14 C 199/2020-185

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 45 280 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 21 780 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 11.9.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 782 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a náhrady škody obhajného vynaloženém v trestním řízení. Uvedl k tomu, že dne 24. 10. 2018 byl Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Brno, Obvodním oddělením policie Brno - Královo Pole, učiněn Záznam o zahájení úkonů trestního řízení č. j. KRPB- 239061-6/TČ-2018-060214 pro přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, ve kterém byl následně jako podezřelý označen žalobce. Dne 5. 12. 2018 byl Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Brno, 9. oddělení obecné kriminality, proveden Záznam o sdělení podezření č. j. KRPB-239061-16/TČ-2018-060279 dle ust. § 179b odst. 3 trestního řádu, kdy v rámci zkráceného přípravného řízení bylo žalobci uvedeného dne sděleno podezření z přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Zároveň žalobcem podáno vysvětlení, viz Úřední záznam o podaném vysvětlení č. j. KRPB- 239061-15/TČ-2018-060279. Následně byl téhož dne (5. 12. 2018) proveden výslech žalobce jako podezřelého. Dále bylo dne 29. 10. 2018 v souvislosti s trestním řízením ve vztahu k osobě žalobce prováděno šetření v rámci evidence přestupců za součinnosti Statutárního města Brna, městské části Brno - Královo Pole. Dne 6. 12. 2018 byla policejním orgánem podána Zpráva o výsledku zkráceného přípravného řízení č.j. KRPB-239061-19/TČ-2018-060279, kdy policejní orgán dospěl k závěru o důvodnosti podezření ze spáchání označeného přečinu žalobcem. Dne 11. 12. 2018 byl Městským státním zastupitelstvím v Brně, státní zástupkyní [titul] [příjmení] [příjmení], vůči žalobci vydán návrh na potrestání č. j. 6 ZK 272/2018-4 pro přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Dne 21. 12. 2018 byl Městským soudem v Brně vydán trestní příkaz č. j. 4 T 174/2018-31, kterým byl žalobce v pozici obviněného uznán vinným za označený přečin a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 21 měsíců, a byl mu uložen trest propadnutí věci. Proti tomuto trestnímu příkazu podal žalobce odpor, načež byl trestní příkaz zrušen a bylo nařízeno hlavní líčení. Hlavní líčení se konala u Městského soudu v Brně dne 6. 2. 2019, dne 22. 2. 2019 a (po zrušení pravomocného rozsudku Nejvyšším soudem) dne 18. 11. 2019. U odvolacího soudu se konalo veřejné zasedání dne 18. 4. 2019, kdy odvolací soud ve veřejném zasedání rozhodl o odvolání usnesením č. j. 9 To 149/2019-118 tak, že ho zamítl. Žalobce proti výše uvedeným rozhodnutím soudu prvního stupně a odvolacího soudu podal dovolání. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2019 usnesením č. j. 3 Tdo 1101/2019-153 dovolání vyhověl a zrušil výše citované usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 To 149/2019-118, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2019, č. j. 4 T 174/2018-79, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně následně v hlavním líčení konaném dne 18. 11. 2019 v návaznosti na právní závěry Nejvyššího soudu a ve shodě s návrhem státní zástupkyně rozhodl usnesením č. j. 4 T 174/2018-167, které nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 21. 1. 2020, tak, že se věc postupuje Úřadu městské části Brno - Královo Pole za účelem projednání skutku jako přestupku proti občanskému soužití. Soud tedy nakonec dal za pravdu obhajobě v tom, že jednání obžalovaného s ohledem na okolnosti případu nelze hodnotit jako trestný čin. Nedůvodné vedení trestního řízení pro žalobce samotného představovalo výrazné stresové období, kdy se žalobce obával důsledků trestní odpovědnosti a uložení trestu odnětí svobody. Zvláště pak pravomocné odsouzení žalobce vnímal jako velkou nespravedlnost vůči své osobě a již se mu ani nejevilo příliš pravděpodobné, že by se spravedlnosti domohl. Nezákonnými rozhodnutími a souvisejícím nesprávným úředním postupem v trestním řízení byla zasažena důstojnost, čest a soukromí žalobce. Nezákonným rozhodnutím bylo vyvoláno trestní řízení, které i přes obhajobu žalobce trvalo od první chvíle až do vydání konečného rozhodnutí celý rok a 25 dnů a po celou tuto dobu byla kvalita soukromého života žalobce probíhajícím trestním řízením značně poznamenána. Sám žalobce orgánům činným v trestním řízení od počátku poskytoval součinnost, plně se vyjadřoval, napomáhal, komunikoval, konzultoval s právním zástupcem a obhájcem a osobně se dostavoval na hlavní líčení. Postup orgánů činných v trestním řízení je nutno hodnotit tak, že byl zcela v rozporu se zásadami trestního řízení, když tyto orgány zcela opomenuly svou povinnost v procesu podřazení skutkových zjištění kvalifikačním znakům přečinu vycházet ze všech okolností případu. Soudy zejména vůbec neobjasnily, v čem spatřují výhružku usmrcením ze strany obviněného, ani důvodnost obavy poškozeného, že tato může být realizována. Šlo o extrémní zásah do jeho osobní sféry, když musel téměř 13 měsíců snášet hrozbu uložení trestu nezanedbatelné povahy. Žalobce má za to, že k nahrazení vzniklé nemajetkové újmy, způsobené nezákonným rozhodnutím, není absolutně dostačující pouhé konstatování, že trestný čin nespáchal. Z tohoto důvodu žalobce požaduje poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, č. j. Cpjn 206/2010,„ je pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení.“ Pokud jde o aspekt významu předmětu řízení pro poškozeného, je zjevné, že trestní řízení má zásadní dopad do jeho osobní sféry a význam předmětu řízení pro žalobce je tedy značný. Taktéž pokud jde o složitost řízení, je třeba vzít v potaz, že žalobce se musel bránit v několika stupních vč. dovolání u Nejvyššího soudu, aby dosáhl rozhodnutí o své nevině. Z obou těchto důvodů, tedy pro značný význam předmětu řízení pro poškozeného a vzhledem ke složitosti řízení, o kterém svědčí nutnost uplatnění mimořádného opravného prostředku, je na místě navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění stanovené výše citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu o 10 %. Žalobce tak požaduje satisfakci ve výši 20 000 Kč za jeden rok trestního řízení, navýšenou o 10 % z důvodů uvedených výše, což odpovídá obecně sdílené představě spravedlnosti. Žalobce z hlediska obecné slušnosti požaduje finanční satisfakci (přiměřené zadostiučinění) za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 23 500 Kč.

