14 C 189/2023 - 289

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení projevu vůle žalované ke smlouvě o bezúplatném převodu pozemku takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě): a) [IČO] (dále jen „převodce“) a b) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0], r.č. [datum narození], bytem [adresa] c) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0], r.č. [datum narození], bytem [adresa] (dále jen „nabyvatelé“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), tuto: Smlouvu o převodu pozemků: 1. [IČO], jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“): - parc. č. [hodnota], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [adresa], v k. ú. [adresa], obec [adresa] - parc. č. [číslo], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [adresa], v k. ú. [adresa], obec [adresa] - parc. č. [číslo], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [adresa], v k. ú. [adresa], obec [adresa].

2. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatelů podle § 11a zákona o půdě vznikl z rozhodnutí [datum], [datum], č.j. [číslo jednací], a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum], č.j. [rozhodnutí].

3. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to v podílu id. 1/2 pro [Jméno zainteresované osoby 0/0] a id. 1/2 pro [jméno FO] k celku pozemků. převodce: ___________________ nabyvatel: _________________________ [Jméno zainteresované osoby 0/0] Hatlák nabyvatel: _________________________ [Jméno zainteresované osoby 1/0]

II. Zamítá se návrh, aby byl nahrazen projev vůle žalované – souhlas s uzavřením smlouvy se žalobci o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům: - parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa], to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Zdejší soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl, že řízení ohledně nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků v k. ú. a obci [adresa] p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], v k. ú. a obci [adresa] p. č. [číslo] a v k. ú. a obci [adresa] p. č. [hodnota], se vylučuje k samostatnému projednání a rozhodnutí.

2. Původně se žalobci prostřednictvím žaloby ze dne 7. 10. 2022 domáhali vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků, na které žalobcům vznikl nárok podle §§ 11 a 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a to na základě rozhodnutí [datum], rozhodnutí [datum] a rozhodnutí [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], přičemž tento nárok nebyl státem dosud vypořádán, kdy žalobci měli též za to, že jejich restituční nárok činí mnohonásobně více, než jak byl oceněn žalovanou, a mělo by dojít k jeho přecenění.

3. Žalobci tvrdili, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě a jako oprávněným osobám jim dle § 11 a 11a tohoto zákona náleží náhrada, neboť jsou držiteli restitučního nároku v podílech o velikosti id. pro každého ze žalobců, a to za v minulosti odňaté pozemky, které jim nebyly vydány, kdy [datum], č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že právní předchůdkyně žalobců, jejich matka, paní [jméno FO], není vlastníkem nemovitostí v k. ú. [adresa] o celkové výměře [výměra] m2 (dále jen „rozhodnutí [číslo]), dále rozhodnutím [datum], bylo rozhodnuto, že právní předchůdkyně žalobců, jejich matka, paní [jméno FO], není vlastníkem nemovitostí v k. ú. [adresa] o celkové výměře [výměra] (dále jen „rozhodnutí [číslo]“) a rozhodnutím [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že žalobci nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. [adresa] o celkové výměře [výměra] m2 (dále jen „rozhodnutí [číslo]“).

4. Žalovaná ocenila restituční nárok žalobců celkem na částku 43 501,90 Kč. Tato výše podle žalobců není správná, zejména proto, že žalovaná při stanovení výše restitučního nároku nepřihlédla k povaze nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na čs. stát, kdy se jednalo o pozemky stavební, když pozemky v k. ú. [adresa] byly bezprostředně po jejich přechodu na čsl. stát převedeny na [adresa] byly platnou územně plánovací dokumentací zahrnuty v zastavitelné ploše určené částečně pro průmysl, sklady, místní výrobu a částečně pro obytnou zástavbu. Restituční nárok žalobců tak činí mnohonásobně více a mělo by dojít k jeho přecenění. Za účelem prokázání nesprávnosti postupu žalované při ocenění restitučního nároku žalobců byl vypracován znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek ze dne [datum] č. [hodnota]. Podle posudku činila hodnota nevydaných pozemků (dle [adresa]) celkem 1 836 750 Kč, přičemž restituční nárok žalobců činí pro každého z nich částku 918 375 Kč (při zohlednění blokovaných částek restitučního nároku na plnění dle evidence žalované částku ve výši 909 068 Kč). Dne 15. 12. 2021 se žalobci obrátili na žalovanou se žádostí o přecenění restitučního nároku, žalovaná reagovala dopisem ze dne 17. 2. 2022, v němž částečně potvrdila odůvodněnost přecenění restitučního nároku žalobců a sdělila, že za tímto účelem nechá vypracovat nový znalecký posudek. Poté však žalovaná žalobce nekontaktovala, nepředložila jim nově zpracovaný znalecký posudek a ani ke dni podání žaloby jejich nárok nepřecenila. Pokud by žalovaná řádně plnila své povinnosti, neignorovala relevantní soudní rozhodovací praxi a snažila se odčinit křivdu způsobenou žalobcům, nemuseli by se žalobci domáhat ochrany u soudu.

5. Svévoli žalované spatřují žalobci zejména v pochybení žalované při ocenění restitučního nároku, kdy žalovaná jakožto státní orgán disponovala značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku, přesto se nikterak na vyhledání podkladů nepodílela a přenesla svou zákonnou povinnost a břemeno spravedlivého vypořádání na žalobce, kteří tak byli nuceni před podáním žaloby vstoupit ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci za účelem vyhledání relevantních podkladů prokazujících nesprávnost postupu žalované při vyčíslení restitučního nároku a zpracování znaleckého posudku.

