14 C 183/2017 - 526

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzana Marethovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu škody ve výši 73 700 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11 568 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tj. v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení 62 132 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 568 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 62 132 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce na žalované domáhal podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též„ [příjmení]“) odčinění nemateriální újmy a náhrady škody související se správním řízením vedeným ve věci rozhodování o tom, zda jez a náhon nacházející se na pozemcích [parcelní číslo], [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] a na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] jsou vodními díly, či nikoliv.

2. Žalobce žádal odčinění nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou předmětného správního řízení. O této jeho části žaloby již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72 Co [anonymizováno], [číslo].

3. Žalobce dále žádal náhradu škody ve výši 73 700 Kč přestavující náklady žalobcem tvrzeně vynaložené v daném správním řízení. Tento jeho nárok je předmětem nynějšího rozhodování soudu.

4. Žalobce náklady, jejichž uhrazení požaduje, rozřadil do několika skupin.

5. Zaprvé jde o náklady na korespondenci odesílanou žalobcem v průběhu správního řízení tvořené poštovným za jednotlivé žalobcem odesílané dopisy a náklady na vyhotovení kopií předmětných odesílaných dopisů (které žalobce využíval jako přílohy ke svým dalším podáním). Náklady na kopírování určil žalobce jako 2 Kč/kopie, což měl za cenu obvyklou na trhu. Většinu nákladů v dané položce žalobce požadoval odškodnit„ z titulu nesprávného úředního postupu, který spočívá v nepřiměřené délce řízení, protože žalobce byl nucen čekat na rozhodnutí o tom, zda je jeho majetek vodním dílem, či nikoliv, po dobu 4 let a 9 měsíců. To vše z důvodu, že správní orgán zaujal po 2 letech zcela opačné stanovisko k věci, změna názoru správního orgánu byla důvodem, proč se celá věc vlekla tak dlouho.“ Náklady související se čtyřmi dopisy pak žalobce požadoval odškodnit„ z titulu nezákonného rozhodnutí správního orgánu I. a II. stupně, která byla zrušena rozhodnutím KS v [obec] titulu nezákonného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které zrušil odvolací orgán“.

6. Žalobce zadruhé požadoval uhrazení nákladů na korespondenci přijatou, do kterých zařadil náklady na vyhotovení kopií dopisů, které mu byly doručeny od správních orgánů (či jiných ve věci zainteresovaných subjektů). Tyto kopie žalobce následně zasílal jako přílohy jeho jednotlivých podání učiněných v souvislosti se daným řízením. Náklady na kopírování určil žalobce jako 2 Kč/kopie, což měl za cenu obvyklou na trhu. Náklady v dané položce žalobce požadoval odškodnit„ z titulu nesprávného úředního postupu, který spočívá v nepřiměřené délce řízení, protože žalobce byl nucen čekat na rozhodnutí o tom, zda je jeho majetek vodním dílem, či nikoliv, po dobu 4 let a 9 měsíců. To vše z důvodu, že správní orgán zaujal po 2 letech zcela opačné stanovisko k věci, změna názoru správního orgánu byla důvodem, proč se celá věc vlekla tak dlouho.“ 7. V další skupině nákladů (žalobcem nazvané„ Vzniklá škoda – náklady roky 2012 2017“) žalobce požadoval odškodnit jednotlivé náklady taktéž„ z titulu nesprávného úředního postupu, který spočívá v nepřiměřené délce řízení, protože žalobce byl nucen čekat na rozhodnutí o tom, zda je jeho majetek vodním dílem, či nikoliv, po dobu 4 let a 9 měsíců. To vše z důvodu, že správní orgán zaujal po 2 letech zcela opačné stanovisko k věci, změna názoru správního orgánu byla důvodem, proč se celá věc vlekla tak dlouho.“ V rámci těchto nákladů žalobce požadoval odškodnění za platbu, kterou vynaložil na účast na odborném semináři týkajícím se vodních děl; platbu, kterou vynaložil na odbornou publikaci týkající se vodního práva; platby za ověření podpisů na plných mocích pro zmocněnce žalobce (jeho syny); platbu za pořízení kopií ze správního spisu při nahlížení do spisu; platby za právní služby Mgr. [jméno] [příjmení]; platbu za znalecký posudek; platby za právní služby Mgr. [jméno] [příjmení] (za zastupování v řízení před Krajským soudem v Plzni, za zastupování ve správním řízení, za zastupování v dodatečném dědickém řízení ohledně vodních děl); platbu za vyhotovení výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce; platby soudních poplatků, platby za poskytování informací. Žalobce dále v této položce požadoval úhradu cestovních nákladů za cesty na místní šetření provedená ve správním řízení, za cesty za účelem nahlížení do správního spisu, za cesty do knihovny Výzkumného ústavu vodohospodářského v [obec], za cestu do Státního oblastního archivu v Plasích, za cestu za účelem pořízení fotodokumentace předmětného náhonu a jezu, za cesty za účelem nahlížení do soudního spisu v řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni, za cestu za účelem obhlídky vodních děl za účelem zpracování znaleckého posudku, za cestu za účelem vyzvednutí znaleckého posudku a za cestu na ústní jednání před správním orgánem.

8. Konkrétně k požadavku na náhradu škody související s nákladem na vypracovaní znaleckého posudku žalobce uvedl, že znalecký posudek sloužil ke zjištění skutkového stavu. Závěry posudku správní orgány převzaly. Kdyby žalobce posudek nepředložil, trvalo by řízení mnohem déle. K požadavku na uhrazení částky za odborný seminář žalobce uvedl, že semináře se zúčastnil jeho zmocněnec (jeho syn), který byl laikem v dané oblasti, a potřeboval se tak proškolit. K tomu žalobce a jeho zmocněnec využili i publikaci [ulice] zákon s výkladem plus vodoprávní předpisy. K nákladům vynaloženým v souvislosti se soudním řízením před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví pak žalobce uvedl, že se jedná o rozdíl mezi tím, co žalobce vynaložil, a co správní soud žalobci přiznal.

9. K důkazu žalobce označil spisový materiál týkající se dle jeho názoru srovnatelného vodoprávního řízení před [stát. instituce] (sp. zn. [spisová značka] [číslo jednací]), které trvalo pouze jeden den.

10. Žalobce tedy žádal, aby byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci částku ve výši 73 700 Kč a příslušenství spočívající v úroku z prodlení v zákonné výši jdoucím od [datum] do zaplacení.

11. Žalovaná s nárokem žalobce na uhrazení škody nesouhlasila. Odkázala na § 31 [příjmení] a uvedla, že žalobce je u každé položky nákladů povinen prokázat, že daný náklad byl vynaložen účelně a sloužil k odstranění nesprávného úředního postupu.

12. Co se týče položky nákladů souvisejících se soudním řízením, žalovaná tyto považovala za neoprávněně uplatněné. Podle § 31 odst. 2 [příjmení] nelze v rámci odškodňovacího řízení požadovat náhradu nákladů za ty části řízení, o kterých již bylo či mohlo být rozhodnuto podle příslušných procesních předpisů.

13. Žalovaná pak dále dodala, že v odškodňovacím řízení nelze požadovat náhradu běžných nákladů správního řízení, neboť ty si nese účastník správního řízení sám (§ 79 zákona č. 500/2004 Sb., správná řád; dále též „správní řád“).

14. K požadavku na úhradu nákladu vynaloženého na znalecký posudek žalovaná uvedla, že skutečnost, že žalobce nenesl ve správním řízení břemeno důkazní ani břemeno tvrzení, neznamená, že by žalobci měl být uhrazen náklad na tento důkazní prostředek, který žalobce pořídil z vlastní vůle. Pořízení znaleckého posudku nebylo žalobci uloženo; jednalo se o postup žalobce k prosazení jeho vlastních zájmů.