2. V průběhu řízení došlo k částečnému plnění ze strany žalované co do náhrady škody, obhajného v plné výši a žalobce na to reagoval částečným zpětvzetím žaloby. Soud proto řízení částečně zastavil co do částky 21 780 Kč. Předmětem řízení nadále zůstal nárok na nemajetkovou újmu ve výši 23 500 Kč.

3. Žalovaná uvedla, že žalobce u ní dne 10. 3. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 45 280 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 21 780 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 23 500 Kč. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení plně vyhověla, tedy nahradila mu nárokovanou částku ve výši 21 780 Kč a vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 20. 1. 2021. Odkázala na průběh posuzovaného řízení pod č. j. 4 T 174/2018 u Městského soudu v Brně, vedeného od 5. 12. 2018 zahájením trestního stíhání žalobce, do 18. 11. 2019, kdy byla věc postoupena Úřadu městské části Brno - Královo Pole. Řízení pravomocně skončilo dne 21. 1. 2020. Úřad městské části města Brna, oddělení přestupkové dne 30. 11. 2020 informoval žalovanou o tom, že v dané věci nebylo dosud zahájeno přestupkové řízení. Žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení záznam o sdělení podezření. Po provedeném mimosoudním šetření žalovaná požadavku žalobce na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu plně vyhověla a žalobci nahradila částku 21 780 Kč. Co do nemajetkové újmy, má žalovaná za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. V návaznosti na výše uvedené žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná rovněž vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání, Vyslovenou omluvu považuje žalovaná i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Ani v žalobě žalobce neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci, navíc zvláště v této věci je třeba přihlédnout k okolnostem daného případu, kdy žalobce není osobou zcela bezúhonnou, neboť má již záznam v rejstříku trestu, kdy charakter činnosti, za kterou byl dříve pravomocně odsouzen, se velmi podobá skutku, pro který bylo vedeno předmětné trestní stíhání. Je třeba také připomenout, že žalobce nebyl obžaloby zproštěn, ale věc byla postoupena do přestupkového řízení, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil:

5. Ze záznamu o sdělení podezření ze dne 5.12.2018 č. j. KRPB-239061-16/TČ-2018-060279 se ve vztahu k žalobci podává, že dle ust. § 179b odst. 3 trestního řádu v rámci zkráceného přípravného řízení bylo žalobci sděleno podezření z přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku.

