14 C 207/2024 - 75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Löbl Marethovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] trvale bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2 420 Kč s příslušenstvím a o uložení nepeněžité povinnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhal - zaplacení částky 2 420 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 13,25 % ročně za období od 10. 6. 2024 do zaplacení a - nahrazení v KB sazebníku na stránce 17 v odstavci „Vklady hotovosti“ formulace „Vklad třetí osobou (maximálně 100 ks mincí)“ formulací „Vklad osobou, která není vlastníkem účtu ani osobou vybavenou dispozičním právem k účtu (maximálně 100 ks mincí)“ se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice, zastoupené Obvodním soudem pro Prahu 1, soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal jednak zaplacení částky 2 420 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 13,25 % ročně za období od 10. 6. 2024 do zaplacení, a jednak provedení změny textu v Sazebníku žalované spočívající ve změně formulace „Vklad třetí osobou (maximálně 100 ks mincí)“ na formulaci „Vklad osobou, která není vlastníkem účtu ani osobou vybavenou dispozičním právem k účtu (maximálně 100 ks mincí)“.

2. Uvedl, že žalovaná žalobci v březnu roku 2023 nezákonně a bez vyrozumění žalobce zrušila certifikát k přístupu do internetového bankovnictví na čipové kartě č. [hodnota], který žalobce využíval za účelem realizace svého dispozičního oprávnění k bankovnímu účtu bratra žalobce č. [č. účtu] (dále též „účet č. [hodnota]“). Daný účet byl žalobcem a jeho bratrem využíván pro „společné“ finanční prostředky žalobce a jeho bratra.

3. Tímto jednáním žalovaná žalobci způsobila škodu. Bratr žalobce byl po deaktivaci certifikátu nucen pro nevyužitelnost úču č. [hodnota] založit nový bankovní účet u jiné bankovní instituce a zřídit k tomuto žalobci neomezené dispoziční právo a neomezený přístup. Vzhledem ke změně účtu bylo nutno informovat insolvenčního správce, který na účet č. [hodnota] zasílal platby z probíhajícího insolvenčního řízení dlužníka. Žalobce ani jeho bratr neměli žádné kontaktní údaje týkající se daného insolvenčního správce, byli proto nuceni nahlášením změny čísla účtu insolvenčnímu správci pověřit advokátní kancelář, která je v minulosti v souvislosti s tímto insolvenčním řízením zastupovala. Advokátní kancelář si za nahlášení změny účtu insolvenčnímu správci vyúčtovala částku 2 420 Kč. Žalobce vyzval žalovanou, aby mu uvedenou částku uhradila, avšak bez úspěchu. Žalobce proto žádal soud, aby vydal rozsudek, kterým by žalovanou zavázal k náhradě škody ve výši 2 420 Kč včetně souvisejícího příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné výši.

4. V rámci dalšího nároku žalobce požadoval, aby soud žalovanou zavázal ke změně textu jejího Sazebníku poplatků. Vysvětlil, že ačkoliv byl osobou s dispozičním oprávněním k úču č. [hodnota], bylo od něj pracovníky žalované na pobočce požadováno uhrazení poplatku ve výši 125 Kč za hotovostní vklad na daný účet. Uvedený poplatek žalovaná požadovala právě na základě znění Sazebníku, dle kterého je třetí osoba povinna za vklad hotovosti na účet uhradit poplatek ve výši 125 Kč. Výklad žalované, dle kterého je nutno za „třetí osobu“ považovat i osobu s dispozičním oprávněním dle žalobce odporuje pravidlu o nutnosti výkladu ve prospěch spotřebitele dle § 1812 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „o. z.“). Dle žalobce „žalovaná ponechává plně svému úsudku, co je v KB sazebníku míněno na stránce 17 v odstavci „Vklady hotovosti“ u bodu „Vklad třetí osobou (maximálně 100 ks mincí)“ pod pojmem „vklad třetí osobou“. Dle přesvědčení žalobce je žalovaná povinna pojem „třetí osoba“ v souvislosti s hotovostním vkladem natolik jasně ohraničit, aby nemohlo dojít ke spornému výkladu u osoby vybavené jakýmkoliv dispozičním právem k účtu.“ 5. Žalovaná nárok neuznala.