15. Co se týče skutkového stavu věci, soud učinil následující zjištění.

16. Žalobce byl účastníkem správního řízení ve věci rozhodnutí v pochybnostech, zda jez a náhon nacházející se na pozemcích žalobce, jsou vodními díly. Předmětné řízení bylo pravomocně skončeno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], kterým bylo rozhodnuto, že jez a náhon vodními díly nejsou (správní spis týkající se daného vodoprávního řízení).

17. Součástí daného řízení bylo i soudní řízení vedené před Krajským soudem v Plzni, které bylo zakončeno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne [datum], č. j. ŽP [číslo], a rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo]. Tímto rozsudkem soud žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17 600 Kč (soudní spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka]).

18. Předmětné vodoprávní řízení bylo posouzeno jako nepřiměřeně dlouhé a žalobci bylo v této souvislosti poskytnuto přiměřené zadostiučinění (předchozí rozsudek zdejšího soudu č. j [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] č. j. 72 [anonymizováno] 101, [číslo]).

19. Dopisem ze dne [datum] žalobce požádal žalovanou mj. o odškodnění škody představované náklady, které žalobce v souvislosti s daným správním řízením vynaložil ve výši 186 303 Kč (žalobce nad rámec nynější žaloby požadoval i odškodnění za práce, které ve správním řízení vykonal zmocněnec žalobce), (dopis žalobce ze dne [datum] nazvaný Odškodnění za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou chybným postupem správních orgánů).

20. Žalovaná přípisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], nárok žalobce na odškodnění v celém rozsahu odmítla (přípis žalované ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

21. Soud pak provedl i důkazy předložené žalobcem k prokázání jednotlivých nákladů (složky ohledně korespondence odeslané za roky 2012 až 2017, ohledně korespondence přijaté za roky 2012 až 2017, ohledně cestovních nákladů za roky 2012 až 2017, ohledně dalších nákladů za roky 2012 až 2017 a ohledně dokladů ke kopírovacím službám). Z těchto soud zjistil obsah jednotlivých písemností, s nimiž žalobce spojuje své právo na odškodnění. Dále pak z těchto podkladů zjistil, že prokazují vynaložení nákladů žalobce tak, jak tyto specifikoval ve svých písemných podáních adresovaných soudu (naposledy v podání ze dne [datum]). Zejména soud zjistil, že žalobce uhradil dne [datum] částku 10 890 Kč za vypracování znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. Ze souvisejícího vyúčtování znalečného pak plyne, že daná částka odpovídá odměně znalce za 30 hodin práce se sazbou 300 Kč za hodinu práce. Dále pak z daných dokladů soud zjistil, že v rozhodném období bylo lze označit cenu 2 Kč strana za cenu odpovídající cenám účtovaným za kopírování soukromými subjekty i veřejnoprávními korporacemi (jednotlivé přílohy přiložené žalobcem k jeho žádosti o odškodnění ze dne [datum]).

22. Z potvrzení o proplacení nákladů ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uhradil svému zmocněnci (Ing. [jméno] [celé jméno žalobce]) náklady vzniklé v souvislosti s předmětným vodoprávním řízení, které platil zmocněnec (potvrzení o proplacení nákladů ze dne [datum]).

23. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována.

24. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud proto z důvodu hospodárnosti zejména neprovedl důkaz správním spisem [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]. Žalobce tvrdí, že uvedené by prokázalo měřítko délky řízení i pro nynější řízení. K tomu soud uvádí, že nyní posuzované vodoprávní řízení již bylo posouzeno jako nepřiměřeně dlouhé a žalobci bylo poskytnuto odpovídající zadostiučinění. Zdejšímu soudu tento závěr nepřísluší jakkoli přezkoumávat. Co se pak týče tvrzení žalobce, že provedení důkazu daným spisovým materiálem by mělo význam i pro otázku odškodnění za žalobcem vynaložené náklady, s tímto se soud neztotožňuje a odkazuje na další text tohoto rozsudku, kde je neprovedení tohoto důkazu blíže odůvodněno.

25. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující právní úpravu.

26. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ([příjmení]).

27. Dle § 1 odst. 1 ZOŠ.: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

28. Podle § 13 odst. 1 ZOŠ.: Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

29. Podle § 13 odst. 2 ZOŠ.: Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Podle § 31 [příjmení]: (1) Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. (4) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

31. Žalobce požaduje postupem podle [příjmení] odškodnit náklady, které mu vznikly s předmětným řízením týkajícím se existence vodních děl. Dané řízení bylo vedeno jak před správními orgány, tak i před soudem rozhodujícím ve správním soudnictví (Krajským soudem v Plzni).

32. Soud předně uvádí, že žalobci nelze postupem podle [příjmení] přiznat odškodnění nákladů, které mu vznikly v souvislosti se soudním řízením vedeným Krajským soudem v Plzni.

33. Žalobce požaduje odškodnění ve výši rozdílu toho, co v souvislosti s tímto řízením uhradil, a toho, co mu bylo Krajským soudem v Plzni přiznáno.

34. Takový způsob odškodnění však ze [příjmení] neplyne.

35. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že náhrada škody spočívající v nákladech řízení je podle § 31 odst. 1 a 2 [příjmení] možná pouze při současném splnění dvou podmínek tam uvedených, tj. musí jít o náklady účelně vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, či na nápravu nesprávného úředního postupu (první podmínka podle odstavce 1) a současně poškozený neměl možnost takové náklady uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (druhá podmínka podle odstavce 2) – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 594/2013, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 139/15, a dále stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 31/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 293/2019. Zmíněná nemožnost pro poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů je přitom dána pouze tehdy, pokud příslušný procesní předpis tyto náklady nahradit neumožňuje, resp. s možností této náhrady vůbec nepočítá. Pokud však procesní předpis tuto náhradu umožňuje, je náhrada škody spočívající v těchto nákladech vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení náklady řízení přiznány nebyly, a to například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2085/08, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006). V tomto ohledu viz i odbornou literaturu:„ nárok na náhradu škody spočívající v nákladech řízení může poškozený vůči státu uplatnit jen tehdy, jestliže mu takové náklady skutečně vznikly a nebyly zároveň vypořádány v dotčeném řízení. Zákon tedy nyní vylučuje náhradu tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, anebo sice přiznána nebyla, avšak poškozený měl možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů na základě procesních předpisů.“ ([příjmení], [jméno]. § 31 (Náklady řízení). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 277, marg. [číslo])

36. Žalobce tudíž nemůže postupem podle [příjmení] žádat odškodnění za částky odpovídající odměně jeho právní zástupkyně v předmětném soudním řízení, neboť přiznání náhrady těchto nákladů se mohl domáhat v řízení před Krajským soudem v Plzni, což ostatně také učinil. To, že mu nebyla soudem přiznána náhrada za veškeré úkony provedené jeho právní zástupkyní, nezakládá možnost žalobce se této domáhat postupem podle [příjmení]. To stejné platí pro soudní poplatky uhrazené v daném řízení (za podání správní žaloby a za návrh na přiznání odkladného účinku této žaloby). Dodat lze, že Krajský soud v Plzni žalobci přiznal náhradu těchto nákladů, soudu proto není zřejmé, proč se těchto žalobce domáhá i v nynějším řízení.

37. K dalším žalobcem požadovaným částkám nákladů pak soud uvádí následující.

38. Žalobce požaduje úhradu naprosté většiny nákladů z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce předmětného vodoprávního řízení.

