14 C 18/2020-104

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 531 190 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 531 190 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši 10% ode dne 10. 12. 2019, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu 29. 1. 2020 domáhala náhrady škody z nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu z řízení vedeného u Obecního soudu v Kladně pod. sp. zn. 10 C 108/1992 jež pravomocně skončilo dne 25. 3. 1995. Uvedla k tomu, že dne 30. 6. 2017 bylo pod sp.zn. 23 C 38/2017 zahájeno u Okresního soudu v Kladně řízení o určení vlastnického práva k budově trafostanice. V tomto řízení vystupovala žalobkyně na straně žalující, kdy se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně a zde vedenou pod sp.zn. 23 C 38/2017 domáhala určení vlastnického práva k budově bez čísla popisného nebo orientačního, a to budově trafostanice. V době podání žaloby byla a i v současné době je budova trafostanice zapsána na LV [číslo] pro k.ú. [obec] a jako její vlastník je zapsána společnost [právnická osoba] (v předmětném řízení vedeném pod sp.zn. 23 C 38/2017 žalovaný). Žalobkyně je výlučným vlastníkem parcely číslo st. [číslo] v k.ú. [obec] (zapsaná na [list vlastnictví]) o výměře 9m2 (dále jen„ parcela“), na níž se předmětná budova nachází. Budovu trafostanice získala žalobkyně do svého vlastnictví od právních nástupců firmy [jméno] [jméno] (dále též jen„ pan [jméno] [jméno]“, případně„ [právnická osoba]“), a to včetně budovy trafostanice, kterou vlastnil pan [jméno] [jméno] a jeho právní nástupci od roku 1946, kdy byla tato zbudována na základě stavebního povolení ze dne 29. 6. 1946 vydaného firmě pana [jméno] [jméno]. Do vlastnictví žalobkyně se trafostanice dostala vkladem společníků žalobkyně, když tito se dohodli, že do (tehdy) základního jmění žalobkyně vkládají nepeněžitý vklad ve formě svých spoluvlastnických podílů k nemovitosti [adresa] a souvisejících pozemků v [obec] uvedených na [list vlastnictví]. Původní společníci (zakladatelé) žalobkyně získali nemovitost [adresa] v restituci (jedná se o objekt bývalého pivovaru se sladovnou v k.ú. [obec]) včetně pozemků s ním váznoucích tak, jak jsou specifikovány v rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10C 108/92-162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10C 108/92-183, kterým byl nahrazen projev vůle povinné osoby k uzavření dohody o vydání věci. Žalobkyně byla od svého vzniku přesvědčena, že je vlastníkem celého objektu pivovaru a sladovny v [obec], včetně doplňkových objektů nacházejících se uvnitř historického oplocení objektu, mezi něž patří i budova trafostanice, jejíž výstavba v jiném místě (za oplocením objektu), než kde se nacházela původní trafostanice potřebám pivovaru již nevyhovující, byla na základě usnesení podnikové rady započata v roce 1946 (dokončena v roce 1948) a byla součástí objektu pivovaru a sladovny a dalších budov na to navazujících. Jednotlivé budovy jsou součástí pozemků ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně pak objekt trafostanice byl až do roku 2016, kdy byl jako jeho vlastník zapsán žalovaný, součástí parcely st. 237 o výměře 10 008m2 (nyní 9999m2, po oddělení parcely číslo st. [číslo] zastavěné trafostanicí), na níž se nachází celý průmyslový objekt (tedy budova bývalého pivovaru a sladovny včetně doplňkových objektů). V roce 2016 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“ či„ žalovaný“) obrátila na stavební úřad v [obec], který této společnosti vydal potvrzení, že předmětná trafostanice byla uvedena do provozu v roce 1919. Zřejmě pak na základě tohoto přípisu a výměru ze dne 27. 4. 1948, kterým schválil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v [obec] povolení k zahájení provozu mimo jiné předmětné trafostanice, zapsal [stát. instituce], KP [okres], [právnická osoba] jako výlučného vlastníka trafostanice, aniž by skutečný vlastník, [právnická osoba], měla možnost toto rozhodnutí katastrálního úřadu jakkoli ovlivnit. Vklad byl proveden dne 14. 11. 2016 s právními účinky ke dni 2. 11. 2016. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] byla přesvědčena, že skutečným vlastníkem a stavebníkem trafostanice byl v roce 1946 pan [jméno] [jméno] (resp. [právnická osoba] [jméno]), zahájila již v říjnu 2016 šetření za účelem zajištění dobových dokumentů. Tyto dokumenty se [právnická osoba] podařilo nakonec obstarat u Okresního archivu v [anonymizováno]. Předmětné dokumenty osvědčují, že skutečným stavebníkem trafostanice byl pan [jméno] [jméno] (resp. [právnická osoba] [jméno]), který také stavbu trafostanice financoval. Žalobkyně z uvedeného důvodu podala proti [právnická osoba] u Okresního soudu v Kladně žalobu vedenou tímto soudem pod sp.zn. 23 C 38/2017, o určení vlastnického práva k budově trafostanice, jíž bylo tímto soudem vyhověno. Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému, a to mimo jiné i proto, že v rozsudku o restituci Okresního soudu v Kladně sp.zn. 10 C 108/92„ budova trafostanice nebyla uvedena“. V případě, že by v předmětném rozsudku budova trafostanice uvedena byla, o vlastnictví žalobkyně by pochybností nebylo, neboť by (pokud ne jinak) nabyl vlastnického práva k budově trafostanice vydržením. O vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, se poškozený dozvěděl až z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, čj. 27 Co 266/2018-208, škoda žalobkyni pak fakticky vznikla tím, že jí nebylo navráceno vlastnické právo k budově trafostanice, kterou pozbyla dne 2. 11. 2016, když s účinností k tomuto datu byl jako vlastník předmětné trafostanice zapsán do katastru nemovitostí [anonymizováno]. Nejedná se o nezákonné rozhodnutí, ale„ pouze“ o nesprávný úřední postup (nerespektování ustanovení § 155 odst. OSŘ soudem), kdy žalobkyně vycházela z presumpce správnosti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10 C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10C 108/92-162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10C 108/92-183 (dále jen„ rozhodnutí o restituci“), kterým byl nahrazen projev vůle povinné osoby k uzavření dohody o vydání věci, nemaje příčiny se domnívat, že by rozhodnutí o restituci neřešilo celý uplatněný restituční nárok oprávněných osob, tj. že by jím nebyl vrácen restituentům celý původní objekt pivovaru včetně budovy trafostanice. Současně pak objektivní promlčecí doba nároku poškozeného na náhradu škody byla do té míry zkrácena, že poškozenému bylo reálně zabráněno ve včasném uplatnění jeho nároku, neboť o vzniku škody se poškozený dozvěděl až z rozhodnutí Krajského soudu v Praze, čj. 27 Co 266/2018, které mu bylo doručeno dne 7. 5. 2019, tedy až po uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Teprve tehdy zjistil, že v důsledku nesprávnosti výroku rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10 C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10 C 108/92-162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10 C 108/92-183, se nestal vlastníkem budovy trafostanice, ač oprávněné osoby žádaly o navrácení celého areálu objektu bývalého pivovaru bez výjimky, přičemž to, že předmětný rozsudek v restituční věci není správně formulován, zjistil až z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, čj. 27 Co 266/2018-208, který mu byl cestou jeho advokátky doručen dne 7. 5. 2019. Do té doby měla žalobkyně za to, že předmětný (restituční) rozsudek je bezvadný a byl jím celý areál bývalého pivovaru vydán oprávněným osobám. V takovém případě by však případná námitka promlčení vznesená státem byla jednoznačně v rozporu s dobrými mravy, neboť by„ bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Žalobkyně sice nebyla účastníkem řízení vedeného Okresním soudem v Kladně pod sp.zn. 10 C 108/92, nicméně práva, která z něj vyplynula pro úspěšného žalobce, následně přešla v plném rozsahu na poškozenou, a tedy je žalobkyně poškozená přesvědčena, že je plně legitimována domáhat se ve smyslu z.č. 82/1998 Sb. odškodnění vzniklé majetkové škody. Výše této škody odpovídá hodnotě budovy trafostanice, kterou poškozená vyčíslila jako náklady na její znovuvybudování, když tržní ocenění není možné, neboť s takovýmito objekty se běžně neobchoduje. Náklady na vybudování stejné budovy jakou je budova trafostanice, by dle zjištění poškozené žalobkyně činily 531 190 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že nárok na náhradu majetkové újmy, která jí vznikla v důsledku nesprávně formulovaného výroku rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10 C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10C 108/92- 162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10 C 108/92-183, tedy v důsledku nesprávného úředního postupu, činí celkem částku 531 190 Kč. Okresní soud v Kladně byl totiž povinen v souladu s ustanovením §155 odst. 1 o.s.ř. formulovat výrok svého rozhodnutí tak, aby tento byl jednoznačně vykonatelným, a pokud z jeho rozhodnutí není jednoznačně patrno, zda se restituce vztahuje i na vedlejší či doplňkové stavby a objekty na pozemcích, které byly restituentům vydány, včetně budovy trafostanice, neměl být rozsudek v této podobě vůbec vyhlášen. Nárok na náhradu majetkové újmy, která poškozenému vznikla, činí celkem částku 531 190 Kč. Žalobkyně se obrátila podáním zaslaným žalované dne 28. 5. 2019 na žalovanou, která dne 23. 1. 2020 sdělila své stanovisko, že nárok žalobkyně nepovažuje za důvodný.

