14 C 170/2019 - 451

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. vzhledem k celku na nemovitých věcech, a to - na pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], objekt k bydlení - na pozemku parc. č. [Anonymizováno], zahrada to vše aktuálně zapsáno na LV č. [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 145 562,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu – České republice, na účet Okresního soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení ve výši 41 009,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že její matka [jméno FO] byla ke dni svého úmrtí dne 19. 1. 2019, vlastnicí nemovitostí specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že matka dne 24. 1. 2007 převedla na žalovaného, bratra žalobkyně, nemovitosti na základě absolutně neplatné, příp. nicotné darovací smlouvy. Smlouvu podepsala ve stavu zmenšené svéprávnosti, kdy nebyla schopna projevit svou svobodnou a vážnou vůli a neuvědomovala si dopady svého jednání. Nebyla schopna sjednat ani smlouvu o poskytování právních služeb. Žalobkyně neměla vzhledem k matčinu stavu důvod se domnívat, že by nakládala se svým majetkem. Sepis darovací smlouvy inicioval žalovaný, přestože znal matčin stav. Žalobkyně se o darování dozvěděla až při projednávání dědictví. Jelikož se nemovitosti nestaly součástí pozůstalosti, žalobkyně se nestala jejich podílovou spoluvlastnicí a byla zkrácena na svém dědickém podílu. Žalobkyně v průběhu řízení ve vztahu k námitkám žalovaného uvedla, že se o svou matku za života starala. Byl to žalovaný, kdo jim bránil ve styku a kdo si ponechal její celoživotní úspory. Svéprávnost matky nelze dovodit ani ze smlouvy o poskytování sociální služby, neboť tu za matku podepsala zaměstnankyně městského úřadu. Žalobkyně sice dříve nabyla nemovitost, ale od babičky. Není ani pravdou, že by si opatřila od matky plnou moc k veškerému jednání. Pouze disponovala s jejím starobním důchodem, a to jen po dobu, kdy u ní bydlela. Žalobkyně konečně neuznala ani námitku vydržení, neboť žalovanému nesvědčí dobrá víra, když to byl on, kdo matku doprovázel do ordinací lékařů s tím, že má pochybnosti o jejím duševním zdraví, proto nemohl být v dobré víře, že matka darovací smlouvu uzavírá svobodně a je schopna posoudit důsledky svého jednání; držby nemovitosti se žalovaný ani řádně neujal. V průběhu řízení soud připustil změnu žaloby tak, že žalobkyně se domáhala určení, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. vzhledem k celku na nemovitých věcech specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Žalobkyni především nesvědčí naléhavý právní zájem. Matka darovala nemovitosti na základě svého svobodného rozhodnutí, ve kterém jí nebránilo žádné zdravotní omezení. Žalobkyně neprokázala, že matka nebyla způsobilá k podpisu smlouvy. Žalobkyně již dříve získala z rodinného majetku jednu nemovitost a matka považovala za spravedlivé, aby druhou získal žalovaný. K tomu měla matka s žalobkyní dlouhodobě konfliktní vztah. Sama dárkyně předem avizovala [tituly před jménem] [jméno FO] svůj záměr darovat žalovanému svůj domek s tím, že ani advokátce nevznikly pochybnosti o matčině způsobilosti. V době darování žila dárkyně sama a obstarávala si většinu svých věcí. Její stav se začal zhoršovat až v r. 2010. [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] dne 16. 2. 2007 uvedla, že matka potřebuje pomoc třetí osoby, učinila tak na žádost rodiny kvůli jejímu umístění do pečovatelského domu. Matce přitom nebyl dne 31. 8. 2007 přiznán příspěvek na péči proto, že nepotřebuje pomoc třetí osoby. Smlouvu o poskytování sociální služby podepsala za matku pracovnice městského úřadu, protože v tu dobu byla dočasně omezena po prodělané mozkové příhodě. Žalovaný poukázal, že v r. 2010 si žalobkyně nechala od matky podepsat, že za ni může jednat ve všech právních věcech, zejména pobírat důchod. Pokud žalobkyně v roce 2007 pochybovala o matčině svéprávnosti, musela si být vědoma neplatnosti jejího jednání o tři roky později. Žalovaný z procesní opatrnosti uplatnil námitku vydržení, když uvedl, že držbu převzal v dobré víře na základě darovací smlouvy, když nikdy neměl pochybnosti, že matka v době darování nebyla zcela svéprávná, žalovaný drží nemovitosti od roku 2007 nepřetržitě, užívá je, spravuje a hradí jejich provoz.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno mediační jednání, které nepřineslo žádný výsledek pro vyřešení věci.

4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 8. 2021, č. j. 14 C 170/2019-256, byla žaloba s původním petitem domáhajícím se určení, že [jméno FO] byla ke dni svého úmrtí vlastnicí specifikovaných nemovitostí, zamítnuta. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2022, č. j. 38 Co 192/2021-281, byl rozsudek zrušen a vrácen zdejšímu soudu k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování.

5. Soud provedl dokazování listinami, výslechem svědků a soudních znalců, na jehož základě zjistil níže popsaný skutkový stav.

6. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro k. ú. [adresa], LV č. [hodnota] ze dne 29. 8. 2019 i ze dne 11. 1. 2024, je žalovaný s účinky ke dni 1. 2. 2007 výlučným vlastníkem ve výrokové části rozsudku vymezených nemovitostí, a to na základě nabývacího titulu - darovací smlouvy ze dne 24. 1. 2007.

7. Darovací smlouvou ze dne 27. 1. 2007, sepsanou advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] (nyní [jméno FO]) a podepsanou účastníky v její kanceláři, převedla matka účastníků na žalovaného vlastnictví k předmětným nemovitostem. Smlouva obsahuje prohlášení smluvních stran, že je projevem jejich vážné, svobodné a ničím neomezené vůle. Smluvní strany současně pověřili advokátku k jejich zastupování v rámci vkladového řízení.

8. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k darování id. poloviny nemovitostí, aby došlo k úpravě vlastnických poměrů jako by nedošlo k darování s tím, že žalobkyně se o darovací smlouvě dozvěděla až v rámci projednání dědictví.

9. Dle usnesení zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], jímž byla schválena dohoda účastníků o rozdělení pozůstalosti po matce, dané nemovitosti nebyly zahrnuty do pozůstalosti. Dědici, kterými byli žalobkyně a žalovaný, nabyli dědictví rovným dílem.

10. Rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] ze dne 31. 8. 2007, č. j. [č. účtu] nebyl matce účastníků přiznán příspěvek na péči s odůvodněním, že není odkázána na péči třetí osoby. Podkladem pro rozhodnutí bylo stanovisko lékařské posudkové služby.

11. Přítel paní [jméno FO] [jméno FO] učinil formou notářského zápisu č. NZ [Anonymizováno] dne [datum] prohlášení, dle kterého se její stav začal zhoršovat v r. 2009, do té doby byla v pořádku, občas zapomínala. Ještě v roce 2010 ji navštěvoval v penziónu, bavili se, co je nového. O darování nemovitostí ho paní [jméno FO] informovala. Sdělila mu, že dcera již získala dům po babičce a s ohledem na dceřino chování dům raději daruje církvi nebo charitě, pokud jej nebude chtít syn. S dcerou měla časté konflikty, prý jí šlo jen o peníze, jinak se o ni nestarala. Po darování se s ní dcera přestala stýkat. [jméno FO] je přesvědčen, že paní [jméno FO] věděla, co činí. K darování došlo z její vůle, aby měla vše vyřešené, pokud by se s ní něco stalo.