6. Nesporovala, že žalobce byl jejím klientem a že s ním dne 19. 4. 2016 uzavřela smlouvu o certifikátu na čipové kartě. Uvedená smlouva však byla nahrazena dne 1. 11. 2020 smlouvou o elektronickém podpisu. Smlouva o elektronickém podpisu pak byla žalovanou dne 3. 3. 2023 vypovězena a k ukončení smluvního vztahu došlo okamžikem účinků fikce doručení výpovědi, které nastaly Všeobecných obchodních podmínek žalované dne 31. 5. 2023.

7. Žalovaná tak byla názoru, že neporušila žádnou smluvní ani zákonnou povinnost, která by zapříčinila vznik žalobcem vyčíslené škody. Žalovaná účet č. [hodnota] nadále vede pro bratra žalobce a žalobce měl k danému účtu nedále zachován přístup prostřednictvím dispozičního oprávnění ze dne 30. 5. 2023, a mohl tak účet ovládat prostřednictvím pobočkové sítě. Sdělení čísla účtu insolvenčnímu správci nadto není nikterak zpoplatněno.

8. Žalovaná dodala, že žalobce se již v prosinci roku 2022 domáhal výpovědí z důvodu ztráty důvěry zrušení veškerých smluvních vztahů s žalovanou.

9. Konečně, dle žalované není dána aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, neboť částka 2 420 Kč byla uhrazena nikoliv z účtu žalobce, nýbrž z účtu jeho bratra.

10. Žalovaná z uvedených důvodu žádala, aby soud žalobu zamítl.

11. V reakci na procesní obranu žalované žalobce konstatoval, že nikdy nepodepsal smlouvu o elektronickém podpisu, jeho podpis je falzifikát. Návrh dané smlouvy nadto neobsahuje zákonné náležitosti nabídky učiněné vůči nepřítomné osobě. Žalobce rozporoval tvrzení žalované, že by účet č. [hodnota] měl být nadále aktivní. Možnost obsluhování účtu prostřednictvím pobočkové sítě nepředstavuje rovnocennou náhradu deaktivovaného certifikátu, a to vzhledem k její časové i finanční náročnosti a vzhledem k omezené otvírací době poboček. Žalobce nadto trpí nepřekonatelným odporem navštěvovat pobočky žalované (způsobeným předchozím jednáním pracovníků žalované), a nikdo jej nemůže nutit pobočky navštěvovat (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Žalobce konečně dodal, že jeho výpověď se netýkala účtu č. [hodnota], že žalovaná odmítla výpověď akceptovat a že smlouva o certifikátu na čipové kartě byla uzavřena nezávisle na jakémkoliv účtu.

12. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků učinil soud následující relevantní skutková zjištění.

13. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 19. 4. 2016 smlouvu o certifikátu na čipové kartě evidenční číslo [hodnota]. (smlouva o certifikátu ze dne 19. 4. 2016, potvrzení o certifikátu na čipové kartě ze dne 19. 4. 2016)

14. Žalobce uvedený certifikát využíval k přístupu do internetového bankovnictví, kterým využíval své dispoziční oprávnění k úču č. [hodnota]. Daný účet je účtem jeho bratra. Žalobce měl k danému účtu dispoziční oprávnění. (tisk stránky internetového bankovnictví žalované předložený žalobcem)

15. Jak žalobce (s tvrzením, že daný dokument obdržel poprvé v řízení před Finančním arbitrem), tak žalovaná soudu předložili dokument nazvaný Smlouva o elektronickém podpisu. V daném dokumentu jsou za účastníky smlouvy označeni žalobce a žalovaná. Dále je uvedeno, že žalobce si na základě dané smlouvy sjednává metody pro vytváření elektronického podpisu, které bude používat v rámci smluvních vztahů s žalovanou, zejména při využívání služeb přímého bankovnictví, a to jak pro autorizaci, tak pro elektronický podpis samotný. Ve smlouvě je taktéž uvedeno, že v případě, že žalobce s žalovanou uzavřel jednu či více smluv, na základě kterých mu byl vydán osobní certifikát, tyto smlouvy se ruší a plně nahrazují, přičemž vydaný certifikát je žalobci nadále poskytován dle této smlouvy, tzn. dle smlouvy o elektronickém podpisu. Na místě pro podpis žalobce je uvedeno „[Jméno žalobce], podepsáno elektronicky“. (smlouva o elektronickém podpisu)