39. Odpovědnostní titul spočívající v nepřiměřené délce řízení je v nynější věci dán. Rozsudkem zdejšího soudu vydaným v této věci a navazujícím rozsudkem [název soudu] totiž již bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že předmětné vodoprávní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo]). Jak již přitom bylo výše uvedeno, tento závěr nepřísluší nyní soudu jakkoli zpochybňovat a přezkoumávat. Jsou proto irelevantní tvrzení žalované o tom, že soudy nesprávně posoudily délku daného řízení, že toto řízení bylo skutkově složité, a že toto nebylo nepřiměřeně dlouhé (vznesená při jednání soudu dne [datum]). Těmito se soud nemůže v nynějším řízení věcně zabývat.

40. Soudu připadlo posoudit, zda žalobcem požadované odškodnění z titulu nepřiměřené délky řízení spočívající v odškodnění nákladů, které žalobci se správním řízení vznikly, je požadováno oprávněně, či nikoliv.

41. Jak již přitom bylo výše uvedeno, náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit tehdy, jestliže by se jednalo o náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu.

42. Pokud tedy žalobce za nesprávný úřední postup označuje nepřiměřenou délku řízení, muselo by se jednat o náklady, které žalobce účelně vynaložil na nápravu této nepřiměřené délky řízení. Jinými slovy, muselo by se jednat o náklady, které žalobce účelně vynaložil na zkrácení délky daného řízení. Pouze takové náklady lze v nynějším řízení (ve kterém žalobce označil za odpovědnostní titul u naprosté většiny jím požadovaných nákladů nepřiměřenou délku správního řízení) odškodnit.

43. Žalobce je přitom zřejmě názoru, že oprávněnost jím uplatňovaného odškodnění plyne již ze samotné skutečnosti, že správní řízení trvalo nepřiměřenou dobu, a žalobci tak návazně vznikly náklady, které by mu při kratším řízení (pravděpodobně) nevznikly. Takový náhled na věc však nelze přijmout. [příjmení] není koncipován tak, že by pro závěr o opodstatněnosti nároku na náhradu škody ve formě vynaložených nákladů postačilo, že řízení bylo (nepřiměřeně) dlouhé, a že tak poškozenému vznikly náklady, které by mu jinak nevznikly (resp. nevnikly by mu zřejmě v takovém rozsahu), bylo-li by řízení kratší. Ačkoliv je zřejmé, že čím je delší řízení, tím jsou vyšší jeho náklady (a opačně), neznamená to, že veškeré tyto náklady je nutno bez dalšího odškodnit podle [příjmení]. [příjmení] [příjmení] koncipován není. [příjmení] bylo možno přiznat náhradu škody v podobě vynaložených nákladů, je nutno splnit zákonné podmínky dle [příjmení], mezi které přitom patří mj. i to, aby se jednalo o náklady účelně vynaložené na napravení nesprávného úředního postupu.

44. V tomto ohledu soud kromě právě již uvedeného odkazuje i na rozhodnutí ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3047/2013, ve kterém Nejvyšší soud aproboval závěr odvolacího soudu, že nárok, kterým poškozený žádá odškodnění nákladů řízení s tím, že tyto by nevznikly, trvalo-li by řízení přiměřenou dobu, stojí mimo rámec [příjmení]. Z rozhodnutí téhož soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 102/2021 (ze kterého zdejší soud dovozuje, že je možno v obecné rovině žalobou uplatňovat nárok na náhradu škody spočívající v nákladech řízení s odkazem na nesprávný postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), pak lze citovat následující:„ Ve vztahu k nároku na náhradu škody, jež má spočívat v dovolatelkou uhrazených nákladech na právní zastoupení v posuzovaném řízení, odkazuje dovolatelka na § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (…). Dovolatelka však přehlíží, že § 31 odst. 2 OdpŠk navazuje na § 31 odst. 1 OdpŠk, dle nějž lze jako škodu nahradit pouze takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (…) Dovolatelka však v řízení ani netvrdí, že by odměna uhrazená jejímu zástupci byla takovým nákladem, který účelně směřoval k odstranění nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, naopak žádá odškodnění veškerých nákladů, které jí v souvislosti s posuzovaným řízením vznikly. Odvolací soud se tudíž nikterak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že dovolatekou tvrzená škoda není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, a tudíž ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.“ 45. Z právě uvedeného přitom plyne i to, že pro závěr o oprávněném uplatnění nároku na odškodnění nepostačí, že správní řízení bylo delší, než jiná správní řízení (ač by tato byla obdobná). Není tedy podstatné, jak dlouho trvalo žalobcem konstantně odkazované řízení před Městským úřadem Nýřany, či jaké náklady v tomto řízení účastníci vynaložili (z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz spisovým materiálem týkajícím se tohoto řízení).

46. Soud veden právě uvedenými úvahami posoudil jednotlivé položky nákladů uplatněné žalobcem a dospěl k závěru, že u naprosté většiny nejsou splněny podmínky podle [příjmení]. Zejména pak není naplněna podmínka, že se má jednat o náklady účelně vynaložené na napravení nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce vodoprávního řízení.

47. Žalobce požaduje odškodnit ve své podstatě veškeré náklady, které mu v souvislosti s daným správním (a navazujícím soudním) řízením vznikly. Požaduje uhrazení poštovného a nákladů na kopírování listin souvisejících s jednotlivými podáními, které žalobce v průběhu řízení zasílal, a to jak správním orgánům, tak i jiným subjektům (odvolání, podněty atp.), uhrazení nákladů na cestovné (na ústní jednání před správním orgánem, na místní šetření provedené správním orgánem, na cesty za účelem získání podkladů pro správní řízení), uhrazení právních konzultací činěných v souvislosti s daným řízením, uhrazení plateb vynaložených na vzdělávání zmocněnce žalobce v oblasti vodního práva atd.

48. Takové náklady však nelze bez dalšího automaticky považovat za náklady vynaložené na napravení nepřiměřené délky řízení. Jedná se o náklady, které by žalobci v některých případech vnikly i kdyby řízení trvalo kratší dobu (náklady na podání podnětu k zahájení, náklady na podání odvolání atp.) a které žalobce vynaložil za účelem prosazení svého názoru ve správním řízení a za účelem obhajoby svých práv v tomto řízení. Nejedná se však a priori z podstaty věci o náklady zacílené na zkrácení řízení (až na výjimky – k těmto viz níže). Soud vnímá, že každý účastník řízení (a jistě i nynější žalobce) ve správním řízení činí veškeré své kroky veden jak myšlenkou prosazení si svého závěru, tak i myšlenkou, aby tento byl prosazen pokud možná co nejdříve (odhlíží-li soud od jednání některých účastníků vedeného naopak snahou řízení obstruovat a co nejvíce oddálit jeho konec). To však z veškerých nákladů vynaložených na veškerá jednání učiněná ve správním (soudním) řízení nečiní náklady vynaložené za účelem odstranění nepřiměřené délky řízení. Takovým výkladem by bylo nutno odškodňovat veškeré náklady vynaložené účastníkem v rámci nepřiměřeně dlouhého řízení. Jak již však bylo výše uvedeno, takto však [příjmení] konstruován není; tento explicitně umožňuje odškodnit pouze náklady účelně vynaložené na napravení nesprávného úředního postupu. To pro nynější řízení znamená, že odškodnit lze pouze a jenom náklady účelně vynaložené přímo na napravení nepřiměřené délky řízení.

49. Soud posoudil jednotlivé položky uplatněné žalobcem touto optikou a dospěl k následujícím závěrům.

50. Co se týče nákladů za odeslanou korespondenci, náklady vynaloženými na napravení nepřiměřené délky vodoprávního řízení jsou pouze náklady související s těmi dopisy žalobce, kterými se žalobce domáhal zkrácení daného správního řízení, resp. odstranění nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Za účelně vynaložené pak soud považuje pouze náklady na poštovné a náklady za kopírovaní příloh k daným podáním, nikoliv však již náklady na rozkopírováni daných podání. Za účelem odstranění nepřiměřené délky správního řízení bylo nutno opatřit pouze jeden stejnopis (originál) podání a tento zaslat správnímu orgánu. Další kopie daných podání již k tomuto účelu neslouží, a nemůže se tak jednat o náklady účelně vynaložené na urychlení správního řízení.