2. Žalovaná učinila nesporným, že nárok byl u ní uplatněn dne 9.6.2019. Uvedla, že režim odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnost, nebo sice v jejím rámci, avšak za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví (usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 799/10 ze dne 16. 2. 2012, rozsudek Nejvyššího soud ČR pod čj. 29 Cdo 2778/2010-102 ze dne 30. 8. 2012). Pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné současné splnění tří následujících podmínek. Musí být v řízení dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, dále musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). V rámci tzv. předběžného projednání nároku na odškodnění uplatňovaného u žalované je možno poskytnout náhradu škody pouze v případě, kdy lze na základě předložených dokladů učinit nepochybný závěr o tom, že navrhovateli (zde žalobkyni) škoda nesporně vznikla. Nesporným je nutné učinit nejen to, že co do základu byl založen vznik odpovědnosti, ale i to, že požadovaná náhrada škody spočívá v majetkové či nemajetkové újmě, která nastala v příčinné souvislosti s rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) zakládajícím odpovědnost za škodu, a kdy lze shledat nespornou také výši škody způsobené rozhodnutím (nesprávným úředním postupem). Žalovaná provedla ve věci šetření, ze kterého dospěla k názoru, že v postupu Okresního soudu v Kladně, v soudním řízení vedeném pod sp.zn. 10 C 108/1992, nedošlo k žádnému pochybení. Uvedla též, že Ministerstvu spravedlnosti nepřísluší zasahovat do soudních řízení vedených dle příslušných procesních předpisů, přezkoumávat vydaná soudní rozhodnutí, způsob vedení soudních řízení, případně postup, při kterém k nim dospěly, neboť takovouto činností by docházelo k narušování ústavně zakotveného principu nezávislosti soudní moci. Nespokojenost se soudním rozhodováním a jeho procesním postupem lze vyjádřit formou a ve lhůtách určeným procesním předpisem. Žalobkyní označený postup nelze označit za nesprávný úřední postup, neboť ten by se právě projevil v nezákonnosti rozhodnutí. I kdyby nesprávný úřední postup Okresního soudu v Kladně v řízení vedeném pod sp.zn. 10 C 108/1992, existoval, došlo tak k marnému uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Vznesla tak námitku promlčení. Navíc se žalobkyně pokusila zvrátit současný stav tím, že podala žalobu o určení vlastnického práva u Okresního soudu v Kladně vedenou pod sp.zn. 23 C 38/2017 Odvolacím soudem byla žaloba zamítnuta. V řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 10 C 108/1992 nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť z provedeného šetření nelze vyvozovat žádné porušení pravidel předepsaných právními normami.

