14 C 181/2019-117

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátu loženém z předsedkyně JUDr. Evy Pořízové a přísedících Karla Hořáka a Pavly Pečenkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o určení neplatnosti skončení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18. 3. 2019 z důvodu dle ust. § 52 pím. c) zákoníku práce je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podáním doručeným soudu dne 30.7.2019, ve znění jeho doplnění ze dne 23.6.2020, ze dne 28.7.2020 se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovní poměru s odůvodněním, že byl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.4.2013 (včetně dodatků k pracovní smlouvě) zaměstnán u žalované jako primář Urologického oddělení. Žalovaná žalobce odvolala dne 19.3.2019 z vedoucího pracovního místa primáře a následně mu dala dne 18.3.2019 výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, kdy pracovní poměr měl skončit dnem 31.5.2019. Dne 19.3.2019 zaslal personál urologického oddělení dopis řediteli žalované prof. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., kterým se postavil za žalobce a žádal ředitele o přehodnocení ukončení pracovního poměru žalobce. Na tento dopis reagoval ředitel žalované přípisem ze dne 21.3.2019, kde uvádí důvody, které ho vedly k ukončení pracovního poměru žalobce u žalované. Uvádí, že„ důvodů, které mě vedly k učinění tohoto zásadního a pro mne osobně nelehkého rozhodnutí je více a jsou spojené s několika zásadními manažerskými a odbornými pochybeními ze strany [celé jméno žalobce] jako primáře Urologického oddělení. V souvislosti s jedním z těchto podstatných pochybení ze strany pana primáře jsou v dané záležitosti prováděny úkony orgány činnými v trestním řízení.". Žalobce prostřednictvím právního zástupce sdělil žalované, že uvedenou výpověď považuje za neplatnou s tím, že nedošlo k zákonnému postupu a jednáním žalované byl zastřen skutečný výpovědní důvod. K tomuto dopisu žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23.4.2019 uvádí, že mu nemohla nabídnout žádné jiné pracovní uplatnění, které by odpovídalo jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci a že mu nenáleží žádné odstupné. Následně žalobce prostřednictvím právního zástupce sdělil dopisem ze dne 26.6.2019 žalované, že trvá na dalším zaměstnávání u žalované. Žalovaná je příspěvkovou organizací, zřízenou na základě [anonymizováno] [číslo] s účinností od 1.4.1994 podle § 31 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky). Zřizovatelem je Česká republika - Ministerstvo obrany, [IČO]. Statutárním orgánem je ředitel [anonymizováno], kterého do funkce jmenuje a z funkce odvolává ministr obrany. Dle Statutu [ulice] [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], čl. III.2.d) ředitel po dohodě s děkanem příslušné lékařské fakulty jmenuje do funkce přednostu kliniky. Žalovaný je tedy zaměstnavatelem vymezeným v ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce. Dle názoru žalobce došlo ke změně obsahu pracovní smlouvy na základě dohody a jmenovací dekret byl pouze formálním vyjádřením pozice žalobce. Žalobce považuje jmenovací dekrety a odvolání z vedoucího místa za neplatné. Dle Statutu [anonymizováno] nemá statutární orgán vymezenu působnost jmenovat vedoucí oddělení, ani žádné další pracovníky, vyjma ustanovení čl. III.2d), což není tento případ. V žádném dokumentu ohledně jmenování není zaměstnanec upozorněn písemně na skutečnost, že může být z funkce odvolán, popřípadě že se může funkce vzdát. Žalovaná uvádí, že dochází ke snížení celkového počtu lékařů v rámci Urologického oddělení, a to konkrétně jednoho pracovního místa primáře. Což zcela popírá skutečnosti uvedené ve výpovědi, kde naopak žalovaná tvrdí, že žalobci odstupné nenáleží, neboť k rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance nedošlo v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny. Nahlédnutím na webové stránky žalované je zřejmé, že Urologické oddělení primáře má, buď tedy nedošlo ke snížení celkového počtu lékařů, a to konkrétně místa primáře, nebo zde zřejmě byli 2 primáři ve stejný okamžik. Jak vyplývá z výše uvedeného, je jednání žalované zcela účelové, obchází kogentní ustanovení zákoníku práce ohledně možnosti výpovědi dané zaměstnavatelem, zastírá důvod výpovědi, a to i z důvodu nevyplacení odstupného žalobci. Pokud skutečně došlo k organizační změně, je zde na místě výpověď z důvodu nadbytečnosti, musí tato výpověď splňovat veškeré náležitosti, musí zde existovat organizační změna, se kterou byl žalobce včas seznámen, dodržena výpovědní doba a samozřejmě by žalobci náleželo odstupné dle zákoníku práce a kolektivní smlouvy. Žalobce odmítl, že by se dopustil manažerských pochybení, které následně ve svém vyjádření detailně rozvedl. Dále žalobce doplnil, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě opakovaně tvrdí, že žádnou vhodnou práci pro žalobce neměla. Není pravdivé tvrzení žalované, že na základě inzerátu z ledna 2019 bylo obsazeno místo lékaře urologa k 1.2.2019, když dne 1.2.2019 nastoupil na místo lékaře urologa MUDr. [příjmení] [příjmení], PhD.,, který měl ale nastoupit již 1.12.2018. V září 2018 podal MUDr. [příjmení] výpověď u předchozího zaměstnavatele, aby mohl v termínu nastoupit, ale bohužel v listopadu 2018 si přivodil úraz nohy a musel na sešití achillovy šlachy. Na personálním oddělení žalované si domluvil odklad nástupu na 1.2.2019, tedy je zřejmé, že poptávané místo z ledna 2019 jím nebylo obsazeno.