12. Dle zápisů praktické lékařky [tituly před jménem] [jméno FO] z r. 2004 až 2007, si syn (žalovaný) dne 18. 4. 2005 stěžoval, že matka zapomíná. V zápisech ze dne 24. 9. 2007 a 13. 11. 2007 je poukazováno na chybějící hygienu matky i její domácnosti a na její neochotu si nechat pomoci s tím, že si nemoc nepřipouští.

13. Z lékařských zpráv ošetřující psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že paní [jméno FO] ji poprvé navštívila dne 26. 4. 2005 s tím, že si hůře pamatuje, co říkala. Lékařka vyslovila závěr, že se jedná o poruchy novopaměti. Co se týče roku 2007, dne 16. 2. pacientka sdělila, že se jí zhoršuje paměť, má problémy s dcerou, která jí dělá naschvály. Syn uvedl, že si všiml, že matka nevidí předměty před sebou, ač zrak má dobrý, víc a víc zapomíná. Lékařka diagnostikovala demenci Alzheimerova typu lehkého až středního stupně s poruchami chování. Dle lékařky pacientka vyžaduje celodenní péči, není schopna starat se o své peníze, jednat s úřady. Dne 14. 3. poruchy paměti nadále trvaly, pacientka se cítila lépe, byla orientována, nebyla tolik paranoidní vůči dceři, lékařka diagnostikovala demenci středního stupně. Dle zprávy ze dne 10. 5. se matka podle syna chovala vůči dceři méně agresivně. Při vyšetření dne 2. 7. byla matka orientována a cítila se dobře, hovořila s mírnými konfabulacemi, v popředí paranoidní tendence vůči dceři. Dne 30. 8. připustila, že zapomíná, dle lékařky se jednalo o demenci těžkého stupně s poruchou chování, měla být zlá vůči rodině, jejíž péči odmítala, syna poznávala, syn sdělil, že byla podána žádost o umístění do domova na Pískách. Lékařka doporučila umístění do ústavu sociální péče. Dle zprávy ze dne 15. 11. se stav mírně upravil, snížila se agresivita, dceru ale odmítá pouštět do domu, na testování lékařky reagovala negativně. Co se týče roku 2008, dne 28. 2. se matčin stav dle syna zhoršoval, vyfackovala ho, v ordinaci mu skákala do řeči, že není nemocná, posvítí si na to, aby z ní dělali nemocnou, dle lékařky je egocentrická, agresivní a hyperemotivní. Dne 15. 4. lékařka konstatovala, že demence s poruchami chování postupuje, není schopna se s kýmkoliv domluvit. Dne 26. 6. syn lékařce sdělil, že matka se pohádala s pečující sousedkou i s dcerou, a to kvůli majetku, sestra mu závidí, že mu matka odkázala domek. Dle zprávy z 20. 11. se u matky zhoršují stavy zmatenosti, dle lékařky se jedná o těžkou poruchu novopaměti. Co se týče roku 2009, dne 9. 4. lékařka konstatovala demenci středního stupně, pacientka byla pasivní. Dle zprávy ze 7. 5. žila v jednom domě s dcerou, která se o ni starala společně s vnučkou. Ze zprávy z 14. 5., vypracované k žádosti příbuzných v souvislosti s žádostí o matčino umístění do domu s pečovatelskou službou, trpí demencí těžkého stupně, u pacientky dochází od r. 2005 k výraznému a těžkému postižení psychických funkcí s tím, že od této doby jsou dány podmínky pro zahájení řízení ke zbavení způsobilosti. Je nesoběstačná, zhoršuje se chování, je paranoidní vůči dceři, nechce spolupracovat v péči o sebe ani dům. Dne 2. 6. dcera sdělila, že se k nim matka chová hůře.

14. Podle lékařské zprávy psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 10. 2011 byla matka závislá na pomoci ostatních, orientovaná jen částečně, trpěla demencí středního stupně, v posledním roce bez progrese. Psychiatrička také ve zprávě ze dne 14. 7. 2017 konstatovala demenci středního stupně.

15. K posouzení stavu dárkyně vypracoval dne 14. 9. 2020 znalec v odvětví psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO] posudek č. [hodnota]. Znalec dospěl k závěru, že posuzovaná trpěla v rozhodnou dobu demencí lehkého až středně těžkého stupně u Alzheimerovy nemoci, tato duševní nemoc ji ale nečinila neschopnou k uzavření darovací smlouvy. Z větší části byla schopna rozpoznávat a ovládat své jednání, tyto funkce byly sníženy nepodstatně, byla také schopna z větší části pochopit význam uzavření smlouvy a posoudit následky svého jednání. Znalec by bez cíleného vyšetření nedokázal určit, zda byly splněny podmínky pro omezení způsobilosti. Pouhé stanovení diagnózy není pro takové posouzení dostatečné.

16. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi doplnil, že posuzovaná byla v rozhodnou dobu schopna minimálně ze 2/3 rozpoznávat a ovládat své jednání a v tomto rozsahu pochopit význam uzavřené darovací smlouvy. Znalec zdůraznil, že [tituly před jménem] [jméno FO] viděla posuzovanou 3 týdny po podpisu smlouvy. Osoba, která by nebyla schopná a způsobilá uzavřít smlouvu, by již nebyla orientovaná v místě a čase, nebyla by schopná zajišťovat svoje osobní potřeby. To však psychiatrička vyloučila. [jméno FO] jde o zprávu ze dne 14. 5. 2009, k té znalec přistupoval s tím, že byla vypracována jako podklad k žádosti o umístění posuzované do ústavu sociální péče.

17. Soudní znalec z odvětví psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO] vypracoval k žádosti žalobkyně dne 4. 1. 2021 znalecký posudek č. [hodnota], při jehož zpracování vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], lékařských zpráv [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec dospěl k závěru, že dárkyně nedokázala plně chápat význam a smysl darovací smlouvy, nedokázala posoudit následky svého jednání. Trpěla minimálně středně těžkou demencí, nebyla schopna samostatně a vědomě jednat, její ovládací schopnosti byly významně snížené. U posuzované byly splněny podmínky k „podání omezení“ způsobilosti, patrně by nemohla uzavírat smlouvy a nakládat s vyšší hotovostí. 18. [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém vyjádření ze dne 27. 1. 2021 ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že nesouhlasí s jeho tvrzením, že posuzovaná trpěla demencí minimálně od r. 2005. Takový závěr nevyplývá ani z lékařských zpráv ani z medikace. Demence byla poprvé diagnostikována až 16. 2. 2007, kdy byl stupeň demence stanoven jako lehký až středně těžký. [tituly před jménem] [jméno FO] podle [tituly před jménem] [jméno FO] nesprávně posoudil schopnost posuzované chápat význam a smysl uzavřené smlouvy. [tituly před jménem] [jméno FO] dále poukázal i na svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], která posuzovanou znala i jako obyvatelku téže obce. Posuzovanou popsala jako dominantní, narcistickou a aktivní osobu. Takový typ osoby trvá na svých rozhodnutí a je méně zneužitelný. To přispívá k tomu, že bylo vůlí dárkyně uzavřít smlouvu.

