14 C 190/2018-161

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: žaloba o vyklizení pozemku a odstranění staveb takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna, do jednoho měsíce od právní moci tohoto výroku, vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek parcelní [číslo] – zahradu, zapsanou na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území a [územní celek].

II. Žalovaná je povinna, do dvou měsíců od právní moci tohoto výroku, odstranit stavbu zděného plotu, který je zřízen na hranici pozemku [číslo] pozemku [číslo], tedy zřízen podélně na ulici [ulice] v katastrálním území [obec], a to v rozsahu od hranice vlastnictví k pozemku [číslo] do hranice vlastnictví k pozemku [číslo].

III. O zbytku předmětu řízení, tedy o požadavku odstranit stavbu užívanou jako skleník, zřízenou na pozemku uvedeném ve výroku I., a o náhradě nákladů řízení, bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou z 15. 5. 2018 domáhali se tehdy ještě dva žalobci (a) [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], (b) [anonymizováno] [celé jméno žalobce], vyklizení svého pozemku [číslo] jehož spoluvlastníkem z jedné poloviny je [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] a co do jedné dvanáctiny byl tehdy druhý žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce].

2. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud připustil dle § 95 o.s.ř. změnu žalobního návrhu tak, že i nadále platí požadavek na vyklizení parcely pozemku p. [číslo] – zahrada, zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Plzeň – město, a dále je nově vznesen požadavek, odstranit stavbu zděného plotu, který je zřízen na hranici pozemku [číslo] a pozemku [číslo] v k.ú. [obec], tedy zřízen podélně na ulici [ulice] v k.ú. [obec], a to v rozsahu od hranice vlastnictví k pozemku [číslo] v k.ú. [obec], do hranice vlastnictví k pozemku [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [obec] a dále je vznesen požadavek vůči žalované, odstranit stavbu užívanou jako skleník, zřízenou na pozemku [číslo] v k.ú. [obec]. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 3. 2023.

3. Dále usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], pak reagoval soud na změnu spoluvlastnické struktury, kdy s účinky ke dni 2. 1. 2023 prodal [anonymizováno] [celé jméno žalobce] svůj spoluvlastnický podíl žalobkyni a), proto soud rozhodl o vstupu žalobkyně a) do řízení, a to na místo dosavadního žalobce b). Takto zůstala jedinou žalobkyní [příjmení] [celé jméno žalobkyně].

4. Žalovaná navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedla zejména, že převzala vlastnictví sousedního pozemku [číslo] (a s ním souvisejícího pozemku [číslo] s domem) v dobré víře o tom, že pozemek [číslo] zahrnuje také parcelu předmětnou ([číslo]), a proto došlo k vydržení parcely [číslo]. Okruh žalobců také neodpovídá 100% vlastnictví předmětné parcely, když např. město jako menšinový spoluvlastník s podílem jedna čtvrtina se k žalobě nepřipojil. Aktuálně také probíhá řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětné parcele a je tedy nutné řízení přerušit a vyčkat na změnu (reálné rozdělení) spoluvlastnictví.

5. Soud vzal za prokázaný tento skutkový děj:

6. V dalším bude citováno též z odůvodnění rozsudku ve věci zdejšího soudu [spisová značka] (o určení vlastnictví). Pozemek [parcelní číslo] – zahrada o výměře 698 m v obci a katastrálním území [obec] podle výpisu z katastru nemovitostí vlastnicky náleží žalobkyni.

7. Žalovaná je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 114 m v obci a katastrálním území [obec], jehož součástí je stavba [adresa], část [územní celek] – rodinný dům na adrese [adresa žalované, žalobce a žalobkyně].

8. Dále žalované patří [parcelní číslo] – zahrada o výměře 686 m.

9. Soud ve věci [spisová značka] provedl ohledání nemovitých věcí v rámci místního šetření. Poznamenává se, že ve věci [spisová značka] bylo ohledání provedeno až po vyhlášení částečného rozsudku ze dne [datum], a proto níže uvedená zjištění jsou uváděna jako prokázaná právě protokolem o místním šetření ve věci [spisová značka], v níž skutková zjištění jako taková nebyla předmětem žádných rozporů.