1. Podáním doručeným soudu dne 20.9.2019, ve znění doplnění ze dne 4.9.2020, ze dne 9.10.2020 žalovaná navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedla, že dne 18.3.2019 odvolala žalobce z vedoucího pracovního místa primáře Urologického oddělení žalované, s účinností od 19.3.2019. Vzhledem k tomu, že žalobci nemohla žalovaná v době odvolání nabídnout žádné jiné pracovní uplatnění od uvedeného data účinnosti jeho odvolání následujícího dne, které by odpovídalo jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, vznikla v souladu se zákoníkem práce příčinná souvislost mezi odvoláním z pracovního místa a jeho nadbytečností, pro kterou mu žalovaná v souladu s § 52 písm. c) zákoníku práce, předala téhož dne výpověď z pracovního poměru. Odvoláním žalobce nebylo vedoucí pracovní místo primáře Urologického oddělení žalované zrušeno a ani nedošlo k žádné organizační změně v rámci uvedeného oddělení. Odstupné tedy žalobci nenáleželo, jelikož v případě rozvázání jeho pracovního poměru nedošlo ke zrušení jeho pracovního místa. Dle ustanovení § 73a odst. 2 věta druhá zákoníku práce mu tedy odstupné ani poskytnuto býti nemohlo. Z tohoto důvodu nemohla samotná výpověď předaná žalobci zastírat jiný výpovědní důvod, jak se účelově tvrdí žalobce. Dle ustanovení § 73a odst. 2 věta druhá zákoníku práce, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci pouze v případě, kdy zaměstnavatel takovou práci má. Pakliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle zmíněného § 52 písm. c) zákoníku práce. Dnem 20.3.2019 tedy pro žalobce nastala překážka v práci na straně zaměstnavatele s nárokem na náhradu platu ve výši průměrného výdělku až do skončení jeho pracovního poměru, který měl být ukončen uplynutím výpovědní doby dne 31.5.2019. Dne 31.5.2019, tedy poslední den výpovědní lhůty, nastoupil žalobce do režimu dočasně práce neschopného zaměstnance, který ukončil dne 28.7.2019. Fakticky jeho pracovní poměr vlivem této skutečnosti skončil až dne 29.7.2019. Žalovaná poukazovala na to, že hned v úvodním článku žaloby se nachází jeden ze zásadních rozporů, spočívající ve snaze žalobce navodit dojem, že žalovaná předala žalobci výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce neoprávněně, v návaznosti na účinnost odvolání z vedoucího pracovního místa až ke dni 19.3.2019. Žalobce v jeho citovaném výroku uvádí, že žalovaná žalobce odvolala dne 19.3.2019, s čímž žalovaná nesouhlasí a považuje toto tvrzení za nepravdivé. Fakt, že k odvolání žalobce ze strany žalované došlo dne 18.3.2019, nikoli dne 19.3.2019, je zcela nesporné a vyplývá to nejen z důkazů přiložených žalobcem ([příjmení] o odvolání z vedoucího pracovního místa ze dne 18.3.2019; Výpověď z pracovního poměru ze dne 18.3.2019; Dopis pracovníků ze dne 19.3.2019; Odpověď žalované ze dne 23.4.2019; Sdělení žalobce ze dne 9.5.2019; Odpověď žalované ze dne 22.5.2019), ale také z vlastní žaloby, kdy žalobce v čl. II. a čl. V. žaloby již sám správně konstatuje, že k odvolání žalobce došlo dne 18.3.2019 s účinností ke dni 19.3.2019. Odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa vedoucího bylo provedeno písemně dne 18.3.2019. Dle zákoníku práce výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější. V Dekretu o odvolání z vedoucího pracovního místa ze dne 18.3.2019, který byl žalobci nesporně doručen dne 18.3.2019, byl vyznačen den účinnosti tohoto odvolání, právě z důvodu odstranění všech možných pochybností na následující den, tedy 19.3.2019. Po předmětném odvolání z vedoucího pracovního místa postupovala žalovaná zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce a předala dne 18.3.2019 dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, výpověď z pracovního poměru. Žalovaná tak zcela naplnila význam předmětných ustanovení zákoníku práce a z její strany ani nebylo možné jiným způsobem postupovat. Zaměstnavatel je po odvolání zaměstnance z vedoucího pracovního místa povinen zaměstnanci nabídnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení na jinou práci, odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, pokud takové místo má. V daný okamžik odvolání žalobce, vzhledem k jeho dosažené kvalifikaci, mu odpovídající místo nabídnuto být nemohlo, protože neexistovalo. [příjmení] vznikla nabídková povinnost a následně mohla být ze strany zaměstnavatele splněna, musí mít zaměstnavatel potřebu, aby určitá pracovní činnost byla reálně vykonávána. Všechna místa, která mohla být žalobci, vzhledem k výše uvedenému nabídnuta, byla obsazena a nemohla tedy ani taková potřeba vzniknout. Ze zákona tedy musel následovat výše uvedený postup v podobě výpovědi žalobci, neboť na straně žalované nastaly překážky v práci. Žalovaná jako přílohu přikládá obsazení pracovních míst Urologického oddělení žalované k datu 18.3.2019, která byla vygenerována z personálního systému žalované a ze které vyplývá, že všechna pracovní místa v rámci uvedeného oddělení byla obsazena. Žalobce ve svých sděleních opakovaně namítal, že„ v krátké době před touto výpovědí nemocnice prokazatelně poptávala lékaře na pozici urologa“. Žalovaná pro případné odstranění dalších rozporů uvádí, že tato námitka je vzhledem k datu převzetí výpovědi žalobcem neopodstatněná, neboť žalovaná poptávala na základě uvedeného inzerátu lékaře na pozici urologa počátkem ledna roku 2019, kdy k datu 1.2.2019 bylo inzerované místo obsazeno jiným lékařem. Výpověď žalobci byla doručena uvedeného dne 18.3.2019. Žalovaná významný rozpor spatřuje v názoru žalobce, že„ došlo ke změně obsahu pracovní smlouvy na základě dohody a jmenovací dekret byl pouze formálním vyjádřením pozice žalobce“ a rovněž v tom, že žalobce považuje jmenovací dekrety a odvolání z vedoucího místa za neplatné. V žalobě žalobce popisuje jeho působení v rámci pracovně právního vztahu se žalovanou, nicméně nesprávně staví chronologicky na první místo nejprve dohodu o změně obsahu pracovního poměru a až poté uvádí, že žalobce obdržel od žalované jmenovací dekret. Žalovaná namítá, že skutečný stav spočíval jednoznačně nejprve ve jmenování žalobce na vedoucí pracovní místo a v návaznosti na tuto skutečnost s ním byla vždy uzavřena příslušná dohoda o změně obsahu pracovního poměru v souvislosti se jmenováním na vedoucí pracovní místo. Je nesporné, že dne 1.4.2013 žalovaná uzavřela s žalobcem pracovní smlouvu na dobu určitou od 1.4.2013 do 30.9.2013 na druh práce Lékař s místem výkonu práce na pracovišti žalované. Sporná je ovšem otázka jeho jmenování na vedoucí pracovní místo. Žalovaná poukazovala na to, že dne 22.4.2013 byl žalobce žalovanou jmenován na vedoucí pracovní místo primáře Urologického oddělení s dnem nástupu na vedoucí pracovní místo 1.5.2013. Žalobce byl jmenován na dobu určitou, a to do 30.4.2015. V souvislosti se jmenováním na vedoucí pracovní místo primáře Urologického oddělení žalované byla dne 22.4.2013 mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Dohoda o změně obsahu pracovního poměru, kterou došlo ke změně druhu práce na primář Urologického oddělení žalované. Fakt, že tato dohoda byla uzavřena v souvislosti se jmenováním na uvedené vedoucí pracovní místo, je explicitně uveden v předmětné dohodě, která byla zákonným a rovněž logickým krokem následujícím po jmenování na vedoucí pracovní místo. Žalovaná souhlasí, že dne 10.3.2015 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Dohoda o změně obsahu pracovního poměru, kdy byl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, ovšem opět v rozporu s tvrzením žalobce poukazuje na to, že dne 11.3.2015 byl žalobce žalovanou jmenován na vedoucí pracovní místo primáře Urologického oddělení se dnem nástupu na vedoucí pracovní místo dne 1.5.2015, a to na dobu neurčitou. V souvislosti se jmenováním na uvedené vedoucí pracovní místo Primáře urologického oddělení žalované byla dne 11.3.2015 mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Dohoda o změně obsahu pracovního poměru, která reflektovala uvedenou pracovně právní skutečnost. Fakt, že tato dohoda byla uzavřena v souvislosti se jmenováním na uvedené vedoucí pracovní místo na dobu neurčitou, je opět explicitně uveden