se mohl věřitel uspokojit. Na podporu svých tvrzení předložil důkazy, a to rozvahu ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 s podacím razítkem [finanční úřad], oblastní pracoviště ve [adresa] ze dne 2. 4. 2013 a výkaz zisku a ztrát ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2012 se stejným podacím razítkem. Následně bylo v odvolacím řízení vyřešeno, že z těchto listinných důkazů uvedený skutkový závěr bez pochybností nevyplývá a poučil žalovaného, že tyto důkazy nepostačují k prokázání skutečnosti, že dlužník měl ke dni 31. 12. 2012 další majetek, ze kterého by se mohli věřitelé dlužníka uspokojit, a vyzval ho, aby v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tvrdil, jaký jiný konkrétní majetek dlužník ke dni 31. 12. 2012 měl a ke svým tvrzením aby označil důkazy a že z tohoto důvodu může být v řízení neúspěšný. Po poučení, které se žalovanému dostalo, navrhl žalovaný v podání ze dne 25. 4. 2022 provedení důkazů, bez toho, aby doplnil tvrzení, jaký jiný konkrétní majetek dlužník k rozhodnému dni měl. Z tohoto důvodu odvolací soud navrhované důkazy neprováděl. I když žalovaný s tímto postupem vyjádřil nesouhlas, odvolací soud vycházel z toho, že žalobce vyčerpal svou povinnost tvrzení a důkazní ohledně negativního tvrzení, že dlužník neměl další majetek, ze kterého by se věřitel mohl uspokojit a v případě existujících pochybností o existenci dalšího majetku dlužníka, bylo na žalovaném, aby tento jiný konkrétní majetek označil a svá tvrzení prokázal. Žalovaný tvrdil, že rozvaha ve zjednodušeném rozsahu a výkaz zisku a ztrát za rok 2012 jsou důkazy dostatečnými, poukazoval na to, že listiny byly podepsány paní [jméno FO], tehdejší jednatelkou dlužníka, je z nich patrné, že obsahují razítko příslušného finančního úřadu a zejména to, že dlužník disponoval aktivy ve výši 8.505.000 Kč, což vyplývá z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu. K tomu odvolací soud uvedl, že soudu předložené listiny, týkající se rozhodného období roku 2012, nebyly opatřeny podpisem jednatelky [jméno FO], tak jako výkazy zisku a ztrát a rozvahy předložené za jiná účetní období a neobsahovaly ani přílohu k roční uzávěrce za předmětný rok 2012. Pokud však nebylo žalovaným tvrzeno, jaká konkrétní aktiva ve výši uváděné ve výkazu zisku a ztrát dlužník skutečně měl, jedná se jen o číselný údaj bez vypovídací hodnoty. Z rozvahy ve zjednodušeném rozsahu vyplývá, že dlužník měl dlouhodobý majetek ve výši 402.000 Kč a žádný dlouhodobý nehmotný majetek, přičemž částka 8.075.000 Kč představovala oběžná aktiva. Vzhledem k tomu, že pro oběžný majetek je typické, že neustále mění svou podobu, může se jednat o materiál, výrobky, zboží, nedokončenou výrobu, nemůže být z tohoto údaje zřejmé, zda mohl věřitel dosáhnout uspokojení své pohledávky z dalšího majetku dlužníka, který nebyl řádně specifikován. K věrohodnosti předložených listin nepřispívá ani skutečnost, že účetní závěrka za rok 2012 nebyla zveřejněna v obchodním rejstříku a neobsahovala náležitosti uvedené v ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně vycházel z toho, že žalovaný netvrdil a neprokázal existenci jiného majetku dlužníka, z kterého by se věřitel mohl uspokojit. S ohledem na výše uvedené závěry bylo namístě zabývat se tím, zda dlužník jednal v úmyslu zkrátit věřitele a zda byl tento úmysl žalovanému znám. Pro posouzení toho, který z účastníků ponese břemeno tvrzení a důkazní, bylo třeba učinit závěr o tom, zda se nejednalo o právní úkon mezi osobami blízkými, když v řízení nebylo sporné, že jednatelem dlužníka byla [jméno FO], tchyně jednatele žalovaného [jméno FO]. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že se jednalo o právní úkon mezi osobami právnickými a nebylo tak možno ani analogicky dospět k závěru, že se jedná o vztah mezi osobami blízkými ve smyslu ustanovení § 116 občanského zákoníku. Je třeba i nadále vycházet z toho, že u právnických osob se pojetí osoby blízké liší od pojetí osoby blízké mezi osobami fyzickými, jež se navíc váže k poměru alespoň obdobnému poměru rodinnému (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 29 ICdo 120/2017-386). Judikatura připouští, že se může jednat o osoby blízké v případě dvou právnických osob, jedná-li se o totožné společníky a jednatele, ale jen ze skutečnosti, že společnost s ručením omezeným je osobou blízkou své jednatelce, bez dalšího neplyne, že tato společnost je současně osobou blízkou např. manželovi jednatelky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1212/2012). Navíc v zákoně č. 40/1964 Sb. se lišila úprava ustanovení § 116 od ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který zakotvuje ochranu třetích osob při převodech majetku tím, že zavedl omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu, tedy tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen, nebo na základě dohody či jiné skutečnosti. Vzhledem k tomu, že relativní neúčinnost právního úkonu je posuzována podle zákona č. 40/1964 Sb., pak by se jednalo o rozšiřující výklad nemající oporu v zákonných ustanoveních a z toho plyne, že je v řízení na žalobci, aby prokázal, že byl žalovanému úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám. Soud prvního stupně z provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovanému nebyl úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám, neboť v řízení bylo prokázáno, že jednatel původního věřitele [právnická osoba]. – [jméno FO] neinformoval do konce roku 2012 o dluhu z nevrácené půjčky členy rodiny pana [jméno FO], manžela jednatelky [jméno FO], vždy jednal pouze s panem [jméno FO], přičemž k vymáhání dluhu došlo až v průběhu roku 2013. Pod bodem 66 odůvodnění předchozího rozhodnutí soud prvního stupně podrobně uvedl, proč uvěřil výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], bývalého jednatele žalovaného, a zdůraznil také, že dlužná částka byla svázána s obchodem pana [jméno FO] a netýkala se vůbec činnosti hotelu. Na základě zjištěných skutečností učinil také závěr, že [tituly před jménem] [jméno FO] jako bývalý jednatel žalovaného o úmyslu žalovaného ani s ohledem na všechny okolnosti vědět nemusel. Skutkové závěry, které soud učinil o sporné skutečnosti (že žalovaný o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele musel vědět), aniž by provedl důkazy navržené žalující stranou k potvrzení této právně významné skutečnosti (např. výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO]), nemohou, podle názoru odvolacího soudu, zatím vést k závěru, že rozhodná skutečnost byla prokázána jinak. Soud I. stupně navrhované důkazy neprovedl, přičemž v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, z jakého důvodu tak učinil. S ohledem na význam svědeckých výpovědí jako důkazního prostředku a za situace, kdy byly důkazy navrhovány k rozhodné skutečnosti již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, je zřejmé, že tyto důkazy nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), neboť představují kvalitativně rozsáhlé dokazování, přičemž nelze předjímat, jakým způsobem by soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s dalšími, již provedenými důkazy. Nelze také předjímat, nakolik vyvstane nutnost doplnit dokazování o další již navržené důkazy, případně ty, jejichž potřeba vyjde najevo. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219a/ odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V jeho průběhu soud doplní dokazování navrženými důkazy, případně důkazy, jejichž potřeba vyjde najevo, na základě výsledků dokazování a tvrzení žalobce posoudí, zda žalovanému musel být úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám, a znovu rozhodne o věci a také o nákladech, které vznikly účastníkům v řízení odvolacím (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

