14 C 175/2019-147

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 47 850 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku s tím, že v převyšující části co do 37 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 7. 2019 jakož i co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 20. 7. 2019 do 20. 12. 2019 se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 22 570 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá náhrady nemajetkové újmy z důvodu nezákonného trestního stíhání její osoby. Uvedla k tomu, že proti ní bylo od 23. března 2018 vedeno trestní řízení Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, ÚO Mělník, OO Kralupy nad Vltavou pro podezření ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle ust. § 178 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů pod č. j. KRPS-93047/TČ-2018. Šlo o tzv. zkrácené přípravné řízení, když dne 25. dubna 2018 byl žalobkyni předán záznam o sdělení podezření č.j. KRPS-93047-18/TČ-2018-010611 ze dne 12. dubna 2018, a to zcela neoprávněně, jelikož se žádného trestného činu nedopustila, svým jednáním nenaplnila znaky trestného činu porušování domovní svobody ve smyslu ust. § 178 odst. 1, 2 Trestního zákoníku. Dne 10. května 2018 tedy po více než dvou týdnech podal dozorující státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mělníku návrh na potrestání a Okresní soud v Mělníku dne 29. května 2018 vydal trestní příkaz č.j. 1 T 70/2018-34, proti němuž podala žalobkyně dne 4. června 2018 odpor, v důsledku kterého byl trestní příkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, a to na den 8. srpna 2018. V řízení před Okresním soudem v Mělníku proběhlo celkem 6 (šest) hlavních líčení, a to ve dnech 8. srpna 2018, 24. září 2018, 7. listopadu 2018, 28. listopadu 2018, 7. ledna 2019 a 9. ledna 2019. Usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. 1 T 70/2018-126 ze dne 9. ledna 2019, které nabylo právní moci dne 5. února 2019 bylo rozhodnuto tak, že podle 222 odst. 2 tr. řádu se trestní věc žalobkyně postupuje Městskému úřadu Kralupy nad Vltavou, neboť by se mohlo jednat o přestupek. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti žalobkyně požádala dne 20. června 2019 žalovanou, jakožto úřad příslušný podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, aby žalobkyni přiznal nárok na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu v celkové výši 47 850 Kč. Dne 19. července 2019 obdržela žalobkyně stanovisko žalované o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup ze dne 19. července 2019, kdy žalovaná přiznala částku 29 405 Kč z titulu náhrady škody, avšak odmítla žalobkyni přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu. Náhrada škody již byla žalobkyni ze strany žalované v rámci předběžného projednání nároku poskytnuta, proto žalobkyně náhradu škody touto žalobou již nežádá. Co do nemajetkové újmy bylo proti ní neoprávněně vedeno trestní řízení od jeho zahájení dne 23. března 2018 až do okamžiku nabytí právní moci Usnesení dne 5. února 2019, celkem 319 dní. Trestní stíhání žalobkyně bylo zcela neoprávněné. V souvislosti s výše uvedeným žalobkyně žádá o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a odst. 1 a 2 Odpšk. S ohledem na všechny okolnosti případu žalobkyně považuje za přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. částku 150 Kč za jeden den nezákonně vedeného trestního řízení, když je přesvědčena, že každý den nezákonně vedeného trestního řízení by měl být odškodněn částkou násobně vyšší, než je částka adekvátního odškodnění nepřiměřeně dlouhého civilního řízení (41 – 54 Kč za jeden den) ale zároveň významně nižší, než je spodní hranice adekvátního odškodnění za jeden den nezákonného omezení osobní svobody (500 Kč za jeden den). Nezákonné vedení trestního řízení se žalobkyně citelně dotklo zejména v soukromém životě. Vzhledem k tomu, že byla trestně stíhána v souvislosti s údajným napadením bývalé manželky svého dlouholetého partnera, značně poklesla její autorita a respekt v očích přátel, rodinných příslušníků i okolí. Došlo ke značnému ponížení a dehonestaci, kdy utrpěla zejména její čest, důstojnost, váženost, sebedůvěra i autorita. Necelý rok trvající trestní stíhání mělo dopady rovněž do jejího rodinného života, a to nejen co do snížení váženosti v očích rodiny a přítel, ale rovněž co do zvýšeného stresu a psychické nepohody, která byla zákonitě do vztahů a rodinné atmosféry přenášena. Byly zpřetrhány mnohé rodinné vazby, kdy mnozí rodinní příslušníci ukončili s žalobkyní veškeré kontakty, neboť jí považovali za„ násilníka“ či dokonce„ vyvrhele“. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobkyně považuje za přiměřené zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a Odpšk. částku 150 Kč za jeden den nezákonně vedeného trestního řízení proti její osobě, celkem tedy 47 850 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že uvedený nárok byl předběžně uplatněn u žalovaného dne 20. 6. 2019, přičemž předběžné projednání bylo vyřízeno stanoviskem ze dne 19. 7. 2019. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobkyně a žalobkyni se omluvila. Zadostiučinění v penězích přiznáno nebylo. Nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí je nezbytné tvrdit a prokazovat. Nemajetková újma musí být stranou žalující relevantně a dostatečně tvrzena, ale rovněž i prokázána, což v tomto případě žalovaná neshledává. Žalobkyně se obecně vyjadřuje ve smyslu nemajetkové újmy a zásahu do jejího soukromého života. Poskytnutí zadostiučinění v penězích proto žalovaná odmítá.