19. Soudní znalec z odvětví psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO] vypracoval k žádosti žalobkyně dne 13. 1. 2021 znalecký posudek č. [Anonymizováno], při jehož zpracování vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], lékařských zpráv [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Dospěl k závěru, že posuzovaná přinejmenším od r. 2005 trpěla demencí lehkého až středního typu se sekundárními poruchami chování v podobě bludné paranoidity vůči dceři. Bylo na místě zahájit řízení o úpravu způsobilosti k právním úkonům. Posuzovaná nebyla schopna činit závažná majetkoprávní jednání, byla ovlivnitelná a smlouvu uzavřela z chorobné motivace vůči dceři. 20. [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém vyjádření ze dne 22. 2. 2021 ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že z ničeho neplyne, že k rozvoji demence docházelo již od r. 2005. [právnická osoba] příliš zdůrazňuje symptomy BPSD, které [tituly před jménem] [jméno FO] ve své diagnóze neuvádí. [tituly před jménem] [jméno FO] setrval na tom, že není možné určit, v jakých oblastech by byla posuzovaná omezena. Opětovně poukázal na osobnostní rysy dárkyně.

21. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], uvedla, že paní [jméno FO] byla její psychiatrickou pacientkou od r. 2005 do r. 2009, vyhledala ji poté, co se uhodila do hlavy. Na první schůzce, kam ji dovedl syn (žalovaný) diagnostikovala poruchu novopaměti, to znamená stará paní se sklerózou. Nejpodrobněji byla vyšetřena dne 30. 8. 2007 v souvislosti s žádostí rodiny o umístění do ústavu sociální péče, kdy jim svědkyně potvrdila, že paní [jméno FO] je nemocná. Závěr byl demence smíšeného typu těžkého stupně s poruchou chování a svědkyně doporučila umístění do ústavu sociální péče. Dne 15. 11. 2007 již bylo možné hovořit o snížené svéprávnosti, v této době již nepoznávala dceru a nepouštěla ji do domu. Svědkyně se nedokázala vyjádřit k tomu, zda a kdy byla paní [jméno FO] schopna rozpoznat obsah a důsledky darování. Celý život byla dominantní, projevovala nadměrně svoji vůli a svědkyně si myslí, že v roce 2007 věděla, co je její majetek. Na vyšetření s ní chodil syn, později i dcera.

22. Advokátka [tituly před jménem] [jméno FO] ve své svědecké výpovědi uvedla, že o sepis darovací smlouvy ji ústně požádala paní [jméno FO] někdy před Vánocemi. Sepis smlouvy si následně objednal žalovaný. V rámci vkladového řízení svědkyně zastupovala oba. Nevznikly jí žádné pochybnosti o příčetnosti paní [jméno FO], normálně komunikovala, byla orientovaná v místě a čase, nebyla omezena ani pohybově, smlouvu před advokátkou podepsala. Advokátka před dárkyní přečetla celou smlouvu, ta chápala, k čemu slouží plná moc pro vkladové řízení i co je věcné břemeno.

23. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] během svého výslechu uvedl, že trvá na závěrech svého znaleckého posudku, v němž na základě zdravotnické dokumentace dospěl k závěru, že paní [jméno FO] v době uzavření smlouvy nebyla způsobilá k právním úkonům vlivem minimálně středně těžké demence. Objasnil, že pokud je diagnostikován lehký až středně těžký stupeň demence, pak pro forézní postup zpracování posudku je třeba vždy brát horší verzi nebo stav onemocnění. Když paní [jméno FO] byla vyšetřena 3 týdny „před podpisem“ (dle kontextu se jedná o zřejmé přeřeknutí) smlouvy, tak víme, že její kognitivní funkce byly ve stejném stavu, nemohly se zhoršit, a proto toto vyšetření můžeme použít pro hodnocení stavu vyšetřované v době podpisu smlouvy. A víme-li z tohoto vyšetření, že paní [jméno FO] nebyla schopna tzv. „testu hodin“ ani „testu MMSE“, znamená to, že stupeň demence byl pravděpodobně horší. Dále znalec uvedl, že ani u středně těžké demence nemusí být na první pohled patrné, že osoba demencí trpí, laik to nemusí poznat, často to ani nejbližší rodina nepozná, dokonce ani notář to nemusí rozpoznat. Znalec zmínil pojem tzv. sociální fasády, což je obraz vyšetřovaného, na který je okolí zvyklé, nemocný se chová, jak je zvyklý, selhává až v pro něj nových situacích, např. v novém prostředí, při nutnosti nějaké sociální interakce, což může být např. i podpis nějaké smlouvy. U středně těžké demence se automaticky předpokládá, že posuzovaný není schopen právních úkonů s výjimkou běžných úkonů. Znalec má za to, že pochopit, iniciovat a podepsat darovací smlouvu, jejímž předmětem je nemovitost, lidé s tímto stupněm demence nejsou schopni.

24. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že pro vypracování znaleckého posudku vycházel ze zdravotnické a ambulantní dokumentace paní [jméno FO], přičemž jiné podklady pro jeho vypracování nepotřeboval, neboť zdravotní záznamy, co měl k dispozici, měly jednoznačnou a zjevnou vypovídající hodnotu. Znalec zdůraznil, že demence je chronické onemocnění, které nevznikne za měsíc. Poukázal na skutečnost, že výpovědi účastníků řízení se ve vztahu k posuzované osobě často zásadně liší. Znalec zdůraznil, že jeho závěry se naprosto shodují se závěry [tituly před jménem] [jméno FO]. Proč [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl na základě stejných podkladů k zásadně jiným závěrům, nebyl [právnická osoba] schopen říct, přitom uvedl, že jeho závěry považuje za nesprávné. Dále v té souvislosti uvedl, že on má více zkušeností s pacienty trpícími demencí než [tituly před jménem] [jméno FO]. [právnická osoba] zopakoval svůj závěr, že paní [jméno FO] v roce 2007 nepochybně trpěla demencí, a to v únoru, tedy necelý měsíc po uzavření předmětné smlouvy, byly její poruchy paměti již ve středním stupni demence. Na tuto demenci nasedaly i typické poruchy chování a emotivity jako chorobná vztahovačnost a paranoidita vůči dceři. Vzhledem ke své dlouholeté znalecké a lékařské praxi je znalec přesvědčen, že posuzovaná v roce 2007 nebyla schopna uzavírat právní úkony týkající se jejího majetku a vyšších finančních částek. Poukázal rovněž na to, že ani rodinní příslušníci, kteří jsou s nemocným v pravidelném kontaktu, nemusí toto onemocnění rozpoznat a můžou jej považovat jen za výpadky paměti. Dle [právnická osoba] je u každé osoby trpící demencí v takové míře a hloubce příznaků, jak bylo zdokumentováno ve zdravotnické dokumentaci [tituly před jménem] [jméno FO] z února 2007, dán důvod k posouzení svéprávnosti a případnému ustanovení opatrovníka. Znalec uvedl, že trvá na svém závěru znaleckého posudku, kde uvádí, že k rozvoji a progresi demence, především v podobě zhoršující se poruchy paměti u posuzované docházelo prokazatelně od jara 2005. Dle znalce vývoj stavu posuzované v letech 2005 až 2007 jednoznačně prokázal, že její stav v roce 2005 byl způsoben Alzheimerovou nemocí, která posléze progradovala. Zda osoba trpící takovou demencí je schopna se sama o sebe postarat, není znalec schopen určit bez osobního vyšetření. [právnická osoba] se domnívá, že právník ani notář nejsou schopni rozpoznat, zda požadavek na sepsání nějaké smlouvy je skutečná vůle daného člověka, to je schopen rozpoznat psychiatr.