89. Následně soud tedy doplnil dokazování, a to výslechem svědkyně [jméno FO] (viz odst. 62 odůvodnění tohoto rozsudku), svědka [jméno FO] (viz odst. 64 odůvodnění tohoto rozsudku) a svědek [jméno FO] využil svého práva nevypovídat. Z provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázáno, a to z výslechu svědkyně [jméno FO], že nezná jména [jméno FO] a ani jméno [jméno FO]. Dále svědkyně popsala, z jakých důvodů došlo k převodu hotelu a že to bylo z těch důvodů, že na to její matka neměla čas, neboť byla zdravotní sestra a pracovala na [Anonymizováno] a měla tam služby, a proto hotel vedla svědkyně a hotel přitom neměl vlastní pozemky, protože pozemky vlastnila její matka, tak se rozhodli situaci s manželem vyřešit tím způsobem, že by se hotel převedl na společnost žalovanou, k tomu by se vyřešily pozemky a celý ten hotel i s pozemky by se pak prodal. Jedním z důvodu bylo i to, že již dále nechtěla tímto způsobem žít, neboť ona pracovala v hotelu na [název] a její manžel žil v Brně. Dále svědkyně popřela, že by věděla o závazcích společnosti [právnická osoba]. Tedy z výslechu této svědkyně soud nedovodil, že by žalovanému, tedy společnosti, v níž byl jednatelem manžel svědkyně [jméno FO], musel být úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám. Co se týká dalšího důkazu výslechem svědka [jméno FO], tak soud dospěl k závěru, že svědek vypovídal zejména v rozporu s výslechem svědka [jméno FO], který byl vyslechnut na jednání dne 11. 4. 2017 (č. l. 102 a následující soudního spisu a viz odst. 53 tohoto rozsudku). Svědek [jméno FO] totiž uvedl, že se seznámil s panem [jméno FO] až na hotelu v [název], a to někdy v zimě (prosinec, listopad) roku 2011, kam ho pozval jeho dlouholetý kamarád [jméno FO] na schůzku v [název]. V té době měl jeho kamarád problémy. Účelem schůzky bylo seznámení s panem [jméno FO] s tím, že mají naplánovaný obchod a potřebují vstupní kapitál. Mělo se jednat o obchodní činnost s krátkodobou obrátkou peněz, tak ohledně toho jednali, jestli je schopen zapůjčit částku 4 000 000 Kč. Při té příležitosti mu byla představena panem [jméno FO] paní [jméno FO]. [jméno FO] zná pouze z vyprávění od pana [jméno FO]. Osobně se nikdy neseznámili, že to je pan [jméno FO]. Tedy hlavní rozpor soud vidí v tom, že svědek [jméno FO] uvedl, že schůzku zorganizoval ve svém bytě ve [adresa], přičemž svědek [jméno FO] uvedl, že první kontakt byl na hotelu v [název] v zimě roku 2011 a tam, že se seznámil s panem [jméno FO]. Rovněž byl rozdíl v tom, že měla proběhnout další schůzka, jak uvedl svědek [jméno FO], kde měli být přítomní i ostatní členové rodiny pana [jméno FO], ale o tom svědek [jméno FO] ve své výpovědi nehovořil. Svědek [jméno FO] ještě uvedl, že samotná půjčka byla sepsána na adrese [adresa] a došlo k poskytnutí půjčky ve výši 4 000 000 Kč před bankovním převodem. Vrácení půjčky mělo být v březnu roku 2012. Svědek [jméno FO] ve své výpovědi uvedl, že sedávali v kanceláři společnosti [právnická osoba] v době, kdy komunikovali o splacení půjčky. Následně mu pan [jméno FO] přiznal, že částka 4 000 000 Kč není. Následně proto jezdil asi 2x do týdne a komunikoval s panem [jméno FO]. Tato výpověď [jméno FO] je v rozporu s tím, co uvedl svědek [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že svědek [jméno FO] byl vyslechnut až v roce 2023, tedy mnohem později než svědek [jméno FO], který byl vyslechnut již v roce 2017 a navíc svědek [jméno FO] byla přímo osoba, která peníze půjčila, respektive byl jednatelem společnosti [právnická osoba]. (věřitel ze smlouvy o půjčce), tak soud nemá důvod, aby neuvěřil dříve poskytnuté výpovědi svědka [jméno FO]. Kromě toho si svědek [jméno FO] pletl označení hotelu na [název], když označoval hotel na [název]. Jak uvedl svědek [jméno FO] ve své výpovědi, tak hlavním motivem, proč poskytl půjčku, bylo to, že věřil svému kamarádovi [jméno FO], neboť do té doby pana [jméno FO] neznal. Soud po opětovném zhodnocení důkazů (vzhledem k tomu, že soud