16. Žalovaná žalobci adresovala odstoupení od smlouvy o elektronickém podpisu ze dne 3. 3. 2023. Uvedla, že smlouva zaniká dnem doručení odstoupení. Zásilka obsahující odstoupení byla žalobci doručována doporučeně poštou na adresu [adresa]. Žalobce nebyl zastižen, uložení zásilky mu bylo oznámeno. Jelikož si žalobce zásilku v úložní době nevyzvedl, byla dne 31. 3. 2023 vrácena žalované. (odstoupení od smlouvy o elektronickém podpisu ze dne 3. 3. 2023, kopie obálky zásilky podací číslo [Anonymizováno]) 17. [tituly před jménem] [jméno FO], advokátka, vystavila žalobci jako odběrateli fakturu, kterou mu se splatností dne 19. 12. 2023 fakturovala částku 2 420 Kč za „změnu platebních údajů, přihláška P-3 insolvenční řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], dlužník [jméno FO], vymáhané dlužné nájemné.“ (faktura č. [hodnota])

18. Uvedená částka 2 420 Kč byla odepsána dne 14. 12. 2023 z bankovního účtu č. [č. účtu] vedeného na jména bratra žalobce. (potvrzení o platbě ze dne 1. 9. 2024)

19. Bratr žalobce jej plnou mocí ze dne 30. 5. 2023 s účinností ode dne následujícího zmocnil k nakládání s prostředky na úču č. [hodnota]. (plná moc ze dne 30. 5. 2023)

20. Žalobce dopisem ze dne 9. 6. 2024 vyzval žalovanou, aby mu do 21. 6. 2024 uhradila částku ve výši 2 420 Kč. Uvedl, že uvedenou škodu za vyrozumění insolvenčního správce dlužnice o změně bankovního spojení mu žalovaná přivodila svévolným, mimozákonným a mimosmluvním zrušením funkčnosti certifikátu na čipové kartě. (dopis žalobce ze dne 9. 6. 2024)

21. Žalovaná odmítla nárok žalobce na uhrazení škody ve výši 2 420 Kč dopisem ze dne 10. 7. 2024, ve kterém uvedla, že žalovaná nepochybila, neboť ke dni 31. 3. 2025 došlo k zániku účinnosti smlouvy o elektronickém podpisu. (dopis žalované ze dne 10. 7. 2024)

22. Na pobočce žalované byl žalobci dne 24. 12. 2022 naúčtován poplatek ve výši 125 Kč za hotovostní vklad na účet č. [hodnota]. Žalobce si na uvedený postup stěžoval s odkazem na skutečnost, že má k účtu dispoziční oprávnění. Žalovaná byla názoru, že poplatek byl účtován správně, neboť žalobce je u účtu č. [hodnota] nastaven jako zmocněná osoba k přímému bankovnictví (internetovému bankovnictví). K úkonům na pobočce, jako je například právě vklad v hotovosti, nemá nastaveno zmocnění. Majitel účtu tak však může učinit. V situaci, kdy žalobce není zmocněn k hotovostním operacím na pokladně, jsou úkony zpoplatněny podle str. 17 Sazebníku žalované. I přesto nicméně žalovaná žalobci uvedený poplatek vrátila. (e-mail žalobce ze dne 24. 12. 2022, e-mailové vlákno mezi žalobcem [jméno FO] a [jméno FO] mezi dny 27. 12. 2022 až 20. 1. 2023 a dopis žalované ze dne 16. 2. 2023)

23. V Sazebníku KB je na straně 17 uvedeno, že vklad v hotovosti třetí osobou (maximálně 100 ks mincí) je zpoplatněn poplatkem ve výši 125 Kč. (část Sazebníku [Anonymizováno] poskytnutá žalobcem soudu)