51. Co se týče korespondence odeslané soud za oprávněně uplatněné posoudil tyto položky: Náklady na poštovné ve výši 34 Kč za odeslání dopisu žalobce ze dne [datum], kterým správnímu orgánu doručil stížnost, ve které mj namítl, že správní orgán nereagoval na dopis žalobce ze dne [datum], takže došlo k porušení zákonem dané lhůty na odpověď, a dožadoval se, aby bylo prověřeno, jaké kroky správní orgán ode dne doručení žádosti činil a proč žalobci neodpověděl. o) K tomu soud připočetl 30 Kč (žalobce v řízení doložil, že takovou cenu lze označit za cenu obvyklou) za kopie dokumentů přiložených k danému podání. Náklady na poštovné ve výši 26 Kč za odeslání dopisu ze dne [datum], kterým se žalobce domáhal prošetření způsobu vyřízení jeho stížnosti, a ve kterém mj. uvedl, že do dnešního dne neobdržel odpověď na jeho dopis ze dne [datum], a jedná se tak o nečinnost. o) K tomu soud připočetl 2 Kč za kopii dokumentu přiloženého k danému podání (vyřízení stížnosti ze dne 3. 1. 2013, č. j. SEK/24821/12 Vra). Náklady na poštovné ve výši 26 Kč za odeslání dopisu ze dne [datum], ve kterém se žalobce mj. domáhal odstranění nečinnosti související s nepostoupením jeho stížnosti Krajskému úřadu. o) K tomu soud připočetl 12 Kč za kopie dokumentů tvořících přílohu k danému podání. Náklady na poštovné ve výši 26 Kč za odeslání dopisu ze dne [datum], kterým se žalobce opětovně domáhal, aby správní orgán vydal rozhodnutí v pochybnostech, když na jeho první žádost nebylo adekvátně reagováno. Náklady na poštovné ve výši 29 Kč za dopis ze dne [datum], kterým žalobce podal podnět na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Náklady na poštovné ve výši 29 Kč za dopis ze dne [datum], kterým žalobce urgoval vyřízení jeho žádosti ze dne [datum]. Náklady na poštovné ve výši 37 Kč za dopis ze dne [datum], kterým žalobce podal podnět na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Náklady na poštovné ve výši 37 Kč za dopis ze dne [datum], kterým žalobce nesouhlasil s tím, aby byl jeho podnět na ochranu proti nečinnosti přehodnocen na podnět na zahájení přezkumného řízení. Náklady na poštovné ve výši 82 Kč za dopis ze dne [datum], kterým žalobce nesouhlasil s tím, aby byl jeho podnět na ochranu proti nečinnosti přehodnocen na podnět na zahájení přezkumného řízení. o) K tomu soud připočetl 22 Kč za kopie dokumentů tvořících přílohu k danému podání. Náklady na poštovné ve výši 45 Kč za dopis ze dne [datum], kterým žalobce podal podnět na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. o) K tomu soud připočetl 14 Kč za kopie dokumentů tvořících přílohu k danému podání (náklady na kopie za přílohy podání ze dne [datum] soud nepřiznal, neboť se jedná o kopie dokumentů, jejichž náhradu žalobce nedožadoval – žalobce požadoval, v dalším okruhu nákladů nazvaném korespondence přijatá, pouze náklady na kopie písemností (či e-mailů) zasílaných mu správními orgány (případně [právnická osoba] [obec] či Archivem [obec]), nikoliv na kopie písemností odesílaných žalobcem a přijímaných žalobcem od jiných subjektů – přílohy podání ze dne [datum] přitom tvoří právě takové dopisy a e-maily (jedná se o dopisy a e-maily žalobce adresované p. [jméno], p. [příjmení] a přijaté od pí. [příjmení] a p. [příjmení]). Náklady na poštovné ve výši 82 Kč za dopis ze dne [datum], kterým žalobce podal podnět na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.

52. Ve zbytku (tj. co se týče další korespondence, jejíž náklady žádá žalobce odškodnit z titulu nesprávného úředního postupu) se jedná o korespondenci, kterou žalobce požadoval zahájení správního řízení; kterou zasílal za účelem zpochybnění právního názoru správních orgánů; za účelem posouzení podjatosti úředních osob; za účelem stížnosti na jednání úředních osob; za účelem vyžádání si informací; za účelem stížností ve věcech poskytnutí informací; za účelem doplnění podkladů do správního spisu; za účelem vyžádání si kopie spisového seznamu; za účelem žádosti, aby správní orgán řízení přerušil; kterou podával ve věci námitky a stížnosti a žádal o prošetření jeho stížností a námitek; kterou se dožadoval dle jeho názoru správného provedení důkazu ve správním řízení; kterou se od různých subjektů domáhal poskytnutí podkladů, které měl v úmyslu předložit ve správním řízení; kterou se žalobce dotazoval, zda se odvolal i jiný účastník řízení; kterou se žalobce vyjadřoval k odvolání jiného účastníka řízení a k vyjádření jiného účastníka řízení k odvolání žalobce; kterou podával (a následně doplňoval) podnět k zahájení přezkumného řízení. Náklady spojené s takovou korespondencí však nelze, jak bylo výše uvedeno, z povahy věci považovat za náklady účelně vynaložené přímo na odstranění nepřiměřené délky správního řízení, resp. za náklady účelně vynaložené na zkrácení předmětného správního řízení.

53. Soud se dále zabýval těmi nároky na odškodnění, které žalobce požadoval z titulu nezákonných rozhodnutí. Žalobce s odkazem na tento odpovědnostní titul požadoval, aby mu žalovaná uhradila náklady spojené se čtyřmi odeslanými dopisy. Jedná se o dopis ze dne [datum], kterým žalobce podal odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], o dopisy ze dne [datum], kterými žalobce požadoval, aby byla na daném rozhodnutí a dále na rozhodnutí o jeho odvolání (rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne [datum], č. j. ŽP [číslo]) vyznačena doložka právní moci, což žalobce potřeboval pro účely navazujícího soudního řízení před Krajským soudem v Plzni a o dopis ze dne [datum], kterým se žalobce odvolal proti rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo].

54. Co se týče prvního dopisu, tímto se žalobce odvolal proti rozhodnutí, které bylo následně pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Náklady související s tímto dopisem soud považuje za účelně vynaložené za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. Pokud by se žalobce neodvolal, nemohl by se následně bránit proti tomuto rozhodnutí (a proti navazujícímu rozhodnutí o odvolání) správní žalobou, a nedosáhl by tak odstranění těchto nezákonných rozhodnutí. Za účelně vynaložené pak soud považuje i poštovné za odeslání dopisů, kterými žalobce žádal o vyznačení doložky právní moci na předmětné rozhodnutí Městského úřadu Rokycany č. j. [spisová značka] [číslo], a na rozhodnutí o odvolání proti tomuto rozhodnutí (rozhodnutí Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne [datum], č. j. ŽP [číslo]. Žalobce se proti daným rozhodnutím bránil u Krajského soudu v Plzni správní žalobou, které bylo vyhověno a obě rozhodnutí byla zrušena. Pokud tedy žalobce žádá o poštovné za dopisy, kterými si pro účely soudního řízení obstaral stejnopisy napadených správních rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci, jedná se o náklady účelně vynaložené na odstranění daných nezákonných správních rozhodnutí.