10. Zjištěno bylo, že pozemek [parcelní číslo] spolu s pozemkem žalované [parcelní číslo] tvoří dohromady jeden funkční celek zahrady kolem rodinného domu, mezi pozemky není žádná rozhrada ani vyznačení průběhu katastrální hranice, oba pozemky jsou společně jako jeden celek oplocené, včetně uličního oplocení, které má po celé délce jednotnou podezdívku. Při vyhledání průběhu katastrální hranice v terénu je zřejmé, že sporný pozemek tvoří přibližně polovinu plochy zahrady, jedná se o její významnou a nepřehlédnutelnou část. Na sporném pozemku [parcelní číslo] se nachází stavba skleníku, který dle předložených listin vystavěli rodiče žalované.

11. Rodiče žalované nabyli nemovité věci, které byly předmětem darování, částečně vyvlastněním a částečně výstavbou, viz níže.

12. Dopisem z 16. 2. 1954 se [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, obracel na tehdejší vlastníky pozemku č. kat. [číslo] (původní celek parcely, z něhož byly odděleny pozdější parcely [číslo]) se žádostí o dobrovolný odprodej pozemku, neboť mu bylo uděleno právo stavby rodinného domku.

13. Na tento dopis odpověděl [anonymizována dvě slova] dopisem z 23. 2. 1954, v němž uvedl, že by byl ochoten svůj díl odprodat, ostatní spoluvlastníci jsou však v cizině.

14. Dopisem z 12. 4. 1954 se [anonymizována dvě slova] [číslo] Ministerstva stavebnictví písemně obrátila na otce [příjmení] [jméno] [příjmení] (tj. na tehdejšího spoluvlastníka) s výzvou, zda je ochoten odprodat podíl na uvedeném pozemku [jméno] [příjmení], zaměstnanci střediska v [obec], jemuž vedení základny přidělilo rodinný domek pro individuální výstavbu. Zároveň byl adresát upozorněn, že pokud by jeho vyjádření bylo negativní, byli by nuceni požádat o zahájení vyvlastňovacího řízení.

15. Vyvlastňovací řízení pak zahájil [anonymizována tři slova] v [obec] oznámením ze dne 21. 5. 1954.

16. Dopisem z 19. 4. 1957 se otec žalované obracel na [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že rozhodnutím Krajského národního výboru v [obec] ze dne 28. 3. 1957 byl vyvlastněn díl jejich pozemku č. kat. [číslo] v [obec], na němž už stojí jeho rodinný dům. I přesto, že Městský národní výbor v [obec] má s nevyvlastněnou částí své úmysly, má pisatel zájem dohodnout se s vlastníky části zahrady o nájmu, zřízení předkupního práva a jednat o společném oplocení celé původní parcely. 17. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na dopis odpověděl tak, že je zásadně proti jakémukoliv oplocení, je ovšem ochoten s otcem žalobkyně projednat koupi zbývající části pozemku (oba dopisy jsou založeny na č.l. 123, 124).

18. V únoru 1976 byl vyhotoven geometrický plán pro vyznačení domu na parc. [číslo] podle něhož byly vyměřeny dvě nové parcely [číslo] o výměře [číslo] m a [číslo] o výměře 113 m.

19. Dne 7. 1. 1981 podal otec žalobkyně, [jméno] [příjmení], u Obvodního národního výboru [obec a číslo] žádost o povolení stavby skleníku.

20. Rozhodnutím Obvodního národního výboru [obec a číslo] ze dne [datum] bylo vydáno stavební povolení na stavbu skleníku na pozemku č. kat. [číslo] v katastrálním území [obec].

21. Žalovaná [celé jméno žalované] nabyla vlastnické právo k nemovitostem p. [číslo] [parcelní číslo] smlouvou darovací a smlouvu o zřízení věcného břemene, která byla sepsána notářským zápisem státního notářství [okres], státní notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] Touto smlouvou manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (rodiče žalované) jakožto bezpodíloví spoluvlastníci darovali žalované rodinný domek [adresa] v [obec], ulice [ulice a číslo], se st. p. [číslo] o výměře 113 m a zahradou č. parc. [číslo] o výměře 687 m, nemovitosti zapsané u [anonymizována dvě slova] v [obec] na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území [obec].