24. Žalobce měl u žalované založen i svůj vlastní bankovní účet, a to účet č. [č. účtu]. Žalobce soudu předložil výpověď ze dne 12. 12. 2022, ve které uvedl, že ukončuje s žalovanou spolupráci a očekává neprodlené zrušení účtu č. [č. účtu]. Žalovaná byla názoru, že uvedená výpověď jí nebyla nikdy doručena, ona sama proto smlouvu týkající se účtu č. [č. účtu] vypověděla. (smlouva o bankovních službách ze dne 13. 5. 2016, výpověď ze dne 12. 12. 2022 a dopis žalované ze dne 27. 2. 2023)

25. Insolvenční řízení spisové značky uvedené na faktuře [tituly před jménem] [jméno FO] (spisová značka [spisová značka] [Anonymizováno]) se týká oddlužení dlužníka [jméno FO], nar. [datum]. Insolvenčním správcem je obchodní společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO]. [tituly před jménem] [jméno FO], advokátka, přihlásila do tohoto insolvenčního řízení pohledávku žalobce související s dlužným nájemným. (detail insolvenčního řízení z insolvenčního rejstříku přístupného na [Anonymizováno].do, přihláška pohledávky ze dne 11. 2. 2021)

26. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, a proto je v textu rozsudku nerekapituluje. Jmenovitě soud nerekapituloval veškerá skutková zjištění (a ostatně ani samotná detailní tvrzení) týkající se toho, zda žalovaná certifikát na čipové kartě zrušila oprávněně, či nikoliv. I kdyby totiž bylo zjištěno, že žalovaná postupovala neoprávněně (nezákonně, v rozporu se smluvními ujednání), nezaložila by daná skutečnost důvodnost nároku žalobce na náhradu škody, neboť v projednávané věci není dána příčinná souvislosti mezi škodou a jednáním žalované (k tomu podrobně vizte níže).

27. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Soud neprováděl další dokazování, neboť měl za to, že zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení věci. Provádění dalších důkazů by tak bylo nadbytečné a nehospodárné. Soud zejména neprovedl žalobcem navrhovaný dotaz na Českou národní banku týkající se v zásadě správnosti různých výkladů bankovních podmínek, zákona, smluv atd. Právní posouzení věci, do kterého patří i výklad právních předpisů a právních jednání, totiž náleží soudu. Soud není povinen (a v zásadě ani oprávněn) se dotazovat jiných subjektů ohledně těchto otázek a návazně ani nemůže jejich případné odpovědi právně reflektovat. Soud dále nevyžádal spis [Anonymizováno], když žalobce k dotazu soudu na jednání nebyl schopen specifikovat přesně ani předmět tohoto řízení a neoznačil žádnou konkrétní listinu ani žádné konkrétní skutkové zjištění, které by měl soud z daného spisu seznat. Dle žalobcem nezpochybněného tvrzení žalované se nadto dané řízení týkalo oprávněnosti výpovědi žalobce a bylo pro neposkytnutí součinnosti žalobcem ukončeno bez věcného vyřízení věci (to, že v řízení nepokračoval, soudu potvrdil i sám žalobce).

28. Věc soud právně posoudil následujícím způsobem.

29. Žalobce se domáhá dvou samostatných nároků.

30. Zaprvé žádá o náhradu škody ve výši 2 420 Kč s příslušenstvím. Zadruhé žádá o změnu textu Sazebníku poplatků žalované.

31. První nárok není po právu.

32. K založení odpovědnostního vztahu k náhrady škody je nutno, aby byly splněny tři podmínky. Zaprvé musí být zjištěna existence protiprávního jednání škůdce, zadruhé musí existovat vlastní škoda a zatřetí mezi škodou a protiprávním jednáním musí být vztah příčinné souvislosti (zjednodušeně musí jít o situaci, kdy protiprávní jednání vyvolalo vznik škody).

33. V případě projednávané věci chybí právě odkazovaná příčinná souvislost.

34. Nebylo to totiž jednání žalované (tvrzené protiprávní zrušení certifikátu na čipové kartě), co vyvolalo nutnost platby částky 2 420 Kč.

35. Uvedená částka představuje cenu, která byla žalobci fakturována advokátem za poskytnutí právní služby spočívající v informování insolvenčního správce o tom, že nadále má platby, které původně posílal na účet č. [hodnota], zasílat na jiný účet.