25. Svědkyně [jméno FO], dcera žalobkyně a vnučka paní [jméno FO], vypověděla, že se se svou babičkou v roce 2007 viděla asi dvakrát, babička k ní přijela na návštěvu na jaře, a to autobusem do [Anonymizováno], kam pro ni svědkyně dojela autem. Zda babička běžně sama cestovala autobusem svědkyně nevěděla. Během návštěvy spolu normálně komunikovaly, bavily se i o věcech, které se staly před x lety. Svědkyně si v období roku 2007 nevšimla žádných změn v chování či vyjadřování své babičky, nevšimla si, že by začala zapomínat ani si nevšimla jakýchkoli problémů s hygienou. Svědkyně si nebyla jista, zda babička užívala nějaké léky, možná léky na tlak. Zda byla babička někde hospitalizována svědkyně nevěděla, možná na LDNC v [Anonymizováno], ale nebyla si jistá. Netušila ani, jestli chodila sama k lékaři a sama užívala léky či zda nad ní někdo dohlížel. Vztah babičky a její dcery (žalobkyně) označila svědkyně za relativně dobrý v rámci možností, někdy to zaskřípalo. O žádných konfliktech v rodině svědkyně nevěděla. Dle svědkyně babička roce 2007 a následně žila sama, zda jí chodil někdo vypomáhat s domácností to nevěděla, nevěděla ani, zda ji navštěvovala žalobkyně. Často ji navštěvoval pan [jméno FO]. Ona sama babičce v letech 2007 – 2009 s ničím nepomáhala. Babička se svědkyní nemluvila o tom, že by dům, v němž bydlela na někoho převedla. Dále svědkyně vypověděla, že v roce 2010 na tom byla babička psychicky hůř, zapomínala a „už se jí to prostě pletlo“, svědkyni poznávala.

26. Svědkyně [právnická osoba], sousedka paní [jméno FO], vypověděla, že se s paní [jméno FO] vídala často, přitom nepoznala, že by v roce 2007 měla nějaké zdravotní potíže, nevšimla si problémů s pamětí ani s osobní hygienou. Zda užívala nějaké léky svědkyně nevěděla, nevěděla ani, zda byla paní [jméno FO] někdy vyšetřena psychiatrem. [jméno FO] bydlela sama, často za ní jezdil žalovaný, žalobkyně ji nenavštěvovala. O tom, že by paní [jméno FO] měla s žalobkyní nějaký konflikt ani jaký spolu měly vztah, svědkyně nevěděla, neptala se jí na to. Dle svědkyně byla paní [jméno FO] v roce 2007 „normálně zdravá“, chodily spolu do kostela, došla všude. Až potom se její zdravotní stav změnil, ale svědkyně nevěděla, kdy to bylo. Svědkyně nevěděla o tom, že by paní [jméno FO] na někoho převáděla dům, v němž bydlela.

27. Za účelem odstranění pochybností a rozporů mezi vzájemně rozpornými znaleckými posudky, které nebyly v řízení odstraněny ani výslechy všech dotčených znalců, zadal soud vypracovat ústavní revizní znalecký posudek Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici [adresa]. V tomto posudku č. [Anonymizováno] ze dne 7. 7. 2023 dospěl znalecký ústav k závěrům, že posuzovaná paní [jméno FO] trpěla demencí Alzheimerova typu, přičemž ke dni 24. 1. 2007 byla její psychiatrická diagnóza lehká až střední demence. V posudku se dále uvádí, že osoba trpící středně těžkou demencí Alzheimerova typu není schopna činit svobodně a vážně, při uvědomění si všech dopadů, dispozice s nemovitými věcmi. Dle znalců znaleckého ústavu bylo rozhodování posuzované v době uzavření předmětné darovací smlouvy forenzně podstatně ovlivněno a posuzovaná tak nebyla schopna posoudit adekvátním způsobem inkriminované jednání, nebyla schopna racionálně zhodnotit jednání jako jsou smlouvy, nebyla schopna posoudit právní texty, nebyla schopna rozhodovat o svém majetku. Následky uzavření darovací smlouvy na nemovité věci uzavřené dne 24. 1. 2007 nebyla posuzovaná způsobilá posoudit a své jednání ovládnout, neboť i lehká demence vede k forenzně podstatnému ovlivnění rozpoznávacích a ovládacích schopností. Již u lehké formy demence je přítomna porucha pozornosti, paměti, orientace, kvality a výkonnosti myšlení, je přítomna emoční labilita, afektivní zkreslení obsahu myšlení a instabilita nálady, je narušena kvalita a výkonnost myšlení a zejména úsudku, toto narušení nebývá často odhaleno, neboť v rutině běžného života nejsou vysoké nároky na úsudek. Postižení jsou vysoce manipulovatelní a ovlivnitelní, jednání je nedostatečně racionální a nepromyšlené. Navíc u posuzované byla přítomna i paranoidita bludné hloubky zaměřená vůči dceři, která ji mohla chorobným způsobem motivovat k uvedenému jednání. Klíčové pro stanovení psychiatrické diagnózy bylo u všech posuzujících znalců proběhlé vyšetření odborným lékařem – psychiatrem; vyjádření laiků, kteří navíc zaujímají nikoli neutrální postoj, nemají oproti lékařskému vyšetření velkou výpovědní hodnotu.

28. Soudem byl vyslechnut znalec [tituly před jménem] [právnická osoba], spoluautor revizního znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 7. 7. 2023. Znalec vypověděl, že při vypracování posudku znalci vycházeli z předložené dokumentace a z předložených znaleckých posudků, měli k dispozici celý spis včetně rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] ze dne 31. 8. 2007, č. j. [č. účtu]. Klíčové přitom byly předchozí znalecké posudky, které ústavní znalci posuzovali a zaměřili se zejména na jejich hodnocení. Předchozí znalci se shodli na tom, že posuzovaná se v době uzavření darovací smlouvy nacházela ve stavu lehké až středně těžké demence, neshodli se, zda byla schopna tento právní úkon učinit či nikoli. Znalec uvedl, že lidé s lehkou až středně těžkou demencí jsou schopni jednoduchých právních úkonů jako nákup v obchodě nebo cestování hromadnou dopravou, nejsou však schopni složitých právních úkonů jako sepis závěti nebo darování nemovitosti, neboť nejsou schopni posoudit všechny důsledky takového právního úkonu. Dle znalce lidé s lehkou demencí zvládnou běžný život, v zátěžových a složitých situacích však selhávají. U posuzované byla demence testována psychiatričkou již v roce 2005, 3 týdny po uzavření předmětné smlouvy u ní byly zjištěny poruchy paměti a nasazeny léky na demenci. Tedy proces patologicky nastal již v roce 2005 s tím, že 3 týdny po uzavření právního úkonu byly zjištěny již vážné poruchy. Lidé s demencí jsou patologicky ovlivnitelní. Je přirozené, že příbuzní si nevšimnou nastupující demence, lehká demence nemusí být laikům na první pohled zjevná.