22. V souvislosti s darováním nemovitostí byl tehdy opatřen (a žalovaná se s jeho obsahem seznámila) znalecký posudek o ceně objektu rodinného domu, který vyhotovil [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] jako podklad pro převod nemovitosti. Z obsahu posudku vyplývá, že jeho podkladem byl mimo jiné geometrický plán, přičemž v části ocenění pozemku se jednoznačně uvádí výměra obou pozemků, které byly předmětem převodu s tím, že výměra činí celkem 800 m. Geometrický plán, který byl podkladem pro posudek, obsahuje zcela jednoznačné prostorové zaměření nynějšího pozemku [číslo] (o kterém bylo tudíž všem zcela jasné, že darován není), když podle tohoto plánu se navrhuje z původního pozemku čísla katastrálního [číslo] oddělit díl„ a“ o výměře 800 m, tedy pozemky parc. [číslo].

23. Dne 16. 12. 1987 byla [anonymizována dvě slova] [okres] dodána vlastní listina označená jako odstranění nesouladu mezi faktickým právním stavem a zápisem v evidenci nemovitostí ohledně parcelního čísla [číslo] a [číslo], vyhotovená podnikovou právničkou [anonymizováno] [příjmení]. V tomto podání se konstatuje, že výsledkem šetření je nepochybné prokázání vlastnictví manželů [příjmení] k rodinnému domu a části parcely [číslo] a [číslo] o celkové výměře 800 m, neboť podle vykonatelného výměru Městského národního výboru v [obec] ze dne 16. 6. 1954 byla ve prospěch manželů [příjmení] vyvlastněna pouze část parc. [číslo] o výměře 800 m. Ohledně zbývající části pozemku manželé [příjmení] uváděli, že vykoupili čtvrtinu pozemku a dále tvrdili (nepravdivě), že údajně vykoupili i ostatní podíly, na zbývající podíly se ovšem žádné kupní smlouvy nenašly. Zbytek původní parcely je proto navrhováno označit jako [číslo] a zapsat na samostatný list vlastnictví, neboť vlastnictví pro manžele [příjmení] nebylo dostatečně doloženo a nelze je uznat. Dále se v listině uvádí, že geometrický plán vlastníci objednali s tím, že musí být proveden nový znalecký posudek.

24. Dne 19. 4. 2018 žalobci zaslali žalované předžalobní výzvu k vyklizení parcely [číslo] (č.l.11).

25. Žalobci podali poté dne 15. 5. 2018 nynější žalobu ([spisová značka]).

26. Žalovaná podala 18. 5. 2018 žalobu o určení vlastnictví k parcele [číslo] která byla vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

27. Uvedená určovací žaloba nebyla úspěšná a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zdejší soud žalobu o určení, že J. [celé jméno žalované] je vlastníkem parc. [číslo] zamítl. Rozsudek byl potvrzen Krajským soudem v Plzni dne 13. 1. 2022, a to rozsudkem č. j. [číslo jednací] (rozhodnutí jsou založena na č.l. 32, 36).

28. Ohledně otázky dobré víry právních předchůdců žalované, resp. žalované samotné:

29. Žalovaná tvrdila, že tato dobrá víra byla dána. Opírala se přitom mj. o listinu (č.l. 102) ze dne 2.12.1987, v níž tehdejší úřady konstatovaly (podle náhledu žalované), že nepochybně v předchozím období bylo vlastnictví rodiny žalované prověřeno řádným způsobem.

30. Žalobkyně tvrdila, že dobrá víra nebyla v žádném časovém období dána u žalované ani jejích právních předchůdců, a to již s ohledem na výměru parcel žalované [číslo] [číslo] kterážto celková výměra činí 800 m2, přičemž k těmto parcelám si právní předchůdci žalované svévolně přičlenili také parcelu [číslo] o výměře dalších 697 m2.

31. Soud uzavřel, že dobrá víra dána být v žádném okamžiku nemohla. Lze odkázat v plném rozsahu na odůvodnění rozsudků obou instancí ve věci [spisová značka], tj. zejména rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (obě rozhodnutí založena na č.l. 32, 36). V případě„ sporné“ parcely [číslo] jde o natolik zásadní a nepřehlédnutelnou výměru, že jakýkoliv omyl je zde vyloučen (bod 9 odůvodnění rozsudku krajského soudu ze dne [datum], č.l. 37).