6. Na základě předložených důkazů je dle názoru žalobců prokázáno, že se v případě nevydaných pozemků jednalo o pozemky určené k zástavbě, a je tedy namístě tyto ocenit jako pozemky stavební s odkazem na četnou judikaturu dovolacího soudu, dle které i v případě, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je nutno i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Za přinejmenším liknavý, neřkuli svévolný označili žalobci i takový postup žalované (jejího právního předchůdce), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným způsobem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároků, tj. nesprávným oceněním oprávněné osobě odňatých pozemků a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast v nabídkových řízeních. V tomto směru odkazovali žalobci na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, včetně citace a odkazů na konkrétní rozhodnutí. V této souvislosti žalobci dále zdůrazňovali požadavek Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu, aby při určování povahy odňatých pozemků byl používán flexibilnější přístup, a to se zřetelem na účel restitučních předpisů, kterým he zmírnění křivd způsobených nedemokratickým režimem.

7. Žalobci dále poukazovali na dlouhodobé prodlení žalované s uspokojením jejich restitučního nároku, kdy restituční nárok byl uplatněn již v průběhu roku 1992, avšak do dnešního dne není uspokojen. Toto dlouhodobé prodlení pak dle žalobců samo o sobě svědčí o liknavém přístupu žalované, když dle výslovného sdělení žalované průměrná délka od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby činí 120,14 měsíců, tedy 10,01 let. Žalobci dále poukazovali na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek. Dle žalobců dosavadní přístup žalované vykazuje znaky svévole a je porušením ústavních principů rovnosti a právního státu, výslovně odkazovali na nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16. Současně žalobci odkazovali i na konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, který opakovaně (např. v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 155/2016) uzavřel, že za situace, kdy žalovaný setrvale sporuje výši restitučního nároku oprávněných osob, vychází z jeho nesprávného ocenění a ignoruje relevantní judikaturu v oceňování nároků oprávněných osob, reálně ztěžuje, ba znemožňuje oprávněným osobám účastnit se veřejných nabídek a uspokojit touto cestou své nároky. Žalobci se domáhají vypořádání restitučního nároku soudní cestou s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky i Ústavního soudu, mimo jiné odkázali na judikaturou dovozené právo oprávněné osoby domáhat se vydání i pozemků, které nejsou žalovanou zařazeny do veřejné nabídky.

8. V replice ze dne 6. 3. 2023 k vyjádření žalované žalobci uvedli, že teprve až po podání žaloby se z vyjádření žalované k žalobě dozvěděli o přecenění jejich restitučních nároků na částky 343 652,70 Kč pro žalobce, resp. 343 614,70 Kč pro žalobkyni, nicméně i takto přeceněnou výši restitučních nároků žalobci považovali za nesprávnou. V tomto směru odkazovali na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky s četnými odkazy a citacemi z konkrétních rozhodnutí dovolacího soudu, přičemž byli důvodně přesvědčeni, že jim odňaté a později nevydané pozemky měly být v celé jejich výměře oceněny jako pozemky stavební, kdy nevydané pozemky v k. ú. [adresa] byly určeny k zastavění, když bezprostředně po přechodu vlastnického práva na stát, tj. [datum], byly převedeny na [rozhodnutí], a nevydané pozemky v k. ú. [adresa] byly určeny k zastavění v kategorii „průmysl, sklady, místní výroba“ a kategorii „obytná zástavba souvislá“. Dále poukázali na skutečnost, že žalovaná zadala vypracování nového znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] výhradně ve vztahu k pozemkům v k. ú. [adresa], pozemky v k. ú. [adresa], jejichž nesprávné ocenění žalobci také namítají, žalovaná ocenit nenechala. K otázce liknavosti a svévole žalované poukazovali na rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu), včetně četných odkazů na konkrétní rozhodnutí. Liknavost a svévoli spatřovali především v nesprávně provedeném ocenění jejich restitučního nároku, když žalovaná i při jejich dodatečném přecenění pochybila o více než 1 100 000 Kč, přičemž toto pochybení nadále odmítá dobrovolně napravit.

9. Ve vyjádření ze dne 14. 4. 2023 k převoditelnosti náhradních pozemků žalobci navrhovali vydání částečného rozsudku ve vztahu k náhradním pozemkům, jejichž výše ocenění a převoditelnost byla mezi účastníky nesporná, kdy se jednalo o pozemky v k. ú. [adresa] p. č. [hodnota], v k. ú. [adresa] p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a pozemky v k. ú. [adresa] p. č. [číslo]. Tyto pozemky byly oceněny celkem na částku 210 673,10 Kč, přičemž nesporná výše restitučního nároku žalobců činila částku 687 267,40 Kč.

10. Po vyloučení této části řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí žalobci ve vyjádření ze dne [datum] konstatovali, že za nesporný považují nárok vyplývající z rozhodnutí [číslo] co do jeho části ve výši 422 267,50 Kč, a to pro účely tohoto řízení, nicméně ve vztahu k předmětnému rozhodnutí i nadále považovali ocenění provedené žalovanou za nesprávné, když trvali na správnosti ocenění v částce 827 000 Kč dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Z procesní opatrnosti žalobci dále uvedli, že podle jejich právního názoru se nárok na převod náhradních pozemků nepromlčuje a námitka promlčení vznesená žalovanou není oprávněná a důvodná, když vznesení námitky promlčení práva na přecenění restitučního nároku není v restitučních případech dle zákona o půdě přípustné, nadto případná promlčecí lhůta v posuzovaném případě před podáním žaloby ještě neuběhla, kdy promlčecí lhůta mohla počít běžet nejdříve dnem 19. 2. 2022, a námitka promlčení je v posuzovaném případě v rozporu s dobrými mravy, což vyplývá nejen z judikatury, ale i z individuálních okolností tohoto případu, kdy žalovaná dlouhodobě klade překážky bránící uspokojení restitučního nároku žalobců, přičemž aplikací institutu promlčení by též došlo k nedůvodnému znevýhodnění žalobců oproti jiným oprávněným osobám v obdobném postavení. Předmětné náhradní pozemky považovali žalobci za převoditelné, neboť u nich žalovaná do té doby neshledala existenci jakýchkoli překážek převoditelnosti, taktéž považovali za nesporné ocenění předmětných náhradních pozemků v částce 210 673,10 Kč.