v předmětné dohodě, která byla zákonným a rovněž logickým krokem následujícím pojmenování na vedoucí pracovní místo na dobu neurčitou. Žalovaná odmítá tvrzení žalobce, že jmenovací dekrety v obou výše uvedených případech, tedy ze dne 22.4.2013 a ze dne 11.3.2015 byly pouze formálním vyjádřením pozice žalobce. Jmenování na vedoucí pracovní místo je významná pracovně právní skutečnost, která nalézá v popsaném případě oporu v zákoníku práce. Daný postup žalované, ve věci jmenovacích dekretů, byl tak zcela relevantní, legitimní a v souladu s příslušnou právní úpravou. Již ze samotného charakteru žalované jakožto zaměstnavatele je zjevné, že vedoucí pracovní místa, včetně zmiňovaného vedoucího pracovního místa žalobce, není možné ze strany žalované obsazovat pouze na základě dohody se zaměstnancem, ale na takové místo musí být zaměstnanec (popř. potencionální uchazeč) jmenován žalovanou. Žalovaná tedy v této souvislosti konstatuje, že vzhledem k organizační struktuře žalované a způsobu obsazování vedoucích pracovních míst žalované ani žádný jiný způsob, než jmenování na vedoucí pracovní místo, není možný. Z uvedeného důvodu tedy není možné souhlasit se spornými argumenty žalobce, že nebyl na vedoucí pracovní místo primáře jmenován, ale že byl na toto místo ustanoven dohodou s žalovanou, což žalovaná popírá a v této souvislosti odkázala na vnitřní předpisy žalované. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobcovo tvrzení že„ V žádném dokumentu ohledně jmenování není zaměstnanec upozorněn písemně na skutečnost, že může být z funkce odvolán, popř. že se může funkce vzdát.“ je sporné, neboť v každé z dohod o změně obsahu pracovního poměru, které byly s žalobcem uzavřeny v souvislosti s jeho jmenováním na vedoucí pracovní pozici, je explicitně uvedeno, že byl žalobce seznámen se svými právy a povinnostmi týkajícími se jmenování na vedoucí pracovní místo, což potvrdil svým podpisem. Žalobce vzhledem k výše uvedenému, ale také vzhledem k délce jeho působení v pracovně právním vztahu k žalované, znalosti pracovního prostředí žalované a jejích interních právních aktů, musel být prokazatelně srozuměn s tím, že může být z funkce odvolán, popř. že se může funkce vzdát. Je nesporné, že žalovaná je příspěvkovou organizací zřízenou s účinností od 1.4.1994 v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů, a to na základě zřizovací listiny. Zřizovatelem žalované je Česká republika - [stát. instituce], [IČO]. Dle zřizovací listiny žalované je statutárním orgánem ředitel žalované, kterého jmenuje a z funkce odvolává ministr obrany. Statut žalované, mimo jiné, v čl. III upravuje rovněž organizaci a řízení žalované. V bodu 1. je konstatován fakt, že statutárním orgánem žalované je ředitel. Tato skutečnost je uvedena rovněž zejména v části IV. Zřizovací listiny žalované. Žalovaná je tedy zaměstnavatelem dle ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce. V rozporu s žalobcem žalovaná uvádí, že ředitel žalované je z titulu své funkce oprávněn dle zákoníku práce vystupovat jako zaměstnavatel se všemi k tomu náležejícími povinnostmi a oprávněními, včetně oprávnění jmenovat zaměstnance na vedoucí pracovní pozici, či jej z této pozice odvolat. V tomto kontextu je nutné uvést, že čl. III. bod 2. Statutu žalované obsahuje pouze vybraná práva a povinnosti ředitele žalované a nejedná se o jejich taxativní výčet. Žalovaná dále dodává, že podle čl. III. bod 2. písm. e) Statutu žalované ředitel žalované „vydává organizační řád, kterým stanovuje organizační strukturu, oprávnění a působnost pracovníků žalované“. Ve dnech korespondujících se jmenováním žalobce na vedoucí pracovní místo či odvoláním žalobce z vedoucího pracovního místa, bylo toto oprávnění zakotveno nejen v platných právních předpisech, ale rovněž explicitně právě do organizačního řádu a jeho příloh. Dle uvedeného je ke jmenování a odvolání zaměstnance z vedoucí pracovní pozice oprávněn ředitel žalované. Žalovaná uvádí, že skutečnost neexistence explicitního zakotvení oprávnění jmenovat zaměstnance na vedoucí pracovní pozici statutárním orgánem žalované do jejího statutu neznamená, že k tomu lex generalis není oprávněn dle zákoníku práce. Touto úvahou by došlo k popření zákonného ustanovení § 33 zákoníku práce. Tvrzení žalobce týkající se neoprávněného jmenování na vedoucí pracovní místo z důvodu toho, že není ve statutu žalované explicitně uveden, je vzhledem k výše uvedenému nutné považovat za nicotné. Ředitel žalované tedy byl z titulu své funkce v případě jmenování a odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa k tomuto oprávněn a jednalo se o zákonný postup. Žalovaná zdůrazňuje, že se žalobce po dobu svého působení na uvedeném vedoucím pracovním místě dopustil několika závažných manažerských pochybení. V žádném dopise či sdělení adresovaném žalobci či jeho právní zástupkyni, žalovaná nikterak nekonstatuje, že by se žalobce dopustil protiprávního jednání s trestněprávní relevancí. Jeho pochybení jsou spatřována pouze a bezpodmínečně v rovině manažerského selhání. Tato pochybení nebyla do současné chvíle nikterak ze strany žalované zveřejněna, a to nejen vzhledem k probíhajícím úkonům orgánů činných v trestním řízení, ale také vzhledem k ochraně dobrého jména žalobce. Z uvedeného důvodu žalovaná zmíněné důvody sdělila žalobci pouze osobně v den jeho odvolání z vedoucího pracovního místa za přítomnosti vedoucího Právního odboru žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a náměstka ředitele žalované plk. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Žalovaná žádným způsobem v uvedeném dopise ani v žádném jiném sdělení, či dokonce veřejně, nikterak nepropojila rovinu manažerského selhání žalobce s potencionálním protiprávním jednáním. Skutečnost, že v souvislosti s některými manažerskými pochybeními žalobce jsou v současné době prováděny úkony orgánů činných v trestním řízení, je tedy pouhé konstatování faktu a nelze považovat za účelové obcházení skutečného důvodu jeho výpovědi, jak se snaží navodit žalobce. Rovněž jako závažný rozpor s tvrzeními žalobce žalovaná hodnotí účelovou snahu žalobce vyvolat dojem, že odvoláním a propuštěním žalobce z pracovního poměru došlo ke zrušení jednoho pracovního místa lékaře, a tedy, že v konečném důsledku došlo v této souvislosti k organizační změně. Žalovaná konstatuje skutečnost, kterou rovněž sdělila právnímu zástupci žalobce ve svém sdělení dne 23.4.2019, že v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru žalobce došlo ke snížení celkového počtu lékařů v rámci Urologického oddělení žalované, a to konkrétně jednoho pracovního místa primáře, neboť byl ze své funkce odvolán a žalovaná tím logicky přišla o jednoho lékaře, jehož místo se uvolnilo. Je zřejmé, že odvoláním žalobce z vedoucího pracovního místa primáře Urologického oddělení žalované, které je spojeno s výkonem funkce lékaře, a jeho následným propuštěním, došlo ke snížení počtu lékařů v rámci uvedeného oddělení. Tento fakt nicméně neznamená, že tím došlo ke zrušení pracovního místa, jak sporně naznačuje žalobce. O tomto faktu svědčí rovněž skutečnost, že dne 20.3.2019 byl pověřen zastupováním na pozici primáře Urologického oddělení žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], který po jeho pověření uvedeného dne obdržel rovněž upravený Popis funkční náplně zaměstnance, který s uvedeným pověřením koresponduje. Následně bylo na uvolněné vedoucí pracovní místo primáře Urologického oddělení žalované vypsáno výběrové řízení, kterého se účastnil i žalobce, a toto místo bylo na jeho základě obsazeno novým primářem, který byl opět do funkce jmenován s účinností od 1.7.2019. Dále se žalovaná obsáhle vyjadřovala k jednotlivým manažerským a odborným pochybením žalobce v rámci jeho působení na pozici primáře Urologického oddělení žalované, které je předmětem probíhajícího trestního řízení. Žalovaná doplnila, že žalobce se snaží uměle navodit dojem, že jediné volné pracovní místo, které obsadil k datu 1.2.2019 MUDr. [příjmení] [příjmení], Ph.D., měl obsadit někdo jiný, což žalovaná odmítá. Zmíněné nebylo možné, neboť v danou dobu (leden 2019) bylo na