3. Strany učinili nesporným, že nárok byl předběžně u žalované uplatněn dne 20. 6. 2019. Mezi stranami bylo rovněž nesporným, že věc skončila postoupením věci do přestupkového řízení podle § 222 odst. 2 trestního řádu.

4. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že trestní stíhání vnímá ve všech rovinách, neboť do té doby byla bezúhonným občanem. Bydlí na sídlišti, které je policejní a byla též sama příslušníkem policie, což mělo dopad do vztahů se sousedy, kteří o jejím stíhání věděli. Dotýká se to i dětí ve škole, které to řeší (děti napadené ženy a děti žalobkyně chodí do stejné školy). Vztahy v rodině jsou špatné, děti jejího partnera (a jeho bývalé manželky) jsou proti žalobkyni, neboť jsou se svou matkou. Řeší s partnerem, jestli vůbec má cenu spolu být. Jeho rodina jí nevěří, její rodina zase nevěří jejímu partnerovi. Navíc mají s partnerem spolu malé dítě, teď jsou mu tři roky, v době tohoto řešení mu bylo necelý rok, což mělo dopad i na dítě, protože se pořád dohadovali. Dítě vnímalo i to, že maminka je pořád smutná. Trvalo to dlouho, musela jezdit do [obec] a nevěděla, jak vše dopadne. Chtěla pomoci staršímu synovi partnera tím, že ho ubytovali u nich, teď mu je 24 let, neměl práci, potřeboval, aby mu pomohli finančně. Ona je na mateřské, takže má 6 a půl tisíce mateřskou, partner je v režimu oddlužení, takže má 12 000 Kč čistý plat a dvě děti další v péči, plus další malé co mají spolu. Ona sama měla v té době též v péči svoji dceru. I přesto u sebe ubytovali syna jejího partnera, přičemž za 2 až 3 měsíce viděli, že to k ničemu nevede, že on dělat nechce, že chodí akorát po kamarádech, kouří trávu, chodí pít a užívat si za jejich peníze, přičemž práci si nehledá. Rozhodli se proto, že se syn vrátí zpátky k matce do [obec], kam ho odvezli a tím vznikla uvedená kauza; jenom tím, že ho tam vrátili. A následky jsou katastrofální, to rozvrátilo úplně celou rodinu, její rodiče nadávají na jeho děti, jeho rodiče zase žehrají na děti žalobkyně. Přišla o dceru, protože její bývalý manžel toho využil a napsal na sociálku, že žalobkyně je trestně stíhaná. Došlo to tak daleko, že dceru jí vzali z péče, dali jí bývalému manželovi, protože ten obratně toho uměl využít. Nyní o ni bojuje, už je rok pryč, přitom jejich malý syn byl fixovaný na její dceru a ta zase na něj. V současnosti se zase nevídají, protože bývalý manžel jí odmítá k nim pouštět. Bydlí na malé vesnici, kde žila dříve taky, všichni jí tam znají, ani se jí tam nechce jezdit, protože je pro ně vyvrhel a v Praze na sídlišti je to ještě horší, protože je to malé sídliště v [obec], kde se všichni znají. Bydlí tam většina jejich kolegů, o to je to horší, protože všichni vědí kdo je, vidí, že je jiná, zamlklá, nechce se s nimi bavit, nechce to pořád řešit, a tak si to vysvětlil každý po svém.

5. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobkyně vypověděla, že žalobkyně v době, kdy měla konflikt a bylo na ní podáno trestní oznámení, byla silně rozrušená a naštvaná. Stýkaly se často, osobně, často si telefonují, přičemž v té době byla její dcera hodně podrážděná. Stačilo jenom něco zmínit a byla hned hodně nervózní. To se na ní podepsalo i po tělesné stránce, protože v té době začala hodně přibírat a tloustnout, nemohla zhubnout. Bylo to velmi stresující období, jak pro ní, protože tím žila a byla rozrušená, rozčilovalo jí to i proto, že se o děti té paní, starala a oni se jí potom takovýmto způsobem odměnili. A mělo to i finanční dopad. Kluci partnera žalobkyně požadovali, aby jim nakupovala, a ona potom neměla peníze a chodila si k ní, jako matce půjčovat. Paní, která na ni podala trestní oznámení, udělala hodně špatně v psychice a ve vztazích u její dcery. K dopadům trestního stíhání na vztahy v rodině uvedla, že když měla dcera nového přítele, bylo vidět, že byla šťastná a najednou to všechno rázem bylo úplně pryč. Trestní stíhání mělo dopad do rodinných vztahů, s partnerem se začali dohadovat. Žalobkyně je rozvedená, má z prvního manželství dceru a syna. Syn žije s otcem celou dobu, přičemž to stíhání mělo dopad ten, že její bývalý manžel si právě na základě tohoto trestního stíhání vymohl, aby přes OSPOD jí sebrali dceru a dali jí tátovi. To byl velký problém, který způsobil další psychickou újmu a podepsalo se to i na té holčičce, která se začala horšit a špatně se začala učit. Starala se též o syny svého přítele, syny té paní, která podala trestní oznámení, a kteří v té době žili s žalobkyní.

6. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], rodinné přítelkyně žalobkyně bylo zjištěno, že se žalobkyní se přátelí od základní školy, jsou spolužačky, kontaktují se denně po telefonu. Zaznamenala u žalobkyně v období trestního stíhání změnu v chování, dřív byla optimistická, smála se, byla v pohodě, ke všemu měla pozitivní přístup, avšak po té kauze se změnila. Už nevěří na spravedlnost. Je negativní, stane se, že je útočná, nepříjemná, nepřístupná. Hodně se změnila. Přišly i vztahové problémy s exmanželem, neskutečně na ní útočí, snaží se jí za každou cenu ublížit, tou dcerou, kterou si bere jako štít a jako každá matka, to vnímá špatně. Dceru jí exmanžel nedává, bere žalobkyni jako problémovou, odsouzenou, agresivní a jejich dcera je tak v péči exmanžela žalobkyně. Psychicky to žalobkyni ublížilo, promítlo se to na jejím zdravotním stavu, neustále běhá po doktorech, něco řeší, zdravotní stav převážně. Současný partner žalobkyně je jich spolužák, znají se od základní školy. Je to [jméno] [jméno]. Má snad 3 syny z předchozího vztahu a teď vlastně jednoho syna ještě s žalobkyní, s níž nejsou sezdaní. Děti pana [jméno] v době trestního stíhání byly v jeho péči, bydlely s ním u žalobkyně. Trestní stíhání žalobkyně se promítlo i do vztahu synů pana [jméno] s žalobkyní, děti na ní útočily, měly problémy i s otcem, pořád se dohadovali, byly neustálé konflikty, že je vyvolává žalobkyně, která mnohokrát brečela, řešila to a psychicky to špatně nesla. Vychovávat nevychované děti, to je dost těžké. Ti synové byli konfliktní i dříve, ale pak měli argument - to odsouzení. Ona sama je samoživitelka a ví, co to je vychovávat děti sama, to není jednoduché a z pozice chlapa je to o to komplikovanější, že chlapi na to nemají buňky. Ale byli zvyklí na určitý systém a žalobkyně se snažila zavést ten výchovný systém a vést je jakoby ke znalostem, ve škole aby byli v pořádku, učila se s nimi, vedla je. V období před trestním stíháním žalobkyně a její partner nějak spolu nevycházeli. Problémy tam byly, jako v každé rodině, v každém manželství jsou problémy, ale tohle byla zbraň, i pro něj. Proti žalobkyni. Má pocit, že doteď čelí jistým útokům z jeho strany, je z toho opravdu psychicky zničená.

7. Z výslechu svědka [jméno] [jméno], bývalého partnera žalobkyně vyplynulo, že v době, kdy se vedlo trestní stíhání proti žalobkyni, byli partneři, dnes již nikoliv. Po trestním oznámení byla žalobkyně pobledlá, přibrala na váze, byla nervózní. Rodinné vztahy skončily, protože žalobkyně se s jeho dětmi z prvního manželství, přestala bavit. Spolu mají 4 letého syna. Rozešli se, protože tím trestním oznámením se všechno změnilo. Jeho děti z prvního manželství se s žalobkyní věčně hádaly, napadaly jí telefonicky, esemeskami. Proto vztah ukončili, věděli, že to nemá cenu, nechtěli, aby v této atmosféře vyrůstal jejich společný syn, kterého má v péči žalobkyně. Vztah ukončili v roce 2020. V té době byl v insolvenci a měl další dvě vyživovací povinnosti, jednu z prvního manželství a jednu s žalobkyní. Jeho syn [jméno] s nimi bydlel v té době, sháněli mu se žalobkyní práci, on ale pracovat nechtěl. Řekl mu, že na to nemá, aby živil zdravého kluka, takže ho vezli zpátky k matce, a na základě toho to všechno vzniklo. Myslí si, že podnět tam byl pravděpodobně od jeho bývalé ženy, protože ví, jak se chová, ví, že dokáže ty děti zmanipulovat k útokům a k takovému chování. Poškozená v rámci toho trestního stíhání byla jeho bývalá žena, [příjmení], která je matka jejich synů. Pokud jde o změny v chování žalobkyně, dříve jí všechno bavilo, ráda šila na šicím stroji, to ji přestalo bavit, byla bez zájmu, bez energie, nic ji nebavilo. Před incidentem pekla, vařila, pak ne tolik, nešila vůbec, stala se z ní troska v tu dobu. Byla psychicky na dně. Přibrala na váze. Byla bez chuti k jídlu, což se divil, protože nejedla a přibrala. Prostě stres. Rozešli se, protože nechtěl, aby v tomhle vyrůstal jejich nezletilý syn, [jméno] Trestní stíhání měla dopad i na vztah s rodiči, s nimiž si vždy rozuměli. Bývalý manžel žalobkyně a syn [jméno], na základě toho trestního oznámení začali též podávat na žalobkyni trestní oznámení, kvůli dceři, kterou měli ještě nezletilou, a kterou měla v péči žalobkyně a teď jí má otec nezletilé. Má 3 syny, všichni s ním bydleli, protože byli s jejich matkou rozvedeni. Dostal je do péče. I před tím incidentem jeho bývalá manželka ovlivňovala děti proti žalobkyni. Jeho děti zpočátku braly žalobkyni jako matku, říkali jí mami, po incidentu již nikoliv, starší syn co s nimi bydlel, jí začal říkat [jméno], ten mladší jí začal odsekávat ústně, urážet, takže tam ty změny toho chování byly patrné. Nastaly po tom incidentu. Dopadem toho incidentu bylo, že se děti od toho incidentu začaly k žalobkyni chovat jinak. Předtím se k ní chovali jako k matce, po incidentu se k ní chovali jako k nepříteli. Začali jí odsekávat, posílali i jemu vulgární urážky na telefon. Po trestním oznámení byla žalobkyně čím dál bez elánu, neměla na nic náladu, nic jí nebavilo, televize ji nebavila, nebavilo ji šití, nebavilo jí vůbec nic.