55. Jinak je tomu však, co se týče žalobcova nároku na odškodnění nákladů vynaložených na odeslání dopisu ze dne [datum], kterým žalobce podal odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo]. Podle § 8 [příjmení] totiž platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], však nikdy nenabylo právní moci, neboť toto bylo k odvolání zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. O [anonymizováno]. Nejsou tak splněny základní podmínky pro přiznání škody způsobené nezákonným rozhodnutím, resp. základní podmínky pro přiznání nákladů spojených s odstraněním nezákonného rozhodnutí. Náklady související s daným odvoláním pak nelze považovat ani za náklady účelně vynaložené na odstranění nepřiměřené délky řízení (žalobce náhradu nákladů související s podáním tohoto odvolání požadoval jak z titulu nepřiměřené délky řízení, tak z titulu nezákonného rozhodnutí). Podání odvolání jistě nelze považovat za úkon, který přispěl ke zkrácení řízení.

56. Soud dodává, že nesouhlasí s žalovanou v tom, že nárok žalobce odvozený od nezákonného rozhodnutí by nebylo lze v nynějším řízení úspěšně uplatnit. Žalovaná (na soudním jednání dne [datum]) v tomto ohledu tvrdila, že žalobce nárok na odškodnění škody způsobené nezákonným rozhodnutím neuplatnil postupem podle § 14 [příjmení] před žalovanou, a že tento řádně neuplatnil ani v řízení před zdejším soudem. K tomu soud předně uvádí, že není pravdou, že by žalobce v rámci postupu podle § 14 [příjmení] nežádal i o odškodnění nákladů vynaložených na odstranění nezákonných rozhodnutí. Žalobce ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že žádá odškodnění za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným postupem správních orgánů a jejich protiprávním rozhodováním. Žalobce pak odkazoval mj. i na skutečnost, že v řízení došlo ke zrušení správních rozhodnutí Krajským soudem v Plzni. [jméno] žalovaná pak v písemnosti ze dne [datum], kterou odmítla nárok žalobce odškodnit, uvedla, že„ Vzhledem k tomu, že nesprávný úřední postup v této věci nebyl shledán, připadají v úvahu pouze náklady na zrušení původního, nezákonného rozhodnutí ze dne [datum], ovšem tyto náklady již byly přiznány v řízení o správní žalobě, nelze se jich tudíž opětovně domáhat“. Nelze tedy souhlasit s žalovanou, že žalobce postupem podle § 14 [příjmení] neuplatnil mj. i nárok na odškodnění související s nezákonnými rozhodnutími. To stejné pak platí i pro řízení o nyní projednávané žalobě. V tomto řízení bylo zdejšímu soudu Městským soudem v Praze uloženo, aby žalobce vyzval k objasnění, zda danou škodu požaduje z titulu nesprávného úředního postupu, nebo z titulu nezákonného rozhodnutí. Tak zdejší soud učinil a žalobce jeho výzvě vyhověl a vymezil, že náklady požaduje z titulu nesprávného úředního postupu a v případě čtyř nákladů pak i z titulu nezákonného rozhodnutí. Nelze tedy tvrdit, že žalobce nevymezil, z jakého titulu škodu požaduje, resp. že nevymezil, že tuto požaduje i z titulu nezákonného rozhodnutí. Dodat lze, že sama žalovaná v jejím podáním ze dne [datum] uvedla, že jednotlivé nároky žalobce lze rozdělit do několika kategorií, a to mj. i do kategorie nákladů vynaložených na odstranění nezákonných rozhodnutí. Žalované tedy bylo zřejmé, že žalobce požaduje odškodnění mj. i z titulu nezákonného rozhodnutí. Ani tak však k (částečnému) odškodnění žalobce nepřistoupila. I touto optikou je přitom nutno hodnotit námitku žalované, že v případě škody odvozené od nezákonného rozhodnutí nedošlo k předběžnému projednání podle § 14 [příjmení]. Odborná literatura totiž v tomto ohledu uvádí, že mezi výjimky z povinnosti předběžného projednání patří mj. situace, kdy žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců, v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá ([příjmení], Petr. § 14 (Předběžné uplatnění nároku). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 182, marg. [číslo]).

57. Soud tedy posoudil jako oprávněné poštovné za: odvolání ze dne [datum] ve výši 39 Kč o) za účelně uplatněné pak soud hodnotí i související náklady na další 4 kopie tohoto podání (odvolání bylo nutno podat spolu se čtyřmi stejnopisy pro každého účastníka a pro dotčený orgán) -odvolání má 6 stran, náklady na kopie tudíž činí 48 Kč žádosti o vyznačení doložek právní moci ve výši 58 Kč 58. Lze tedy shrnout, že žalobce má, co se týče jím odesílané korespondence, právo na náhradu škody ve výši 678 Kč. Pro úplnost pak soud dodává, že nepřiznal odškodnění v podobě poštovného za podnět na ochranu proti nečinnosti ze dne [datum], neboť tento byl učiněn až po pravomocném skončení daného řízení, a nemohl tak být vynaložen za účelem odstranění nepřiměřené délky tohoto řízení. Poštovné pak nebylo lze přiznat ani za podání žalobce ze dne [datum], neboť toto bylo učiněno e-mailem.

59. Co se týče korespondence přijaté, resp. přesněji nákladů žalobce na kopírování jednotlivých listin, které byly žalobci doručeny v souvislosti s předmětným vodoprávním řízením, v tomto ohledu soud žalobci odškodnění nepřiznal. Žalobce v případě veškerých těchto položek označil za odpovědnostní titul nepřiměřenou délku řízení. Soud k daným požadavkům žalobce uvádí, že náklady na kopie listin přiložených k podáním žalobce, kterými žalobce sledoval odstranění nepřiměřené délky řízení, soud zohlednil už výše, tj. při odškodnění korespondence odeslané. Náklady na další kopie, které žalobce následně využíval jako přílohy k ostatním podáním adresovaným správním orgánům, či jiným osobám, nelze považovat za náklady účelně vynaložené za účelem napravení nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Obdobné lze pak uvést k žalobcem požadované úhradě částek za pořízení kopií ze správního spisu dne [datum], dne [datum] dne [datum], dne [datum], dne [datum] a kopií listin pořízených od [anonymizováno] oblastního archivu v [anonymizováno] dne [datum] (žalobcem zařazeno formálně v další položce nákladů). Ani takové náklady nemohou sloužit k odstranění nesprávného postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Dodat lze, že z rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 3. 3. 2017, č. j. MeRo/556/OŽP [číslo], kterým došlo k pravomocnému ukončení daného vodoprávního řízení, neplyne, že by listiny získané v archivu v [anonymizováno] byly v řízení jakkoli blíže využity (správní orgán uvedl, že žalobce tyto podklady předložil, avšak neučinil z nich žádná skutková ani právní zjištění).