3. Soud provedeným dokazováním zjistil:

4. Z rozsudku Krajského soudu v Praze 27 Co 266/2018-208 ze dne 21. 3. 2019 se podává pozice (v tomto řízení nyní žalobce), [právnická osoba] s.r.o. proti žalované [právnická osoba], když se jednalo o určení vlastnického práva k nemovité věci a bylo rozhodováno o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze 17. 5. 2018 č.j. 23 C 38/2017-133, když z výroku I. se podává, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba o určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na pozemku parcelního čísla st. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá. Výrokem pod bodem II. je povinnost žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalované, a nákladů odvolacího řízení pod bodem III.

5. Z dokumentu - vyrozumění o provedeném vkladu do Katastru nemovitosti ve věci [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] [stát. instituce], [stát. instituce], se podává vlastnické právo, kdy vklad byl proveden 14. 11. 2016 s právními účinky k 2. 11. 2016 a byl proveden podle listiny prohlášení o nabytí vlastnictví stavby, která je součástí inženýrské sítě, je konstatován zrušený stav – rušené údaje a nový stav – nově evidované údaje, když se uvádí, katastrální území [číslo] [anonymizováno], [list vlastnictví], vlastník [právnická osoba], jde o zrušený stav st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří součástí je stavba [obec], [adresa], průmyslový objekt, stavba stojí na pozemku p.č. st. [anonymizováno], uvádí se nový stav st. [anonymizováno], součástí je stavba [obec], [adresa], průmyslový objekt, stavba stojí na pozemku st. [anonymizováno], a dále st. [číslo], zastavená plocha a nádvoří a na pozemku stojí stavba bez čp/če, technické vybavení [list vlastnictví].

6. Z dokumentu z 19. 10. 2016 plyne, že se jedná o sdělení odborů výstavby Městského úřadu v Unhošti jako stavebního úřadu, že obdržel žádost [právnická osoba], z 13. 10. 2016 týkající se stavby trafostanice na st. [číslo] v k.ú. [obec], na pozemku st. [číslo] (odděleno z pozemku st. [anonymizováno]) v katastrálním území Unhošť. Dále je zde uvedeno, že stavební úřad [obec] potvrzuje, že na stavbě [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova], bylo vydáno povolení k zahájení provozu ze dne 22. 7. 2019. Kolaudační řízení schválil [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Součástí tohoto kolaudačního rozhodnutí je i stavba TS na pozemku st. [číslo]. Toto sdělení je vydáno na geometrický plán [číslo] 2016 vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] dne 5. 9. 2016. Sdělení slouží jako potvrzení pro zápis budovy do katastru nemovitosti.