8. Ze záznamu o sdělení podezření z 12. 4. 2018 (na č.l. 10), záznamu o zahájení úkonu trestního řízení z 23. 3. 2018, návrhu na potrestání a též z nesporných tvrzení soud činí ten skutkový závěr, že žalobkyně byla stíhána pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, trestního zákoníku, Okresní státní zastupitelství v Mělníku dne 10. 5. 2018 podalo na žalobkyni návrh na potrestání, který Okresní soud v Mělníku pod č.j. 1 T 70/2018-34 přijal a vydal trestní příkaz o uznání viny ze dne 29. 5. 2018 pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, trestního zákoníku, kdy byl žalobkyni původně uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 12 měsíců. Následně, poté co proti tomu žalobkyně brojila, se konalo celkem 6 hlavních líčení. Usnesením č.j. 1 T 70/2018-126 ze dne 9.1.2019 okresní soud rozhodl, že se podle § 222 odst. 2 trestního řádu trestní věc obžalované [celé jméno žalobkyně] stíhané pro skutek kvalifikovaný jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, trestního zákoníku postupuje Městskému úřadu Kralupy nad Vltavou, neboť by se mohlo jednat o přestupek. Věc pravomocně u soudu skončila (jak plyne z InfoSoud) dne 5. 2. 2019 Trestní stíhání žalobkyně bylo vedeno po dobu 10 měsíců.

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1, odst. 3 (věta před středníkem) zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Pokud žalobkyně žádá odškodnění za své nezákonné trestního stíhání, pak každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05).

16. Pokud jde o požadovanou nemajetkovou újmu ve výši 47 850 Kč, soud dospěl po provedené komparaci s jinými srovnatelnými případy k závěru o odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně částkou 10 000 Kč. V stíhaném deliktu se jednalo o přečin porušování domovní svobody podle ust. § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za nějž byla žalobkyně ohrožována trestní sazbou od 6 měsíců do 3 let. Soud při stanovení částky odškodnění za nezákonné trestní stíhání vycházel z judikatury soudů zejména z rozhodnutí č. j. 30 Cdo 1747/2014 dle něhož, aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném, (Je tedy nutné provést srovnání zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či soudů pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv a není-li jich, pak i porušení jiných práv (bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků). Bez tohoto srovnání by zpravidla nebylo možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoli jinou) lze považovat za přiměřenou, či za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 odškodňovacího zákona.

17. Jako srovnání soud použil případ projednávaný u zdejšího soudu pod č.j. 23 C 147/2018, kde byl žalobce odškodněn částkou 20 000 Kč za trestní stíhání pro zločin ublížení na zdraví (§ 145 odst. 1, 2a tr. zák.) a přečin dle § 358 odst. 1 tr. zák – výtržnictví, přičemž byla tato věc postoupena k projednání přestupku. Trestní stíhání v tomto případě však trvalo déle (2 a půl roku), než u žalobkyně, přičemž pachatel byl v tomto případě ohrožován trestní sazbou od 5 do 12 let, což je oproti žalobkyni výrazně přísnější postih, jímž byl žadatel ohrožován.