32. Příslušné listinné důkazy jsou např. č.l. 123 – 124 (žádost otce žalované z 19. 4. 1957, adresovaná tehdejšímu vlastníku parcely [číslo] kde zcela jasně dává najevo, že ví o tom, že uvedená parcela mu nepatří a navrhuje [anonymizována dvě slova] právě její odkoupení).

33. Dále pak v souvislosti s řízením u [anonymizována dvě slova] (jak dokládá již citovaná listina č.l. 102-103 ze dne 2.12.1987) bylo tehdy konstatováno, že [příjmení] objednali geometrický plán za účelem vytvoření nové parcely [číslo]. Soud interpretuje tedy uvedenou listinu opačně než žalovaná, neboť pokud by státní orgány tehdy dospěly k závěru, že (nynější) [číslo] byla rovněž vyvlastněna, potom by tato parcela sdílela právní osud parcely sousední a neexistoval by důvod, proč k jejímu vymezení vůbec objednávat geometrický plán. Je pouze pravdou, že na č.l. 103 konstatuje [anonymizováno], že ve vyvlastňovacím řízení byli [příjmení] uváděni jako spoluvlastníci také„ zbytku parcely [číslo]“ a že„ nepochybně museli vlastnictví k tomuto id. podílu prokázat“, avšak zároveň se připouští, že příslušná kupní smlouva se nenašla (dle názoru soudu se mělo jednat nejspíše o smlouvu z [datum] (čl. 126 – 127), která ve skutečnosti neměla právní účinky (viz jinde).

34. Pokud pak jde například o darovací smlouvu z [datum] mezi rodiči žalované (jako dárci) a žalovanou (obdarovanou), obdobně se odkazuje na bod 7. – 8. téhož odvolacího rozhodnutí. V této darovací smlouvě jsou totiž rovněž příslušné výměry uvedeny, jinak řečeno žalovaná dle smlouvy obdržela darem 800 m2, avšak fakticky jí byla předána plocha téměř dvojnásobná, což obdarovaná musela rozpoznat. Tolik k otázce dobré víry.

35. Po konstatování těchto skutkových zjištění soud dospěl k následujícím právním závěrům.

36. Pokud jde o nárok na vyklizení pozemku:

37. Vyklizení se řídí dle § 1040 o.z. (bez ohledu na to, že případně by zadržování pozemku začalo již před 1.1.2014). Podle tvrzení účastníků v době podání žaloby pozemek vyklizen nebyl (nesporná existence určitých movitých věcí žalované, umístěných na předmětném pozemku, např. hromada dříví při jižním okraji pozemku). Dále pak byl v té době na parcele umístěn skleník. Během tohoto soudního řízení, v měsíci dubnu 2023, žalovaná uvedla, že došlo ke změně skutkové situace (z tohoto důvodu také šlo o tvrzení z hlediska koncentrační zásady přípustné), kdy odstranila stavbu skleníku, odstranila jakékoliv movitosti. Tvrzení žalované je např. na č.l. 129 nebo č.l. 131 (dne 19. 4. 2023 uvádí, že začala pracovat na odstranění skleníku, hromadu dříví již v té době odstranila). - Žalobkyně k tomuto uvedla, že jelikož ona sama na pozemek nemá přístup, přičemž tento z ulice není kvůli živému plotu dobře viditelný, nemůže toto nové tvrzení učinit nesporným. (Pozn.: v době odůvodňování částečného rozsudku po jeho vyhlášení bylo již provedeno místní šetření, kde byla shledána pravdivost tvrzení žalované).

38. Ohledně možnosti vyhovět žalobě o vyklizení pozemku v situaci, kdy není nezvratně prokázáno, že žalovaná má i nadále na pozemku umístěny movité věci, potom soud odkazuje na věc sp. zn. 20 Cdo 1151/2006, podle něhož, jestliže povinný pouze odstranil své movitosti z parcely, avšak parcelu nezpřístupnil, potom i nadále zasahuje do práv vlastníka.„ Odevzdáním nemovitosti“ je třeba chápat její zpřístupnění tak, aby ji mohl oprávněný ovládat (např. předání klíčů, odstranění uzávěr). Přitom plot, který ohraničuje severní část pozemku (jediný okraj předmětného pozemku, který hraničí s veřejně přístupnými plochami) představuje právě takovouto uzávěru.