11. Žalovaná ve vyjádření ze dne 30. 1. 2023 sdělila, že žalobu neuznává. Trvala na tom, že se vůči žalobcům nechovala liknavě, svévolně a diskriminačně, nebyla tak splněna základní podmínka pro podání žaloby, a ta by měla být zamítnuta. K restitučnímu nároku žalobců a jeho ocenění žalovaná uvedla, že žalobcům bylo plněno na jejich restituční nároky z rozhodnutí [číslo] náhradními pozemky, a to tak, že žalobkyni bylo poskytnuto plnění smlouvou o převodu pozemku č. [spisová značka] ze dne [datum] a kupní smlouvou č. [hodnota] ze dne [datum], restituční nárok žalobkyně u uvedeného rozhodnutí je nulový. Žalobci bylo poskytnuto plnění smlouvami o bezúplatném převodu č. [spisová značka] ze dne [datum] a smlouvou č. [spisová značka], jeho zůstatek z restitučního nároku z uvedeného rozhodnutí činí 38,95 Kč. Dle žalované zůstatky restitučních nároků z rozhodnutí [číslo] činily pro žalobce částku 343 652,70 Kč a pro žalobkyni částku 343 614,70 Kč.

12. Dále žalovaná uvedla, že mezi účastníky panovala dlouhodobá shoda o výši jejich restitučních nároků, ve vztahu k prvnímu rozhodnutí 26 let, ve vztahu k druhému rozhodnutí 22 let a ve vztahu k třetímu rozhodnutí 2 roky. Určení výše restitučního nároku není a nikdy nebylo výhradně jen věcí žalované, nýbrž i žalobci jako věřitelé si měli střežit svá práva. V daném případě nedali žalobci po celou dobu od roku 1995 až do roku 2021 najevo žádnou pochybnost o správnosti výše svých restitučních nároků.

13. Zdůraznila, že nároky na náhradní pozemky vznikly žalobcům nejprve pravomocnými rozhodnutími vydanými ve správním řízení, nikoliv již ke dni uplatnění restitučního nároku v roce 1992, a dále, že žalovaná se stala organizační složkou státu až zákonem č. 503/2012 Sb., který je účinný od 14. 1. 2013. Pokud žalobci poukazovali na judikaturu, dle níž bylo třeba postup žalované hodnotit jako liknavý a svévolný, tato judikatura je již překonaná tím, že veškeré restituce v oblasti zemědělských pozemků podle zákona o půdě byly prakticky dokončeny. Má za to, že nabízí dostatečné množství pozemků, které jsou schopny uspokojit restituční nároky, pokud by byla projevena dostatečná součinnost osob oprávněných.

14. Žalované se též vyjádřila ke znaleckému posudku č. [hodnota] ze dne [datum] [tituly před jménem]. [jméno FO], tento považovala za nesprávný, neboť neoceňuje nevydané pozemky k datu jejich přechodu na stát, taktéž jsou jeho součástí pouze současné ortofoto náhledy a územní plán z roku 1964. Pokud jde o pozemky nevydané dle rozhodnutí PÚ 1019/99 a SPÚ 131808/2019, pro stavby a zahrady jsou dle zastavovacích a regulačních plánů pro k. ú. [adresa] v roce 1950 a 1951 určeny pozemky o výměře 2 839 m2 a tyto je možné ocenit jako pozemky stavební, části pozemků o výměře 2 892 m2 se nacházely v nezastavitelných plochách a zeleni a tyto nelze ocenit jako pozemky stavební. Co se týče nevydaných pozemků z rozhodnutí PÚ 11762/93 v k. ú. [adresa], k těmto žalobci nedoložili žádné podklady o jejich stavebním charakteru, proto tyto pozemky není možné ocenit jako pozemky stavební. S ohledem na závadnost znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], nechala žalovaná vypracovat znalecký posudek č. [hodnota]-175 ze dne [datum], znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil cenu nevydaných pozemků z rozhodnutí PÚ 1019/99 a SPÚ 131808/2019 na částku 679 750 Kč, přičemž žalovaná navrhovala, aby soud vycházel z tohoto znaleckého posudku.

15. Žalovaná dále považovala za nutné vyjádřit se obecně k problematice uspokojování restitučních nároků oprávněných osob náhradními pozemky dle zákona č. 229/1991 Sb., vysvětlila, jak byla nastavena dispoziční oprávnění [právnická osoba] v jednotlivých obdobích.

16. Taktéž poukázala na postup žalobců, kteří institut této žaloby využívají jako výhodnější způsob vypořádání svých restitučních nároků, a snaží se tak docílit převodu pozemků za nominální hodnotu, neboť převodem za tuto cenu dochází k nižšímu čerpání restitučních nároků, než k jakému by vedla jejich účast ve veřejných nabídkách. Žalobci obchází zákon, když si náhradní pozemky vybírají soudní cestou, nic jim však nebrání účasti ve veřejných nabídkách, v rámci, kterých žalovaná stále nabízí velké množství převoditelných pozemků, když nesporná část restitučních nároků žalobců představuje částku 687 267,40 Kč.