uvedeném oddělení žalované volné pouze toto jedno místo. Právě vzhledem k faktu, že u MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. bylo již zřejmé, že dne 1.2.2020 nastoupí na zmíněné pracovní místo, došlo krátce před uvedeným datem ke stažení zmiňovaného inzerátu na uvedené pracovní místo. Ke stažení inzerátu došlo dne 16.1.2019 a v danou dobu zde ani žádné jiné volné pracovní místo nebylo. Rovněž není pravdou, že bylo nutné posílit počet lékařů z důvodu narůstajícího počtu hospitalizovaných pacientů a operačních výkonů oddělení. Přijetím MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. došlo k naplnění požadované kapacity počtu lékařů Urologického oddělení žalované. Následný vývoj počtu lékařů na Urologickém oddělení žalované byl takový, že došlo u několika lékařů na jejich vlastní žádost ke snížení výše jejich pracovního úvazku, na což musela žalovaná reagovat a začít na volné snížené úvazky hledat nové lékaře. Konkrétně došlo u MUDr. [jméno] [příjmení] (do 30.9.2019 úvazek 100%) od 1.10.2019 ke snížení na 60% a následně od 1.4.2020 ke snížení na 40% úvazku. Rovněž doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] (do 30.6.2019 úvazek 80%), snížil svůj úvazek od 1.7.2019 na 10%. Dále pak svůj úvazek snížila rovněž MUDr. [příjmení] [jméno], [anonymizováno] (do 30.9.2019 úvazek 100%) od na 60%. Z uvedeného důvodu došlo v prosinci roku 2019 ke zveřejnění inzerátu na uvedená uvolněná pracovní místa. Ohledně tvrzení žalobce, že mu ze strany žalované mohlo být nabídnuto i jiné volné místo v rámci například Interního oddělení žalovaná zopakovala, že v době žalobcova odvolání z vedoucího pracovního místa primáře Urologického oddělení nebylo, po velmi pečlivém zvážení žalobcovy kvalifikace, souhrnu znalostí, dovedností a odborných zkušeností nezbytných pro výkon do tehdy zastávané práce, možné mu nabídnout adekvátní místo, protože v tu dobu takové místo neexistovalo. Žalobcova kvalifikace byla zkoumána z hlediska jeho možnosti výkonu různých pracovních činností, ačkoliv takové činnosti dříve v rámci svého pracovního poměru nevykonával. Protože s výkonem práce vyžadujícím odbornou kvalifikaci jsou též zpravidla spojeny i činnosti, které samy o sobě zvláštní kvalifikaci nevyžadují, jde o práci odpovídající kvalifikaci zaměstnance tehdy, kdy zaměstnanec může využít získanou kvalifikaci v převážné míře a kdy tedy nepřevažují práce, při kterých zaměstnanec získanou kvalifikaci nemůže uplatnit, a které by mohl vykonávat i pracovník s nižší kvalifikací, popřípadě bez zvláštní kvalifikace. Vzhledem k osobě žalobce a výše uvedenému, kdy se jednalo o vysoce specializovaného lékaře v oboru urologie, který se této specializaci aktivně věnuje již od roku 1997 a vzhledem k jeho vysokému platu a hierarchické pozici vedoucího zaměstnance na úrovni primáře oddělení, mu nebylo možné jiné vhodné místo odpovídající uvedeným skutečnostem nabídnout, protože takové místo žalovaná pro žalobce neměla. Nad rámec toho žalovaná dodává, že z její strany není možné obsazovat místa lékařů nahodile jen podle toho, jakou specializaci daná osoba získala, ale je vždy bezpodmínečně nutné zhodnotit, zda je daná osoba na konkrétní místo lékaře s určitou specializací skutečně vhodná a splňuje všechny potřebné požadavky žalované, která si historicky zakládá na vysoké kvalitě poskytované zdravotní péče. Pokud by došlo k obsazení místa řadového lékaře lékařem s úplně jinou aktivní specializací, který sice požadovanou specializaci má, ale aktivně ji desítky let nevykonával, mohlo by dojít k ohrožení života a zdraví pacientů, neboť takový lékař není objektivně schopen postihnout veškerou oblast své původní specializace a poskytovat adekvátní lékařskou péči lege artis, odpovídající moderním trendům či současným požadavkům medicíny. Takový postup žalované by nebyl v souladu nejen s principy péče řádného hospodáře, ale zejména s již zmíněným profesionálním přístupem, který je, v dnešní době, obzvláště v oblasti poskytování zdravotní péče, zásadní. Žalovaná namítala, že není pravdou a je zavádějící, že by žalobce v rozmezí let 2010 - 2013 byl zařazen jako lékař pracoviště [příjmení] [příjmení] žalované. V této době zde mohl docházet pouze jako lékař se specializací v oboru urologie, a to za účelem tzv. konziliárních vyšetření v rámci uvedeného oddělení. Zmíněné [příjmení] [příjmení] funguje na principu lékařské služby první pomoci, kdy jednotliví pacienti prochází tzv. triáží (rozdělením dle závažnosti a druhu onemocnění či poranění aj.). Zde někdy dochází k situacím, kdy je nezbytná konzultace případu od několika lékařů v různých odbornostech, na základě které je následně rozhodnuto o konkrétním postupu v daném případě. Konziliární vyšetření jsou v rámci žalované oprávněni provádět výhradně lékaři se specializovanou způsobilostí. Ze své pozice v uvedené době žalobce vystupoval jako lékař specialista v oboru urologie a za tímto účelem mohl na požádání uvedeného oddělení docházet za účelem konziliárních vyšetření ze svého kmenového oddělení, kterým bylo vždy Oddělení urologie žalované. Je zcela běžné, že lékaři s různými odbornostmi napříč nemocnicí dochází právě na uvedené [příjmení] [příjmení] (ale i jiná oddělení žalované) právě za účelem jejich účasti na tzv. konziliárních vyšetřeních. Není tedy pravdou, že by v rámci uvedeného [příjmení] [příjmení] působil žalobce jako lékař s jinou odborností, nežli byla urologie. Žalobcovo tvrzení není možné z jeho strany dokázat, neboť v databázích a archivu žalované existují zápisy pouze o tom, že byl žalobce zařazen pouze na jeho kmenovém oddělení a nedošlo k jeho přeřazení na jiné oddělení v rámci žalované, což ve svých předešlých vyjádřeních dokládá i sám žalobce. Není dále pravdivé tvrzení žalobce o tom, že v době jeho odvolání z vedoucího pracovního místa a následnému předání výpovědi bylo volné místo v rámci ambulance střediska [ulice] cesta žalované. V rámci ambulance střediska [ulice] cesta dochází k zařazování lékařů v rámci jednotlivých odborností, kdy jsou využívány personální kapacity jednotlivých oddělení žalované, které se na provozu ambulancí střediska [ulice] cesta žalované podílejí. V rámci ambulance střediska [ulice] cesta nebylo a ani není vytvořeno žádné pracovní místo lékaře s konkrétní odborností, ale celý tento projekt funguje díky vyčleňování lékařů z jednotlivých oddělení. Dne 18.3.2019 byl v rámci střediska [ulice] cesta žalované pouze jeden vedoucí zaměstnanec, v jehož gesci bylo správné fungování uvedeného střediska a jehož místo bylo ke dni 1.12.2019 zrušeno. Smyslem tohoto projektu bylo a stále je odklonit klienty [příjmení] cesty od mnohdy přeplněných ambulancí jednotlivých oddělení žalované a koncentrovat je do uvedeného projektu. Nejedná se a ani se tehdy nejednalo o samostatné pracoviště s jednotlivými odbornostmi, nýbrž o pracoviště, na které dochází lékaři z jednotlivých oddělení za účelem poskytování zdravotní péče pro klienty uvedeného programu (zejména vojáky z povolání). Nebylo tedy možné uvažovat o tom, že žalobci mohlo být nabídnuto místo lékaře v rámci střediska [ulice] cesta, neboť toto středisko žádné takové místo neobsahovalo. Žalovaná pro přehled uvedla, že k datu 18.3.2019 poptávala následující pracovní pozice: Lékaře pohotovostní služby pro dospělé v rámci [příjmení] [příjmení] na dohodu o pracovní činnosti (uvedené místo neodpovídalo kvalifikaci žalobce, kdy bylo poptáváno pouze na dohodu o pracovní činnosti a nikoliv na plný pracovní poměr), Lékaře pro Oddělení hematologie a krevní transfuze (uvedené místo neodpovídalo kvalifikaci žalobce), Lékaře chirurga pro [příjmení] [příjmení] na plný i částečný úvazek (uvedené místo neodpovídalo kvalifikaci žalobce), Lékaře pro Neurochirurgickou a neuroonkologickou kliniku [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] na poloviční úvazek do ambulance pro léčbu bolesti (uvedené místo neodpovídalo kvalifikaci žalobce a bylo poptáváno pouze na poloviční úvazek), Lékaře pro Kliniku anesteziologie, resuscitace a interní medicíny [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] (uvedené místo neodpovídalo kvalifikaci žalobce).