29. Jelikož je žalovaný v současné době v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník nemovitostí, jejichž spoluvlastnictví se žalobkyně žalobou domáhá, je zde dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení spoluvlastnického práva. Soud při tom vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, v němž bylo řečeno, že podle ustálené soudní praxe (navazující na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, podle nějž je naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, určovací žaloba nemůže být zpravidla opodstatněná tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti) má určovací žaloba podle ustanovení § 80 o. s. ř. především preventivní charakter a má místo především tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1072/2004, a ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1685/2004, vyslovil, že spor o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitý majetek, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem takového majetku v okamžiku smrti, v nich uvedené závěry však nelze bez dalšího aplikovat s ohledem na změnu právní úpravy účinnou od 1. 1. 2014, která již po pravomocném vydávání rozhodnutí o dědictví (§ 188 z. ř. s.) nepřipouští projednání těch aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti, které účastníci učinili spornými. Z výše nastíněného plyne, že dědicové se mohou za stávající právní úpravy svých práv domáhat rovněž žalobou mimo řízení o pozůstalosti. Uplatnit svá práva žalobou mimo řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 189 z. ř. s. sice dědic může ještě před skončením řízení o pozůstalosti (ve vztahu k obsahově totožné předešlé právní úpravě srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005, nebo podle současné právní úpravy rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020), předpokladem však je, že jde o práva k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti při projednání pozůstalosti v důsledku neshody dědiců na rozhodných skutečnostech nepřihlížel. Naléhavý právní zájem na určení, že určitá mezi dědici sporná věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, může být dán z logiky věci jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 z. ř. s.), neboť jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak to ostatně plyne i z § 180 odst. 2 z. ř. s. Nicméně od okamžiku, kdy nabude usnesení o dědickém právu právní moci, zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost aktiv (či pasiv) byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s. jakkoliv zohledněna v rámci pozůstalostního řízení (řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Zákon naopak výslovně stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva (či pasiva) pozůstalosti může definitivně vyřešit jen v řízení sporném, přičemž z hlediska zvažovaného naléhavého právního zájmu je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv (či pasiv) náležejících ke dni smrti zůstaviteli. Řečeno jinak po právní moci usnesení o dědickém právu se může dědic domáhat ve svůj prospěch vůči ostatním dědicům zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována jako jeden z dědiců sporného aktiva, stejně jako žalovaný je pasivně legitimován jako druhý z dědiců sporného aktiva.

30. Co se týče rozhodné právní úpravy, soud vzhledem k době sjednání darovací smlouvy v r. 2007 ve věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014) se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy.

31. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

32. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

33. Podle § 38 odst. 1 obč. zák., neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Podle odst. 2 téhož ustanovení je rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

34. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

35. Podle § 130 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

36. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

37. Soud má na základě provedených důkazů a jejich hodnocení podle § 132 o. s. ř. za prokázané a mezi účastníky ani nebylo sporu, že matka obou účastníků, [jméno FO], byla výlučným vlastníkem shora vymezených nemovitostí, přičemž ke dni 29. 8. 2019, resp. 11. 1. 2024 je jako výlučný vlastník těchto nemovitostí v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, a to na základě nabývacího titulu darovací smlouvy ze dne 24. 1. 2007 s právními účinky vkladu ke dni 1. 2. 2007. Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že matka účastníků a žalovaný uzavřeli dne 24. 1. 2007 darovací smlouvu, na jejímž základě matka převedla na žalovaného vlastnické právo ke shora vymezeným nemovitostem. Matka v době sjednání darovací smlouvy trpěla demencí Alzheimerova typu, ale nebyla zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a ani takové řízení nebylo zahájeno. Konečně bylo prokázáno a zároveň mezi účastníky panovala shoda v tom, že v rámci pozůstalostního řízení po zesnulé paní [jméno FO] byla pozůstalost rozdělena rovným dílem mezi žalobkyni a žalovaného, přičemž předmětné nemovitosti do pozůstalosti zahrnuty nebyly. Sporné mezi účastníky bylo tedy to, zda matka účastníků byla v době podpisu darovací smlouvy způsobilá tuto smlouvu platně uzavřít, tedy zda ve smlouvě projevila svou vážnou a skutečnou vůli a zda si uvědomovala obsah a následky tohoto právního úkonu.

38. Jelikož matka účastníků nebyla rozhodnutím soudu zbavena či omezena ve způsobilosti k právním úkonům, darovací smlouva může být v tomto případě neplatná pouze z důvodu uvedeného v § 38 odst. 2 obč. zák. Soud se proto zabýval tím, zda matka účastníků jednala při sjednání smlouvy v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Za situace, kdy osoba není zbavena či omezena v této způsobilosti, je třeba podle soudu ctít tzv. presumpci zdraví, to znamená, že na osobu je třeba pohlížet jako na zdravou a způsobilou k právním úkonům, není-li přesvědčivě prokázán opak. Neplatnost právního úkonu podle § 38 odst. 2 obč. zák. proto vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu nedokázal posoudit následky svého jednání (tj. posoudit práva či povinnosti, které z jeho jednání vzniknou, změní se nebo zaniknou), event. nebyl (ani) schopen své jednání ovládnout. Je vyloučeno činit závěr o jednání v duševní poruše na základě domněnek či pravděpodobnosti, které neumožňují učinit zcela jednoznačný skutkový závěr, na jehož základě by bylo možné aplikovat citované ustanovení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011).

39. Podle soudu nelze klást rovnítko mezi diagnózou osoby (zde demence u Alzheimerovy choroby) a nezpůsobilostí k právním úkonům. K posouzení otázky, zda matka účastníků při darování nemovitostí jednala v duševní poruše, která ji v daném okamžiku činila nezpůsobilou k tomuto darování, soud nechal na základě § 127 odst. 1 o. s. ř. vypracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], z něhož vyplynulo, že dárkyně nebyla v době darování nezpůsobilá k právnímu jednání, skutečnost, že trpěla demencí lehkého až středního stupně, nevylučuje, že nemohla počátkem roku 2007 platně darovat nemovitosti žalovanému. V době podpisu smlouvy byla z větší části schopna rozpoznávat a ovládat své jednání, tyto její schopnosti sice byli pro její nemoc sníženy, ale ne natolik, aby jí to vyloučilo z možnosti dispozice se svým majetkem formou darování, minimálně ze 2/3 byla schopna pochopit význam uzavřené darovací smlouvy. K rozdílnému závěru, tedy k závěru, že paní [jméno FO] k rozhodnému dni 24. 1. 2007 nedokázala plně chápat význam a smysl darovací smlouvy, když nedokázala posoudit následky svého jednání, a nebyla tedy schopna platně činit takto závažné majetkoprávní jednání, dospěli ve svých znaleckých posudcích předložených žalobkyní soudní znalci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

40. Soud pro úplnost, ve vztahu k námitce žalovaného, že znalecký posudek [právnická osoba] není znaleckým posudkem ve smyslu § 127a o. s. ř., konstatuje, že posudek obsahuje prohlášení, že znalec si je vědom následků při nepravdivě podaném posudku, sice nikoliv ve znalecké doložce, nýbrž v předchozím odstavci.

41. Vzhledem k tomu, že rozporné závěry znaleckých posudků na posouzení, zda paní [jméno FO] byla způsobilá chápat smysl a význam darovací smlouvy uzavřené dne 24. 1. 2007 a zda byla schopna posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout, se nepodařilo odstranit ani po vyslechnutí všech třech znalců, nemohly být tyto znalecké posudky dostatečným podkladem pro rozhodnutí (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Pro odstranění těchto rozporů zadal soud vypracovat ústavní revizní znalecký posudek Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici [adresa], z něhož vyplynulo, že posuzovaná paní [jméno FO] v důsledku lehké až střední demence Alzheimerova typu nebyla schopna posoudit adekvátním způsobem uzavření darovací smlouvy na nemovité věci dne 24. 1. 2007, když nebyla schopna racionálně zhodnotit toto jednání, nebyla způsobilá posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout, nebyla schopna rozhodovat o svém majetku. Za podstatné považuje soud i vyjádření znalců znaleckého ústavu, že pro stanovení psychiatrické diagnózy bylo u všech posuzujících znalců proběhlé vyšetření odborným lékařem – psychiatrem. A vyjádření laiků, osob, které s posuzovanou přicházely do kontaktu, tedy osob s nikoli neutrálním, ale zaujatým postojem, nemají oproti lékařskému vyšetření velkou výpovědní hodnotu. Soud považuje tento znalecký posudek za úplný, dostatečně podrobný a přesvědčivý a po jeho doplnění a upřesnění výslechem znalce [právnická osoba] je zcela zřejmé, na základě, jakých úvah ústavní znalci dospěli ke svým závěrům, když za stěžejní vzal soud zjištěnou skutečnost, že osoba ve stavu lehké až středně těžké demence (což prokazatelně ke dni uzavření smlouvy byla paní [jméno FO], když na tomto se shodli všichni výše uvedení znalci včetně [tituly před jménem] [jméno FO]) není schopna učinit právní úkon spočívající v darování nemovitosti.