17. K ocenění náhradních pozemků předložila žalovaná znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO]. Ohledně převoditelnosti náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto vyloučeného samostatného řízení, žalovaná ve svém vyjádření ze dne 30. 1. 2023 původně ničeho nenamítala. Teprve až poté, kdy byly tyto pozemky vyloučeny k samostatnému řízení, ve vyjádření ze dne 28. 8. 2023 žalovaná namítla překážku převoditelnosti u pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. [číslo] a parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa] s odůvodněním, že tyto pozemky jsou součástí prováděných pozemkových úprav, které jsou vyznačeny v evidenci nemovitostí. Překážku převoditelnosti pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] pak spatřovala v jeho nezemědělském charakteru, neboť je veden jako druh – ostatní plocha.

18. Dále ve vyjádření ze dne 28. 8. 2023 žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně uvedla, že trvá na úplném zamítnutí žaloby, a to s odůvodněním, že restituční nároky žalobců z rozhodnutí [číslo] již zanikly. Pokud jde o rozhodnutí [číslo], v tomto případě považovala žalovaná postup žalobců za protiprávní, nesplňující podmínky liknavosti, svévole a dlouhodobé marné snahy o uspokojení nároku, když žádosti žalobců o přecenění bylo vyhověno do necelého roku od podání žádosti, žalobci přesto podali žalobu namísto toho, aby postupovali řádně a snažili se uspokojit svůj nárok zákonem předvídaným způsobem z veřejné nabídky náhradních pozemků. K rozhodnutí [číslo] žalovaná konkrétně uvedla, že nárok žalobce ve výši 5 182,80 Kč byl zcela uspokojen v roce 2006 uzavřením smlouvy o převodu pozemku č. [spisová značka], nárok žalobkyně ve výši 5 182,80 Kč byl rovněž zcela uspokojen v roce [rok], a to v rozsahu 2 537,80 Kč uzavřením smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka] a v rozsahu 2 645 Kč uzavřením Kupní smlouvy č. [hodnota]. Dané nároky žalobců jejich splněním zanikly. Žalovaná pak namítala promlčení nároku žalobců na přecenění jejich restitučních nároků z rozhodnutí [číslo], neboť žalobci podali žádost o přecenění dne 15. 12. 2021, tedy po více než 15 letech od uspokojení nároku žalobce a téměř 10 letech od uspokojení nároku žalobkyně. Mimo to žalovaná odmítala svoji liknavost a svévoli, když je zřejmé, že žalobci se účastnili veřejných nabídek a úspěšně uspokojovali své nároky zákonem předvídaným způsobem. Dále poukázala na skutečnost, že podle tehdejší právní praxe bylo ohodnocení nevydaných pozemků řádné, kdy žalovaná postupovala při vydání rozhodnutí [číslo] řádně a souladně s právními předpisy, odbornými názory i judikaturou dovolacího soudu. Současné retroaktivní hodnocení rozhodnutí [číslo] v kontextu změny právních názorů a vývoje judikatury proto považovala za nepřípustné. K rozhodnutí [číslo] žalovaná uvedla, že zůstatek nároku žalobce z tohoto rozhodnutí představuje částku ve výši 38,85 Kč, když v rozsahu částky 3 714,20 Kč byl již uspokojen uzavřením smlouvy o převodu pozemku č. [spisová značka] a v rozsahu částky 410 Kč uzavřením smlouvy o převodu pozemku č. [spisová značka]. Nárok žalobkyně ve výši 4 163,15 Kč byl zcela uspokojen uzavřením smlouvy o převodu pozemku č. [spisová značka] a v důsledku toho zanikl. I v případě nároků žalobců vycházejících z rozhodnutí [číslo] vznesla žalovaná námitku promlčení nároku žalobců na přecenění jejich restitučních nároků z tohoto rozhodnutí. K namítanému promlčení nároku žalobců na přecenění restitučních nároků pak žalovaná odkazovala na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu (sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]) či rozsudek [spisová značka].

19. Skutkový stav byl zjištěn z provedených listinných důkazů.

20. Mezi účastníky není sporu, že žalobcům vznikl nárok jako osobám oprávněným podle § 4 zákona o půdě na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu za pozemky nevydané: rozhodnutím [datum] (č. l. 22), kterým bylo rozhodnuto, že [jméno FO] není vlastnicí pozemků parc. č. [hodnota] o výměře [výměra] m2, parc. č. [hodnota] o výměře [výměra] m2, parc. č. [hodnota] o výměře [výměra] m2, parc. č. [hodnota] o výměře [výměra] m2, parc. č. [hodnota] o výměře [výměra] m2, parc. č. [hodnota] o výměře [výměra] m2, parc. č. [hodnota] o výměře [výměra] m2, všechny v k. ú. [adresa], celková výměra [výměra] m2. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že [jméno FO] byla původním vlastníkem předmětných pozemků, které byly darovány čs. státu v tísni, vlastnické právo nabyl čs. stát postupním prohlášením, smlouvou darovací ze dne [datum]. Pozemky byly po přechodu na stát zastavěny komunikační sítí, nebylo možné je vydat. rozhodnutím [datum] (č. l. 19), kterým bylo rozhodnuto, že [jméno FO] není vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] role o výměře [výměra] m2 a parc. č. [hodnota] role o výměře [výměra] m2, v k. ú. [adresa]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že předmětné pozemky přešly na čs. stát výměrem [datum], výkupem podle zákona č. 46/1949 Sb., o nové pozemkové úpravě. rozhodnutím [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] (č. l. 25), kterým bylo rozhodnuto, že žalobci nejsou vlastníky každý id. pozemků dle [číslo] o výměře [výměra] m2, druh pozemku role, dle [číslo] o výměře [výměra] m2, druh pozemku role a dle PK část [výměra] m2, druh pozemku role, všechny v k. ú. [adresa]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že dne [datum] uplatnila svůj restituční nárok paní [jméno FO], která v průběhu řízení dne [datum] zemřela. Podle pravomocného [adresa], zn. [spisová značka], vstoupili do jejích práv žalobkyně a žalobce, tedy dcera a syn. Pozemkový úřad dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti přešly [datum], výkupem podle zákona č. 46/1948 Sb., přestože tento výměr nebyl zaknihován.