36. Aby takto definovanou škodu vyvolalo jednání žalované, bylo by nutno, aby toto zapříčinilo nutnost změny bankovního účtu pro dané platby. Tak tomu nicméně nebylo. Účet č. [hodnota] nebyl žalovanou zrušen, zablokován, či jinak „uzavřen“. Na daný účet platby od insolvenčního nadále přicházely. Žalovaná „pouze“ odňala žalobci možnost, tedy osobě, na jejíž jméno nebyl ani účet veden, účet spravovat pomocí internetového bankovnictví. Daný účet mohl být nadále plně využíván osobou, na jejíž jméno byl veden, tj. bratrem žalobce, a to včetně internetového bankovnictví, měl-li je bratr žalobce zřízeno. Bratr žalobce mohl účet spravovat i prostřednictvím pobočkové sítě. To stejné, tedy využít své dispoziční oprávnění k účtu na pobočce, mohl i sám žalobce (byl k tomu plnou mocí ze dne 30. 5. 2023 zmocněn). Stejně tak žalobci nic právně nebránilo v tom vstoupit s žalovanou v jednání ohledně znovuobnovení přístupu do internetového bankovnictví.

37. Jestliže se žalobce za dané situace rozhodl, že odmítá navštěvovat pobočky žalované, snažit se o znovuobnovení internetového bankovnictví, či obsluhovat účet pouze ze strany bratra, a namísto toho přestal daný účet využívat a zřídil si nový účet u jiné banky, na který chtěl přijímat platby z insolvence, bylo to jistě jeho právem, avšak bylo to právě toto jeho jednání, co vyvolalo nutnost informování insolvenčního správce o změně čísla účtu, nikoliv jednání žalované spočívající v (dle žalobce neoprávněném) ukončení účinnosti certifikátu na čipové kartě.

38. Soud v tomto ohledu dodává, že tvrdí-li žalobce, že má nepřekonatelný odpor k osobním návštěvám poboček žalované způsobený jednáním pracovníků žalované k žalobci, není to okolnost, co by na právě uvedeném něčeho změnila (uvedené by např. nemělo žádný vliv na možnost bratra účet ovládat). Poukazoval-li žalobce v tomto ohledu na čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle kterého nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, uvádí soud, že žalobce dobrovolně vstoupil do smluvního vztahu s žalovanou, která mu umožnila na základě dispozičního oprávnění spravovat účet jeho bratra. Toto spravování mohlo probíhat prostřednictvím internetového bankovnictví, nebo prostřednictvím poboček. To, že žalobci bylo znemožněno využívat internetové bankovnictví, nelze vykládat tak, že žalobce by měl být nucen využívat pobočky, a to v rozporu se zákonem. Nutnost využívat pobočky plynula ze smluvního ujednání mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce se mohl svobodně rozhodnout, že pobočky využívat nebude, jak ostatně taktéž učinil, pak nelze ale klást k tíži žalované, že žalobci neumožnila účet využívat. Obecně lze k danému dodat, že v projednávané věci jde o smluvní vztah dvou účastníků, kteří si svobodně sjednali vzájemná práva a povinnosti. Nutnost plnění sjednaných (a zákonem nezakázaných) povinností nelze vykládat jako Listinou odkazované nucení.