7. Ze spisu Okresního soudu v Kladně č.j. 23 C 38/2017 podává žaloba podaná dne 30. 6. 2017, ze strany žalobce [právnická osoba] s.r.o. proti žalovanému [právnická osoba], když se žádá o určující výrok, že [právnická osoba] je výlučným vlastníkem stavby trafostanice budovy bez č. p./č. e., technické vybavení stojící na pozemku st. [číslo] k.ú. [obec], která je zapsaná na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce] - [stát. instituce]. Připojena byla Společenská smlouva [právnická osoba] s.r.o., podepsanými [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [jméno], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], ze dne 31. 1. 2000. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně č.j. 10 C 108/92-116, ze dne 20. 1. 1995 ve věci žalobců [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], proti žalovanému [příjmení] [anonymizováno] [okres], se sídlem v [obec], o vydání věci podle zákony 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, vyplynulo rozhodnutí, že soud nahrazuje projev vůle žalovaného k uzavření dohody o vydání věci v následujícím znění: [anonymizována dvě slova] [okres] se sídlem v [obec], zastoupena ředitelem Ing. [jméno] [příjmení], jako strana vydávající, a [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], jako strany přijímající, uzavírají dle § 5 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích tuto dohodu o vydání věci: I. [anonymizována dvě slova] [okres], se sídlem v [obec], vydává všechny předmětné nemovitosti, a to pivovar a sladovnu, firmy [jméno] [jméno], [obec], okres [okres] (majitel v.o.s.), [adresa] v [obec], na parcele [číslo] pozemky s ním váznoucí, tedy parcelní [číslo] zapsané na LV [číslo] k identifikaci parcel pro k.ú. a [územní celek], a k.ú. v [anonymizováno], příjemcům [jméno] [příjmení] ideální , [jméno] [jméno] ideální 1/3, Ing. [příjmení] ideální 1/6, a Ing. [jméno] [příjmení] ideální 1/6, vzhledem k celku nemovitosti, kteří uvedené nemovitosti přijímají. Dalším výrokem bylo určeno, že veškerá práva a povinnosti spojené s vlastnictvím nemovitosti přecházejí na příjemce dnem vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem u k.ú. v Kladně do příslušného katastru nemovitostí. Doklady vztahující se k nemovitostem, a klíče od prostor, které má povinná osoba k dispozici, budou předány oprávněným osobám do 3 dnů ode dne právní moci usnesení o vkladu. Následujícím výrokem pak bylo stanoveno, že na základě této dohody o vydání věci, lze vklad do katastru nemovitostí zapsat na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec], okres [okres], u k.ú. v [anonymizováno] takto: V části [příjmení] [jméno] [příjmení] - , Ing. [jméno] [jméno] – 1/6, Ing. [jméno] [příjmení] – 1/6 a Ing. [jméno] [příjmení] – 1/6.

8. Z usnesení Okresního soudu v Kladně č.j. 10 C 108/92-183, ze dne 17. 9. 1996, ve věci stejných účastníků se podává, vydání doplňujícího rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 4. 1996, č. j. 10 C 108/92-162, který se v záhlaví opravuje tak, že označení žalovaného správně zní: [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova], [adresa], [obec]. Z rozsudku doplňujícího č.j. 10 C 108/92-162, ze dne 17. 4. 1996, ve věci stejných účastníků (když na straně žalovaného vystupuje [anonymizována dvě slova] [země], [obec a číslo], [ulice a číslo]) se podává výrok, že rozsudek Okresního soudu v Kladně, ze dne 20. 1. 1995, č. j. 10 C 108/92-116 se doplňuje tak, že bod I. dohody o vydání věci správně zní: [anonymizována dvě slova] [okres], se sídlem v [obec], vydává všechny předmětné nemovitosti, a to pivovar se sladovnou firmy [jméno] [jméno], [obec], okres [okres] (majitel v.o.s.), [adresa] v [obec], na parcele [číslo] pozemky s ním váznoucí, tedy PČ [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], zapsané na [list vlastnictví] a identifikaci parcel pro k.ú. a [územní celek], u k.ú. v [anonymizováno], příjemcům [jméno] [příjmení] – ideální , Ing. [jméno] [jméno] – ideální 1/6, Ing. [jméno] [příjmení] – ideální 1/6, a Ing. [jméno] [příjmení] – ideální 1/6, vzhledem k celku nemovitosti, který uvedené nemovitosti přijímají. V odůvodnění se podává, že došlo k administrativní chybě při vydání rozsudku a bylo nutné rozhodnout doplňujícím rozsudkem.