ještě doplnil dokazování), a to svědecké výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], tak dospěl k závěru, že ani výpověď svědka [jméno FO] neprokázala, že žalovanému musel být úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám. Svědek [jméno FO] vypovídal nevěrohodně a v rozporu s tím, co uvedl svědek [Anonymizováno], kterému soud neměl důvod nevěřit. Nebylo totiž provedeným dokazováním prokázáno, že by o poskytnutí půjčky byl informován [Anonymizováno] jako jednatel žalovaného v době, kdy došlo k převodu nemovitostí, tedy do konce roku 2012. Rovněž nebylo prokázáno, že by o poskytnutí půjčky věděla dcera pana [jméno FO] - [jméno FO]. Tudíž dle názoru soudu z doplněného dokazování na základě žalobcem navržených důkazů (zejména navrženými svědky) nebylo prokázáno, že byl žalovanému úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám. Soud neuvěřil výpovědi svědka [jméno FO], neboť byla v rozporu s dříve vyslechnutým svědkem [jméno FO], který neměl důvod neuvést to, co pak po velkém časovém odstupu uvedl svědek [jméno FO], pokud by se to skutečně stalo. Výpověď svědka [jméno FO] soud hodnotil jako zcela věrohodnou. Pokud by soud právně hodnotil tuto věc jen z hlediska takto doplněného dokazování (zejména dle výpovědi svědka [jméno FO] a případně i svědkyně [jméno FO]), pak by žalobce opět neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byl žalovanému úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám. Z těchto důkazů to soud nemá za prokázané.

90. Nicméně žalobce ještě doplnil tvrzení, které vycházelo z již dříve provedených důkazů, respektive upozornil na to, že v průběhu řízení vyšlo najevo, že v rámci kupní smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne 26. 12. 2012 je v jejím článku I. odst. 2 zcela jasně uvedeno, že na nemovitosti je zřízeno zástavní právo k zajištění dluhu společnosti [právnická osoba] vůči společnosti [právnická osoba]., přičemž žalovaný nemohl usuzovat, že tento dluh převodem zanikl, když tato kupní smlouva výplatu dluhu vůči tomuto věřiteli nijak neupravuje. Žalovaný tedy musel v době uzavření odporované kupní smlouvy s naprostou jistotou vědět minimálně o jednom věřiteli [právnická osoba], a to o [právnická osoba]., která měla k zajištění své pohledávky na nemovitostech zřízeno zástavní právo (jak ostatně muselo vyplývat také z veřejného seznamu – katastru nemovitostí). Žalobce poukázal na možnost právního posouzení, a to s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3297/2017, ze kterého vyplývá následující ustálený právní závěr: „Úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele nemusí směřovat vůči konkrétním osobám, které mají za ním pohledávku, žalobce unese v tomto směru své břemeno tvrzení a důkazní břemeno i tehdy, když nebude tvrdit a prokazovat, že druhá strana věděla o konkrétních věřitelích dlužníka; postačí, bude-li tvrdit a prokáže-li, že druhá strana musela v době právního úkonu vědět, že dlužník má alespoň jednu nesplacenou pohledávku a že dlužník vůči ní učinil právní úkon v úmyslu zmařit její uspokojení (uspokojení svého věřitele), srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000 sp. zn. 31 Cdo 417/99, který byl uveřejněn pod č. 104 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1625/2016.

91. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000 sp. zn. 31 Cdo 417/99 vyplývá právní věta: I. Ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. neváže odporovatelnost právního úkonu dlužníka na zkrácení uspokojení konkrétní vymahatelné pohledávky. Je proto nerozhodné, zda úmysl dlužníka směřoval ke zkrácení všech jeho věřitelů nebo jen některých z nich, popřípadě zda dlužník činil právní úkon, aniž by jeho úmysl zkrátit své věřitele vůbec směřoval vůči konkrétním osobám, které proti němu mají pohledávku. II. U právního úkonu, který je neplatný, nelze vyslovit ve smyslu ustanovení § 42 obč. zák. jeho odporovatelnost.