2. Soud po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav:

3. Z výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že ukončil studium lékařské fakulty v roce 1992 a ve stejném roce nastoupil do [ulice] [anonymizována dvě slova] jako postgraduální lékař, atestaci ze všeobecného lékařství složil cca po 2 a půl letech v roce 1995. Následně působil na pracovní pozici všeobecného lékaře posádkové ošetřovny [obec]. Po roce nastoupit zpět do [anonymizováno], kde byl zařazen na urologickém oddělení, následně v roce 1997 složil první atestaci z urologie, v roce 2000 druhou atestaci z urologie, v tomto období pracoval jako sekundární lékař. V období let 2000 až 2002 působil zhruba 3x cca po 3 měsících na pozici lékaře u [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno], kde vykonával i činnosti praktického lékaře. V roce 2002 nastoupil na pozici zástupce primáře, kde jsem působil do roku 2012, od roku 2013 byl jmenován primářem. V březnu 2019 byl odvolán z vedoucí pozice a následně obdržel výpověď z pracovního poměru. Žalobce v současné době je zaměstnancem v [příjmení] nemocnici na urologickém oddělení. Uvedl, že jako lékař s kvalifikací a praxí, kterých dosáhl, by mohl pracovat např. na pozici urologické ambulance v rámci tzv. [příjmení] cesty (jedná se o přednostní vstup do ambulance pro složky [stát. instituce] a [stát. instituce]). Dále uvedl, že má atestaci ve všeobecném lékařství a celoživotně se vzdělává, je schopen působit u žalované na pracovní pozici závodního lékaře, lékaře oddělení nemocí z povolání či lékaře v centru ambulantní zdravotní péče. Uvedl dále, že v období let 2010 až 2013 vykonával pozici pohotovostního lékaře pohotovostní služby první pomoci (tzv. emergenci).

4. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že je zaměstnancem žalované, kde působil 30 let na pozici závodního lékaře do roku 2019 a od této doby pracuje u žalované na zkrácený pracovní úvazek na oddělení pracovního lékařství.

5. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], vzal soud za prokázané, že je zaměstnán u žalované společnosti od roku 2011 dosud jako primář Emergency - urgentního příjmu. Svědek potvrdil, že žalobce sloužil po dobu jednoho či dvou let na LSP (cca jednou či dvakrát do měsíce), která je v rámci Emergency, jedná se o lékařskou službu (dnes se nazývá lékařskou pohotovostní službu, kde lékaři pracují na základě uzavřené dohody o pracovní činnosti). Tzv. Emergency je urgentním příjmem, v rámci kterého působí řada složek a lékařská služba první pomoci nebo lékařská pohotovostní služba, konaná mimo pracovní dobu. Od 19:00 večer do 6:00 hodin do rána se jedná o pohotovost, kam chodí pacienti s místními prioritami (z lékařského pohledu v zásadě s drobnostmi). Na LSPP nebo LPS sloužili lékaři, kteří v té době, museli mít specializovanou způsobilost z nějakého oboru (aby mohli pracovat samostatně). Když byl žalobce ve službě, měl de facto dvě pozice, jedna pozice, když sloužil pro Emergenci a lékařskou pohotovostní službu, v zásadě jako praktický lékař, ale měl službu na Urologickém oddělení, poskytoval urologické služby a byl volán jako konziliář na Emergency, kde řešil urologickou problematiku potíží pacientů. Dále potvrdil, že v době zaslání výpovědi žalobci žalovaná inzerovala poptávku po pracovní pozici lékaře na Emergency pro LSPP na dohodu o pracovní činnosti (tj. nikoliv na hlavní pracovní poměr).

6. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], vzal soud za prokázané, že u žalované v období let 2004 do 2014 působila jako zdravotní sestra. Uvedla, že v roce 2012 společně s žalobcem působila na oddělení Emergency po dobu půl roku cca 2x do měsíce.

7. Z pracovní smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 1.4.2013 vzal soud za prokázané, že žalobce nastoupil do pracovního poměru k žalované dnem 1.4.2013, pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 30.9.2013, pracovní pozice: lékař č.p. 2.19.

42. Následně byl žalobce dekretem o jmenování na vedoucí pracovní místo z 22.4.2013 jmenován dnem 1.5.2013 primářem Urologického oddělení do 30.4.2015 (prokázáno z dekretu ze dne 22.4.2013). Dohodou o změně obsahu pracovního poměru byl pracovní poměr žalobce změněn na dobu neurčitou (prokázáno z dohody ze dne 10.3.2015), dohodou ze dne 22.4.2013 a ze dne 11.3.2015 byl změněn druh práce žalobce na primáře Urologického oddělení (prokázáno z dohody ze dne 22.4.2013, z dohody ze dne 11.3.2015) a zároveň dne 11.3.2015 byl dekretem o jmenování na vedoucí pracovní místo jmenován primářem Urologického oddělení (prokázáno z dekretu ze dne 11.3.2015).

8. Ke dni 19.3.2019 byl žalobce odvolán ředitelem žalované – prof. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D. z vedoucího pracovního místa – primáře Urologického oddělení (prokázáno z dekretu o odvolání z vedoucího pracovního místa ze dne 18.3.2019). Následně žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost s tím, že pracovní poměr žalobce končí dnem 31.5.2019. Dnem 20.9.2019 nastává pro žalobce překážka v práci na straně zaměstnavatel s nárokem na náhradu platu. Listina byla podepsána žalobcem dne 18.3.2019 (prokázáno z výpovědi ze dne 18.3.2019).

9. Z dopisu ze dne 19.3.2019, podepsaném Mgr. [jméno] [příjmení] (vrchní sestrou Urologie) a ostatními zaměstnanci Urologického oddělení, adresovaném řediteli žalované, vzal soud za prokázané, že byla sepsána žádost o přehodnocení radikálního rozhodnutí, spočívajícího ve výpovědi žalobce, s odkazem na vysoké odborné, manažerské i osobní kvality žalobce. V reakci na výše uvedený dopis se vyjádřil ředitel žalované,dopisem ze dne 21.3.2019, adresovaným Mgr. [jméno] [příjmení], kde uvedl, že důvody výpovědi a odvolání žalobce z funkce primáře byly spojeny s několika zásadními manažerskými a odbornými pochybeními, když v souvislosti s jedním z těchto podstatných pochybení ze strany žalobce jsou prováděny úkony orgány činnými v trestním řízení. Proto je rozhodnutí o ukončení působení žalobce u žalované konečné (prokázáno z listiny ze dne 21.3.2019). Následně se žalobce, prostřednictvím právního zástupce, obrátil na žalovanou dopisy ze dne 10.4.2019 a ze dne 9.5.2019 s žádostí o přehodnocení stanoviska ohledně ukončení pracovního poměru žalobce u žalované, což žalovaná dopisy ze dne 23.4.2019 a ze dne 22.5.2019 odmítla. Žalobce sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání (prokázáno dopisy ze dne 10.4.2019, 23.4.2019, 9.5.2019, 26.6.2019).

10. Ze zřizovací listiny žalované ze dne 11.6.2017 vzal soud za prokázané, že žalovaná byla zřízena za účelem zabezpečení odborného výcviku a přípravy [anonymizováno] zdravotnických pracovníků. Statutárním orgánem je ředitel žalované, který řídí činnost a rozhoduje ve všech jejich záležitostech, pokud nejsou zákony a interními normativními akty vyhrazeny do působnosti zřizovatele.

11. Ze statutu žalované [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vzal soud za prokázané, že v čl. III. jsou deklaratorně (viz označení„ zejména“) uvedeny práva a povinnosti ředitele žalované, jako statutárního orgánu. Pod bodem 2 písm. d) je uvedeno, že po dohodě s děkanem příslušné lékařské fakulty jmenuje do funkce přednostu kliniky, vojáka z povolání do funkce přednosty kliniky zařazuje příslušný služební orgán na základě společného návrhu ředitele žalované a děkana fakulty.

12. Z organizačního řádu žalované ze dne 30.12.2020 vzal soud za prokázané, že v čl. IV. bodu 5) je uvedeno, že primáře a vedoucí klinických oddělení jmenuje a odvolává ředitel nemocnice.