9. Z dokumentu [list vlastnictví] (na č. l. 26 spisu) se podává změněný stav, vlastnické právo [právnická osoba], jde o zrušený stav st. 237, zastavěná plocha a nádvoří, když stavba stojí na pozemku p.č. st. 237, jde o zastavěnou plochu nádvoří a st. [číslo], zastavěná plocha nádvoří bez č.p./č.e., technická vybavenost s [list vlastnictví], když se v dokumentu dále uvádí vlastnické právo pro [právnická osoba] k č.p./č.e. technická vybavenost SP [číslo], [list vlastnictví] a jde o prohlášení o nabytí vlastnictví stavby, která je součástí inženýrské sítě ze dne 1. 11. 2016, s právními účinky zápisu ke dni 2. 11. 2016 přičemž vklad byl proveden dne 14. 11. 2016. Právní moc doplňujícího rozhodnutí (rozsudku) (datum je nečitelný), nicméně byl vyznačen dne 17. 4. 1997. Právní moc usnesení ze dne 17. 9. 1996 doplňujícího, tedy č. l. 183, je dnem 31. 10. 1996 a právní moc na rozsudku 10 C 108/92-116 vyznačena dnem 25. 3. 1995.

10. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně č.j. 23 C 38/2017-133 ze dne 17. 5. 2018, ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti žalované [právnická osoba] se podává, že jde o žalobu na určení vlastnického práva k budově trafostanice v k.ú. [obec], když bylo výrokem I. rozhodnuto, určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí budovy bez č. p. nebo evidenčního, stojící na pozemku p.č. st. v k.ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce] – [stát. instituce]. Z rozsudku odvolacího soudu, Krajského soudu v Praze č.j. 27 Co 266/2018-208 ze dne 21. 3. 2019 ve věci stejných účastníků se podává, že jím bylo rozhodováno o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze 17. 5. 2018, č. j. 23 C 38/2017-133, a rozsudek soudu prvního stupně byl změněn ve výroku I. tak, že žaloba o určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí budovy bez č. p. nebo evidenčního, stojící na pozemku parcelního č. ST [číslo], v [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce] – [stát. instituce], se zamítá. Rozsudek je v právním moci dnem 9. 5. 2019. Usnesením Nejvyššího soudu č.j. 22 Cdo 2318/2019-244, ze dne 29. 10. 2019, ve věci stejných účastníků bylo rozhodnuto, že se dovolání žalobkyně odmítá. Vyznačena právní moc je dnem 18. 11. 2019.

11. Nárok na náhradu majetkové škody spatřuje žalobkyně v tom, že v důsledku nesprávně formulovaného výroku rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20.1.1995 č.j. 10 C 108/92-116 ve znění doplňujícího rozsudku z 17.4.1996 č.j. 10 C 108/92-162 a opravného usnesení z 17.9.1996 č.j. 10 C 108/92-183, došlo u něho k vzniku škody, kdy okresní soud pochybil tím, že nepostupoval dle ust. § 155 odst. 1 o.s.ř. a neformuloval výrok svého rozhodnutí tak, aby tento byl jednoznačně vykonatelným, a pokud z jeho výroku není jednoznačně patrno, zda se restituce vztahuje i na vedlejší či doplňkové stavby a objekty na pozemcích, které byly restituentům vydány, včetně budovy trafostanice, neměl být rozsudek v této podobě vyhlášen.

12. Po skutkové stránce bylo zjištěno, že budovou trafostanice žalobkyně disponovala na základě vkladu společníků žalobkyně, když tito se dohodli, že do základního jmění žalobkyně vkládají nepeněžitý vklad ve formě svých spoluvlastnických podílů k nemovitosti [adresa] a souvisejících pozemků v [obec] uvedených na [list vlastnictví]. Původní společníci žalobkyně získali nemovitost [adresa] v restituci (jedná se o objekt bývalého pivovaru se sladovnou v k.ú. [obec]) včetně pozemků s ním váznoucích tak, jak jsou specifikovány v rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č.j. 10C 108/92-116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č.j. 10C 108/92-162 a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č.j. 10C 108/92-183, kterým byl nahrazen projev vůle povinné osoby k uzavření dohody o vydání věci. V roce 2016 zapsal [stát. instituce], KP [okres], [právnická osoba] jako výlučného vlastníka trafostanice, vklad byl proveden dne 14. 11. 2016 s právními účinky ke dni 2. 11. 2016. Žalobkyně v přesvědčení, že je skutečným vlastníkem trafostanice, neboť stavebníkem trafostanice byl v roce 1946 pan [jméno] [jméno] (resp. [právnická osoba] [jméno]), která učinila vklad těchto nemovitostí do společnosti žalobkyně, zahájila v roce 2016 šetření za účelem zajištění dobových dokumentů, z nichž uzavřela, že skutečným stavebníkem trafostanice byl pan [jméno] [jméno] (resp. [právnická osoba] [jméno]), který také stavbu trafostanice financoval a je přesvědčena, že vlastníkem nyní této nemovitosti je žalobkyně. Žalobkyně podala proti [právnická osoba] u Okresního soudu v Kladně žalobu vedenou tímto soudem pod sp.zn. 23 C 38/2017, o určení vlastnického práva k budově trafostanice, jíž bylo tímto soudem vyhověno. Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. Rozsudek je pravomocný.

13. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za podmínek, stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 32 citovaného zákona, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odst. 1). Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2).

15. Podle § 35 odst. 1 citovaného zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Žalobkyně v průběhu řízení specifikovala, že požaduje náhradu škody z nesprávného úředního postupu soudu v řízení č.j. 10 C 108/1992 Okresního soudu v Kladně, jež pravomocně skončilo dne 25.3.1995. Od tohoto dne počala běžet objektivní desetiletá promlčecí lhůta podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 58/1969. Objektivní, 10 letá promlčecí lhůta uběhla dne 25.3.2005, již za účinnosti zákona 82/1998 Sb. Žaloba však byla podána dne 29.1.2020, tedy opožděně, proto soud žalobu zamítl.

17. Původní společníci žalobce vložili spoluvlastnické podíly na areálu trafostanice do majetku žalobce, přičemž se později žalobce dozvěděl v roce 2016 (z vkladu do katastru nemovitostí pro [anonymizována dvě slova]), že vlastníkem není a podal proto určovací žalobu pod č.j. 23 C 38/2017 u OS Kladno proti spol. [anonymizováno], byl však neúspěšný. Je pravdou, že se o škodě dozvěděl až z rozsudku Krajského soudu v Praze, který konstatoval zamítnutí žaloby dne 21.3.2019 po č.j. 27 Co 266/2018, nicméně platí, že při objektivní promlčecí lhůtě se nejpozději nárok promlčí za 10 let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda. To znamená, že moment, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a kdo za ní odpovídá – se neužije. Nárok je proto promlčen v objektivní promlčecí lhůtě.

18. Nad rámec uvedeného soud uzavírá, že pokud jde o výklad pojmu nesprávného úředního postupu, na nějž žalobkyně poukazuje, je třeba se opřít zejména o výklad tohoto pojmu, podávaný právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škody, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů, než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu, při jeho činnosti, a to při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak se neodrazí bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem, prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto normu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje, či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady, důkazy pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí. Případné nesprávnosti, či vady tohoto postupu, se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Posuzovaný nárok se odvíjí od žalobkyní tvrzeného nesprávného úředního postupu soudu v prozkoumávaném řízení - že nemovitost nebyla specifikována v rozsudku, pak ale nejde o nesprávný úřední postup, nýbrž o nezákonné rozhodnutí. V posuzovaných případech však nelze hovořit ani o nezákonném rozhodnutí (§ 7 a § 8 citovaného zákona) neboť to by muselo být dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., pro nezákonnost zrušeno, nebo změněno příslušným orgánem a k tomuto zrušení nedošlo. Uvedená rozhodnutí jsou v právní moci a zrušena nikdy nebyla, nebylo tedy v posuzovaném případě shledáno ani nezákonné rozhodnutí, ani nesprávný úřední postup, kteréžto by mohly vyvolat vznik škody na straně žalující a soud i v případě kdyby promlčení práva neshledal, žalobu na náhradu škody by zamítl, aniž by se zabýval výši uplatňované částky, neboť žaloba již jen co do základu nemůže obstát.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náleží jí tedy dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. paušální náhrada hotových výdajů za vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu dne 9.6.2021, ve výši 2 x 300 Kč.

Poučení