21. V průběhu řízení účastníci také učinili nespornou výši ocenění náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, tak, jak byla stanovena znaleckým posudkem č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO], v němž znalkyně ocenila pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] na částku 6 938,25 Kč, a znaleckým posudkem č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO], z něhož bylo zjištěno následující ocenění pozemků v k. ú. [adresa]: - parc. č. [hodnota] v částce 142 220 Kč - parc. č. [hodnota] v částce 13 224 Kč - parc. č. [hodnota] v částce 2 412,25 Kč - parc. č. [hodnota] v částce 250,10 Kč - parc. č. [hodnota] v částce 10 967,50 Kč a pozemků v k. ú. [adresa]: - parc. č. [číslo] v částce 17 000 Kč - parc. č. [číslo] v částce 17 660 Kč Celkově byly předmětné pozemky oceněny na částku 210 673,10 Kč, o čemž nebylo mezi účastníky sporu.

22. Ke dni vydání tohoto soudního rozhodnutí byla mezi účastníky nesporná výše restitučního nároku žalobců v částce 422 267,50 Kč vyplývající z rozhodnutí [číslo].

23. Sporné mezi účastníky zůstaly následující skutečnosti, a to jaká je skutečná hodnota restitučního nároku žalobců, zda restituční nároky žalobců z rozhodnutí [číslo] zanikly, zda byl promlčen nárok žalobců na přecenění jejich restitučních nároků, zda jsou naplněny judikaturou dovozené podmínky pro podání žaloby na vydání náhradních pozemků, tedy zda se žalovaná dopustila při uspokojování nároků žalobců liknavosti a svévole, a to i v případě nároku žalobců z rozhodnutí [číslo], a zda žalobci vyvíjeli judikaturou požadovanou aktivitu, a také, zda u pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, existují zákonné překážky bránící jejich vydání.

24. K výši restitučního nároku žalobců soud učinil následující skutková zjištění.

25. Nevydané pozemky v k. ú. [adresa] dle rozhodnutí [číslo] byly oceněny právním předchůdcem žalované na částku 10 365,60 Kč (č. l. 21). Nevydané pozemky v k. ú. [adresa] dle rozhodnutí [číslo] byly oceněny celkem na částku 8 326,30 Kč (č. l. 24). V době podání žaloby evidovala žalovaná zůstatek restitučního nároku žalobce ve výši 12 443,95 Kč a žalobkyně ve výši 12 405,95 Kč, jak vyplývá z přehledu nároků oprávněné osoby (č. l. 17, 18). Žalobci požádali žalovanou o přecenění nevydaných pozemků z rozhodnutí PÚ 1019/99, [číslo]. Žalovaná na žádost žalobců reagovala dopisem ze dne 17. 2. 2022 (č. l. 34), v němž žalobcům sdělila, že výměru posuzovaných pozemků 2 839 m2 lze ocenit dle ust. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 316/1990 Sb., cenou stanovenou pro pozemky určené pro stavbu, a dále že na ocenění nevydaných pozemků byl objednán znalecký posudek, po jehož obdržení bude zaevidována nová výše restitučního nároku, o čemž budou žalobci písemně vyrozuměni. V průběhu řízení žalovaná provedla přecenění restitučních nároků, nově evidovala restituční nárok žalobce ve výši 343 652,70 Kč (č. l. 42) a restituční nárok žalobkyně ve výši 343 614,70 Kč (č. l. 43).

26. Za účelem ocenění restitučních nároků za nevydané pozemky v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] vypracován znalecký posudek č. [hodnota] ze dne [datum], v rámci něhož znalkyně nevydané pozemky oceňovala dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. s tím, že důvody ke srážkám dle přílohy č. [hodnota] se neuplatní, a stanovila cenu posuzovaných pozemků ve výši 1 836 750 Kč. Znalkyně posudek opatřila doložkou dle §127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

27. Žalovaná předložila znalecký posudek číslo položky: [číslo] znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], jehož byla zadavatelem. Z obsahu posudku se podává, že úkolem znalce bylo ocenění pozemků nevydaných oprávněné osobě v rozsahu podle rozhodnutí [číslo], a to pozemku parc. č. [číslo] – role, části o výměře [výměra] m2 a pozemku parc. č. [číslo] – role, části o výměře [výměra] m2, oba v k. ú. [adresa], a dále dle rozhodnutí [číslo] pozemku parc. č. [číslo] – role, části o výměře [výměra] m2, pozemku parc. č. PK [číslo] – role, části o výměře [výměra] m2, pozemku parc. č. [číslo] – role, části o výměře [výměra] m2, všechny v k. ú. [adresa]., a to k datu přechodu na stát. Z posudku byla zjištěna cena předmětných pozemků v celkové výši 679 750 Kč. Oceňované pozemky znalec určil jako pozemky stavební, cena byla určena podle stavu ke dni jejich převzetí státem pro [číslo] podle výměru zemědělského referátu [datum] výkupem podle zákona č. 46/1949 Sb. dne 10. 11. 1951. Znalecký posudek je opatřen znaleckou doložkou dle § 127a o. s. ř.

28. Restituční nároky žalobců byly v minulosti zčásti uspokojeny Smlouvou o převodu pozemku č. [spisová značka] ze dne [datum], uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobcem, kterou bylo prokázáno, že žalobci byl převeden pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v ceně 8 897 Kč. Dále smlouvou o převodu pozemku č. [spisová značka] ze dne [datum], uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní, kterou bylo prokázáno, že žalobkyni byl převeden pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v ceně 6 700 Kč. Kupní smlouvou č. [hodnota] ze dne [datum], uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní, bylo prokázáno, že žalobkyně zakoupila 2 pozemky v k. ú. [adresa], přičemž došlo k započtení restitučního nároku žalobkyně z rozhodnutí [číslo] v částce 2 645 Kč oproti nároku prodávajícího na zaplacení kupní ceny.