13. Z organizačního řádu žalované ze dne 21.2.2019 vzal soud za prokázané, že v čl. III. je uveden výklad jednotlivých pojmů a zkratek používaných žalovanou.

14. Z podpisového řádu 2012 (příloha Organizačního řádu žalované [číslo] 2010) vzal soud za prokázané, že v čl. III. jsou uvedena podpisová oprávnění k vyjmenovaným funkcím. Pod bodem 1) písm. a) je vedeno, že ředitel podepisuje písemnosti, na nichž je nutný podpis statutárního orgánu a dále všechny důležité písemnosti, jejichž podpis si vyhradí. Podpisový řád 2014 a 2019 pokud jde o čl. III. je obsahově totožný s podpisovým řádem 2012 (prokázáno z podpisového řádu 2014 - příloha Organizačního řádu žalované [číslo] 2010, z podpisového řádu – příloha Organizačního řádu žalované [číslo] 2019). Z Přílohy I. organizačního řádu [číslo] 2019 nazvané jako Vedoucí organizačních útvarů, vzal soud za prokázané, že podle čl. I. bodu 1) písm. b) jsou mimo jiné primáři a vedoucí klinických oddělení vedoucími zaměstnanci žalované.

15. Z inzerátu žalované vzal soud za prokázané, že poptávala lékaře pro Urologické oddělení (datum stažení dne 16.1.2019).

16. Z listiny označené jako obsazení pracovních míst Urologického oddělení k 18.3.2019 vzal soud za prokázané, že k uvedenému datu na pozici primáře působil žalobce na 100 % pracovní úvazek od 1.4.2013, na pozici zástupce primáře MUDr. [jméno] [příjmení] od 1.7.1994 na 100 % pracovní úvazek, dále na 80 % pracovní úvazek lékař JUDr. [jméno] [příjmení] (od 1.11.2014 do 31.10.2021), na 100 % pracovní úvazek lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] (2.12.2013 do 30.11.2019), na 100 % pracovní úvazek lékař MUDr. [jméno] [příjmení] (od 1.8.2008), na 100 % pracovní úvazek MUDr. [jméno] [příjmení] (od 3.11.2014 do 31.10.2021), na 10% pracovní úvazek lékař MUDr. [jméno] [příjmení] od (1.9.2016 do 31.8.2019), na 100 % pracovní úvazek lékař MUDr. [příjmení] [příjmení] (od 1.2.2019 do 31.1.2020), na 100% pracovní úvazek lékař MUDr. [jméno] [příjmení] (od 15.9.2014), na 80% pracovní úvazek MUDr. [jméno] [příjmení] (od 1.7.2017 do 31.12.2019), na 100% pracovní úvazek lékař [příjmení] [jméno] (od 1.10.2015 do 30.9.2021), na 100% pracovní úvazek MUDr. [příjmení] [jméno] (od 1.10.2018 do 30.9.2019), na 100% pracovní úvazek MUDr. [jméno] [příjmení] (od 1.7.2015 do 30.6.2021), na dohodu o pracovní činnosti MUDr. [obec] Krejčí od [číslo] 31.12.2019, na dohodu o pracovní činnosti MUDr. [jméno] [příjmení] od (1.6.2011).

17. Z emailové korespondence mezi [jméno] – [jméno] [příjmení] a žalobcem z období 22.1.2019 do 21.3.2019 bylo prokázáno, že [jméno] –Marie [příjmení] zasílala žalobci (jako primáři žalované) email s žádostí o zaměstnání, na který reagoval žalobce, že v současné době je v [anonymizováno] stop stav na příjem neatestovaných lékařů s tím, že od října 2019 bude volný úvazek 0,8%. Na uvolněné pracovní místo lékaře Urologického oddělení nastoupil MUDr. [příjmení] [příjmení] k 1.2.2019, proto byl inzerát stažen (prokázáno z pracovní smlouvy, uzavřené mezi žalovanou a MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 1.2.2019, kdy MUDr. [příjmení] [příjmení] nastoupil od 1.2.2019 na pracovní pozici jako lékař č.p. 2.19.42, pracovní úvazek byl sjednán ve výši 100% na dobu určitou od 1.2.2019 do 31.1.2020, z inzerátu staženého z inzerce dnem 16.1.2019)

18. Z kopií inzerátů bez data bylo prokázáno, že žalovaná poptávala lékařské pracovní pozice na pozici urologa, dále lékaře v oboru orální a maxilofaciální chirurgie, lékaře pro oddělení nemocí z povolání, lékaře anesteziologa, lékaře na oddělení Emergency (plný i částečný úvazek), lékaře na pohotovostní službu pro dospělé (DPČ), lékaře do ambulance pro léčbu bolesti (poloviční úvazek). Z uvedených inzerátů není zřejmé, k jakému období se vztahují.

19. Z listiny označené jako obsazení pracovních míst Urologického oddělení žalované k 31.8.2020 vzal soud za prokázané, že k uvedenému datu na pozici primáře působil MUDr. [jméno] [příjmení] na 100 % pracovní úvazek od 1.7.2019, na pozici zástupce primáře MUDr. [jméno] [příjmení] od 1.8.2008 na 100 % pracovní úvazek, na 40% pracovní úvazek MUDr. [jméno] [příjmení] (nástup od, na 10 % pracovní úvazek lékař JUDr. [jméno] [příjmení] (od 1.11.2014 do 31.10.2021), na 100 % pracovní úvazek lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] (nástup 2.12.2013), na 60% pracovní úvazek MUDr. [jméno] [příjmení] (od 3.11.2014 do 31.10.2021), na 10% pracovní úvazek lékař MUDr. [jméno] [příjmení] od (1.9.2016 do 31.8.2019), na 100 % pracovní úvazek lékař MUDr. [příjmení] [příjmení] (nástup od 1.2.2019), na 100% pracovní úvazek lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] (od [číslo] do 31.12.2020), na 100% pracovní úvazek MUDr. [jméno] [příjmení] (od 1.7.2017 do 31.12.2020), na 100% pracovní úvazek lékař MUDr. [příjmení] [jméno] (od 1.10.2018 do 30.9.2020), na 100% pracovní úvazek MUDr. [jméno] [příjmení] (od 1.7.2015 do 30.6.2021), na dohodu o pracovní činnosti MUDr. [obec] Krejčí (od 1.1.2020), na dohodu o pracovní činnosti MUDr. [jméno] [příjmení] (od 1.1.2020 do 31.12.2020). Z uvedeného listinného důkazu vyplývá, že nedošlo k žádnému navýšení počtu tabulkových pracovních míst Urologického oddělení žalované k datu 31.8.2020.

20. Následně došlo u několika lékařů na vlastní žádost ke snížení výše jejich pracovního úvazku, na což reagovala žalovaná hledáním lékařů na uvolněné pracovní úvazky. Konkrétně došlo u MUDr. [jméno] [příjmení] (do 30.9.2019 úvazek 100%) od 1.10.2019 ke snížení na 60% a následně od 1.4.2020 ke snížení na 40% úvazku. Rovněž doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] (do 30.6.2019 úvazek 80%), snížil svůj úvazek od 1.7.2019 na 10%. Dále pak svůj úvazek snížila rovněž MUDr. [příjmení] [jméno], [anonymizováno] (do 30.9.2019 úvazek 100%) od 1.10.2019 na 60%. Z uvedeného důvodu došlo v prosinci roku 2019 ke zveřejnění inzerátu na uvedená uvolněná pracovní místa. (prokázáno z inzerátu na místo lékaře pro Urologické oddělení ze dne10 [číslo], dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 1.7.2019, z návrhu na změnu pracovní smlouvy ze dne 31.5.2019, z návrhu na změnu pracovní smlouvy ze dne 3.3.2020, z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 1.4.2020 uzavřené mezi žalovanou a MUDr. [jméno] [příjmení], z návrhu na změnu pracovní smlouvy ze dne 5.9.2019, z dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 1.10.2019).