6. Z návrhu na potrestání Městského státního zastupitelství ze dne 11.12.2018 se podává, že bylo podáno na žalobce pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2, písmene c), trestního zákoníku, když se toto předkládá Městskému soudu v Brně. Byl vydán trestní příkaz dne 21.12.2018 pod sp. zn. 4 T 174/2018-31, proti kterému žalobce jako obviněný podal odpor. Dalším rozhodnutím ve věci po provedeném dokazování byl rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 4 T 174/2018-79 ze dne 22.2.2019, jímž byl žalobce uznán vinným činem výše kvalifikovaným a byl odsouzen podle § 353 odst. 2, trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, trestního zákoníku, a § 82 odst. 1, trestního zákoníku, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 21 měsíců a soud vyslovil rovněž propadnutí věci pistole. Po podaném odvolání žalobce se u odvolacího soudu konalo veřejné zasedání dne 18. 4. 2019, kdy odvolací soud rozhodl usnesením č. j. 9 To 149/2019-118 tak, že ho zamítl. Žalobce podal dovolání dne 18.7.2019 a z usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 3 Tdo 1101/2019-153 ze dne 11.9.2019 se podává, že bylo podle § 265 odst. 1, odst. 2, trestního řádu, zrušeno usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 18.4.2019 č.j. 9 To 149/19-118, rozsudek Městského osudu v Brně ze dne 22.2.2019 č.j. 4 T 174/2018-79, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušení rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením pozbyla podkladů a dále bylo rozhodnuto, že podle § 265l odst. 1, trestního řádu, se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z usnesení Městského soudu v Brně 4 T 174/2018-167 ze dne 18.11.2019 se podává, že se trestní věc obžalovaného [celé jméno žalobce] postupuje Úřadu městské části Brno, Královo Pole, neboť by mohl být posouzen jako přestupek občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písmene c) bod 4, zákona o některých přestupcích číslo 251/2016 Sb., ve kterém byl spatřován přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2, písmene c), trestního zákoníku.

7. Z odpovědi statutárního města Brno z 29.10.2018 adresované Policii České republiky, Městského ředitelství police Brno, obvodní oddělení Brno, Královo Pole, tedy v době vedeného trestního řízení proti žalobci se podává, že žalobce nemá záznam v evidenci přestupků města Brna.

8. Skutkovým zjištěním soudu je, že záznamem o sdělení podezření Policejního orgánu Policie ČR, ze dne 5. 12. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 T 174/2018-31, byl žalobce uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2019, č. j. 4 T 174/2018-79, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 To 149/2019-118, byl žalobce uznán vinným trestným činem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně a trestu propadnutí věci. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11.9. 2019, č. j. 3 Tdo 1101/2019-153 bylo vyhověno dovolání žalobce a věc byla přikázána Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2019, č. j. 4 T 174/2018- 167, byla věc postoupena Úřadu městské části Brno - Královo Pole. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 21. 1. 2020.

9. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle ust. § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

12. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Pokud žalobce žádá odškodnění za své nezákonné trestního stíhání, pak každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05).

14. Musí-li jednotlivec snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možno trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet (viz nález sp. zn. II, ÚS 590/08). Orgány státu, nadané vrchnostenskou pravomocí a donucovacími prostředky, musejí velmi pečlivě vážit, zda své přesvědčení o oprávněnosti k tak razantnímu zásahu do práv a svobod občana, jímž je zahájení trestního stíhání, opírají o dostatek věrohodných a způsobilých důkazních prostředků. Proto nejistota, kdy žalobce byl vystaven hrozbě uložení trestu odnětí svobody, zcela zjevně existovala až do doby, než o zproštění obžaloby rozhodl nalézací soud. Dle názoru soudu za nezákonné trestní stíhání, omluva žalované nepostačuje a je třeba žalobci poskytnout satisfakci v relutární formě.