39. Soud dále k uvedenému dodává, že i kdyby jednání žalované vyvolalo nutnost změny bankovního účtu pro přijímaní plateb od insolvenčního správce (s čímž však nelze souhlasit, jak bylo právě osvětleno), ani tak by zde nebyla dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou škodou. Samotné sdělení změny účtu insolvenčnímu správci, který na účet zasílá platby, totiž není nikterak zpoplatněno. Žalobci v právním slova smyslu nic nebránilo, aby tak sám učinil a sdělil správci číslo nového účtu. Nemusel ve věci angažovat advokáta. To, že tak učinil, bylo způsobeno fakticky tím, že žalobce (ani jeho bratr) neznají osobu insolvenčního správce, ani jeho kontaktní údaje. Taková skutečnost nicméně jde k tíži žalobce, a nikoliv žalované. Po žalobci, i jako právním laikovi, lze jistě spravedlivě požadovat, aby měl své záležitosti uspořádány tak, aby si byl vědom totožnosti insolvenčního správce, který vystupuje v insolvenčním řízení proti dlužníku žalobce, a pravidelně žalobci a jeho bratrovi zasílá platby. Nerozhodno, že danou záležitost pro žalobce a jeho bratra obstarával advokát. Jde o splácení dluhu žalobce, žalobce by si tedy měl být vědom okolností týkajících se tohoto dluhu. Dodat lze, že žalobce k dotazu soudu uvedl, že využívá internet (o tom svědčí i jeho žádost o možnost využití internetového bankovnictví). I jednoduchým vyhledávacím postupem lze přitom na internetu dohledat, že existuje insolvenční rejstřík, ve kterém lze za pomoci jména a příjmení a data narození dlužníka (k dotazu soudu žalobce uvedl, že dané údaje by byl schopen vyhledat) dohledat probíhající insolvenční řízení a konkrétní osobu insolvenčního správce. Kontaktní údaje na daného insolvenčního správce pak lze na internetu vyhledat taktéž bez větších obtíží. Dále nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce se mohl na advokáta (který zajišťoval přihlášení žalobce do insolvence) obrátit nikoliv rovnou s žádostí o informování insolvenčního správce, nýbrž s pouhým dotazem na osobu insolvenčního správce a případně jeho kontaktní údaje. Pak mohl žalobce insolvenčního správce kontaktovat sám.

40. Žalobce však nastíněným způsobem nepostupoval, namísto toho žádal na advokátovi, aby mu poskytl právní službu spočívající v informování insolvenčního správce, za což mu advokát vyúčtoval částku 2 420 Kč. Vznik daného dluhu tak vyvolal žalobce sám svým jednáním, a nikoliv žalovaná.

41. Dalším důvodem svědčícím o nedostatku příčinné souvislosti je konečně i skutečnost, že následek v podobě škody (platby advokátovi za sdělení insolvenčnímu správci o změně čísla účtu) nemohl být pro žalovanou objektivně předvídatelný.

42. Příčinná souvislost se totiž zkoumá kromě teorie podmínky conditio sine qua non (určité jednání je příčinou následku) i optikou teorie adekvátnosti. Odpovědnost totiž nelze neomezeně činit závislou na kauzalitě, neboť by to mohlo vést k zákonu neodpovídajícímu a ve společenských poměrech neúnosnému ukládání povinností nahradit škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018). Při úvaze o předvídatelnosti vzniku škody jde vždy o posouzení skutečností, jež jsou v době protiprávního jednání či škodní události do jisté míry potenciální (srov. již citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 3285/2015).

43. Adekvátností příčinné souvislosti se má tedy na mysli omezení příčinné souvislosti na právně relevantní příčiny, jejichž kritériem je předvídatelnost vzniku následku v důsledku příslušného jednání. Je nezbytné vzít v potaz, zda v daném okamžiku bylo objektivně předvídatelné, že z jednání může vzniknout nějaký následek. Vznik následku je možné předvídat s reálnou rozumnou mírou pravděpodobnosti, která se posuzuje podle osoby, která zná okolnosti, jež jsou zjevné dobrému pozorovateli v daném místě.

44. Soud je přitom názoru, že žalované nemohla objektivně předpokládat, že ukončí-li platnost certifikátu žalobce k přístupu k internetovému bankovnictví účtu jeho bratra, vyvolá tím vznik nákladů na informování insolvenčního správce o změně čísla účtu pro pravidelné platby. Žalovaná nemohla očekávat, že na daný účet chodí platby od insolventního správce. Stejně tak nemohla vůbec předpokládat, že i v případě ponechání možnosti žalobce účet ovládat prostřednictvím poboček a možnosti bratra žalobce účet ovládat všemi formami, se žalobce v dané situaci rozhodne zřídit pro platby insolvenčního správce zcela nový účet. Nepředvídatelné bylo i to, že žalobce na danou činnost poptá advokáta, a neučiní tak sám.

45. Soud tedy shrnuje, že nedošlo k založení odpovědnostního vztahu mezi žalobcem a žalovanou z důvodu nedostatku příčinné souvislosti, a žalobce tak nemá právo na náhradu jím požadované škody. Jelikož přitom chybí příčinná souvislost, není namístě se dále zabývat tím, zda zde byla i další podmínka odpovědnosti spočívající v existenci nezákonného jednání žalované. Soud se proto nezabýval tvrzeními a důkazy, které v tomto ohledu žalobce uplatnil, jak již bylo uvedeno výše.