21. Z přehledu tabulkových míst [anonymizováno] [ulice] cesta žalované k datu 18.3.2019 bylo prokázáno, že v rozhodném období nebylo možné nabídnout žalobci místo lékaře ve [anonymizováno] [ulice] cesta, neboť žalovaná žádným místem (pracovní pozice lékaře) nedisponovala.

22. K 18.3.2019 disponovala žalovaná následujícími pracovními místy: id [číslo] Lékař/ka na Lékařskou pohotovostní službu pro dospělé (DPČ), inzerát publikován 2.1.2019. Mezi požadavky žalované byla uvedena mimo jiné specializovaná způsobilost v oboru vnitřní lékařství dle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Z přípisu žalobce ze dne 26.1.2021 vzal soud za prokázané, že žalobce si od Ministerstva zdravotnictví ČR nevyžádal zvýšení atestace v oboru všeobecného lékařství, resp. nepodal písemnou žádost o přiznání specializované způsobilosti v daném oboru. Id. [číslo] Lékař/ka pro Oddělení hematologie a krevní transfuze, inzerát publikován 2.1.2019. Mezi požadavky žalované byla uvedena mimo jiné odborná způsobilost dle zákona č. 95/2004 Sb., dále specializovaná způsobilost v oboru hematologie a transfúzní lékařství. Id. [číslo] Lékař/ka (chirurg) pro Oddělení Emergency, inzerát publikován 2.1.2019 (plný i částečný úvazek), mezi požadavky žalované byla uvedena mimo jiné specializovaná způsobilost v oboru chirurgie. Id. [číslo] Lékař/ka pro neurochirurgickou a neuroonkologickou kliniku [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] do ambulance pro léčbu bolesti (poloviční úvazek), inzerát publikován 2.1.2019, mezi požadavky žalované byla uvedena mimo jiné specializovaná způsobilost v oboru algeziologie nebo zařazení do specializační průpravy v oboru dle zákona č. 95/2004 Sb. Id. [číslo] Lékař/ka pro Kliniku anesteziologie, resuscitace a int. medicíny 1. [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], inzerát publikován 5.2.2019, mezi požadavky žalované byla uvedena mimo jiné specializovaná způsobilost v oboru v oboru anesteziologie (prokázáno z přehledu volných pracovních míst žalované k [číslo], inzerátu - Lékař/ka na Lékařskou pohotovostní službu pro dospělé (DPČ), z inzerátu - Lékař/ka pro Oddělení hematologie a krevní transfuze, z inzerátu Lékař/ka (chirurg) pro Oddělení Emergency, (plný i částečný úvazek), z inzerátu Lékař/ka do ambulance pro léčbu bolesti (poloviční úvazek), z inzerátu Lékař/ka pro Kliniku anesteziologie, resuscitace a int. medicíny [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno]).

23. Ostatní provedené důkazy soud nehodnotil (listinu označenou jako popis funkční náplně zaměstnance – žalobce ze dne 1.3.2015, listinu označenou jako popis funkční náplně zaměstnance – MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 20.3.2019, předávací protokol k zápůjční smlouvě ze dne 15.3.2019, protokol o odevzdání přístroje ze dne 15.3.2019, vstupní formulář pro veřejnou zakázku – přístroje ze dne 28.1.2019, žádost o výpůjčku ze dne 11.1.2019, smlouvu o výpůjčce [číslo] 2018 ze dne 25.10.2018), neboť tyto důkazy by se měly týkat manažerských pochybení žalobce (které nebyly předmětem tohoto řízení) a skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci byly zjištěny z ostatních provedených důkazů 24. Podle ust. § 44 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, v platném znění, lékaři, kteří podle dosavadních právních předpisů získali specializaci I. stupně v základním oboru všeobecné lékařství, získávají specializovanou způsobilost v oboru praktické lékařství pro dospělé stanoveném v příloze k tomuto zákonu.

25. Podle zákona č. 346/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, je v čl. II. pod bodem 6 uvedeno: Lékaři, kteří získali podle dřívějších právních předpisů specializaci 1. stupně v základních oborech specializačního vzdělávání a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nejméně 5 z posledních 7 let vykonávali pod odborným dohledem zdravotnické povolání lékaře v oboru posudkové lékařství v rozsahu alespoň poloviny stanovené pracovní doby 2b), získávají ke dni účinnosti tohoto zákona zvláštní odbornou způsobilost v oboru posudkové lékařství. Ministerstvo vydá na základě písemné žádosti lékaře osvědčení o získané zvláštní odborné způsobilosti v oboru posudkové lékařství do 30 dnů ode dne podání žádosti.

26. Podle ust. § 33 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle odst. 2 jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy spolku, odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy. Podle odst. 3 jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u a) vedoucího organizační složky státu, b) organizačního útvaru organizační složky státu, c) organizačního útvaru státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, e) příspěvkové organizace, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Policii České republiky. Podle odst. 4 jmenování podle odstavce 3 provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu; nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je a) u vedoucího organizační složky státu vedoucí nadřízené organizační složky státu, b) organizačního útvaru organizační složky státu vedoucí této organizační složky státu, c) organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, v jehož čele stojí individuální statutární orgán, vedoucí tohoto fondu, e) příspěvkové organizace zřizovatel, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace vedoucí této příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Policii České republiky policejní prezident.

27. Podle ust. § 40 odst. 1 zákoníku práce, obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Za změnu pracovního poměru se považuje také jmenování na vedoucí pracovní místo podle § 33 odst. 3, k němuž dojde po vzniku pracovního poměru.

28. Podle ust. § 52 odst. 3 zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

29. Podle ust. § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním 30. Podle ust. § 73a odst. 1 zákoníku práce, odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější. Podle odst. 2 odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

31. Jako předběžnou otázku soud řešil, zda žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru byla u soudu podána ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr žalobce na základě výpovědi skončit (§ 72 zákoníku práce). Výpověď z pracovního poměru převzal žalobce dne 18.3.2019, výpovědní lhůta začala běžet ode dne 1.4.2019 a skončila 29.7.2019 (z důvodu pracovní neschopnosti žalobce v období od 31.5.2019 do 28.7.2019), žaloba byla u soudu podána dne 30.7.2019, tedy včas, před uplynutím prekluzivní lhůty.

32. Dále se soud zabýval otázkou platnosti odvolání žalobce z funkce primáře a dospěl k závěru, že k jeho odvolání došlo v souladu se zákonem a tudíž platně. Žalobce byl odvolán dne 18.3.2019 z vedoucího pracovního místa primáře Urologického oddělení žalované, s účinností od 19.3.2019. Odvoláním žalobce nebylo vedoucí pracovní místo primáře Urologického oddělení žalované zrušeno, ani nedošlo k žádné organizační změně v rámci oddělení. Odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa bylo učiněno písemnou formou (jak zákon ukládá). Je třeba přisvědčit žalované, že ze samotného charakteru žalované (jako zaměstnavatele) není možné obsazovat zaměstnance na vedoucí pracovní místa pouze na základě dohody účastníků, ale na takového místo musí být zaměstnanec jmenován, což je jediný možný způsob. Stejně tak, z dohod o změně obsahu pracovního poměru, uzavíraných v souvislosti s jmenováním žalobce na vedoucí pracovní místo vyplývá, že žalobce byl seznámen se svými právy a povinnostmi, týkajícími se jmenování na vedoucí pracovní místo (tj. byl seznámen s možností odvolání či vzdání se funkce primáře).