15. Při stanovení částky odškodnění soud vycházel z judikatury soudů, zejména z rozhodnutí 30 Cdo 1747/2014, dle něhož, aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy nutné provést srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv (bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků). Bez tohoto srovnání by zpravidla nebylo možné učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, či zda za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

16. Kritéria, která mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) povaha trestní věci, 2) délka trestního řízení, 3) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Vedle toho je třeba podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména chování či jednání obviněného a rovněž i postup orgánů činných v trestním řízení. Je na soudu, aby zvážil, jak intenzivně (či v jakém rozsahu) byla tato kritéria v konkrétním případě naplněna a vedle toho vzal do úvahy okolnosti, za nichž k újmě došlo (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a 30 Cdo 1777/2012.

17. Ke srovnání soud posuzoval případ žadatele, kterému soud přiznal odškodnění za 11 měsíců trestního stíhání ve věci č.j. 14 C 122/2015 pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku (v sazbě odnětí svobody od 6 měsíců -3 léta) a pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kdy se tomuto žalobci dostalo odškodnění 20 000 Kč za nemajetkovou újmu. Sazba trestu odnětí svobody je srovnatelná s případem žalobce, jakož i délka řízení proti žalobci vedenému, která je delší toliko o 2 měsíce. Dopady do osobnostní sféry žadatele ve srovnatelném případě byly o něco výraznější, když se jednalo o osobu sportovního trenéra. Nicméně oba případy se v podstatných znacích přibližně shodují.

18. Pokud žalobce požadoval ve zbytku již jen náhradu nemajetkové újmy, pak jeho požadavek na zaplacení částky 23 500 Kč je odpovídající újmě, která na straně žalobce vznikla. Žalobce tak po dobu trvání jeho trestního stíhání 1 roku a 1 měsíce, resp. 2 měsíců, byl nepochybně stresován, když od prvních úkonů trestního řízení do pravomocného postoupení věci k projednání přestupku, po celou dobu pociťoval nejistotu ohledně výsledku trestního stíhání, neboť původní rozhodnutí o uznání viny bylo zrušeno. Uvedené se promítlo v rovině obav, jak trestní řízení dopadne za situace jeho stíhání pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2, písmene c), trestního zákoníku, kdy byl ohrožován trestní sazbou do 3 let odnětí svobody, za situace, kdy vychovává 2 zletilé děti odkázané na jeho výživu, je osobou samostatně výdělečně činnou, profesí truhlář podlahář s dobrou reputací, jež by byla nepochybně ohrožena v případě uznání viny. Žije dosud řádným způsobem života, je trestně bezúhonný. S přihlédnutím k výši odškodnění, jež bylo přisouzeno ve shora zmíněné věci, jakož i vzhledem ke shodám, jež vykazují s věcí nyní souzenou, je podle soudu adekvátním odškodněním pro žalobce trestním stíháním vzniklé nemajetkové újmy – částka žalobcem požadovaná. Uvedená částka plně odpovídá tomu, že žalobce byl stíhán poměrně krátkou dobu, stíhání mu nezpůsobilo zásadní újmu (typu ztráty zaměstnání či přátel, rozvratu manželství apod.) a nedostalo se mu žádné širší publicity.

19. Požadovanému zadostiučinění proto soud přitakal, též zákonnému úroku z prodlení, jehož počátek je stanoven od 11.9.2020, kdy se žalovaná dostala do prodlení, neboť nárok žalobce uplatněný u ní dne 10.3.2020 v 6 měsíční lhůtě (§ 15 Odpšk), nevyřídila.

20. Jde-li o výrok o náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Odměna advokáta pak byla vypočtena tak, že náklady za právní zastoupení při tarifní hodnotě 45 280 Kč dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a příprava zastoupení, žalobu a jednání u soudu, tedy za 3 úkony právní služby á 2 940 Kč + 3 × 300 Kč režijní paušál, tj. celkem 9 720 Kč Náklady za právní zastoupení při tarifní hodnotě 23 500 Kč za 1 úkon právní služby á 2 060 Kč + 1 × 300 Kč režijní paušál, tj. celkem 2 360 Kč, dále jízdné Brno – Praha a zpět, k soudnímu jednání konanému dne 20. 10. 2021, celkem 504 Kč (vis jízdenka RegioJet a.s., jízdenka Brno Praha a pražská jízdenka MHD) a náhrada za čas promeškaný cestováním z Brna do Prahy a zpět, celkem 13 půlhodin á 100 Kč, tj. celkem 1 300 Kč. Tedy 13 884 Kč + DPH 2 898 Kč, celkem 16 782 Kč a k tomu zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč Celkem tedy 20 782 Kč.

Poučení