60. V dalším kroku se soud zabýval náklady žalobcem zařazenými do kategorie vzniklá škoda – náklady za roky 2012 – 2017.

61. Co se týče plateb za odborný seminář a za odbornou literaturu (jejichž úhradu žalobce požadoval taktéž z titulu nepřiměřené délky řízení), je nutno uvést, že tyto nelze vyhodnotit jako náklady účelně vynaložené na zkrácení předmětného řízení. Žalobce uvedené náklady považuje za účelně vynaložené, neboť jeho zmocněnec ve správním řízení (jeho syn) byl laikem v oblasti vodního práva, a potřeboval se tak v dané oblasti vzdělat. Soud vnímá, že žalobce, resp. jeho zmocněnec, cítili potřebu vzdělat se v materii, které se správní řízení týkalo, a to za účelem lepší obrany práv žalobce. To však, jak již bylo uvedeno výše, neznamená, že jde o náklady účelně vynaložené na odstranění nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. K těmto nákladům pak soud dále poukazuje i na § 79 odst. 1 správního řádu, podle kterého mezi náklady řízení před správním orgánem patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování. Finanční prostředky, které žalobce zaplatil za vzdělávání (ač se toto týkalo předmětu správního řízení), nelze dle názoru soudu zařadit mezi žádnou z těchto kategorií, a tyto nelze tudíž a priori podřadit pod § 31 [příjmení]. Pokud by přitom dané náklady nebylo možno podřadit pod dané ustanovení, bylo by na ně nutno aplikovat § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s tím důsledkem, že by danou škodu nesl v plném rozsahu ten, kdo náklady vynaložil (tj. žalobce), neboť vynaložení nákladů řízení je vždy rozhodnutí účastníka řízení, který je vynakládá, tj. žalobce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 102/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 594/2013, nebo stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 31/2014, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejné závěry pak platí i pro náklady na konzultaci s advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] ohledně dalšího postupu ve vodoprávním řízení a ohledně odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], jejichž úhradu žalobce požaduje rovněž z titulu nepřiměřené délky řízení. Uvedené náklady nespadají pod výčet nákladů správního řízení (Mgr. [příjmení] žalobce v daném řízení nezastupoval), a i kdyby tomu tak bylo, nejednalo by se o náklady účelně vynaložené na zkrácení daného řízení. Samotná konzultace s advokátem nebyla s to odstranit nepřiměřenou délku řízení. Nadto, jedna konzultace proběhla v roce 2013, druhá pak v roce 2014. Vodoprávní řízení pak bylo ukončeno až v roce 2017. I to svědčí pro závěr, že dané konzultace nebyly způsobilé zkrátit předmětné vodoprávního řízení.

62. Odškodnit nelze ani žalobcem požadované částky za ověření podpisů na plných mocech pro jeho zmocněnce (syny). Ani tyto náklady (požadované opět z titulu nepřiměřené délky řízení) nelze označit za náklady účelně vynaložené na odstranění nepřiměřené délky řízení. Nadto, ve správním řízení nebylo nutno mít podpisy na plné moci úředně ověřeny. Bylo to rozhodnutí žalobce, který se (tvrzeně z opatrnosti) rozhodl předložit správnímu orgánu plnou moc s ověřeným podpisem. Takový náklad však musí nést žalobce sám.

63. K náhradě nákladů vynaložených žalobcem za právní služby Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] (u nichž žalobce za odpovědnostní titul označuje opětovně nepřiměřenou délku řízení) pak soud uvádí, že první část dané položky se týká odměny advokátky za právní služby související se soudním řízením vedeným před Krajským soudem v Plzni. Tomuto požadavku nelze vyhovět, jak bylo uvedeno výše, neboť dané náklady měly být uplatněny v daném soudním řízení správním. To, že soud jejich náhradu správnímu orgánu neuložil, na tom nic nemění. K druhé části dané položky (náklady zaplacené žalobcem v souvislosti se správním řízením) pak soud odkazuje v plném rozsahu na výše uvedený výklad ohledně nemožnosti odškodnit náklady uhrazené Mgr. [příjmení]. Dané náklady nespadají pod režim správního řádu, a návazně tak ani pod režim § 31 [příjmení], a nelze je nadto označit za náklady účelně vynaložené na zkrácení daného nepřiměřeně dlouhého řízení. Skutečnost, že žalobce se za účelem dalšího postupu radil s advokátkou, sice mohla být pro jeho postavení prospěšná, tato však nemohla vést v přímém důsledku k odstranění nepřiměřené délky řízení. To stejné platí i pro třetí část dané položky tvořenou náklady, které žalobce dané advokátce uhradil v souvislosti s dědickým řízením ohledně vlastnictví vodních děl. Zde je kromě již uvedeného nutno akcentovat i to, že šlo o náklady související nikoliv s nynějším správním řízením, nýbrž s dědickým řízením. Již uvedené stačí pro závěr, že nemůže jít o náklady účelně vynaložené na odstranění nepřiměřené délky nyní posuzovaného správního řízení.

64. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů na výpis ze své lékařské dokumentace ze dne [datum], který byl doložen do nynějšího soudního řízení za účelem doložení zhoršení zdravotního stavu žalobce. Tento náklad nelze odškodnit v souvislosti s nepřiměřenou délkou vodoprávního řízení, neboť vznikl až po jeho pravomocném ukončení. Uvedený náklad je nutno posoudit jako náklad nynějšího soudního řízení; v tom však bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz níže).

65. Poslední položku pak tvoří cestovní náklady.

66. Žalobce tyto požaduje z odpovědnostního titulu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Konkrétně žádá o uhrazení cestovních nákladů souvisejících s cestami na místní šetření realizovaná správním orgánem, s cestami do sídla správních orgánů za účelem ústních jednání či nahlížení do spisu. Uvedené náklady však soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené na nápravu nepřiměřené délky řízení. To, že žalobce, resp. jeho zmocněnec, se účastnili místních šetření či ústních jednání a nahlíželi do spisu, nemohlo samo o sobě zkrátit délku řízení. To stejné pak platí i pro cesty do knihovny Výzkumného ústavu vodohospodářského v [obec] a do Státního oblastního archivu v Plasích. Skutečnost, že žalobce zde případně obstaral listiny dle jeho názoru potřebné pro správní řízení, je bez přímého vlivu na délku správního řízení. Dodat lze, že z rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], kterým došlo k pravomocnému ukončení daného vodoprávního řízení, neplyne, že by dané listiny byly v řízení jakkoli blíže využity.

67. Co se pak týče cest uskutečněných za účelem soudního řízení a v průběhu tohoto soudního řízení (cesta za účelem pořízení fotodokumentace pro účely soudního řízení, nahlížení do soudního spisu), zde soud odkazuje na výše uvedené a opakuje, že náklady, které bylo lze přiznat v soudním řízení správním, nelze odškodňovat podle [příjmení]. Nerozhodno, že soud náhradu těchto nákladů žalobci nepřiznal. Dodat pak pro úplnost lze, že dané náklady ostatně nelze ani považovat za vynaložené na napravení nepřiměřené délky daného řízení. Jinými slovy, na délku řízení nemělo vliv, že žalobce přiložil k žalobě fotodokumentaci daných staveb, či že žalobce jezdil nahlížet do soudního spisu.

68. Za nesplňující zákonné požadavky pak soud považuje konečně i náklady na cestovné na obhlídku staveb se soudním znalcem a na vyzvednutí posudku od soudního znalce. Ačkoliv soud náklad na vyhotovení znaleckého posudku posoudil jako oprávněně uplatněný (viz níže), v případě těchto nákladů dospěl k závěru opačnému. Dané náklady totiž nebyly vynaloženy účelně. Za účelem zpracování znaleckého posudku totiž nebyla osobní přítomnost žalobce ani jeho zmocněnce nutná. Stejně tak nebylo nutno jet pro daný posudek osobně automobilem. Pokud přitom žalobce tvrdí, že posudek musel být předložen na jednání před správním orgánem dne [datum], soud uvádí, že posudek byl zpracován dne [datum], jak plyne z data uvedeného v samotném posudku. Bylo lze tudíž zajistit, aby tento byl správnímu orgánu v termínu do [datum] doručen jinak, než pouze tak, že žalobce tento osobně vyzvedl a následně jej osobně předal na jednání před správním orgánem. Nemuselo se přitom jedna ani o nějak zásadně expresní způsob doručení posudku (posudek vypracován dne [datum], jednání u správního orgánu nařízeno na [datum]). Pokud přitom žalobce tvrdí, že v dané době nebylo možno zajistit expresní předání znaleckého posudku způsobem, který by znamenal nižší náklady, než cestovné žalobce, resp. jeho zmocněnce, soud k tomuto tvrzení uvádí, že žalobce požaduje za danou cestu náklady ve výši 1 826,34 Kč – soud však není názoru, že znalecký posudek vyhotovený dne [datum] bylo možno dopravit k jednání před správním orgánem dne [datum] pouze za cenu přesahující danou částku. Kromě zaslání samotného písemného originálního vyhotovení posudku poštou, či jiným poskytovatelem poštovních služeb (žalobci či přímo správnímu orgánu), lze zmínit například i to, že žalobce mohl znalci dát pokyn, aby posudek, případně i jen jeho kopii (správní orgán by žalobce následně vyzval k předložení originálu posudku, požadoval by to za nutné), zaslal přímo správnímu orgánu, a to například i prostřednictvím e-mailu (případně si e-mailové zaslání posudku, či jeho kopie, mohl vyžádat žalobce a tento sám správnímu orgánu přeposlat). Konečně pak lze dodat, že bylo na žalobci, aby si zajistil, aby posudek byl vypracován a do správního řízení dodán včas. Mohl znalecký posudek zadat dříve, či žádat jeho spěšné vyhotovení. To, že tak neučinil, jde k jeho tíži.