42. Závěry revizního znaleckého posudku jsou přitom plně v souladu se závěry znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba] stejně jako s předloženými lékařskými zprávami, z nichž všichni výše uvedení znalci především vycházeli. Konkrétně se zápisy praktické lékařky [tituly před jménem] [jméno FO] (již v roce 2005 si žalovaný stěžuje, že matka zapomíná, na podzim roku 2007 chybí hygiena v její domácnosti, není ochotna si nechat pomoci, nepřipouští si nemoc), se zprávami ošetřující psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO], (v dubnu 2005 konstatovány poruchy novopaměti, 16. 2. 2007, tzn. 23 dní po sepisu smlouvy, zhoršující paměť, diagnostikována demence Alzheimerova typu lehkého až středního stupně s poruchami chování, vyžadována celodenní péče, pacientka neschopna jednat s úřady, 30. 8. 2007 demence těžkého stupně s poruchou chování, zapomíná, zlá vůči rodině, péči odmítá, 14. 5. 2009 konstatováno, že již od r. 2005 dochází k výraznému a těžkému postižení psychických funkcí, již od této doby byly ve věci dány podmínky k zahájení řízení ke zbavení způsobilosti, pacientka nesoběstačná, paranoidní vůči dceři, v průběhu let postupně se zhoršující stav) i ze zprávami psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] (v říjnu 2011 demence středního stupně, závislost na ostatních, orientovaná jen částečně, v červenci 2017 demence středního stupně). Ve své výpovědi pak [tituly před jménem] [jméno FO] zmínila vyšetření paní [jméno FO] ze dne 30. 8. 2007 jakožto nejpodrobnější (diagnostikována demence smíšeného typu těžkého stupně s poruchou chování), jinak její výpověď žádná významnější zjištění nepřinesla (toliko si myslela, že paní [jméno FO] v roce 2007 věděla, co je její majetek, nedokázala se však vyjádřit, zda a kdy byla paní [jméno FO] schopna rozpoznat obsah a důsledky darování). Soud nepřehlíží, že zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 5. 2009 byla vypracována k žádosti příbuzných v souvislostí s žádostí o matčino umístění do domu s pečovatelskou službou, obdobně že i ve zprávě ze dne 30. 8. 2007 se uvádí, že byla podána žádost o umístění do domova na Pískách, lékařka doporučuje umístění do ústavu sociální péče. Soud má za to, že i když tyto zprávy byly vyhotoveny za účelem přijetí paní [jméno FO] do zařízení sociální péče, tak lékařka zde uvedla pravdivé informace o zdravotním stavu pacientky, což ostatně vyplynulo i z jejího výslechu, kdy uvedla, že ve zprávě ze dne 30. 8. 2007 na žádost rodiny potvrdila, že paní [jméno FO] je nemocná a uvedla diagnózu.

43. Pokud paní [jméno FO] nebyl rozhodnutím městského úřadu dne 31. 8. 2007 přiznán příspěvek na péči, neboť není odkázána na péči třetí osoby, kdy podkladem pro takovéto rozhodnutí bylo stanovisko lékařské posudkové služby, k tomu soud uvádí, že tato skutečnost jakkoli neprokazuje stav duševního zdraví paní [jméno FO], o tom, zda byla schopna racionálně zhodnotit své jednání, zda byla způsobilá posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout, či dokonce zda byla schopna rozhodovat o svém majetku. Jak vyplývá z revizního znaleckého posudku i ze shodného vyjádření znalců z odvětví psychiatrie ([tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba], [právnická osoba]) osoby s lehkou až středně těžkou demencí zvládají běžný život, zvládají běžné právní úkony, proto pokud byla paní [jméno FO] fyzicky v pořádku, pak péči třetí osoby pro běžný život opravdu nemusela potřebovat (ostatně dle výpovědí řady svědků v té době bydlela sama a pečovala o sebe sama), byť zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] z 16. 2. 2007, hovoří o tom, že paní [jméno FO] naopak celodenní péči vyžadovala. To však nic nemění na tom, že paní [jméno FO] dle názorů znalců (vyjma [tituly před jménem] [jméno FO]) potřebovala opatrovníka pro složitější právní úkony, pro jednání s úřady či pro zacházení s většími finančními obnosy.

44. S ohledem na jeden ze závěrů revizního znaleckého posudku, že pro stanovení psychiatrické diagnózy jedince nemají vyjádření laiků, kteří navíc zaujímají nikoli neutrální postoj, oproti lékařskému vyšetření velkou výpovědní hodnotu, který zazněl rovněž během výslechů znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (hovořil o tzv. sociální fasádě, uvedl, že ani notář nemusí rozpoznat demenci), znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (dle jeho názoru ani právník nebo notář nejsou schopni rozpoznat, zda požadavek na sepsání smlouvy je skutečná vůle daného člověka, rozpozná to jen psychiatr) i znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] (uvedl, že lidé s lehkou demencí zvládnou běžný život, je přirozené, že příbuzní si nevšimnou nastupující demence), soud nepřikládal příliš velkou váhu výpovědím svědků laiků, tzn. nikoli lékařů – psychiatrů, avšak rovněž k těmto výpovědím přihlédl. [jméno FO] [jméno FO] byl přítelem paní [jméno FO], pak už jen z tohoto důvodu byl nějakým způsobem zaujatý (pozitivní vztah), navíc se s paní [jméno FO] setkával v běžných situacích (povídali si) a v jí známém prostředí (doma, v penzionu), potvrdil špatné vztahy paní [jméno FO] s žalobkyní.

45. Advokátka [tituly před jménem] [jméno FO] se svým výslechem souhlasila a žalovaného označila za svého dřívějšího klienta. Ten ji dne 1. 6. 2020 ve smyslu § 21 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii písemně zprostil mlčenlivosti ohledně sepsání a uzavření předmětné darovací smlouvy. Co se týče věrohodnosti této výpovědi, soud z ničeho nedovodil, že by advokátka vypovídala účelově a tendenčně ve prospěch žalovaného či v neprospěch žalobkyně anebo že by si byla vědoma možné kolize zájmů účastníků řízení v době sepisování smlouvy. Advokátka není zástupkyní žádného z účastníků v nyní probíhajícím sporu, z něhož by bylo obecně možné dovozovat jednání ve prospěch klienta. Advokátka vypovídala o skutečnostech předcházejících uzavření smlouvy, kdy nezastupovala žádnou z dotčených osob a nikomu neposkytovala své právní služby a následně pak o skutečnostech, jimž byla sama přítomna, nikoliv o skutečnostech, které by se pouze dozvěděla zprostředkovaně od žalovaného, případně od dárkyně, byť od skutečnosti, že sepis smlouvy u ní objednal právě žalovaný nemohl soud zcela odhlédnout. Její výpověď logicky zapadá do dalších, již shora zjištěných skutečností, a to že laik – nepsychiatr (tedy ani právník) není schopen rozpoznat, zda požadavek na sepsání smlouvy je skutečná vůle daného člověka. Tudíž přestože se advokátce jevila paní [jméno FO] příčetná, normálně komunikující, orientovaná v místě a čase, chápající institut věcného břemene i smysl a účel plné moci pro vkladové řízení, soud nemůže ani této výpovědi přikládat většího významu a usuzovat z toho, že paní [jméno FO] si skutečně uvědomovala obsah a následky předmětné darovací smlouvy.