46. Výrokem I rozsudku proto soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky 2 420 Kč. Jelikož nemá žalobce právo na náhradu škody, nemá právo ani na související příslušenství. Soud proto zamítl i požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 420 Kč za období od 10. 6. 2024 do zaplacení.

47. Jako neoprávněný soud vyhodnotil i druhý nárok žalobce spočívající v požadavku, aby žalovaná změnila text svého Sazebníku poplatků.

48. V případě tohoto požadavku chybí zavazovací důvod žalované. Jinými slovy, žalobce nemá právo požadovat, aby byla žalované taková povinnost uložena.

49. Povinnost měnit obecná smluvní ujednání týkající se všech žalovanou uzavíraných právních vztahů k žádosti druhé smluvní strany v obecné rovině neplyne z žádného právního předpisu.

50. Tato nebyla mezi žalobcem a žalovanou ani sjednána. Žalobce nic takového netvrdil a k dotazu soudu uvedl, že takové ujednání mezi účastníky sjednáno nebylo.

51. Žalobce svůj požadavek opírá o nutnost výkladu právního jednání ve prospěch spotřebitele.

52. Soud se s žalobcem ztotožňuje potud, že právní úprava v určitých situacích ukládá při výkladu právních jednání upřednostnit výklad příznivější pro spotřebitele. To však neznamená, že podnikatel by byl povinen k žádosti spotřebitele měnit text smlouvy, resp. text dokonce svých obecných obchodních podmínek. Uvedené pravidlo platí při výkladu, tzn. při určování konkrétního obsahu smluvních ujednání. Žalobce se však v nynější věci nedomáhá příznivého výkladu pro svou osobu. Tak by tomu bylo například, kdyby mu žalovaná předmětný poplatek za hotovostní vklad neprominula, a žalobce by se soudně domáhal jeho navrácení. V tomto sporu by byl prostor pro výklad té části Sazebníku, která určuje daný poplatek, a případně by bylo lze možno dospět i k závěru, že daný text sazebníku je nutno vyložit ve prospěch žalobce jako spotřebitele tak, že tato nezakládá právo žalované na daný poplatek. Ani tak by však nedošlo ke změně textu Sazebníku. Ten by zůstal neměnný; došlo by pouze k jeho výkladu, tj. k určení konkrétních práv a povinností plynoucích z daného textu pro projednávanou věc. Na tomto místě nicméně soud akcentuje, že se výkladem dotčené části Sazebníku v nynějším sporu nezabýval, neboť tento zde nemá své místo. Soud tedy neuvádí, jak by snad měl být Sazebník vyložen, tzn., zda zakládá, či nezakládá právo žalované na to požadovat poplatek ve výši 125 Kč za vklad hotovosti od osoby, která má k účtu dispoziční oprávnění.

53. Ani druhý nárok žalobce tedy není po právu. Soud proto i tento zamítl výrokem I rozsudku.

54. Ve výsledku tudíž soud zamítl celou žalobu žalobce.

55. Pro úplnost soud dodává, že se neztotožnil s námitkou žalované, že by ve vztahu k nároku na náhradu škody měla chybět aktivní legitimace žalobce, tedy že žalobce by nebyl bez dalšího oprávněn se soudně domáhat náhrady předmětné škody. Žalovaná danou skutečnost odvozovala od faktu, že faktura advokáta za sdělení o změně účtu byla uhrazena z bankovního účtu vedeného na jméno bratra žalobce. Soud je však názoru, že není rozhodné, z jakého platebního místa byl dluh uhrazen. Zásadní je, že to byl žalobce, komu daný dluh vznikl. To přitom plyne právě z dané faktury, ve které je jako odběratel uveden právě žalobce.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání dne 9. 7. 2025 přesahujícím dvě hodiny).

57. Výrok III rozsudku je odůvodněn skutečností, že žalobce doposud neuhradil soudní poplatek za nárok na uložení povinnosti žalované změnit text Sazebníku. Je tak povinen uhradit soudní poplatek za daný žalobní požadavek, který činí 2 000 Kč [položka 4 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků].

Poučení