39. Obdobně podle sp. zn. 28 Cdo 4599/2017 (kde předmětem byla otázka, zda v obdobné situaci vzniká bezdůvodné obohacení třetí osoby) tím, že žalovaný uzamkl oplocený pozemek a učinil jej přístupným pouze pro sebe, potom mu vzniká bezdůvodné obohacení bez ohledu na to, nakolik intenzivně pozemek skutečně užívá. Dle názoru soudu, pokud tedy mezi účastníky nynějšího řízení aktuálně vzniká na straně žalované bezdůvodné obohacení (28 Cdo 4599/2017), znamená to současně, že žalovaná zatím pozemek„ nevyklidila“.

40. Jiný závěr by mohl patrně platit jen v případě, že by se jednalo o stavbu oprávněnou, kde např. by existence plotu byla legalizována věcným břemenem, uzavřeným mezi právními předchůdci účastníků. Zde by žalovaná mohla důvodně argumentovat, že žalobkyně má povinnost plot strpět a snaží se obcházet tuto svoji povinnost tím, že kvůli plot nemá na pozemek přístup.

41. Z těchto důvodů soud vyhověl petitu na vyklizení pozemku, přestože není prokázáno, že žalovaná má na pozemku své movitosti, neboť postačuje ta okolnost, že žalovaná neodstraněním ani části plotu (nevybudováním průchodu) zadržuje pozemek žalobkyně.

42. Ohledně odstranění stavby skleníku by s ohledem na zásadu uvedenou v § 154 odst. 1 o.s.ř. – pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení – bylo nutné v případě správnosti tvrzení žalované tuto žalobu zamítnout. Proto soud uvedenou část předmětu žaloby vyhradil výrokem III. částečného rozsudku z 28. 4. 2023 do konečného rozhodnutí.

43. Dále lze uvést, že v důsledku nedostatku dobré víry je též vyloučeno vydržení, které totiž vyžaduje dobrou víru, a to jak podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 (§ 134 obč. zák.), tak podle současné právní úpravy (§ 1089 a následující o.z.).

44. Ohledně mimořádného vydržení (§ 1095 o.z.) poukázala žalobkyně na to, že vydržecí doba tohoto vydržení dosud nemohla uplynout. Dle § 3066 o.z. by totiž vydržecí doba uplynula až 1. 1. 2019 (přechodné ustanovení), přičemž např. již v žalobě v této věci byly uvedeny okolnosti, které by dobrou víru ukončily (okamžikem, kdy žalobu obdržela žalovaná). K tomu lze dodat, že skutkové závěry uvedené výše ohledně dobré víry zároveň prokazují tzv. nepoctivý úmysl u žalované, což také vylučuje možnost mimořádného vydržení.

45. Ohledně právní otázky oprávněnosti stavby plotu, který právní předchůdci žalované zbudovali na severním okraji parcely [číslo] (při hranici s veřejně přístupnou ulicí [ulice]), soud uvádí, že vzhledem k vědomosti stavebníka, že staví na cizím, a k absenci jeho dobré víry (důvodného přesvědčení, že má právo postavit na cizím pozemku stavbu) šlo o stavbu neoprávněnou.

46. Pokud jde o žalobní petit na odstranění plotu, lze shrnout následovně.

47. Uvedená problematika byla v podstatě vyčerpávajícím způsobem vyřešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1999/2021, kde byla jednak shrnuta dosavadní judikatura a jednak vysloveny následující zásady.

48. Právní vztahy z neoprávněné stavby, vzniklé za účinnosti občanského zákoníku z roku 1950, se přiměřeně posoudí podle §§ 125an (o zpracování cizí věci). – Cit. ust. ukládalo, lze-li tak učinit, uvedení věci v předešlý stav. V kontextu dané věci by to tedy znamenalo primárně odstranit stavbu plotu. Dle § 126 odst. 1 tehdejšího o.z., není-li uvedení věci v předešlý stav dobře možné, stane se vlastníkem zpracované věci ten, jehož podíl, oceněný v penězích, je největší. Dle § 127, zpracuje-li někdo cizí věc vědomě, může soud zejména uložit, aby se navrátilo každému, co jeho jest, i když tím výrobek bude porušen, nebo jej přiřknout tomu, jehož podíl je menší. Nejvyšší soud dále uvedl, že je v zásadě na úvaze soudu, aby určil, kdo bude vlastníkem zpracované věci, může však rozhodnout i jinak. Jednou z podstatných okolností bude dobrá víra stavebníka, tedy jeho důvodné přesvědčení, že má právo postavit na cizím pozemku stavbu, uvedl Nejvyšší soud. V citovaném sporu 22 Cdo 1999/2021 se řešil zejména význam dobré víry stavebníka, kterou v podstatě NS ČR označil na nutnou podmínku pro možnost, přikázat zastavěný pozemek vlastníku stavby.