46. Rovněž výpovědi svědkyň [jméno FO] a [právnická osoba] nejsou pro rozhodnutí soudu příliš podstatné, jednak se jedná opět o laiky a zároveň osoby zaujaté (příbuzenský vztah, sousedský vztah). Nadto [jméno FO] se se svou babičkou vídala zřídka a na většinu věcí, na které byla dotazována neznala odpověď. Potvrdila ovšem, že v roce 2010 se psychický stav její babičky zhoršil. [jméno FO] si zdravotních problému u paní [jméno FO] v roce 2007 nevšimla, na řadu otázek rovněž odpovídala, že neví. Uvedené je opět v souladu s výše zmíněnými závěry revizního znaleckého posudku a vyslechnutých znalců (vyjma [tituly před jménem] [jméno FO]). 47. [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] upozornil, že při hodnocení rozhodovací a volní složky je třeba přihlížet k povahovým rysům jednající osoby a je tak třeba rozlišovat mezi dominantní a submisivní osobností, když z výpovědí svědků i tvrzení samotných účastníků lze konstatovat, že matka účastníků se po dobu svého aktivního života chovala a vystupovala rázně, silně dominantně, byla sebestředná, s tendencí prosazovat své zájmy a řídit své okolí, pak toto soud jakkoli nerozporuje, avšak má za to, že uvedené povahové rysy paní [jméno FO] nemění nic na tom, že paní [jméno FO] v inkriminované době trpěla demencí lehkého až středního stupně, přičemž s touto diagnózou musely být její rozpoznávací a ovládací schopnosti (ať už byly její povahové rysy jakékoli) podstatně ovlivněny, jak vyplývá zcela jednoznačně z revizního znaleckého posudku (ve shodě se znalci [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba]).

48. Účastníci řízení byly dále ve sporu ohledně vztahu matky a žalobkyně. K tomu soud uvádí, že za situace, kdy bylo předmětem řízení posouzení nezpůsobilosti matky sjednat pro duševní poruchu darovací smlouvu, nejsou vztahy mezi matkou a dcerou nikterak zásadní a stejně tak v tomto typu řízení není podstatné, jak účastníci nakládali s matčinými financemi (důchodem, platební kartou, prostředky na bankovním účtu) a ani to, kdo a jakou měrou se podílel na saturování matčiných potřeb při jejím pobytu v domě s pečovatelskou službou.

49. Soud tedy na základě zhodnocení provedeného dokazování dospěl k závěru, že předmětná darovací smlouva ze dne 24. 1. 2007 je absolutně neplatná podle § 38 odst. 2 obč. zák., neboť paní [jméno FO] jednala v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Tento svůj závěr soud opírá především o závěry ústavního znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice [adresa] ve spojení s výpovědí znalce [tituly před jménem] [právnická osoba], když z těchto důkazů byla tato skutečnost bezpečně zjištěna. Zároveň je tento závěr v souladu s ostatními zjištěními, které v řízení vyšly najevo, když s rozdílným závěrem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] se řádně vypořádal výše uvedený revizní znalecký posudek.

50. Za dané situace se pak soud dále zabýval žalovaným uplatněnou námitkou vydržení nemovitostí.

51. Základními podmínkami vydržení jsou oprávněná držba (§ 130 obč. zák.) a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel movitou nebo nemovitou věc nepřetržitě v držbě (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Nepřetržitostí oprávněné držby se rozumí nepřerušený stav trvající u movitých věcí tři roky a u nemovitostí deset let. Je nezbytné, aby po tuto dobu stále trvaly všechny podmínky oprávněné držby. Nabýt vlastnické právo vydržením může jen oprávněný držitel, což je ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem kde všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří.

52. Vydržení vlastnického práva je tedy jeho nabytí v důsledku kvali kované držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Účelem vydržení je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním a umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá (vykonává faktické panství nad věcí, tedy nakládá s věcí jako s vlastní) v dobré víře, že je jejím vlastníkem, přičemž tato dobrá víra je podle této úpravy dána „se zřetelem ke všem okolnostem věci“; uvedené podmínky musí být splněny současně. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele musí být v dané věci posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že užívá nemovitost, jejíž vlastnictví nenabyl. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (tzv. „titulus putativus“), tedy aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Dobrá víra se posuzuje z objektivních společenských hledisek, nikoliv podle subjektivního přesvědčení držitele. Držitel je proto v dobré víře „se zřetelem ke všem okolnostem“ tehdy, pokud ani při obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat, nemohl mít pochybnosti o existenci drženého práva.

53. V daném případě má být titulem, z něhož žalobce dovozuje svou dobrou víru, absolutně neplatná darovací smlouva z 24. 1. 2007, na jejímž základě žalovaný nemovitosti po celou dobu od roku 2007 užívá, spravuje a hradí jejich provoz, když žalovaný zároveň tvrdil, že je v dobré víře, že tyto mu patří, neboť nikdy neměl pochybnosti, že matka v době darování nebyla zcela svéprávná. Žalovaný tvrdil, že drží nemovitosti od roku 2007 nepřetržitě, užívá je, spravuje a hradí jejich provoz. Žalobkyně namítala, že žalovanému nesvědčí dobrá víra, neboť to byl právě on, kdo matku doprovázel do ordinací lékařů s tím, že má pochybnosti o jejím duševním zdraví, tudíž nemohl být v dobré víře, že matka darovací smlouvu uzavírá svobodně a je schopna posoudit důsledky svého jednání.

54. Pokud jde tedy o dobrou víru žalovaného, soud přisvědčil žalobkyni, že za situace, kdy žalovaný byl ten, kdo inicioval návštěvy své matky u lékaře, kam ji též doprovázel, když během těchto návštěv popisoval lékařům matčin stav či si na její stav stěžoval, musel mít minimálně pochybnosti o jejím duševním zdraví. Soud tak usuzuje ze skutečnosti, že žalovaný si již v roce 2005 praktické lékařce stěžoval, že matka zapomíná, a z toho důvodu s ní již v roce 2005 navštívil (resp. začal navštěvovat) psychiatričku. Žalovaný byl pak přítomný i další návštěvě u psychiatričky 16. 2. 2007 (tzn. 23 dní po sepisu smlouvy), kdy již matce byla konstatována demence Alzheimerova typu. Během tohoto vyšetření sám žalovaný uvedl, že si všiml, že matka nevidí předměty před sebou, ač zrak má dobrý a stále víc zapomíná. A lékařka do zprávy zapsala, že pacientka vyžaduje celodenní péči, není schopna starat se o své peníze, jednat s úřady. Rovněž na kontrole 14. 3. 2007 byl přítomen žalovaný s tím, že toto nejpodrobnější vyšetření se konalo na žádost rodiny (syna), kdy rodina potřebovala potvrzení, že paní [jméno FO] je nemocná, aby mohla být umístěna do ústavu sociální péče. Dle názoru soudu by žalovaný s matkou nenavštěvoval psychiatričku, pokud by byl přesvědčen, že je po duševní stránce zdráva. Soud je naopak přesvědčen, že žalovaný si byl vědom nepříznivého zdravotního stavu své matky, a proto v době uzavření předmětné smlouvy mohl a měl předpokládat, že matka tuto smlouvu podepisuje v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou, v důsledku čehož tento právní úkon nemůže být platně uzavřen.

55. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že dobrá víra žalovaného nebyla dána, nebylo již třeba se zabývat druhou podmínkou vydržení, tedy nepřetržitým trváním držby po dobu deseti let, což žalobkyně rovněž rozporovala.

56. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud uzavírá, že darovací smlouva ze dne 24. 1. 2007 je absolutně neplatná, jak je odůvodněno výše, a zároveň podmínky pro vydržení předmětných nemovitostí nebyly naplněny, když žalovaný se zřetelem kde všem okolnostem nebyl v dobré víře, že mu věc patří, neboť při obvyklé opatrnosti, kterou lze po něm požadovat, musel mít s ohledem na nepříznivý zdravotní stav své matky, resp. s ohledem na obsah lékařských zpráv své matky, které měl k dispozici, minimálně pochybnosti o existenci drženého práva. Proto soud žalobě vyhověl a určil, že spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně, tak jak by tomu bylo, kdyby předmětné nemovitosti byly součástí pozůstalosti po zesnulé paní [jméno FO] a byly shodně jako ostatní pozůstalost rozděleny mezi žalobkyni a žalovaného rovným dílem.

57. Soud pro úplnost dodává, že neučinil žádné relevantní zjištění z provedeného důkazu výtahem z webu [právnická osoba] popisující oprávnění lékařské posudkové služby ani z propouštěcí zprávy vypracované lékařem Nemocnice [Anonymizováno] v [adresa] ze dne 9. 3. 2009, vztahující se k době 2 roky po posuzované události. [jméno FO] pokud by matka účastníků v polovině roku 2009 již nebyla sama schopna sjednat a podepsat smlouvu o poskytování sociální služby s [právnická osoba]. (viz provedený důkaz smlouvou č. [Anonymizováno] ze dne 12. 8. 2009, dodatkem č. 1 z 1. 9. 2009 a sdělením [právnická osoba] v [adresa] ze dne 15. 4. 2020) či přijímat starobní důchod (viz provedený důkaz rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. [Anonymizováno], oznámením ČSSZ ze dne 26. 5. 2009 a sdělení [právnická osoba] v [adresa] ze dne 31. 8. 2009), a to bez ohledu na prodělanou mozkovou příhodu, nelze z toho činit relevantní závěry ohledně její způsobilosti sjednávat smlouvu na počátku roku 2007.

58. K žalovaným předloženému souboru faktur a potvrzení finančního úřadu soud nepřihlížel, neboť to s ohledem na skutečnost, že u držby nemovitostí žalovaným nebyla splněna podmínka dobré víry, již nebylo třeba prokazovat, že žalovaný nemovitosti držel a choval se k nim jako k vlastním po celou zákonem stanovenou dobu.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 145 562,71 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 10 000 Kč, nákladů na zálohy na znalecké posudky ve výši 18 000 Kč, nákladů na znalecké posudky ve výši 30 000 Kč a dále z nákladů právního zastoupení. Právnímu zástupci žalobkyně náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z šestnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, podání ze dne 22. 10. 2019, závěrečný návrh ze dne 30. 7. 2021, odvolání, podání ze dne 8. 12. 2023, účast na mediaci dne 11. 12. 2019, účast na jednání soudu dne 25. 2. 2020, účast na jednání soudu dne 24. 6. 2020, účast na jednání soudu dne 27. 7. 2021, účast na jednání soudu dne 28. 4. 2022, účast na jednání soudu dne 14. 6. 2022, účast na jednání soudu dne 1. 11. 2022, účast na jednání soudu dne 5. 12. 2023 a účast na jednání soudu dne 11. 1. 2024) a z částky 1 550 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (podání ze dne 3. 3. 2020, podání ze dne 12. 11. 2019, podání ze dne 27. 5. 2021, podání ze dne 30. 6. 2022 a podání ze dne 14. 8. 2022) včetně jedenadvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 8 715,88 Kč za využití automobilu Peugeot AC Kombi, RZ [SPZ], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 12. 2019 náhrada 957,84 Kč za 100 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 557,84 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 2. 2020 náhrada 903,93 Kč za 90 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 503,93 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 6. 2020 náhrada 903,93 Kč za 90 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 503,93 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 7. 2021 náhrada 903,71 Kč za 90 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 503,71 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 4. 2022 náhrada 965,96 Kč za 90 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 565,96 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 6. 2022 náhrada 1 009,52 Kč za 90 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 609,52 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 11. 2022 náhrada 1 009,52 Kč za 90 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 609,52 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 12. 2023 náhrada 1 004,22 Kč za 90 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 604,22 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 1. 2024 náhrada 1 057,25 Kč za 90 ujetých km na trase [adresa] a zpět v částce 657,25 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 72 365,88 Kč ve výši 15 196,83 Kč.

60. Soud pro úplnost poukazuje, že advokát ve svém vyúčtování, které předložil soudu, určil tarifní hodnotu dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t.; vzhledem k tomu, že o nákladech řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti, určil soud tarifní hodnotu dle § 9 odst. 4 písm. b) a. t., jak je uvedeno v předchozím odstavci, byť advokát požadoval určit odměnu z částky nižší. Dále soud konstatuje, že nepřiznal advokátovi odměnu za jeho podání ze dne 1. 4. 2020, ze dne 29. 5. 2020, ze dne 29. 7. 2020, ze dne 5. 10. 2020, ze dne 26. 1. 2021, ze dne 20. 7. 2022, ze dne 8. 8. 2022 a ze dne 7. 11. 2022, neboť se jedná o podání, která nebyla soudem vyžadována a advokát je mohl ve všech případech učinit na jednání soudu. Stejně tak soud nepovažoval za účelně vynaložený výdaj za úkon právní služby spočívající v doplnění odvolání ze dne 30. 9. 2021, když obsah tohoto podání mohl být již součástí doplněného odvolání ze dne 20. 9. 2021. Konečně soud nepřiznal advokátovi odměnu za podání ze dne 1. 2. 2023, v němž žalobkyně žádala o ustanovení revizního znalce, neboť stejnou žádost žalobkyně vznesla již u jednání soudu a následně i v podání ze dne 7. 11. 2022.

61. Výrok o nákladech řízení státu se opírá o § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud usnesením ze dne 5. 10. 2020, č. j. [spisová značka] přiznal znalci [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu za vypracování posudku ve výši 7 000 Kč, usnesením ze dne 18. 3. 2021, č. j. [spisová značka] mu přiznal odměnu za vyjádření k posudku [právnická osoba] ve výši 3 150 Kč a usnesením ze dne 28. 7. 2021, č. j. [spisová značka] mu přiznal odměnu za účast na jednání soudu ve výši 2 166 Kč. Usnesením ze dne 3. 5. 2022, č. j. [spisová značka] soud přiznal znalci [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu za účast na jednání soudu ve výši 7 938,81 Kč. Usnesením ze dne 24. 6. 2022, č. j. [spisová značka] soud přiznal znalci [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu za účast na jednání soudu ve výši 2 818 Kč. Usnesením ze dne 3. 8. 2023, č. j. [spisová značka] soud přiznal znaleckému ústavu Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici odměnu za vypracování znaleckého posudku ve výši 33 517 Kč. A konečně usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. [spisová značka] soud přiznal znaleckému ústavu Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici odměnu za účast na jednání soudu ve výši 2 420 Kč. Státu tak vznikly náklady v celkové výši 59 009,81 Kč, přičemž soud z vlastních prostředků uhradil 41 009,81 Kč a částku 18 000 Kč uhradil ze žalobkyní zaplacených záloh na znalecké posudky. Soud proto neúspěšného žalovaného zavázal, aby doplatil na účet soudu zbývající částku 41 009,81 Kč.