92. Žalobce s ohledem na výše cit. ustálenou judikaturu doplnil tvrzení, že v rámci kupní smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne 26. 12. 2012 je v jejím článku I. odst. 2 zcela jasně uvedeno, že na nemovitosti je zřízeno zástavní právo k zajištění dluhu společnosti [právnická osoba] vůči společnosti [právnická osoba]., přičemž žalovaný nemohl usuzovat, že tento dluh převodem zanikl, když tato kupní smlouva výplatu dluhu vůči tomuto věřiteli nijak neupravuje a že žalovaný musel v době uzavření odporované kupní smlouvy s naprostou jistotou vědět minimálně o jednom věřiteli [právnická osoba], a to o [právnická osoba]., která měla k zajištění své pohledávky na nemovitostech zřízeno zástavní právo (jak ostatně muselo vyplývat také z veřejného seznamu – katastru nemovitostí). Lze souhlasit s tím, že v rámci provádění dokazování uvedené skutečnosti vyšly v řízení najevo a že byly prokázány a mělo by tedy být k tomu přihlédnuto v souladu s ust. § 132 o.s.ř. při hodnocení důkazů. Žalobce dále nad rámec výše uvedeného poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 64/2006, že platí, že převedl-li dlužník vlastnictví k nemovitosti na jiného, je za splnění dalších zákonem stanovených podmínek oprávněn odporovat takovému převodu podle § 42a obč. zák. i věřitel, který má k této nemovitosti zřízeno zástavní právo zajištující jeho pohledávku za dlužníkem. Možnost věřitele uspokojit jeho pohledávku ze zástavního práva totiž nemění nic na skutečnosti, že uvedeným zcizením vlastnictví k nemovitosti je zmařeno, tedy zkráceno uspokojení věřitelových práv výkonem rozhodnutí či exekucí z tohoto dlužníkova majetku.

93. Vzhledem k tomu, že žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména tedy rozsudek ze dne 25. 5. 2000 sp. zn. 31 Cdo 417/99, tak soud dospěl k závěru, že pokud doposud soud vycházel při svém rozhodování z právního názoru, že právní úkon dlužníka je odporovatelný jen tehdy, jestliže jej učinil v úmyslu zkrátit věřitele, který podal odpůrčí žalobu, tak s tímto právním názorem již nelze s ohledem na tuto judikaturu souhlasit, pokud dlužník činí odporovatelný právní úkon se záměrem zmařit uspokojení pohledávky věřitele ze svého majetku a má-li více věřitelů, tak dlužník zpravidla nerozlišuje, kterého z věřitelů jeho odporovatelný právní úkon postihne a ani v tomto směru nemůže dobře rozlišovat, neboť neví, který z jeho věřitelů se bude vyslovení odporu domáhat žalobou u soudu. Ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. proto neváže odporovatelnost právního úkonu dlužníka – na rozdíl od ust. § 42a odst. 1 obč. zák., které vymezuje aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě - na zkrácení uspokojení konkrétní vymahatelné pohledávky. Za odporovatelný považuje - jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení - takový právní úkon, který dlužník učinil v úmyslu zkrátit své věřitele, aniž by činil mezi nimi jakýkoliv rozdíl (zejména podle toho, zda uplatnili nebo neuplatnili odpor). Z hlediska ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. je tedy nerozhodné, zda úmysl dlužníka směřoval ke zkrácení všech jeho věřitelů nebo jen některých z nich, popřípadě zda dlužník činil právní úkon, aniž by jeho úmysl zkrátit své věřitele vůbec směřoval vůči konkrétním osobám, které proti němu mají pohledávku. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně podmínek odporovatelnosti podle ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák., nejde-li o právní úkon učiněný vůči osobám blízkým, nese - jak uvedeno již výše - věřitel (žalobce). Tyto procesní povinnosti splní ohledně úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele tehdy, jestliže tvrdí a prokáže, že právní úkon dlužník učinil v úmyslu zkrátit své věřitele, tj. osoby, které vůči němu měly v době právního úkonu pohledávku; z výše uvedeného vyplývá, že nemusí tvrdit a ani prokazovat, že úmysl dlužníka směřovat ke zkrácení jeho pohledávky, popřípadě pohledávky jiných konkrétních věřitelů. Podle ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. je podmínkou odporovatelnosti právnímu úkonu dlužníka, nejde-li o právní úkon učiněný vůči osobám jemu blízkým, také to, že dlužníkův úmysl zkrátit jeho věřitele musel být znám druhé straně. Vzhledem k tomu, že úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele nemusí směřovat vůči žalobci ani jiným konkrétním osobám, které mají za ním pohledávku, unese žalobce v tomto směru své břemeno tvrzení a důkazní břemeno, i když nebude tvrdit a prokazovat, že druhá strana věděla o konkrétních věřitelích dlužníka; postačí, jestliže bude tvrdit a jestliže prokáže, že druhá strana musela v době právního úkonu vědět, že dlužník má alespoň jednu nesplacenou pohledávku a že dlužník vůči ní učinil právní úkon v úmyslu zmařit její uspokojení (uspokojení svého věřitele).

94. Soud tedy vzhledem k doplněným žalobním tvrzením věc znovu právně posoudil, když přihlédl při hodnocení důkazů ke všemu, co vyšlo dokazováním o okolnostech významných pro věc v řízení najevo. Žalovaný v době, kdy byl učiněn žalobcem napadený právní úkon, věděl o tom, že společnost [právnická osoba] má dluh a sice z úvěru ve vztahu k bance ([právnická osoba].), tedy v daném případě musel žalovaný vědět, že [právnická osoba] má nesplacený dluh vůči bance z titulu úvěrové smlouvy, přičemž nebylo nikterak zajištěno, že tento úvěr bude dlužníkem bance splacen. Tedy soud žalobě vyhověl s ohledem na tuto výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, když tedy bylo zcela evidentní, že dlužník má věřitele, a to minimálně banku ([právnická osoba].) a nebylo předem jasné, kdo z věřitelů se bude vyslovení odporu domáhat žalobou u soudu, tedy dle výše cit. judikatury ust. § 42a odst. 2 obč. zák. neváže odporovatelnost právního úkonu dlužníka na zkrácení uspokojení konkrétní vymahatelné pohledávky a za odporovatelný považuje takový právní úkon, který dlužník učinil v úmyslu zkrátit své věřitele, aniž by činil mezi nimi rozdíl. Je tedy nerozhodné, zda úmysl dlužníka směřoval ke zkrácení všech jeho věřitelů nebo jen některých z nich, případně, zda dlužník činil právní úkon, aniž by jeho úmysl zkrátit své věřitele vůbec směřoval vůči konkrétním osobám, které proti němu mají pohledávku. Vzhledem k tomuto právnímu posouzení soud žalobě vyhověl.

95. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které u něj spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč (za žalobu) a 2 000 Kč (za odvolání), nákladech na zálohu na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, dále v nákladech právního zastoupení za 38 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bod. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, žaloba, replika ze dne 1. 10. 2014, účast na jednání dne 6. 10. 2016 trvajícím déle než dvě hodiny, replika odpůrčí žaloby ze dne 14. 10. 2016, účast na jednání dne 1. 12. 2016, 31. 1. 2017, 11. 4. 2017, 20. 7. 2017, 16. 11. 2017 (všechna tato jednání trvala déle jak dvě hodiny) a jednání dne 8. 2. 2018, které trvalo méně než dvě hodiny, vyjádření ze dne 22. 2. 2018, účast na jednání dne 5. 4. 2018 trvajícím méně než dvě hodiny, odvolání ze dne 30. 7. 2018, replika žalobce k vyjádření žalovaného ze dne 3. 1. 2020, účast na jednání dne 6. 6. 2019, účast na jednání dne 7. 1. 2020 trvajícím dvě hodiny, duplika žalobce k replice žalovaného ze dne 6. 1. 2020, a to ze dne 13. 3. 2020, účast na jednání dne 4. 8. 2020 trvajícím déle než dvě hodiny, závěrečný návrh žalobce ze dne 12. 8. 2020, odvolání ze dne 27. 11. 2020, návrh na doplnění dokazování ze dne 13. 12. 2021, účast na jednání dne 5. 4. 2022 trvajícím méně než dvě hodiny, reakce na vyjádření žalovaného ze dne 10. 5. 2022, účast na jednání dne 8. 11. 2022 trvajícím méně než dvě hodiny, návrh na doplnění dokazování ze dne 22. 11. 2022, účast na jednání dne 19. 1. 2023 trvajícím déle než dvě hodiny, vyjádření žalobce na výzvu soudu ze dne 3. 3. 2023, účast na jednání dne 7. 3. 2023 trvajícím méně než dvě hodiny), 38x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále cestovní náklady právního zástupce na jednání: dne 6. 10. 2016 ve výši 473 Kč (jízdné), dne 1. 12. 2016 ve výši 2 123,80 Kč (cestovné dne 1. 12. 2016 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 3,80 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 29,50 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 123,80 Kč, a to dle vyhl. č. 385/2015 Sb.), dne 31. 1. 2017 ve výši 2 148,46 Kč (cestovné dne 31. 1. 2017 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 28,60 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 148,46 Kč, a to dle vyhl. č. 440/2016 Sb.), dne 11. 4. 2017 ve výši 2 148,46 Kč (cestovné dne 11. 4. 2017 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 28,60 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 148,46 Kč, a to dle vyhl. č. 440/2016 Sb.), dne 20. 7. 2017 ve výši 2 148,46 Kč (cestovné dne 20. 7. 2017 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 28,60 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 148,46 Kč, a to dle vyhl. č. 440/2016 Sb.), dne 16. 11. 2017 ve výši 2 148,46 Kč (cestovné dne 16. 11. 2017 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 28,60 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 148,46 Kč, a to dle vyhl. č. 440/2016 Sb.), dne 8. 2. 2018 ve výši 2 212,24 Kč (cestovné dne 8. 2. 2018 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 29,80 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 212,24 Kč, a to dle vyhl. č. 463/2017 Sb.), dne 5. 4. 2018 ve výši 2 212,24 Kč (cestovné dne 5. 4. 2018 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 29,80 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 212,24 Kč, a to dle vyhl. č. 463/2017 Sb.), dne 6. 6. 2019 ve výši 2 334,59 Kč (cestovné dne 6. 6. 2019 na jednání u Krajského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 416 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,10 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 33,60 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 334,59 Kč, a to dle vyhl. č. 333/2018 Sb.), dne 7. 1. 2020 ve výši 2 332,36 Kč (cestovné dne 7. 1. 2020 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 31,80 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 332,36 Kč, a to dle vyhl. č. 358/2019 Sb.), dne 4. 8. 2020 ve výši 2 332,36 Kč (cestovné dne 4. 8. 2020 na jednání u Městského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 414,2 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Octavia, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 31,80 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 332,36 Kč, a to dle vyhl. č. 358/2019 Sb.), dne 5. 4. 2022 ve výši 2 788,24 Kč (cestovné dne 5. 4. 2022 na jednání u Krajského soudu v Brně za cestu [adresa] a zpět, celkem 416 km obě cesty, osobním vozidlem Škoda Rapid, reg. zn. [Anonymizováno], při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, cena za 1 l pohonných hmot motorová nafta 44,50 Kč, celkem činí náhrada za použití silničního motorového vozidla částku ve výši 2 788,24 Kč, a to dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), dne 7. 11. 2022 a 8. 11. 2022 ve výši 570 Kč (jízdné), dne 19. 1. 2023 ve výši 658 Kč (jízdné) a na jednání dne 7. 3. 2023 ve výši 628 Kč (jízdné), a DPH z nákladů právního zastoupení a cestovného ve výši 32 367,24 Kč. Náhrada nákladů řízení činí částku celkem ve výši 197 825,90 Kč.

Poučení