69. Za oprávněně uplatněné soud nicméně považuje náklady na vlastní zpracování znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 10 890 Kč. Daný náklad spadá pod výčet dle § 79 odst. 1 správního řádu (jde o náklad důkazu) a tento soud hodnotí jako účelně vynaložený za účelem odstranění nepřiměřené délky řízení. Je tomu tak proto, že předmětem správního řízení bylo posouzení, zda náhon a jez jsou vodními díly, či nikoliv. Vodoprávní orgán se zabýval tím, zda jez a náhon slouží účelům předpokládaným vodním zákonem, nebo zda tuto schopnost ztratily a zda se jedná o ztrátu trvalou, či dočasnou. Vodoprávní orgán se dále zabýval tím, zda jez a náhon jsou fakticky stavbami, či nikoliv. Správní orgán přitom v konečném rozhodnutí ve věci, kterým došlo k pravomocnému ukončení celého správního řízení (tj v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo]), uvedl, že do doby předložení daného znaleckého posudku vycházel z toho, že náhon jako stavba nezanikl. Po předložení posudku však tento názor přehodnotil, akceptoval závěr soudního znalce, a uzavřel, že náhon trvale ztratil schopnost plnit svoji funkci, a přestal tak být vodním dílem. Zánik náhonu jako vodního díla pak lze dle správního orgánu datovat k datu pořízení znaleckého posudku. Z uvedeného dle soudu jednoznačně plyne, že pokud bylo předmětem řízení zjištění, zda náhon a jez jsou stavbami, a zda nadále plní svoje funkce, a žalobce správnímu orgánu předložil znalecký posudek, který správní orgán posoudil jako způsobilý danou otázku s konečnou platností posoudit, a to na úrovni znaleckého zkoumání, je nutno náklad na vypracování znaleckého posudku posoudit jako náklad účelně vynaložený za účelem definitivního posouzení předmětu správního řízení, tedy jako náklad účelně vynaložený na odstranění nepřiměřené délky řízení. Je namístě dodat, že v případě, kdy bylo předmětem řízení mj. posouzení, zda jez a náhon jsou stavbami, bylo lze znalecké zkoumání označit za zcela případné a za relevantní pro zjištění rozhodných skutkových podkladů. To platí o to více, že u vodoprávních správních orgánů nelze bez dalšího očekávat odborné vědomosti týkající se stavebně technických otázek. Dodat lze, že pokud správní orgán považoval znalecké závěry týkající se daných otázek za rozhodné (dokonce za natolik rozhodné, že pouze na jejich základě změnil svůj dosavadní právní názor), bylo by lze očekávat, že vypracování znaleckého posudku zadá sám správní orgán. I v takovém případě by státu vznikly náklady v podobě znalečného. Soud proto nevidí důvod nepřiznat žalobci jím uhrazené náklady na vypracování znaleckého posudku.

70. Náklad ve výši 10 890 Kč přitom soud považuje za účelný i z pohledu jeho výše. Daná částka totiž odpovídá částce, kterou by, být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě procesního právního předpisu, tedy stanovených nikoliv na základě dohody, ale podle § 139 odst. 2 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a to podle sazeb či paušálních částek stanovených vyhláškou (zejména jejím § 16), s přihlédnutím ke kritériím pro zvýšení či snížení stanovené částky. Znalec požadoval znalečné za 30 hodin práce se sazbou 300 Kč za jednu hodinu. To dle názoru soudu odpovídá náročnosti a časové dotaci činností, které musel znalec provést za účelem vypracování znaleckého posudku, jehož předmětem bylo posouzení náhonu a jezu nacházejících se na pozemcích žalobce.

71. Soud v tomto ohledu (mj. i s ohledem na argumentaci žalované týkající se oprávněnosti náhrady škody v souvislosti s daným znaleckým posudkem) dodává, že si je vědom, že odškodnění nákladů souvisejících se znaleckým posudkem je do jisté míry hraniční. I v případě nákladů vynaložených na znalecký posudek se totiž do jisté míry jedná o náklady, které žalobce vynaložil za účelem prosazení svého názoru ve správním řízení (k tomu viz výše). Soud však po komplexním posouzení všech [anonymizováno] dospěl k závěru, že náklad na posudek lze označit za náklad účelně vynaložený na napravení nepřiměřené délky řízení. K tomuto závěru soud vedla mj. skutečnost, že z rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], plyne, že ke konečnému rozhodnutí vodoprávní úřad využil (ve vztahu k náhonu) a priori právě znalecký posudek, jak sám konstatoval. Není přitom rozhodné tvrzení žalované, že v daném typu řízení se znalecké posudky obvykle nevyužívají a že znalecký posudek se dle žalované nezabýval rozhodnými otázkami. Toto tvrzení může být i pravdivé; nic však nemění na tom, že v nyní posuzovaném řízení byl znalecký posudek nejen zpracován, ale byl správním orgánem i využit, a to v zásadě tak, že správní orgán svoje právní posouzení založil prakticky pouze na tomto znaleckém posudku. Správní orgán tedy znalecký posudek považoval za relevantní. Dodat pak lze, že znalecký posudek (ačkoliv je tento nadále pouze jedním z důkazních prostředků) je nadán poměrně vysokou mírou důkazní síly a přesvědčivosti, a jako takový v některých případech může vést ke konečnému vyřešení zkoumané otázky. Taktomu ostatně bylo i v nynějším vodoprávním řízení. I z tohoto důvodu soud náklad na znalecký posudek posoudil jako účelně vynaložený za účelem napravení žalobcem naříkaného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Dodat pak lze, že uvedené specifické postavení znaleckého posudku v rámci nyní zkoumaného správního řízení, soud neshledal v případě jiných žalobcem uplatňovaných nákladů vzniklých v souvislosti s obstaráním jiných důkazů (listinné důkazy obstarávané žalobcem) či v souvislosti s právními poradami, vzděláváním atd. Z konečného rozhodnutí, kterým bylo nynější správní řízení ukončeno, totiž neplyne, že by správní orgány své rozhodnutí založily na některé z právních námitek žalobce (tyto byly správním orgánem posouzeny jako nedůvodné), či na některém důkazu, který žalobce předložil, mimo znaleckého posudku. Tím se tedy náklad na znalecký posudek liší od dalších nákladů, jejichž odškodnění se žalobce požaduje (náklady týkající se získávání rozličných jiných důkazů, na právní porady atd.).

72. Soud tedy uzavírá, že nárok žalobce na uhrazení nákladů je důvodný, co se týče částky 11 568 Kč (678 Kč + 10 890 Kč). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku uložil žalované uhradit žalobci tuto částku. Ve zbytku, tj., v částce 62 132 Kč, pak soud žalobu zamítl. Na tomto místě soud dodává, že na jeho závěru nemůže nic změnit žalobcem (v závěrečné řeči) odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20. V tomto se Ústavní soud zabýval otázkou přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení, nikoliv náhradou materiální škody. Závěry daného nálezu tudíž nejsou pro nynější věc relevantní.