29. K otázce vhodnosti převodu požadovaných pozemků soud zjistil následující skutečnosti.

30. Označení pozemků, jejichž vydání se žalobci v tomto řízení domáhají, ověřil soud v katastru nemovitostí. Pozemek parc. č. [hodnota] je zapsán na LV č. [hodnota] vedeném pro obec a katastrální území [adresa] Katastrálním úřadem pro [adresa], příslušný s ním hospodařit je [právnická osoba]. Pozemek je v katastru nemovitostí veden jako druh pozemku ostatní plocha, způsob využití jiná plocha. Pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] jsou zapsány na LV č. [hodnota] vedeném pro obec a katastrální území [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], vlastníkem předmětných pozemků je [stát]. Pozemky parc. č. [číslo] jsou zapsány na LV č. [hodnota] vedeném pro obec a katastrální území [adresa]. Pozemky parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] jsou vedeny jako druh pozemku: orná půda.

31. Z předložených listin pojmenovaných jako Přehled k soudnímu řízení vedenému u OS [adresa] (č. l. 66, 67, 68, 69, 70, 71, 72, 73) a ze sdělení [adresa], [právnická osoba] ve [adresa], odboru výstavby, obce [adresa], [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu I. stupně, obce [adresa] a [právnická osoba] [adresa] (č. l. 66 – 88) nebyly zjištěny žádné zákonné překážky bránící převodu předmětných náhradních pozemků do vlastnictví žalobců.

32. Z listin nazvaných informace o pozemku datovaných ke dni [datum] (č. l. 136, 137, 138, 139, 140) soud zjistil, že u pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], nacházejících se v obci a v k. ú. [adresa], byly zahájeny pozemkové úpravy a tato informace byla zapsána a zveřejněna v příslušné evidenci nemovitostí.

33. Z informace o pozemku (č. l. 135) k pozemku parc. č. [hodnota] v obci a k. ú. [adresa] vyplývá, že pozemek je veden v katastru nemovitostí jako druh ostatní plocha, způsob využití jiná plocha.

34. Z předložených veřejných nabídek pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášených po 21. 2. 2003 a stavu k 30. 11. 2022 pro [adresa] (č. l. 144 – 283) soud zjistil, že žalovaná běžně zařazuje do veřejné nabídky také pozemky vedené jako kultura: ostatní plocha.

35. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně, když vyšel z níže citovaných zákonných ustanovení.

36. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Dle odst. 2 zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a. dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b. dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c. děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d. rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e. sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

37. Dle odst. 4 citovaného ustanovení zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

38. Dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

39. Dle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

40. Dle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

41. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SPÚ“) nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby: a. zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b. zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona o půdě, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona o půdě, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c. zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d. majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e. zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f. zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g. pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h. pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3odst. 1 písm. b).

42. Dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

43. S odkazem na § 13 občanského zákoníku, obsahující princip legitimního očekávání účastníka občanskoprávního řízení, který může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem v podstatných rysech shoduje, soud konstatuje, že v rámci tohoto řízení neshledal žádné skutečnosti, které by jej vedly k odlišnému hodnocení zjištěného skutkového stavu od judikatorních rozhodnutí, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu předkládaných stranou žalující k jednotlivým podmínkám úspěšnosti podané žaloby.

44. Podanou žalobou se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které si vybrali, a to jako náhradu za pozemky nevydané v restituci podle zákona o půdě. Podle judikatury Nejvyššího soudu je nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě právem, které je vymahatelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), považováno za výjimečné, uplatnitelné v situaci, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup [právnická osoba] (resp. žalované) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.

45. S ohledem na výše uvedené se soud zabýval postupem žalované vůči žalobcům a dospěl k závěru, že postup žalované v projednávané věci lze označit za liknavý a svévolný, což odůvodňuje níže.

46. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že původně oprávněná osoba (matka žalobců) uplatnila svůj zákonný nárok na vydání odňatých pozemků již před rokem 1995, neboť správní rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků právní předchůdkyni žalobců byla vydána v roce 1995, resp. v roce 1999. V roce 2019 pak bylo vydáno správní rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků žalobcům jako právním nástupcům oprávněné osoby. Žalovaná původně ocenila nevydané pozemky jako nestavební, a to i v případě správního rozhodnutí z roku 2019, kdy jí již musel být znám vývoj judikatury ve vztahu k oceňování odňatých pozemků v případě, kdy tyto byly bezprostředně po jejich převodu na stát určeny k zastavění, a nárok žalobců, potažmo jejich právní předchůdkyně evidovala v této nízké výši až do částečného přehodnocení svého stanoviska, k žádosti žalobců, až po zahájení tohoto řízení, resp. původního řízení, z něhož byla tato část řízení vyloučena. Nutno podotknout, že i po zahájení soudního řízení žalovaná nejdříve přecenila restituční nárok žalobců na částku 687 267,40 Kč a teprve poté v rámci dalšího úkonu ve věci vznesla námitku promlčení ve vztahu k nárokům žalobců vyplývajících z rozhodnutí [číslo] a tyto již odmítla zcela vypořádat, byť předtím připustila jejich nesprávné ocenění. Tento postup žalované soud shledává za liknavý a svévolný, a to i s přihlédnutím k vznesené námitce promlčení, kterou soud považuje za lichou a v poměrech projednávané věci také v rozporu s dobrými mravy, jak je odůvodněno níže. Žalovaná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) tímto svým postupem bez zjevného důvodu a při nerespektování dlouhodobé ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016 sp. zn. 28 Cdo 155/2016), tedy bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároků žalobců zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, následkem čehož se ocitla v několikaletém prodlení. Trvání na nesprávně nízkém ocenění restitučních nároků je jedním z možných projevů liknavosti žalované. V kontextu daného případu je projevem liknavosti, ba přímo svévole žalované i odmítání úplného vypořádání restitučního nároku žalobců z důvodu jejich tvrzeného promlčení. V důsledku tohoto postupu žalované není možné po žalobcích spravedlivě žádat další účast ve veřejných nabídkách. Žalobě o vydání konkrétních pozemků tak bylo možno jako důvodné vyhovět, když absenci komunikace oprávněných osob po dobu, kdy nesporovaly výši restitučního nároku, nelze přičítat k tíži žalobcům, neboť to byla žalovaná, která od počátku měla povinnost určit správnou výši restitučního nároku a neučinila tak v odpovídajícím rozsahu dosud. Soud se tedy neztotožnil s námitkou žalované, že žalobci by měli postupovat aktivně a účastnit se veřejných nabídek, neboť účast žalobců ve veřejných nabídkových řízeních není nezbytnou podmínkou pro vyhovění předmětné žaloby (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2597/2015). Lze uzavřít, že žalobci jsou oprávněni domáhat se uspokojení svého restitučního nároku podanou žalobou, a to i v případě nároku vyplývajícího z rozhodnutí [číslo] byť od jeho vydání uplynula poměrně krátká doba, a to zejména proto, že žalovaná tento restituční nárok žalobců již od počátku ocenila v nesprávné výši a fakticky tak žalobcům znemožnila jeho úplné uspokojení zákonem předvídaných způsobem ve veřejných nabídkách. V projednávané věci je třeba zohlednit specifika daného restitučního případu, kdy žalobci jsou držiteli restitučních nároku vyplývajícího ze třech správních rozhodnutí, aktivně se snažili o jeho uspokojení zákonem předvídaných způsobem a později sami usilovali o jeho přecenění, k čemuž opatřili i potřebné doklady, včetně znaleckého posudku, navzdory tomu zůstává jejich restituční nárok doposud v převážné výši neuspokojen, a to zejména z důvodu jeho nesprávného ocenění ze strany žalované. V situaci, kdy restitučních nároky žalobců z rozhodnutí [číslo] i přes zjevnou snahu žalobců zůstávají nevypořádány již téměř 30 let, snad ani nelze po žalobcích spravedlivě požadovat, aby v případě nároku vyplývajícího z rozhodnutí [číslo] se nejdříve několik let hlásili do veřejných nabídek, zvlášť v situaci, kdy mezi stranami stále panuje spor o skutečnou výši tohoto nároku. Proto i v případě nároku z rozhodnutí [číslo] nelze podání žaloby považovat za předčasné, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávaného případu.

47. Za shora popsané situace, kdy žalovaná eviduje nárok žalobců v nesprávně nízké výši, čímž je fakticky vylučuje z účasti ve veřejných nabídkách, lze postup žalované vůči žalobcům označit za svévolný. Rigidní lpění žalované na účasti žalobců ve veřejných nabídkách se v kontextu projednávaného restitučního případu jeví jako nespravedlivé, obzvlášť v situaci, kdy i v průběhu probíhajícího soudního řízení žalovaná svévolně mění výši restitučních nároků žalobců. Soud má tak za to, že žalobci se svého nároku nemohou domoci jiným způsobem než touto žalobou, a proto shledal nárok žalobců důvodným.

48. Ve vztahu k vznesené námitce promlčení nároku žalobců na přecenění jejich restitučních nároků vyplývajících z [číslo] v prvé řadě nutno uvést, že samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samotné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 595/2019 nebo usnesení sp. zn. 28 Cdo 2285/2019). Soud proto nepovažoval danou námitku za důvodnou. Nelze též přehlédnout, že žalovaná konstruuje počátek běhu promlčecí doby do okamžiku, kdy byl uspokojen nesprávně oceněný restituční nárok vydáním náhradních pozemků v roce 2006, resp. v roce 2012 a má nepřiléhavě za to, že žádost o přecenění nároku z roku 2021 je jakýmsi opožděně uplatněným nárokem na vydání dalších náhradních pozemků. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je nutno se v poměrech restitučních věcí zabývat i otázkou, zda vznesením námitky promlčení práva vyplývajícího z restitučního předpisu uplatněné povinnou osobou nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. I pokud by se o promlčitelné právo jednalo, pak námitka promlčení vznesená žalovanou při poměřování s korektivem dobrých mravů v individuálních poměrech projednávané věci nemůže obstát.

49. Vzhledem k důvodům, které soud vedly k vyloučení této části řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, kdy to byla především hospodárnost a rychlost řízení, neboť k samostatnému projednání byly vyloučeny pouze ty náhradní pozemky, jejichž převoditelnost původně nebyla mezi stranami sporná a jejichž celkové ocenění nepřesahovalo výši nesporného restitučního nároku žalobců, se soud v tomto vyloučeném řízení blíže nezabýval a nezjišťoval skutečnou výši restitučního nároku žalobců, potažmo neřešil další mezi účastníky sporné otázky, neboť tyto budou předmětem dokazování v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Pro potřeby tohoto řízení soud vycházel z aktuální nesporné výše restitučního nároku 422 267,50 Kč, přičemž předmětné náhradní pozemky byly oceněny v částce 210 673,10 Kč, jak ji bylo možno převzít ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], kdy o této skutečnosti nebylo sporu. Proto ani v situaci, kdy by žalobě bylo zcela vyhověno, by nemohlo dojít k přečerpání restitučního nároku žalobců.