18. K srovnání se nabízí též případ u podepsaného soudu projednávaný pod č.j. 19 C 58/2016, v němž byl vyhlášen rozsudek dne 19.9.2017, kdy nezákonné trestní stíhání žadatele trvalo 2 roky a 7 měsíců, byl stíhán pro delikt dle § 178 odst. 1, 2 tr. zák. s ohrožením sazbou trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců – 3 roky (stejně jako žalobkyně), trestní věc byla rovněž jako u žalobkyně postoupena k přestupkovému řízení, nicméně v uvedeném případě se žadateli nedostalo žádné relutární satisfakce, pouze konstatování porušení práva.

19. Pokud jde o jednotlivá kritéria Nejvyšším soudem v jeho judikatuře dovozována, která se promítají do sféry nezákonným trestním stíháním poškozených osob, jsou to jednak následky v osobnosti člověka, povaha trestní věci a délka trestního stíhání. Pokud jde o následky, pak žalobkyně zajisté toto období svého trestního stíhání vnímala negativně. Nicméně z provedeného dokazování, z výslechů osob blízkých žalobkyně vyplynulo, že vztahy v rodině byly napjaté již před zahájením trestního stíhání, kdy její partner, s nímž žila ve společné domácnosti, nastěhoval (pravda se souhlasem žalobkyně) do bytu žalobkyně další děti ze svého předešlého svazku, žalobkyně měla navíc v péči dceru též z předešlého svého svazku a nadto spolu s partnerem vychovávali společného syna v raném věku. Je pochopitelné, že v takto sestaveném společenství je vysoko náročné zvládat fungování rodiny (notabene v případě nepřizpůsobivého syna partnera žalobkyně) a zajištění rodiny též po stránce finanční (v situaci, kdy její partner byl v té době v insolvenci), což se jistě promítlo do psychické nepohody žalobkyně, kterou na to navazující trestní stíhání jenom umocnilo. Nelze tedy konstatovat, že trestní stíhání bylo jedinou příčinou psychického diskomfortu žalobkyně.

20. Dalším kritériem, které pravidelně může indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, též povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. To souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). V případě žalobkyně nelze z hlediska povahy trestní věci uzavřít, že šlo o delikt výrazně ohrožující žalobkyni v prognóze uloženého postihu. Jednalo se o nikoli závažný delikt zařazený podle druhového objektu mezi trestné činy proti svobodě. Žalobkyni hrozil maximálně trest odnětí svobody v trvání tří let, s největší pravděpodobností by však byl v případě odsouzení uložen maximálně podmíněný trest odnětí svobody.

21. Kritérium délky trestního řízení, které zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostní sféry jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval, není v případě žalobkyně významný. Trestní stíhání trvalo pouhých 10 měsíců. Proto ani z tohoto hlediska nelze dovozovat mimořádný zásah do osobnostní sféry žalobkyně.

22. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

23. Poskytnuté zadostiučinění ve výši 10 000 Kč je dle názoru soudu přiměřenou satisfakcí.

24. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úrok z prodlení, resp. počátek jeho plynutí, pak nelze přiznat úrok z prodlení od 20.7.2019, neboť nárok u žalované byl uplatněn dne 20.6.2019, přičemž žalovaná se tak mohla dostat do prodlení až po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku u ní. Úrok z prodlení byl proto přiznán až od 20.12.2019.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, kdy bylo na místě přiznat žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Shodný závěr vyslovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 1310/09. Měl-li žalobce v základu úspěch, pak má právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Výše odměny advokáta je v těchto případech dána § 9 odst. 4 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, uveřejněný v databázi ASPI), takže náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za 5 úkonů po 3 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby a 3x jednání u soudu), tedy 15 500 Kč a 5 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., (1 500 Kč); dohromady 17 000 Kč + 21% DPH (3 570 Kč); celkem tedy 20 570 Kč. K tomu soudní poplatek 2 000 Kč; dohromady 22 570 Kč.