33. Žalovaná je příspěvkovou organizací, zřízenou s účinností od 1.4.1994 v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů, a to na základě zřizovací listiny když zřizovatelem žalované je Česká republika - [stát. instituce]) a podle zřizovací listiny žalované je statutárním orgánem ředitel žalované, kterého jmenuje a z funkce odvolává [anonymizována dvě slova]. Statut žalované, mimo jiné, v čl. III upravuje rovněž organizaci a řízení žalované. V bodu 1. je uvedeno, že statutárním orgánem žalované je ředitel (viz i část IV. Zřizovací listiny žalované). Žalovaná je tedy zaměstnavatelem dle ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce. Ředitel žalované je oprávněn dle zákoníku práce vystupovat jako zaměstnavatel se všemi k tomu náležejícími povinnostmi a oprávněními, včetně oprávnění jmenovat zaměstnance na vedoucí pracovní pozici, či jej z této pozice odvolat. V čl. III. bod 2. Statutu žalované jsou deklaratorně uvedená vybraná práva a povinnosti ředitele žalované a nejedná se o jejich taxativní výčet. Podle čl. III. bod 2. písm. e) Statutu žalované ředitel žalované vydává organizační řád, kterým stanovuje organizační strukturu, oprávnění a působnost pracovníků žalované. V době korespondující se jmenováním žalobce na vedoucí pracovní místo či odvoláním žalobce z vedoucího pracovního místa, bylo toto oprávnění zakotveno nejen v platných právních předpisech, ale rovněž i v organizačním řádu a jeho přílohách. Skutečnost neexistence explicitního zakotvení oprávnění jmenovat zaměstnance na vedoucí pracovní pozici statutárním orgánem žalované do jejího statutu neznamená, že k tomu lex generalis není ředitel oprávněn dle zákoníku práce. Lze shrnout, že ředitel žalované byl k jmenování či odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa oprávněn a jednalo se o zákonný postup.

34. Z ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce vyplývá, že odvoláním z funkce ani vzdáním se funkce pracovní poměr zaměstnance u zaměstnavatele (s výjimkou situace, že zaměstnanec byl jmenován na dobu určitou) nekončí a zároveň je zde zakotvena tzv. nabídková povinnost zaměstnavatele, která představuje svojí povahou„ přímus“ zaměstnavatele učinit zaměstnanci ofertu směřující k uzavření dohody o převedení na jinou práci (ke změně sjednaných pracovních podmínek) ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zák. práce (viz i rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2305/2015). Jde tu přitom o takovou práci, kterou je zaměstnanec způsobilý vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a kvalifikaci. V případě, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci nebo že ji zaměstnanec odmítne (odmítne uzavření dohody o svém dalším pracovním zařazení u zaměstnavatele), zákon stanoví (srov. § 73a odst. 2 zák. práce), že„ je dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce“. Zákon tu vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možné s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, jak to jinak ustanovení § 52 písm. c) zák. práce pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědí vyžaduje. V právní teorii i soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že platnost právních jednání (včetně právních jednání učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo právní jednání učiněno. Tuto zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti právních jednání směřujících k rozvázání pracovního poměru (dohody, výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době). Právní účinky výpovědi z pracovního poměru nastávají okamžikem, kdy byla doručena druhému účastníku pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že splnění povinností zaměstnavatele vyplývajících z ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce je předpokladem pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 73 odst. 2 zák. práce, soud podle stavu v době výpovědi (jejího doručení druhému účastníku pracovního poměru) rovněž zkoumá to, zda zaměstnavatel splnil vůči zaměstnanci povinnosti podle těchto ustanovení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004, uveřejněný pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005, nebo obdobně právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97, uveřejněný pod číslem 54/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že za situace, kdy předmětná výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena dne 18.3.2019, bylo třeba splnění povinnosti zaměstnavatele vyplývající z ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce zásadně posuzovat podle stavu, jaký tu byl ke dni 18.3.2019. Podle hledisek vymezených ustanovením § 73a odst. 2 zák. práce pak bylo významné jedině to, zda žalovaná disponovala volnými pracovními místy v okamžiku, kdy byla žalobci dávána výpověď (tj. ke dni 18.3.2019), přičemž její povinností nebylo nabízet žalobci každé volné pracovní místo, ale pouze místo odpovídající (kromě jeho zdravotního stavu) jeho kvalifikaci (k tomu srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3980/2011). Kvalifikací zaměstnance se rozumí souhrn znalostí, dovedností a odborných zkušeností, které zaměstnanec získal vzděláním a výkonem odborné praxe a které jsou využitelné při výkonu jeho práce v pracovněprávních vztazích (§ 1 zák. práce).

35. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v době doručení výpovědi žalobci (18.3.2019) nedisponovala volnými pracovními místy, které by mohla, s ohledem na kvalifikační předpoklady, žalobci nabídnout. Pokud jde o pracovní místa na Urologickém oddělení žalované, pak tato k datu 18.3.2019 byla obsazena (viz příloha – obsazenost pracovních míst Urologického oddělení k předmětnému datu).

36. Žalovaná k rozhodnému datu inzerovala 5 pracovním míst na pozici lékaře, přičemž ani v jednom případě žalobce nesplňoval kvalifikační předpoklad pro výkon. V případě inzerátu Lékaře pohotovostní služby pro dospělé v rámci oddělení [příjmení] na dohodu o pracovní činnosti ([číslo]) se nejednalo o pracovní poměr, ale pouze dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, které nemohou být nabídnuty jako náhrada za pracovní poměr na plný úvazek. Ostatně ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce připouští změnu pracovního zařazení v rámci pracovního poměru a nikoli v rámci dohod prací konaných mimo pracovní poměr. Žalobce by ani nesplňoval požadovanou specializovanou způsobilost v oboru vnitřní lékařství dle zákona č. 95/2004 Sb. V případě inzerátu Lékaře pro oddělení hematologie a krevní transfuze ([číslo]) žalobce rovněž nesplňoval kvalifikační předpoklady (dle zákona č. 95/2004 Sb.) – viz požadavek na specializovanou způsobilost v oboru hematologie a transfúzní lékařství). V případě inzerátu Lékaře chirurga pro oddělení [příjmení] na plný i částečný úvazek ([číslo]), uvedené místo nedopovídalo specializované způsobilosti žalobce dle zákona č. 95/2004 Sb., když bylo nutné splňovat specializovanou způsobilost z oboru chirurgie, což žalobce nesplňoval. V případě inzerátu Lékaře pro neurochirurgickou a neuroonkologickou kliniku [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na poloviční úvazek do ambulance pro léčbu bolesti ([číslo]), uvedené místo nedopovídalo specializované způsobilosti žalobce podle zákona č. 95/2004 Sb., neboť žalobce nedisponuje specializovanou způsobilostí v oboru algeziologie nebo zařazení do specializační průpravy v oboru. Navíc toto volné pracovní místo bylo poptáváno pouze na poloviční úvazek a žalovaná neměla povinnost jej žalobci nabídnout (viz shora). V případě inzerátu Lékaře pro Kliniku anesteziologie, resuscitace a interní medicíny [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno] ([číslo]) uvedené místo nedopovídalo specializované způsobilosti žalobce podle zákona č. 95/2004 Sb., neboť žalobce nedisponuje specializovanou způsobilostí v oboru anesteziologie. Soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

37. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že souzený případ je specifický v tom, že žalobce disponuje vysokou odborností z oboru Urologie a nabídková povinnost žalované je limitována právě odborností žalobce, když není možné mu nabízet jiná volná pracovní místa lékaře, která neodpovídají jeho kvalifikaci. V tomto kontextu je nutné hodnotit i význam a postavení žalované v rámci veřejného sektoru ČR a nutnosti plnění jejích úkolů ve vztahu k účelu jejího zřízení. Lze přisvědčit žalované, že nelze srovnávat například manuální technickou práci zaměstnance v soukromém sektoru, který je schopen zvládnout i jiné obdobné pracovní činnosti v rámci manuální technické práce, s vysoce specializovanou a odbornou pracovní činností lékaře, který se vzdělává v průběhu života a profiluje pouze v jednom oboru poskytování zdravotní péče. Nelze takovému lékaři nabídnout po více než 30 letech působení v jednom specializovaném oboru zcela odlišný obor (takovýto postup by ostatně nebyl ani v souladu s principem poskytování nejvyšší možné odborné péče pacientům).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 500 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 4 500 Kč představující 300 Kč za každý z patnácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné vyjádření žalované ze dne 19.9.2019, 4.9.2020, 19.10.2020, 25.1.2021, 19.2.2021, 23.11.2021, 21.3.2022 a účasti na jednáních dne 29.6.2020, 30.8.2020, 30.9.2020, 11.1.2021, 1.2.2021, 7.3.2022, 14.3.2022, 1.6.2022).