50. Vzhledem k výše uvedenému se soud dále zabýval vhodností převodu náhradních pozemků, které žalobci označili a které jsou předmětem tohoto vyloučeného řízení.

51. Podle judikatury dovolacího soudu týkající se vhodnosti převodu náhradního pozemku za účelem uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě, je pro uvedený účel vhodným pozemkem pozemek potencionálně zařaditelný do veřejné nabídky ve smyslu § 11a odst. 2 zákona o půdě, přičemž kritériem je to, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 téhož předpisu a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1890/2019). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, popřípadě pro nevydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

52. Pro úspěch žaloby o nahrazení projevu vůle směřující k vydání náhradního pozemku je zásadní vyřešení otázky, zda jde o pozemek ve vlastnictví státu s příslušností hospodaření pozemkového úřadu (§ 11b zákona o půdě), kterou soud řeší jako otázku předběžnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022 sp. zn. 28 Cdo 3752/2021, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1838/2020).

53. Na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že tři požadované náhradní pozemky jsou vhodné pro převod a současně u nich není dána žádná ze zákonných překážek převoditelnosti, u celkem pěti požadovaných náhradních pozemků soud shledal zákonnou překážku převoditelnosti, jak je odůvodněno níže.

54. Ohledně pozemků parc. č. [číslo], oba v k. ú. [adresa], nebyly žalovanou vzneseny žádné námitky převoditelnosti, současně bylo prokázáno, že tyto pozemky jsou ve vlastnictví státu a právo hospodařit s nimi přísluší Státnímu pozemkovému úřadu, pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako orná půda, z této skutečnosti soud dovodil, že je lze zemědělsky obhospodařovat. Ve vztahu k těmto pozemkům soud tedy neshledal žádné překážky, které by bránily jejich převodu do vlastnictví žalobců.

55. Ohledně pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] vzal soud za prokázané, že tento pozemek je ve vlastnictví státu a příslušný s ním hospodařit je Státní pozemkový úřad. Námitku žalované ohledně nepřevoditelnosti tohoto pozemku z důvodu jeho označení jako ostatní plocha soud hodnotí jako ryze účelovou a nedůvodnou, neboť bylo prokázáno, že i v rámci svých veřejných nabídek žalovaná běžně nabízí k převodu pozemky s kulturou ostatní plocha. V tomto směru lze též odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle které se za zemědělský pozemek považuje i ten pozemek, který fakticky slouží zemědělské výrobě, i když je v evidenci nemovitostí veden jako pozemek nezemědělský (srov. srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5610/2017). Vzhledem k tomu, že jiné zákonné překážky bránící převodu tohoto pozemku nebyly žalovanou vzneseny a nebyly ani zjištěny z provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že i tento pozemek je vhodný pro převod na žalobce.

56. Ohledně pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], všechny v k. ú. [adresa] soud spatřuje zákonnou překážku pro jejich převod do vlastnictví žalobců ve skutečnosti, že u těchto pozemků byly zahájeny pozemkové úpravy, jak plyne ze zápisu v evidenci nemovitostí. Z uvedeného důvodu byly tyto pozemky shledány jako nevhodné pro převod na žalobce a ve vztahu k nim byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

57. Ve vztahu k pozemkům v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] soud posoudil žalobu ohledně uplatněného nároku za důvodnou a vyhověl jí (výrok I.). Celková hodnota „vydaných“ pozemků činí 41 598,25 Kč, přičemž nesporná výše restitučního nároku žalobců činí 422 267,50 Kč, nenastane tak situace, kdy by došlo k přečerpání restitučního nároku žalobců.

58. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 150 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při svém uvážení vyšel z faktu, že ač byly žalobci v převážné části neúspěšní, kdy jim byly vydány náhradní pozemky v hodnotě 41 598,25 Kč oproti hodnotě pozemků nevydaných ve výši 169 074,85 Kč, nejeví se soudu jako spravedlivé zavázat žalobce k úhradě nákladů řízení žalované. Důvodem je, při zohlednění důvodů, které soud vedly k vyloučení části nároku k tomuto samostatnému řízení, skutečnost, že rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo jednak na znaleckém posudku, tak současně na úvaze soudu. S přihlédnutím ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, kdy nalézacím soudem byl v průběhu tohoto řízení prokázán dlouhodobý liknavý a svévolný postup žalované ve vztahu k ocenění restitučních nároků žalobců, a s přihlédnutím k tomu, že výsledek sporu nelze považovat za úspěch žalované, neboť k zamítnutí části nároku došlo z důvodu faktické aktuální nemožnosti dispozice s danými pozemky, pak by se jevilo nespravedlivým, kdyby soud vyšel při posuzování úspěchu ve sporu čistě z matematického výpočtu bez zhodnocení specifických okolností daného případu. Soud o nákladech řízení rozhodl též v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (viz např. IV. ÚS 1145/11, II. ÚS 2804/10, IV. ÚS 3243/09), když důvodné zastoupení státu jako účastníka řízení advokátem je výjimkou z pravidla, která má být interpretována přísně restriktivně. Žalovanou v dané věci je [stát], přičemž výkon působnosti podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, je, v souladu s ust. § 1 odst. 5 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, jednou ze základních složek jeho činnosti. Je tedy nutno presumovat, že k jejímu výkonu (a to včetně vystupování před soudem při projednávání dané problematiky) je daná organizační složka státu patřičně finančně a personálně vybavena; zastoupení advokátem tedy není v daném případě účelné. Nalézací soud přitom neshledal nadměrnou složitost věci, a to právě s přihlédnutím k tomu, že vystupování [stát] jako účastníka před soudy v řízeních o vypořádání restitučního nároku, je jednou z agend, kterou se [stát] v současné době musí (zejména s ohledem na svůj dřívější přístup při vypořádávání restitučních nároků) pravidelně zabývat.