49. Okresní soud dodává k judikátu 22 Cdo 1999/2021, že stavba zdi měla sice pravděpodobně větší hodnotu než zastavěná část pozemku pod zdí, avšak ve smyslu § 127 tehdejšího o.z. podle okolností soud může též přiřknout vlastnictví zdi žalobkyni (pokud by se toho žalobkyně domáhala) jakožto vlastnici pozemku, přestože pozemek má menší hodnotu než zeď. Zároveň také může soud rozhodnout,„ aby se navrátilo každému, co jeho jest“, což evidentně v této věci znamená nařídit odstranění stavby.

50. Soud byl veden ohledně odstranění plotu třemi hlavními okolnostmi. (1) Zcela jednoznačné vyloučení dobré víry na straně žalované a jejích právních předchůdců, naopak jejich vědomost, že stavba vzniká na cizím pozemku. (2) Korespondence mezi těmito subjekty z roku 1957, kde předchůdce žalované nepřímo vyhrožoval (činil nátlak) vůči předchůdci žalobkyně. [jméno] [příjmení] (právní předchůdce žalované) totiž dne 19. 4. 1957 mlhavě sděluje předchůdci žalobkyně (č.l. 124; odmítavá reakce adresáta je č.l. 123), že vedle vyvlastněného pozemku se nachází ještě další část, přičemž pisatel„ neví, jaké úmysly s touto částí bude mít město“, nicméně pisatel„ by přece měl zájem i o nevyvlastněný zbytek pozemku.“ (3) Dále pak extrémní nespravedlnost samotného důvodu vyvlastnění, kdy předchůdce žalované obdržel tzv. právo stavby rodinného domku, ačkoliv neměl pozemek, a proto bylo vlastnictví sebráno předchůdci žalobkyně, jehož předci si naopak vlastní prací pozemek pořídili (tedy vznikla situace až absurdně nespravedlivá).

51. Z těchto důvodů nepřicházelo do úvahy nutit žalobkyni, aby na svém pozemku strpěla cizí stavbu plotu. Pokud žalobkyně trvá na tom, že plot na svém pozemku mít nechce, zcela jednoznačně byl její požadavek důvodný. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud dle § 127 o.z. číslo 141/1950 Sb. rozhodl o odstranění stavby plotu.

52. K některým dílčím právním otázkám (zejm. vznášeny v rámci argumentace žalované) soud uvádí:

53. Ohledně problematiky památkové péče vychází soud ze sdělení (č.l. 88, 116) odboru památkové péče, z nichž jednoznačně vyplývá, že se nejedná o historicky ani architektonicky hodnotné oplocení a jeho odstraněním nedojde k narušení kulturně historických hodnot území městské památkové zóny [anonymizováno]. S ohledem na vedení soudního řízení má odbor za to, že soud může rozhodnout o odstranění oplocení na základě vyjádření výkonného orgánu státní správy (pozn.: tedy právě na základě podaného stanoviska na č.l. 88, 116). Odbor mj. uvedl, že netrvá na zachování tohoto oplocení a nebrání jeho odstranění (nebo jeho dílčí části). Jinou věcí by bylo nahrazení oplocení novým oplocením, kdy vlastník pozemku by musel předložit projektovou dokumentaci ke schvalovacímu řízení. – Soud uvádí, že neexistuje povinnost vlastníka pozemku, pozemek oplotit, proto nedojde k porušení veřejného práva, pokud žalobkyně dosáhne (prostřednictvím tohoto rozsudku) pouhého odstranění plotu.

54. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně k vedení tohoto sporu se uvádí, že žalobkyně měla nejméně od 15. 5. 2018 ve vlastnictví předmětné parcely (č.l. 8). Ke dni 3. 1. 2023 a v době vyhlášení rozsudku vlastní parcely (č.l. 67). Předmětem není hospodaření se společnou věcí, nýbrž ochrana vlastnického práva, kde postačuje dokonce i menšinový spoluvlastnický podíl.

55. Pokud v souvislosti s převodem podílu z [anonymizováno] [celé jméno žalobce] na žalobkyni namítala žalovaná údajné porušení předkupního práva, potom podstatné je, že v případě, že stavba na parcele nevznikla v dobré víře, potom nelze uplatnit předkupní právo, které je obecně zákonodárcem konstruováno navzájem mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby na tomto pozemku postavené před rokem 2014 (§ 3056 odst. 1 o.z.) - Navíc by uplatnění předkupního práva mělo za následek pouze to, že by došlo k navrácení do předchozích vlastnických poměrů, tedy obnovení aktivní legitimace dosavadního žalobce.

56. Ohledně kupní smlouvy ze dne [datum], kde [anonymizováno]. [příjmení] měla prodat jednu čtvrtinu pozemku [jméno] [příjmení] (otci žalované), potom žalobkyně vysvětlila (a žalovaná nerozporovala), že ve smlouvě byla uvedena odkládací podmínka toho, že k ní musí přistoupit všichni spoluvlastníci, k čemuž nedošlo. Smlouva tedy nenabyla účinnosti. Smlouva z [datum] je založena na č.l. 126 – 127.

57. Pokud dále žalovaná namítala, že spoluvlastníkem z předmětné parcely je [územní celek], přičemž u zdejšího soudu vede město jako žalobce řízení o zrušení spoluvlastnictví a reálné rozdělení parcely, potom dle názoru soudu bez ohledu na průběh uvedeného řízení je nutné poskytnout ochranu vlastnickému právu všech spoluvlastníků, jinak řečeno projednat a rozhodnout věc [spisová značka]. Není také na závadu, že účastníkem řízení na straně žalobců nejsou všichni spoluvlastníci (jde o ochranu vlastnictví, která přísluší každému ze spoluvlastníků).

58. Ohledně odstranění stavby plotu pak pro úplnost soud zvažoval možné důsledky § 3059 o.z., který upravuje stavbu ležící na několika pozemcích. Pokud by tedy snad zděný plot ležel jen svojí částí na parcele žalobkyně a z větší části by pokračoval a ležel na parcele žalované, šlo by tedy o jedinou stavbu. Ustanovení § 3059 poskytuje vlastně určitou výhodu vlastníkovi stavby, která jen svojí malou částí přesahuje nad pozemek jiného vlastníka, kde za určitých okolností nebude příslušná přesahující část stavby„ ubourána“, ačkoliv by tomu tak být dle obecných pravidel mělo. Ustanovení § 3059 tedy odkazuje na možnost, řešit situaci jako přestavek (§ 1087 o.z.), avšak tento institut vyžaduje jako naprosto nutný předpoklad existenci dobré víry vlastníka stavby.

59. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh na výslech [anonymizováno] [příjmení], pracovníka odboru památkové péče, neboť tato fyzická osoba nebyla přítomna u žádných relevantních skutkových událostí (důkazní návrh žalované). Dále soud nepřipojil spis týkající se zrušení spoluvlastnictví ([spisová značka]), neboť pro rozsudek je rozhodující současná struktura spoluvlastníků a uvedené řízení skončí konstitutivním rozsudkem, takže vedení uvedeného řízení nemá vliv na právní poměry při řešení situace v současnosti. Rovněž byl nadbytečný návrh na připojení spisu státního notářství, týkajícího se darování pozemku žalované v roce 1988, neboť žalovaná neoznačila konkrétní skutkovou otázku, kterou by tento důkaz osvětlil.

60. Pokud jde o lhůtu k plnění, vzhledem k určité obtížnosti odstranit podezdívku plotu, stanovil soud pro vyklizení lhůtu jednoho měsíce od právní moci uvedeného výroku (postačuje zřídit průchod, tj. odstranit část plotu), respektive pro odstranění nemovité stavby lhůtu dvou měsíců.

Poučení