73. Co se pak týče žalobcem požadovaného úroku z prodlení z dané částky, soud žalobci přiznal nárok na daný úrok z přiznané částky ode dne [datum] (a nikoliv ode dne [datum], jak žalobce požadoval). Podle § 15 odst. 1 a 2 [příjmení] a související judikatury totiž platí, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem teprve marným uplynutím lhůty šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 (C [číslo])). Daná šestiměsíční lhůta přitom běží od uplatnění nároku poškozeným u ústředního orgánu, a to i v případě, že ústřední orgán již dříve sdělil poškozenému své negativní stanovisko k uplatněnému nároku ([příjmení], Petr. § 15 (Splatnost a uplatnění nároku u soudu). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 185, marg. [číslo]). Žalobce nárok u žalované uplatnil dopisem ze dne [datum], počátek šestiměsíční lhůty je tak nutno určit na pondělí dne [datum] (§ 573, § 607 zákona č. 89/2012 Sb.). Žalovaná se tudíž do prodlení dostala dne [datum]. Soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši z částky 11 568 Kč jdoucí od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části pak soud nárok žalobce na uhrazení úroku z prodlení zamítl; tj. zamítl požadavek žalobce na uhrazení úroku z prodlení z částky 62 132 Kč od [datum] do zaplacení a požadavek žalobce na uhrazení úroku z prodlení z částky 11 568 Kč od [datum] do [datum].

74. Co se pak týče výroku III tohoto rozsudku, soud rozhodl tak, že žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] platí, že při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění, je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (a v případě nároků na odškodnění nemajetkové újmy podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu). Tarifní neúspěch žalobce tedy činí 49,77 % – žalobce byl úspěšný s jeho nárokem na nemajetkovou újmu, jehož tarifní hodnota činí 50 000 Kč (v případě tohoto nároku se výsledek řízení projevující se tím, že žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit mu zadostiučinění, hodnotí jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť mu nebylo přiznáno plnění v jím požadované výši), a dále s nárokem na náhradu materiální škody ve výši 11 568 Kč, celkově tedy 61 568 Kč. Neúspěšný pak žalobce byl, co se týče částky 62 132 Kč. Soud je proto názoru, že z důvodu, že rozdíl v úspěchu žalobce a úspěchu žalované je zcela nepatrný, bylo namístě aplikovat § 142 odst. 2 in fine o. s. ř. a nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení žalobci ani žalované.

75. Nad rámec věci jako obiter dictum pak soud uvádí, že již v předchozím rozsudku odkázal na to, že náhrada nákladů nynějšího řízení podle [příjmení] není možná, neboť podle § 79 správního řádu si účastníci správního řízení nesou své náklady v zásadě sami. K tomu soud doplňuje, že podle § 79 odst. 3 správní řádu platí, že nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán a účastník své náklady. Za účinnosti předchozího procesního předpisu týkajícího se správního řízení (zákona č. 71/1967 Sb.) přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že„ rozhodování o náhradě nákladů řízení patří do pravomoci orgánu, který příslušné řízení vede, a žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky představující náklady řízení před jiným (správním) orgánem z titulu náhrady škody nemůže být úspěšná, neboť by takto docházelo k obcházení příslušné zvláštní právní úpravy náhrady nákladů řízení, což by v konečném důsledku představovalo nepřípustný zásah do pravomoci příslušného orgánu. (…). Okolnost, že ve věci aplikovaný zákon č. 67/1971 Sb. v ustanovení 31 odst. 1 tyto náklady vypořádává tak, že náklady, které v řízení vznikly účastníkovi řízení, nese účastník, nemůže znamenat, že co nelze žádat z titulu náhrady nákladů řízení, lze – bez dalšího – požadovat z titulu náhrady škody (srov. usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 302/07).“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2928/2006). Odkázat je dále namístě na rozsudek téhož soudu sp. zn. 25 Cdo 3092/2010, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že z právní úpravy zákona č. 71/1967 Sb.„ je zřejmé, že správní řízení v předmětné době bylo založeno na zásadě, že každý účastník si nese sám vlastní náklady, mezi něž patří i zaplacení správního poplatku; výjimkou je možnost přiznání náhrady nákladů správnímu orgánu, svědku, osobě, která není účastníkem řízení, a znalci a tlumočníku. I tak jde o úpravu, která náklady řízení zohledňuje, byť způsobem, který zásadně nepočítá s tím, že by účastníku řízení byla přiznávána náhrada nákladů. Pak ovšem nelze jinému subjektu, než který je označen v ustanovení o náhradě nákladů řízení, ukládat povinnost k náhradě nákladů správního řízení. Jinými slovy, pokud procesní předpis (správní řád) náhradu nákladů řízení upravuje, avšak správní orgán v příslušném řízení účastníkům (z jakéhokoli důvodu) tuto náhradu nepřiznal, není možné, aby účastník správního řízení, jímž byla v daném případě žalobkyně, dosáhl náhrady nákladů takového řízení cestou občanskoprávní žaloby, jinak by docházelo k obcházení příslušné zvláštní právní úpravy náhrady nákladů řízení, což by v konečném důsledku představovalo nepřípustný zásah do pravomoci příslušného orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C [číslo]).“ Uvedené závěry jsou dle zdejšího soudu plně aplikovatelné i na aktuálně účinný procesní předpis, tj správní řád (zákona č. 500/2004 Sb.), neboť úprava nákladů řízení v předchozím správním řádu (viz § 31 zákona č. 71/1967 Sb.) se v rozhodných prvcích neliší od aktuálně účinné právní úpravy nákladů řízení (viz § 79 zákona č. 500/2004 Sb.). Nyní účinný správní řád je naopak, co se týče náhrady nákladů řízení, benevolentnější, když v některých typových druzích řízení tuto umožňuje (viz § 141 odst. 11 správní řádu). I aktuálně účinný správní řád však setrvává na tom, že v obecné rovině výslovně vylučuje náhradu nákladů řízení ve vztahu k účastníkům řízení. Dle názoru soudu je proto nutno i na aktuálně účinnou úpravu aplikovat citované závěry judikatury Nejvyššího soudu a dospět k závěru, že pomocí odškodňovacího řízení podle [příjmení] nelze obcházet explicitní úpravu obsaženou ve správním řádu a domáhat se náhrady nákladů řízení, která účastníkovi řízení výslovně nepřísluší (k tomuto závěru ostatně dochází v zásadě i žalovaná, které tvrdí, že běžné náklady správního řízení se podle § 79 správního řádu nese každý účastník sám). Soud v tomto ohledu odkazuje i na odbornou literaturu:„ Ve správním řízení platí princip, že každý (podle § 79 odst. 3 SpŘ účastník, dotčený orgán a správní orgán) nese své náklady sám. O nákladech se rozhoduje jen výjimečně tam, kde někdo způsobil zbytečné náklady a správní orgán mu uloží povinnost k jejich náhradě. Má-li správní řízení charakter řízení sporného (případy vyjmenované v § 141 odst. 1 SpŘ), uplatní se režim náhrady podle zásady úspěchu ve věci (§ 141 odst. 10 a 11 SpŘ).“ ([příjmení], [jméno]. § 31 (Náklady řízení). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 276, marg. [číslo]). Uvedené nicméně soud uvádí pouze jako obiter dictum, neboť tuto úvahu (v obecných rysech) vyjádřil již v předchozím rozsudku vydaném v nyní projednávané věci a Městský soud v Praze mu i přesto uložil zabývat se odpovědnostním titulem pro náhradu škody, účelností nákladů atp. Uvedený právní závěr je přitom pro zdejší soud závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).